RECENZE: Mám nad tebou moc | Teresa Driscoll

autor: Teresa Driscoll (p)
překlad: Ivana Nuhlíčková
originální název: I Am Watching You (2017)
nakladatelství: Ikar
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Ella cestuje vlakem a nechtíc vyslechne rozhovor dvou mladých dívek, které cestují poprvé do Londýna. Nevěnuje tomu pozornost do doby, než si k dívkám přisednou dva mladíci, ze nichž později vyleze, že právě opustili brány vězení. Oba děvčatům nabízí průvodce po Londýně a domlouvají si večerní akci v klubu. Ella chce v jednu chvíli zasáhnout, protože se v ní ozve mateřský instinkt, ale nakonec od toho upustí. Druhý den se s hrůzou dozví, že jedna z dívek, krásná Anna, zmizela. V Elle se probudí výčitky svědomí a policii se ozve jako svědek. Uplyne rok a Anna je stále nezvěstná. Ella se stále nemůže vyrovnat s tím, že tehdy nezasáhla a vyčítají jí to i další lidé. Když jí začnou chodit výhrůžné dopisy, najme si soukromého detektiva…

✽

Mám nad tebou moc Teresy Driscoll je další thriller z Edice světový bestseller, který mě nějakým způsobem zlákal a tak jsem si ho pořídila. Plánovala jsem jej přečíst někdy v budoucnu, ale nakonec jsem se k ní dostala celkem brzy, a to díky společnému čtení. Jak se mi kniha líbila a zda jsem s ní byla spokojená, se dozvíte v recenzi níže.

Příběh nám autorka předestírá prostřednictvím několika vypravěčů – svědkyně Elly, Annina otce, kamarádky Sarah a detektiva Matthewa. Čtenář se tak velice pomalu dozvídá tehdejší události a zjišťuje, že každý skrývá nějaké tajemství. Co tají Annina kamarádka Sarah? Proč se rozdělily a nezůstaly spolu? Co se mezi nimi stalo? Jaké zoufalství povede Annina otce k činu, který hodlá spáchat? Kdo posílá výhrůžné vzkazy svědkyni Ellie? A kdo ji sleduje? Co vypátrá soukromý detektiv Matthew?

Po dlouhé době mě kniha zaujala již od prvních stránek a jen velmi nerada jsem ji odkládala. Nejen, že se v ní střídají vypravěči, což je samo o sobě četbu pohánějící, ale kapitoly jsou akorát tak dlouhé (spíše krátké) a vždy končí takovým způsobem, že vás okamžitě navnadí na další stránky. Kapitolu po kapitole vám autorka servíruje drobky indicií, z nichž se pokoušíte složit ucelený obrázek a konečně přijít na to, co ta nebo ona osoba skrývá. S další a další stránkou podezíráte někoho jiného, až máte pocit, že v Annině zmizení musel mít prsty snad každý. Přesto jsem si myslela, že jsem ještě před polovinou odhalila motiv i vraha. Ale spletla jsem se na celé čáře.

Konec je překvapivý, i když nakonec asi trochu jiný, než čekáte. Rozuzlení zápletky bylo na můj vkus možná až moc rychlé a bylo mi líto, že příběh již dále nepokračuje. Svědkyni Ellu si umím v hlavní roli představit i v nějakém volném pokračování, její postava i příběh by měl potenciál.

Měla jsem tendenci tuto knihu neustále srovnávat s knihou Do vody od Pauly Hawkins, v níž také vystupuje hned několik vypravěčů, kteří se nepravidelně střídají ve vyprávění. Jen v knize Mám nad tebou moc jich nevystupovalo tolik a vyprávění nebylo místy tolik zmatené, aby se čtenáři neorientovali. Co se týče zápletky a celkového zpracování však lépe hodnotím právě Do vody, přesto Mám nad tebou moc spadá rovněž mezi ty povedenější thrillery, které by si podle mého názoru měl každý milovník thrilleru přečíst.

Pokud tedy hledáte thriller s psychologickými prvky, který je svižný, čtivý, bez zbytečné vycpávky, jehož tempo je rychlé, postavy zajímavé, v němž nechybí napětí a překvapivý závěr, rozhodně se zaměřte na tuto knihu. Doufám, že vás nezklame.

✰✰✰✰

Jak se stavíte k nálepkám "bestseller"?

Mají na vás nějaký vliv?

Četli jste tuto knihu?

Continue Reading...

RECENZE: Do vody | Paula Hawkins

autor: Paula Hawkins
překlad: Věra Klásková
originální název: Into the Water (2017)
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Na dně řeky je objeveno tělo Nel Abbottové, svobodné matky, a mnozí nepochybují o tom, že to byla sebevražda. Na témže místě byla totiž toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to nejsou první ženy, nad nimiž se uzavřela hladina místní řeky, ale jsou to právě ony dvě, které rozvíří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. Z temných vod začínají vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství...

✽

Paula Hawkins si mě získala svým debutem Dívka ve vlaku, takže jsem si nemohla nechat ujít i její druhý thriller Do vody, který na přečtení sice čekal delší dobu, ale dočkal se, za což jsem ráda.

Městečko Beckfort je sice malé, co do rozlohy a počtu obyvatel, ale jeho historie je velmi bohatá a sahá až do doby, kdy se v místní řece topily čarodějnice. Jak ubíhal čas, skončily v Tůni Tonoucích další ženy a dívky, ať už cizím přičiněním nebo z vlastního rozhodnutí. Příběh začíná v okamžik, kdy je v tůni objeveno tělo svobodné matky Nel Abbottové, která právě o historii místní říčky psala knihu. Toho léta byla na stejném místě nalezena další mladá dívka. Na pohřeb přijíždí Nelina sestra Jules, která se sestrou již delší dobu neudržovala kontakt kvůli dávnému a nevyřčenému tajemství. Co zapříčinilo, že se sestry vůbec nestýkaly? Do městečka přijíždí také mladá policistka Erin, díky níž se pomalu začnou rozmotávat dávná tajemství, která jsou záludná a temná jako místní řeka, okolo které se celý příběh točí.

