sobota 28. prosince 2019

RECENZE: Jak zvířátka chodí spát | Anne-Kristin zur Brügge

autor: Anne-Kristin zur Brügge
ilustrátor: Marina Rachner
překlad: nezjištěno
originální název: Wie kleine Tiere schlafen gehen (2013)
nakladatelství: Kazda
rok vydání: 2019
počet stran: 16
anotace


Moje zhodnocení:


Krásné ilustrované leporelo pro nejmenší čtenáře, z něhož se dozvíte, jak chodí spát lvíče,  myška, opička, sovička a další zvířátka. 


S novou spoluprací s nakladatelstvím Kazda jsem si mimo jiné vybrala i tohle nádherně ilustrované leporelo pro čtenáře od 18 měsíců, které v sobě ukrývá krátké verše spojené s usínáním různých zvířátek.


Na šestnácti stranách se pokocháte krásnými ilustracemi a ještě roztomilejšími veršíky, které se budou líbit nejmenším čtenářům. Můj tříletý syn Kristiánek si leporelo ihned zamiloval - nejvíce se mu líbí veršík o malé myšičce a opičce. Jak je uspává jejich maminka nebo tatínek? To se dozvíte přečtením této knížky, která je určená na předříkání na dobrou noc.

"Tichounce hvízdá velká myš,
tu maličkou hned uvidíš.
Maminka uspává myšičku:
'Nastav ouško, ať slyšíš mou písničku'."



Některá zvířátka usínají s písničkou, jiná probíráním kožíšku, další povídáním nebo třeba stočením do klubíčka. Větší děti už s radostí pojmenují každé zvířátko a spojí si rituál s jejich usínáním. Poslední dvojstrana je věnována usínání malých dětí. 

"O zvířátkách už leccos víme.
A jak to u nás provádíme?"



Tohle leporelo doporučuji všem maminkám a tatínkům, jejichž děti jsou před usínáním neklidné a nechtějí jít včas spát. Třeba je tahle krásná knížka zaujme a rády si na dobrou noc nechají předčítat.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelstív Kazda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

středa 18. prosince 2019

RECENZE: Vykrvácet | Michael Robotham

autor: Michael Robotham
překlad: Martina Buchlová
originální název: Bleed for Me (2010)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2019
počet stran: 504
anotace


Moje zhodnocení:


Čtvrtý případ Joa O'Loughlina, který se tentokrát pokusí odhalit tajemství, která skrývá mysl Sienny Hegartyové, kamarádky Joeovy dcery Charlie. Sienna se jednoho dne objeví u dveří jeho domu v šoku a celá od krve s tím, že není schopna říct, co se stalo. Po té je u ní doma objeveno tělo jejího otce, Rona Hegartyho, bývalého policisty a zjistí se, že krev, kterou měla Sienna na sobě, patří jejímu otci. Sienna se tak stává hlavní podezřelou z vraždy svého otce, ale ta tvrdí, že si nic nepamatuje. Joe začne pomalu odkrývat spletité klubko lží a zvráceností, které sahají hluboko do minulosti…


Poprvé jsem se setkala s Joem O'Loughlinem v knize Řekni lituji (MOBA, 2015), kterou jsem četla v roce 2015, tedy v době, kdy u nás tato kniha vyšla. Až letos jsem se rozhodla přečíst si celou sérii od začátku, tedy postupně od prvního dílu, kterým je V podezření (MOBA, 2015), následují Amnézie (MOBA, 2016), Střepy (MOBA, 2017) a Vykrvácet (MOBA, 2019). V roce 2020 se čtenáři mohou těšit na pátý díl s názvem Vraky, který by měl vyjít na jaře.

Profesor Joseph O'Loughlin, kterému všichni říkají Joe, pracoval jako klinický psycholog, nyní však přednáší psychologii na univerzitě. Bojuje s Parkinsonem, chorobou, která se u něj projevila před pár lety a která mu často komplikuje běžný život. Zhruba před dvěma lety ohrozil rodinu tím, že se podílel na jednom policejním vyšetřování, což vyústilo v rozluku s jeho ženou Julianne, se kterou již nesdílí společnou domácnost. I tentokrát se zapojí, ač ne vlastní vinou, do vyšetřování, když se jednoho dne u jeho dveří objeví Sienna, kamarádka a spolužačka jeho dcery Charlie, celá od krve, v šoku a neschopná říct, co se stalo. Případ vraždy Siennina otce dostává na starost inspektorka Ronnie Crayová, která je přesvědčena o Siennině vině. Joe dostane za úkol vypracovat psychologický profil dívky a věří, že je Sienna nevinná. 

Joe se při nesnázích obrací na svého přítele Vincenta Ruize, vysloužilého policisty, s nímž se čtenáři mohli seznámit v díle nazvaném Amnézie, ve kterém si s Joem prohodili hlavní role. Jejich vzájemné špičkování a hlášky mě pobavily i tentokrát. V nynějším díle se pouští do společného pátrání na vlastní pěst.


Postavu Joea O'Loughlina si musí oblíbit snad každý čtenář. Joe je sice v prvé řadě psycholog, i když nyní jen přednášející, ale především otec dvou dcer, které velmi miluje a udělal by pro ně cokoliv. To se týká i jeho stále ještě manželky Julianne, kterou miluje, ale její rozhodnutí odejít respektuje. Joe je sympaťák, statečně bojuje se svou nemocí, nikdy neodmítá žádost o pomoc, navíc neschovává žádné kostlivce ve skříni, autor jej vykreslil jako normálního tátu od rodiny, který se sice potýká se zdravotními problémy, ale nevzdává se.

Co se týče zápletky, ta se opět zpočátku tváří velmi jednoduše až banálně, ale opak je pravdou. Joe spolu se čtenářem začíná pomalu odkrývat tajemství rodiny Hegartyovy, na povrch vyplouvají Sienniny psychické problémy, které po hrůzném zážitku vyvrcholí v apatii. Jelikož je Joe schopný psycholog, často dokáže odhadnout lidi pouze z jejich projevu a chování a málokdy se plete. Zápletka se s další stránkou a kapitolou nabaluje do obřích rozměrů a čtenář zjistí, že to, co se vydávalo za pouhou vraždu policisty, se promění v něco hodně temného a prohnilého.

Autor píše velmi čtivým stylem, takže čtenáře svým vyprávěním strhne tak, že nebude moct od příběhu jen tak odejít. I když kniha čítá 500 stran, ani na chvíli nepocítíte nudu a nenarazíte na žádná hluchá místa. Děj je plynulý, napínavý, plný nečekaných odhalení a i když jsem si vraha tipla správně ještě před koncem, v žádném případě mi tato skutečnost nezkazila dojem ze čtení. 

Celou sérii doporučuji všem milovníkům detektivek, kteří upřednostňují dobře vykreslené postavy se skvěle vypracovanou psychologií a kteří prahnou po výborně propracovaných příbězích naoko komplikovaných s pořádnou dávkou napětí.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde, a to včetně elektronické podoby.
Continue Reading...

sobota 14. prosince 2019

RECENZE: Jak Grinch ukradl Vánoce! | Dr. Seuss

autor: Dr. Seuss (p)
překlad: Alena Snelling
originální název: How the Grinch Stole Christmas! (1957)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Drobek
rok vydání: 2018
počet stran: 64
anotace


Moje zhodnocení:


Kdovíci z Kdovíkova se těší na Vánoce a Grinch, zelená příšera, která z duše nesnáší Vánoce, dostane příšerný nápad, a sice že letos Vánoce Kdovíkům ukradne. Jakým způsobem se dají ukrást Vánoce? A je to vůbec možné? To se dozvíte, když si přečtete tuto krátkou veršovanou knížku.


