RECENZE: Mýtné | Cherie Priest

autor: Cherie Priest
překlad: Zuzana Vrbová
originální název: The Toll (2019)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2020
počet stran: 328
anotace

Moje zhodnocení:

Ještě než vyšla kniha Mýtné americé autorky Cherie Priest, shlédla jsem na ni upoutávku, která mě zaujala. A když mi byla kniha nabídnuta k recenzi, neváhala jsem ani na chvilku. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Novomanželé Titus a Melanie Bellovi jsou na cestě do Národní přírodní rezervace Okefenokee, aby tam strávili líbánky na kánoi. Cesta vede po státní silnici č. 177, na které leží šest mostů, jednou za čas tam však můžete narazit na sedmý. Když manželé Bellovi přijedou k malému vratkému mostu širokému tak akorát pro jedno auto, jsou nesví. Na druhou stranu mostu nejde dohlédnout a zažijou tunelovou vizi. Když se však Titus později probere, zjistí, že manželka i most jsou pryč. Spojí se s místní policií, která začne po Melanii pátrat. Když přijde řeč na úzký dřevěný most, dozví se, že neexistuje...

Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila a taky se tak trochu obávála, jaký příběh mě čeká uvnitř a zda se budu bát, jak slibuje obálka, na níž je označení "horor". Začátek se vám může zdát trochu pomalejší, ale na druhou stranu vás jistě zaujme místo, do něhož autorka svůj děj zasadila. Bývalé pilařské městečko Staywater nacházející se nedaleko od močálů, v němž záhadně už od nepaměti mizí lidé, nenajdete ani na mapě. Představte si typicky americký zapadákov s jednou fungující hospodou, motelem a zkrachovalými obchody. Atmosféra místa je vylíčena skvěle, ale podle mého názoru jsou některé zajímavé kulisy nerozvinuté a zbytečně nevyužité (například obchod s panenkami, místnost s duchy či postava Karla). Přitom na čtenáře by dozajista fungovaly, protože nápady měla autorka dobré.

Co se týče postav, těžko říct, která byla hlavní. V příběhu se promítá hned několik postav, především mužských, a hlavní dějovou linkou se zdá být pátrání po zmizelé Melanii. 

Kniha Mýtné je označována jako horor a některé prvky objevující se v příběhu žánrově splňuje, bohužel se však nedočkáte přílišné mrazivé atmosféry (až na pár výjimek) a těžko budete hledat scény, u kterých pocítíte alespoň náznak strachu. A to je nejspíš kámen úrazu. Co mi dále vadilo, jakožto čtenáři očekávající správný horor, byla absence nočních scén. Věřím, že dobrý horor se dá napsat i "za světla", ale zde to podle mého názoru chybělo. Přitom bažiny a jejich okolí skrývaly tolik možností. Škoda nevyužitého potenciálu.

Druhá třetina knihy byla nejlepší a přiznám se, že jsem ji četla jedním dechem. Konečně se objevila trocha napětí a několik napínavých scén. Konec považuji za nejslabší. Závěrečná bitva mi přišla spíše k smíchu, než abych u ní tajila dech. Rozepsala bych se k vytýkaným scénám více, ale nechci příliš prozrazovat.

Knize se nedá upřít čtivost a snaha přijít na kloub tomu, co se v tajemném městečku odehrává. Některé věci však nebyly vůbec vysvětleny a na konci jsem měla snad více nezodpovězených otázek než na začátku. V mém případě se jednalo o zklamání a Mýtné má očekávání bohužel nenaplnilo. Hodnotím jako průměr.

✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Mýtné vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Tma | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Tma (2018)
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace

Moje zhodnocení:

Televizní scénárista přijíždí o vánočních svátcích na chatu v pohoří Malá Fatra, aby zde strávil nejen klidnou zimní atmosféru, ale zároveň, aby zde načerpal energii a odpočinul si nejen od hektické práce, ale i nefungujícího manželství. Chata se mu však stane brzy vězením, odkud i přes nezamčené dveře není úniku. Jak dopadne jeho zoufalý boj o život?

✽

Po úžasné Trhlině (recenze zde) a neméně skvělém Strachu (recenze zde) jsem se konečně pustila i do třetí autorovy knihy podobného žánru, tedy do Tmy. Jak dopadla moje ne příliš velká očekávání?

Po počátečním seznámení s hlavním hrdinou a jeho životem, v němž momentálně není spokojený, se společně s ním přemístíme do osamělé horské chaty v pohoří Malá Fatra, kde doufá v utříbení myšlenek a odpočinutí si od práce a manželství. Věří, že zde načerpá nové síly, ale především se vyhne domácímu dusnu, které už nějaký čas svírá jeho manželství. Napětí z něho po pár hodinách spadne a dokonce se vrhne i na psaní nového scénáře. Po použití očních kapek se však jeho život změní v peklo a postupně na obě oči oslepne. Sám, odříznutý od civilizace a vysoko v horách jen s pár nejnutnějšími zásobami, bude muset bojovat o svůj doslova holý život.

Samotná anotace zněla zajímavě a zaútočila na mou zvědavost – co se mohlo stát osamělému muži, že svede boj o svůj život? Po mrazivé Trhlině a ještě mrazivějšímu Strachu jsem se těšila na další mrazivý, v horách se odehrávající příběh, který mě udrží v napětí a přivodí mi husí kůži po celém těle. Bohužel se však nic takového nekonalo. Aplikace očních kapek a posléze oslepnutí na mě působilo hodně nereálně, a když děj není postaven na racionálním základě, těžko uvěřím i autorovi a jeho vyprávění. Určitě bych se raději přiklonila k takové verzi, aby autor hrdinovu slepotu nijak blíže nepopisoval, zejména to, jakým způsobem oslepl. 

Od aplikování očních kapek se začíná odehrávat boj hlavního hrdiny o přežití, neboť v chatě má jen pár nejnutnějších zásob, zavolat ze smartphonu poslepu je nereálné a vydat se sám slepý ven z chaty pro pomoc, také. Sledujeme tedy zejména myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který se zpočátku snaží ze své situace nezešílet, ale okolnosti mu to moc nedovolují. Když okolo chaty začne někdo obcházet a k tomu poslouchá neustálý smích, nejde se pak divit jeho výkyvům nálad. 

Na to, že se děj odehrává v pouhých pěti dnech okolo Štědrého dne a příběh není ani stránkově moc obsáhlý, se mi neskutečně táhl. Tendence k přeskakování stránek jsem měla neustále. Závěr a celkové rozuzlení to trochu vylepšilo, byla jsem zvědavá, jak to s hlavním hrdinou dopadne, což mi v podstatě nedovolilo knihu odložit. Rozuzlení mohou mnozí čtenáři odhadnout již v průběhu čtení, protože autor se uchyloval ke zbytečně častému naznačování. 

Škoda, že vylíčení atmosféry, od které jsem očekávala mnoho, mě nijak nezasáhlo. Přitom potenciál tam autor měl velký. Na druhou stranu musím autora vyzdvihnout především v tom, že dokázal napsat plnohodnotý příběh, v němž vystupuje pouze jediná postava. To opravdu smekám. Jen z toho důvodu nemůžu hodnotit knihu níže, než jak jsem ji hodnotila. 

Knihu nezatracuji, ale bohužel z tria Trhlina, Strach, Tma je bohužel Tma opravdu nejslabší. Hodnotím tedy jako průměr.

✰✰✰

Co říkáte na Tmu?

Continue Reading...

RECENZE: Jáma | C. J. Tudor

autor: C. J. Tudor
překlad: Milena Pellarová
originální název: The Hiding Place (2019)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 336
anotace

Moje zhodnocení:

Joe se vrací do rodného Arnhillu, neboť se zde uchází o místo učitele na zdejší škole. Na Arnhill však nemá nejlepší vzpomínky. V dětství zde zažil šikanu, zradu i sebevraždu, navíc zmizela jeho mladší sestra Annie. Krátce poté přišel i o rodiče. Minulost se však vrátila, protože to, co se stalo Annie, se děje znovu. 