Kniha Do vody však není jen dvou sestrách, ale vystupuje zde více postav, než by vás na první pohled mohlo napadnout. Hodně čtenářů právě autorce vytýká velké množství postav, ve kterých se můžete ztrácet. Ano, zpočátku budete zmatení a nebudete chápat bližší souvislosti, ale s další a další stránkou si budete z malých střípků skládat celkový obraz tajemství a lží, protože v ospalém Beckfordu každý něco skrývá.

Styl vyprávění oproti Dívce ve vlaku je odlišný, ale mě se opět líbil. Vyprávění z více pohledů děj ozvláštňuje a autorka jej ráda utnula v momentu největšího napětí. Já si četbu užívala a s každou další stránkou jsem se hlouběji nořila do příběhu, který mě totálně pohltil. Atmosféra ospalého městečka byla vykreslená tajuplně, jakož i charaktery jednotlivých postav. Některé byly propracované více, některé méně, ale celkově je hodnotím kladně. Na knize se mi také líbily vsuvky o ženách, které se utopily v Tůni Tonoucích a které jsou čtenáři předkládány právě prostřednictvím úryvků z knihy, kterou psala již mrtvá Nel Abbottová. Její kniha ležela mnoha místním lidem v žaludku. Je tedy  možné, že byla motivem k vraždě? A byla to vůbec vražda nebo šlo o pouhou nehodu? V 17. století byla v Tůni Tonoucích utopena čarodějnice Libby, jejíž příběh dodává knize nádech tajemna a představu hrůzy, která se zde v minulosti děla a která také ovlivnila smýšlení místních obyvatel.

Závěr knihy byl napínavý a zároveň překvapivý, ale knize musím vytknout jedinou věc. Konec byl dle mého trochu natahovaný a závěrečné přiznání vraha pomyslným posledním hřebíčkem do rakve.

Přesto hodnotím knihu velmi kladně a rozhodně se řadím mezi fanoušky Pauly Hawkins. Budu s nadšením očekávat, jakou další knihu si pro čtenáře vymyslí a jestli ji přijmou lépe než tuto. Myslím, že je škoda, že tato kniha nemá vyšší hodnocení, protože si ho dle mého zaslouží.

Nakonec nesmím opomenout ani krásnou obálku, která se moc povedla a jistě bude ozdobou každé knihovničky.

Pokud se vám Dívka ve vlaku líbila, vřele doporučuji i další autorčinu knihu Do vody. Nečekejte však stejný styl vyprávění. V takovém případě by vás mohla zklamat. Pokud se do ní pustíte, doporučuji vytrvat i přes větší množství postav, protože pak si vás kniha získá a nebudete ji chtít odložit.

✰✰✰✰

Co říkáte na autorku Paulu Hawkins? Četli jste Dívku ve vlaku i další její počin Do vody? Co na obě knihy říkáte?

Continue Reading...

MINIRECENZE: Palác lží | Říjnový seznam | Mizející rok

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po delší době jsem přečetla tři knížky z knihovny a na vypůjčené knížky píšu jen minirecenze.

Tentokrát jsem si pro vás nachystala minirecenzi na závěrečný díl o Elle a Reedovi Palác lží, dále knihu psanou od konce k začátku od Jefferyho Deavera s názvem Říjnový seznam a thriller, který až tak thrillerem není od autorky Kate Moretti s názvem Mizející rok.

Štastnou ruku jsem neměla s knihami Říjnový seznam a Mizející rok, ale o to víc mě těší, že knížky byly pouze vypůjčené z knihovny.

Budu ráda za každý komentář, váš názor, pokud jste některou z knih četli a zda se vám případně líbila či nelíbila.

Palác lží | Erin Watt

❗Pokud jste ještě nečetli předchozí díly, mohou být zde prozrazeny některé klíčové momenty z předchozích dílů.❗

Stručná anotace:

Sotva přes práh Roylaovic domu překročí Stephen, Ellin údajně mrtvý otec, je Reed Royal obviněn z vraždy otcovy snoubenky. Přichází jeden šok za druhým a Ella i Reed je musí nejprve zpracovat a pak se s nimi začít vyrovnávat. Stephen si na Ellu dělá nároky, chce dohnat všechny roky, které zameškal a rozhodne se, že si ji nastěhuje domů, aby se sblížili. Bohužel není nakloněn lásce mezi Ellou a Reedem a snaží se jejich setkání zabránit. Reed navíc řeší závažné obvinění z vraždy, neboť jsou proti němu vzneseny nezvratné důkazy, které hovoří v jeho neprospěch. Reed je nevinen, ale důkazy hovoří jasně. Pokud Reed není vrah, kdo mohl chtít zavraždit Brooke?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Po Prokletém princi, který skončil hodně otevřeně, mi nezbylo, než se pustit i do závěrečného dílu.

Stručné zhodnocení:

Myslím si, že se jedná o celkem důstojné  ukončení série o Elle a Reedovi (další díly se zaměří na Reedova bratra Eastona). První díl však překonán nebyl, ale zase mě to díky detektivní zápletce bavilo více než Prokletý princ. I když bylo předem celkem jasné, jak se zápletka vyvrbí a jaký bude konec, ničemu to nevadilo, protože se opět jednalo o čtivou a  návykovou záležitost, kterou jsem zhltla během dvou dnů. Na pokračování s Eastonem jsem vcelku zvědavá, něco bylo nakousnuto už v tomto díle a myslím, že hodně čtenářek je natěšených. Easton a ostatní jsou sympatičtí, snadno si je jako postavy oblíbíte a budete hltat jejich lásky a trápení a různé bolístky jedním dechem.

✰✰✰✰

Říjnový seznam | Jeffery Deaver

Stručná anotace:

Gabriela McKenzieová zoufale čeká na zprávy o své unesené šestileté dcerce. Konečně se otevřou dveře. Do místnosti ale nevstoupí policie ani vyjednavač. Je to únosce a v ruce drží zbraň. Přesně takhle začíná autorův román, který je psán od konce k začátku. Ještě před dvěma dny vedla Gabriela normální život, teď musí sehnat výkupné pro únosce, ale také musí odevzdat záhadný dokument nazvaný jako Říjnový seznam. Nikdy o listině neslyšela, jen ví, že kdysi patřila jejímu šéfovi, který před uprchl před policií neznámo kam.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Byla jsem zvědavá, jak se autor popere s atypicky psaným románem.