Asi neexistuje nikdo, kdo by neznal Grinche, a to jak v knižní či v té filmové podobě. Já se přiznám, že jsem do nedávné doby neznala ani jedno. Když mi tedy nakladatelství Dobrovský nabídlo k recenzi knížku Jak Grinch ukradl Vánoce!, neváhala jsem ani na okamžik a těšila se, že si spolu se synem přečteme jeden nadčasový vánoční příběh.


Nejprve mě překvapil formát knihy, který připomíná spíše sešitové vydání velikosti A4. Jelikož se jedná o vánoční příběh, který je určen k opakovanému čtení, obávám se, že kniha časem nebude v úplně nejlepším stavu, což je dle mého názoru škoda.


Příběh je velmi krátký, napsaný ve verších, nechybí mu vtip ani ponaučení, zároveň je plný jednoduchých, avšak krásných ilustrací, jež potěší oko dětského i dospělého čtenáře. Písmo je dost velké, takže kniha je vhodná i pro začínajícího čtenáře.


Bohužel se však přiznám, že mě příběh nějak zvlášť nenadchnul. Syna kniha potěšila velmi, denně ji bere do rukou a chce, abych mu četla. Při hlasitém čtení mi však některá slova a rýmy nejdou „přes pusu“, špatně se vyslovují, verše se kolikrát ani nerýmují. Toto bych však přičetla k tíži českému překladu, který se podle mě příliš nepovedl. 

Grinch mi k srdci bohužel nepřirostl a ani celkový příběh mě nijak nezaujal. O to více se chci podívat na zfilmovaného Grinche, třeba mu v této podobě přijdu více na chuť.


I když já z Grince příliš nadšená nebyla, přesto věřím, že si jej oblíbili (a oblíbí) mnozí čtenáři, kteří se k jeho příběhu budou každoročně vracet a ve vánočním čase si jej vychutnají plnými doušky. 


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Jak Grinch ukradl Vánoce! vydal pod značkou Drobek. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

středa 11. prosince 2019

RECENZE: Ledový strach | Mads Peder Nordbo

autor: Mads Peder Nordbo
překlad: Michaela Weberová
originální název: Kold Angst (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 440
anotace


Moje zhodnocení:


Matthew se opět setkává s Tupaarnaq, která se do Nuuku vrátila, aby mu pomohla s hledáním jeho sestry Arnaq, jež zmizela po víkendovém pobytu s dánskými přáteli v odlehlé oblasti Færingehavnu. Když Matthew s Tupaarnaq zmíněnou oblast navštíví, najdou v jednom zchátralém domě mnoho krve, což vysvětluje hodně. Žije Arnaq?
Matthew brzy zjišťuje, že byl zatažen do podivné hry, v jejíž roli hraje nejen jeho nevlastní sestra Arnaq, ale i otec, kterého neviděl 24 let. Ten byl totiž jako mladý voják součástí tajného a smrtícího experimentu, který vedl k tragédii, a Tom, Matthewův otec, byl obviněn z dvojnásobné vraždy. Byl donucen uprchnout a žít dlouhá léta v utajení. Zmizení Arnaq opráší tento starý případ, dávná tajemství se začínají vymykat kontrole a vyplouvat na povrch.


Po přečtení prvního dílu Bez kůže dánského autora Madse Pedera Nordbo, který se mi moc líbil (recenze zde), jsem si nemohla ujít ani pokračování s názvem Ledový strach, odehrávající se opět v Grónsku, zemi pokryté ledem a sněhem, kde se dějí otřesné zločiny.


Stejně jako v prvním díle, i tentokrát čtenáře provází příběhem novinář Matthew, který se po tragické autonehodě, při níž zemřela jeho manželka a nenarozená dcera, do Grónska odstěhoval. Když zmizí jeho nevlastní sestra Arnaq, spolu s navenek drsnou a nepřístupnou kamarádkou Tupaarnaq, jejíž život poznamenalo hned několik tragických událostí, za něž si odpykala trest odnětí svobody, se pouští společně s příslušníky grónské policie do pátrání po zmizelé sestře. Arnačin případ otevírá případ Mathewova otce Toma, který se kdysi účastnil vojenského tajného experimentu, který skončil smrtí. Poté se Tom musel ukrývat a žít v utajení. Nyní, po 24 letech, se otec Matthewovi ozve, což neunikne ani americké vládě, která na Matthewa začne tlačit, aby se s Tomem setkal a pomohl vysvětlit události z roku 1990. 

Autor se často odkazuje na předchozí díl, díky čemuž je čtenář neustále v obraze, a pokud předchozí díl nečetl, neuniknou mu žádné souvislosti. Přesto doporučuji plynule navázat z knihy Bez kůže na Ledový strach. Čtení si tak mnohem více užijete a budete se lehce orientovat nejen v příběhu, ale také ve jménech, která mi, přiznám se, v prvním díle dělala trochu problémy.

Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, a to v roce 1990, kdy probíhal utajený experiment na vojenské základně v Thule, a v současnosti, která je zasazena do roku 2014. Obě dějové linky jsou poutavě napsané, aby se na konci propojily, přičemž na povrch vyplují dávná tajemství, která neměla být nikdy odhalena.


Autor je mistr ve vyprávění, ale především v popisu reálií ledem pokrytého Grónska, místních zvyklostí, kultury, ale i politiky, která v příběhu hraje nemalou roli. Atmosféra mrazivého Grónska je skvěle vykreslena, až máte pocit, že jste se v příběhu ocitli spolu s postavami. Jak drsná je grónská krajina, stejně drsné jsou i příběhy, které se zde odehrávají. Slabším povahám toto dílo doporučuji se vší obezřetností! Odlehlá místa, samota a dlouhotrvající tma totiž ovlivní i toho nejotrlejšího jedince. Zkažené mysli vstupují do popředí a čtenář nestačí žasnout. Věřím, že si autor vše nevymyslel a  zneužívání je velkým tamním problémem. Aspoň já jsem měla ten dojem. Nechť si jej však každý čtenář utvoří sám.

I když ani Ledový strach (stejně jako Bez kůže) nehodnotím plným počtem, přesto mohu obě knihy s klidným srdcem doporučit fanouškům mrazivých detektivek, ze kterých vám bude tuhnout krev v žilách.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Ledový strach vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

úterý 10. prosince 2019

RECENZE: 21 lekcí pro 21. století | Yuval Noah Harari

autor: Yuval Noah Harari
překlad: Zdena Gubalová
originální název: 21 Lessons for the 21st Century (2018)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2019
počet stran: 392
anotace


Moje zhodnocení:


Autor se ve své první knize Sapiens zabýval minulostí lidstva, v druhé knize nazvané Homo Deus autor nahlížel do jeho budoucnosti. V knize nazvané 21 lekcí pro 21. století se Yuval Noah Harari zaměřuje na současné dění - na to co nás čeká a nemine v nejbližší době. Upozorní na hlavní problémy tohoto světa a bude nápomocný k tomu, jak si s nimi poradit.


K touze přečíst si knihu autora globálních bestsellerů Yuvala Noaha Harariho mě přivedla především zvědavost. Jak se mi jeho třetí u nás vydaná kniha s názvem 21 lekcí pro 21. století líbila a co na ni říkám, si můžete přečíst v recenzi níže.


Předně chci uvést, jak sám autor v úvodu této knihy zmiňuje, že tato kniha vznikla především z novinových článků a často obsahuje odpovědi na otázky čtenářů a novinářů, které autor již časopisecky publikoval. Přiznám se, že to mě trochu zarazilo, ale jelikož s autorem nemám žádné zkušenosti, nemusela jsem se obávat čtení totožných textů.