✽

Po skvělém Kříďákovi (recenze zde), prvotině autorky C. J. Tudor, jsem si nemohla nechat ujít ani Jámu, která opět slibovala temný příběh, v němž se hlavní hrdina potýká s děsivou minulostí, která po čase vyplouvá na povrch. Jámu jsem našla pod stromečkem, takže mi nic nebránilo se do ní ihned pustit. Jak se mi kniha líbila a zda se vyrovnala Kříďákovi, se dozvíte v recenzi níže.

Autorka opět vsadila na podobný scénář jako v Kříďákovi - nejen, že se střídá minulost se současností, ale rovněž se i zde seznámíte s partou dětí, s tím, jak vzniklo jejich přátelství, ale také s něčím, co jejich partu nadobro rozpustilo. 

Příběh vypráví Joe, který se po letech vrací do rodného města, kam ho přivedlo nejen nové místo učitele na zdejší škole, ale i tajemný vzkaz, který ho informuje, že zlo, jež ve městečku kdysi řádilo, se nyní vrátilo a ta hrůza, na kterou se Joe snaží celý život zapomenout, znovu ožívá. Tahounem příběhu bývá vždy hlavní postava, která celý příběh vypráví a autorce se postava Joea povedla znamenitě. Joeovo vyprávění jsem hltala od prvních stránek, bavily mě jeho sarkastické průpovídky, také mě bavilo sledovat, jak si v mnohém protiřečí. Jeho ve vší vážnosti pronesená slova mě kolikrát naopak rozesmála. Když vás baví hlavní postava, máte téměř vyhráno.

Rozhodně nesouhlasím s tím, že by se v první části toho příliš nedělo, jak někteří tvrdí. Joe svá tajemství a bolestnou minulost odkrýval postupně, zpočátku vůbec nevíte, co se stalo jeho mladší sestřičce a za jakých okolností zmizela. Často se mi tajil dech, autorka umí skvěle vykreslit tajemnou, skoro až hororovou atmosféru. Dobrým příkladem je ztvárnění panenky jménem Abbyočka, která tuto atmosféru dokonale vykresluje. Už jen samotný popis domu, do něhož se Joe po letech nastěhuje, působil hrůzostrašně. Kromě krví prolitého prologu, který je napsán bravurně a způsobí vám nejednu noční můru, se autorka podobným scénám vyhnula, vsadila spíše na pouhé náznaky a čtenářovu představivost, s níž umí skvěle pracovat. Scény v dole jsou perfektně napsané, často mi běhal mráz po zádech a bála se, co dalšího se dozvím. Rozuzlení zápletky se vydařilo, a i když možná nezodpovědělo všechny otázky, tak v tomhle případě to nebylo vůbec na škodu a ráda autorce tento menší nedostatek odpustím. Vzápětí vám totiž pocuchá nervy samotným koncem, při jehož čtení se vám postaví všechny chlupy na těle.

Ostatní čtenáři autorku často srovnávají se Stephenem Kingem, což já osobně nemohu posoudit, neboť jsem od něj četla jen pár knih, v nichž podobnost s Jámou nespatřuji. Pochybuji však, že by si autorka dovolila nějaké dílo opsat; pokud jí posloužilo jako inspirace, jedná se jistě o poctu Kingovi. Navíc King je známý svými obsáhlými díly, ne každému čtenáři vyhovuje jejich rozsah, C. J. Tudor má tak prostor přiblížit se svou tvorbou širšímu okruhu čtenářů. Možná i proto je tolik oblíbená. Mě rozhodně zaujala a s velkým očekáváním budu vyhlížet další její knihu.

I když Jáma vykazuje hodně podobných znaků s Kříďákem, přesto se mi zdála trochu odlišná, sklouzávala více k hororu, neboť v ní rozhodně najdete více horových prvků. Těžko říct, která kniha je lepší, obě jsem hodnotila velmi vysoko, přesto si troufám tvrdit, že Jáma je o něco vyšperkovanější a věřím, že další autorčiny knihy budou ještě lepší.

Na závěr bych Jámu doporučila všem čtenářům, kteří ocení dobře napsané postavy, mají rádi prolínání minulosti se současností, vyhledávají tajemné příběhy a mysteriózno a nebojí se odhalit dávno pohřbená tajemství.

✰✰✰✰✰

Čestli jste některou z knih od autorky? 

Která se vám více líbila a proč? 

Máte rádi mysteriózní příběhy?

Continue Reading...

RECENZE: Tajemství sídla Craven Manor | Darcy Coates

autor: Darcy Coates
překlad: Alexandr Neuman
originální název: Craven Manor (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2019
počet stran: 248
anotace

Moje zhodnocení:

Daniel se potýká s existenčními problémy, a i když bydlí u bratrance Kylea, ten na něj klade čím dál vyšší finanční nároky. Když jednoho dne najde Daniel pod dveřmi obálku s nabídkou práce zahradníka na starém sídle Craven Manor, myslí si, že se jedná o pouhý vtip. Okolnosti jej donutí nabídku zvážit a na Craven Manor se vypravit. Místo však vypadá děsivě a Daniela se zmocní podezření. Zahrada je zarostlá, domu dveře dokořán, hala je plná pavučin a na první pohled je zjevné, že v domě už léta nikdo nebydlí. Nakonec však nabídku přijme a nastěhuje se do správcova starého domku. Bran, majitel Craven Manoru, kterého Daniel zná pouze prostřednictvím vzkazů, jej zaměstná pod podmínkou dodržování podivných a hrůzu nahánějících pravidel…

✽

Po skvělém duchařském hororu Duch domu Ashburnů (recenze zde), jsem si nemohla ujít ani autorčinu novinku Tajemství sídla Craven Manor, na kterou jsem se velmi těšila. Konečně jsem se ke knize dostala. Jak ji nakonec hodnotím a zda předčila Ducha domu Ashburnů, si můžete přečíst v recenzi níže.

Autorka i tentokrát vsadila na podobný námět jako ve své předchozí knize – tajemný starobylý dům v lesích, kolem něhož se rozprostírá zarostlá zahrada a suché listí, a který budí dojem nejen neobyvatelnosti, ale také zdání, že do něj po sto let nevkročila lidská noha. V případě Tajemství sídla Craven Manor je hala zahalená pavučinami, pokoje jsou tmavé a kuchyně ponechána ve stavu, jako by byla služebnictvem narychlo opuštěna, přičemž celkově vyzařuje strašidelnou atmosféru. 

Starobylé domy jsou oblíbeným dějstvím nespočetného množství duchařských hororů, a to jednoduše proto, že tato kulisa umí navodit s výše zmíněnými prvky a se spisovatelským umem autora hororovou atmosféru, která je v tomto žánru doslova žádoucí a bez níž by horor nebyl hororem. 

V této knize zpočátku vše funguje tak, jak má. Hlavním hrdinou je Daniel, kterému štěstí nikdy moc nepřálo, takže když dostane skvělou nabídku pracovat jako zahradník na sídle Craven Manor, nedůvěřuje jí. Jeho zaměstnavatel, pan Bran, s nímž má jen písemný styk a dosud se osobně nepotkali, mu zadá pracovní úkoly s možností bydlet v zahradním domku po bývalém správci nemovitosti pod podmínkou, že bude dodržovat pár pravidel. Jelikož soužití s bratrancem Kylem není bezproblémové, až se jednoho dne se situace vyhrotí, rozhodne se pracovní nabídku přijmout a poté i nastěhovat do volného domku po bývalém správci. Pravidla jeho zaměstnance jsou poněkud zvláštní – nesmí po půlnoci chodit po pozemku, musí být v domku zamčený a mít zatažené závěsy, a co je velmi důležité, NIKDY nesmí vstoupit do věže.

První polovina je napsána bezchybně. Autorka píše čtivým a podmanivým stylem, který si vás ihned získá. Krátké úderné kapitoly vás pohánějí se čtením vpřed a nedovolí knihu odložit. Tuto část podala autorka tajemně, čtenář si některé věci jen domýšlí a velkou roli zde hraje čtenářova představivost, která, jak jistě uznáte, hraje v tomto žánru významnou roli. Daniel naštěstí není hloupý (zpočátku) a brzy mu dojde, co se kolem sídla Craven Manor děje tajuplného. Druhá polovina knihy je oproti první polovině akčnější, což mohou někteří čtenáři uvítat, já byla spíše zklamaná. Boj se zlem zde popsaný mě spíše nudil a odrazoval od čtení, na druhou stranu jsem se chtěla dozvědět, jak vše dopadne, takže jsem vytrvala.

