pátek 26. dubna 2019

RECENZE: Šelma | Andrew Mayne

autor: Andrew Mayne
překlad: Petra Diestlerová
originální název: The Naturalist (2017)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2018
počet stran: 360
anotace


Moje zhodnocení:


Profesor bioinformatiky Theo Cray je brzy ráno zadržen policií a předveden k výslechu. Cray netuší o co jde, ale velmi ochotně odpovídá na podivné dotazy, které mu policie klade. O tom, že je hlavní podezřelý z brutální vraždy jeho bývalé studentky, se dozví až poté, co je jeho účast na otřesné události vyloučena. Vše nasvědčuje tomu, že mladou dívku Juniper v montanských lesích rozsápal medvěd. Profesor Cray se však na svět dívá svým vědeckým okem a všimne si něčeho, co ostatní přehlédli. Theo Cray brzy pochopí, že tohle zvěrstvo nespáchal medvěd, ale člověk a rozhodně to neudělal poprvé. V pátrání mu pomůže počítačový program MAAT, jenž mu napoví, kterým směrem se vydat. Policie však Theovi nevěří a ten se bude muset spolehnout jen sám na sebe a na vědu, která je jeho srdci nejblíž. Podaří se mu dopadnout bestiálního vraha?


Když v roce 2018 vyšla u nakladatelství Kalibr Šelma, strhl se kolem ní velký čtenářský i mediální boom. Není se čemu divit, neboť Šelma v zahraničí lámala žebříčky prodejů a ocitla se v nejednom hledáčku senzacechtivých čtenářů. Vysloužila si jejich pozornost právem?

Autorem knihy je Andrew Mayne, který u nás tímto thrillerem debutoval, ale v zahraničí jej znají jako autora sci-fi, předně však jako hvězdu televizního pořadu Otázky a odpovědi: Nevěřte Andrewu Mayneovi. Původním povoláním je iluzionista a spolupracoval s mistry řemesla jako jsou David Blaine  nebo David Copperfield. Za román Name of The Devil byl nominován na ocenění Thriller Award 2016. Andrewův další román Angel Killer (2014) se nyní adaptuje na televizní seriál. Nakladatelství Kalibr vydalo nedávno pokračování série s profesorem Theo Crayem v hlavní roli s názvem Hračkář.

Kniha si vás získá už na první pohled, a to senzačně vyvedenou obálkou, která potěší oko snad každého čtenáře.

Hlavní postavou tohoto thrilleru je geniální vědec a profesor bioinformatiky Theo Cray, který se vymyká dosud stávajícím vyšetřovatelům závislých na alkoholu, drogách či stižených různou psychickou poruchou. Theo Cray pracuje jako profesor na Texaské univerzitě a do Montany přijel kvůli terénnímu výzkumu, kterému se věnuje před začátkem semestru. Představuje typ vědce, se kterým se můžeme setkat i zde na vysokých školách v České republice. Cray sám sebe představuje takto: "Jsem vědec. Pozoruju. Analyzuju. Vytvářím si hypotézy. Ověřuju je. Možná jsem inteligentní, ale nikdy nežiju úplně přítomným okamžikem." Když jej policie po šokujícím zadržení s omluvou propustí a podle jasných důkazů vyvrátí, že by nemohl být pachatelem v případu brutální vraždy mladé vědkyně Juniper Parsonsové, pohne se v něm svědomí a o případ se začne zajímat. Juniper Parsonsová byla totiž jeho bývalá studentka, která se vydala v jeho šlépějích, ale bohužel při svém výzkumu narazila na medvěda a skončila pod jeho drápy. Theo Craye však sžírají pochybnosti a díky svým vědeckým metodám zjistí, že medvěd, který měl Juniper napadnout, je už nějaký čas mrtvý a jediný, kdo by to mohl na něj nastražit, je člověk. Policie však případ uzavře s tím, že šlo o útok medvěda. Theovi nezbude, než se do pátrání pustit na vlastní pěst.

Už prolog vás patřičně naladí na tu správnou vlnu děsu a hrůzy, která se ukrývá v okolních lesích. Začátek vás vtáhne akčním a svižným tempem, které vzápětí sice zpomalí, ale dokáže si udržet vaši pozornost. Profesor Theo Cray vám předvede, že sice zkoumání forenzních důkazů není jeho silnou stránkou, za to však vyniká jinými přednostmi, mezi něž patří především pozorovací, analytické a dedukční schopnosti. Vlastní hypotézy si patřičně ověřuje a nic nenechává náhodě. Jeho stoprocentní úspěšnost při ověřování hypotéz může působit pro některé čtenáře neuvěřitelně, ale cesta, která vedla k samotnému ověřování, zněla vždy logicky a jednoduše.


I když děj často přerušují různé vědecké vsuvky, kromě DNA, kterému se autor věnuje více pro pochopení dalších souvislostí, nenarušují tyto výklady nijak zásadně strukturu příběhu. Spousta čtenářů vědou nepolíbených je naopak uvítá, ale věřím, že některé jedince, kteří do vědy nejsou příliš zapálení, tolik nenadchne.

Velkým plusem jsou krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a dál a nedovolí vám knihu ani na okamžik odložit. Další plus vidím v samotné hlavní postavě, která se chová společensky dosti neohrabaně, přesněji řečeno právě tak, jak si spousta lidí geniálního vědce představuje. O to více budete jeho metodám fandit a doufat, že šíleného sériového vraha dopadne dřív než on jeho. O dalších postavách či snad jejich charakteristikách nemůže být ani řeč. V ději se sice mihne velké množství postav, ale autor vám nedovolí blíže poznat žádnou z nich. Postavy se objevují a vzápětí mizí bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení.

Další drobnou výtku mám k postavě vraha, kterého nelze odhalit dříve, než v závěrečné třetině. Na překážku může být také fakt, že čtenář byl mnohdy o krok napřed než samotný geniální vědec, jemuž se souvislosti propojily o celou minutu později.

Poslední třetina však nabrala velmi rychlé tempo, které vám nedovolí se odtrhnout. Závěr působil trochu uspěchaně oproti předchozímu stylu vyprávění, ale nebylo to nic fatálního. Bohužel se autor nevyhnul typickému americkému sklonu k superhrdinství hlavní postavy, které vám může malinko pokazit dojem. O vrahovi a jeho pohnutkách si myslím totéž. Na mě to bylo až moc "americké". Určitě víte, co tím mám na mysli, pokud už jste navíc knihu četli.

Určitě se v mých očích nejedná o thriller roku, ale pozornost si jistě zaslouží. Já osobně propojení vědy s detektivní zápletkou miluji a tato kniha mě o tom opět přesvědčila. Nejen, že jsem si zopakovala své stávající znalosti, ale dozvěděla jsem se i něco nového a přínosného. Věřím, že autor musel mít s touto knihou dost práce a obdivuji, že dokázal vymyslet detektivní příběh, v němž nemá hlavní slovo vyšetřovatel, ale věda.

