Přesunutí blogu

Blog přesunut na nové stránky: 

http://zaostrenonaknihy.cz/

Dále mě můžete sledovat na Facebooku:

https://www.facebook.com/zaostrenonaknihy/

Nebo na Instagramu:

https://www.instagram.com/zaostrenonaknihy/

Continue Reading...

RECENZE: Víš, kdo se dívá? | Catherine Ryan Howard

autor: Catherine Ryan Howard
překlad: Petr Kotouš
originální název: Rewind (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 360
anotace

Moje zhodnocení:

Po přečtení anotace knihy Víš, kdo se dívá? irské autorky Catherine Ryan Howard jsem očekávala vcelku zajímavý a originální námět. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo?

Hned první kapitola čtenáře navnadí - sleduje v ní totiž brutální vraždu ženy, přičemž celou scénu završí rozbití kamery. Obraz se vypne. Poté se video přetáčí zpět. Objevuje se Natalie, která z Dublinu přijíždí do Shanamore, aby zde objevila manželovo tajemství. Když se video posune kousek dopředu, čtenář pozoruje Audrey, reportérku zařazenou do "podřadné" redakce zábavy, která dostane od šéfa nový úkol, který ji může vynést na výslunní "opravdového" zpravodajství. Před týdnem totiž zmizela Natalie O´Connorová, hvězda Instagramu, jejíž manžel oznámil její zmizení až nyní, což je samo o sobě dost podezřelé. Audrey cítí, že tohle je její šance.

Autorka rozehrává hněd několik dějových linek probíhajících v různých časových úsecích podobně, jako bychom sledovali video. PŘEHRÁT, PAUZA, STOP - tak jsou v knize označovány kapitoly. Zpočátku vám může dělat problém zorientovat se v časových úsecích, ale i postavách, jelikož těch v knize rovněž není málo. Sledujeme majitele chat Andrewa, instagramerku Natalii, reportérku Audrey, příslušníka policie Seaniho, majitelku hotelu Jennifer a další. 

Na knihu jsem se hodně těšila, protože anotace slibovala originální námět a zajímavě seskládaný příběh. Začátek vás jistě navnadí, může sice působit trochu zdlouhavějším dojmem, ale nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, zápletku je potřeba správně rozehrát. Asi do poloviny vás bude příběh udržovat v mírném napětí, neustále budete čekat na jakýkoliv zvrat, zajímavou scénu, větší napětí, ale bohužel ničeho takového se nedočkáte. Navíc je pravděpodobné, že stejně jako já odhalíte podstatu zápletky. Nebylo ani příliš složité na to přijít.

Konec jedno malé překvapení skrýval, což považuji za plus, ale nedokázal zachránit celou knihu.  Příběhu chyběla šťáva, pořádná dávka napětí i gradace k závěru knihy. Epilog, shrnující celý děj, byl podle mého názoru úplně zbytečný, protože se v něm nic nového nedozvíte. 

Příběh měl zajímavou myšlenku i nápad na zpracování, ale nakonec se obojí minulo účinkem. Jako oddechový thriller pro začátečníky - proč ne. Ostřílené čtenáře bude bohužel nudit.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Víš, kdo se dívá?, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Jeden z nás | Shari Lapena

       autor: Shari Lapena

       překlad: Naďa Špetláková

       originální název: Someone We Know (2019)

       nakladatelství: Kalibr

       edice: Edice světový bestseller

       rok vydání: 2020

       počet stran: 280

       anotace

Moje zhodnocení:

Jednoznačně nejlepší autorčina kniha! Manželé odvedle byli podle mého průměrní, Někdo cizí v domě podprůměrní (po téhle knize jsem si říkala, že už od autorky nic číst nechci), ale pak napsala Nevítaného hosta, jehož děj byl přirovnáván ke knihám Agathy Christie, a nemohla jsem si ho nechat ujít. Dobře jsem udělala! No a tahle kniha byla bonbonek. Opravdu skvělá a ještě předčila i Nevítaného hosta!

S tolika tajemstvími a lžemi jsem v knize už dlouho nesetkala. Připravte se na napínavý thriller odehrávající se v uzavřené sousedské komunitě na jednom newyorském předměstí, kde si každý vidí do talíře a o druhém něco ví. Sám však taky toho spoustu tají. 

Vody sousedství rozvíří nejprve anonymní dopisy, v nichž se matka omlouvá za svého syna, který se vloupal do některých z domů. Záhy je nalezena ubitá žena ze sousedství, z jejíž vraždy je podezřelý číslo jedna manžel oběti. Brzy však na povrch začnou vyplouvat tajemství a nikdo si nemůže být nikým jistý.

Na necelých tři sta stranách rozehrála autorka svým osobitým stylem příběh složený ze střípků osudů obyčejných lidí žijících v sousedství. Největší prostor dostává Olivia, matka teenagera Raleigha, který jí v poslední době dělá velké starosti. Svědomí a snaha udělat za každou cenu správnou věc vyvolá u sousedů spíše nedůvěru a ostražitost.

Postav se v knize vystřídá celkem hodně, a to včetně vyšetřující detektivní dvojice. Nemusíte se však bát, že byste měli problém s orientací, autorčin stručný styl psaní vám to vůbec nedovolí, protože opět knize vévodí její jednoduché a úderné věty, které příběh celkově vyzdvihnou a podtrhnou. 

Jeden z nás je čtivý příběh plný napětí, který si po celou dobu dokáže udržet vaši pozornost. Tip na vraha budete měnit snad s každou kapitolou a s každou přibývající stránkou. Tempo knihy je opravdu vražedné a nenechá vás ani na okamžik vydechnout, a to až do strhujícího finále, které vám vyrazí dech. 

✰✰✰✰✰

Jak to máte vy s knihami od Shari Lapeny?

Která se vám zatím nejvíc líbila?

Continue Reading...

RECENZE: Bordeří povídačky | Bordeří povídačky 2 | Domov s vůní ovčí vlny | Pavel Mondschein

autor: Pavel Mondschein
ilustrátor: Alena Doubravová
nakladatelství: vlastním nákladem
rok vydání: 2017; 2019
počet stran: 196; 208
anotace Bordeří povídačky
anotace Bordeří povídačky 2

Moje zhodnocení:

Před časem mě autor oslovil s nabídkou, zda bych pro něj nezrecenzovala jeho novou knihu Bordeří povídačky 2, která navazuje na úspěšnou knihu Bordeří povídačky. Kniha mě zaujala a krátce po vydání mi přišla krásná sběratelská edice, která obsahovala mimo knihu také audioknihu, pesxeso, záložku, mini "pohádku" Domov s vůní ovčí vlny, o které se více dozvíte níže.

