sobota 18. dubna 2020

RECENZE: V temnu | Lina Bengtsdotter

autor: Lina Bengtsdotter
překlad: Lucie Podhorná
originální název: Francesca (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 384
anotace


Moje zhodnocení:


Jelikož mě švédská autorka Lina Bengtsdotter přesvědčila už svojí prvotinou Na okraji (recenze zde), neváhala jsem a pustila se do dalšího pokračování s vyšetřovatelkou Charlie Lagerovou s názvem V temnu.

Už v minulém díle měli čtenáři možnost sledovat Charliino dětství a vyrůstání vedle problémové matky Betty. Tehdy ji totiž případ zavedl do rodného městečka, jehož obyvatelé se z něj nemohou vymanit a jejich osudy jsou vesměs tragické. Po přečtení jednoho novinového článku se Charlie dozví, že kdysi v jejím rodném městečku zmizela šestnáctiletá dívka Francesca, která neměla moc pěknou pověst. Kvůli úmrtí nejlepšího kamaráda se pokusila o sebevraždu, trpěla depresemi a byla prostě jiná. Charlie její zmizení nenechá spát a rozhodne se, že se spolu s kamarádem novinářem Johanem pokusí její záhadné zmizení vyšetřit. Současně odkryje i části minulosti své a svojí matky.


Autorka se opět vrátila do Gullspångu, městečka, v němž má kořeny Charlie Lagerová, hlavní hrdinka tohoto příběhu. Ale ani tentokrát není sama. Čtenář sleduje děj střídavě i očima Francescy, dívky, která záhadně zmizela před víc jak 25 lety, a mapuje její poslední měsíce života. Dívka se narodila do prominentní a bohaté rodiny, ale nikdy do ní úplně nezapadla. Její excesy ji zavedly zpět do rodinného sídla, kam se po zotavení z demonstrativního pokusu o sebevraždu vrátila s rodiči, kteří mají dohlédnout na její plné uzdravení. Francesca se však upne k alkoholu poté, co je přesvědčena, že její nejlepší kamarád Paul byl zavražděn. Nikdo jí to nechce věřit. Co nakonec vede k jejímu zmizení? A kam vlastně zmizela?

Autorka umí skvěle pracovat s postavami. Vykreslení ať už Charlie Lagerové či Francescy bylo téměř bezchybné a obě tyto postavy mě bavilo sledovat od samého počátku až do konce tohoto příběhu. Zvláštními vsuvkami byly kapitoly nazvané "Mezery v čase", v nichž Francesca s Paulem filozofují a přemýšlejí nejen nad smyslem života. Rovněž atmosféra městečka i jeho obyvatel byla napsaná skvěle. Nejen Charlie, ale snad i každý místní obyvatel má nějakým způsobem pošramocenou minulost. Opět se čtenář dozvídá drobné střípky z Charliina dětství a odhaluje kus její minulosti. Charliina matka Betty znovu zamíchá kartami a na povrch začnou vyplouvat další šokující odhalení. Souvisí snad se zmizelou Francescou?


Jedinou výtku mám k začátku, který byl dle mého názoru pomalejší, a než se konečně začalo dít něco pořádného, uběhlo celkem dost stránek. Přesto mě příběh opět chytl a já si jej užila plnými doušky. Až do úplného konce budete tápat, jak to s Francescou vlastně dopadlo, i když jisté indicie vám mohly napovědět. Závěr vás však překvapí, protože nakonec bylo vše úplně jinak. Přesto v souvislosti s uklidňujícím koníčkem Francescy, který prováděla na zahradě, mě trklo, jaký osud ji nejspíš potkal. 

I když je příběh spíše detektivním románem, nic mu to neubralo na čtivosti, napětí a zvratech, kterých si v něm užijete docela dost. Konec byl třešničkou na dortu, i když jsem se upřímně těšila na epilog z pohledu Francescy, který mi v knize chyběl.

Celkově však knihu musím hodnotit jako nadprůměrnou, protože autorka už ve své prvotině ukázala, že psát umí. V temnu doporučuji všem čtenářům, kteří vyhledávají promyšlené příběhy a vyhýbají se litrům prolité krve a zbytečnému násilí, ale přesto jim nevadí jistá melancholie, která příběh obestírá.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu V temnu, pokud vás zaujala, můžete koupit.
Continue Reading...

pátek 10. dubna 2020

RECENZE: Smrtící útes | Gregg Dunnett

autor: Gregg Dunnett
překlad: Jakub Kapras
originální název: The Things You Find in Rockpools (2018)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2020
počet stran: 408
anotace


Moje zhodnocení:


Když se mi dostala do ruky novinka nakladatelství Katto Smrtící útes, kterou napsal britský autor Gregg Dunnett, netušila jsem, že mě tato kniha pohltí tak, jak už se mi dlouho u jiného thrilleru nestalo.