Šelmu doporučím podobným nadšencům jako jsem já - milovníkům thrillerů, vědy, vědeckého zkoumání, ověřování a vyvracení hypotéz, medvědů a veškerých živých organismů.


✰✰✰✰


Četli jste Šelmu? 
Nebo vás podobné tituly s masivní reklamou nechávají chladnými? 
Chystáte se i na Hračkáře?
Continue Reading...

čtvrtek 25. dubna 2019

RECENZE: Já už budu hodná | Clara Weiss

autor: Clara Weiss
překlad: Taťána Jurkovičová
originální název: Ich will brav sein (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Knihy Omega
rok vydání: 2019
počet stran: 402
anotace


Moje zhodnocení:


Mladá studentka Juli přijíždí do Mnichova, aby se osamostatnila. Nastěhuje se do útulného pokoje v podkrovním bytě, který sdílí společně s herečkou Grétou. Grétu si zamiluje, ale hlavně konečně může žít naplno. Časem má však pochybnosti s Grétiným chováním, které se jí nezdá fér a tuší, že pod laskavou slupkou se skrývá velmi krutá bytost. Když na půdě najde mrtvé tělo, ztratí se jí kamarádka a na schodech začne potkávat podivnou němou dívku, její život se postupně mění v peklo.


Dobrovský s.r.o. vydal nedávno psychothriller se zajímavým názvem Já už budu hodná od německé autorky Clary Weiss, jehož obálka mě upoutala na první pohled.

Děj začíná prologem, z něhož se čtenář dozvídá o dalším trestu, který dostane mladá dívka. Nejen, že se trestu velmi bojí a špatně jej nese, ale jeho následky si dívka ponese do dalšího života. Tyto kapitoly jsou psány kurzívou a oddělují tak části knihy, na které je příběh rozdělen. Před každou částí se navíc objevuje báseň, po jejímž přečtení proběhne nejednomu čtenáři mráz po zádech.

Po děsivém úvodu se čtenář setkává s Juli, která přijíždí do Mnichova, aby zde začala nový život. Juli zrovna přichází na domluvenou prohlídku podkrovního pokoje, který se nachází ve staré pětipatrové budově. Byt obývá nadaná herečka Gréta, s níž si Juli ihned padne do oka a nic nebrání tomu, aby se vzápětí nastěhovala. Juli je zpočátku zděšena Grétiným chorobným smyslem pro pořádek, ale snaží se podřídit jejím pravidlům.

Brzy však začne atmosféra houstnout, a to nejen z důvodu, že se příběh odehrává v parném létě, kdy tropické teploty atakují rekordy. Juli tato úděsná vedra špatně zvládá, často se jí motá hlava a nepomáhá tomu ani fakt, že bydlí v podkrovním pokoji. Navíc se kolem ní začnou dít podivné věci. Nejprve se do jejího života začnou vkrádat nenápadně - podivná kresba objevena na půdě, nevyzpytatelné chování zelináře, děsivé noční můry - ale když jednoho dne najde na půdě mrtvolu a krátce poté zmizí její kamarádka, sled událostí nabere rychlý spád.


V této knize nevystupuje příliš mnoho postav. Dvě ženské postavy však dostaly mnohem větší prostor než ostatní. V prvé řadě se jedná o naši hlavní hrdinku Juli, která se sama ocitá v novém prostředí, v městě, v němž nemá kamarády a kde prakticky nikoho nezná. Snaží se naklonit si na svou stranu chladnou a nepřístupnou Grétu, která je dost panovačná a striktně dbá na dodržování pravidel. Postavu Gréty si zprotivíte od samého začátku a po celou dobu čtení jí nepřijdete na chuť. Má podivné zvyklosti a vůči Juli se chová dost nadřazeně.

Autorce se povedl stvořit opravdu originální a zajímavý námět. Líbila se mi atmosféra panující jak v bytě, tak i v celém domě včetně děsivě vzhlížející půdy, která se stane místem hrůzných nálezů. Autorka skvěle popsala nepříjemná vedra, která jste cítili na vlastní kůži a při čtení z vás doslova lil pot. Potřeba otevírat okna a větrat byla čím dál tím větší a občas jste stejně jako Juli měli pocit, že vás úděsná horka udusí. Potud knihu i děj chválím.

Bohužel dle mého názoru se nepovedlo zpracování. Zpočátku vás děj vtáhne, jste zvědaví na chování nepřístupné Gréty a v hlavě se vám utváří různé představy, jak by se děj mohl dále vyvíjet. Na povrch začne vyplouvat tajemná postava Charlotte, o které nikdo nikdy neslyšel a dosud ji nikdo nespatřil. Příběh působí tajuplně a autorka čtenáři naznačuje detaily velmi opatrně, ale někdy bohužel příliš okatě. S tím jsem měla velký problém, protože už v začátku jsem pojala jisté podezření. Do poloviny děj ubíhal bez větších zádrhelů celkem svižně, poté se točil v kruzích a pak úplně stagnoval. Vůbec jsem si neuměla představit, co se ještě bezmála dvě stě stranách bude odehrávat a upřímně mě to děsilo. Chaotické vyprávění ničemu nepomáhalo, napětí se zcela vytratilo a poté vše spělo k očekávanému a nevyhnutelnému konci.

V tomto žánru už mám načteno celkem hodně, takže mě už jen tak něco nepřekvapí. Zápletku jsem odhadla celkem brzy a pomohla tomu také příliš jednoznačná anotace. Blíže se k ději nemohu vyjádřit kvůli možným spoilerům. Přesto oceňuji nápad autorky, který považuji za vydařený, jen škoda, že nebyl zpracován do atraktivnější a čtivější formy. Když se totiž u knihy nudíte, přemýšlíte, kde se stala chyba.

Přesto knihu moc ráda doporučím především čtenářům, kteří s tímto žánrem nemají příliš zkušeností, neboť vás v tomto případě bude čekat překvapivé rozuzlení, které vám vyrazí dech.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Já už budu hodná vydal pod značkou Edice Knihy Omega. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 22. dubna 2019

RECENZE: Tiché zlo | Emma Viskic

autor: Emma Viskic
překlad: Jana Kordíková
originální název: Ressurection Bay (2015)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 232
anotace


Moje zhodnocení:


Calebův přítel z dětství a obchodní partner Gary byl brutálně zavražděn. Z vraždy je podezírán právě Caleb Zelic, který v dětství přišel o sluch, ale naučil se velmi dobře odezírat ze rtů. Touží očistit nejen své jméno, ale zároveň se i pomstít. Pouští se do pátrání na vlastní pěst a společně se svou přítelkyní a bývalou policistkou Frankie se vydávají po jediné stopě, kterou mají - jméno Scott. Nikdo neví, kdo to je, ale zdá se, že Scott je vždy o krok napřed. Caleb Zelic sice nic neslyší, ale vidí všechno.