Bordeří povídačky

Tato krásná knížka vypráví o borderákovi Kubíčkovi, který ze všeho nejvíc miluje své ovečky, nedá dopustit na své zvířecí přátelé a dobrodružství, jež denodenně s nimi zažívá. V neposlední řadě nesmím opomenout ani morkovou kost, která je nade vše!

Nádherné barevné ilustrace Aleny Doubravové vdechly našim zvířecím kamarádům život a úžasně doplňují skvělé příběhy plné humoru s kapkou napětí a chytrým překvapivým závěrem. Kniha obsahuje deset úchvatných pohádek, ve kterých se vám postupně představí zvířecí hrdinové v čele s borderákem Kubíčkem, vlastním jménem Markýz Chopper Alkyran III, slyšící pouze a jen na Kubíčka. Všechna dobrodružství se odehrávají na statku či v jeho blízkém okolí.

Autor má skvělý vypravěčský talent. Jeho příběhy se čtou doslova samy, neboť umí skvěle pracovat se slovy a milovníci bohaté češtiny si zde přijdou na své. Nemám co vytknout ani po obsahové ani po jazykové stránce.

Kniha je sice primárně určená pro děti, ale oblíbí si ji i dospělí, neboť Kubíčka a jeho kamarády si musí oblíbit snad každý. Najdete v ní 10 povídaček, z nichž se mi nejvíc líbila delší pohádka rozdělená na kapitoly s názvem Velká bramborová loupež a nejvíce jsem se zasmála u Bratránka Kryšpína. Na webových stránkách knihy https://www.borderipovidacky.cz/, konkrétně tedy zde, najdete všechny pohádky volně k přečtení. Máte možnost si zde přečíst i bonusovou pohádku s vánočním nádechem Jablíčko na mýtině, která se do knížky již nevešla.

Doporučuji!

Bordeří povídačky 2

Pokračování s borderákem Kubíčkem a jeho přáteli, v němž budou hrát hlavní roli čtyři štěňátka Janek, Pulec, Čarnota a Ještěrka, která se narodila borderce Kýnce.

Kniha obsahuje jedenáct pohádek s bonusovou pohádkou Zloděj piškotů, která zakončuje celou knihu. Myslím, že se jedná o důstojné pokračování předešlého dílu, v němž se opět setkáme se čtyřnohými přáteli, které čtenáři již moc dobře znají. 

Autor i zde prokázal, že psát umí a z knihy jde cítit, že to dělá srdcem. Podařilo se mu opět vykouzlit mi nejednou úsměv na tváři. Za nejvtipnější povídačku považuji Vejce nadivoko, která mě výtečně pobavila. Rovněž i ostatní povídačky se vyznačují vtipnou pointou s rozumnou dávkou napětí. Ani tentokrát nesmí chybět nádherné ilustrace Aleny Doubravové, které úžasně podtrhují všechny příběhy.

Přesto se přiznám, že mi více sedl první díl, hodně jsem si oblíbila borderáka Kubíčka, který v pokračování nedostal už tolik prostoru. Svérázná Kýnka a její čtyři rarášci mi také přirostli k srdci, ale větší místo patří Kubíčkovi :-)

I v tomto případě máte možnost si celou knížku zdarma (včetně audioknihy) přečíst zde.

Domov s vůní ovčí vlny

Tuto krátkou povídku jsem překvapivě četla jako první, ještě před Bordeřími povídačkami. Přiznám se, že mi vyrazila dech! Ale v tom dobrém slova smyslu. 

Příběh se odehrává těsně po válce, kdy se lidé vracejí do svých starých domovů, a to z pohledu oblíbeného čtyřnohého kamaráda Kubíčka a blechy Kristiánky. Toto považuji za velmi originální, neboť jsem se ještě s ničím podobným nesetkala. Ale nenechte se mýlit, nejedná se o žádnou roztomilou pohádku pro děti, ale o postapokalyptický příběh určený pro dospělé, který vám dodá naději a na konci vás dojme.  

Padesát stránek přečtete jedním dechem a příběh vás zavede k menšímu zamyšlení. Doporučuji všemi deseti!

Četli jste některou z těchto knížek? Zaujaly Vás?

Za recenzní výtisky mnohokrát děkuji Pavlu Mondscheinovi. Pokud vás knihy zaujaly, zakoupit si je (včetně dalších dárkových předmětů) můžete zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mrtvé město | Camilla Sten

autor: Camilla Sten

překlad: Adriana Kubrychtová
originální název: Staden (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Mrtvé město Camilly Sten mě zaujalo už při vydání. Po příbězích, ve kterých hraje hlavní roli záhada, doslova prahnu. Nemohla jsem si tedy nechat uniknout ani tuto novinku od nakladatelství Metafora, která mi byla zaslána k recenzi.

Hlavní vypravěčkou je Alice, producentka, která si brzy uskuteční svůj sen. Chystá se natočit dokumentární film o Silvertjärnu, městečku ve Švédsku, v němž v padesátých letech zmizelo beze stopy téměř 900 jeho obyvatel. Alici tahle záhada vždycky fascinovala, nejspíš i proto, že v městečku vyrostla její babička, která zde ztratila všechny příbuzné. Nyní se Alice vydává do městečka se skupinou přátel, aby zjistili a zaznamenali, co se tehdy stalo. Když přijedou, zjišťují, že nejsou v Silvertjärnu tak docela sami...

Příběh začíná mrazivým prologem odehrávajícím se na konci 50. let, kdy dva policisté přijíždějí k ohlášené události ve městečku Silvertjärn. Nejen, že nepotkají jediného jeho obyvatele, ale na náměstí objeví něco strašného. Poté se ozve pláč dítěte. 

Autorce se podařilo již od prvních stránek navodit tu správnou atmosféru, která k těmto typům příběhů nevyhnutelně patří. Nepříjemné mrazení v zádech, napjaté očekávání, co přinesou další stránky a k tomu i scény, které vás mají vyděsit. 

Mrtvé město není jen názvem knihy, ale především projektu, který má producentku Alici uvést do světa dokumentaristiky a filmu. Jen s malým rozpočtem se snaží o nemožné. Přesto je odhodlaná jít si za svým snem, a to takříkajíc přes mrtvoly. V partě se nachází Alicina kamarádka Tone, která něco skrývá, spolužačka ze studií Emmy, s níž má Alice nevyřízené účty, kamarád a sponzor Max a Emmyin přítel Robert. Na prozkoumání městečka a natáčení mají pouhých šest dní. Zdá se to jako krátká doba, ale odehraje se v ní neskutečně mnoho událostí a zvratů.

