RECENZE: Noční pták | Brian Freeman

autor: Brian Freeman
překlad: Jan Jirák
originální název: The Night Bird (2017)
nakladatelství: Knižní klub
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2018
počet stran: 336
anotace

Moje zhodnocení:

Brynn Lansingová se v panickém záchvatu vrhne z mostu. Jiná žena se o pár dní dříve v podobném záchvatu na svatbě přítelkyně zastřelí. Sanfranciský detektiv Frost Easton na náhody nevěří a začne pátrat, co mohly mít obě ženy společného. Brzy zjistí, že obě byly pacientkami Frankie Steinové, psychiatričky, která oběma zemřelým ženám vymazala z paměti události, jež v nich vyvolávaly panické stavy. Frankie se brzy ozve někdo, kdo si říká Noční pták. O obou případech ví všechno. Dokonce zná Frankiina tajemství a Frostovy nejhorší můry. Jak je to možné? Kdo se skrývá za přezdívkou Noční pták a o co mu jde? To musí vyřešit detektiv Frost Easton dříve, než přijde další Frankiin pacient o život.

✽ 

Kniha Noční pták od Briana Freemana čekala na přečtení více než rok. Loni se jednalo o senzaci na poli thrilleru a mně taková kniha nemohla chybět v knihovně. Dostala jsem ji jako dárek od Monči z Mermaidina čtecího koutku a konečně jsem se na ni na sklonku července vrhla. Jak se mi líbila a zda splnila má očekávání, se dozvíte v recenzi níže.

Hlavní postavou je detektiv Frost Easton, který bydlí v domě s kocourem Shackem, jehož je nájemníkem. Od zvláštního setkání, které je nečekaně spojilo dohromady, jsou nerozlučná dvojka. Ani zde nechybí u hlavního protagonisty určitý šrám z minulosti, kterým je poznamenán. Frost a jeho bratr Duane přišli za otřesných okolností o sestru Katie, kterou velmi postrádají. Od toho dne není jejich rodina úplná a rodiče se museli ze San Francisca odstěhovat, aby jim toto místo nepřipomínalo jejich ztrátu. Postava Frosta Eastona mi přišla od první chvíle sympatická. Autorovi se podařila skvěle vykreslit.

Další postava, která v příběhu hraje velkou roli, je Frankie Steinová, psychiatrička, jejíž pacientky se zabily za podivných okolností. Brzy je zjištěno, že jejich smrt má přímou souvislost s léčbou, kterou na ně Frankie aplikovala, aby se zbavily svého panického strachu - smazání vzpomínek týkajících se jejich strachu. Tato terapie se zdá být úspěšná, ale pouze do té doby, než se na scéně objeví Noční pták, který aplikuje hypnoterapii s opačným účinkem. Postava Frankie může některým čtenářům ležet v žaludku, neboť brání vyšetřování s odkazem na lékařské tajemství, které nemůže prolomit.

Zpočátku sledujeme příběh točící se okolo Frosta a Frankie jako dvě samostatné dějové linky. Frostovi pomáhá s případem svědkyně Lucy Hagenová, která byla spolubydlící a zároveň kamarádkou Brynn Lansingové, dívky, která skočila z mostu, a pomalu se z nich stávají důvěrní přátelé. Naopak Frankie se po prvotní ignoraci zjevného nebezpečí pouští do pátrání po pravdě zcela sama, ale později Frankie ani Frostovi nezbude, než své síly a vědomosti proti Nočnímu ptákovi spojit.

Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha vtáhla hned od první kapitoly a doslova prvních stránek. Autor totiž píše velmi čtivě a umí navodit tajuplnou atmosféru a postrašit své čtenáře i bez krvavých a drastických scén. Příběhu nechybí ani pořádná dávka napětí, která pohání čtenáře v touze dozvědět se víc. Kdo je Noční pták a jaký je jeho motiv? Přiznám se, že jsem totožnost pachatele neuhodla, ač jsem si po celou dobu myslela, že vím, kdo jím je. Spletla jsem se na plné čáře. Na thrillerech nejvíc miluji právě to, když mě autor dokáže na konci překvapit a vyrazit mi rozuzlením dech.

Autor si zápletku promyslel do nejmenšího detailu, ale především musím vyzdvihnout originalitu celého příběhu, protože je to poprvé, co jsem se setkala s pozměňováním vzpomínek pomocí hypnoterapie v knize tohoto žánru. Zápletka mi přišla věrohodná a natolik přesvědčivá, že nepochybuji o tom, že by se tento příběh mohl odehrát i ve skutečnosti.

Shodou okolností jsem si nedávno koupila pokračování s názvem Vnitřní hlas, na které se již nesmírně těším. Co jsem slyšela, tak je snad ještě lepší než Noční pták. Doufám, že se přečtení dočká dříve než za rok.

Nočního ptáka doporučuji milovníkům thrillerů, kteří ocení originalitu příběhu a obejdou se bez velkého množství krve a drastických scén.

✰✰✰✰✰

Už jste četli Nočního ptáka a jeho pokračování?

Jak se stavíte k pozměňování vzpomínek pomocí hypnózy?

Continue Reading...

MINIRECENZE: Vánoce Hercula Poirota | Sběratel motýlů | Tichá modlitba

Hezký večer milí čtenáři.

Po delší době vás vítám u sérií tří minirecenzí, které jsem si pro vás připravila. První dvě knihy jsem měla vypůjčené z knihovny, třetí je moje vlastní, ale jelikož jsem ji četla již v prosinci, nebyla jsem schopná sepsat plnohodnotnou recenzi. 

Vánoce Hercula Poirota | Agatha Christie

Stručná anotace:

Panovačný a bezcitný Simeon Lee pozve své potomky, aby strávili vánoční čas pod jeho střechou a v jeho společnosti. Za jakým úmyslem si všechny pozval zrovna na svátky, které by měly být symbolem pohody a pospolitosti? Rodina se sjíždí do sídla s velkými obavami a ty se nakonec naplní. Pan Lee, milionář s diamanty ukrytými v trezoru, je záhy nalezen mrtev. Podezřelým se stává každý a tak na pomoc musí přispěchat Hercule Poirot, aby odkryl pozadí vraždy, která zde byla spáchána.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Před Vánoci jsem zatoužila si přečíst nějakou knížku s vánočním motivem. Spousta knížek byla již vypůjčených a tak jsem se rozhodla pro detektivní žánr, ale zasazený do období Vánoc. Agatha Christie mě zatím ještě nezklamala, tak jsem byla plná očekávání a nakonec si knihu náramně užila.

Stručné zhodnocení:

Krátce po dočtení Vraždy v Orient-expresu (recenze zde) jsem se vrhla právě na tuto knihu a po dočtení musím říct, že ji o velký chlup předčila. Začátek je zasvěcen postavám, s nimiž nás autorka postupně seznámí a nastíní tak různé motivy k události, která následuje a nevybírá si, že nastal čas Vánoc. Agatha Christie opět vymyslela skvělou zápletku zasazenou do brilantní atmosféry podezřívání a nevraživosti. Příběh vás upoutá hned od prvních stránek a jen tak nepustí. Podezřívat budete každého a nebudete si jistí ničím až do samého konce. Třešničkou je záhada zamčeného pokoje, v němž byl nalezen mrtvý pán domu v obrovské kaluži krve. Napětí bude stoupat a na konci vás autorka opět překvapí. Já měnila své tipy na vraha každou chvíli a nakonec jsem byla vedle jak ta jedle. To na autorce oceňuji, že mě dokáže vždy překvapit. Pokud si chcete přečíst skvěle promyšlenou detektivku a nevadí vám, že se odehrává v čase Vánoc, rozhodně sáhněte právě po této.

✰✰✰✰✰

Sběratel motýlů | Dot Hutchison

Stručná anotace:

Představte si nádhernou, avšak izolovanou zahradu, v níž kvetou rostliny a žijí nádherní motýli. O celou zahradu pečuje muž, který si nechá říkat Zahradník. Má to však jeden háček. Všichni motýli jsou mladé ženy, které byly Zahradníkem uneseny, aby se staly Motýlem v jeho krásné a opečovávané zahradě.

Maya, jedna z přeživších dívek, postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí podařilo utéct? Přežily i ostatní dívky? To vše se snaží rozklíčovat dva agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison, kteří mohou s jistotou říct, že se jedná o nejotřesnější případ jejich kariéry.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Tato kniha mě lákala už od dob jejího vydání. Četla jsem na ni mnoho rozporuplných recenzí a chtěla si sama udělat o knize představu. Je opravdu tak zvrácená, jak se o ní povídá? Dostala jsem se k ní až chvíli poté, co u nás autorce vyšel druhý díl. 

