překlad: Naďa Funioková
originální název: The Woman on the Orient Express
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 320
oficiální anotace
Moje zhodnocení:
Inspirováno životem Agathy Christie.
Agatha Christie pod falešným jménem nastupuje do Orient Expresu, aby zapomněla na nevydařené manželství, které po mužově nevěře skončilo rozvodem. Potkává se zde s dalšími dvěma ženami, které mají také svá tajemství a důvody, proč odjet daleko na východ. Katharině skončilo manželství po půl roce velmi tragicky a i když se jedná o velmi přitažlivou ženu, za níž se otáčejí všichni muži, své ženství si naplno vychutnat nemůže. Trojlístek doplňuje čerstvě provdaná Nancy, která však pod srdcem nosí dítě jiného muže a doufá, že se s ním brzy shledá. Osud si s těmito ženami nepěkně pohrál, každá má tajemnou minulost, ale okolnosti je dávají všechny dohromady, jejich životní příběhy se protnou a nečekaně rozvinou. Po malých krůčcích začnou sdílet svou bolest a utvářet přátelství s puncem sdíleného tajemství.
Prvně musím říct, že mě zaujal především název. Hned jsem si jej spojila s Vraždou v Orient Expresu, sympatickým belgickým detektivem Herculem Poirotem a Agathou Christie. Vše hezky doplňuje nádherná obálka, která na vás dýchá atmosférou dvacátých let minulého století.
Knížka je psána z pohledu tří žen, z nichž si každá nese své břímě z minulosti a cestou na Blízký východ se mu snaží uniknout. Pomalu s nimi rozplétáme jejich menší či větší tajemství, které odhalují a dávkují čtenáři postupně.
Začátek byl pro mne trochu obtížný na začtení se, ale ne tím, že by se kniha špatně četla nebo autorčiným stylem psaní, spíše tím, že jsem Orient Expres měla výhradně spojený s Herculem Poirotem a stále čekala, že se stane jakási vražda a hned na to se Poirot objeví a pustí se do svého typického vyšetřování. Tohle v knize opravdu nehledejte, ač se o něm postava Agathy Christie častokrát zmíní. Když jsem si konečně přiznala fakt, že se jedná o "pouhý" román pro ženy, hned se mi příběh snáze četl a dokonce jsem si jej užila na maximum.
Při čtení této knihy na vás dýchne atmosféra dvacátých let minulého století, živě si představíte Orient Expres a nejednou se zamyslíte nad tím, jaké by to bylo v něm cestovat. Více jak polovina knihy se odehrává "na cestě", ale nemusíte se bát, že byste se začali nudit. Vlak totiž zastavuje v historicky zajímavých městech, prohlédnete si tak očima hrdinek Benátky, Istanbul, a poté s nimi přestoupíte na Taurus Expres do Damašku a odtud se vydáte autokarem do cílové stanice - Bagdádu. Místy tak kniha působí spíše jako cestopis, který se vám snaží ukázat turisticky atraktivní místa a přiblížit vám životy v něm. Zajímavý byl i popis samotného Blízkého východu, kdy vám autorka přiblížila místní zvyky, a to především z doby, kdy ještě nebyl zničen válkou, jak je tomu dnes. Spolu s hlavními hrdinkami se dostanete i na vykopávky v Mezopotámii, kde Katharine pracuje, a zjistíte, že práce na vykopávkách nebyla nic snadného.
Příběh je opravdu hodně zamotaný a propletený, ale rozplétání bylo velmi nenásilné, zprostředkované samotnou Agathou, která si na pomoc přizvala své malé šedé buňky. V knize nechybí ani milostné vzplanutí mezi mladším mužem a starší ženou, šokující odhalení a dokonce ani smrt. Příběh je plný emocí a nenechá žádného čtenáře chladným. Konec byl místy napínavý, ale především hodně emotivní, kdy mi ukápla nejedna slza. Knížku jsem však zavřela s hezkým pocitem, že vše dopadlo přesně tak, jak mělo.
Těšila jsem se na samotný doslov, ve kterém jsem předpokládala, že bude odhaleno, nakolik se jedná o skutečnost či pouhou fikci. Agathin život mne natolik zaujal, že si plánuju v nejbližší době přečíst její skutečný životopis, ze kterého autorka získala spoustu informací. Autorka čerpala však i ze samotných detektivních románů Agathy Christie - Vražda v Mezopotámii, Sešli se v Bagdádu, Záhada Modrého vlaku a pochopitelně i Vražda v Orient Expresu posloužily jako vynikající zdroje při tvorbě postav a prostředí. Rovněž jí posloužily knihy, které Agatha Christie sepsala pod pseudonymem Mary Westmacottová, neboť jí pomohly intimně nahlédnout do jejího soukromého života, protože je začala psát po rozchodu s manželem a autorčin příběh se odehrává právě v této době.