Shlédnutím obsahu čtenář dostane přehled, kterým tématům se autor bude věnovat. Kniha je rozdělena na pět velkých částí: Problém vědecko-technické revoluce, Problém politiky, Zoufalství a naděje, Pravda a Houževnatost. Je pravda, že tyto názvy částí vám asi mnoho neprozradí, ale jednotlivé kapitoly už ano.

Autor knihu pojal dost obecně - řeší mnoho témat na celkem malém prostoru. Je tedy jasné, že se každému tématu nevěnuje příliš do hloubky, ale mnohdy jen povrchně. Na druhou stranu má autor můj obdiv, neboť se mu povedlo vměstnat do knihy veškeré problémy dnešního světa - od hrozby umělé inteligence, nukleární války či ekologické hrozby, přes imigraci, rasismus, nacionalismus, po terorismus, hrozící válku, sekularismus, dozvíte se, jakou moc mohou mít falešné zprávy, ale zamyslíte se například i nad smyslem života. Na konci knihy narazíte mimo Poděkování na Poznámky a vysvětlivky ke každým kapitolám a Rejstřík s hesly.

Jelikož nemám zkušenosti s předchozími autorovými knihami ani s podobnou literaturou zabývající se problémy dnešního světa, mohu konstatovat, že mě tato kniha nenásilně zasvětila do dané problematiky. Věřím však, že náročnější čtenáři by mohli mít výhrady, neboť sám autor přiznává, že kniha je sestavená z jeho dříve publikovaných článků.


K zamyšlení mě přinutila 19. kapitola týkající se vzdělání se stejnojmenným názvem. "My si neumíme představit, čím se budou lidé živit za třicet let, jak budou fungovat armády a byrokracie, nevíme nic ani o budoucích vztazích mezi pohlavími. Mnozí budou žít déle a lidské tělo zřejmě prodělá revoluci. Co s námi asi provede mozek spolupracující s algoritmy? Jisté je jen jedno, většina znalostí dnešním dětem v roce 2050 k ničemu nebude."

Některé části a kapitoly mě zaujaly méně, některé více. Autorovy myšlenky jsem hltala hlavně v posledních dvou částech knihy, tedy v Části IV. nazvané Pravda a v Části V., tedy poslední, nazvané Houževnatost. Líbí se mi, že se autor nebojí (ba ani nestydí) říct svůj názor na mnohdy ožehavá témata, která vedou vždy k vyčerpávající a často nekonečné diskuzi.

Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří by si rádi rozšířily obzory o celkovém dění světa, jeho chodu, pozadí jeho fungování a o největších hrozbách pro lidstvo i planetu.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 2. prosince 2019

RECENZE: Kanibal z Nine Elms | Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Nine Elms (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 464
anotace


Moje zhodnocení:


Před patnácti lety přežila Kate Marshallová útok vraha nazývaného jako Kanibal z Nine Elms. Poté Kate u policie skončila a začala se věnovat přednáškám o sériových vrazích na vysoké škole. Když se objeví tělo mladé ženy, jejíž způsob smrti až nápadně připomíná modus operandi Kanibala z Nine Elms, který je však zavřený v nejpřísnější věznici, patolog Alex kontaktuje Kate za účelem konzultace. Mezitím se Kate ozvou rodiče Malcolm a Sheila Murrayovi, kteří již 20 let pohřešují svou dceru Caitlyn, kdy mají podezření, že jejím vrahem by mohl být Kanibal z Nine Elms. Kate se spolu s asistentem z vysoké školy Tristanem pouští do soukromého pátrání po pohřešované dívce. Zároveň však je nutné dopadnout napodobitele Kanibala z Nine Elms, který si říká Fanoušek…


Na novou sérii a především na hlavní hrdinku Kate Marshallovou od oblíbeného autora Roberta Bryndzy, který je znám svou sérií s Erikou Fosterovou, jsem se nesmírně těšila. Jak moje velké očekávání nakonec dopadlo a jak se mi kniha Kanibal z Nine Elms líbila, se dočtete v recenzi níže.


Každý čtenář, který má přečtenou sérii s Erikou Fosterovou a oblíbil si ji, musel být napjatý, jakými vlastnostmi a charakterem obdařil novou hrdinku Kate Marshallovou. Nikdo se asi neubrání malému srovnání těchto postav, ale podle mého názoru je to jako srovnávat vodu a oheň. Autor stvořil zcela odlišnou hrdinku, nekomplikovanou, nekonfliktní, přesto houževnatou a věřící ve spravedlnost. Možná vás překvapí, že Kate je abstinující alkoholička, ale vzhledem k její minulosti, kdy přežila útok Kanibala z Nine Elms, se není čemu divit. Má svoji patronku, blízkou kamarádku, která jí pomohla dostat se z nejhoršího. Nyní žije poklidným životem a přednáší na vysoké škole, ale pouze do doby, než se objeví tělo mladé ženy, která byla zavražděna totožným způsobem, jímž zabíjel své oběti Kanibal z Nine Elms. Je nepopiratelné, že se jedná o napodobitele, jehož smyslem práce je dokončit dílo Kanibala z Nine Elms. Podaří se Kate Marshallové uniknout vrahovi i tentokrát?

Autorovi se povedlo napsat jeden z nejlepších úvodů v tomto žánru s natolik překvapivým zvratem, který ve vás bude po jeho přečtení ještě dlouho rezonovat. Dobře rozehraný začátek je uměním, kterým nedisponují ani zdaleka všichni autoři. Po dramatickém úvodu začíná příběh plynout v poklidnějším tempu a soustředí se především na pátrání po pohřešované dívce, jehož režie se ujala Kate Marshallová spolu s asistentem Tristanem tvořící soukromou vyšetřující dvojici. V druhé polovině příběhu se už bohužel tolika překvapivých zvratů čtenáři nedočkají, spíše naopak. Děj je často předvídatelný a konec spěje k poněkud očekávanému konci. 

Musím podotknout, že Kate a Tristan spolu ve dvojici fungují velmi dobře, skvěle se doplňují, a i když by Kate mohla být Tristanovou matkou, což zazní i z úst několika svědků figurujících v případu pohřešované Caitlyn, nic to nemění na tom, že jejich společné pátrání je systematické, přičemž spolu tvoří sympatickou dvojici, kterou si oblíbí mnoho čtenářů. Funguje mezi nimi správná chemie, která povede k nejednomu vtipnému momentu.


Nejvíce se mi líbila dějová linka věnující se odloženému případu, tedy pátrání po pohřešované dívce a pevně doufám, že další díly série budou napsané v podobném duchu. Shromažďování důkazů, výslechy svědků, odkrývání minulosti – přesně tohle mě na detektivkách nejvíce baví. Akční či krvavé scény dominující spíše thrillerům se v této knize objevují také a podle mého názoru jsou zde perfektně namíchané. Slabší povahy bych ráda upozornila, že některé scény jsou dost brutální, a i když jich není mnoho, stojí opravdu za to.

Tato série má opravdu dobře našlápnuto, a i přesto, že se kniha Kanibal z Nine Elms do mého pomyslného žebříčku TOP detektivka/thriller nezapíše, s nadšením budu očekávat další díly s Kate Marshallovou.