Autorka si skvěle pohrála s charaktery postav. I přesto, že děj vypráví Alice, budete s napětím sledovat, co s postavami udělá město duchů, jakým Silvertjärn beze sporu je. Městečko zamrzlo v padesátých letech, lidé své domovy opustili ve spěchu, mnohdy s hrnkem uvařené kávy na stole či při rozdělané práci. Jako by se zde zastavil čas. Už ten pocit, že nevíte, co se zde odehrálo, že všichni najednou zmizeli, nahání husí kůži. Se stejnými pocity se vyrovnávají i postavy, do jejichž mysli se vkrádají obavy, zda jsou v městečku skutečně sami. Budou je provázet stíny ve tmě, smích na videu, hlasy ve vysílačce a ještě mnohem víc. Nakonec zmizí jeden člen party.

Celou dobu jsem přemýšlela, co za zmizením obyvatel vězí. Když jsem se však dozvěděla, že konec je postaven na reálném základě a rozuzlení je logické, tím více můj mozek vyvíjel další a další teorie. A přesně tím reálným základem, na němž je vybudován závěr, si mě autorka získala. Navíc děj provází dopisy z minulosti adresované Alicině babičce či pohledy do minulosti. Zlehka, ale za to nevyhnutelně do sebe různé střípky s blížícím se koncem pomalu zapadají a vy odkrýváte jedno velké tajemství, které stálo za zmizením téměř 900 obyvatel jednoho malého, do té doby nevýznamného, městečka, které kdysi prosperovalo důlní činností.

Pokud máte chuť na vynikající thriller, kterému nechybí hororová atmosféra a pořádná dávka napětí, zaměřte se na Mrtvé město, u něhož vám zaručuji, že jej přečtete jedním dechem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Mrtvé město, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Komu hlava sejde | Jari Järvelä

autor: Jari Järvelä
překlad: Vladimír Piskoř
originální název: Se ken tulee viimeiseksi (2017)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

V poslední době jsem přečetla pár knih s podobným tématem - tedy různou hrou o přežití, takže jsem se s chutí pustila i do Komu hlava sejde, knihy, kterou napsal finský autor Jari Järvelä. 

Pět mužů a pět žen - deset lúzrů, kteří mají za třináct dní zvládnout nejtěžší evropský trek GR 20. Náročné fyzické, ale i psychické podmínky zvládnou jen ti nejlepší - z lúzrů se stávají bojovníci. Brzy však začnou jeden po druhém za podivných okolností umírat. Ostatním dojde, že čím méně lidé dojde do cíle, tím větší pro ně připadne výhra. Brzy se uskuteční jejich boj o holý život.

Na začátku knihy vás autor krátce seznámí s trekem, jeho účelem a účastníky. Bohužel však jen povrchně, ale s další a další stránkou se o tom kterém účastníkovi dozvíte nějaký ten střípek z jeho osobního života a co jej vlastně přivedlo přihlásit se k této soutěži. Přiznám se, že mi chyběla větší propracovanost charakterů postav, protože jakmile jeden z nich přišel o život, bylo mi to bohužel jedno. Až ke konci, kdy jsem si na některé postavy zvykla a trochu se s nimi sžila, jsem jejich umírání nesla hůře. 

Zpočátku nevíte, kdo postavy zabíjí - důvod si však velmi brzy uvědomíte nejen vy, ale i účastníci treku. Každý podezřívá každého a rovněž ani vy nevíte, který z nich vraždí. Čím více se blížíte konci, tím více si uvědomujete houstnoucí atmosféru a napětí, které by se dalo krájet. Pak najednou střih - autor vás na trek vezme od začátku znovu a dozvíte se všechny podrobnosti, které vám nedaly spát. Přiznám se, že tato kapitola byla pro mě docela šokující, protože jsem nečekala až takový zvrat, který mnou celkem otřásl. Když se autor v poslední kapitole vrátil k utnutému ději, užívala jsem si poslední stránky a napětím pomalu nedýchala.

Popis korsické přírody mě zaujal a některé detaily jsem si dohledávala i na internetu. Autor do příběhu vměstnal i pár zajímavostí o tomto krásném ostrově.

Kdybych měla knihu shrnout, tak autor napsal krátký příběh, ve kterém se s ničím nepáral. Postavám to nejspíš uškodilo, ale na druhou stranu jste se s nimi vrhli hned do akce a nezaháleli. Nejedná se o dokonalý příběh, ale svůj účel splnil a já si jej užila až do poslední strany. Na konci jsem knihu nedokázala odložit. 

Pokud tedy hledáte napínavý příběh, ve kterém není nouze o mrtvoly, napětí, akci a zvraty, baví vás tzv. hry o život a nepotřebujete zbytečnou omáčku okolo, poohlédněte se po thrilleru Komu hlava sejde, který si vaši pozornost jistě zaslouží. Velkým plusem je i obálka, která se dle mého názoru velmi povedla.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Komu hlava sejde, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Máš mě v krvi | Elisabeth Norebäck

autor: Elisabeth Norebäck
překlad: Blanka Rozsypalová
originální název: Säg att du är min (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Psychothrillery miluji, takže když jsem zaregistrovala novinku Máš mě v krvi švédské autorky Elisabeth Norebäck, zkusila jsem si o ni  napsat k recenzi. A vyšlo mi to.

Čtenář sleduje vyprávění z pohledu tří žen. Nejprve se autorka zaměřuje na psycholožku Stellu Widstrandovou, ke které se přihlásí na skupinovou terapii mladá studentka Isabelle Karlssonová, která Stelle až nápadně připomíná její ztracenou dceru Alici. Stellino okolí se však domnívá, že její dcera Alice se před dvaceti lety utopila. Její tělo nebylo nikdy objeveno, a proto Stella věřila, že její dcera stále žije. Mohla by být Isabelle opravdu Stellina ztracená dcera? Nebo je to nemožné a Stella si vše jen vybájila?

Druhou vypravěčkou je Stellina klientka Isabelle, která se po smrti otce dozví, že nebyl jejím biologickým otcem, a dává matce za vinu, jakým způsobem se to dozvěděla. Prostupují jí silné emoce a k matce cítí nenávist, kterou se snaží pomocí terapie zvládnout. A do třetice sledujeme Kerstin, matku Isabelle, která se po smrti manžela straní okolí, zároveň těžce nese, že ji dcera opustila a odstěhovala se za studiem do hlavního města.