Stručné zhodnocení:

Celý příběh je vyprávěn retrospektivně, kdy Maya, jedna z přeživších dívek, vypráví dvěma agentům FBI o tom, co prožila v zahradě, ale i o své vlastní minulosti. Už od prvních stránek jsem se do Mayna vyprávění ponořila naplno a nemohla se odtrhnout. Začátek se autorce velmi povedl. Nádech tajemna, co se v zahradě všechno dělo a kdo je vlastně Zahradník - na tyhle otázky chcete co nejdříve znát odpovědi. A tak čtete a čtete. Postupně začnete přemýšlet nad jistými nelogičnostmi a hlavně nereálnosti celého příběhu, což byl konkrétně u mě kámen úrazu. 23 dívek uvězněných na jednom místě se bez sebemenšího odporu vydává na pospas jednomu muži a nikdy se například proti němu ani nevzbouří. Po přečtení první poloviny přichází trochu zklamání - celý příběh je vyprávěn sice přímočaře, avšak bez jediné špetky napětí. To, co zpočátku působilo tajemně, je nyní holým faktem a karty jsou velice brzy odkryty. Čekala jsem na šokující závěr, který by celou knihu pozvedl, ale ani ten nepřišel. Na konci jsem byla víc než zmatená a nevěděla, která bije. Námět se autorce povedl, i když si každý čtenář o ní musí myslet, že má opravdu zvrácenou fantazii (která mně osobně až tak zvrácená nepřišla - četla jsem už hodně thrillerů a tento mi nepřišel ničím až tak šokující, ale možná jsem divná jen já :D), ale zpracování se dle mého vůbec nepovedlo. Knize nelze upřít atmosféru, která je dle mého hodně povedená. Celkově knihu hodnotím jako průměr a do dalšího dílu se mi vůbec nechce.

✰✰✰

Tichá modlitba | Angela Marsons

Stručná anotace:

Jednoho dne zmizí dvě nejlepší kamarádky - Charlie a Amy. Brzy se potvrdí to nejhorší. Obě děvčata byla unesena, ale další textová zpráva vyrazí všem dech. Nutí rodiče postavit se proti sobě a bojovat o život vlastního potomka. Ve stejnou chvíli se do případu vkládá Kim Stoneová a její tým. Čas je teď jejich nepřítel a musí zachránit obě děvčata dřív, než krutí únosci naplní svou hrozbu. Kim si vůbec nepřipouští, že by byla zachráněna jen jedna z dívek. Musí rozplést tajemství ukrytá v minulosti rodin a má co dělat, aby něčí dítě nezaplatilo za chybu dospělých.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Angela Marson píše knihy s Kim Stoneovou jak na běžícím pásu a ročně u nás v překladu vycházejí dvě knihy. Celkem jich u nás vyšlo již šest a začala jsem být nervozní, že mám přečtené teprve dvě. V prosinci jsem se tedy pustila do Tiché modlitby. Jak se mi líbil třetí díl s oblíbenou vyšetřovatelkou Kim Stoneovou, se dozvíte o řádky níže.

Stručné zhodnocení:

Téma únosu dětí není sice v detektivkách nic inovativního, ale vždy k tomuto tématu přistupuji s respektem. Bála jsem se, co si autorka na své čtenáře vymyslela a modlila se, aby nedošlo k tomu nejhoršímu. 

Kniha má vcelku vysoké hodnocení na knižních databázích, takže jsem měla od knihy velká očekávání, což zpětně vidím jako chybu. Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst, často jsem knihu odkládala a nepociťovala chuť ji vůbec otevírat. Trvalo mi více jak sto stran, než jsem se pořádně do příběhu ponořila a začala Kim a jejímu týmu fandit. Doufala jsem (a zároveň se i těšila), že autorka zase trochu poodhalí Kiminu minulost, ale tentokrát jsme se bohužel nic nového nedozvěděli.

Co se týče hlavní zápletky, ta byla vcelku povedená, na druhou stranu dost děsivá, kdyby se měla dít ve skutečnosti. Vhledy do postav únosců mi přišly nedotažené, ale hlavně zbytečné. Čtenář se sice něco málo o nich dozvěděl, ale k odhalení pachatele nás nedovedly. Konec byl sice překvapivý, ale na druhou stranu jsem pociťovala mírně zklamání, čekala jsem asi více.

Druhá dějová linka vyšetřující smrt Dewaina Wrighta, člena místní gangu, mě spíše rušila a upřímně jsem si nedokázala vybavit, jestli pokračovala z předchozího dílu, anebo ne. Nejvíce mě však vytáčela reportérka Tracey, která neustále toužila vytroubit do světa zprávu o únosu dívek, ač si to jejich rodina ani Kim výslovně nepřály.

Autorka si i třetím dílem drží kvalitu poměrně vysoko, ale podle mého pohledu se jedná o slabší díl. Předchozí dva (Němý křik, Ďábelské hry) byly o stupeň výše. 

✰✰✰✰

Continue Reading...

RECENZE: Vražda v Orient-expresu | Agatha Christie

autor: Agatha Christie
překlad: Eva Kondrysová
originální název: Murder on the Orient Express (1934)
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Hercule Poirot přijíždí do Istanbulu, aby si zde odpočinul a prohlédl místní pamětihodnosti poté, co vyřešil v Sýrii jeden případ. Krátce na to je však telegramem odvolán neodkladně do Anglie a pro cestu se rozhodne využít Orient-expres. Po nástupu ho upoutá jeden pasažér - Američan Samuel Edward Ratchett, který Poirotovi nabídne mimořádně vysokou odměnu za to, že jej detektiv ochrání před vražedným spiknutím. Poirot odmítne a následujícího rána je Ratchett nalezen ve svém kupé ubodán k smrti. Aby toho nebylo málo, Orient-expres uvízne v závějích a jediným možným závěrem je, že se vrah pohybuje mezi pasažéry. Každý z cestujících má své tajemství a také se dostává do hledáčku Hercula Poirota.

✽ 

Knihu Vražda v Orient-expresu od královny detektivek Agathy Christie jsem dostala loni na Vánoce a trochu mě mrzelo, že jsem se ke knize dříve nedostala. Od Agathy Christie jsem četla jen tři knihy, ale jelikož detektivky miluji, ihned jsem si autorku oblíbila. Vůbec jsem tedy nepochybovala o tom, že by se mi kniha nelíbila.

Předtím jsem žádné přečtené dílo Agathy Christie nerecenzovala, takže je to pro mne čest, ale zároveň mám z toho trochu obavy. Přesto jsem ji napsala s chutí a doufám, že si ji také s chutí přečtete.

Jak je výše v krátké anotaci zmíněno, slavný belgický detektiv Hercule Poirot se čirou náhodou ocitá v Orient-expresu, luxusním vlaku s lůžkovými vozy, který spojuje Paříž s Instanbulem, v němž je brzy spáchána vražda. Mrtvým mužem je bohatý Američan Ratchett, který působil nepříjemně nejen na ostatní pasažéry, ale také na samotného Hercula Poirota, který odmítl Američanovu žádost o pomoc. Jelikož je nemožné zavolat policii, protože vlak uvízl ve sněhových závějích, požádá monsieur Bouc, ředitel společnosti Compagnie Internationale des Wagons-Lits, o pomoc při vyšetřování samotného Hercula Poirota, s nímž se zná již hezkou řádku let.

Kniha je rozdělena na tři části: Fakta, Výpovědi a Hercule Poirot si sedne a přemýšlí. V té první, jak již název napovídá, se seznámíme s fakty, která jsou daná. Do očí vás totiž praští pozoruhodná skladba cestujících, kde každý vyniká jiným druhem výstřednosti: ruská hraběnka Dragomirovová, její německá služebná, maďarský diplomatický pár, italský podnikatel nebo onen velmi nepříjemně působící Američan Ratchett se svým komorníkem.

V části nazvané Výpovědi si Hercule Poirot zve jednotlivé cestující, které vyslýchá. Vcelku brzy je jasná posloupnost událostí, ale přesto některé věci zde nehrají. Ve třetí a zároveň poslední části Hercule Poirot přemýšlí nad možnými souvislostmi a snaží se označit vraha. Na povrch vypluje nejedno tajemství a závěr překvapí i ostříleného čtenáře detektivek.

Co se týče charakteristiky jednotlivých postav, o té zde nemůže být ani řeč, neboť jejich popisy jsou velice povrchní a bližší informace se dozvídáme pouze z jejich svědeckých výpovědí. Postavy jsou však natolik zvláštní a odlišné, že je s přehledem od sebe rozeznáte a nebudou se vám plést.