Za zmínku stojí i nádherná obálka, která hravě strčí do kapsy všechny obálky ze série s Erikou Fosterovou. Pokud jste zaznamenali slovenskou obálku, která je na můj vkus příliš jednoduchá a obyčejná, jsem velmi ráda, že se nakladatelství Cosmopolis přiklonilo k této verzi.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Kanibal z Nine Elms můžete koupit.
Continue Reading...

sobota 30. listopadu 2019

RECENZE: Žena v modrém plášti | Deon Meyer

autor: Deon Meyer
překlad: Silvie Mitlenerová
originální název: De vrouw in de blauwe mantel (2017)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2019
počet stran: 152
anotace


Moje zhodnocení:


Benny Griessel se chystá požádat svou přítelkyni Alex Bernardovou o ruku, ale to znamená, že bude muset sehnat prstýnek, na který si bude muset půjčit v místní bance. Mezitím jej však zavolají k případu mrtvé ženy, jejíž nahé tělo vymáchané v bělidle vrah vystavil na zdi u silnice nad Kapským městem, aby ho všichni viděli. Vyšetřovatelé brzy zjistí, že se jednalo o ženu, specialistku na holandské malíře, pocházející z Londýna, která zde přijela pátrat po jednom ztraceném obraze.


Když se mi naskytla příležitost zrecenzovat útlou knížku Žena v modrém plášti od autora Deona Meyera, neváhala jsem a těšila se na první setkání s tímto autorem. 


Zpočátku jsem netušila, zda byl můj výběr šťastný, přece jenom rozečítat sérii, která už má nějaký ten díl za sebou, není dle mého úplně nejšťastnější, ale riskla jsem to. Zda jsem udělala dobře, si můžete přečíst v recenzi níže.

Nejprve musím říct, že mě překvapil počet stran. Když jsem zjistila, že se jedná o jakýsi „mezidíl“ série označený jako 5,5 díl série s Bennym Griesselem, má zvědavost zesílila. Dá se na pouhých 150 stranách rozehrát kvalitní příběh s promyšlenou zápletkou? K mému překvapení se autor s tímto vypořádal skvěle.

Zajímavostí je především to, že se děj odehrává v Jižní Africe, konkrétně v Kapském městě, které je díky svým přírodním scenériím označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa, jež se rovněž stalo oblíbeným turistickým cílem. Popisy míst a atmosféra vás přenese na druhou stranu zeměkoule a budete si užívat čtení s pořádnou dávkou exotiky. Vedle všech těch amerických a anglických detektivek se jedná o svěží vítr mezi žánry. 


Příběhu dominují především bravurně napsané postavy a perfektně zvládnuté dialogy, díky nimž děj rychle odsýpá. V tak útlé knížce nenajdete žádná hluchá místa a její jedinou chybou je to, že je příliš krátká. Autor píše velmi čtivým stylem, díky kterému budete neradi nechávat knihu nedočtenou. Po dočtení budete chtít rozhodně víc a pouhých 150 stran vám nebude stačit. Milovníkům této série pomohla Žena v modrém plášti zkrátit čekání na další díl s oblíbeným detektivem Bennym Griesselem, na který snad čtenáři nebudou dlouho čekat. 

Tuto krátkou, ale výbornou knihu by si neměli nechat ujít žádní fanoušci Deona Meyera. Věřím, že zaujme i čtenáře neznalé této série a po přečtení Ženy v modrém plášti budete chtít rozhodně víc.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 24. listopadu 2019

RECENZE: Lustr pro papeže | Jan Tománek

autor: Jan Tománek
nakladatelství: XYZ
rok vydání: 2019
počet stran: 184
anotace


Moje zhodnocení:


Syrová výpověď šestnáctiletého trampa, který se s dvěma přáteli chystal na výšlap a provinil se jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Kvůli tomu si prošel peklem různých věznic, aby se ocitl v nejhorším normalizačním lágru té doby. 


Když mě autor knihy Jan Tománek oslovil s nabídkou přečíst si jeho nový román Lustr pro papeže, neodmítla jsem. Zaujal mě nejen název, ale i rozsah knížky, která, ač čítá téměř 190 stran, je překvapivě menšího formátu.

Hlavním hrdinou a vypravěčem v první osobě je mladý šestnáctiletý tramp Bohumil "Míla" Pavlovský, kterému kamarádi neřeknou jinak než Chlup. Spolu se dvěma kamarády Vojtou a Jindrou se rozhodnou vyrazit na výšlap do hor. Cestou vlakem se seznámí s mladou průvodčí Jitkou, která je pozve do místní hospody. Alkohol teče proudem, zpívají se anglické písničky, a když cestou z hospody zaláskovaný Míla v podroušeném stavu vykřikuje proamerická hesla, netuší, že mu otočí život o 360 stupňů.


Následuje syrové vyprávění Míly, který je po nečekaném zatčení nejprve vyslechnut a obviněn na místní policejní stanici, poté přesunut do vazby pro mladistvé v Borech a následně do nápravného zařízení pro mladistvé do Libkovic, odkud se pokusí o útěk, čímž si vyslouží zpřísnění trestu a odvedení do Vykmanova, kde přijíždí jako čerstvě osmnáctiletý. Ve vykmanovském pekle plném neustálé buzerace, ponižování a těžké práce vydrží dlouhých sedm let. Nakonec je přemístěn do Minkovic (v této kapitole konečně čtenář zjistí, proč se kniha jmenuje Lustr pro papeže), nejhoršího lágru té doby, jehož existence byla v roce 1990 ihned ututlána, ve kterém trpí další dva roky, až je konečně po dlouhých deseti letech v roce 1980 propuštěn na svobodu. 

Autor na začátku sděluje, že některé události jsou pouhou jeho fabulací, takže si čtenář může akorát domýšlet, co není skutečné (kromě místa, která jsou pozměněna, jak autor na začátku poznamenává). Každopádně chci vyjádřit myšlenku, která mě při čtení několikrát napadla, a sice že hlavní postava si z větší či menší části mohla za svůj osud sama. Aspoň tak to podle mého názoru z podaného příběhu vyplynulo. Míla byl vcelku rváč a provokatér, nic si nenechal líbit, což mu nevytýkám, ale například útěk z Libkovic byl podle mého úplně zbytečný. Samozřejmě netvrdím, že „držet hubu a krok“ je vždy tím správným řešením, což rozhodně není, jak ukazuje i samotný nástup Míly do Minkovic, kde mu sice plivnutí do dozorcova obličeje způsobí pořádnou nakládačku, ale na druhou stranu mu tato událost, o níž se brzy dozví celý lágr, pomůže dostat se mezi "Západočechy", vězně, kteří se navzájem chrání. Možná, že právě ono vyprovokované plivnutí pomohlo Mílovi přežít drsný život v minkovickém pekle, a to i za cenu podlomeného zdraví.


Popisy krutostí, které páchali dozorci na vězních, jsou velmi naturalistické, syrové a odstrašující. Některé události zakomponované do příběhu mi však přišly vykonstruované, aby čtenáře ještě více šokovaly. I přesto, že se to takto klidně mohlo doopravdy stát, na mě úsměvně působilo i klišé, kdy se mezi „zlými“ dozorci objevil vždy jeden „hodný“, který se snažil Mílovi (a ostatním) pomoct či jen ulehčit další nekonečný den plný utrpení. 

Nic to však nemění na tom, že hrůzy, které se za doby normalizace děly, jsou jasně prokázané, nevinní lidé trpěli a umírali a číst o tom není jednoduché. Je však správné si hrůznou minulost připomínat, abychom nezapomněli a do budoucna se i z těchto otřesných událostí poučili. 

Jak se z původního půlročního trestu stane odnětí deseti let života, o který vás tehdejší režim okradne? Pokud vás zajímá, jak jednoduché to je, přečtěte si tuto útlou, ale o to silnější knihu, která vám poodhalí kousek historie, o níž jste pravděpodobně do dnešní doby ještě neslyšeli.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janu Tománkovi. Bližší info o knize Lustr pro papeže zde.
Continue Reading...