Stručné zhodnocení:

Tak tohle byla bohužel katastrofa. Kniha mě nezaujala ani od první stránky, ani od sté, pořádně jsem se začetla někde na 250. straně, což je dost zoufalé. Nemohla jsem si zvyknout na psaní od konce, pořád jsem přemýšlela, jestli si mám pamatovat, co se stalo v předchozí kapitole nebo se soustředit na tu následující. Celé mi to přišlo zmatené a nemohla jsem se pořádně začíst. Knížku jsem dočetla jen silou vůle, ale předtím jsem ji chtěla minimálně pětkrát odložit na neurčito. Zvědavost však byla silnější, čekala jsem na překvapivý konec, resp. začátek příběhu. V tomhle autor nezklamal. Své čtenáře umí překvapit a šokovat. Závěr to dle mého názoru bohužel nezachránil. Škoda, ale tato kniha mi vůbec nesedla. Kdyby toto byla moje první přečtená kniha od autora, věřím, že po žádné další už nikdy nesáhnu. Tuto knihu hodnotím jako brak a ztrátu času.

✰✰

Mizející rok | Kate Moretti

Stručná anotace:

Zoe byla jako malé miminko adoptována, biologická matka si ji nějakého důvodu nenechala a Zoe měla štěstí a dostala se do dobrých rukou. Vychovávala ji Evelyn a i když neměly moc peněz, vždy si nějak poradily a co hlavně, měly se rády. Když Zoe dospěla, Evelyn zemřela na rakovinu a Zoe se zhroutil svět. Začala brát drogy, prodávat je a dokonce se zapletla do obchodu s bílým masem. Pak ale dostane od života druhou šanci. Odstěhuje se na druhý konec Států do New Yorku, najde si práci v aranžérském salónu a snaží se zapomenout na vše, co se stalo v Kalifornii. Poté se seznámí s bohatým a okouzlujícím Henrym, oba dva se zamilují a do pár měsíců se vezmou. Pak se ale začnou dít divné věci. Nejprve se někdo pokusí Zoe srazit autem, pak se jim kdosi vloupe do bytu a Zoe má pocit, že ji dohání její vlastní minulost.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Při návštěvě knihovny jsem byla zlákána touto novinkou a vypůjčila si ji. Po dvou měsících jsem se konečně dostala k jejímu přečtení.

Stručné zhodnocení:

Po hodnoceních na knižních databázích jsem od knihy mnoho neočekávala, ale našlo se pár výjimek, které knihu hodnotily kladně, tak jsem trochu doufala, že se také zařadím k této skupině. Bohužel se tak nestalo. Příběh připomíná knihy Za zavřenými dveřmi nebo Manželé odvedle, ale řadí se k těm méně povedeným. Děj se dost vleče, často jsem se při čtení nudila, ale říkala jsem si, že to přece nevzdám. Příběh mě pořádně chytl až kdesi na dvousté straně, což považuji za dost slabé. Hlavní hrdinka má nasazené růžové brýle a nevidí pravdu nebo možná nechce vidět. Čtenáři jsou některé skutečnosti jasné dříve, než hlavní hrdince, což o ní dost vypovídá. Kniha se prezentuje jako thriller, ale těch prvků je tam poskrovnu. Mizející rok je tak trochu splácanina všeho možného - hledání biologické matky, dvojí identita, do toho manžel s tajemstvími, jehož předchozí manželka, kterou nikdo nikdy neviděl, zemřela...Ale abych jen nehanila - děj je místy překvapivý s pár zajímavými zvraty a nečekaným koncem. Jako celek však kniha nefunguje jak má, nemá spád a chybí jí napětí, což u thrillerů očekávám. Konec to celé bohužel nezachránil.  

✰✰

Continue Reading...

MINIRECENZE: Případ Amelia | Křik

Hezký večer milí čtenáři.

Po delší pauze vám opět přináším článek s minirecenzemi, které tentokrát budou jenom dvě. Zjistila jsem totiž, že potřebuji odkaz do měsíční rekapitulace za březen ke knize Případ Amelia, ale článek jsem stále nepublikovala. Takže napravuji 😊.

Případ Amelia│Kimberly McCreight

Stručný obsah:
Kate pracuje jako právnička v jedné renomované firmě a žije sama se svou patnáctiletou dcerou Amelií. Jednoho dne zavolají Kate ze školy s tím, že Amelia podváděla se slohovou prací. Než dorazí na místo, všude jsou policejní vozy a sanitka. O chvíli později se dozví zdrcující zprávu. Její dcera Amelia skočila ze střechy školní budovy a je mrtvá. Pár týdnů po pohřbu se Kate vrací do práce do advokátní kanceláře, když jí v tom přijde zpráva z neznámého čísla, že Amelia sebevraždu nespáchala. Kate se rozhodne zjistit pravdu a odhalit, kdo vlastně byla její dcera.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Fakt, že je kniha srovnávána se Zmizelou od Gillian Flynn, nebyl pro mě vůbec směrodatný. Hlavním důvodem, proč jsem si knihu chtěla přečíst, bylo vysoké hodnocení a celkové chválení tohoto autorčina debutu.

Stručné zhodnocení:

V prvé řadě musím podotknout, že kniha je špatně řazena mezi thrillery. Nepřišla mi ani jako detektivka, byť Kateina příběhová linie se věnovala pátrání s pomocí detektiva, který dostal případ nově na starost, ale přesto knihu spíše zařazuji do románu. Hlavně co se týče dějové linky Amelie. Ta by se vcelku dala zařadit i do žánru young adult, neboť vypravěčce je patnáct let a zažívá problémy a starosti se svým věkem spojené. Začátek knihy mi přišel slabší, příběh se pořádně rozjel až za polovinou a párkrát jsem uvažovala i nad tím, že knihu odložím. Ale toto dělám jen velmi nerada a navíc jsem byla zvědavá, co stálo za Ameliinou smrtí. Druhá polovina byla mnohem lepší, čtivější, měla spád a konec byl překvapivý. Přesto ve mě po přečtení zůstává pocit, jako bych už někdy podobnou knihu četla. Nejspíš je to tím, že kniha byla vydána již v roce 2014 a od té doby mohly být napsány knihy s podobnou tématikou. Poslední kapitola byla dojemná, neboť v ní Kate vzpomínala na svou dceru Amelii a pěkné zážitky, které spolu zažily. 