Kniha se od začátku četla téměř sama. Autorka dlouho neotálela a krátce po prvotním seznámení s cestujícími dojde záhy ke zločinu. Krvavé scény zde nehledejte. Je znát, že autorka se v nich nijak nevyžívá a celý popis mrtvého dokáže shrnout na pár řádcích. Nejvíce prostoru se jako obvykle dostalo Poirotovým myšlenkám a dedukcím a brutální zločin tak ustupuje do pozadí. Děj nabídne čtenáři v krátkém čase mnoho informací, ale nemusíte se bát, že byste se ztratili. Dynamičnost a nepředvídatelnost děje si udrží vaši plnou pozornost až do konce. Já si vrahem nebyla vůbec jistá a podezřívala snad všechny cestující. Zápletka je neotřelá a myslím, že na konci budete překvapeni stejně jako já. Vodítek k uhádnutí vraha není moc, ale zpětně si na jednu podezřelou okolnost v začátku příběhu vzpomínám.

Nejvíce se mi na knize líbila historická atmosféra a atraktivní prostředí luxusního vlaku. Určitě se jedná o jeden z hlavních důvodů (ale samozřejmě ne jediným), proč se kniha stala tak moc oblíbenou a dočkala se několika filmových adaptací.

Autorka nepotřebuje 500 stran, aby napsala skvělou detektivku. Nepotřebuje k tomu ani příliš krvavé scény či sprostá slova. Její detektivky mají úroveň, skvělé dialogy, ale hlavně dostatečnou dávku napětí, která si udrží vaši pozornost až do konce. Zápletky jsou výtečně promyšlené a v závěru do sebe vše logicky zapadne.

Pokud tedy máte rádi detektivní příběhy a ještě jste Vraždu v Orient-expresu nečetli, neuděláte touto knihou chybu a troufám si tvrdit, že po jejím přečtení budete nadšeni stejně jako já a další knihy Agathy Christie si nenecháte ujít.

✰✰✰✰✰

Oblíbili jste si Agathu Christie? 

Četli jste Vraždu v Orient-expresu či viděli nejnovější filmovou adaptaci? 

Moc ráda si přečtu vaše názory v komentářích.

Continue Reading...

RECENZE: Advokátova dcera | Anthony Franze

autor: Anthony Franze
překlad: Milan Lžička
originální název: The Advocate's Daughter
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 344
anotace

Moje zhodnocení:

Washingtonský právník Sean Serrat po letech odchází z úřadu generálního prokurátora, kde si vydobyl nejen skvělé jméno, ale i spoustu vynikajících přátel a konexí. Nyní jej čeká dobře placené místo v soukromé advokátní firmě. Navíc se brzy dozví, že byl vybrán mezi nejžhavější kandidáty na soudce Nejvyššího soudu, což je funkce, do níž ho má jmenovat sám americký prezident. Jenže v té době zmizí Seanova dcera, úspěšná studentka práv, která byla pověřena mimořádným úkolem, o němž neměl její otec ani tušení. Sean se za každou cenu snaží rozluštit dceřino tajemství, ale za cenu chyb a špatných rozhodnutí. Zaplete se nejen s brutálními drogovými dealery z ulice, ale také s vyděrači v bílých límečcích. Je vůbec možné se z této šlamastyky dostat?

✽

Advokátova dcera mě při vydání trochu minula. Zaznamenala jsem ji pouze díky Mermaidce z Mermaidina čtecího koutku, která si ji koupila a já tak trochu doufala, že si knížku brzy přečte a zrecenzuje. Než se tak stalo, knížka se objevila ve výprodeji Knižního klubu za opravdu směšnou cenu, takže aniž bych si důkladně pročítala jiné recenze, prostě jsem si ji koupila. Později mi to nedalo a mrkla jsem se na hodnocení a kupodivu, kniha byla celkem chválená.

Anthony Franze, autor knihy, je uznávaným washingtonským právníkem a odborníkem na odvolací soudy. Zúčastnil se více než třiceti případů projednávaných Nejvyšším soudem USA, jeho výroky citovala přední periodika. Zároveň právo vyučuje na domácích i zahraničních institutech. Debutoval v roce 2012 The Last Justice, Advokátova dcera je jeho druhým titulem. V roce 2017 vydal prózu z právnického prostředí, nazvanou The Outsider.

Hlavním hrdinou příběhu je Sean Serrat, uznávaný právník, který je jedním z kandidátů na místo soudce Nejvyššího soudu. Obává se však malého vroubku z minulosti, který by mohl vyplout na povrch a jeho kariéru tak ohrozit. Když mu zmizí dcera, která byla úspěšnou studentkou práv, začíná po ní pátrat. Bohužel záhy je nalezena mrtvá a Sean se dozví, že byla pověřena mimořádným úkolem. Sean se bude snažit za každou cenu vyluštit dceřino tajemství a odhalit, proč musela zemřít. Zpočátku na to bude sám, ale brzy najde oporu ve své rodině. Bude za ním rodina stát i přes odhalení jeho minulosti, o které nic netuší?

Tento román, který je kombinací thrilleru i rodinného dramatu, vás rozhodně překvapí. Nenápadná obálka může velmi snadno uniknout vašemu oku, ale to by byla rozhodně škoda. Námět sice není nijak originální, ale samotné zpracování se autorovi vydařilo i přes pár obligátních klišé.

Děj vás už od počátku vtáhne a nepustí. Otřesná vražda úspěšné studentky práv a zároveň vzorné dcery vám nedá spát a budete chtít dopadnout jejího vraha společně s jejím otcem. Autor vás svým příběhem dokáže napnout, ale zároveň i dojmout. Smrt dítěte každého rodiče velmi zasáhne a není divu, že se mu zhroutí celý svět a život pro něj přestane mít smysl. Rodinu tato tragická událost buď rozdělí nebo naopak stmelí. Připravte se tak na nálož emocí, které jsou velmi silné a dokážou vás rozrušit. Autorovi se velmi dobře povedlo nastínit okamžiky, které přicházejí bezprostředně poté, kdy se rodina o tragické události dozví, ale i období následující, kdy přichází na řadu různé fáze truchlení.

Seanovo pátrání se rozbíhá mnoha směry, jeho chyby a špatná rozhodnutí jej mnohdy zavedou na scestí, ale naštěstí má oporu v manželce a starším synovi. Podezřelých přibývá a čtenář si tak nemůže být jist vůbec ničím. Na povrch vyplavou dávná a šokující tajemství, která vás rozhodně překvapí. Tempo příběhu je velmi rychlé a napětí by se dalo mnohdy krájet.

Právnické thrillery čtu ráda, ale někdy bývá problém "srozumitelnost", protože ne každý této problematice rozumí. Autor nás však do právnického prostředí zasvětí velmi zlehka a nenásilně, nemusíte se tak bát, že něčemu neporozumíte. Je vidět, že má autor odvolací právo v malíčku a z knihy je to opravdu znát.

K plnému počtu hodnocení však této knize něco chybělo. Příběh postrádal originálnost, protože nesčetněkrát omílaný námět, který znáte z béčkových akčních filmů, je zde patrný. Nechybí ani pár klišé, které jsou pro tyto náměty typické. Když však knize tyto drobné výtky odpustíte, čeká vás příjemný čtenářský zážitek.

Advokátova dcera vás svým příběhem nejen dojme, ale také vám ukáže, jak je důležitá soudržnost rodiny. K tomu přimíchejte notnou dávku napětí, která thrilleru rozhodně chybět nesmí, atraktivní právnické prostředí, které sice není pro každého, ale umí zaujmout, a máte velmi povedený příběh, na něž jen tak nezapomenete.

✰✰✰✰

Znáte Advokátovu dceru nebo jste ji dokonce četli?

Co na knihu říkáte?

Podělte se o svůj názor v komentáři, na všechny moc ráda odpovím 😊.

Continue Reading...

RECENZE: Není úniku | Taylor Adams

autor: Taylor Adams
překlad: Irena Steinerová
originální název: No Exit
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Darby Thorneová studuje druhý ročník na Coloradské univerzitě v Boulderu a není nic, co by ji přimělo vydat se na vánoční prázdniny domů do Utahu. Osud však rozhodne jinak. Darby se dozvídá, že její matka trpí rakovinou slinivky a čeká ji operace. Den před Štědrým dnem je nucena nasednout do svého stařičkého auta a vydat se na dlouhou cestu. Sněhová bouře a problémy se stěračem Darby donutí zastavit na nedalekém odpočívadle. Bez signálu a odříznutá od světa je nucena strávit noc se čtyřmi neznámými lidmi uprostřed ničeho. Není totiž žádná možnost se odtud dříve dostat. Když se pokouší najít signál kousek od parkoviště, při cestě zpět objeví v jednom ze zaparkovaných vozů malou holčičku. Darby netuší, kdo z jejích neznámých společníků je únosce...

✽

Není úniku je čerstvou novinkou, kterou vydal Knižní klub a napsal ji americký autor Taylor Adams. Tento thriller, který vyniká poutavou obálkou a lákavou anotací nesměl v žádném případě chybět v mé knihovně. V týž den, kdy jsem si jej vyzvedla, jsem se plná očekávání pustila do čtení. Níže v recenzi se dozvíte, jak jsem byla s knihou spokojená.