úterý 19. listopadu 2019

RECENZE: Dost dobrá matka | Bev Thomas

autor: Bev Thomas
překlad: Věra Klásková
originální název: A Good Enough Mother (2019)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2019
počet stran: 336
anotace


Moje zhodnocení:


Psychoterapeutka Ruth Hartlandová pomáhá svým klientům překonat různé těžkosti v jejich životě, ale sama si se svým osobním životem neumí poradit. Je matkou dospělých dvojčat, z nichž Tom, který nikdy nikam nezapadal, nedávno zmizel. S druhým dvojčetem, Carolyn, si také příliš nerozumí, a proto se raději upne na práci, konkrétně tedy na jednoho pacienta, který jí připomíná Toma. Bohužel její pracovní nasazení a schopnost objektivně odlišit profesi od osobního zaujetí není stoprocentní, což povede k nevyhnutelnému závěru.


Psychothrillery čtu velmi ráda, takže když mi nakladatelství Leda nabídlo novinku Dost dobrá matka autorky Bev Thomas, neodmítla jsem. Na tuto knihu jsem se velmi těšila. Zda tedy splnila mé očekávání, se dozvíte níže v recenzi.


Vypravěčkou v první osobě je Ruth, matka dospělých dvojčat Toma a Carolyn, která veškerý svůj čas věnuje práci psychoterapeutky. Snaží se vyrovnat s náhlým zmizením syna Toma, nepřestává s jeho usilovným hledáním, a nejspíše i proto se upíná na psychicky labilního pacienta Dana Griffina, který je jejímu synovi velmi podobný. Mezi Ruth a Danem se velmi zvolna tvoří pouto silnější, než je v rovině psychoterapeut – pacient standardní. Ruth nevěnuje pozornost měnícímu se vztahu z profesionálního v čistě osobní, jehož hranice nebývá vždy zřetelná, ale je na psychoterapeutovi, aby ji včas a jasně oddělil, pokud se k tomu schyluje. 

Autorce se povedlo skvěle vyjádřit pozvolný přechod oné tenké hranice mezi profesionalitou a osobní rovinou, kterou není vždy jednoduché objektivně rozlišit. Kniha působí o to více reálně, když zjistíte, že autorka po mnoho let pracovala jako klinický psycholog a nyní pracuje jako poradce v oblasti duševního zdraví, takže je o této práci podrobně seznámena, což se jí povedlo přenést do její knihy. 

Zápletka byla velmi dobře promyšlená i zpracovaná. Začátek byl na můj vkus trochu delší a zmatečný, než jsem pochopila, o co jde (anotace si před vlastním čtením ze zásady nečtu), chvíli mi trvalo se začíst. Poté už jsem příběh hltala a otáčela jednu stránku za druhou. Další drobnou výtku bych měla k délce knihy, jež mohla být o poznání kratší, čímž by i děj působil dynamičtěji, neboť je prostý jakýchkoliv výraznějších zvratů. I přesto se však jedná o kvalitní čtení založené na autorčiných znalostech a zkušenostech z oboru její praxe, což je jasně znát. 


Konec knihy spěje k nevyhnutelnému konci, která ve svém závěru vyzní pochmurně, ponuře a po dočtení vás přepadnou depresivní myšlenky. Přesně tak si však představuji výborně napsaný psychologický thriller, který zaútočí na vaše emoce a vyždímá vás až do poslední slzy.

Vřele doporučuji milovníkům psychologických dramat a thrillerů a také těm čtenářům, kteří chtějí blíže prozkoumat křehkost vztahu psychoterapeut – pacient, když má psychoterapeut narušené rodinné prostředí a zázemí.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

sobota 16. listopadu 2019

RECENZE: Nepamatuji si své jméno | J. S. Monroe

autor: J. S. Monroe
překlad: Jitka Jiterská
originální název: Forget My Name (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 368
anotace


Moje zhodnocení:


Jak byste se zachovali, kdyby se jednoho dne u vašich dveří objevila žena, která by tvrdila, že si nepamatuje nic ze svého předchozího života včetně jména, ale dokonale by popsala dispozice vašeho domu? Když se výše popsané stane manželské dvojici Tonymu a Lauře, nejspíš z toho nevěstí nic dobrého. Přesto neznámou ženu u sebe ubytují v pokoji pro hosty. Laura má z neznámé ženy, které Tony začne říkat Jemma, divný pocit. Její obavy potvrdí i psycholožka Susie Pattersonová, když Lauru před neznámou ženou varuje. Kdo je ona neznámá žena a proč se objevila zrovna u jejich dveří? 


Když mi byla nabídnuta nová spolupráce s nakladatelstvím Metafora, neodmítla jsem a hned si vybrala knihu Nepamatuji si své jméno od britského autora Jona Stocka píšícího pod pseudonymem J. S. Monroe. Tuto knihu jsem navíc četla v rámci společného čtení s Mončou z Mermaidina čtecího koutku, které děkuji za skvělé konspirace. Zda jsem tedy měla šťastnou ruku ve výběru, se dozvíte v recenzi níže.


Zpočátku jsem se hůře orientovala v postavách, respektive v jejich vyprávění, neboť hlavní hrdinka, neznámá mladá a krásná žena, které brzy budou říkat Jemma, vypráví svůj příběh prostřednictvím první osoby, kdežto ostatní postavy skrze čtenáře promlouvají ve třetí osobě. Před žádnou kapitolou není označeno, která postava zrovna vypráví, což samozřejmě vyplyne z kontextu, ale přesto může některým čtenářům toto zpočátku činit problém. 

Po podivném setkání Jemmy s Laurou a Tonym začnete velmi brzy tušit, že někdo z trojice zaručeně lže. Ale kdo a proč? Každý něco skrývá a chce něčeho dosáhnout. Čtenář velmi pomalu odkrývá motivy postav, v první polovině bude však jen tápat. Autor si totiž nachystal mnoho zvratů, které vámi otřesou a od základů změní (dokonce několikrát) váš pohled na věc. 

Postav je však v knize mnohem víc – mimo neznámé ženy, která neví, kdo je, Laury, milovnice jógy a Tonyho, který sbírá obrazy mořských koníčků, zde vystupuje i Lauřina doktorka a přítelkyně Susie Pattersonová, která upozorní na možnost spojení neznámé ženy s dávno hledanou vražedkyní, dále Luke, bývalý novinář, který se po nečekaném zjištění, že má nemanželskou dceru, pouští do jejího usilovného hledání, policejní dvojice Silas a Stroverová, kteří se snaží rozklíčovat tento podivný případ a nalézt pravdu. Tyto zdánlivě nesouvisející postavy a jejich příběhy se v závěru propojí a vytvoří řetězec událostí vedoucí k nevyhnutelnému konci a pro mnohé k překvapivému odhalení.

Zajímavým aspektem se mi jevil námět s mořskými koníčky spojený se ztrátou pamětí, který mě velmi zaujal. Jedná se bohužel o jeden z mála aspektů, který knihu učinil zajímavější. Autor čtenáře postupně seznamuje s touto problematikou, kterou si podle mého velmi dobře nastudoval, já sama jsem si některé informace dohledávala a ověřovala na internetu a nestačila jsem žasnout. Na konci, když pochopíte souvislost s mořským koníčkem, který je rovněž vyobrazen na obálce knihy, a pamětí, budete šokováni zálibou, jíž se věnovala jedna z postav. Odteď se budu na mořské koníčky dívat už úplně jinak.