✽ 

Nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis vydalo australský thriller Tiché zlo, které napsala Emma Viskic.

Tento debutový thriller, jehož děj je zasazen do Austrálie, získal mnoho ocenění, z nichž například stojí za zmínku 2016 Ned Kelly Award pro nejlepší první román, Davitt Award ve třech kategoriích a nominaci na nejprestižnější britskou cenu pro autory krimi a detektivek Gold Dagger and New Blood Awards. Druhý díl And Fire Came Down vyšel v roce 2018 a třetí díl Darkness For Light Emma Viskic právě dokončuje.

Hlavní postavou je Caleb Zelic, který v dětství onemocněl meningitidou, a přesto, že se vyléčil, přišel o sluch. Boj s tímto handicapem však zvládl obstojně, díky logopedům vypiloval řeč a naučil se skvěle odezírat. Zároveň získal skvělé pozorovací schopnosti a dokáže vidět věci, které by ostatním mohly uniknout. Za každou grimasou, úsměvem či dotykem se skrývají signály, které ho naučily porozumět lidem. Jeho postava je tahákem celého příběhu, čtenář poznává svět neslyšícího a zároveň i život s tímto handicapem.

Začátek příběhu s ničím neotálí a vy se rovnýma nohama ocitáte uprostřed dění, které vám pocuchá všechny nervy. Když Caleb dorazí za svým přítelem z dětství a zároveň obchodním partnerem Garym, najde ho v kaluži krve s proříznutým hrdlem. Brutální vražda jeho přítele s ním zamává a jelikož našel tělo, ihned se dostane do hledáčku policie a stává se hlavním podezřelým. Aby očistil své jméno a pomstil smrt přítele, spojí se s přítelkyní Frankie, která je zároveň bývalou policistkou a má možnost dostat se k různým zdrojům. Gary těsně před svou smrtí stihl napsat Calebovi esemesku, v níž mu mimo jiné sděloval, že po něm jde Scott. Dvojice se vydává po jediné stopě -  jménu Scott - kdy tento záhadný muž, kterého nikdo nezná, je vždy o krok napřed.


Zpočátku se můžete v ději špatně orientovat, scény a situace se rychle mění, ale pozorný čtenář si s tím hravě poradí. Autorka totiž skvěle nasimulovala svět neslyšícího už od prvních řádků a stránek. Představte si, že nic neslyšíte, jste obklopeni pouhým tichem a do toho musíte nějak vstřebat šok ze ztráty přítele. Stačí malá nepozornost při odezírání a nedorozumění je na světě. A co teprve, když se na vlastní pěst pustíte do pátrání po vrahovi, který nemá s ničím a nikým slitování. Autorka skvěle nastínila plno zajímavých situací - od lidí lhostejných k tomuto handicapu, přes lidi velmi snaživé, kteří si ztrátu sluchu spojili doslova se ztrátou mozku; autorka nevynechala ani obyčejnou rvačku a boj o holý život - vše zahalené výmluvným, ale nesmlouvavým všudypřítomným tichem. Často jsem si konkrétní situaci živě představila a vcítila se do ní, ne vždy mi bylo úplně nejlépe. Na druhou stranu musím vyzdvihnout skvělý cynický humor, kterým Caleb oplýval a často mě rozesmál svými vtipnými průpovídkami, v nichž si dokázal udělat srandu sám ze sebe a svého handicapu.

V na první pohled ne příliš lákavé obálce, jejíž smysl pochopíte až po přečtení této knihy, jsem dostala skvělý, akcí a napětím nabitý příběh, jehož čtení jsem si náramně užila, s výraznou hlavní postavou, jejíž charakteristiku autorka zvládla na výbornou. Autorka nám nastínila atmosféru panující ve velkém australském městě, jakož i v malém městečku na pobřeží Resurrection Bay. Nevynechala ani seznámení s aboridžinci, tedy původními obyvateli Austrálie, kteří mají v příběhu své opodstatněné místo.

Zápletka byla velmi dobře promyšlená a cesta k jejímu rozplétání svižná. Caleb nakonec odhalil nepříjemnou pravdu nejen o sobě a svých přátelích, ale hlavně o zavražděném příteli Garym, který byl jiným člověkem, než za kterého ho Caleb považoval. Konečné rozuzleně mě hodně překvapilo a dá se říct, že i šokovalo. Calebovo prozření mnou otřáslo a ještě dlouho po dočtení jsem nad tím v hlavě dlouze přemítala.

Pokud si chcete přečíst originální a neotřelý thriller, který vás vtáhne od prvních stránek a doslova vyplivne na samém konci, zkuste Tiché zlo, které prožijete očima neslyšícího Caleba Zelica, sympaťáka, kterého si velice snadno oblíbíte.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Tiché zlo můžete koupit.
Continue Reading...

sobota 20. dubna 2019

MINIRECENZE: Kladivo na čarodějnice | Ztracené děti

Hezký podvečer milí čtenáři.


Dnes je bílá sobota a já bych vás ráda přivítala u dalšího článku, kterým vám prostřednictvím minirecenzí představím tentokrát dvě knihy - historický román dle skutečné události Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického a další díl amišské série Ztracené děti od Lindy Castillo. V tomto krátkém shrnutí se dozvíte, jak se mi knihy líbily, jestli splnily má očekávání a zda je doporučuji dalším čtenářům.


Kladivo na čarodějnice | Václav Kaplický


Stručná anotace:
Děj knihy je zasazen do druhé poloviny 17. století a začíná pokusem o znesvěcení hostie, která rozpoutala nejhorší čarodějnické procesy, jež se odehrály ve Velkých Losinách a v Šumperku. V sobotínském kostele se žebračka Maryna Schuchová pokusila ukrást posvěcenou hostii pro svou přítelkyni, které nedojila kráva. Výměnou za ni měla dostat trochu jídla. Bohužel však byla odhalena ministrantem, který vše oznámil faráři Schmidtovi, náboženskému fanatikovi, jenž ve všem viděl dílo čarodějnic. Žebračka byla uvězněna v losinském zámku a bylo svoláno panstvo, které mělo rozhodnout, co s ní. Farář Schmidt doporučil olomouckého advokáta Bobliga z Edelstadtu, který měl velké zkušenosti s čarodějnickými inkvizicemi. Své role inkvizitora se směle chopil a doznání získával především torturou. Zaměřil se výhradně na bohaté měšťany, jejichž majetku se zmocnil, neboť tehdy byl majetek odsouzených konfiskován. Proti Bobligovi se postavil šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který s těmito procesy nesouhlasil a nakonec byl z čarodějnictví obviněn také.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Tuto knihu jsem si zvolila do projektu #vyzvaspointou, neboť březnové téma znělo česká klasika a nemohla jsem svým výběrem udělat lépe.