Taylor Adams, autor knihy, má na svém kontě již tři romány: No Exit (Není úniku), Our Last Night a Eye-shot. Fascinuje jej vyprávění napínavých příběhů, a to ve všech možných podobách - až už se jedná o knihy, film, televizi nebo videohry. Začal psát hned, co se naučil držet pero. Autor vyrůstal v malém městečku Woodinville, které leží u Seattlu ve Washingtonu. Jeho zálibu v napětí ovlivnil život ve stínu jedné z nejnebezpečnějších sopek Mount Rainier. V současné době pracuje v televizní a digitální reklamě. Žije v Seattlu s přítelkyní Jaclyn, jejich čivavou, kočkou a krajtou královskou. 

Hlavní hrdinkou příběhu je vysokoškolská studentka Darby, která cestuje za svou nemocnou matkou. V průsmyku Backbone ji zastihne sněhová bouře, která ji dovede na nedaleké, od světa odříznuté odpočívadlo. Při hledání signálu objeví v zaparkované dodávce malou holčičku, která má přes ústa přelepenou pásku a je zavřená v psí kleci. Je vyděšená, ale rozhodnutá té malé holčičce pomoct. Nemá žádný plán, ale jistá si je jednou věcí - jeden ze čtyř lidí uvězněných na odpočívadle holčičku unesl. Darby Thorneová se nikdy nepovažovala za hrdinku, nemá ráda, když je středem pozornosti a ještě nedávno trpěla úzkostmi. Nyní může jen ona pomoci malé holčičce v nesnázích. V okolí není signál a Darby není schopna zavolat pomoc odjinud. Je soumrak a ona musí vydržet do rána, do doby, než přijede sněžný pluh a odhrne jim cestu, protože odtamtud není úniku...

Tento thriller si vás získá hned několika aspekty. Nejprve vás zaujme jednoduchou, ale o to poutavější obálkou, na níž je vyobrazena zasněžená krajina s autem a stopami krve. A tato obálka přesně vystihuje i příběh, který se skrývá uvnitř knihy. Uprostřed sněhové vánice se na odpočívadle sejde pět neznámých lidí, za maskou některého z nich se skrývá psychopat a únosce. Příběh se odehrává na omezeném místě s daným počtem osob, což samo o sobě je velkým lákadlem.

Uprostřed ničeho na jednom odpočívadle sněhovou vánicí odříznutém od světa se odehrává nervydrásající příběh plný napětí, akce a překvapivých zvratů, který vás vtáhne a jen tak nepustí. Na necelých tři sta stranách dokázal autor rozehrát dokonalou hru na kočku a myš, jejíž vítěz není na první pohled vůbec jistý. Nenarazíte zde na žádná hluchá místa, na každé stránce se pořád něco děje a vy si ani na okamžik nevydechnete. Kapitoly jsou rozdělené na časové úseky a celý příběh se v podstatě odehrává po jednu noc. Navíc autor vytvořil "úžasně" zvráceného a nelítostného psychopata, s nímž byste se za žádných okolností nechtěli potkat.

Postavy autor propracoval dobře vzhledem k počtu stran, na kterých se příběh odehrává. Žádná postava zde není do počtu a každá má za sebou určitou minulost, která ji formovala a z nějakého důvodu zavedla na toto místo. Jako formu vyprávění zvolil autor er formu, což byl dle mého názoru dobrý tah. Od hlavní hrdinky si tak udržujete určitý odstup a zároveň vám autor umožní nahlédnout na děj i z opačné strany, tedy očima únosce.

Občasná předvídatelnost některých situací a konání postav nic nemění na celkové kvalitě a propracování příběhu. Kniha si po celou dobu drží své tempo, které zvolní až v samém závěru knihy. Gradace příběhu je fenomenální a samotný závěr knihy je i přes jistou předvídatelnost plný zvratů a nečekaných situací. Při mnohých scénách budete tajit dech a nervozitou si okoušete všechny nehty.

Závěrem bych ráda uvedla, že se jedná o neobyčejný příběh odehrávající se ve velmi krátkém časovém období, při kterém se všem zúčastněným několikrát obrátí život naruby a udá se plno šokujících zvratů, a to vše na pozadí právě probíhající sněhové vánice a mrazivé zimě, která vám zaleze až do morku kostí.

Pokud vás lákají příběhy odehrávající se na uzavřeném prostoru s omezeným počtem osob, z nichž většina něco skrývá a jeden z nich je obávaný psychopat, který se ničeho nelekne a jde si pevně za svým, pak je kniha Není úniku pro vás tou správnou volbou. Před čtením se obrňte pevnými nervy a  připravte si něco na zahřátí.

✰✰✰✰✰

Četli jste tuto knihu nebo se teprve chystáte?

Líbila se vám?

Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: Někdo cizí v domě | Shari Lapena

autor: Shari Lapena
překlad: Jana Kunová
originální název: A Stranger in the House
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Karen a Tom Kruppovi jsou mladí a šťastní manželé, kteří bydlí na jednom zámožném předměstí na severu státu New York a na první pohled jim nic nechybí. Tom se jednoho večera vrací z práce a nachází odemčený dům, ve kterém jako by se zastavil život. V domě se svítí, v kuchyni je téměř připravená večeře, ale Karen není doma. Dům opustila zjevně rychle a nečekaně - nevzala si s sebou kabelku ani mobil. Tom ještě toho večera ohlásí na polici, že pohřešuje svou manželku. Ale záhy se dozvídá strašnou událost. Jeho manželka měla vážnou autonehodu a utrpěla silný otřes mozku. Navíc si na události z toho dne vůbec nevzpomíná. Po pár dnech v nemocnici je propuštěna domů, ale už není nic jak bývalo. Oba se snaží na nepěknou událost zapomenout a vrátit svůj život do starých kolejí. Jenže se zdá, že se doma cosi změnilo. Něco není v pořádku. Někdo tam byl. Někdo cizí.

✽

Někdo cizí v domě je druhým thrillerem, který napsala kanadská spisovatelka Shari Lapena, jež si získala mnoho čtenářů svou prvotinou s názvem Manželé odvedle, kterou vydal Knižní klub loňského roku.

Na autorčin nejnovější počin jsem byla upřímně zvědavá. Manželé odvedle jsem četla krátce po vydání a recenzi na tuto knihu si můžete přečíst zde. Připomenu, že mě Manželé odvedle dost zklamali, ale po vydání autorčiny novinky jsem na ni četla mnoho kladných ohlasů, a proto jsem se rozhodla jít i do této novinky. Zda kniha splnila má očekávání nebo dokonce předčila Manželé odvedle, se dočtete na řádcích níže.

Shari Lapena má svůj nezaměnitelný styl - píše v přítomném čase, což může být pro některé čtenáře dosti nezvyklé. Její styl je však jednoduchý, nepoužívá sáhodlouhá souvětí, ve kterých byste se mohli snadno ztratit. Toliko ke kladům knihy.

Někdo cizí v domě velmi nápadně připomíná knihu Manželé odvedle. Možná nabudete dojmu, že autorka vzala nesympatické postavy z předchozí knihy a zasadila je do tohoto příběhu. Já to aspoň tak cítila. Postavy jsou ploché, žádná vám nepřiroste k srdci, navíc se po celou dobu chovají dost nelogicky a hloupě. Při čtení vám vyvstává jeden otazník za druhým a vše působí dost neuvěřitelně. 

Nemohu knize upřít čtivost. Stránky ubíhají velice rychle, plusem je i menší rozsah co do počtu stran, a tak celou knihu slupnete za pár hodin. Mně to tedy trvalo trochu déle, ale kvůli jiným povinnostem. I přes svižné tempo jsem se však při čtení občas přistihla, že mi myšlenky utíkají jinam a moc se na příběh nesoustředím. 

Kniha naprosto postrádá jakékoliv napětí, které byste v thrilleru očekávali, neboť napětí je právě ten důvod, proč například já thrillery vůbec čtu. Do sté stránky se v podstatě nic neděje, pak přichází malý zvrat, který mě teda donutil číst dále, ale poté mě už nic nepřekvapilo. Až tedy na závěr. Už z autorčiny předchozí knihy čtenáři mohli očekávat, že velký zvrat - ba dokonce obrat o 360 stupňů - přijde na samotném konci. V tom autorka nezklamala. Ale při čtení závěru jsem nabyla pocitu, že autorka si závěrem neuměla moc poradit a napsala první věc, která ji napadla. Nebýt závěru, dala bych o hvězdičku víc.

Za mě tato kniha ne. Ale věřím, že se najde spousta čtenářů, kterým tento jednoduchý styl a zápletka sedne a autorku si oblíbí. Mně osobně dvě knihy od Shari Lapena stačily a další nejspíš ani číst nebudu.