Autorovi musím i přes výše uvedené vytknout celkové zpracování námětu, které mě bohužel příliš nezaujalo ani neoslovilo. Problém spatřuji ve velkém množství postav, z nichž ani jedna nepůsobila sympaticky a nejspíš si k nim nevytvoříte ani žádný citový vztah. Tento fakt však nemusí být nutně přičítán k tíži autora, neboť čtenář počítá v tomto žánru i s postavami, jež nevystupují vždy pozitivně. Přesto se obávám, že kvůli tomu působil děj příliš roztříštěně a jaksi neuceleně. Rovněž chování postav v mnoha situacích nevyznívá realisticky a často vám zůstane nad některými situacemi rozum stát. Ani policejní vyšetřování vás nenaladí na tu správnou "thrillerovou" notu, neboť bylo celkově nemastné a neslané, i když na druhou stranu považuji tuto vyšetřující dvojici nejsympatičtějšími postavami z celé knihy.

Ve druhé polovině knihy se tolik překvapivých zvratů již nedočkáme, neboť čtenář si je schopen mnohé indicie odvodit a vyvodit z nich správný závěr. Konec tak může už trochu nudit a zdát se zdlouhavějším. Přesto si nemyslím, že by kniha Nepamatuji si své jméno byla špatná, jen bych ji spíše doporučila méně ostříleným čtenářům v tomto žánru, kteří nemají ještě tolik "načteno". Náročnější čtenáře by totiž mohla zklamat.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora, kde si můžete také knihu Nepamatuji si své jméno přímo koupit.
Continue Reading...

čtvrtek 14. listopadu 2019

RECENZE: Jsme poslední | Hanna Jameson

autor: Hanna Jameson
překlad: Michaela Legátová
originální název: The Last (2019)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2019
počet stran: 384
anotace


Moje zhodnocení:


Zprávu o tom, že ve Washingtonu vybuchla atomová bomba, si Jon Keller přečte na telefonu u snídaně. Další výbuchy na různá hlavní města po celém světě na sebe nenechají dlouho čekat a ve švýcarském hotelu Sixtieme, kde je Jon kvůli konající konferenci ubytovaný, vypuká panika. Všichni hromadně odjíždějí, Jon spolu s dalšími v hotelu zůstává. Když je jasné, že svět ovládla jaderná válka, snaží se spolu s dalšími dvaceti hosty hotelu udržet zdání jakési civilizace. Shromažďují zásoby jídla, pitné vody, šetří si baterie v mobilech. Když v nádrži na vodu objeví tělo mrtvé holčičky, ujme se Jon vyšetřování její smrti, která se brzy ukáže jako úmyslná. Je vrah ukrytý mezi jedním z hostů? Pro Jona se stane vyšetřování posedlostí, která jej dožene až na hranici jeho možností. Jak daleko je pro pravdu ochoten zajít?


Knihu Jsme poslední od britské autorky Hanny Jameson jsem měla vyhlédnutou už od jejího vydání. Zaujala mě anotací – na odlehlém hotelu obklopeného lesy se stane vražda a jeden z uzavřeného okruhu hostů je vrah, s tím, že se příběh odehrává na pozadí jaderné katastrofy. Jak u mě kniha nakonec obstála, si můžete přečíst v recenzi níže.


Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem v první osobě je Jon Keller, historik, který přijel do Švýcarska na pracovní konferenci. Mimořádné zprávy o jaderném útoku na Washington a poté další hlavní města jej zastihnou tisíce kilometrů od rodiny, od níž nemá žádné zprávy. Den za dnem tak žije v neutuchající nejistotě, zda jeho manželka s dcerami přežily nebo ne. I když mnoho lidí ubytovaných na hotelu hotel urychleně opustí, Jon zůstává a s ním i další dvě desítky lidí. Elektřina je nedostatkové zboží, mobily se pomalu vybíjejí a připojení k Wi-Fi není možné. Netuší, co se děje okolo nich, natož ve světě, ví jen, že některá hlavní města jsou zničena a okolí ohrožuje radioaktivita. Jejich šancí je shromáždit dostatečné množství zásob a snažit se žít nanejvýš civilizovaně. Svět, jak jej znali, skončil, a každý se s nastalou situací vypořádává po svém. Nejednou dojde i k vyhroceným situacím…

Vyprávění z pohledu jediné postavy může působit pro mnohé čtenáře monotónně, ale já jsem jej uvítala. Čtenář po malých krůčcích nahlíží nejen do Jonova života odehrávajícího se před katastrofou, ale i do jeho mysli a pocitů, a sleduje, jak se vyrovnává s nově vzniklou životní situací. Čtenář rovněž prostřednictvím Jona sleduje další postavy, které utvářejí děj a které zůstaly spolu s ním v hotelu. Po objevení mrtvé holčičky dochází k mnoha vyhroceným situacím, neboť Jon má pocit, že ne všichni sdílí jeho smysl pro spravedlnost a snahu dopadnou vraha i s vidinou toho, že jej poté nezatkne policie, protože není možnost se s okolním světem spojit. 

I když jsem si knihu původně vybrala kvůli zápletce ve stylu Agathy Christie s tím, že v okruhu určitého počtu osob se skrývá vrah, nakonec mi ani nevadilo, že detektivní linka byla spíše jen okrajová. Hlavním tématem, který knihu provází, je bezesporu téma jaderné katastrofy a její dopad na životní prostředí a společenost. Postavy mají ze začátku jen kusé zprávy o tom, co se děje v celém světě, jsou od něj prakticky odříznuti a netuší, zda náhodou nejsou poslední mezi přeživšími. Autorka toto téma pojala opět trochu odlišně, než je čtenář zvyklý, atmosféra je ponurá, ale co oceňuji, že zápletka vystavěla na možné reálné hrozbě. Poukazuje také na to, že dnešní člověk je závislý nejen na možnosti rychle si zjistit informace všeho druhu prostřednictvím internetového připojení, ale také na sociálních sítích, ať už se jedná o Facebook, Twitter aj.


Čtení mě neustále pohánělo vpřed, neboť jsem chtěla zjistit vraha malé holčičky, ale především to, v jakém stádiu katastrofy autorka příběh ukončí. Z obojího jsem byla spíše na rozpacích a pocítila zklamání. Ze závěru plyne, že anotace je tak trochu zavádějící a čtenář se může cítit malinko podveden. 

Pokud vás zajímají různé katastrofy světového měřítka, jejich dopad na okolní svět i lidi a jaké důsledky z toho mohou plynout, dejte šanci této knize, která vám přinese příběh zase malinko z jiného úhlu. 


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Jsme poslední vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

středa 6. listopadu 2019

RECENZE: Monstru podoben | Viktorín Šulc

autor: Viktorín Šulc
nakladatelství: Epocha
rok vydání: 2019
série: Panoptikum sexuálních vražd 3
počet stran: 584
anotace


Moje zhodnocení:


Tento svazek, stejně jako dva předchozí, mapuje historii tuzemských vražd se sexuálním podtextem v letech 1993-1999. Tentokrát se s Panoptikem projdeme po střeše severomoravského věžáku, navštívíme prázdninově opuštěné školní hřiště, vydáme se k patricijské hrobce olšanského hřbitova či objevíme hrůzný nález ve sklepě jednoho domu. Pokud se chcete seznámit s uvažováním kriminalistů, jejich metodami, s poznatky soudních lékařů či zkušenostmi expertů zkoumajících vražednou mysl, je tato kniha pro vás ta pravá.