Stručné zhodnocení:
Tento román, který vznikl na základě skutečné události odehrávající se v letech 1678-1692 v okolí Velkých Losin a Šumperka, mě pohltil už od prvních stránek. Nejen touha po moci a majetku přivedla několik desítek lidí na hranici, kde byli upáleni, ale i liknavost a lhostejnost lidí na vyšších místech, kteří tragédii mohli zabránit. Autor velmi věrně vyobrazil tehdejší dobu, ale i poměry, které v ní panovaly. Historické romány moc nevyhledávám, ale tento byl napsán do velmi čtivé podoby. Postavu šumperského děkana Kryštofa Lautnera jsem si velmi oblíbila, jeho marný boj proti zlu jsem prožívala a doslova se modlila, aby vše dobře dopadlo. Mezi lidmi byl oblíbený a mé sympatie si získal především tím, jak bojoval a nevzdával se, a to až do úplného konce. Nevěřila jsem, jakého zla jsou lidé schopní a nečekala jsem, že proliji tolik slz. Po dočtení jsem cítila bezmoc a bylo mi hodně úzko. Tento úžasný historický román mi zůstane v hlavě a v srdci už navždy.

✰✰✰✰✰


Ztracené děti | Linda Castillo


Stručná anotace:
Kate Burkholderová, policejní náčelnice ohijského městečka Painters Mill, je požádána o pomoc při pátrání po ztracených amišských děvčatech. Případ je o to těžší, že se není čeho chytit a chybí jakákoliv stopa, která by je navedla správným směrem. Amišové jsou navíc skoupí na slovo a je prakticky nemožné z nich dostat jakékoliv informace. Když zmizí i Kateina neteř Sadie a jedna z pohřešovaných dívek je nalezena mrtvá, situace se vyostří a Kate nezbývá mnoho času. Musí svou neteř najít živou, a to za každou cenu.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Dostala jsem chuť na další díl amišské série, kterou jsem si velmi oblíbila.

Stručné zhodnocení:
Už po čtvrté se setkáváme s oblíbenou policejní náčelnicí malého městečka Kate Burkholderovou, která je tentokrát přizvána na konzultaci k případu ve vedlejším okrese a spolupracuje s přítelem a agentem z BCI, ohijského Úřadu pro kriminální vyšetřování v Clevelandu Johnem Tomasettim. Zde zmizí několik amišských děvčat a Kate jako bývalá amiška by měla mít větší šanci rozmluvit amšiské rodiny, které děvčata postrádají. U první poloviny knihy jsem se celkem nudila, případ se delší dobu nepohnul žádným směrem a vyšetřovatelé přešlapovali na místě. Závěrečná třetina byla skvělá. Napínavá a taky trochu strašidelná. Vtáhla mě a nepustila. Atmosféra byla skvěle vykreslená a cítila jsem Kateinu bezmoc. Konec jsem přečetla jedním dechem. Závěrečný zvrat už byla třešnička na dortu. Bohužel první polovina si to pokazila a musím své hodnocení snížit o jednu hvězdičku. I přesto knihu doporučuji a těším se na další díl.

✰✰✰✰
Continue Reading...

úterý 16. dubna 2019

RECENZE: Sok | Iain Reid

autor: Iain Reid
překlad: Jiří Hrubý
originální název: Foe (2018)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2019
počet stran: 224
anotace


Moje zhodnocení:


Manželé Junior a Hen žijí v domku daleko od civilizace, když jednoho večera naruší jejich poklidný život nezvaný host. Terrance, jak se jim host představí, přijel s úžasnou novinkou - Junior vyhrál losování o účast ve vesmírné misi. Junior i Hen jsou zprávou šokováni, a to nejen z důvodu, že se Junior do žádné loterie nikdy nepřihlásil. Terrance, pracovník vlivné firmy, se jim nastěhuje nejen do jejich domu, ale i do jejich životů, aby je připravil na Juniorův velkolepý odjezd. Nad Juniorem a Hen se pověsí mrak mučivé nejistoty a permanentního napětí. 


Nakladatelství Leda přineslo novinku na poli hororového thrilleru s názvem Sok od kanadského autora Iaina Reida. Lákavá anotace s ještě lákavější obálkou mě zaujala na první pohled a nemohla jsem si tak tuto knihu nechat ujít. 

Autor Iain Reid se narodil v Ottawě a nyní žije v Kingstonu v provincii Ontario. Jeho tvorba je odrazem severských podmínek, v nichž se častokrát bojuje doslova o holé přežití. Autor psal novinové reportáže a sloupky pro domovský deník The National Post a když se mu podařilo proniknout s jeho povídkami do věhlasného týdeníku The New Yorker, zaznamenala jeho kariéra příklon k beletrii. Jeho románovou prvotinu I'm Thinking of Ending Things (2016) připravuje nakladatelství Leda k českému překladu.

Autor napsal skvělý psychologický thriller s prvky hororu, jehož děj se odehrává prakticky na jednom místě - v domě Juniora a Hen, který stojí na odlehlém místě daleko od civilizace. Poklidný život naruší nečekaný návštěvník - nezvaný host Terrance, který se k Juniorovi a Hen vetře s tím, že Juniora vybral los na fantastickou vesmírnou misi, z níž - zdá se - je nadšený jen sám Terrance. Hen se od příjezdu Terrance chová odtažitě, ale není se co divit, Junior má odjet na dva roky pryč. Příprava na Juniorův odjezd je náročná a Terrance se k nim nastěhuje i s různými technickými přístroji, jimiž bude studovat nejen Juniorovo chování. Tísnivá atmosféra je znát na každém kroku a mučivá nejistota svírá nejen Juniora, ale i Hen. Kam vše nakonec směřuje, zjistíte přečtením této knihy. 

Předně bych měla malou výtku k samotné anotaci. Podle mého názoru odhaluje čtenáři zbytečně více, než je potřeba. Bohatě by stačil první odstavec, který tak trochu nastiňuje okolnosti, ale neprozrazuje mnoho. Čtenář by se pak dočkal zajímavého zvratu, který není vůbec z knihy patrný, ale přečtením anotace přijde o okamžik překvapení. Doporučuji se anotací příliš nezabývat a připravit se na nevšední zážitek.


Autor ve své knize promítl vzestup technologií, přičemž se zaměřil na dopad, který by na lidstvo mohl mít. Pokrok jde stále kupředu a nelze zastavit ani zpomalit, ale jeho vliv na člověka je nepopiratelný. Snaha vše usnadnit, urychlit či dokonce nahradit může mít až katastrofické následky. Právě tomu bude čtenář této knihy očitým svědkem.

Autor se pokusil o zajímavou sondu do lidské psychiky - snažil se ukázat, co s člověkem udělá nejistota. Terrance je skoupý na slovo, takže Junior netuší, jak ovlivní jeho i Henin život absolvování vesmírné mise a tím pádem i dlouhé odloučení. Postavy se začínají chovat nelogicky a paranoidně, což je způsobeno velkým nátlakem a neinformovaností. 