Knihu doporučuji spíše nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit jednoduchý styl vyprávění a minimum napětí. Pokud se vám Manželé odvedle líbili, myslím, že vás nezklame ani tato kniha. Je psána v podobném duchu a hodně vám autorčinu prvotinu bude připomínat.

✰✰

Líbila se vám autorčina novinka?
Předčila knihu Manželé odvedle, pokud jste četli obě?
Budu zvědavá na vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: Konec léta | Anders de la Motte

autor: Anders de la Motte
překlad: Helena Matochová
originální název: Slutet på sommaren
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 352
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Na konci léta roku 1983 dojde k zmizení pětiletého chlapce Billyho, který si hrál sám venku před domem. Rodina zburcuje sousedy a místní policii, která po něm ihned vyhlásí pátrání. Policie si zatím nedělá velké starosti, neboť doufá, že chlapec se jen ztratil v kukuřičném poli a brzy bude nalezen. Poté, co je v poli nalezena chlapcova bota, nabírá případ nové obrátky. Zdá se, že byl chlapec unesen a místní vesničané ihned označí pachatele, kterým by měl být Tommy Rooth, problematický člověk, který měl odjakživa konflikty se zákonem. Když nejsou nalezeny dostatečné důkazy a Tommy je poté propuštěn z vazby na svobodu, zmizí brzy i on neznámo kam...

Po dvaceti letech, kdy je na případ už dávno zapomenuto, potká Billyho starší sestra Veronica na skupinové terapii ve Stockholmu mladíka, který začne vyprávět o svém zmizelém kamarádovi, o kukuřičném poli, o chýši a dalších skrýších, které jsou Veronice důvěrně známy. Kdo je onen mladík? A proč se objevil zrovna teď? Brzy začnou na povrch vyplouvat dávná tajemství, která měla být radši navždy pohřbena.

✽

Konec léta je již šestou knihou autora, který je znám především svou trilogií GEIM (česky Game, 2013) o zneužívání moderních počítačových technologií a sociálních sítí, ale první, v níž se nevěnuje počítačovým technologiím. Anders de la Motte je bývalým policistou, který momentálně pracuje jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale v minulosti ještě pracoval například na pozici šéfa ochranky jedné z největších IT firem. Dnes je již dvojnásobným držitelem Swedish Academy of Crime Writers´Award.

Ještě předtím, než se dostanu ke zhodnocení knihy, bych ráda ohodnotila obálku. Přiznám se, že je to právě obálka, která mě na první pohled upoutala a rozhodla o koupi knihy. Obálka je velmi povedená, lahodí oku, přičemž pozadí přesně vystihuje název a samotný příběh.

Pokud jde o samotný příběh, ten nejprve začíná prologem s označením doby, tedy léta roku 1983.  Čtenář sleduje očima pětiletého chlapce, kterak se při honbě králíčka zatoulal daleko za statek a skrz díru v plotu se najednou ocitl v kukuřičném poli, přičemž je zakončen zoufalými výkřiky volající mámu. Poté se přesouváme v čase o dvacet let, ocitáme se ve Stockholmu na skupinové terapii, kterou vede Veronica, Billyho starší sestra. Čtenář tedy sleduje dvě časové roviny, kdy se střídá současnost s minulostí a čtenář má tak možnost nahlédnout do událostí bezprostředně jdoucími po onom zmizení. Vyšetřování se tehdy ujal Krister Månsson, velitel policejního okrsku, který se spolu s obyvateli vesnice ihned pustil do pátrání. Všichni byli přesvědčeni o tom, že Billy jen zabloudil ve vysokých klasech kukuřice, navíc potmě, a nemůže najít cestu zpět. Utvořená rojnice nachází Billyho modrou tenisku, což mění dosavadní teorii o ztracení, a v tu chvíli přichází na mysl únos.

Číst o ztracených či unesených dětech není nikdy snadné a pokud má člověk sám děti, prožívá to o to hůř. Přesto jsem byla hodně nalákána obálkou a řekla si, že snad toto téma zvládnu. Některé pasáže se sice nečetly úplně nejlíp, jedna scéna mě dokonce emočně vyždímala, ale co se týče celkového dojmu, ten nebyl tímto tématem nijak narušen.

Konec léta není ani detektivkou v pravém slova smyslu, ba ani thrillerem, jedná se o čisté kriminální drama s detektivními prvky. I když v dějové lince odehrávající se v minulosti vede vyšetřování velitel policie, tato linka pouze zpětně dokresluje, jak probíhalo vyšetřování, protože je čtenáři ihned jasné, že byl případ odložen a Billy nebyl nikdy nalezen. Hlavní dějová linka se totiž odehrává v přítomnosti, o dvacet let poté, kdy se na minulé události již dávno zapomnělo. Veronica však nezapomněla nikdy, stále cítí ve svém srdci otevřenou ránu, a to nejen u vzpomínek na svého malého brášku, ale také u matky, která udělala pro ni velmi nepochopitelnou věc. Ta ji užírá dodnes a nejspíš i proto vystudovala psychologii a věnuje se skupinové terapii zaměřené na sdílení zármutku. Zármutek cizích lidí jí dodává sílu a chuť do života, je pro ni jako droga. Čtenář velmi brzy pochopí, že Veronica je nevyrovnaná osobnost, která si svá traumata z dětství nesla až do dospělosti. Není to tak dávno, co se zhroutila, navíc dostala úředně potvrzený zákaz styku s bývalým milencem.

Autorovi se povedlo velmi dobře vykreslit hlavní hrdinku, co se týče jejích charakterových vlastností a přiblížit čtenáři její ztrátu a pocit ukřivděnosti, neboť musela velice rychle dospět a jakmile dovršila plnoletosti, odstěhovala se z vesnice daleko do hlavního města. Zmizení Billyho narušilo veškeré rodinné vazby, jak mezi rodiči samotnými, neboť matka se zhroutila a prakticky nikdy se z toho nevzpamatovala, tak i mezi sourozenci. Veroničin starší bratr Mattias se jí po té události odcizil a už nikdy nebylo nic jako dřív. Do rodiny patří i strýc z matčiny strany Harald, který rodině vládne pevnou rukou a chrání ji.

Během čtení se mi vybavila jiná, dle mého názoru podobná kniha, a sice Mlhy Ölandu od Johana Theorina. V ní se též řeší dávné zmizení malého chlapce, ale pokud bych měla srovnat například atmosféru a popisy prostředí, Theorinovi se v tomhle málokdo vyrovná. Konec léta mi ve srovnání s Mlhami Ölandu tak přišel o něco slabší.

Kniha je psána čtivě, i když můžete mít v první polovině pocit, že se skoro nic neděje a děj tolik neodsýpá. Druhá polovina je na tom podstatně lépe, přesto jsem byla ze závěru mírně rozčarovaná, neboť na můj vkus vyložil autor všechny karty až moc rychle a najednou. Děj se tím ochudil o překvapivý závěr, takže na čtenáře nečekal pověstný "wow efekt". Během čtení jsou sice čtenáři odhaleny některé zásadní události, přesto si autor samotné rozuzlení nechal až na závěr, které sice bylo zajímavé a překvapivé, ale nemělo ten správný efekt. Je to škoda, protože autor měl celou zápletku promyšlenou dobře, na konci do sebe vše zapadlo a zpětně dalo smysl. Jediné, co mi nedávalo smysl, byl prolog, nenašla jsem na konci žádnou provázanost, z čehož jsem byla mírně na rozpacích.

Přesto knihu hodnotím velice kladně a za přečtení rozhodně stojí. Pokud máte rádi knihy, ve kterých se řeší dávná rodinná tajemství a záhadná zmizení prostá jakýchkoliv krvavých scén, nebudete zklamáni.

85 %

Chystáte se na Konec léta či jej už máte přečtený?
Jsem zvědavá na vaše názory.

Continue Reading...

RECENZE: Temná hmota | Blake Crouch

autor: Blake Crouch
překlad: Veronika Volhejnová
originální název: Dark Matter
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 320
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Každý z vás si určitě někdy položil otázku, kde bych dnes byl/a, kdybych se tehdy rozhodl/a jinak?

Jason Dessen je obyčejný středoškolský učitel fyziky, který spolu s manželkou Danielou a čtrnáctiletým synem Charliem žije na Long Street v Chicagu spokojeným životem do doby, než po útoku maskovaným mužem a větě "Jsi v životě šťastný?" upadne do bezvědomí. Když se probudí, je připoután na lůžko a obklopen cizími lidmi v ochranných oblecích. Od člověka, kterého vidí poprvé v životě, uslyší: "Vítej zpátky." Jason je naprosto zmatený a netuší, co se stalo. Ale ve světě, kde se probral, není Jasonův život takový, jaký jej zná - jeho žena není jeho žena, jeho syn se nenarodil a Jason není průměrným učitelem fyziky, ale proslulým géniem, který získal Paviovu cenu. Zdá se mu to? A když ne, který svět je v tom případě skutečný? Na tuto otázku si záhy odpoví. Skutečný je zcela jistě ten, z něhož byl násilně vyrván. Cesta zpět bude úžasným, ale zároveň i děsivým zážitkem...