Máš mě v krvi rozhodně považuji za jeden z těch lepších psychothrillerů, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi tohoto žánru. Neměl by vás odradit zdlouhavější začátek, s nímž jsem, přiznám se, celkem dlouho bojovala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat a knihu přečíst až do úplného závěru. Co prožívá žena, která jen na minutu spustila své dítě z očí a už o něj navždycky přišla? Je možné zapomenout? Nikoliv. Je možné utišit výčity svědomí? Nikoliv. Přesto se Stelle podařilo téměř nemožné - vystudovala psychologii, stala se uznávanou psycholožkou, vdala se a přivedla na svět syna. Rodinná idylka se však začne pomalu bortit poté, co se na jí pořádanou skupinovou terapii přihlásí dívka až nápadně připomínající její ztracenou dceru Alici. 

Čtenář zpočátku netuší, kde stojí pravda. Příběh se zamotává, Stella se začíná pomalu hroutit a nedočká se ani podpory rodiny. Isabelle netuší, proč se na ni Stella upíná, ale jelikož její otec nebyl jejím biologickým otcem, přemýšlí o svém původu. Když to čtenář nejméně čeká, na scénu přichází Kirsten. Která žena z této trojice je skutečně psychicky nemocná? Šílenství pomalu vyplouvá na povrch a nenechá na čtenáři nit suchou.

Všechny tři postavy jsou velmi dobře napsané, a to především z psychologické stránky. Stella zpočátku působí nesympaticky, což bylo nejspíš záměrem autorky. Rovněž jsem netušila, kam zařadit Isabelle, neboť ani z ní jsem neměla dobrý pocit. Autorka dlouho skrývala skutečné charaktery všech tří postav a odkrývala je velmi pomalu. Čtenář byl tak dlouho na pochybách, což považuji za velké plus. 

Tento nervydrásající psychothriller vás nepustí až do poslední stránky. To příkoří, o kterém víte, ale jako čtenář s ním nemůžete nic udělat, vás bude pomalu stravovat až do závěrečné třetiny, která se velmi povedla. Už dlouho jsem nebyla u podobné knihy tak nervózní, jako u této, a byla napjatá, jak vše nakonec dopadne. Jedinou výtku mám k delšímu začátku. Tento příběh vás nestrhne hned od první stránky, ale vyplatí se počkat. Já i přesto hodnotím plným počtem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Máš mě v krvi vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: V temnu | Lina Bengtsdotter

autor: Lina Bengtsdotter
překlad: Lucie Podhorná
originální název: Francesca (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 384
anotace

Moje zhodnocení:

Jelikož mě švédská autorka Lina Bengtsdotter přesvědčila už svojí prvotinou Na okraji (recenze zde), neváhala jsem a pustila se do dalšího pokračování s vyšetřovatelkou Charlie Lagerovou s názvem V temnu.

Už v minulém díle měli čtenáři možnost sledovat Charliino dětství a vyrůstání vedle problémové matky Betty. Tehdy ji totiž případ zavedl do rodného městečka, jehož obyvatelé se z něj nemohou vymanit a jejich osudy jsou vesměs tragické. Po přečtení jednoho novinového článku se Charlie dozví, že kdysi v jejím rodném městečku zmizela šestnáctiletá dívka Francesca, která neměla moc pěknou pověst. Kvůli úmrtí nejlepšího kamaráda se pokusila o sebevraždu, trpěla depresemi a byla prostě jiná. Charlie její zmizení nenechá spát a rozhodne se, že se spolu s kamarádem novinářem Johanem pokusí její záhadné zmizení vyšetřit. Současně odkryje i části minulosti své a svojí matky.

Autorka se opět vrátila do Gullspångu, městečka, v němž má kořeny Charlie Lagerová, hlavní hrdinka tohoto příběhu. Ale ani tentokrát není sama. Čtenář sleduje děj střídavě i očima Francescy, dívky, která záhadně zmizela před víc jak 25 lety, a mapuje její poslední měsíce života. Dívka se narodila do prominentní a bohaté rodiny, ale nikdy do ní úplně nezapadla. Její excesy ji zavedly zpět do rodinného sídla, kam se po zotavení z demonstrativního pokusu o sebevraždu vrátila s rodiči, kteří mají dohlédnout na její plné uzdravení. Francesca se však upne k alkoholu poté, co je přesvědčena, že její nejlepší kamarád Paul byl zavražděn. Nikdo jí to nechce věřit. Co nakonec vede k jejímu zmizení? A kam vlastně zmizela?

Autorka umí skvěle pracovat s postavami. Vykreslení ať už Charlie Lagerové či Francescy bylo téměř bezchybné a obě tyto postavy mě bavilo sledovat od samého počátku až do konce tohoto příběhu. Zvláštními vsuvkami byly kapitoly nazvané "Mezery v čase", v nichž Francesca s Paulem filozofují a přemýšlejí nejen nad smyslem života. Rovněž atmosféra městečka i jeho obyvatel byla napsaná skvěle. Nejen Charlie, ale snad i každý místní obyvatel má nějakým způsobem pošramocenou minulost. Opět se čtenář dozvídá drobné střípky z Charliina dětství a odhaluje kus její minulosti. Charliina matka Betty znovu zamíchá kartami a na povrch začnou vyplouvat další šokující odhalení. Souvisí snad se zmizelou Francescou?

Jedinou výtku mám k začátku, který byl dle mého názoru pomalejší, a než se konečně začalo dít něco pořádného, uběhlo celkem dost stránek. Přesto mě příběh opět chytl a já si jej užila plnými doušky. Až do úplného konce budete tápat, jak to s Francescou vlastně dopadlo, i když jisté indicie vám mohly napovědět. Závěr vás však překvapí, protože nakonec bylo vše úplně jinak. Přesto v souvislosti s uklidňujícím koníčkem Francescy, který prováděla na zahradě, mě trklo, jaký osud ji nejspíš potkal. 

I když je příběh spíše detektivním románem, nic mu to neubralo na čtivosti, napětí a zvratech, kterých si v něm užijete docela dost. Konec byl třešničkou na dortu, i když jsem se upřímně těšila na epilog z pohledu Francescy, který mi v knize chyběl.

Celkově však knihu musím hodnotit jako nadprůměrnou, protože autorka už ve své prvotině ukázala, že psát umí. V temnu doporučuji všem čtenářům, kteří vyhledávají promyšlené příběhy a vyhýbají se litrům prolité krve a zbytečnému násilí, ale přesto jim nevadí jistá melancholie, která příběh obestírá.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu V temnu, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Smrtící útes | Gregg Dunnett

autor: Gregg Dunnett
překlad: Jakub Kapras
originální název: The Things You Find in Rockpools (2018)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2020
počet stran: 408
anotace

Moje zhodnocení:

Když se mi dostala do ruky novinka nakladatelství Katto Smrtící útes, kterou napsal britský autor Gregg Dunnett, netušila jsem, že mě tato kniha pohltí tak, jak už se mi dlouho u jiného thrilleru nestalo.