Atmosféra každou další přečtenou stránkou houstne, což si čtenář uvědomí velice brzy. Vše podtrhuje vyprávění Juniora v první osobě a absence uvozovek v jeho přímé řeči. To vás zpočátku zarazí a budete celou dobu přemýšlet, proč tomu tak je. Já bohužel (i díky tomu) odhalila krátce před polovinou pointu celého příběhu. Při rozuzlení mě tedy nečekalo žádné překvapení a šokující zvrat, přesto mě samotný závěr rozhodně překvapil. Vyústění příběhu rozhodně čekat nebudete.

Pokud od knihy očekáváte, že se budete bát, jelikož je označována jako hororový thriller, budete nejspíš zklamáni. Hororu v pravém slova smyslu se nedočkáte, ale spíše zažijete nepříjemné mrazení. Ona i celková vidina příběhu a jeho směřování působí dost hororově. Myslím, že v situaci Juniora by se nechtěl ocitnout nikdo z nás.

Autor mě zaujal originálním námětem i zpracováním, přesto jeho dílo není vynikající a ani bezchybné. Rozhodně je však čtivé a připraví vás o několik příjemně strávených hodin jeho čtením. Nechá vás na pochybách a vy budete chtít přijít Terrancovi a jeho záměru na kloub a knihu jen těžko odložíte.

Tento strhující psychologický thriller je určen především pro milovníky tohoto žánru, kteří si libují v extrémním chování postav, které k němu byly dohnány velkým psychickým nátlakem a mučivou nejistotou.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 14. dubna 2019

RECENZE: Smrtící tajnosti | Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Deadly Secrets (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 384
anotace


Moje zhodnocení:


Krátce po vyřešení složitého a zároveň i velmi bolestného případu se Erika Fosterová pouští opět do práce. Jednoho mrazivého rána objeví matka před domem svou dceru v kaluži krve. Kdo mohl spáchat tak hrůzný zločin a ještě k tomu na Štědrý den? Brzy se objeví zprávy o podobných útocích ve stejné a dosud poklidné čtvrti Londýna. Všechny oběti vypovídají stejně - napadla je černě oblečená postava s nasazenou plynovou maskou...


Smrtící tajnosti jsou již šestým dílem série s oblíbenou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, která si získala sympatie čtenářů po celém světě. Knihu napsal Robert Bryndza a vydalo ji nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis.

Je ráno, Boží hod, a Erika se připravuje na cestu ke komandérovi Paulu Marshovi, který ji pozval na slavností oběd. Cestou kolem vlakového nádraží provoz zhoustne a Erika v dálce uvidí modré záblesky policejních světel. Po zjištění, že na předzahrádce jednoho domu byla objevena mrtvá žena v kaluži krve, kterou objevila její matka, se rozhodne dát přednost práci a oběd odložit. Mrtvá žena, dvaadvacetiletá Marissa Lewisová, pracovala jako burleskní tanečnice a v okolí svého bydliště nebyla moc oblíbená. Kroužilo kolem ní mnoho obdivovatelů a měla dokonce i poměr s ženatými muži. Pátrání brzy nabere jednoznačný směr, který bohužel skončí katastrofou. Motivů k vraždě se nabízí více, což rozšiřuje okruh podezřelých. Brzy vyjde najevo, že v této klidné čtvrti Londýna již došlo k několika podobným útokům, při nichž byly oběti napadeny útočníkem v černém oblečení s nasazenou plynovou maskou.


Čtenář se již po šesté setkává se svými oblíbenými postavami v čele s Erikou Fosterovou, detektivem šéfinspektorem, která má po své pravici detektiva inspektora Kate Mossovou a detektiva inspektora Jamese Petersona, který se k týmu vrací po utrpěném zranění, jež si vyžádalo dlouhodobou léčbu. V tomto díle dostane větší prostor právě Kate Mossová, neboť Erika Fosterová je nucena řešit osobní záležitosti a na delší dobu odjet. Z Kate Mossové se stane zastupující šéfinspektor a složitý případ padá na její bedra. Jak si s ním poradí?

I v tomto případu autor stvořil originálního pachatele a zároveň tolik odlišného od předchozích. Celý koncept knihy je zase trochu jiný než předchozí knihy. Sice i zde dává autor určitý prostor zvrácenému útočníkovi, čtenář se dozvídá něco málo o jeho pohnutkách, ale přesto si celý příběh zachovává jistou tajuplnost. Čtenář spolu s vyšetřovateli pomalu odkrývá střípky o mrtvé ženě a jejím životě, ale také o práci burlesky, která v České republice není tolik známá.

Detektivní práci a vyšetřování je dán velký prostor, což se mi velmi zamlouvalo, neboť přesně to na detektivkách miluji. Hledání a odkrývání stop, výslechy svědků, pátrání po motivu a možných pachatelích, to vše má kvalitní detektivka obsahovat. Autor se rovněž věnuje i osobnímu životu Eriky Fosterové, která je tentokrát nucena řešit problémy s tchánem, který žije na severu Anglie. V detektivní i osobní rovině není na první pohled nic jednoznačné, čtenář nemá tentokrát nic naservírované na stříbrném podnose a musí zapojit i své vlastní mozkové buňky.


Příběh se čte velmi rychle, odsýpá i díky krátkým kapitolám, jejichž rozsah je mnohdy jen na dvě strany. Otáčíte stránku za stránkou a nevyhnutelně se blížíte ke konci, který bude pro mnohé velmi překvapivý. I když si myslíte, že víte, závěr vás dokonale vyvede z omylu.

Autor napsal skvělý spletitý příběh o jedné téměř dokonalé vraždě, na jehož konci do sebe jednotlivé dílky perfektně zapadnou. Co se týče celkového pozadí motivu a jeho okolností, toto téma mě v dnešních detektivkách už moc nenadchne. Mám pak totiž pocit, že když autor neví, jakou zápletku vytvořit, použije právě onu. Blíže se o tom bohužel nemohu rozepsat, protože nechci zbytečně nic prozrazovat, ale kdo již četl, určitě ví, co mám na mysli. Přesto se jedná o jeden z těch povedenějších autorových detektivek a já si její čtení velmi vychutnala.