✽

Temná hmota je bezesporu knihou roku 2017! Jsem ráda, že to můžu konečně potvrdit i já. A to i přesto, že se jedná o sci-fi žánr, který čtu jen ojediněle.

S autorem Blakem Crouchem jste se mohli poprvé setkat u knihy Městečko Pines, kterou v roce 2013 vydalo nakladatelství Jota. Knížka bohužel nesklidila velký úspěch, a proto nakladatelství upustilo od vydání dalších dvou pokračování. Autor mimo jiné vydal nespočet románů, novel a povídek, z nichž se některé staly bestsellery. V češtině vyšla letos právě Temná hmota, o níž Book Reporter dodal: "Jedna z nejlepších knih jakéhokoliv roku...a jakékoli reality".

Nevím, jestli to míváte podobně, ale já už po přečtení první stránky zřejmě podle autorova stylu psaní poznala, že se kniha bude velmi dobře číst, protože mě zaujala prakticky hned. Téma alternativních realit je totiž nejen dost atraktivní, ale i populární. Každý se určitě někdy zamyslel nad tím, kde by byl dnes, kdyby se tehdy vydal jinou cestou, ať už by se to týkalo jakéhokoliv životního rozhodnutí. Jason má občas taky takové myšky, coby kdyby. Kdyby tehdy nepotkal svou současnou ženu Danielu, kdyby tak rychle neotěhotněla, kdyby pokračoval ve svém vědeckém bádání a dokončil projekt, na němž usilovně pracoval, tak mohl by být dnes úplně jinde. Ale pak se podívá na svou ženu, syna a je rád, že se rozhodl tak, jak se rozhodl. Brzy má přijít o své nejbližší a jeho život se otočí o 360 stupňů. Cesta zpátky nebude vůbec jednoduchá, spíše trnitá a velmi nebezpečná.

Jasonovo cestování nejrůznějšími alternativními realitami mě nesmírně bavilo! Co vše se může změnit? Jason navštíví svět, který je zničen jadernou katastrofou, jindy nehostinný svět pokrytý mrazem a sněhem, ale i svět, v němž je lidstvo nakaženo smrtelnou chorobou, která postihne i jeho blízké. Poslední jmenovaný svět byl pro Jasona opravdové peklo, ze kterého se jen tak nevzpamatuje. Chicago, město, ve kterém původně se svou rodinou žije, navštíví nesčetněkrát, ale pokaždé objeví nějakou drobnost, při které odhalí, že to není ta pravá realita. Podaří se mu vrátit do světa, ze kterého jej násilně vyrvali? A co když máte omezené možnosti?

První polovina knihy je o něco lepší, protože teprve vše objevujete, nahlížíte do tajů kvantové fyziky a mechaniky, ač se vám zprvu může zdát celkem nesrozumitelná, aspoň pro laiky, jako jsem já. Ve druhé polovině už víme "co a jak", ale přesto se dočkáme jednoho velmi překvapivého momentu, který vám může vyrazit dech. Jason se setká tváří v tvář protivníkovi, který je nejen stejně chytrý jako on, ale zároveň předvídá každý jeho krok. Pro opětovné získání vlastní rodiny bude muset obětovat dokonce i sám sebe.

Temná hmota je skvěle napsaný sci-fi thriller, který vás uhrane už od prvních stránek. Tato kniha má totiž jedno velké plus - je doslova nabitá akcemi. Nesetkáte se zde s žádnými hluchými místy, neboť v knize se neustále něco děje, příběh vám nedovolí ani vydechnout, natož knížku odložit. Napětí střídá akci a přiznám se, že si Temnou hmotu umím živě představit ve zfilmované verzi. Sice ještě nemám představu o tom, kdo by mohl zahrát roli Jasona, ale pokud by se filmu ujmul například režisér Ridley Scott, mohl by se z něj stát trhák. 

I přes výše uvedené klady mám jednu malou výtku k překladu. Narazila jsem totiž na pár krkolomných slovních spojení, která trochu narušila můj celkový zážitek, ale ve své podstatě se nejedná o nic zásadního.

Závěrem bych chtěla potvrdit již výše zmíněné, a sice, že se jedná o kvalitní sci-fi thriller, takže pokud vás lákají alternativní reality, s touto knihou jich můžete pár navštívit. Akční a napínavé scény jsou na denním pořádku a kniha vám nedovolí ani na okamžik vydechnout. Vřele doporučuji.

90 %

Continue Reading...

RECENZE: Ďábelské hry | Angela Marsons

autor: Angela Marsons
překlad: Tatjana Jandourková
originální název: Evil Games
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2016
počet stran: 360

Anotace:

Čím větší zlo, tím ďábelštější hra…

Inspektorku Kim Stoneovou a její vyšetřovací tým povolají k nálezu zmrzačeného, ubodaného těla – oběť je však zároveň i zločincem, pachatelem brutálního znásilnění. Že by vzal někdo spravedlnost do svých rukou? Kim současně pátrá po skupině pedofilů, brzy však začne být jasné, že se stala sama terčem nebezpečné osoby. Ta zná každou její slabinu. A rozhodla se vyzkoušet na Kim vlastní zvrácený experiment. Kim ví, že každý další krok může být smrtící. A tentokrát – je to osobní.

Ďábelské hry, druhý román Angely Marsonsové, jednoznačně potvrzuje, že jeho autorka (debutující v roce 2015 knihou Němý křik) je vycházející mezinárodní hvězdou žánru krimi.

Moje zhodnocení:

Kim Stoneová tentokrát řeší dva případy současně. V prvním z nich je otec obviněn ze zneužívání nezletilých dcer. Vzhledem ke špatným vzpomínkám na dětství, kdy Kim a jejího brášku Mikea týrala matka, nese případ zneužívání holčiček velmi těžce a bere si jej osobně. I když holčičky už budou v bezpečí, protože jejich otce zatkli, šrámy na duši si ponesou po celý život. Kim je tímto případem znechucena i z toho důvodu, že matka přece musela něco tušit. Co je to v tom případě za matku, která si nevšimne zneužívání dcer, které probíhalo prakticky před jejíma očima? Ta se ale dušuje, že neměla o ničem ponětí. Zdá se, že případ bude uzavřen, ale to by nesměla být Kim, aby na něco nepřišla...

O pár dní později je v postranní uličce nalezeno ubodané mužské tělo, okolo něhož pobíhá zakrvácený pes, který, jak se ukáže, patřil oběti. Po odhalení totožnosti mrtvého je zjištěno, že nebyl jen pouhou obětí, ale že byl současně i pachatelem brutálního znásilnění. Může se tedy jednat o akt pomsty? Nebo se za tím skrývá něco jiného? Vyšetřování zavede Kim do ordinace psycholožky Alex, která měla ve své péči oběť onoho brutálního znásilnění. Kim brzy zjistí, že za Alexinou hezkou tváří se skrývá někdo úplně jiný, někdo s ďábelským plánem, do něhož je zahrnuta i samotná Kim...

Poprvé jsme se s Kim Stoneovou setkali v roce 2016, kdy Knižní klub vydal první díl ze série s názvem Němý křik, který napsala britská autorka Angela Marsons. Ďábelské hry jsou její druhou u nás vydanou knihou a momentálně vychází třetí díl s názvem Tichá modlitba. První dva případy Kim Stoneové, vydané v Británii v roce 2015, zaznamenaly fenomenální úspěch: prodalo se přes milion výtisků a umístily se na předních příčkách žebříčků bestsellerů. Angela Marsons se tak stala jednou z nejčtenějších autorek krimi současnosti a přislíbila dalších šest dílů série.

Na začátek musím konstatovat, že Ďábelské hry oproti Němému křiku jsou psány odlišně. Němý křik je klasický krimi román, v němž hlavní hrdinka pátrá po pachateli, kterého usvědčí až v závěru knihy. Naopak v Ďábelských hrách známe pachatele už na začátku a postupně se dostáváme k motivům, které jej ženou k činům, jenž páchá. Tentokrát proti Kim Stoneové stojí sociopat, manipulativní člověk, který zcela postrádá svědomí. Tito lidé jsou často okouzlující a zajímaví, ale jakmile je lépe poznáte, odhalíte jejich skutečnou osobnost. Autorce se postava a povaha sociopata povedla vylíčit velice přesvědčivě. Nejhorší je, že takoví lidé opravdu žijí mezi námi, lidé, kteří zcela postrádají lítost a empatii. Naštěstí mezi námi žijí i takoví jednotlivci jako Kim Stoneová, kteří se nebojí těmto lidem postavit do cesty. Přesto tento případ nebude tak jednoduchý, jak se na první pohled bude zdát. Kim se málem nechá vlákat do manipulací, které jsou proti ní spřádány. Tento pachatel totiž zaútočí na její nejbolestivější místo, její slabinu, kterou je smrt malého brášky. Dokáže Kim tomuto člověku vrátit úder a skoncovat se zlem, které páchá?