Na dětské vypravěče mám asi štěstí. Už druhá kniha v krátké době, která mě zaujala neotřelým a originálním vyprávěním. Smrtící útes je jednou z nich. Příběh vypráví jedenáctiletý Billy, který žije na ostrově Lornea se svým tátou, kdysi nadějným surfařem. Billyho však moře neláká - aspoň ne tak, jak by si přál jeho táta. Billy se chce stát mořským biologem a věnuje se velmi zvláštnímu koníčku - po celém ostrově má rozpracované různé vědecké experimenty, z nichž nejaktuálnějším je sledování migrace krabů poustevníků. Zajímá se také o zmizení Olivie Curranové, která se pohřešuje již tři měsíce a jejíž tělo nebylo dosud nalezeno. Billy se chopí vyšetřování, protože má pocit, že policie nic nedělá, a zaměří se na místního podivína. Když na scénu vstoupí dva detektivové Westová a Rogers, příběh nabere na obrátkách...

Wow! Do rukou se mi dostal skvost mezi thrillery. A čím že je tato kniha tak výjimečná? Především výborným vypravěčem, jímž je právě jedenáctiletý Billy, sympatický klučina, který má zvláštní zálibu v různých vědeckých experimentech. Nemusíte se však obávat dětinského vypravování - Billy je výjimečný chlapec a podle toho se i vyjadřuje. Když se ujme vyšetřování na vlastní pěst, stále bude pouhým dítětem a úměrně ke svému věku použije i vyšetřovací metody a postupy. 

Autor napsal zajímavý, neotřelý a hlavně napínavý thriller, který vás zaujme už od prvních stránek. A to doslova. Hlavně z toho začátku jsem byla celkem paf, než mi celá situace dala smysl. A Billyho jsem si oblíbila, protože vědu také miluji a děsně jsem mu fandila. Bála jsem se, že jakmile do děje vstoupili detektivové, že mé nadšení opadne, ale nestalo se tak. Autor tyto dějové linky rozlišil formou vyprávění, takže se vůbec neztratíte i přesto, že nejsou mimo to kapitoly jinak rozlišené.

S hlavním hrdinou si budete připadat, jako kdybyste se na ostrově ocitli s ním. Rozbouřené moře a jeho vlny budete mít na dosah. Autor tyto popisy zvládl bravurně a surfování zažijete doslova na vlastní kůži. Zajímavostí je, že ostrov Lornea je fiktivní a vznikl čistě pro autorovy potřeby umístit děj do správných míst. Na začátku si můžete prohlédnout i orientační mapku ostrova, jejíž popis jsem minimálně jednou potřebovala k orientaci.

Tempo knihy je strhující, zvraty překvapivé a nečekané a celkově se jedná o knihu pro thrillerové fajnšmekry. Autor umí za každé situace navodit tu správnou atmosféru nepostrádající napětí, které je pro tento druh žánru přímo žádoucí. Nechybí ani tolik potřebná gradace děje, která má ke konci vražedné tempo. Tento nervydrásající příběh vám ještě dlouho zůstane v hlavě.

Věřím, že si knihu užijete stejně jako já a na konci se vám bude s hlavním hrdinou těžko loučit. Doufám, že se dočkáme dalších autorových knih v českém překladu. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Všechno je lež | Michelle Sacks

autor: Michelle Sacks
překlad: Milan Lžička
originální název: All the Lost Things (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

Autorka Michelle Sacks mě zaujala už její předchozí knihou V dobrém i zlém (recenze zde), takže jsem si nemohla nechat ujít ani její novinku s názvem Všechno je lež.

Hlavní vypravěčkou, která dělá knihu v mnohém výjimečnou, je sedmiletá dívenka Dolly, která vyrazila s tátou, jenž často pracuje mimo domov a s nímž se proto moc nevídá, na výlet za dobrodružstvím. S Dolly cestuje i její dvojče - plastová kobylka Clemesta, v níž našla svou imaginární kamarádku. Dolly se spolu s Clemestou, kouzelnou koňskou královnou, která mluví, ale slyšet ji může jen Dolly, těší na nové zážitky, kterých je zpočátku velmi mnoho. Cesta se však zdá být den ode dne delší a táta zamlklejší a smutnější...

Zpočátku jsem se trochu obávala příběhu viděného očima sedmileté dívky, ale musím uznat, že mé obavy byly liché a já se velice snadno a rychle ponořila do příběhu, který se od ostatních v mnohém odlišuje. Co knihu dělá originální a zvláštní, je právě hlavní vypravěčka, která svůj příběh vypráví skze rozhovory se svou imaginární přítelkyní Clemestou, která je v jejích očích výjimečná a po celou cestu Dolly dobře radí. Ta se však radami Clemesty příliš neřídí a chce si užít táty, protože je pro ni vzácný. Postupem času čtenář odhaluje, že nic není takové, jaké se na první pohled zdá, ale především, že všechno je lež.

I když můžete velmi brzy tušit, jakým směrem se příběh bude odehrávat (já nic netušila a o to více jsem byla na konci překvapená), zjistíte, že nic není černobílé, a to ani Dollyin táta, který působí už od prvních stránek nedůvěryhodně. Nečekejte však růžový konec, kterým příběh může celou dobu zavánět. Pokud jste četli již autorčinu prvotinu, tak musíte tušit, že si pro vás připraví nejedno překvapení na závěr. 

Někdo může namítat, že tempo příběhu je příliš pomalé a v podstatě se celou cestu nic převratného neděje. Zdání však klame, neboť tím si autorka připravuje půdu pro emocemi nabitý konec, který vás vyždímá až do poslední kapky. Na závěr se strhne lavina a jedno oko nezůstane suché. Děj je plný dialogů, které vás udrží v pozoru, takže vám stránky budou ubíhat pod rukama. Jakmile knihu otevřete, už ji nebudete chtít dát z ruky a budete zvědaví, jak vše dopadne.