Konec byl bohužel velkým zklamáním, neboť vyšel spíše jako hororová pohádka, která ve svém závěru působila až směšně. Takhle si hororové konce v žádném případě nepředstavuji.

Jelikož autorka použila velice podobný námět, jak výše uvedeno, odkryla tím jakési vzorce chování postav i strašidelného starobylého domu, takže i když jsem se u Ducha domu Ashburnů doslova třásla strachy, co přinesou následující strany, zde toto vůbec nefungovalo. Jedna scéna se těmto pocitům blížila, ale nebylo to nic, co by zvrátilo celkový dojem na knihu.

Přesto knihu doporučím především fanouškům Darcy Coates a jejího Ducha domu Ashburnů, méně hororovým nadšencům, kteří se chtějí bát a od hororu očekávají poctivý horor se vším všudy. Autorka však svými knihami určitě zaujme širší čtenářské publikum, konkrétně i čtenáře, kteří se hororům z jakéhokoliv důvodu vyhýbají, neboť Tajemství sídla Craven Manor má schopnost okouzlit budoucí čtenáře nejen výstižnou obálkou, ale i anotací, která umí zahrát na tu správnou hororovou strunu.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Tajemství sídla Craven Manor vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Kazatel | Honza Vojtíšek

autor: Honza Vojtíšek
nakladatelství: Martin Štefko - Golden Dog
rok vydání: 2019
počet stran: 336
anotace

Moje zhodnocení:

Mladík Gaben, jehož příběh se odehrává v současnosti, velmi rád experimentuje se svým takřka nejlepším kamarádem Martinem, s nímž si aplikuje na tělo různé přípravky, které jim mnohdy zajistí jiné vnímání, přesněji řečeno halucinace. Po jednom takovém experimentu se s Gabenem začnou dít podivné věci...

Naproti tomu v dalekém středověku vystupuje kněz Řehoř, který jednoho dne prozkoumá s prostoduchým Jankem tajemnou jeskyni, z níž se vrátí jen jeden z nich...

✽

Když mi nakladatelství Goldendog, věnující se především vydávání knih hororového žánru, ozvalo s nabídkou, zda bych si nepřečetla jejich horkou novinku s názvem Kazatel českého autora Honzy Vojtíška, jenž svůj život zasvětil právě hororu, neváhala jsem ani na okamžik. S hororem jakožto knižním žánrem se zatím jen seznamuji, ale velmi mě lákalo přečíst si český horor českého autora odehrávající se v našich končinách. Jak mé seznámení s českým hororem dopadlo, se dozvíte níže v recenzi.

Jak jsem již výše nastínila v krátké anotaci, čtenář má možnost sledovat dvě dějové linky, z nichž jedna je zasazena do současnosti a druhá do minulosti, konkrétně do hlubokého středověku roku 1476. V té první sledujeme podivný experiment dvou mladých mužů, který se zvrhne v cosi děsivého, což si zpočátku ani postava Gabriela, mladého muže, který si neřekne jinak než Gaben, vůbec neuvědomí. S touto postavou jsem měla malinko problém. I když byla popsána a vykreslena celkem dobře, v mých představách se jaksi nezhmotnila. Nedokázala jsem si ji představit jako živou bytost z masa a kostí. Cizokrajně znějící jméno Gaben vše ještě navíc dost zhoršovalo.

Naopak kněz Řehoř, jenž sám sebe jmenoval kazatelem, byl vykreslen bezchybně. Děj, do něhož byla tato postava zasazena, byl popsán do nejmenších detailů, jenž byly velmi věrohodné. Je vidět, že se autor českému středověku více věnuje nebo si toto období bravurně nastudoval. Jedna scéna (hostie a kravka) mi dokonce připomněla Kladivo na čarodějnice, historický román Václava Kaplického, který naprosto zbožňuji a možná se jím autor nechal trochu inspirovat. Řehořova mluva a chování věrně zobrazily kněze tehdejší doby a celkově popisy okolí a místních lidí, jakož i atmosféra, realisticky vyobrazily tehdejší dobu a život na vsi. 

Autor se pokusil napsat český horor zasazený do typicky českého prostředí a myslím, že se mu to podařilo. Zlo má zde konkrétní podobu, ale přesto je čtenářům skrytý jeho konkrétní motiv, což mi k pochopení jeho pohnutek chybělo. 

Kniha je malého sympatického formátu, který se vám hodí akorát do kabelky. Písmo tedy očekávejte menší. Brožovaná vazba mi tentokrát nevadila, kniha se velmi dobře držela v ruce. Obálka vzbuzuje přesně ten typ příběhu, který jsem uvnitř i nalezla. K tomu nemám žádnou výtku.

Je vidět, že autor má vypsanou ruku, disponuje bohatou slovní zásobou a umí se vyjadřovat. Menší výtku bych měla k delším popisným scénám, které by mi nevadilo zkrátit. Některé scény (například návštěva matky v nemocnici) bych úplně vypustila, přišly mi zbytečné a nevztahující se k zápletce.

Co se týče upozornění, že "Kniha obsahuje scény explicitního násilí a pohlavního styku (...)", jenž si čtenář může přečíst na začátku knihy, se přiznám k tomu, že jsem tyto scény čekala mnohem horší. Sexuální  i násilné scény jsou naturalistické, ale neměla jsem s nimi problém. Čtu převážně thrillery a jsem na leccos zvyklá. Čtenář, který se chystá číst horor, musí s podobnými scénami počítat a rozhodně ho nemůžou příliš překvapit.

Kazatele už bych si znovu nepřečetla, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi vydařený český horor, který je však určen pro cílové čtenáře, tedy milovníky hororu. Myslím si, že u širšího publika čtenářů bohužel neobstojí, jedná se spíše o fanouškovskou záležitost. Rovněž si nejsem jistá, zda se tato kniha hodí na seznámení s tímto žánrem, neboť ti čtenáři, kteří by doufali v strach a děs zhmotňující se na stránkách, by nejspíš byli zklamaní. Mrazivý je dost, ale bohužel jsem se u něho nebála - a zrovna na to jsem se nejvíc těšila.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martinu Štefkovi z nakladatelství Golden Dog. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Kde se skrývá ďábel | Craig Russell

autor: Craig Russell
překlad: Jan Kozák
originální název: Where the Devil Hides (2018)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2018
počet stran: 488
anotace

Moje zhodnocení:

Československo. Rok 1935. 

Doktor Viktor Kosárek přijíždí na odlehlý hrad, v němž sídlí psychiatrická léčebna s šesti uvězněnými vraždícími maniaky - tzv. Ďáblova šestka. Každý z pacientů má svůj temný příběh a doktor Kosárek, mladý psychiatr, využívá převratné metody k objevení tzv. ďáblova aspektu. 

Ve stejné době v Praze řádí démonický vrah zvaný jako "Kožená zástěra", který masakruje oběti po celém městě a úspěšně uniká dopadení. Je zvrácený a lidé jeho útoky nazývají dílem ďáblovým. Co ho však spojuje se šílenými chovanci na Orlím hradě? Toho se chce dopátrat Viktor, který musí odhalit pravdu za  každou cenu.

✽

Nakladatelství Jota v loňském roce vydalo gotickou detektivku s názvem Kde se skrývá ďábel, jehož autorem je mezinárodně oceněný Craig Russell. Spojení psychiatrické léčebny, uvězněných chovanců, jednoho vraždícího maniaka s předválečným obdobím odehrávajícím se v Československu - samém srdci Evropy, mě nesmírně lákalo. Jak u mě tento thriller s hororovými prvky u mě obstál, se dozvíte v recenzi níže.

Viktor Kosárek je mladý, ambicemi nabitý psychiatr, který přijíždí na odlehlý hrad s tajemnou minulostí, v němž jsou uvězněni ti nejhorší zločinci, kteří mají na svědomí odporné vraždy s minimální šancí na nápravu. Viktor však chce vyzkoušet závratnou metodu, kdy se pomocí hypnotik snaží dostat do pacientova nevědomí a nalézt ďáblův aspekt, který stvořil z obyčejného člověka vraždící monstrum. Viktor nakonec objeví něco mnohem děsivějšího, než si kdy dokázal představit.