Nová spolupráce s nakladatelstvím Epocha mi dopřála utišit zvědavost nad knihami ze série Panoptikum sexuálních vražd, neboť tuto sérii sleduji zpovzdálí už delší dobu a zatím jsem neměla odvahu si knihu alespoň vypůjčit z knihovny, natož koupit. Asi jsem podvědomě tušila, proč... Nejedná se totiž o žádné jednoduché či snad oddychové čtení (což nikdo ani neočekává), ale o mapování těch nejhorších sexuálních zločinů z historie tuzemska.

Monstru podoben je název třetího dílu z plánované pentalogie patřící do série Panoptikum sexuálních vražd. Po předchozích dílech Když vzlétne děs a nevíra (Epocha, 2013), mapující vraždy z období 1926-1981 a Démon v mém srdci (Epocha, 2015), popisující vraždy z let 1981-1992, se nejnovější díl zaměřený na sexuální vraždy páchané na území České, respektive Československé republiky, zaměřuje na období 90. let, konkrétně roky 1992-2000. Následovat by měly sexuální zločiny z období 2000-2010 s názvem Zlý duch a poslední Almanach krvavé touhy završující pentalogii s opomenutými a dalšími případy z období let 1899-2013.


Tuhle krimi napsal sám život - a o to je to děsivější. Zvrácení, mnohdy imbecilní pachatelé, snažící se ukojit své perverzní sexuální choutky na nevinných obětech, vás provedou celou touto knihou. Nad jejich činy vám zůstane rozum stát, stejně tak nad jejich chování po činu, snahou zamést stopy, odvést pozornost jinam či jen pouhým zapíráním skutku. V devíti různorodých kapitolách se dočtete o rozličných případech, které jsou rozdělené na menší podkapitoly, jež spojuje určitý prvek, ať už se jedná o vrahovo počínání nebo místo činu aj. (dosti výmluvná kapitola je např. ta s názvem Lovci osamělých dívek, viz str. 322).

Přiznám se, že mi nevadí číst o bestiálních vraždách, ať už sexuálního či jiného charakteru, už od mládí vyhledávám detektivky, thrillery a s nimi související napětí, ale co opravdu těžko skousávám, jsou pedofilní vraždy dětí. Kapitola s vypovídajícím názvem Hračky v koutě (str. 209) mi dala opravdu zabrat, ne snad v tom smyslu, že by byla špatně napsaná - to opravdu ne, jen svým tématem, které, navíc když jste rodičem malého dítěte, je nejen děsivé, ale velmi, velmi smutné. Případ malého Ondry (a samozřejmě dalších nevinných malých duší) už jen tak z hlavy nikdy nevymažu. Obdivuji nejen kriminalisty, ale i například soudní lékaře, kteří s těmito malými oběťmi přicházejí do kontaktu, ať už z policejní či jiné činnosti a vyšetřování. 

Autor má skvělý dar, a to podat příběhy tak, že je budete doslova hltat a neúnavně otáčet stranu za stranou, i přesto, že kniha čítá téměř 600 stran. Skladba příběhů je perfektní - nejprve autor nastíní možný mord, přečteme si důležité výňatky z pitevního nálezu, probíhá menší pátrání jako ve skutečné detektivce, poté přicházejí na scénu mnohdy šokující zvraty (viz kapitola Balada o mrtvých a studni - str. 384 - jejíž překvapivý průběh mi doslova vyrazil dech), nechybí ani popis průběhu vyšetřování a metod, následné dopadení pachatele, jeho přiznání, dále znalecká zkoumání z oboru psychologie a psychiatrie s konečnými výsledky a konečně závěrečného verdiktu ze soudní síně. Konec každé kapitoly završuje dovětek šéfa mordparty Jiřího Markoviče, který do zmíněných případů vnáší svůj názor a připomíná podobné případy. 

Nedílnou součástí knihy jsou i barevné fotografie z míst činu, které skvěle doplňují už tak dosti výmluvný text. Nerada bych také opomenula výstižnou a velmi povedenou obálku, jež koresponduje s obsahem uvnitř knihy.


Jak se říká, že příležitost dělá zloděje, v případě popisovaných vražd platí obdobné heslo. Ke konci cituje i autor slova českého sériového vraha, jehož přáním vždy bylo "...najít osamělou dívku na osamělém místě...", která hovoří za vše. V předposlední kapitole s názvem Místo modliteb rdousil (str. 417) tak vyvodíme závěr, že procházka noční Prahou kolem problematických míst není úplně ten nejlepší nápad (což samozřejmě platí pro všechna větší města s problematickými lokalitami - hned mě v mé rodné Ostravě několik podobných míst napadne), stejně tak jsou ženy a dívky varovány před tzv. jízdou stopem či například noční jízdou vlakem. Jsou však i vrahové odvážní, kteří se nezaleknou rušných míst či denního světla, stačí chvilka a váš život může předčasně skončit.

Co se týče tématu a jeho zpracování, na poli literatury faktu se jedná o výjimečnou publikaci. Věnuje se totiž podrobně historii tuzemských vražd spáchaných v 90. letech se sexuálním podtextem. 

Kniha je určená fajnšmekrům, kteří se nebojí číst o těch nejhorších zločinech, které se zapsaly do historie české, respektive československé kriminalistiky. 


✰✰✰✰✰


Zaznamenali jste tuto sérii?
Máte odvahu se do ní pustit?
Continue Reading...

neděle 3. listopadu 2019

RECENZE: Tajemství sídla Craven Manor | Darcy Coates

autor: Darcy Coates
překlad: Alexandr Neuman
originální název: Craven Manor (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2019
počet stran: 248
anotace


Moje zhodnocení:


Daniel se potýká s existenčními problémy, a i když bydlí u bratrance Kylea, ten na něj klade čím dál vyšší finanční nároky. Když jednoho dne najde Daniel pod dveřmi obálku s nabídkou práce zahradníka na starém sídle Craven Manor, myslí si, že se jedná o pouhý vtip. Okolnosti jej donutí nabídku zvážit a na Craven Manor se vypravit. Místo však vypadá děsivě a Daniela se zmocní podezření. Zahrada je zarostlá, domu dveře dokořán, hala je plná pavučin a na první pohled je zjevné, že v domě už léta nikdo nebydlí. Nakonec však nabídku přijme a nastěhuje se do správcova starého domku. Bran, majitel Craven Manoru, kterého Daniel zná pouze prostřednictvím vzkazů, jej zaměstná pod podmínkou dodržování podivných a hrůzu nahánějících pravidel…


Po skvělém duchařském hororu Duch domu Ashburnů (recenze zde), jsem si nemohla ujít ani autorčinu novinku Tajemství sídla Craven Manor, na kterou jsem se velmi těšila. Konečně jsem se ke knize dostala. Jak ji nakonec hodnotím a zda předčila Ducha domu Ashburnů, si můžete přečíst v recenzi níže.


Autorka i tentokrát vsadila na podobný námět jako ve své předchozí knize – tajemný starobylý dům v lesích, kolem něhož se rozprostírá zarostlá zahrada a suché listí, a který budí dojem nejen neobyvatelnosti, ale také zdání, že do něj po sto let nevkročila lidská noha. V případě Tajemství sídla Craven Manor je hala zahalená pavučinami, pokoje jsou tmavé a kuchyně ponechána ve stavu, jako by byla služebnictvem narychlo opuštěna, přičemž celkově vyzařuje strašidelnou atmosféru. 

Starobylé domy jsou oblíbeným dějstvím nespočetného množství duchařských hororů, a to jednoduše proto, že tato kulisa umí navodit s výše zmíněnými prvky a se spisovatelským umem autora hororovou atmosféru, která je v tomto žánru doslova žádoucí a bez níž by horor nebyl hororem. 