✰✰✰✰

Křik│Nicolas Beuglet

Stručný obsah:
Jedné mrazivé noci jsou policisté přivoláni k rutinnímu případu úmrtí v psychiatrické léčebně. Tělo pacienta, který uškrtil sám sebe, je nalezeno s ústy otevřenými v tichém výkřiku. Případu se ujímá inspektorka Sarah Geringënová, která cítí, že tady něco nesedí. Co znamená jizva ve tvaru číslice 488 na čele oběti? Sarah brzy zjistí, že ředitel léčebny skrývá některé důkazy a tělo oběti nechal přemístit. Když se Sarah konečně dostane do správného pokoje oběti, vyděsí ji kresby na stěně. Co znamenají? Vyšetřování zločinu zavede čtenáře přes Oslo, Paříž, Londýn a Minnesotu až k otázce, která fascinuje snad každého: Existuje posmrtný život?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Na knihu mě nalákala obálka ve spojitosti s podtitulem "inspirováno skutečnými událostmi".

Stručné zhodnocení:
Než jsem knihu začala číst, měla jsem o ní určité představy. Anotace totiž napovídá, že oběť je nalezena v psychiatrické léčebně, tudíž jsem se domnívala, že se celý příběh bude odehrávat v lákavém prostředí psychiatrické léčebny. Bohužel léčebna posloužila jen jako kulisa pro rozehrání zápletky a příběh odvane hlavní hrdinku až do vzdálených končin. 

Námět knihy je hodně zajímavý a originální, ale zpracování mě už tolik nenadchlo. Nemám v knihách moc ráda akční scény připomínající béčkové akční filmy, tedy různé honičky, boj zblízka a podobně. Působí to na mě lacině a tajemno, kterým byla kniha zpočátku zahalena, trochu ztrácelo na svém kouzlu. První polovina knihy mi přišla povedenější než druhá, kterou zachránil nečekaný konec a hlavně epilog vedoucí k zamyšlení. Vše podtrhl autorův doslov, který mi nasadil pořádného červíčka do hlavy. 

O pokusech, které hrají v příběhu velkou roli, jsem nikdy neslyšela, ale díky autorově doslovu si o nich nebudu ani více zjišťovat. Stačí mi to, co jsem se dozvěděla a více pátrat nepotřebuji. Je to totiž trochu děsivé.

Autor píše čtivě, takže stránky ubíhají samy pod rukama, konec je opravdu famózní a já sama jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých poznatků.  

Knihu rozhodně doporučuji.

✰✰✰✰

Četli jste některou z těchto knih?
Líbila se vám?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: Ta přede mnou | J. P. Delaney

autor: J. P. Delaney (p)
překlad: Milena Pellarová
originální název: The Girl Before
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 344
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Představte si, že vám je k pronájmu nabídnut úžasný a moderní dům, jenž je postaven v minimalistickém stylu, za směšný nájem. Má to však jeden háček, musíte žít podle jeho pravidel.

Emma se snaží zapomenout na traumatický zážitek, kdy byla ve svém bytě přepadena a spolu se svým snoubencem Simonem hledá vhodné místo, kde by se znovu cítila v bezpečí. Žádný ji z různých důvodů nevyhovuje, dokud nenarazí na dům ve Folgrate Street č. 1. Dům je vskutku architektonické dílo - minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Architekt, který tento dům stvořil, je však tajnůstkář a má pro své nájemníky řadu nařízení a omezení. Hlavním účelem domu je vás změnit, což se mu také nakonec povede.

Jane prožila osobní tragédii a rovněž i ona hledá nový začátek. Dům na Folgrate Street č. 1 ji uchvátí na první pohled, stejně tak jeho odměřený, ale velmi přitažlivý stvořitel. Krátce po nastěhování se Jane dozví o dívce, která tu žila před ní a touha zjistit, co se jí stalo, ji doslova posedne.

✽

Jako obvykle jsem si před samotným přečtením nečetla anotaci, abych si zbytečně neodhalila děj. Až teď při samotném psaní recenze jsem si ji přečetla a myslím, že jsem udělala dobře. Opět jsem se totiž setkala s tím, že anotace prozrazuje více, než bychom si přáli. Celá kniha tak pro mě byla překvapením od prvních stránek až po poslední.

Po prvotním zorientování se v postavách a zjištění, kdo je vlastně kdo, jsem se snažila ponořit do příběhu, resp. dvou příběhů - z pohledu Emmy a z pohledu Jane. Ač se to ze začátku nezdá, postupem času čtenář zjišťuje, že mají velmi hodně společného. Nejen, že obě zažily jistý druh tragédie, ale rovněž vyjde najevo, že si byly velmi podobné, co se týče fyzického vzhledu. Ze začátku mě mátly kapitoly z pohledu Emmy, které byly bez uvozovacích vět u přímé řeči. Na rozdílný styl u Emmy a Jane jsem si však rychle zvykla a nenechala se tím rušit. Později samozřejmě čtenáři z kontextu dojde, jaký k tomu měl autor důvod. 

Čtení ubíhá velmi rychle, a to hlavně proto, že kapitoly jsou krátké, často jsem měla dojem, že i stručné. Děj je ozvláštněn dotazníkem, který hovoří k samotnému čtenáři. Kolikrát jsem nad odpovědí přemýšlela hodně dlouho. Neumím si představit, že bych se tak musela rozhodovat ve skutečném životě. 