Na dětské vypravěče mám asi štěstí. Už druhá kniha v krátké době, která mě zaujala neotřelým a originálním vyprávěním. Smrtící útes je jednou z nich. Příběh vypráví jedenáctiletý Billy, který žije na ostrově Lornea se svým tátou, kdysi nadějným surfařem. Billyho však moře neláká - aspoň ne tak, jak by si přál jeho táta. Billy se chce stát mořským biologem a věnuje se velmi zvláštnímu koníčku - po celém ostrově má rozpracované různé vědecké experimenty, z nichž nejaktuálnějším je sledování migrace krabů poustevníků. Zajímá se také o zmizení Olivie Curranové, která se pohřešuje již tři měsíce a jejíž tělo nebylo dosud nalezeno. Billy se chopí vyšetřování, protože má pocit, že policie nic nedělá, a zaměří se na místního podivína. Když na scénu vstoupí dva detektivové Westová a Rogers, příběh nabere na obrátkách...


Wow! Do rukou se mi dostal skvost mezi thrillery. A čím že je tato kniha tak výjimečná? Především výborným vypravěčem, jímž je právě jedenáctiletý Billy, sympatický klučina, který má zvláštní zálibu v různých vědeckých experimentech. Nemusíte se však obávat dětinského vypravování - Billy je výjimečný chlapec a podle toho se i vyjadřuje. Když se ujme vyšetřování na vlastní pěst, stále bude pouhým dítětem a úměrně ke svému věku použije i vyšetřovací metody a postupy. 

Autor napsal zajímavý, neotřelý a hlavně napínavý thriller, který vás zaujme už od prvních stránek. A to doslova. Hlavně z toho začátku jsem byla celkem paf, než mi celá situace dala smysl. A Billyho jsem si oblíbila, protože vědu také miluji a děsně jsem mu fandila. Bála jsem se, že jakmile do děje vstoupili detektivové, že mé nadšení opadne, ale nestalo se tak. Autor tyto dějové linky rozlišil formou vyprávění, takže se vůbec neztratíte i přesto, že nejsou mimo to kapitoly jinak rozlišené.

S hlavním hrdinou si budete připadat, jako kdybyste se na ostrově ocitli s ním. Rozbouřené moře a jeho vlny budete mít na dosah. Autor tyto popisy zvládl bravurně a surfování zažijete doslova na vlastní kůži. Zajímavostí je, že ostrov Lornea je fiktivní a vznikl čistě pro autorovy potřeby umístit děj do správných míst. Na začátku si můžete prohlédnout i orientační mapku ostrova, jejíž popis jsem minimálně jednou potřebovala k orientaci.


Tempo knihy je strhující, zvraty překvapivé a nečekané a celkově se jedná o knihu pro thrillerové fajnšmekry. Autor umí za každé situace navodit tu správnou atmosféru nepostrádající napětí, které je pro tento druh žánru přímo žádoucí. Nechybí ani tolik potřebná gradace děje, která má ke konci vražedné tempo. Tento nervydrásající příběh vám ještě dlouho zůstane v hlavě.

Věřím, že si knihu užijete stejně jako já a na konci se vám bude s hlavním hrdinou těžko loučit. Doufám, že se dočkáme dalších autorových knih v českém překladu. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

RECENZE: Všechno je lež | Michelle Sacks

autor: Michelle Sacks
překlad: Milan Lžička
originální název: All the Lost Things (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 264
anotace


Moje zhodnocení:


Autorka Michelle Sacks mě zaujala už její předchozí knihou V dobrém i zlém (recenze zde), takže jsem si nemohla nechat ujít ani její novinku s názvem Všechno je lež.

Hlavní vypravěčkou, která dělá knihu v mnohém výjimečnou, je sedmiletá dívenka Dolly, která vyrazila s tátou, jenž často pracuje mimo domov a s nímž se proto moc nevídá, na výlet za dobrodružstvím. S Dolly cestuje i její dvojče - plastová kobylka Clemesta, v níž našla svou imaginární kamarádku. Dolly se spolu s Clemestou, kouzelnou koňskou královnou, která mluví, ale slyšet ji může jen Dolly, těší na nové zážitky, kterých je zpočátku velmi mnoho. Cesta se však zdá být den ode dne delší a táta zamlklejší a smutnější...