Ve stejné době sledujeme pátrání kapitána Lukáše Smoláka z pražské městské policie, který se snaží dopadnout stále unikajícího vraha zvaného "Kožená zástěra". Když jej zavolají k mrtvé ženě, která byla doslova vykuchána a jejíž pohlaví lze rozeznat pouze podle cárů oblečení, narazí na první vrahovu chybu - na místě činu zanechal otisky prstů a částečný otisk boty. Policie brzy dopadne člověka, který má za sebou kriminální minulost a jehož otisky se shodují s otisky nalezenými na místě činu. Celý případ se však velmi brzy zkomplikuje a nabere zcela jiný směr.

Celý příběh je tak prakticky složen ze dvou dějových linek, které nejen, že probíhají paralelně a střídají se, ale v závěru se obě protnou. Co však tuto knihu dělá téměř knižním skvostem, je atmosféra, kterou autor vylíčil bravurně s velkou dávkou přesvědčivosti. Tajemno s hororovým nádechem vámi prostupuje už od prvních stránek. Když se navíc ke všemu přidají maniakální chovanci se svými temnými příběhy, které Viktorovi Kosárkovi pod dávkou hypnotik vypravují, nemáte daleko k obavám, co si na vás autor ještě přichystal. 

Knihu jsem četla po nocích a přiznám se, že mě mnohdy mrazilo a necítila jsem se vůbec dobře. Mlha prostupuje nejen pražskými uličkami, jimiž kráčí Kožená zástěra, ale také Orlím hradem opředeným hrůzostrašnými pověstmi, které mají pravdivé jádro, neboť na každém šprochu pravdy trochu. Zároveň cítíte, že válečný konflikt je na spadnutí, což místním obyvatelům na náladě nepřidá. Judita Blochová, zaměstnankyně psychiatrické léčebny, která si padne do noty s Viktorem Kosárkem, je židovského původu a pravidelně ji budí noční můry o konci její životní cesty. 

Autor překvapivě zasadil svůj román do Československa období první republiky a v doslovu vysvětluje, co jej k tomuto rozhodnutí vedlo. Přiznám se, že kniha mě nalákala právě tímto faktem a byla jsem zvědavá, jak se původem skotský autor popere s českými reáliemi. Myslím, že se toho zhostil velmi dobře a přesvědčivě. Příběh mě chytl už od prvních stránek a nepustil až do samého konce.

Co se týče zápletky a celkového nápadu, velmi se mi líbil. Celkové pojetí knihy mi přišlo originální a zároveň hrůzostrašné a rozdělení knihy na příběhy o chovancích, kteří dostali různorodé přezdívky také. Škoda jen toho, že mé podezření z prvních stran, se na konci ukázalo jako správné a autorův záměr jsem velmi brzy odhalila. I přesto jsem si příběh vychutnala se vším všudy, což se odrazilo i v mém konečném hodnocení.

"Cítím tvůj strach," řekl pan Hobbs. "Jsem naladěný na strach lidí. Je to energie, která mě obnovuje, a teď mě zrovna obnovuješ ty. Chceš vědět, co si myslím, co cítím. Dovol, abych ti to pověděl: Když jsem je zabíjel - když jsem zabíjel všechny ty lidi, když jsem jim dělal všechny ty strašné věci -, vychutnával jsem si každou vteřinku. Děla jsem, co jsem dělal, kvůli temné rozkoši, kterou mi to přinášelo. Jejich bolest a jejich strach pro mě byly jako exkluzivní víno". (...) str. 408

Kde se skrývá ďábel je velmi vydařeným gotickým románem, nicméně není určen slabým povahám. Vraždy, které se v něm odehrávají, jsou detailně popsány s patřičnou brutalitou a obrovským množstvím krve. Pokud vám tyto morbidní detaily v detektivkách/thrillerech vadí, raději si tuto knihu odpusťte. 

Knihu doporučuji čtenářům, kteří si libují v hororové atmosféře, jenž vás zde bude provázet po celou dobu, dále pokud jste si oblíbili/vyhledáváte příběhy odehrávající se v psychiatrických léčebnách nebo se toužíte dozvědět zajímavá fakta o slovanské mytologii, ale především pokud chcete nalézt ďáblův aspekt. Takhle kniha vám s tím rozhodně pomůže.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Sok | Iain Reid

autor: Iain Reid
překlad: Jiří Hrubý
originální název: Foe (2018)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2019
počet stran: 224
anotace

Moje zhodnocení:

Manželé Junior a Hen žijí v domku daleko od civilizace, když jednoho večera naruší jejich poklidný život nezvaný host. Terrance, jak se jim host představí, přijel s úžasnou novinkou - Junior vyhrál losování o účast ve vesmírné misi. Junior i Hen jsou zprávou šokováni, a to nejen z důvodu, že se Junior do žádné loterie nikdy nepřihlásil. Terrance, pracovník vlivné firmy, se jim nastěhuje nejen do jejich domu, ale i do jejich životů, aby je připravil na Juniorův velkolepý odjezd. Nad Juniorem a Hen se pověsí mrak mučivé nejistoty a permanentního napětí. 

✽

Nakladatelství Leda přineslo novinku na poli hororového thrilleru s názvem Sok od kanadského autora Iaina Reida. Lákavá anotace s ještě lákavější obálkou mě zaujala na první pohled a nemohla jsem si tak tuto knihu nechat ujít. 

Autor Iain Reid se narodil v Ottawě a nyní žije v Kingstonu v provincii Ontario. Jeho tvorba je odrazem severských podmínek, v nichž se častokrát bojuje doslova o holé přežití. Autor psal novinové reportáže a sloupky pro domovský deník The National Post a když se mu podařilo proniknout s jeho povídkami do věhlasného týdeníku The New Yorker, zaznamenala jeho kariéra příklon k beletrii. Jeho románovou prvotinu I'm Thinking of Ending Things (2016) připravuje nakladatelství Leda k českému překladu.

Autor napsal skvělý psychologický thriller s prvky hororu, jehož děj se odehrává prakticky na jednom místě - v domě Juniora a Hen, který stojí na odlehlém místě daleko od civilizace. Poklidný život naruší nečekaný návštěvník - nezvaný host Terrance, který se k Juniorovi a Hen vetře s tím, že Juniora vybral los na fantastickou vesmírnou misi, z níž - zdá se - je nadšený jen sám Terrance. Hen se od příjezdu Terrance chová odtažitě, ale není se co divit, Junior má odjet na dva roky pryč. Příprava na Juniorův odjezd je náročná a Terrance se k nim nastěhuje i s různými technickými přístroji, jimiž bude studovat nejen Juniorovo chování. Tísnivá atmosféra je znát na každém kroku a mučivá nejistota svírá nejen Juniora, ale i Hen. Kam vše nakonec směřuje, zjistíte přečtením této knihy. 

Předně bych měla malou výtku k samotné anotaci. Podle mého názoru odhaluje čtenáři zbytečně více, než je potřeba. Bohatě by stačil první odstavec, který tak trochu nastiňuje okolnosti, ale neprozrazuje mnoho. Čtenář by se pak dočkal zajímavého zvratu, který není vůbec z knihy patrný, ale přečtením anotace přijde o okamžik překvapení. Doporučuji se anotací příliš nezabývat a připravit se na nevšední zážitek.

Autor ve své knize promítl vzestup technologií, přičemž se zaměřil na dopad, který by na lidstvo mohl mít. Pokrok jde stále kupředu a nelze zastavit ani zpomalit, ale jeho vliv na člověka je nepopiratelný. Snaha vše usnadnit, urychlit či dokonce nahradit může mít až katastrofické následky. Právě tomu bude čtenář této knihy očitým svědkem.

Autor se pokusil o zajímavou sondu do lidské psychiky - snažil se ukázat, co s člověkem udělá nejistota. Terrance je skoupý na slovo, takže Junior netuší, jak ovlivní jeho i Henin život absolvování vesmírné mise a tím pádem i dlouhé odloučení. Postavy se začínají chovat nelogicky a paranoidně, což je způsobeno velkým nátlakem a neinformovaností. 