Líbilo se mi, že autor skvěle manipuluje se čtenářem, podstrkuje mu různé kousky skládačky a nechá zcela na něm, aby si vyvodil závěr sám. Konec je opravdu hodně překvapivý a i když některé věci začne tušit čtenář před koncem sám, finální odhalení bude pro mnohé šokem. Já to však přijala nějak chladně. Nejspíš proto, že samotný děj graduje již o pár stran dříve a ono závěrečné "odhalení" vyšumí tak nějak do ztracena.

Další výtku mám k poněkud nereálnému námětu. Nějak si neumím představit člověka, který by, ač za nízký nájem, chtěl bydlet sice v luxusním domě, ale s tolika pravidly, nařízeními a omezeními, pod neustálým drobnohledem a dokonce s tím, že musíte dům párkrát do roka otevřít veřejnosti. Nesmíte si přinést vlastní knihy, ozdobné polštáře, dokonce ani fotografie. Nevím, kdo by chtěl dobrovolně žít jako pokusný králík a sloužit vyšším cílům jednomu perfekcionistickému architektovi. A to je prosím jen malý výčet restrikcí, kterým se musíte přizpůsobit. 

Bohužel knize nemohu dát z výše uvedených důvodů stoprocentní hodnocení. Po nadšených komentářích jsem čekala více, přesto se jedná o nadprůměrný psychothriller. Myslím si, že zaujme především ty čtenáře, kteří nemají s tímto žánrem až takové zkušenosti či jsou v tomto žánru nováčky. 

Nakonec bych chtěla pochválit povedenou obálku, která se samotným příběhem koresponduje a skvěle jej doplňuje, protože schody bez zábradlí mají ve knize svoje místo. Co se týče nálepky Edice světový bestseller, ty už celkem nevnímám, i když si myslím, že podvědomě na mě jistý vliv mají, který si však nepřipouštím. 

Ta přede mnou je originálním psychothrillerem a pokud mu odpustíte trochu neuvěřitelný námět, jistě si jej vychutnáte mnohem více. 

85 %

Děkuji týmu Megaknihy

za zaslání této knihy.

Čtení jsem si užila,

s recenzí se snažila,
snad budete spokojeni
a na další spolupráci připraveni ;-)

Koupit knihu Ta přede mnou

Continue Reading...

MINIRECENZE: Pod vodou | Anglické listí | Znesvětitel

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Dnes mám pro vás připravené tři minirecenze. Všechny knihy jsou půjčené z knihovny a první dvě jsem přečetla už před časem, ale pořád jsem se nemohla donutit na ně sepsat byť jen krátkou recenzi. Konečně jsem k tomu dnes sedla a minirecenze jsou na světě! Bohužel mi chybí fotka u knihy Pod vodou, protože jsem ji vrátila dřív, než ji vyfotila.

Pod vodou│Juli Zeh

Stručný obsah

Hlavní hrdinou této knihy je Sven, který už před lety dal sbohem životu v Německu a odstěhoval se na malý ostrov, kde pracuje jako instruktor potápění. Jednoho dne na ostrov přijíždí herečka Jola, která se připravuje na novou roli, s manželem Theem, spisovatelem. Z nevinného flirtu, který proběhne mezi Svenem a Jolou, vzniká milostný trojúhelník, kterému se Sven zpočátku brání. Postupně se stále víc a víc zamotává do lží a přetvářky, ze kterých zdá se není úniku...

Stručné zhodnocení

Kniha, ač nemá příliš valné hodnocení, nebyla vůbec špatná. Je psána ze dvou pohledů - z pohledu Svena a z pohledu Joly, která si vede deníkové záznamy. Kniha však i přes malý počet stran má jeden hlavní problém, a sice, že děj se strašně vleče. Celou dobu máte pocit, že se nic neděje, a když už se něco stane, uběhne dost času. Nedivila bych se, kdyby to některé čtenáře odradilo a knihu odložili. Mě k dalšímu čtení poháněla zvědavost, co se nakonec z toho milostného trojúhelníku vyvrbí. Myslím si, že čtenář velmi brzy přijde na to, kde je pravda a kde lež, protože autorka to podala dosti okatě. Na knize se mi líbilo, že měla pár zajímavých myšlenek, které jsem si zapsala. Rovněž se mi líbilo téma potápění, dozvěděla jsem se o něm spoustu zajímavých a nových informací a konečně jsem jako laik pochopila pojem "dekomprese".

Anotace:

Když se z pravdy stane lež a z útočníků jsou náhle oběti… Herečka Jola přijela se svým partnerem Theem na ostrov, aby se připravila na další roli. Když pozná Svena, nevinný

flirt se promění ve smrtonosný milostný trojúhelník, který zboří všechna pravidla. Sven opustil Německo a začal na ostrově pracovat jako instruktor potápění. Jeho heslo zní: nepleť se do problémů jiných lidí. Teď zjistí, jaké to je změnit se ze svědka ve spoluviníka. A pochopí, že je jen součástí vražedné hry, ve které nikdy neměl šanci. Román Pod vodou je mistrně zkonstruovaný psychologický thriller v tradici Patricie Highsmithové, v němž čtenář stejně jako Sven ztrácí veškeré jistoty. Juli Zeh se podařilo napsat skvostné, střízlivé komorní drama o svobodné vůli, odsuzování druhých, vině a moci.

autor: Juli Zeh

překlad: Jana Zoubková

originální název: Nullzeit

nakladatelství: Host

rok vydání: 2015

počet stran: 220

70 %

✽ ✽ ✽ ✽ ✽

Anglické listí│Alena Damijo

Stručný obsah

Hlavní hrdinka odjíždí do Londýna pracovat jako au pair a už tam zůstane. Najde si přítele, vdá se, porodí děti a stane se učitelkou na plný úvazek. Autorka velmi vtipně formou krátkých fejetonů popisuje každodenní život v cizím prostředí a seznamuje nás s místními zvyklostmi.

Stručné zhodnocení

Anglické listí je milé, vtipné čtení, u kterého si odpočinete a zároveň poznáte život v Anglii jinak, než jako obyčejní turisté. Jednotlivé kapitoly jsou psané formou krátkých fejetonů, u kterých se nejen pobavíte, ale mnohdy zatoužíte poznat Anglii zblízka a na vlastní kůži. Dozvíte se, co je pro Anglii typické, ale i méně typické věci, o kterých jste neměli ani ponětí. Pokud je vám Anglie blízká nebo se jen chcete dozvědět více o tamním životě, Anglické listí je pro vás to pravé čtení.