Pokud jste fanoušky Roberta Bryndzy, jeho nová kniha Smrtící tajnosti by vám neměla v žádném případě uniknout. Knihu doporučím milovníkům detektivek a pokud s autorem teprve začínáte, doporučuji začíst číst případy s Erikou Fosterovou od prvního dílu, tedy od Dívky v ledu. Věřím, že si autora zamilujete stejně jako já i tisíce čtenářů po celém světě

Moje recenze na předchozí díly si můžete přečíst kliknutím na příslušný název knihy: Dívka v leduNoční lovTemné hlubinyDo posledního dechu, Chladnokrevně.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Smrtící tajnosti můžete koupit.
Continue Reading...

středa 10. dubna 2019

RECENZE: Kříďák | C. J. Tudor

autor: C. J. Tudor
překlad: Jana Kunová
originální název: The Chalk Man (2018)
nakladatelství: Kalibr
rok vydání: 2018
počet stran: 319
anotace


Moje zhodnocení:


Jednoho letního dne roku 1986 se dvanáctiletý Eddie připlete do nehody na lunaparku, která mu změní život. Tehdy se poprvé za dost děsivých okolností setká s panem Halloranem, učitelem, kterého všichni pro jeho vzhled nazývají pan Křída. Ten Eddiemu a jeho dětské partě také vnukne nápad - začnou si zanechávat vzkazy pomocí křídových kreseb. Jednalo se o skvělou zábavu, ale jen do doby, než je křídoví panáčci dovedli k mrtvému tělu rozřezanému na kousky. Tahle událost je nesmazatelně ovlivnila a promítla se jim do jejich nočních můr. O třicet let později najdou ve svých schránkách záhadnou obálku, která obsahuje panáčka a kus křídy. Minulost se vrací a strašáci z dětských let mohou zabíjet i dnes. 


Kříďák, debut roku 2018, neunikl snad žádnému čtenáři. Kniha označovaná jako bestseller mnohé odradila, ale v podstatě zaznamenala velký čtenářský úspěch. Já se jí dlouze vyhýbala, ale jelikož jsou mysteriózní thrillery mým šálkem kávy, byla jsem ráda, že jsem se do ní nakonec pustila.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Minulost nás zavádí do roku 1986, tedy do doby, kdy jedna nešťastná událost rozpoutala sled dalších neodvratitelných událostí. V malém městečku Andenbury má snad každý svá tajemství. Pocit, že vás někdo neustále sleduje, se vystupňuje od té děsivé nehody na pouti, které byl dvanáctiletý Eddie svědkem. Od toho dne se jeho život změnil, poznamenal ho, stejně tak i ostatní obyvatele v městečku. Jedna děsivá událost střídá další až dojde k té nejděsivější. Malí, křídou nakreslení panáčci dovedou partu dětí k hrůznému nálezu, který se následně promítne do jejich dalšího života. O třicet let později, v roce 2016, dostává Eddie záhadný dopis s ještě záhadnějším obsahem. Ten mu však připomene jeho minulost. Navíc se mu ozve dávný kamarád z dětství, s nímž přerušil styky, který mu řekne, že ví, kdo tehdy zabil ono děvče rozřezané na kousky. Kolotoč událostí nabírá jistý směr a dávná tajemství pomalu vyplouvají na povrch.

Styl, jakým autorka vystavěla tento příběh, hodnotím jako velmi vhodně zvolený. Čtenáři totiž zpočátku odhalí velmi málo. Nejedná se tak o klasické vyšetřování vraždy, jaké známe z detektivních příběhů, v nichž se nejprve odehraje vražda a teprve poté probíhá pátrání. Tento tah autorky, jakož i střídání časových rovin, které zvolila, považuji za skvělý, neboť ve čtenáři vzbuzuje mnohem větší zvědavost a touhu přijít všem věcem na kloub, i když čtenář ještě vůbec netuší, co se vlastně odehrálo. Drobné střípky se sice odkrývají pozvolně, ale o to více vás příběh k sobě pomalu připoutává.


Hlavní postavou a zároveň vypravěčem je Eddie, který vše vypráví ze svého pohledu - z pohledu dítěte a o 30 let později i z pohledu dospělého. Autorka se dokázala velmi dobře vcítit do duše malého dvanáctiletého kluka a velmi věrně popisuje pocity a prožitky, které s ním cloumají. V příběhu se promítnou i chlapcovy noční můry, které jsou popsané velmi realisticky a dokážou otřást s vaším vnímáním reality. Pomalu se dozvídáte o jeho malých tajemstvích, ale také o tajemstvích ostatních obyvatel. Největší vliv má na Eddieho pan Křída, učitel s pochybnou pověstí, s nímž se malý Eddie skamarádí, ale i Eddie sám svými neuváženými rozhodnutími ovlivní některé události, které jeho přičiněním dospějí do tragického konce. Některým by se dalo lehce zabránit, ale Eddie se rozhodne mlčet. Některá tajemství by totiž měla zůstat navždy pohřbená.

Události z minulosti, před kterými nelze utéct, Eddieho nakonec dostihnou a on se jim bude muset postavit čelem. Závěrečné rozuzlení, ač se zprvu jevilo velmi jasně, bylo překvapivé a na konci se dočkáte odpovědí na některé otázky. Přesto zůstaly některé nezodpovězené. A závěrečná pointa? Wow! Velmi morbidní a nečekaná! Předchozí střípky vás k ní sice mohly dovést, ale já jsem netušila nic až do samého konce. Skvělé!

Kříďák mě velmi a nad veškerá očekávání pohltil, převrátil můj život naruby, protože nešlo přestat číst, překvapil, nadchl, a na to, že se jedná o debut, musím autorce vyseknout poklonu. Její další knihu si rozhodně ujít nenechám a už teď se na ni třesu.

Knihu doporučuji milovníkům napětí, mysteriózna a dávných tajemství, kterým nevadí jejich pomalé odkrývání a zároveň by chtěli objevit něco, co nebylo nikdo nalezeno.


✰✰✰✰✰


Jak jste na tom vy s bestsellery? Čtete je rádi nebo se jim naopak vyhýbáte?
Kříďáka jste obešli obloukem nebo přečetli hned po vydání?
Řadíte se k odpůrcům či nadšencům?
Budu se těšit na vaše komentáře.
Continue Reading...

úterý 9. dubna 2019

RECENZE: Poznamenaní temnotou | Mattias Leivinger, Johannes Pinter

autor: Mattias Leivinger, Johannes Pinter
překlad: Vladimíra Mužíková
originální název: De mörkermärkta (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace


Moje zhodnocení:


V průběhu krátkého časového období dojde k podivné, na první pohled zdánlivě nesouvisející sérii vražd. Oběťmi jsou lidské trosky - unavený taxikář, na alkoholu závislá bývalá psycholožka a psychicky nemocná žena. Tyto případy dostane na starost policejní inspektorka Iris Riverdalová, která bude muset čelit tajemnému vrahovi, jenž je mistrem úniku a který používá temné metody k dosažení svého cíle zdánlivě bez motivu. Postupně vyplouvá na povrch, že vraždy mají kořeny v minulosti, která se střetne s minulostí samotné Iris.


Dobrovský s.r.o. letos vydal pod edicí Vendeta temný thriller dotýkající se parapsychologie s názvem Poznamenaní temnotou

Autory knihy jsou Mattias Leivinger a Johannes Pinter, oba původem ze Švédska, kteří již při prvním setkání věděli, že chtějí společně něco napsat. Propojil je jejich společný zájem prozkoumat dimenze mezi skutečným světem a děsivou temnotou duší lidských bytostí, přičemž v knize zúročili své znalosti z oboru historie, psychologie a náboženství. 