Atmosféra každou další přečtenou stránkou houstne, což si čtenář uvědomí velice brzy. Vše podtrhuje vyprávění Juniora v první osobě a absence uvozovek v jeho přímé řeči. To vás zpočátku zarazí a budete celou dobu přemýšlet, proč tomu tak je. Já bohužel (i díky tomu) odhalila krátce před polovinou pointu celého příběhu. Při rozuzlení mě tedy nečekalo žádné překvapení a šokující zvrat, přesto mě samotný závěr rozhodně překvapil. Vyústění příběhu rozhodně čekat nebudete.

Pokud od knihy očekáváte, že se budete bát, jelikož je označována jako hororový thriller, budete nejspíš zklamáni. Hororu v pravém slova smyslu se nedočkáte, ale spíše zažijete nepříjemné mrazení. Ona i celková vidina příběhu a jeho směřování působí dost hororově. Myslím, že v situaci Juniora by se nechtěl ocitnout nikdo z nás.

Autor mě zaujal originálním námětem i zpracováním, přesto jeho dílo není vynikající a ani bezchybné. Rozhodně je však čtivé a připraví vás o několik příjemně strávených hodin jeho čtením. Nechá vás na pochybách a vy budete chtít přijít Terrancovi a jeho záměru na kloub a knihu jen těžko odložíte.

Tento strhující psychologický thriller je určen především pro milovníky tohoto žánru, kteří si libují v extrémním chování postav, které k němu byly dohnány velkým psychickým nátlakem a mučivou nejistotou.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Duch domu Ashburnů | Darcy Coates

autor: Darcy Coates
překlad: Alexandr Neuman
originální název: The Haunting of Ashburn House (2016)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Do Ipsonu, malinkého vesnického městečka, přijíždí mladá dívka Adrienne, aby převzala dědictví své pratety Edith Ashburnové, která jí jakožto jediné žijící příbuzné odkázala svůj dům. Adrienne cítí, že by mohla začít znovu, a s kocourem a dvaceti dolary v kapse jí ani nic jiného nezbývá.Dům stojí na odlehlém místě uprostřed lesa a působí tajemně. Bývalá majitelka Edith Ashburnová nikdy do svého domu nepozvala nikoho cizího, žila samotářsky a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Prastarý dům má svá tajemství a kolují o něm různé zvěsti. Adrienne sice na duchy nevěří, ale nemůže se ubránit pocitu, že v něm ožívá cosi nadpřirozeného.

✽

Nakladatelství Dobrovský s.r.o. vydalo začátkem roku pod edicí Fobos duchařský horor Duch domu Ashburnů, jehož autorka Darcy Coates vsadila na tradiční hororové prvky. Pokud se chcete bát, navštivte se mnou dům Ashburnů, jehož historie je opředena dávným tajemstvím, které nyní ožívá.

O domě Ashburnů kolují strašidelné historky, které si mezi sebou místní obyvatelé vyprávějí již desítky let. Kdysi se v něm odehrálo něco děsivého a dosud neobjasněného, s čím si mnozí lámou hlavu, ale je to již tak dávno, že už se o tom skoro nemluví. Obyvatelka domu, Edith Ashburnová, místní podivínka, nebyla moc výřečná a na veřejnosti se skoro neukazovala. Když zemřela, odkázala svůj dům jediné žijící dědičce Adrienne, jejímž příjezdem příběh začíná.

Zpočátku se Adrienne a zároveň i čtenář seznamuje s tajuplným a prastarým domem a jeho zákoutími, které vzbuzují svíravou tíseň, přičemž vše umocňují podivné nápisy vyryté do stěn a nábytku a starý hrob v lese kousek za domem. Portréty předchozích obyvatel, jež visí na stěně v prvním patře domu, sledují Adrienne bedlivýma očima a ona sama z nich nemá dobrý pocit, protože neví, co se s nimi stalo. S první nocí přichází i podivný jev, který si nedokáže ničím vysvětlit a končí probuzením z noční můry, v níž se cosi prodírá na povrch. Zlo se zhmotňuje a hlavní hrdinka se mu bude muset postavit čelem a svést s ním takřka nerovný souboj, z něhož vzejde pouze jeden vítěz.

Autorce se povedl napsat skvělý duchařský horor, který vychází z klasických hororových prvků a zpočátku pracuje pouze s fantazií čtenáře. Strašidelná atmosféra je stále více hmatatelná a pokud ji chcete ještě více umocnit, čtěte výhradně za tmy. Pokud navíc žijete poblíž hustého a temného lesa, mohu vám zaručit, že se budete skutečně bát.

První polovina knihy byla spíše klidnější a seznamovací, o to však ve čtenáři vzbuzovala napětí a obavy, co bude dál. Touha znát historii domu a co se s jeho obyvateli stalo, vás bude pohánět kupředu a knihu budete jen těžko odkládat. Adrienne sice udělá pár nelogických rozhodnutí, s nimiž stejně jako já nebudete souhlasit, ale pro její sympatickou povahu jí to rádi odpustíte. Druhá polovina knihy nabude zcela jiných rozměrů, neboť zlo se zhmotní do fyzické podoby a hrdinka s ním svede boj o holý život. Zde se možná s některými čtenáři rozejdu, protože mohou mít pocit, že některé scény působily přehnaně, ale vynahradily mi to skvělé popisy postav, domu a jeho okolí včetně malého městečka, kde se zná každý s každým. Temná a nervy drásající atmosféra předčila veškerá má očekávání.

ZAPAL SVÍCI 

TVÁ RODINA

JE POŘÁD   

MRTVÁ

Co se týče žánru, autorka nepřichází s ničím novým či dokonce originálním, protože o domě, ve kterém straší a do něhož se nastěhuje mladá žena, jež poté odhalí minulost předchozích majitelů, toho bylo napsáno mnoho, přesto však dokázala vytvořit skvělou zápletku, od níž se neodtrhnete. Vyústění bylo logické a nakonec do sebe vše perfektně zapadlo. Samotný konec mi vykouzlil úsměv na rtech a zaručil mou stoprocentní spokojenost.

Jediný drobný problém jsem měla se samotným názvem, respektive s jeho prvními dvěma slovy, která se mi pletla a těžko pamatovala.

Pokud tedy chcete zažít pocity, při kterých vám běhá mráz po zádech, naskakuje husí kůže, krevní tlak stoupá a tají se vám dech, v tom případě sáhněte po tomto duchařském hororu, jakým Duch domu Ashburnů bezesporu je. Pokud naopak horory nejsou vaším šálkem čaje, vyhněte se této knize obloukem. Může vám totiž navodit dlouhodobé noční můry.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Ducha domu Ashburnů vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Strach | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
originální název: Strach
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2016
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Jožo Karský se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, tedy do míst, kde prožil své dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Při zvlášť tuhých zimách a silných mrazech zde mizí děti, což na vlastní kůži zažila i rodina Karských. Hlavní hrdina bude muset spojit síly s bývalými kamarády a postavit se zlu čelem a zároveň se vyrovnat i se stíny z vlastní minulosti.

✽ 

Po Trhlině, kterou jsem četla v českém překladu loni, jsem se letos pustila do dalšího autorova počinu, který vydání Trhliny (recenze zde) předcházel. Trvalo mi rok, než jsem našla odvahu přečíst si Strach, z něhož jsem měla opravdový respekt.

Začátek knihy nás seznamuje s postavami, z nichž je hlavní postava rovněž vypravěčem celého příběhu. Prostřednictvím jeho myšlenek se ocitáme v jednom opuštěném bytě na ružomberském předměstí nacházejícího se v téměř prázdné bytovce, která umocňuje pocit osamělosti, s nímž se hlavní hrdina potýká. Matka mu zemřela před pár lety a otec, s nímž neměl dobrý vztah, už víc jak rok bydlí v domově důchodců. Z každého koutu tohoto místa i z každé buňky hlavního hrdiny čiší deprese a tíseň, která se začne pomalu vkrádat i do mysli čtenáře. 

Přiznám se, že žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah, což ve své podstatě vůbec nevadilo. Spíše naopak. Atmosféra byla i tak dost depresivní a ponurá a postava hlavního hrdiny vše jen podtrhla.