Kim Stoneová je člověk tvrdohlavý, bystrý a přísný, ale v žádném případě bezcitný. Na to, jak mi byla v prvním díle nesympatická právě pro první tři zmíněné povahové rysy, v tomto díle jsem si ji oblíbila, neboť se konečně nebála poodhalit nám své nitro a já jí proto fandila ze všech sil. Trauma z dětství, které ji poznamenalo a s nímž se dosud nevypořádala, je zároveň pohonem a důvodem její práce, a sice najít a usvědčit všechny pachatele hrůzných činů, kteří se mezi námi pohybují. Nesmíme zapomenout ani na její tým, hlavně na parťáka Barneyho, který je nejen jejím parťákem, ale hlavně přítelem, na kterého se může kdykoliv spolehnout.

Opět se jedná o výborné čtení, které vám ani na okamžik nedovolí knihu odložit. Napětí v knize by se dalo krájet a opět nám autorka připraví překvapivý závěr v podobě nečekaného rozuzlení. Už teď se nemůžu dočkat třetího dílu, který opět slibuje úžasný zážitek.

Knihu doporučuji především těm čtenářům, kteří mají rádi dobré detektivky, napětí, skvěle budovanou atmosféru a s nečekanými zvraty na závěr. Věřím, že nebudete zklamaní.

90 %

Continue Reading...

RECENZE: Manželé odvedle | Shari Lapena

autor: Shari Lapena
překlad: Jana Kunová
originální název: The Couple Next Door
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 272

Anotace:

Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat. 

Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.

Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

Moje zhodnocení:

Anne a Marco Contiovi jsou pozváni na párty k sousedům, ale ti si nepřejí, aby s sebou vzali dítě, které pořád pláče. Anne s tím nejprve nesouhlasí, protože co by to byla za matku, kdyby nechala šestiměsíční holčičku doma samotnou, ale manžel ji nakonec přesvědčí. Zapnou dětskou chůvičku a každou půlhodinu ji přijdou zkontrolovat. Anne nakonec souhlasí s jeho návrhem, ale večírek si vůbec neužívá. Stále myslí na svou dcerku, která je doma sama. Její špatné náladě nepřispívá ani to, jak Cynthia, u níž se večírek koná, bezostyšně flirtuje s jejím manželem. Anne se cítí opile a přeje si už být doma. Marco ji přemlouvá, aby ještě chvíli zůstala. Když se konečně vrátí domů, Anne běží do dětského pokojíčku za Corou. Dojde k postýlce, nakloní se a zjistí, že je prázdná. Domem se ozve ohlušující řev. Cora zmizela. Okamžitě volají policii. Anna si vyčítá, že ji nechala samotnou a zároveň obviní Marca, že za to může on, když ji přesvědčil. Přijíždí detektiv Rasbach se svým týmem a rozjíždí se pátrání. Kdo by mohl stát za zmizením Cory?

Celý děj je vypravován poněkud stroze a úsečně, často pouze jednoduchými větami. Na to, že se jedná o tak závažné téma, jako je únos malého dítěte, bych se potřebovala více vcítit do hlavních hrdinů, zejména Anny. Na jednu stranu mi ji bylo líto, sama mám pětiměsíčního syna a takovou hrůzu si ani neumím představit. Ale na stranu druhou bych nikdy nenechala dítě doma samotné, byť se zapnutou chůvičkou a častou kontrolou. Bohužel stalo se a už to nejde zvrátit. Co předcházelo Cořině zmizení? Naposledy ji kontroloval Marco, který tvrdí, že pokojně spinkala v postýlce. Před Marcem kontrolovala Coru Anne. Tu z oné doby trápí výpadky paměti a nepamatuje si, zda byla Cora naživu. Je možné, že ji zabila Anne, tělíčko zakopala a Marco ji teď chrání? Detektiv Rasbach má svědka, který v čase 0.35, krátce po Marcově poslední kontrole, viděl odjíždět po zadní cestě od Contiových auto se zhasnutými světly. Případ se zamotává, každý má svá tajemství a jak uvádí přebal knihy "Nikdy nevíte, co se děje na opačné straně zdi".

Kniha se čte velmi svižně, děj odsýpá a čtenář otáčí jednu stránku za druhou a jelikož má pouhých 270 stran, přečtete ji velmi rychle. Děj je vypravován v er-formě, střídá se tak více vypravěčů. Forma byla vhodně zvolená, neboť čtenář se na řešený problém podívá z více pohledů a snáze se vcítí do pocitů vypravěče. Co mi však vadilo, byla výše zmíněná úsečnost a strohost vypravování. Celý děj nezachrání ani vypravěč - detektiv, který své teorie únosu omílal stále dokola, aby na konci řekl, že vlastně celou dobu věděl, jak byl únos proveden a kdo je za něj zodpovědný. Jediný důvod, proč jsem knihu dočetla až do konce, byl slibovaný šokující závěr, který se, jak už asi tušíte, nedostavil.

Co se týče obálky, ta je naprosto úžasná. Jen je škoda, že nepokračuje i na zadní stranu. Pod přebalem se skrývá klasická ničím nevynikající černobílá obálka.

Závěrem chci uvést, že se jedná o velmi průměrný thriller, který nemít tak masivní reklamu a nálepku "bestseller", zapadl by ve změti ostatních průměrných thrillerů. Na druhou stranu však musím říct, že se nejedná vyloženě o knižní odpad, ale také o nic, co by vynikalo či snad vyčnívalo nad ostatními podobnými tituly. Zápletka je sice zajímavá, ale určitě ne originální a autorka nepřichází s ničím novým. Přesto si kniha své čtenáře najde, takže bych ji vůbec nezatracovala. Manželé odvedle osloví především občasné čtenáře tohoto žánru. Pokud jsou totiž thrillery vaše krevní skupina a máte jich na kontě už hodně, tento vám přinese bohužel jen zklamání.

65 %

Continue Reading...

RECENZE: Příliš krátký provaz | Matthew FitzSimmons

autor: Matthew FitzSimmons
překlad: Richard Olehla
originální název: The Short Drop
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 400

Anotace:

Je to už deset let, co beze stopy zmizela čtrnáctiletá dcera senátora Lombarda. Případ nikdy nebyl vyřešen. Když však Gibson Vaughn, bývalý mariňák a mimořádně schopný hacker, dostane fotografii, na níž je Suzanne, jeho nejlepší kamarádka z dětství, zachycena v době, kdy už se pohřešovala, pouští se do vlastního pátrání. Jenomže podle všeho není jediný, kdo se o osud ztraceného děvčete začne znovu zajímat… Vynikající, akcí nabitý politický thriller!

Moje zhodnocení:

Hlavním hrdinou je bývalý mariňák a usvědčený hacker Gibson Vaughn, který jednoho dne navštíví podnik Noční ptáci. Ve zprávách opět vysílají záznam z bezpečnostní kamery jedné benzínové čerpací stanice, na které byla Suzanne naposled spatřena. Od té doby uběhlo už dlouhých deset let. Tehdy čtrnáctiletá Suzanne, dcera senátora Lombarda a zároveň Gibsonova kamarádka, které neřekl jinak než Medvídek, zmizela, aniž by komukoliv cokoliv řekla. Když zmizela, Gibson byl pryč. Tehdy jej zatkli právě kvůli senátorovi a usvědčili za hackerství. Dostal na výběr - deset let vězení nebo pět let u mariňáků. Nebylo o čem rozhodovat. Přišel o otce, který kdysi věrně sloužil Lombardovi do doby, než se záhadně oběsil a nikdy nezjistil, proč to udělal. Pak přišel i o nejlepší kamarádku z dětství.

Dnes je bez práce, žena s dcerou ho opustila a musí platit hypotéku na jejich bývalý společný dům, Jisté okolnosti ho však přivedou zpět k počítači, aby Suzanne vypátral stůj co stůj. Vstupuje však na tenký led. Už teď je jasné, že zmizení Suzanne je součástí podivné vyšší hry. Benjamin Lombard, který je nyní viceprezidentem, usiluje ve stranických primárkách o prezidentskou nominaci a v předvečer těchto nominací se stávají někteří lidé nepohodlnými...

"Nikoho netěší, když věšíte člověka, který se tomu nebrání."

                                                                                  George Bernard Shaw

Tento politický thriller je FitzSimmonsovým debutem a zároveň únorovou novinkou Knižního klubu. Ihned po vydání v originále zaznamenal nebývale velkou a kladnou odezvu. A právem. Tato kniha si určitě zaslouží vaší pozornost.