V této knize zpočátku vše funguje tak, jak má. Hlavním hrdinou je Daniel, kterému štěstí nikdy moc nepřálo, takže když dostane skvělou nabídku pracovat jako zahradník na sídle Craven Manor, nedůvěřuje jí. Jeho zaměstnavatel, pan Bran, s nímž má jen písemný styk a dosud se osobně nepotkali, mu zadá pracovní úkoly s možností bydlet v zahradním domku po bývalém správci nemovitosti pod podmínkou, že bude dodržovat pár pravidel. Jelikož soužití s bratrancem Kylem není bezproblémové, až se jednoho dne se situace vyhrotí, rozhodne se pracovní nabídku přijmout a poté i nastěhovat do volného domku po bývalém správci. Pravidla jeho zaměstnance jsou poněkud zvláštní – nesmí po půlnoci chodit po pozemku, musí být v domku zamčený a mít zatažené závěsy, a co je velmi důležité, NIKDY nesmí vstoupit do věže.

První polovina je napsána bezchybně. Autorka píše čtivým a podmanivým stylem, který si vás ihned získá. Krátké úderné kapitoly vás pohánějí se čtením vpřed a nedovolí knihu odložit. Tuto část podala autorka tajemně, čtenář si některé věci jen domýšlí a velkou roli zde hraje čtenářova představivost, která, jak jistě uznáte, hraje v tomto žánru významnou roli. Daniel naštěstí není hloupý (zpočátku) a brzy mu dojde, co se kolem sídla Craven Manor děje tajuplného. Druhá polovina knihy je oproti první polovině akčnější, což mohou někteří čtenáři uvítat, já byla spíše zklamaná. Boj se zlem zde popsaný mě spíše nudil a odrazoval od čtení, na druhou stranu jsem se chtěla dozvědět, jak vše dopadne, takže jsem vytrvala.


Konec byl bohužel velkým zklamáním, neboť vyšel spíše jako hororová pohádka, která ve svém závěru působila až směšně. Takhle si hororové konce v žádném případě nepředstavuji.

Jelikož autorka použila velice podobný námět, jak výše uvedeno, odkryla tím jakési vzorce chování postav i strašidelného starobylého domu, takže i když jsem se u Ducha domu Ashburnů doslova třásla strachy, co přinesou následující strany, zde toto vůbec nefungovalo. Jedna scéna se těmto pocitům blížila, ale nebylo to nic, co by zvrátilo celkový dojem na knihu.

Přesto knihu doporučím především fanouškům Darcy Coates a jejího Ducha domu Ashburnů, méně hororovým nadšencům, kteří se chtějí bát a od hororu očekávají poctivý horor se vším všudy. Autorka však svými knihami určitě zaujme širší čtenářské publikum, konkrétně i čtenáře, kteří se hororům z jakéhokoliv důvodu vyhýbají, neboť Tajemství sídla Craven Manor má schopnost okouzlit budoucí čtenáře nejen výstižnou obálkou, ale i anotací, která umí zahrát na tu správnou hororovou strunu.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Tajemství sídla Craven Manor vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 31. října 2019

RECENZE: Dcery čarodějného vrchu | Mary Sharratt

autor: Mary Sharratt
překlad: Ina Leckie
originální název: Daughters of the Witching Hill (2010)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace


Moje zhodnocení:


Elizabeth Southernsová, přezdívána také matka Demdike, v sobě objeví skrytou sílu – schopnost uzdravovat chromá zvířata či jen vlídným slovem zkrotit koně. Matka Demdike je velmi chudá a často se musí ona i její rodina (dcera se třemi dětmi) uchýlit k žebrotě. Když však zjistí, že je obdařená, cesta životem se hned zdá být snadnější – tu uzdraví nemocného člověka či zchromlou kravku a za odměnu dostane kus chleba či džbán piva. Tento dar se dědí z generace na generaci a už její děd byl vyhlášeným zaříkávačem koní. Je však na každém z nich, k jakým úmyslům chtějí své schopnosti užívat, zda k pomoci druhým či k odplatě a zda se jich nechtějí zříci. 


Když jsem se dozvěděla o novince nakladatelství Jota s názvem Dcery čarodějného vrchu od britské autorky Mary Sharratt, jež napsala knihu o čarodějnictví a čarodějnických procesech, neváhala jsem a o knihu k recenzi si zkusila napsat. Cca před půl rokem jsem četla výborné Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického popisující procesy s čarodějnicemi na českém, respektive moravském území, které mě navnadilo na toto téma, navíc jsem si ze zvědavosti chtěla přečíst o čarodějnických procesech odehrávajících se v jiné zemi.


Do této knihy jsem šla, dá se říct, s velkou neznámou. Bála jsem se, aby mi styl vyprávění sedl, protože historické knihy si pečlivě vybírám, a pokud mi nesedne styl psaní, většinou je i odkládám. Mé obavy byly naštěstí liché. Příběh mě vtáhl už od prvních stran, osudy staré Demdike, která se potýkala na tenké hranici mezi bílou a černou magií, její šilhavé dcery Lizy a vnučky Alizon, mě doslova uhranuly. 

Vypravěči knihy se střídají – nejprve máme možnost poznat Bess Southernsovou, které nikdo neřekne jinak než matka Demdike, jež po smrti manžela zůstala sama na odlehlém Malkin Toweru v Pendleském lese jen s dětmi. Čtenář sleduje každodenní boj této rodiny o přežití, snahu najít si v okolních statcích jakoukoliv práci a vydělat si aspoň na starý kus chleba. Ne vždy se to povede a nejednou se musí uchýlit k žebrání. Jednoho dne se však bába Demdike seznámí s tajemným našeptávačem, který bábě pomáhá se správnými zaříkadly a čarováním. 

Druhou polovinou čtenáře provází vnučka Alizon, která už jako pětiletá doprovází svou babičku na výpravy za pomocí druhým, sleduje uzdravování a přípravu léčivých bylinek. Už od mala se učí babiččiny praktiky s tím, že jednoho dne získá léčivou sílu a převezme řemeslo po babičce. S postupem věku však Alizon o tuto moc nestojí, nechce ji přijmout a vyhýbá se jí. Bohužel osud jí však do cesty staví mnoho překážek, z nichž jedna se jí i její rodině stane osudnou.

Autorka napsala velice poutavý historický román, jehož předností je vylíčení osudů tří generací jedné obyčejné a chudé rodiny a popisu jejich každodenního života a útrap spojených s chudobou a snahou přežít, který se odehrává na přelomu 16. a 17. století v Anglii. Král Jakub I. ihned poté, co nastoupí na trůn, začíná pronásledovat čarodějnice a sám sebe v tomto ohledu nazývá „odborníkem, neboť napíše rozsáhlé pojednání o čarodějnictví. Tento fakt se nejspíš stane osudným pro obyvatele Pendleského lesa, neboť v roce 1612 stanou místní čarodějnice před soudem, kde si vyslechnou konečný rozsudek. 


Závěrečný doslov autorky, ve kterém se mimo jiné dozvíte o tom, že čerpala ze skutečných historických událostí a skutečným postavám opět vdechla život, kdy zároveň vysvětluje drobné nesrovnalosti a změny některých jmen s informací, co ji k tomu vedlo, vaše pocity mnohonásobně umocní. 

Nečekejte však knihu ve stylu Kladiva na čarodějnice od Václava Kaplického, která byla mimochodem skvělá a jedna (dle mého názoru) z nejlepších četeb vůbec, nýbrž spíše historický román, v němž převládají popisy každodenního života obyčejných lidí té nejnižší sociální vrstvy s ukázkou tehdejší magie a zaříkávání, přičemž závěrečný proces s čarodějnicemi je pouhou třešinkou na dortu.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...