Třeskuté mrazy, nejhorší za posledních několik let, byly cítit z každé stránky a navozovaly správnou mrazivou atmosféru. Obdivuji autorův vypravěčský um, kterým dokáže vyvolat ve čtenáři strach, napětí a husí kůži. Na mě kniha působila přesně tak, jak měla, protože jsem se bála. Duchařina jak vyšitá. Strach jsem totiž začala číst v době, kdy u nás napadl sníh a večernímu čtení jsem se vyhýbala. Přesto jsem se každého šustnutí v bytě lekala i při denním světle a když se následující den při pozvolném oteplování uvolnila část sněhu ze střechy a s hlasitou ránou dopadla na okenní parapet, u kterého jsem seděla, tak tak jsem si nepustila do kalhot.   

Některé scény jsem předvídala (třeba tu s telefonátem v závěrečné třetině), ale jelikož se hororovým knihám i filmům vesměs vyhýbám, nenarušilo to mou četbu a nepřišla jsem o žádný čtenářský prožitek. Přesto ve mně bylo tím okamžikem zaseto semínko pochybností, které, jak se na konci ukázalo, mělo své opodstatnění.

Nejvíce jsem si užila (a přesně toto v hororech a mysteriózních thrillerech miluji) pátrání po podivných úkazech v různých archivech, dokumentech a s tím i související spojování různých šifer, které nás posunuly pravdě zase o kousek blíže. Závěrečnou třetinu jsem přečetla na jeden zátah a po celou dobu jsem pociťovala mravenčení v zádech. Konec byl dle mého názoru rychle useknutý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.

Mile mě překvapilo, že autor ve svém románu zmiňuje proslulou Djatlovovu výpravu na Ural z ledna roku 1959. Pokud netušíte, o co jde, rozhodně si o této záhadě zjistěte více.

Když však Strach srovnám s Trhlinou, tak Strach Trhlinu bohužel nepřekonal. Možná byla chyba, že jsem jako první četla Trhlinu a pak ji se Strachem srovnávala. Přesto si myslím, že se jedná o dvě samostatná díla, která by se neměla srovnávat, ač v nich jistou podobnost najít můžeme. 

Pokud si myslíte, že ve vás autor nedokáže vyvolat strach, zkuste si přečíst Strach a poté možná změníte názor. Knihu moc ráda doporučím  nejen fanouškům mysteriózna a hororů, ale také čtenářům, kteří tento žánr neupřednostňují, ale rádi by vyzkoušeli něco nového. Třeba si autora oblíbíte stejně jako já.

✰✰✰✰

Četli jste některou knihu od slovenského autora Jozefa Kariky? 

Vyhledáváte hororové či mysteriózní příběhy? 

Bojíte se rádi? 

Budu se těšit na vaše komentáře, které nenechám bez odpovědi.

Continue Reading...

RECENZE: Kamenný dům | A. K. Benedict

autor: A. K. Benedict
překlad: Eva Maršíková
originální název: The Stone House
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

Poblíž školy Coal Hill stojí starý kamenný dům, který je opředený tajemstvím a děsivými historkami. Když kolem něj jednou Tanya projde, vzhlédne vzhůru a v okně uvidí vyděšenou křičící dívku. Dům ji stále něčím přitahuje a tak se Tanya rozhodne přijít tamním záhadám na kloub. V domě se dějí divné věci a noční můry začínají být skutečné.  

✽

Kamenný dům je závěrečným dílem trilogie, jež byla inspirována seriálem Class ze světa seriálu Doctor Who. Námět napsal Patrick Ness, který se stal u čtenářů velmi oblíbeným zejména jako autor young adult románů. Kamennému domu předchází knihy Neuvěříte, co se stalo potom (recenze zde) a Jízda (recenze zde).

Po dvou mužských autorech se třetího závěrečného dílu ujala žena, autorka A. K. Benedict, o níž jsem zjistila pouze to, že je britské národnosti. Trochu jsem se obávala, zda si autorka udrží laťku stejně vysoko jako právě Guy Adams a James Goss, kteří napsali předchozí díly, ale nakonec jsem byla velice příjemně a mile překvapena. A. K. Benedict strčila oba autory hravě do kapsy a s příběhem si poradila mnohem lépe a zručněji.

Kniha mě opravdu bavila. Ač mi žánrově, ale hlavně věkem hlavních hrdinů, nebyla moc blízká, děj mě od prvních stránek zaujal a udržel si mou pozornost po celou dobu. Hlavním tahákem totiž není postava, ale právě kamenný dům, po němž dostala kniha i svůj název. Dům je opředen tajemstvími a děsivými historkami, jež kolují mezi místními. V tom domě totiž straší. Když se jednoho dne vydá Tanya na procházku kolem kamenného domu, do něhož za žádných okolností nesmíte vstoupit, vzhlédne do okna v prvním patře a za ním zahlédne křičící obličej jedné dívky. Od té doby si ji dům jakýmsi způsobem omotá a Tanya není schopna myslet na nic jiného, než na dům a dívku, která jej obývá. Rozhodne se přijít všem záhadám, kterými je dům opředen, na kloub. O pomoc při pátrání požádá i své spolužáky - Rama, Aprile, Matteusze, Charlieho a jejich učitelku slečnu Quillovou. Ti nejsou vůbec nadšeni, ale nakonec se k průzkumu domu nechají přemluvit. To, co v domě zažijí, by však nepřáli ani svému nejhoršímu nepříteli. Noční můry se jim zhmotní přímo před očima...

Zaujal mě originální námět s nočními můrami. Přišel mi propracovaný a uvěřitelný, udržel mou pozornost a já byla napnutá, co se odehraje na dalších stránkách. V knize nechybí ani hororové prvky, které místy vytváří tu správnou strašidelnou atmosféru.

Některé rozhovory mezi spolužáky mi přišly trochu dětinské, ale to se vzhledem k věku hlavních hrdinů dá pochopit. Na něco už jsem asi příliš stará a celkem jsem si to při čtení uvědomovala. Většinu času se však postavy chovaly dospěleji a jejich věk bych jim v žádném případě nehádala. Další výtku mám ani ne tak k rozuzlení, ale spíše k samotnému závěru, který mi přišel skoro až sentimentální a moc pohádkový. To je však jen můj čistě subjektivní názor.

Závěrečný díl série je bezkonkurenčně nejlepší, čtenáři dostanou přesně to, co slibuje anotace a možná ještě i něco navíc. Jedná se o skvělou knižní jednohubku, kterou, pokud vás zaujmou již první stránky, přečtete na jedno zhltnutí. 

Pokud jste tedy fanoušky nejen seriálu Class, ale i stejnojmenné knižní série a předchozí dva díly se vám líbily, poslední díl by vám určitě neměl chybět v knihovně. Kamenný dům si užijí především mladší čtenáři, pro něž je tato kniha primárně určená, ale mohla by zaujmout i starší čtenáře. Já jsem toho příkladem.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Klimešové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Zimní lidé | Jennifer McMahon

autor: Jennifer McMahon
překlad: Vladimíra Fonfárová
originální název: The Winter People
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 328
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Městečko West Hall ve Vermontu bylo odjakživa opředeno tajemstvími a prastarými legendami. Vše umocnila záhadná smrt Sáry Harrison Sheyové, která byla v roce 1908 nalezena brutálně zavražděná krátce po tragické smrti její malé dcerky. 

V současnosti bydlí na tomtéž statku devatenáctiletá Ruthie se svou matkou Alicí a mladší sestrou Fawn. Jednoho dne Ruthie zjistí, že matka zmizela a při pátrání po stopách, kam mohla matka zmizet, najde v matčině ložnici starý deník Sáry Harrison Sheyové. Ruthie je tak chtě nechtě vtažena do prastarého tajemství, jehož kořeny sahají daleko do minulosti.

✽

Kniha Zimní lidé čekala na přečtení delší dobu, ale mezitím jsem četla samé pochvalné recenze a komentáře a o to víc se na ni těšila. Nakonec jsem velmi ráda, že jsem dostala možnost si ji přečíst a recenzovat právě pro nakladatelství Omega, kterému tímto děkuji.

Jennifer McMahon je v České republice zatím celkem neznámá autorka, která však ve své domovině  vydala již několik děl s většími či menšími úspěchy. Pevně doufám, že se s jejími dalšími knihami brzy seznámíme i u nás, protože Zimní lidé jsou velmi kvalitním počinem ve svém žánru.