Po dlouhé době jsem se setkala s originálním pojetím příběhu v daném žánru a jsem nadšená. Chtěla bych však zdůraznit, že kniha a samotný příběh, jakož i jeho vypravěč, nesedne každému čtenáři. Je však výbornou sondou do duše malého nevinného dítěte, které se snaží vyrovnat s konflikty rodičů, jenž pošramotí každou dětskou mysl. Vytěsnit špatné vzpomínky se zdá být nejlepším řešením, ale i chytrá kobylka Clemesta ví, že ne vždy to, co považujeme na první pohled za správné, správné i ve skutečnosti je.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Všechno je lež, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: 25 gramů štěstí | Massimo Vacchetta, Antonella Tomaselli

autor: Massimo Vacchetta, Antonella Tomaselli
překlad: Barbora Šupíková
originální název: 25 grammi di felicità (2016)
nakladatelství: Kazda
rok vydání: 2019
počet stran: 184
anotace

Moje zhodnocení:

Když mi nakladatelství Kazda nabídlo italský bestseller 25 gramů štěstí s podtitulem Jak vám maličký ježek může změnit život, řekla jsem si, proč ne. Zvířata i přírodu mám ráda a knihu věnovanou výhradně ježkům jsem ještě nečetla.

Tato kniha vypráví příběh Massima Vacchetty, veterináře specializujícího se na dobytek, kterému jednoho dne svěří kolega do péče 25 gramové mládě ježka. Massimo je zpočátku vyděšený, a to nejen velikostí toho miniautrního tvorečka, ale také tím, že s ježky neměl dosud žádné zkušenosti. Vezme to však jako výzvu, malého tvorečka si oblíbí a po zjištění, že se jedná o samičku, ji pojmenuje Ninna. Ta si za krátkou chvíli dokáže získat celé jeho srdce. Její péčí se vzdá rodinného života a malou Ninnu přijme jako své vlastní dítě.

Zpočátku vás může jeho přehnaná péče trochu děsit, protože malé ježčí mládě bere opravdu jako malé miminko, které potřebuje jeho 24 hodinovou péči. Zároveň s tím, jak malá Ninna roste, se Massimo učí vše o životě ježků. Ninna je totiž velice zvědavý ježeček a musí okouzlit snad každého. Massimo si díky Ninně uvědomil, co je pro něho v životě důležité a založil záchrannou stanici pro ježky. Ježci jsou totiž ohrožený druh, málo doceněný a autor se snaží zraněná, týraná a bezbranná zvířátka zachránit, neboť i ona mají právo na plnohodnotný život. 

"Tak proč to děláš. Co máš z ježků?"

"Mám z nich radost."

Massimo vypráví laskavý, milý a dojemný příběh, který musí chytnout za srdce každého milovníka zvířat. Já jsem toho důkazem. Už dlouho se mi nestalo, abych u takového druhu příběhu měla neustále slzy v očích dojetím. Antonella Tomaselli, která příběh sestavila z rozhovorů s Massimem, odvedla opravdu skvělou práci.

Vím, že čtenáři vyhledávají spíše příběhy o psech či kočkách, ale i tento o ježcích stojí rozhodně za to a potěší každého milovníka zvířat. Uvnitř naleznete nejen úžasný příběh, ale rovněž krásné fotografie vyvedené na křídovém papíře, které vás seznámi s ježky, jenž se dostali Massimovi do rukou a on udělal vše pro to, aby je zachránil. Bonusem jsou zajímavé informace o ježcích a věřím, že až knihu přečtete, budete si chtít jednoho ježečka pořídit i domů.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Kazda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mýtné | Cherie Priest

autor: Cherie Priest
překlad: Zuzana Vrbová
originální název: The Toll (2019)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2020
počet stran: 328
anotace

Moje zhodnocení:

Ještě než vyšla kniha Mýtné americé autorky Cherie Priest, shlédla jsem na ni upoutávku, která mě zaujala. A když mi byla kniha nabídnuta k recenzi, neváhala jsem ani na chvilku. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Novomanželé Titus a Melanie Bellovi jsou na cestě do Národní přírodní rezervace Okefenokee, aby tam strávili líbánky na kánoi. Cesta vede po státní silnici č. 177, na které leží šest mostů, jednou za čas tam však můžete narazit na sedmý. Když manželé Bellovi přijedou k malému vratkému mostu širokému tak akorát pro jedno auto, jsou nesví. Na druhou stranu mostu nejde dohlédnout a zažijou tunelovou vizi. Když se však Titus později probere, zjistí, že manželka i most jsou pryč. Spojí se s místní policií, která začne po Melanii pátrat. Když přijde řeč na úzký dřevěný most, dozví se, že neexistuje...

Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila a taky se tak trochu obávála, jaký příběh mě čeká uvnitř a zda se budu bát, jak slibuje obálka, na níž je označení "horor". Začátek se vám může zdát trochu pomalejší, ale na druhou stranu vás jistě zaujme místo, do něhož autorka svůj děj zasadila. Bývalé pilařské městečko Staywater nacházející se nedaleko od močálů, v němž záhadně už od nepaměti mizí lidé, nenajdete ani na mapě. Představte si typicky americký zapadákov s jednou fungující hospodou, motelem a zkrachovalými obchody. Atmosféra místa je vylíčena skvěle, ale podle mého názoru jsou některé zajímavé kulisy nerozvinuté a zbytečně nevyužité (například obchod s panenkami, místnost s duchy či postava Karla). Přitom na čtenáře by dozajista fungovaly, protože nápady měla autorka dobré.

Co se týče postav, těžko říct, která byla hlavní. V příběhu se promítá hned několik postav, především mužských, a hlavní dějovou linkou se zdá být pátrání po zmizelé Melanii. 

Kniha Mýtné je označována jako horor a některé prvky objevující se v příběhu žánrově splňuje, bohužel se však nedočkáte přílišné mrazivé atmosféry (až na pár výjimek) a těžko budete hledat scény, u kterých pocítíte alespoň náznak strachu. A to je nejspíš kámen úrazu. Co mi dále vadilo, jakožto čtenáři očekávající správný horor, byla absence nočních scén. Věřím, že dobrý horor se dá napsat i "za světla", ale zde to podle mého názoru chybělo. Přitom bažiny a jejich okolí skrývaly tolik možností. Škoda nevyužitého potenciálu.

Druhá třetina knihy byla nejlepší a přiznám se, že jsem ji četla jedním dechem. Konečně se objevila trocha napětí a několik napínavých scén. Konec považuji za nejslabší. Závěrečná bitva mi přišla spíše k smíchu, než abych u ní tajila dech. Rozepsala bych se k vytýkaným scénám více, ale nechci příliš prozrazovat.