Pokud máte rádi Agathu Christie a její detektivní romány, tato kniha vám může přiblížit pouze část jejího života. Přesto na vás dýchne atmosféra oné doby a budete mít pocit, že jste se ocitli na cestě spolu s Agathou, Katharine i Nancy. Nejedno odhalení vás přiměje se na něm více zamyslet, některé vás pouze jen dojme či rozesmutní. Ale takový je bohužel život.
Fakt, že se jedná částečně o fikci a v knize též vystupují i fiktivní postavy, může některého čtenáře odradit. Pokud očekáváte román s detektivní zápletkou, tato kniha nebude pro vás správnou volbou. V tom případě sáhněte po detektivních románech, které napsala samotná Agatha Christie.
✽
Prvně musím říct, že mě zaujal především název. Hned jsem si jej spojila s Vraždou v Orient Expresu, sympatickým belgickým detektivem Herculem Poirotem a Agathou Christie. Vše hezky doplňuje nádherná obálka, která na vás dýchá atmosférou dvacátých let minulého století.
Knížka je psána z pohledu tří žen, z nichž si každá nese své břímě z minulosti a cestou na Blízký východ se mu snaží uniknout. Pomalu s nimi rozplétáme jejich menší či větší tajemství, které odhalují a dávkují čtenáři postupně.
Začátek byl pro mne trochu obtížný na začtení se, ale ne tím, že by se kniha špatně četla nebo autorčiným stylem psaní, spíše tím, že jsem Orient Expres měla výhradně spojený s Herculem Poirotem a stále čekala, že se stane jakási vražda a hned na to se Poirot objeví a pustí se do svého typického vyšetřování. Tohle v knize opravdu nehledejte, ač se o něm postava Agathy Christie častokrát zmíní. Když jsem si konečně přiznala fakt, že se jedná o "pouhý" román pro ženy, hned se mi příběh snáze četl a dokonce jsem si jej užila na maximum.
Při čtení této knihy na vás dýchne atmosféra dvacátých let minulého století, živě si představíte Orient Expres a nejednou se zamyslíte nad tím, jaké by to bylo v něm cestovat. Více jak polovina knihy se odehrává "na cestě", ale nemusíte se bát, že byste se začali nudit. Vlak totiž zastavuje v historicky zajímavých městech, prohlédnete si tak očima hrdinek Benátky, Istanbul, a poté s nimi přestoupíte na Taurus Expres do Damašku a odtud se vydáte autokarem do cílové stanice - Bagdádu. Místy tak kniha působí spíše jako cestopis, který se vám snaží ukázat turisticky atraktivní místa a přiblížit vám životy v něm. Zajímavý byl i popis samotného Blízkého východu, kdy vám autorka přiblížila místní zvyky, a to především z doby, kdy ještě nebyl zničen válkou, jak je tomu dnes. Spolu s hlavními hrdinkami se dostanete i na vykopávky v Mezopotámii, kde Katharine pracuje, a zjistíte, že práce na vykopávkách nebyla nic snadného.
Příběh je opravdu hodně zamotaný a propletený, ale rozplétání bylo velmi nenásilné, zprostředkované samotnou Agathou, která si na pomoc přizvala své malé šedé buňky. V knize nechybí ani milostné vzplanutí mezi mladším mužem a starší ženou, šokující odhalení a dokonce ani smrt. Příběh je plný emocí a nenechá žádného čtenáře chladným. Konec byl místy napínavý, ale především hodně emotivní, kdy mi ukápla nejedna slza. Knížku jsem však zavřela s hezkým pocitem, že vše dopadlo přesně tak, jak mělo.
Těšila jsem se na samotný doslov, ve kterém jsem předpokládala, že bude odhaleno, nakolik se jedná o skutečnost či pouhou fikci. Agathin život mne natolik zaujal, že si plánuju v nejbližší době přečíst její skutečný životopis, ze kterého autorka získala spoustu informací. Autorka čerpala však i ze samotných detektivních románů Agathy Christie - Vražda v Mezopotámii, Sešli se v Bagdádu, Záhada Modrého vlaku a pochopitelně i Vražda v Orient Expresu posloužily jako vynikající zdroje při tvorbě postav a prostředí. Rovněž jí posloužily knihy, které Agatha Christie sepsala pod pseudonymem Mary Westmacottová, neboť jí pomohly intimně nahlédnout do jejího soukromého života, protože je začala psát po rozchodu s manželem a autorčin příběh se odehrává právě v této době.
Pokud máte rádi Agathu Christie a její detektivní romány, tato kniha vám může přiblížit pouze část jejího života. Přesto na vás dýchne atmosféra oné doby a budete mít pocit, že jste se ocitli na cestě spolu s Agathou, Katharine i Nancy. Nejedno odhalení vás přiměje se na něm více zamyslet, některé vás pouze jen dojme či rozesmutní. Ale takový je bohužel život.
Fakt, že se jedná částečně o fikci a v knize též vystupují i fiktivní postavy, může některého čtenáře odradit. Pokud očekáváte román s detektivní zápletkou, tato kniha nebude pro vás správnou volbou. V tom případě sáhněte po detektivních románech, které napsala samotná Agatha Christie.
90 %
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Lucii Horské a nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