Předně musím podotknout, že z knížky jsem měla ze začátku celkem obavy. Ne, že by mě anotace nelákala, naopak, spíše jsem měla strach z duchařiny. Nevím proč, ale poslední dobou se u takových knížek celkem bojím a tak jsem si její čtení vynahradila jen přes den. Proto jsem ji četla celkem dlouho. Ale stálo to za to.

Zpočátku jsem trochu bojovala se zorientováním se v postavách, čase a místě, což trvalo naštěstí jen pár stránek. Poté mě příběh vtáhl a opravdu těžko se mi kniha zavírala.

Příběh se dělí na dvě části - minulost a současnost, přičemž každá část má své dva vypravěče. V minulosti je vypravěčkou Sára Harrison Sheová, jejíž zápisky o více než sto let později způsobí velké pozdvižení. Je rok 1908 a Sára prožívá obyčejný život manželky a matky, dokud se nestane velká tragédie. Její dcera Gertie se jednoho dne ztratí a následující den je její tělo nalezeno na dně hluboké studny. Sára se se smrtí své malé dcerky nemůže smířit a rozhodne se ji povolat mocnými silami zpět mezi živé. Druhým vypravěčem je Sářin manžel Martin, který má v příběhu také svou roli.

V současnosti se seznamujeme s devatenáctiletou dívkou Ruthie, která se jedné noci vrátí až dlouho po večerce s obavami, že jí matka Alice vyhubuje. To se však přes dívčino překvapení nestane. Ráno spolu se svou mladší sestřičkou Fawn zjišťuje, že jejich matka v noci zmizela neznámo kam. Při pátrání naleznou Sářin deník a s ním začnou pomalu objevovat staré tajemství, které nemělo nikdy vyplout na povrch. Druhým vypravěčem současné doby je Katherine, která zdánlivě nemá s příběhem nic společného, ale to se má brzy změnit. Její manžel Gary měl nedávno ošklivou autonehodu, při které byl na místě mrtvý. Co je však zarážející, je fakt, že těsně před autonehodou měl schůzku ve West Hall ve Vermontu, kde neměl co dělat. Katherine totiž tvrdil, že jede fotit svatbu do jiného města. Proč Gary své manželce lhal? Co za tím stálo? Katherine se odstěhuje do West Hall, aby zde odhalila šokující pravdu.

I když se zpočátku může zdát, že lidské osudy z minulosti, ale i ty současné nemůžou mít nic společného, postupem se začne odkrývat pravda, která měla být navždy utajena. Sára je totiž pouhých pár týdnů po tragické smrti své dcerky nalezena brutálně zavražděná. Mezi místními se proslýchá, že její duch se prochází městečkem a místní z obavy, aby jim nic neudělala, jí nechávají přede dveřmi dárky. Co se tehdy doopravdy stalo a jak to souvisí se současností? To se dozvíte po přečtení této knihy. Nerada bych totiž prozradila víc, než by bylo vhodné.

Ač se na první pohled může zdát, že příběh má s duchařinou pramálo společného, opak je pravdou. Autorce se povedl sepsat spletitý příběh opředený tajemstvím, který vás nenechá chladným a po jejímž přečtení už navždy budete mít respekt z velkých skříní. Často vás bude mrazit v zádech a možná i polévat studený pot ze strachu, komu patří oči, které se dívají ze tmy. Škrábání na dveře bude signalizovat především to, že je blízko někdo, kdo v tomto světě už nemá co dělat.

Autorka sepsala originální a nápaditý příběh, který je napínavý od začátku až do konce. V knize nenajdete žádná hluchá místa a nebudete se ani na okamžik nudit. Čím více jsem se blížila ke konci, tím více jsem se obávala toho, že příběh už brzy skončí. Rozuzlení bylo celkem překvapivé, i když nějaké náznaky tam byly, já si střípky však dohromady nespojila. Samotný závěr byl povedený, i když mně osobně tato část z knihy přišla jako nejslabší. Marně přemýšlím, čím by to mohlo být, nejspíš jsem čekala více zlověstnější závěr, který se bohužel nedostavil. Přesto považuji toto autorčino dílo za téměř dokonalé, nebýt závěru. Ráda však přimhouřím oko a dám knížce stoprocentní hodnocení, protože si ho zaslouží.

Pokud se rádi bojíte, chcete cítit mrazení v zádech a duchařské příběhy přímo milujete, nenechte si tuto knihu ujít. Jste-li naopak příliš velcí strašpytlové, Zimním lidem se obloukem vyhněte.

100 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, více se o ní dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

MINIRECENZE: HEX | Jakubův cestovní deník | Vánoční koleda

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po delší době jsem si pro vás opět připravila menší dávku minirecenzí. Jedná se vesměs o knížky z knihovny, které bych vám v krátkosti ráda představila a případně vás na ně nalákala. A jaké knížky jsem přečetla tentokrát?

HEX│Thomas Olde Heuvelt

Stručný obsah:

Black Spring je zdánlivě malebné městečko sídlící v údolí řeky Hudson, nebýt jedné už více jak tři staletí trvající kletby, která postihne každého stávajícího i nového obyvatele. Městem obchází přízrak čarodějky od Černého kamene, ženy ze 17. století, které byly zašity oči i ústa. Bábinka, jak jí místní důvěrně říkají, se vám může usadit v domě, po ulicích se potuluje, jak je jí libo, ale běda, jestli zaslechnete její šepot. Ten je smrtící. Nedejbože, kdybyste jí odstranily stehy ze zašitých úst či očí, to by vás jistojistě stihla smrt. Obecní rada s využitím nejmodernějších sledovacích zařízení uvrhne městečko do karantény a snaží se předejít tomu, aby někdo porušil pravidla HEXu. Teenageři se však začnou proti pravidlům a nařízením bouřit, což spěje k nevyhnutelné zkáze Black Springu a jeho obyvatel...

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Myslím, že mě zaujala ihned po vydání. Prvním impulsem byla zajímavá obálka, ale hlavně název, pod kterým jsem si neuměla nic představit. Náhodou jsem ji pak objevila v novinkách v knihovně a hned putovala se mnou domů.

Stručné zhodnocení:

Po přečtení první kapitoly jsem si musela přečíst anotaci, protože jsem absolutně netušila, o co jde. Začátek mě trochu nudil, ale byla potřeba trochu nastínit děj, situaci v městečku a samozřejmě představit i hlavní hrdiny. Námět čarodějnice ze 17. století, která je spoutaná řetězy, má zašitá ústa i oči a je cítit bahnem, hnilobou a smrtí, jež takto umlčena se podle libosti prochází ulicemi i vaším domem, mi přišel originální. Říkala jsem si, že autor vše dokonale vymyslel, mělo to hlavu i patu, ač děj zaváněl nadpřirozenem. První polovina je protkaná černým humorem a po první třetině mě kniha konečně chytla. Druhá polovina je dost drsná, autor se s hlavními hrdiny nepáře, neušetří skoro nikoho. Obyvatelé jsou hnáni primitivními pudy, propadají panice a sníží se ke zvěrstvem a chování patřícím do sedmnáctého století. O trestu rozhoduje lidový soud a místní se staví do pozice inkvizitorů. Poslední část byla dost napínavá, styl autora mi připomněl v některých situacích Kinga (hlavně co se týče Griseldy). Samotný závěr mě bohužel zklamal, očekávala jsem, že příběh bude zakončen jinak. Přesto jsem ve výsledku spokojená. V autorově poděkování jsem se dozvěděla, že tento námět není původní, autor jej převzal a "předělal" pro americké čtenářské publikum. Také se přiznal, že původní závěr byl jiný a bohužel si pohrávám s myšlenkou, že byl i lepší. Budu muset po holandské verzi blíže zapátrat.