Knize se nedá upřít čtivost a snaha přijít na kloub tomu, co se v tajemném městečku odehrává. Některé věci však nebyly vůbec vysvětleny a na konci jsem měla snad více nezodpovězených otázek než na začátku. V mém případě se jednalo o zklamání a Mýtné má očekávání bohužel nenaplnilo. Hodnotím jako průměr.

✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Mýtné vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Smrt jako umění | Laurence Anholt

autor: Laurence Anholt
překlad: Lubomír Veselý
originální název: Art of Death (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Na knihu Smrt jako umění britského autora Laurence Anholta jsem četla několik pozitivních recenzí a spojení policistky a mystika jakožto vyšetřovací dvojice mě lákalo k přečtení. Jak mé hodnocení nakonec dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Slavná umělecká performerka Kristal Havfruenová je na své vernisáži nalezena v nádrži plné formaldehydu mrtvá. Její manžel se ještě pokusí o její záchranu. Rozbije sklo a pokusí se dát manželce dýchání z úst do úst. Kvůli formaldehydu však skončí Kristalin manžel v nemocnici. Policie začne pátrat v úzkém rodinném kruhu. Kdo mohl chtít kontroverzní umělkyni zabít?

Na první pohled komplikovaného případu se ujme Shanti Joyceová. Po rozvodu a předchozím zpackaném případu byla nedávno převelena z Londýna do Yeovilu. Bojí se však dalšího neúspěchu a tak požádá o pomoc Vincenta Caina zvaného Veggie, který působí dost podivínsky. Cain je však znám svou dokonalou intuicí, a proto spojí síly s pragmatickou Shanti. Podaří se jim dopadnout vraha?

Ještě jsem nečetla detektivku, ve které by hrálo hlavní roli umění. Byla jsem na ni proto velmi zvědavá a na čtení se těšila. Vykreslení na první pohled zajímavě působící dvojice, na níž je perfektně vyobrazeno, že protilady se přitahují, se podle mého názoru autorovi příliš nepovedlo. Autor se snažil napsat charakterově zcela odlišné postavy, které se při práci budou doplňovat - na jedné straně nohama na zemi stojící žena, na straně druhé budhista a mystik, který rád filozofuje. Podle mého názoru toto spojení příliš nefungovalo a působilo strojeně a vykonstruovaně. Postavy jsem si nedokázala zhmotnit, a tak zůstaly pouze na papíře. Hlavní ženskou postavu jsem si neoblíbila a nesympatizovala s ní. Cain byl na tom o dost lépe, ale i tak měl své mouchy. Hlavní postavy mi tak vůbec nesedly.

Děj se točí okolo umění a policejní dvojice pátrá pouze v uzavřeném rodinném kruhu. Takové detektivky mám ráda. Zde bohužel nefungovalo nic tak, jak bych očekávala. Čekalo na mě jen nudné a rutinní vyšetřování opepřené barvitou minulostí mrtvé Kristal a její rodiny. "Chlapec jménem Art" byl vcelku originální, stejně tak díla, která Kristal po celou svou kariéru umělkyně vytvořila. Tyhle nápady se mi líbily a autora chválím.

Bohužel v knize chyběl jakýkoliv náznak napětí či motivace k dalšímu čtení. Podle mého názoru se jedná jen o průměrnou detektivu, na kterou si za pár dní už ani nevzpomenu. Škoda, přitom našlápnuto měla dobře.

Přesto bych nerada knihu zatracovala. Pokud vás láká nezvyklé spojení detektivní dvojice, máte rádi umění a nevadí vám spíše poklidnější detektivní vyšetřování prosté akčních scén, mohla by vás kniha Smrt jako umění zaujmout.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mamince se budeš líbit | Jaroslav Konvička

autor: Jaroslav Konvička
nakladatelství: MaHa
rok vydání: 2020
počet stran: 152
anotace

Moje zhodnocení:

Když mi autor Jaroslav Konvička nabídl svou novou knihu Mamince se budeš líbit k recenzi, po přečtení anotace jsem dlouho neváhala a jeho nabídku přijala. Jak dopadlo mé hodnocení?

Alenka je učitelka na základní škole, což jí na sebevědomí moc nepřidává. Večery tráví nad knihami se sklenkou červeného vína a čeká na svého prince na bílém koni. V lásce má totiž smůlu, což jí dává vyžrat nejen její maminka, ale i sestra Věra. Alenka nechce zůstat na ocet, ale kde najít muže vhodného pro život? Jednoho dne, když se vrací domů s nakoupenými vánočními dárky pro rodinu, pozná tajemného Kristiána, který je rozený gentleman. Alence plní každé, i nevyslovené přání a Alenka má pocit, že konečně našla toho pravého. Čím se však Kristián živí? A co vlastně skrývá?

Nejprve mě překvapila velikost knížky a fakt, že se jedná o novelu. Kniha malého formátu o 150 stranách slibovala ukrácení chvíle jednoho odpoledne. Přiznám se, že jsem ke knížce tohoto žánru, tedy novele pro ženy, přistupovala s nedůvěrou. Nejednou mě kniha českého autora zklamala a já se trochu bála, že i teď mě potká něco podobného. Jsem ráda, že tomu tak nebylo!

Do knížky jsem se záhy po jejím doručení pustila a po dočtení jsem neměla slov, avšak v tom nejlepším slova smyslu. Tato novela mě totiž velice příjemně překvapila.

Na začátku této knihy můžete nabýt dojmu, že se jedná o jednoduché romantické čtení s prvky komedie určené ženám, tedy čtení ve stylu Deník Bridget Jonesové. O této postavě se zmiňuje i hlavní hrdinka a setkání s tajemným Kristiánem tomu i odpovídá. Jak však ve čtení postupujete, zjišťujete, že příběh v sobě ukrývá i nějaký ten prvek napětí, protože toužíte odhalit pravdu o Kristiánovi. Věřte, že všechny vaše teorie budou mylné, a že jich během čtení budete mít. V průběhu čtení si můžete klást rovněž otázku, proč se Alenka nazývá právě Alenkou a ne Alenou. Konec a celkové rozuzlení příběhu vás jistojistě překvapí. V závěru jsem na příběh koukala jinýma očima a dokonce se donutila k menšímu zamyšlení. Zaujalo mě, že některé otázky zůstaly nezodpovězené a zároveň odpovědi na ně si každý čtenář mohl vyložit po svém.

Příběh se mi líbil i po jazykové a stylistické stránce. Bylo vidět, že autor je vypsaný a nejedná se o žádnou prvotinu, která by měla ještě ležet tzv. v šuplíku. Autora chválím a myslím, že si ani jeho další knihy nenechám uniknout. Až mě trochu mrzí, že jsem odmítla i druhou autorovu knihu Kdysi dávno v budoucnu, která nyní vyšla v novém kabátku. 