I přes značný rozsah, kdy tato kniha čítá bezmála 400 stran, vám její čtení uteče ani nebudete vědět jak. Jakmile totiž vezmete knihu do ruky, nebudete ji chtít odložit. Přispívá tomu nejen zajímavý a napínavý děj plný nečekaných zvratů v prostředí plném počítačů a machrů přes ně, ale rovněž sympatický hlavní hrdina, který nic nevzdává i přes složitou životní situaci a po hlavě se vrhá do pátrání po své kamarádce. Pomáhají mu v tom dva agenti, parťáci Dan Hendricks a Jenn Charlesová, kteří Gibsona zároveň kontrolují, ale kryjí mu i záda. Kniha je převážně vyprávěna z pohledu Gibsona, ale v knize se objeví více postav - každá bude mít svůj úkol. Svět vysoké politiky je totiž hodně nebezpečný a pokud někomu zkřížíte jeho plány, budete za to bohužel pykat.

Začátek knihy se může zdát trochu těžkopádný. Autor na nás vychrlí spoustu informací, postav, faktů, a čtenář, aby děj pochopil, se musí maximálně soustředit. Poté se rozjíždí děj plný akce, napětí, a zvratů. Pokud budete mít pocit, že v knize už se nic nového dít nebude, bum a je tu další zvrat. A co je hodně důležité, příběh je uvěřitelný. V knihách plných akce se vždycky obávám nesmrtelnosti hlavního hrdiny, neuvěřitelnosti příběhu a dějem přitaženým za vlasy. Tady nic takového nečekejte. Závěr je uspokojivý i když malou výhradu mám, a to, že mohl být více vygradovaný, ale na kvalitě celého příběhu to neubírá. Čtení jsem si maximálně užila a už se těším na další díl série ze s Gibsonem Vaughnem.

Na závěr chci pochválit krásnou obálku, která mě zaujala hlavně tím, že hodně připomíná dnes už kultovní film Matrix. Uvnitř vás čekají přiměřeně dlouhé kapitoly a příjemný font písma, který se velmi dobře čte.

Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří vyhledávají politické thrillery, ale naopak i těm, kteří politiku v thrillerech nemusí. Je dávkována tak akorát a nemusíte se bát, že byste příběh nepochopili. K tomu příběhu to prostě patří.

90 %

Jaký názor máte na politické thrillery vy? 

Čtete je rádi nebo se jim vyhýbáte obloukem?

Continue Reading...

RECENZE: Kam se poděla Elizabeth | Emma Healey

autor: Emma Healeypřeklad: Šárka Kadlecová
originální název: Elizabeth is missing
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2016
počet stran: 296

Anotace:

Román Kam se poděla Elizabeth je opředen záhadou, kterou čtenáři zprostředkovává sama hlavní postava Maud. Ta je neuvěřitelně zapomnětlivou vypravěčkou. Pravda, čtenáři to příliš neulehčuje, ale co naplat, stejně si drahou Maud rychle oblíbí.

Maud je stará, zapomnětlivá, a když si vezme do hlavy, že se ztratila její kamarádka Elizabeth, nikdo ji nebere vážně. Ale jak má o tom přesvědčit ostatní, když si sama není jistá, kdy Elizabeth viděla naposledy? A tak jí nezbývá, než se do pátrání pustit sama, vyzbrojená lístečky s poznámkami, svou papírovou pamětí. Zároveň se jí však neustále vrací vzpomínky na její sestru Sukey, která se před více než padesáti lety, záhy po válce ztratila neznámo kam a její zmizení se nikdy neobjasnilo. V Maudině mysli se příběh Sukey tomu Elizabethině nebezpečně přibližuje a Maud se čím dál víc ztrácí ve svých představách. Vědomí přítomnosti jí uniká a živé vzpomínky na tragédii, starou již více než padesát let, se jí vrací s nebývalou intenzitou. Podaří se Maud Elizabeth najít?

Román snoubí sofistikovanou, místy až mysteriózní psychologii s laskavým humorem a citlivě reflektuje témata stárnutí, ztráty paměti a vlastní identity. Téma stařecké demence objevuje autorka ve svém debutovém románu s ohromující autenticitou a byla za to oceněna porotou prestižní Betty Trask Award. Román získal také ocenění Costa Book Award 2014 v kategorii debutový román i mnohé jiné nominace.

Vlastní názor:

Celou knihou nás provází Maud, která je stará a zapomnětlivá. Trpí totiž stařeckou demencí. Po kapsách má plno poznámek, které jí ulehčují život. Pokud si ovšem na ně vzpomene. Když zjistí, že se ztratila její kamarádka Elizabeth, neváhá a začíná ji hledat. Hledání je náročné, protože když už najde nějakou stopu, vzápětí vše zapomíná. Při pátrání po Elizabeth vzpomíná na svou starší sestru Susan, které nikdo neřekl jinak než Sukey. Sukey se ztratila krátce po válce a už se nikdy neobjevila. Přítomnost se prolíná s minulostí a sama Maud už vlastně neví, kde je pravda. Najde nakonec svou kamarádku Elizabeth?

Ze začátku pro mě bylo obtížné se začíst, vypravování bylo zmatené jako sama vypravěčka. Postupem času jsem si na její vypravování zvykla, trvalo to pár kapitol. Takže doporučuji vydržet a nevzdávat to hned po pár stranách. Příběhu velice pomohlo hlavně to, že je vypravován v první osobě, tudíž se čtenář do hlavní hrdinky snadno vcítí a prožívá její příběh zároveň s ní. Velmi se mi líbily pohledy zpět do minulosti, kde poznáváme Maud jako dospívající slečnu, která velice obdivuje svou starší sestru Sukey. Jednoho dne však Sukey zmizí, otec s Maud po ní pátrají, ale bohužel se nikdy nedozví, zda byla zavražděna nebo vycestovala. V souvislosti s jejím zmizením je v podezření hned několik osob z jejího blízkého okolí. Pátrání po Elizabeth v přítomném čase se s tím Sukyiným úzce prolíná, Maud si plete minulost s přítomností a sama se do toho zamotává. Ztrácí se v tom jak Maud, tak i sám čtenář, který má zároveň obavy, aby se dozvěděl pravdu.

V polovině knihy může mít čtenář pocit, že kniha ztrácí trochu tempo, děj se zastavil na místě a neposouvá se vpřed. Tento pocit velmi rychle odezní, děj začíná gradovat a spěje k pro mě nečekanému konci.

Upřímně moc nechápu, proč má tato kniha tak nízké hodnocení. Název knihy možná nabádá k tomu, že se bude jednat o detektivku. Vyplývá to i z anotace. Hledání Elizabeth však není v knize prvořadé. Kniha se snaží přiblížit život člověka, kterého postihla stařecká demence. Autorce se povedlo tyto pocity vylíčit dokonale. Pokud jste doteď nechápali, jak se takovému člověku žije, kniha vám to ukáže tím nejsyrovějším způsobem. Nálepku "Edice světový bestseller" si tak kniha dle mého názoru určitě zaslouží.

"Vezmu ze stolu zrcátko a položím ho na další stránku novin. Když se na něj pozorněji podívám, vidím, jak na mě upřeně hledí nějaké oko. 

"Propána,"leknu se. "Nemá s tím něco společného ta bláznivá ženská?"

Helen se ke mně otočí. "Cože?"

Ukážu jí zrcátko a zašeptám. "Neschovává se tam?"

Helen se na mě dívá a neodpovídá. A já už stejně nevím, na co jsem se ptala, otázka ztratila jasné kontury, zamotala se mi v hlavě do pavučin."

Když jsem tuto knihu četla, přemýšlela jsem, zdali je horší žít vedle člověka s touto diagnózou či sám s touto diagnózou žít. Obojí musí být nesmírně těžké. Kniha ukazuje, že péče o lidi se stařeckou demencí vyžaduje hodně trpělivosti a porozumění. Já nikoho takového ve svém okolí neznám, ale odteď se na tuto nemoc budu dívat úplně jinak. Autorce se povedlo přiblížit tuto problematiku velmi citlivě a s úctou ke stáří. Čtenář zjistí, co tato nemoc obnáší a že život s ní není vůbec lehký.

Na závěr začnu nejprve tím, pro koho není kniha určena. Především pro ty čtenáře, kteří hledají plnohodnotnou detektivku se vším všudy, co k tomuto žánru patří. Zde najdete jen určité náznaky a prvky z tohoto žánru. Rovněž se nejedná o oddechovou četbu, téma stařecké demence je zde vylíčeno se vším, co k této nemoci patří. Pokud se tedy tohoto nelehkého tématu nebojíte, směle vám tuto knihu doporučuji.

90 %

Četli jste tuto knihu?

Patříte ke čtenářům, kterým se líbila, anebo nelíbila?

Všem moc děkuji za komentáře.

Continue Reading...