Anotace:

Každý, kdo se zde narodí, je odsouzen setrvat zde až do smrti. Každý, kdo se zde usadí, se odsud už nikdy nedostane. Vítejte v Black Spring, zdánlivě malebném městečku v údolí řeky Hudson, městečku, jímž obchází přízrak čarodějky od Černého kamene, ženy ze sedmnáctého století, který byly zašity oči a ústa. Takto umlčena se prochází po ulicích a podle libosti k vám vstupuje do domu. Dlouhé noci vám bez ustání stojí vedle postele. Všichni vědí, že oči už nesmí nikdy otevřít. Obecní rada s využitím těch nejmodernějších sledovacích zařízení městečko prakticky uvrhne do karantény, aby se kletba, jež na něm spočívá, nemohla dále šířit. Ale místní mládež, takovou izolací už notně otrávená, dojde k rozhodnutí, že přísná omezení poruší a o přízračnou kletbu se virálně podělí, čímž však městečko odsoudí k pozvolnému pádu do osidel temných, středověkých praktik.

autor: Thomas Olde Heuvelt

nakladatelství: Argo

rok vydání: 2017

počet stran: 338

80 %

✽ ✽ ✽ ✽ ✽

Jakubův cestovní deník│Jakub Čech

Stručný obsah:

Jakub byl do svých čtyřiceti let gaučový povaleč, poté znovuobjevil svou lásku k chození a o dva roky později, v dubnu 2016, se postavil na hranice Mexika a USA a s nevelkým batohem na zádech vyrazil na sever. Šel pouští, vystoupal do hor Sierry Nevady, brodil se sněhem a všudypřítomnou vodou. Někdy šel sám, jindy s těmi, kteří chtěli jako on zmizet z každodenního kolotoče do míst civilizací téměř nedotčených. Po 121 dnech a 4 448 kilometrech dorazil na hranice s Kanadou a jeho život už nikdy nebude jako dřív.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Tyhle typy knih mě prostě baví. Když jsem ji zahlédla v knihovně jako horkou novinku, lačně jsem po ní skočila.

Stručné zhodnocení:

Skvělá kniha. Přečteno za dva dny a nemít jiné povinnosti, přečtu ji na jeden zátah. 

Na začátku knihy nás Jakub seznamuje s Pacific Crest Trail (PCT) (Národní pacifická hřebenovka), což je dálkový trek pro pěší či jezdce na koních táhnoucí se od Mexika do Kanady po západním pobřeží Spojených států amerických měřící 4279 km. PCT prochází přes 25 národních lesů a sedm národních parků. Překonává převýšení 128 km, vyhýbá se městům a pro potřebné zásoby je nutné sejít z cesty do nejbližší civilizace, do některých míst je nutné si zásoby předem zaslat poštou. 

Dále se od Jakuba dozvídáme, kdy se začal věnovat chození a že například jeho první výšlap v roce 2014 dopadl tragicky. Poté začal číst hodně knížek zabývajících se chozením (nejen) po horách až objevil fenomén ultra light backpackingu (tj. chození nalehko, s minimální a lehkou výstrojí) a začal se tomuto koníčku věnovat systematičtěji. Brzy byly vidět pozitivní výsledky a jeho život začal být radostnější. Poté absolvoval Svatojakubskou cestu (tzv. Camino, 1 012 km) a přechod Korsiky. V té době už věděl o PCT, začal o něm snít a na jaře roku 2015 se rozhodl sen uskutečnit.

Na dalších stránkách shrnuje své vybavení a popisuje přípravy na cestu, jakož i samotný trek, načež se dostáváme ke kapitole Deník, ve které popisuje každý jednotlivý den se svými zážitky a s konečným shrnutím našlapaných kilometrů. 

Přiznám se, že jsem o Jakubovi a celém PCT slyšela poprvé a možná i proto to byl pro mě úžasný a předem nepoznaný zážitek. S Jakubem prožijete neuvěřitelné zážitky, od bránění jídla před svišti a mývaly, koupání v oregonských jezerech, ale například i setkání s medvědem. V poušti bude bojovat s nedostatkem vody, naopak v horách se sněhem, ledem a měnícím se počasí. Každý den je popsán stručně, ale výstižně. Celou dobu máte pocit, že PCT absolvujete spolu s ním a čím více se blížíte konci, tím vám stoupá adrenalin v těle. Text je proložen i fotografiemi, u kterých jsem se usmívala jak měsíček na hnoji a připomínala si tím Jakubovy zkušenosti. Fotografie jsou úžasné a tamní příroda a krajina dechberoucí. Musí to být skvělý zážitek a obdivuji všechny, kteří něco podobného zažili a dokázali. Nikdo nikam nespěchá, každý si jde svým tempem, protože nejde o závod, ale o úplně něco jiného. 

Vřele doporučuji nejen pro fandy dálkových treků, ale i milovníkům přírody a nevšedních zážitků.

Anotace:

Do svých čtyřiceti let byl Jakub gaučový povaleč. O dva roky později, v dubnu 2016, se postavil na hranice Mexika a USA a se šest a půl kilovým batohem na zádech vyrazil na sever. Šel pouští, kličkoval mezi chřestýši a jedovatými keři, vystoupal do hor Sierry Nevady, brodil se sněhem a všudypřítomnou vodou, bránil jídlo před svišti a mývaly, koupal se v oregonských jezerech, ve washingtonských lesích zpíval medvědům husitský chorál a všem ostatním hrál po večerech na ukulele. Někdy šel sám, jindy s těmi, kteří chtěli stejně jako on zmizet z každodenního kolotoče do míst civilizací téměř nedotčených. Po 121 dnech dorazil na hranice s Kanadou a jeho život už asi nikdy nebude stejný jako před tím.

autor: Jakub Čech

nakladatelství: XYZ

rok vydání: 2017

počet stran: 296

100 %

✽ ✽ ✽ ✽ ✽

Vánoční koleda│Charles Dickens

Stručný obsah:

Obchodník Ebenezer Skruž je lakotný mrzout, který miluje jediné - peníze! Hromadí je a škudlí, kde se dá. Nedokáže být laskavý a štědrý ani o Vánocích, svátcích klidu a míru. Brzy se všechno změní...

O Štědrém dnu má Skruž zvláštní vidinu, ve které ho navštíví jeho mrtvý společník Jakub Marley, který mu temným hlasem prozradí, že se mu zjeví tři duchové. Pokud bude chtít, pomůžou se mu stát lepším člověkem. A skutečně. Postupně jej navštíví duch minulých Vánoc, duch letošních Vánoc a duch příštích Vánoc, kteří mu postupně připomenou jeho dětství, ukážou život v chudé rodině jeho písaře nebo jaké štěstí prožívá o svátcích jeho nemajetný synovec s dětmi. Poslední duch však Skružovi odhalí děsivou budoucnost...

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Lucka z Luciiny zašívárny zorganizovala na Facebooku společné čtení Vánoční koledy. Jelikož jsem knížku ještě nečetla, rozhodla jsem se si ji vypůjčit z knihovny a společného čtení se zúčastnit.

Stručné zhodnocení:

Tato vánoční povídka má jen něco málo přes sto stran, takže ji budete mít přečtenou za chvilku. Já jsem si k ní sedla den před Štědrým dnem a zvládla ji přečíst za hodinku. 

Vánoční koleda je dnes již klasická pohádka o lakomém obchodníkovi, který nakonec prozře a rozhodne se pro zásadní životní změnu. Jedná se o nadčasovou knížku, kterou si s chutí přečtete každoročně, ideálně však na Vánoce, protože vám navodí tu správnou vánoční atmosféru a předá jisté poselství, které je v příběhu ukryto. Na příští rok mám v plánu pořídit si vlastní vydání a udělat si z jejího čtení takovou vánoční tradici.

Anotace:

Obchodník Ebenezer Skruž je lakotný. Vlastně miluje jen jedno - peníze! Hromadí je a škudlí, kde se dá. Ani o Vánocích, svátcích klidu a míru, nedokáže být laskavý a štědrý. Brzy se ale má všechno změnit...
O Štědrém dnu má Skruž podivnou vidinu, ve které ho navštíví jeho zemřelý společník Jakub Marley. Tajemným hlasem mu prozradí, že se mu zjeví tři duchové, kteří starému skrblíkovi pomůžou stát se lepším člověkem, pokud on bude chtít. Ke Skružovi skutečně postupně přijdou záhadní návštěvníci - duch minulých Vánoc, duch letošních Vánoc a duch příštích Vánoc.
Připomenou mu jeho dětství, zavedou ho do chudé rodiny jeho písaře a ukážou mu, jaké štěstí prožívá o svátcích jeho nemajetný synovec se svými dětmi. Poslední duch odhalí obchodníkovi děsivou budoucnost...
Zlému lakomci spadnou klapky z očí a rozhodne se pro zásadní životní změnu...

autor: Charles Dickens

nakladatelství: XYZ

rok vydání: 2010

počet stran: 112

100 %

Continue Reading...