Nečekala jsem, že mě tahle malá nenápadná knížka tolik zaujme a příjemně překvapí. Pokud tedy toužíte po zajímavém příběhu, který zpočátku může působit prvoplánově až tuctově, čímž se nenechte mýlit, rozhodně po této knize sáhněte. Vřele doporučuji.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Jaroslavu Konvičkovi. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Deníky cizince | Elly Griffiths

autor: Elly Griffiths
překlad: Martin Novák
originální název: The Stranger Diaries (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Nádherná obálka spolu s označením, že se jedná o gotický thriller ve mně vzbudila velkou zvědavost. Deníky cizince od anglické autorky Elly Griffiths (vlastním jménem Domenica de Rosa) jsem si proto nemohla nechat ujít. 

Hlavní hrdinkou je středoškolská učitelka angličtiny Clare Cassidyová, která se specializuje na gotické spisovatele, zejména na R. M. Hollanda, o němž píše knihu. Každoročně o jeho knihách přednáší, zejména o zločinech, které jsou v nich páchány. Když však zemře její kolegyně a zároveň nejlepší kamarádka Ella a u jejího těla je nalezen citát z Cizince, tedy povídky R. M. Hollanda, policie nabyde dojmu, že vrahem je někdo, kdo Clare dobře zná. Clare si už od útlého věku píše deník a svěřuje se mu se svými největšími obavami a trápeními. Jednoho dne však u svého dřívějšího zápisu objeví větu "Ahoj Clare. Neznáš mě.", kterou napsal někdo jiný. Cizinec před jejíma očima obžívá...

Povídka Cizinec provází čtenáře po celou knihu. Po částech se tak čtenář dozvídá, o čem ona povídka je. Na konci ji vám autorka naservíruje celou a můžete si ji tak vychutnat od začátku do konce bez jediného přerušení. Zajímavostí však je, že gotický spisovatel R. M. Holland je smyšlenou postavou, stejně tak jeho povídka Cizinec. 

Autorka celou zápletku vystavěla právě na této povídce, která příběhu dodává tu správnou tajuplnou atmosféru, kterou si představuji u označení "gotický thriller". Hlavní postava Clare učí na Talgarthské střední, v jejíž staré budově, v horním patře (studentům nepřístupném) se nacházela pracovna R. M. Hollanda. Tato stará část školy tak působí dosti tajemně až strašidelně a odehraje se v ní nejedna mrazivá scéna.

Příběh není vyprávěn jen z pohledu Clare, což jsem velmi vítala. Střídají se tu hned dva další vypravěči - Clařina dcera Georgia a detektiv Harbinder Kaurová. Čtenář tak získává více pohledů na případ zavražděné a neví, komu vlastně věřit. Otevírá se několik možností, kdo mohl hrůzný zločin spáchat. Vrah se ovšem neštítí dalších zločinů.

Musím uznat, že autorka si s knihou dala velkou práci a oceňuji propracovanost jejiho příběhu. Vymyslet fiktivní postavu včetně celé povídky, tedy autorova díla, nebylo jednoduché. O to víc mě mrzí konec a finální rozuzlení, které bylo na můj vkus příliš předvídatelné a moc rychle vyřešené. Vrah byl dopaden, odhalen a ve dvou odstavcích vyklopil svůj motiv včetně pohnutek, které ho k němu vedly. 

Přesto knihu hodnotím nadprůměrně a fanoušci temných a propracovaných thrillerů si zde jistě přijdou na své. Po delší době jsem narazila na knihu, která mě svým příběhem strhla a já si její čtení doslova užívala. Doporučuji.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Deníky cizince vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Najdi mě | André Aciman

autor: André Aciman
překlad: Sylva Ficová
originální název: Find me (2019)
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2020
počet stran: 192
anotace

Moje zhodnocení:

Po úžasném románu Dej mi své jméno, který jsem již dříve četla a recenzi na něj si můžete přečíst zde, napsal autor pokračování s názvem Najdi mě, díky kterému znovu ožívají oblíbené postavy z předchozího románu, tedy Eliův otec Samuel, Oliver a samotný Elio. Jak jejich příběhy pokračovaly?

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo již podruhé úspěšný román Dej mi své jméno, který se dočkal neméně úspěšného zfilmování, spolu s jeho pokračováním Najdi mě, a to v podobném provedení a především v pevné vazbě, kterou mám osobně raději. Z obou obálek navíc dýchá léto a prázdniny.

Eliův otec Samuel cestuje z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Plány mu však zkříží krásná mladá dívka, s níž se dá ve vlaku do řeči a která nakonec ovlivní celý jeho život. Elio se odstěhuje do Paříže, kde potká tajemného staršího muže a rovněž on naváže milostný vztah. Oliver, ženatý vysokoškolský profesor žijící v Nové Anglii, začne uvažovat o návratu do Evropy.

Už tak útlá kniha se skládá ze tří kratších příběhů popisujících osudy čtenářům známých postav z předchozího románu. Zajímavé je, že na sebe časově vůbec nenavazují, autor skokově popisuje období v rozmezí dvaceti let. Ústředním dějem jsou však vztahy mezi hrdiny a jejich intimní zpovědi. Opět se jedná o román zařazený do žánru LGBT vyjma prvního příběhu o Samuelovi.

Kniha je plná rozhovorů mezi postavami, jejich niternými zpověďmi, napsaná v poetickém duchu. Hrdinové řeší lásku a její smysl, touhu po životě a odkrývají přelomové životní okamžiky, které je poznamenaly, ale zároveň mají snahu jít v životě dál. 

Čtenář se opět setkává s originálním stylem psaní, který je autorovi vlastní. V knize tak najdete spoustu zajímavých myšlenek vedoucích k hlubšímu zamyšlení.

Na některé čtenáře může kniha působit útržkovitě, neboť se nejedná o jeden celistvý příběh po vzoru románu Dej mi své jméno, ale tentokrát se skládá ze tří milostných příběhů, které se na konci protnou...anebo k tomu již nedojde?

Čtenář se může těšit na konečné uzavření příběhu Elia a Olivera, které bylo v podstatě nutností. Jejich cesty, dříve rozdělené, se opět setkají a oni zjistí, že plamen v jejich srdci stále doutnal, a když se konečně opět setkali, velmi rychle došlo k jeho vzplanutí. 

Pokud jste četli Dej mi své jméno, které vás uhranulo, nenechte si ujít ani jeho volné pokračování, jež podle mého názoru za přečtení rozhodně stojí.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...