Zpočátku jsem se trochu obávala příběhu viděného očima sedmileté dívky, ale musím uznat, že mé obavy byly liché a já se velice snadno a rychle ponořila do příběhu, který se od ostatních v mnohém odlišuje. Co knihu dělá originální a zvláštní, je právě hlavní vypravěčka, která svůj příběh vypráví skze rozhovory se svou imaginární přítelkyní Clemestou, která je v jejích očích výjimečná a po celou cestu Dolly dobře radí. Ta se však radami Clemesty příliš neřídí a chce si užít táty, protože je pro ni vzácný. Postupem času čtenář odhaluje, že nic není takové, jaké se na první pohled zdá, ale především, že všechno je lež.

I když můžete velmi brzy tušit, jakým směrem se příběh bude odehrávat (já nic netušila a o to více jsem byla na konci překvapená), zjistíte, že nic není černobílé, a to ani Dollyin táta, který působí už od prvních stránek nedůvěryhodně. Nečekejte však růžový konec, kterým příběh může celou dobu zavánět. Pokud jste četli již autorčinu prvotinu, tak musíte tušit, že si pro vás připraví nejedno překvapení na závěr. 


Někdo může namítat, že tempo příběhu je příliš pomalé a v podstatě se celou cestu nic převratného neděje. Zdání však klame, neboť tím si autorka připravuje půdu pro emocemi nabitý konec, který vás vyždímá až do poslední kapky. Na závěr se strhne lavina a jedno oko nezůstane suché. Děj je plný dialogů, které vás udrží v pozoru, takže vám stránky budou ubíhat pod rukama. Jakmile knihu otevřete, už ji nebudete chtít dát z ruky a budete zvědaví, jak vše dopadne.

Po dlouhé době jsem se setkala s originálním pojetím příběhu v daném žánru a jsem nadšená. Chtěla bych však zdůraznit, že kniha a samotný příběh, jakož i jeho vypravěč, nesedne každému čtenáři. Je však výbornou sondou do duše malého nevinného dítěte, které se snaží vyrovnat s konflikty rodičů, jenž pošramotí každou dětskou mysl. Vytěsnit špatné vzpomínky se zdá být nejlepším řešením, ale i chytrá kobylka Clemesta ví, že ne vždy to, co považujeme na první pohled za správné, správné i ve skutečnosti je.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Všechno je lež, pokud vás zaujala, můžete koupit.
Continue Reading...

čtvrtek 9. dubna 2020

RECENZE: 25 gramů štěstí | Massimo Vacchetta, Antonella Tomaselli

autor: Massimo Vacchetta, Antonella Tomaselli
překlad: Barbora Šupíková
originální název: 25 grammi di felicità (2016)
nakladatelství: Kazda
rok vydání: 2019
počet stran: 184
anotace


Moje zhodnocení:


Když mi nakladatelství Kazda nabídlo italský bestseller 25 gramů štěstí s podtitulem Jak vám maličký ježek může změnit život, řekla jsem si, proč ne. Zvířata i přírodu mám ráda a knihu věnovanou výhradně ježkům jsem ještě nečetla.

Tato kniha vypráví příběh Massima Vacchetty, veterináře specializujícího se na dobytek, kterému jednoho dne svěří kolega do péče 25 gramové mládě ježka. Massimo je zpočátku vyděšený, a to nejen velikostí toho miniautrního tvorečka, ale také tím, že s ježky neměl dosud žádné zkušenosti. Vezme to však jako výzvu, malého tvorečka si oblíbí a po zjištění, že se jedná o samičku, ji pojmenuje Ninna. Ta si za krátkou chvíli dokáže získat celé jeho srdce. Její péčí se vzdá rodinného života a malou Ninnu přijme jako své vlastní dítě.


Zpočátku vás může jeho přehnaná péče trochu děsit, protože malé ježčí mládě bere opravdu jako malé miminko, které potřebuje jeho 24 hodinovou péči. Zároveň s tím, jak malá Ninna roste, se Massimo učí vše o životě ježků. Ninna je totiž velice zvědavý ježeček a musí okouzlit snad každého. Massimo si díky Ninně uvědomil, co je pro něho v životě důležité a založil záchrannou stanici pro ježky. Ježci jsou totiž ohrožený druh, málo doceněný a autor se snaží zraněná, týraná a bezbranná zvířátka zachránit, neboť i ona mají právo na plnohodnotný život. 

"Tak proč to děláš. Co máš z ježků?"
"Mám z nich radost."