Po přečtení anotace, která slibovala skloubení detektivky, thrilleru a nadpřirozena, jsem dlouho neváhala a s radostí přijala možnost knihu recenzovat. Jestli vše dopadlo podle mých očekávání, se dozvíte níže v recenzi.

Hlavní hrdinkou příběhu je policejní inspektorka Iris Riverdalová, která se snaží udržet si vlastní emoce uvnitř sebe a prakticky nikdy je nedává najevo. Poznamenaná dětstvím, kdy její otec jednoho dne odešel a už se nevrátil, a matka, která psychicky onemocněla, díky čemuž Iris vyrůstala u citově chladné tety, dokáže vnímat jediný pocit - bolest. Život jí neusnadňuje ani temnota, která zasáhne Iris vždy nepřipravenou a nakrátko tak ovlivní její mysl.


Nejedná se však o jedinou postavu v tomto temném příběhu. Zpočátku se postavy a pohledy velmi rychle střídají a nedají vám šanci udělat si celistvý obrázek. Zmateně čtete dál a čekáte, kdy se postavy jakýmkoliv způsobem střetnou. Nitky příběhu se mistrně propojí až kolem 150. strany, což může některé čtenáře odradit. Mínusem této knihy může tedy být rozvláčnější začátek, který je však důležitý k pochopení a propojení předchozích souvislostí. 

I když najednou toho víte velmi mnoho, stále vám mohou unikat některé drobné detaily, například, k čemu slouží malá zrcátka. Atmosféra houstne a napětí se stupňuje a v tuto chvíli máte velkou šanci, že vás příběh chytne a nepustí. Já osobně jsem však byla na vážkách, neboť jednu chvíli jsem s očekáváním a napětím, co přinesou další stránky, nadšeně četla, abych v další chvíli o veškeré napětí přišla, neboť bylo ukončeno kapitolou a v další se děj přesunul k jiné postavě. Netrpělivě jsem pak četla dále, ale veškeré kouzlo napětí bohužel ochablo. Jednalo se nejspíše o záměr autorů, jak donutit čtenáře, aby dychtivě četli, ale mě usekávání kapitol v nejlepším v této knize spíše rozčilovalo. 

Poznamenaní temnotou je knihou určenou fanouškům parapsychologie, které jsem já osobně nepřišla na chuť. Podle mého názoru autoři nakombinovali mnoho nadpřirozených prvků, které ve výsledku působí neskutečně. Fantasy není můj oblíbený žánr, a to z důvodu, že jsem nikdy nepochopila jeho smysl (na to jsem moc velký realista), takže mi tyto fantaskní prvky vadily. Děj nepůsobil reálně a příliš nevěřím tomu, že by se takto mohl odehrát i ve skutečnosti.

Přesto věřím, že si kniha své čtenáře najde, a to především ty, kteří by rádi nahlédli pod pokličku okultismu a parapsychologie.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Poznamenaní temnotou vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 4. dubna 2019

RECENZE: Ztichlý dům | Jenny Blackhurst

autor: Jenny Blackhurst
překlad: Petra Krámková
originální název: How I Lost You (2017)
nakladatelství: Domino
rok vydání: 2018
počet stran: 376
anotace


Moje zhodnocení:


Emma Cartwrightová je právě propuštěna z psychiatrické léčebny a snaží se začít nový život na novém místě. Byla odsouzena za vraždu svého tříměsíčního syna Dylana, ale na osudný den si vůbec nevzpomíná. Od onoho dne uběhly již čtyři roky, ale je těžké zapomenout. Když jí jednoho dne přistane ve schránce fotografie chlapce, který by mohl být jejím synem, roztáčí se kolotoč událostí a honba po pravdě. Je možné, že její syn žije?


S Mončou alias Mermaidkou z Mermaidina čtecího koutku jsme si v březnu domluvily, že se společně pustíme do čtení Ztichlého domu, tedy knihy, kterou jsme si obě koupily, neboť nás nalákala svou anotací. Společné čtení jsme si užily, hádaly jsme různé teorie a možný vývoj následujících událostí a některé zvraty jsme odhalily, ale spíše (a to hodně) tápaly. Jak se kniha líbila právě mně se dozvíte v recenzi níže. 

Ztichlý dům je prvotina britské autorky Jenny Blackhurst, která během dětství a dospívání strávila hodiny čtením kriminálních románů a snila, že se stane spisovatelkou. Dodnes vášnivě čte a nejčastěji ji najdete ponořenou mezi stránky. Inspirací k napsání Ztichlého domu jí byly vlastní emoce a prožitky spojené s narozením jejího syna. V současné době má na svém kontě již několik knih.


Emma Cartwrightová byla ještě před třemi lety Susan Websterovou, milující manželkou Marka Webstera a matkou tříměsíčního syna Dylana. Celý její život se změnil ve vteřině.  Na osudný den si dodnes nevzpomíná, ale vyšetřování ukázalo, že trpěla laktační psychózou, která smrt syna zapříčinila. Svůj trest si odpykala v nápravném zařízení v Oakdale a nyní chce začít nový život. I proto si zvolí nové jméno, aby si ji nikdo s hrůzným zločinem již nespojoval. Přesto se brzy ukáže, že někdo o ní ví mnohem víc a Susan bude muset znovu otevřít staré rány, aby se dozvěděla pravdu. Zabila svého syna?

Za menší mínus považuji již anotaci, jejímž přečtením většinu čtenářů napadne odpověď na jednu zásadní otázku, kterou si po celou dobu klade i sama hlavní hrdinka. I přesto se autorce povedl rozehrát spletitý příběh plný lží a dávných tajemství, která budou postupně vyplouvat na povrch. Začátek knihy není nijak výrazný, neměla jsem u něj pocit, že by mě vtáhl bezprostředně od prvních řádků. V části, kdy do knihy vstupuje postava Nicka, o němž čtenáři ví jen tolik, že je reportér, si příběh vyžádal mou plnou pozornost a moje mysl začala pracovat na plné obrátky. Kdo je Nick? Jakou má motivaci? Proč pomáhá Susan najít jejího syna? Nebo má jiné postranní úmysly? V tu dobu totiž přitvrdí zastrašující útoky mířené proti Susan, které ji mají odradit od pátrání po tom, co se v osudný den, kdy měl zemřít její syn, stalo. Okruh podezřelých se rozšiřuje a vy začnete podezřívat všechny okolo, včetně Susan. Ví toho snad víc, než sama tvrdí?


Aby toho nebylo málo, autorka od začátku rozehrává dvě dějové linky - jedna z přítomnosti, v níž Susan pátrá po tom, co se tehdy stalo, a jedna nás zavádí do minulosti, která je vyprávěna z pohledu Jacka, jenž si pomalu utváří podmínky k tomu, aby se jednoho dne stal vůdcem bratrstva. Při čtení těchto kapitol, které mě zpočátku vůbec nebavily, protože jsem se v nich nemohla zorientovat, přemýšlíte, jak vše souvisí s příběhem Susan. Dávné křivdy, tajemství, ale hlavně chyby se mohou promítnout do vašeho budoucího života.