Anotace:

Hlavní hrdinka odjíždí pracovat jako au pair do Londýna a už tam zůstane. Ve svých fejetonech popisuje svůj každodenní život v cizím prostředí. Mění rodiny, kde hlídá, najde si přítele, vdá se, přichází děti, stěhování. Nakonec se autorka stává se učitelkou na plný úvazek… Vše je prošpikováno nesmírně vtipným komentováním britského způsobu života a zvyků od pití čaje po úctu, které se těší bájný tenisový Wimbledon. S úctou i rebelským stěžováním, autorčin styl připomíná Roberta Fulghuma.

autor: Alena Damijo

nakladatelství: Ikar

rok vydání: 2017

počet stran: 168

90 %

✽ ✽ ✽ ✽ ✽

Znesvětitel│Paul Finch

Stručný obsah

Mark Heckenburg zvaný Heck má tentokrát před sebou pachatele, kterého média přezdívá jako Znesvětitele, jenž zjevně plní nějakou vyšinutou misi, protože jak jinak nazvat člověka, který o svátcích vraždí dost nevybíravým způsobem své oběti. Santa Claus zazděný v komíně, milenci probodnutí o Valentýnu šípem přímo do srdce, to je jen malý výčet pachatelových činů. Stojí za tím jakýsi rituál, snaha o zviditelnění svátků či něco jiného?

Stručné zhodnocení

Mé první setkání s autorem, ač se jedná o jeho druhou knihu ze série o Marku Heckenburgovi. Kniha se mi líbila, ale bohužel mám pár výtek. Autorův styl vyprávění mi přišel místy jak na houpačce. Napínavé nervydrásající kapitoly střídají víceméně nudné vyšetřování, které je sem tam proloženo akčními scénami. Vyšetřovatelé často přešlapují na místě a nebýt zvyku jedné z obětí, tak by nejspíš vraha nikdy ani nedopadli. Konečné rozuzlení a to, kdo vlastně Znesvětitel byl, mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Musím říct, že podle kladných ohlasů bylo mé očekávání větší, doufala jsem v naprostou bombu, která mě zvedne ze židle, ale to se bohužel nestalo. 

Anotace:

I ten nejzrůdnější zločin může zprvu vypadat jako nešťastná náhoda.

V předvánočním čase se dá zažít ledacos. Třeba zemřít velmi bizarním způsobem: zazděný v komíně, na sobě kostým Santa Clause. Čím se mrtvý muž provinil, že si zasloužil tak krutou smrt? Anebo se neprovinil vůbec ničím a stal se jen figurkou v šílené hře vraha?

Odpověď na tuto otázku nabídne detektivovi Marku Heckenburgovi svátek svatého Valentýna. V autě je nalezena dvojice mladých milenců, srdce mají probodnuté šípem. Ne, tohle už nelze považovat za náhodu. Heckenburg si může být jistý, že hledá vraha, pro něhož je zabíjení svébytný rituál, morbidní oslava tradičních svátků v kalendáři.

Pachatel, kterému policisté začnou přezdívat Znesvětitel, zjevně plní jakousi vyšinutou misi. Takoví lidé se nikdy nezastaví, dokud nedojdou až do konce. Kolik svátků ještě hodlá Znesvětitel krvavě oslavit? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než ho Heckenburg zastaví?

autor: Paul Finch

nakladatelství: Domino

rok vydání: 2017

počet stran: 448

75 %

Četli jste některou z výše zmíněných knih?
Ráda si přečtu vaše názory na ně.

Continue Reading...

RECENZE: Dívky z trajektu | Lone Theils

autor: Lone Theils
překlad: Magdaléna Jírková
originální název: Pigerne Fra Englandsbåden
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 320

Anotace:

Novinářka Nora Sandová má zálibu ve sbírání starých kufrů, a když jeden obzvláště podařený exemplář objeví v malé anglické vesničce, ani ve snu by ji nenapadalo, že krom nového úlovku dost možná natrefila i na pořádného sólokapra. Na těch starých polaroidových fotografiích, které z něj vypadnou, se jí totiž od první chvíle něco nezdá… A pak si konečně vzpomene: ta dvě děvčata na fotkách jsou přece ty holky z dětského domova, co se před několika lety beze stopy ztratila na trajektu z Kodaně do Anglie! Když navíc na kufru objeví jmenovku, jež avizuje, že toto zavadlo dříve patřilo známému sériovému vrahovi Billu Hixovi, pustí se do pátrání v dávném případu, který nebyl nikdy vyřešen. Vynikající temná prvotina, která hned po vydání atakovala první příčky dánského žebříčku bestsellerů.

Moje zhodnocení: 

Nora Sandová pracuje jako zahraniční novinářka pro dánský týdeník Globalt. Do Londýna přijela před pěti lety, kdy se její kariéra novinářky teprve rozjížděla. Momentálně pracuje na jedné reportáži o učiteli z Rwandy, z níž je akorát znechucená. Odjíždí proto s Petem, kolegou, do malé anglické vesničky na oběd. Nořiným koníčkem je sbírání starých kufrů a když si po cestě za výlohou jednoho obchůdku všimne vystaveného tmavě hnědého koženého kufru, uvědomí si, že by se jí báječně hodil do její sbírky. 

Po návratu do svého londýnského bytu v Belsize Park, je Nora zralá akorát na postel. Následující ráno zakopne o svůj nový kufr ležící přede dveřmi. Po otevření z něj vypadne hromádka polaroidových fotografií. Na všech snímcích jsou mladé dívky, teenagerky, jenž se dívají přímo na fotografa. Jeden snímek však Noru zaujme. Stojí na něm dívky dvě, je léto, a jedna z dívek má na sobě triko s nápisem Feed The World, který Nora datuje rok nebo dva po koncertu Live Aid v roce 1984. Pak si konečně vzpomene. To jsou přece ty holky z ústavu, které se beze stropy ztratily na trajektu z Kodaně do Anglie! Po důkladném prozkoumání kufru objeví na boku napsané jméno, které by mohlo patřit sériovému vrahovi Billu Hixovi. Pouští se tak do pátrání dávného případu, jenž nebyl nikdy vyřešen, pouze na vlastní pěst.