Massimo vypráví laskavý, milý a dojemný příběh, který musí chytnout za srdce každého milovníka zvířat. Já jsem toho důkazem. Už dlouho se mi nestalo, abych u takového druhu příběhu měla neustále slzy v očích dojetím. Antonella Tomaselli, která příběh sestavila z rozhovorů s Massimem, odvedla opravdu skvělou práci.


Vím, že čtenáři vyhledávají spíše příběhy o psech či kočkách, ale i tento o ježcích stojí rozhodně za to a potěší každého milovníka zvířat. Uvnitř naleznete nejen úžasný příběh, ale rovněž krásné fotografie vyvedené na křídovém papíře, které vás seznámi s ježky, jenž se dostali Massimovi do rukou a on udělal vše pro to, aby je zachránil. Bonusem jsou zajímavé informace o ježcích a věřím, že až knihu přečtete, budete si chtít jednoho ježečka pořídit i domů.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Kazda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pátek 3. dubna 2020

RECENZE: Mýtné | Cherie Priest

autor: Cherie Priest
překlad: Zuzana Vrbová
originální název: The Toll (2019)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2020
počet stran: 328
anotace


Moje zhodnocení:


Ještě než vyšla kniha Mýtné americé autorky Cherie Priest, shlédla jsem na ni upoutávku, která mě zaujala. A když mi byla kniha nabídnuta k recenzi, neváhala jsem ani na chvilku. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Novomanželé Titus a Melanie Bellovi jsou na cestě do Národní přírodní rezervace Okefenokee, aby tam strávili líbánky na kánoi. Cesta vede po státní silnici č. 177, na které leží šest mostů, jednou za čas tam však můžete narazit na sedmý. Když manželé Bellovi přijedou k malému vratkému mostu širokému tak akorát pro jedno auto, jsou nesví. Na druhou stranu mostu nejde dohlédnout a zažijou tunelovou vizi. Když se však Titus později probere, zjistí, že manželka i most jsou pryč. Spojí se s místní policií, která začne po Melanii pátrat. Když přijde řeč na úzký dřevěný most, dozví se, že neexistuje...


Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila a taky se tak trochu obávála, jaký příběh mě čeká uvnitř a zda se budu bát, jak slibuje obálka, na níž je označení "horor". Začátek se vám může zdát trochu pomalejší, ale na druhou stranu vás jistě zaujme místo, do něhož autorka svůj děj zasadila. Bývalé pilařské městečko Staywater nacházející se nedaleko od močálů, v němž záhadně už od nepaměti mizí lidé, nenajdete ani na mapě. Představte si typicky americký zapadákov s jednou fungující hospodou, motelem a zkrachovalými obchody. Atmosféra místa je vylíčena skvěle, ale podle mého názoru jsou některé zajímavé kulisy nerozvinuté a zbytečně nevyužité (například obchod s panenkami, místnost s duchy či postava Karla). Přitom na čtenáře by dozajista fungovaly, protože nápady měla autorka dobré.

Co se týče postav, těžko říct, která byla hlavní. V příběhu se promítá hned několik postav, především mužských, a hlavní dějovou linkou se zdá být pátrání po zmizelé Melanii. 

Kniha Mýtné je označována jako horor a některé prvky objevující se v příběhu žánrově splňuje, bohužel se však nedočkáte přílišné mrazivé atmosféry (až na pár výjimek) a těžko budete hledat scény, u kterých pocítíte alespoň náznak strachu. A to je nejspíš kámen úrazu. Co mi dále vadilo, jakožto čtenáři očekávající správný horor, byla absence nočních scén. Věřím, že dobrý horor se dá napsat i "za světla", ale zde to podle mého názoru chybělo. Přitom bažiny a jejich okolí skrývaly tolik možností. Škoda nevyužitého potenciálu.


Druhá třetina knihy byla nejlepší a přiznám se, že jsem ji četla jedním dechem. Konečně se objevila trocha napětí a několik napínavých scén. Konec považuji za nejslabší. Závěrečná bitva mi přišla spíše k smíchu, než abych u ní tajila dech. Rozepsala bych se k vytýkaným scénám více, ale nechci příliš prozrazovat.

Knize se nedá upřít čtivost a snaha přijít na kloub tomu, co se v tajemném městečku odehrává. Některé věci však nebyly vůbec vysvětleny a na konci jsem měla snad více nezodpovězených otázek než na začátku. V mém případě se jednalo o zklamání a Mýtné má očekávání bohužel nenaplnilo. Hodnotím jako průměr.


✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Mýtné vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...