I když v závěrečné třetině odhalíte mnoho souvislostí, přesto vás konečné rozuzlení může překvapit, jakož i odhalení pachatele. Poslední stránky knihy mě naopak vůbec nepřekvapily, ty jsem čekala od samého začátku.

Jelikož se jedná o autorčin debut, hodnotím tuto knihu pozitivně, byť se v ní objeví pár klasických klišé, která jsou pro psychothrillery typická. S příběhem i postavami si však autorka poradila velmi dobře, napětí bych sice očekávala víc a mnohem drásavější, ale přesto jsem si čtení této knihy velmi užila.

Tento psychothriller doporučím spíše ženám, které se lépe vcítí do pocitů hlavní hrdinky a lépe pochopí její motivaci, která je pohonem k odkrytí dávných hříchů.


✰✰✰✰


Už jste četli Ztichlý dům? Líbil se vám? 
Ráda si přečtu vaše názory či připomínky k této knize.
Continue Reading...

středa 3. dubna 2019

RECENZE: Pravda o hovínku | Andy Seed

autor: Andy Seed
překlad: Nela Holková
originální název: The Clue Is In the Poop: And Other Things Too (2018)
ilustrace: Claire Almon
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Drobek
rok vydání: 2019
počet stran: 64
anotace


Moje zhodnocení:


S tímto zábavným průvodcem se naučíte vypátrat a určit zvířata podle stop, které nechávají za sebou - od páchnoucích bobků, přes otisky stop až po chomáče peří. Tímto způsobem se můžete o divokých zvířatech mnoho naučit a některé věci vás možná i překvapí. Tento ilustrovaný souhrn bobků, hovínek a stop je určen pro všechny nadšence, ať už zapálené zálesáky či vědátory, kteří se raději učí v pohodlí domova.


Nakladatelství Dobrovský s.r.o. vydalo pod edicí Drobek, která, jak už název vypovídá, je určena pro nejmenší čtenáře, zajímavou ilustrovanou publikaci s názvem Pravda o hovínku.

Tato dětská příručka se věnuje stopám, které zanechávají v přírodě různí živočichové. Název je možná trochu zavádějící, neboť celá kniha není výhradně o zvířecím trusu, ale věnuje se širokému spektru stop, od otisků, zbytků potravy, až po peří, jakož i obydlí, která živočichové ve svém prostředí obývají.


Začátek knihy malým detektivům napoví pomocí základních pravidel, jak se správně pohybovat například v lese, nač nesahat, čemu se vyhýbat, ale rovněž se dozvíte, jaké nástroje bude správný stopař v přírodě potřebovat. Jejich seznam a k čemu každý nástroj slouží, se dozvíte na str. 5. Při přečtení bubliny "Co s sebou nebrat" se někteří detektivové i od srdce zasmějí.

Byť se páchnoucím hromádkám nevěnuje celá kniha, ale pouze její první třetina, v níž nás autor popisu různých hovínek, jejich tvarů, velikostí a složení opravdu důkladně zasvětí. Je totiž logické, že velcí živočichové produkují více hovínek větších velikostí než ti úplně nejmenší tvorové. Rozdíl je také v tom, zda se jedná o býložravce či masožravce. A co teprve ptáci. Jejich výtvory jsou od ostatních živočichů rozdílné, neboť jejich stolice je tvořena tekutou i pevnou složkou. Nedávno se v Beskydech objevili medvědi, a právě jim se věnuje celá dvoustrana 13-14 této knihy. Podle medvědího trusu například poznáte, co medvěd právě jedl. Není to zajímavé? Jen pozor! Při stopování těchto nebezpečných zvířat musíte být maximálně opatrní!


Kapitola příznačně nazvaná "Dinosauří kakanec" se rovněž věnuje i starodávným exkrementům, které jsou nyní zkamenělinami. Víte jak se nazývají? Pokud ne, kniha vám o tom mnohé napoví.

Na konci každého oddílu si můžete vyzkoušet svoje nově nabyté znalosti, neboť si pro vás autor připravil zajímavý kvíz. Jeho správné odpovědi najdete vždy na konci knihy.

Další úsek knihy se věnuje stopám neboli otiskům, které živočichové zanechávají v bahně či ve sněhu. Pokud se je naučíte správně odlišovat, jejich znalostí můžete ohromit své spolustopaře. Jak stopy zaznamenávat? Jak rozeznat sudokopytníka od lichokopytníka? Odlišíte stopy vodního ptactva od stop pěvců? V této knize se dozvíte spoustu vyčerpávajících informací o různých zvířecích stopách. Od těch nejmenších živočichů až po ty největší.


Na konci každé kapitoly se autor věnuje stopování těch nejnebezpečnějších živočichů v celé živočišné říši. Tyto kapitoly jsou určené spíše jako zdroj informací, než že by bylo možné opravdu tyto živočichy stopovat. Jedná se totiž o živočichy, kteří se u nás ve volné přírodě nevyskytují, a tak se s nimi ani nemůžete setkat.

V dalších kapitolách se dozvíte fakta o různorodých příbytcích, které živočichové obývají, o hnízdech, k čemu slouží a že je nestavějí jenom ptáci, dále se naučíte poznávat stopy po krmení různých živočichů - od okousaného salátu po ohlodané kmeny stromů, zvláštní kapitola se věnuje ptačím vývržkům a návodu, jak je rozeznat od výkalů, atd. Informací je opravdu mnoho a není v mých silách ani účelem této recenze se o všem dopodrobna rozepisovat.

Kniha je plná krásných ilustrací, které věrně vyobrazují nejen živočichy, ale i hromádky trusu, které za sebou zanechávají či jejich přirozené prostředí. Líbilo se mi, že autor jednotlivé kapitoly podával vtipně a s nadhledem a věřím, že se mnoho malých čtenářů u čtení této knihy pobaví. 


Jelikož jsem si původně myslela, že se bude tato kniha výhradně věnovat českým, respektive evropským živočichům, zaskočil mě návod ke stopování lvů, tygrů či varanů komodských. K tomu mám tedy malou výtku, neboť děti by mohly být po přečtení knihy zklamané, že tyto živočichy stopovat ve zdejších končinách nelze.

Co se týče názvu a obsahu knihy, mě nepobouřila, spíše ve mně vzbudila velkou zvědavost, což je jistě i účelem této knihy.

Knihu Pravda o hovínku si určitě oblíbí malí badatelé, pro něž bude skvělou příručkou, s níž se naučí rozpoznávat různé druhy stop, které po sobě živočichové zanechávají.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Pravdu o hovínku vydal pod značkou Drobek. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...