Na úvod musím říct, že mě zaujala krásná obálka a trochu mě i ovlivnila nálepka Edice světový bestseller. Vzhledem k obálce a názvu jsem nabyla dojmu, že vyšetřování a pátrání po zmizelých dívkách bude probíhat přímo na trajektu a tudíž půjde o tzv. záhadu zamčeného pokoje. Samozřejmě vše bylo nakonec úplně jinak, ale za to si bohužel můžu sama, protože jsem si pozorně nepřečetla anotaci. Poslední dobou se mi to stává celkem často. I když jsem tedy očekávala příběh z jiného soudku, zklamaná nakonec nejsem.

Začátek knihy mi přišel malinko kostrbatý, musela jsem si zvykat na autorčin styl psaní, po pár stranách však nebyl problém se začíst. S přibývajícími stránkami však přibývalo i postav, kterých je v knize opravdu požehnaně, což může být pro některé čtenáře problém. Jelikož se dívky ztratily na cestě mezi Kodaní a Anglií, na pátrání se podílely obě země. Nora tedy nepátrá jen v Anglii, ale stopy ji zavedou i do Dánska. Zpovídá různé detektivy a vyšetřovatele, kteří kdysi měli s případem co do činění, většina z nich případu věnovala celé roky a dodnes se nemohou smířit s tím, že případ nebyl nikdy objasněn. Nora také zjišťuje fakta o Billu Hixovi, sériovém vrahovi, který je v současné době ve vězení. Další stopy ji zavedou do dnes již zavřeného ústavu a za bývalými chovanci, kteří také cestovali na trajektu. Jeden chovanec je již pár let nezvěstný. Může mít se zmizelými dívkami něco společného? V knize se postavy často střídají, mizí a znovu se objevují a já jsem v nich celkem špatně orientovala. Prostě spousta jmen, která mi nic neříkala.

Hlavní postavy jsou vykresleny velmi dobře. Nora je zkušená novinářka, která, když se do nějakého případu zakousne, nepoleví. Myslím si, že autorka do Nory vložila část sebe, obě mají stejnou práci a věnují se kickboxu a obě mi přijdou sympatické. Další zajímavou postavou je Andreas, Nořin bývalý kamarád a spolužák z gymnázia, který měl kdysi o Noru zájem, ta jej však odmítla. Po mnoha letech se opět setkávají a jelikož Andreas, který pracuje u policie, má strýce, který zná člověka, jenž se případu kdysi věnoval, zprostředkuje jejich setkání. V Noře se probouzejí dávné city a nechce si přiznat, že k Andreasovi něco cítí. Romantická linka mi v thrilleru nijak nepřekážela, i když nebyla sice moc originální a obsahovala pár klišé.

Zápletka byla zajímavá, ač jsem nedostala přesně to, co jsem očekávala, ale to jde na můj vrub. Nečekejte žádný nervy drásající thriller, celý děj plyne tak nějak rozvláčně. Napětí přijde až na úplný závěr knihy, který je nejen napínavý, ale dočkáme se i nečekaného rozuzlení, které mě osobně potěšilo, protože jsem očekávala, že příběh bude ukončen v tom svém pomalém tempu, které si držel po celou dobu. Pokud nemáte rádi série, rozhodně vás nepotěší, že nedostanete odpověď na všechny otázky, protože pár jich viset ve vzduchu na konci rozhodně bude. Bez překvapivého závěru bych Dívky z trajektu musela hodnotit jako průměrný a ničím nevynikající román s prvky detektivky a thrilleru.

Na konci knihy je zmínka o tom, že příběh je založen na skutečných událostech. Bohužel k tomu nejsou uvedeny žádné bližší informace, což je podle mého názoru škoda. Tato informace tak vyznívá do ztracena.

Závěrem bych jen dodala, že vzhledem k autorčině prvotině se jedná o povedené dílo, pár nedostatky se odradit nenechám a určitě budu vyhlížet pokračování, které v Dánsku vyšlo v minulém roce a jehož název zní Den blå digters kone.

Dívky z trajektu bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nevadí pomalejší tempo příběhu a neprahnou po hektolitrech krve.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy. Knihu si můžete zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Tajemství letního odpoledne | Kate Morton

autor: Kate Morton
překlad: Hana Krejčí
originální název: The Secret Keeper 
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2014
počet stran: 408

Anotace:

Parný letní den v Suffolku. Zatímco zbytek rodiny vyráží na piknik, šestnáctiletá Laurel sní v koruně stromu o chlapci jménem Billy, o Londýně a zářivé budoucnosti. Než však odpoledne skončí, stane se svědkyní otřesného zločinu, který všechno změní. O třicet let později je Laurel oblíbenou herečku, kterou však stále tíží stíny minulosti a vzpomínky. Vrací se proto zpátky na rodinnou farmu a začíná skládat střípky utajené historie - příběhu Dorothy, Vivien a Jimmyho, tří osob ze zcela odlišných světů, které za války svedla v Londýně dohromady náhoda a jejichž životy se krutě a osudově propletly. Strhující příběh o záhadách a tajemstvích, o divadle a krádeži, o vraždě a věrné lásce, odehrávající se střídavě ve třicátých a šedesátých letech minulého století.

Moje zhodnocení:

Dlouho jsem váhala, zda si přečíst knihy od Kate Morton. Autorku mi doporučila kolegyně z práce, chválila autorku, že píše opravdu pěkně a že se dobře čte. Bála jsem se, že se bude jednat o přeslazený románek, ale to jsem se spletla. Po přečtení jsem dlouho zírala s otevřenou pusou do prázdna. Autorka se hned stala mou oblíbenou a mám v plánu přečíst všechny její knihy, které byly u nás vydány. 

Celý příběh začíná v roce 1961, kdy malá Laurel sní o chlapci jménem Billy, o Londýně a o kariéře slavné herečky. Jednoho letního odpoledne se však stane nechtěnou svědkyní toho, jak její matka zabije podivného tuláka. 

O třicet let později se Laurel vrací na rodnou farmu Greenacres, kde se setkává se sestrami a bratrem, aby společně navštívili jejich matku Dorothy. Greenacres jí připomene dětství a s ním i vzpomínky na otřesný zločin, jehož byla tehdy svědkem. Zůstává na farmě a začíná pomalu skládat střípky dávné a utajené historie. Dorothy, Vivien a Jimmy jsou tři osoby ze zcela odlišných světů, jež svede dohromady náhoda, která jejich životy krutě a osudově proplete. 

Kniha je rozdělena na tři části - Laurel, Dolly a Vivien.

Z Laurelina pohledu se jedná spíše o detektivní pátrání, které nás zavede do knihovny a archivů, kde se pomalu dozvídáme spolu s Laurel střípky související s její matkou a dostáváme odpovědi na otázky týkající se zabitého tuláka. Později se do pátrání připojí i Laurelin bratr Gerry, který byl jako malý také svědkem onoho zločinu.

Na část vypravovanou Dorothy, která si nechala říkat Dolly, jsem byla hodně zvědavá. Ptáte se proč? Protože Dorothy jako maminka versus mladá Dorothy byly totiž tak diametrálně odlišné osoby, až jsem se sama sebe ptala, jak je to vůbec možné. Celou dobu totiž tušíte, že se muselo odehrát něco, co ji zásadně změnilo, protože žádný člověk svou povahu jen tak ze dne na den nezmění. Mladou Dolly jsem neměla ráda, často si hrála na někoho jiného, toužila po bohatství a byla závistivá. Když se jí nedostalo toho, co si vysnila, rozhodla se pro pomstu. Její plán se však ošklivě zvrtne.

Poslední část týkající se Vivien je krásným příkladem toho, že první dojem nemusí být vždycky ten správný. Její příběh se mi líbil nejvíce. Osud si s ní nehezky pohrál už v dětství, a to, jak se s ním vyrovnávala, bylo až dojemné. V dospělosti je se svým osudem už smířená, životem proplouvá, jak se dá, než jí osud postaví do cesty Dolly. Konec je napínavý, už se toužíte dozvědět, jak to všechno dopadne a když už si myslíte, že to víte, říkáte si, to je ono? Já jsem četla skoro čtyři sta stran, abych se dozvěděla tohle?? No to snad ne! Ale pak bum. Vše se otočí o 360 stupňů a nakonec je to úplně jinak...

Začátek se může zdát trochu rozvleklý, autorka však potřebovala nastínit všechny okolnosti, které s celým příběhem souvisely. U této knihy je opravdu důležité vytrvat a přečíst ji až do konce. Teprve tehdy do sebe všechny dílky zapadnou jako puzzle a budou dávat najednou smysl. Dostanete odpověď na veškeré otázky, které se vám po celou dobu honily v hlavě a nad kterými jste při čtení přemítali. Po přečtení posledních řádků vám bude srdce tlouct vzrušením a myslím si, že i mnohým čtenářům i ukápne i nejedna slza. Konec je totiž dechberoucí, originální, překvapivý a nečekaný. Ten se autorce povedl a doslova jí tleskám. Dlouho po dočtení jsem zírala s otevřenou pusou a nemohla tomu uvěřit. Tato kniha si nálepku Edice světový bestseller bezesporu zaslouží.

Malou výtku mám k jedné situaci, o které rozhodla opravdu velká náhoda, nerozhodla o ní tedy žádná hlavní postava, ale zcela neznámá osoba, která byla takzvaně ve špatném čase na špatném místě. Sama však byla přesvědčená o tom, že koná dobrý skutek. Tohle mi do příběhu moc nezapadlo a přišlo mi to účelové. Více to konkretizovat nemůžu, protože bych mohla prozradit děj, což bych nerada.

Autorčin styl je velmi čtivý, podařilo se jí perfektně vylíčit atmosféru válečného Londýna, jakož i život různých vrstev společnosti od chudiny až po zbohatlíky. Přítomnost s minulostí se střídá nepravidelně, obojí časové linie se mi líbily, ale přesto ta válečná byla o něco barvitější a zajímavější. Ze současnosti jsem moc ráda četla dopisy, které Laurel objevila v archivech a které přibližovaly tamější okolnosti. 

Tajemství letního odpoledne bych doporučila především ženám všech věkových kategorií, které mají rády propracovaný příběh plný napětí a romantiky odehrávající se zčásti v současnosti a zčásti za druhé světové války.

95 %

Četli jste Tajemství letního odpoledne od Kate Morton? 

Kterou jinou knihu byste mi od ní ještě doporučili?

Continue Reading...

RECENZE: Dokonalé ticho | Rosamund Lupton

autor: Rosamund Lupton
překlad: Věra Klásková
originální název: The Quality of Silence
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2016
počet stran: 344

Neobyčejně mrazivý thriller od autorky Sestry a V plamenech.

Anotace:

Jednoho listopadového dne se Angličanka Yasmin vydává se svou dcerou Ruby na Aljašku, kde se snaží najít Rubyina otce Matta. Dozvídá se, že v inuitské vesnici Anaktue vypukl požár, jemuž předcházela obrovská exploze. Celá vesnice lehla popelem a nikdo nepřežil. Yasmin nevěří, že by byl Matt mrtvý a vydává se jej hledat hluboko na sever Aljašky spolu s desetiletou dcerou, která trpí od narození hluchotou. Na Aljašce panuje polární noc a Ruby musí čelit temnotě, ve které se nemůže vést ani zrakem. Nemilosrdná aljašská zima je svírá stále pevněji, blíží se velká polární bouře a navíc je ve tmě kdosi sleduje... 

Vlastní názor:

Cestou k polárnímu kruhu Yasmin vzpomíná na seznámení s Mattem, na jejich první polibek a žádost o ruku, současně však i na nelehké dětství, kdy ji v brzkém věku opustila matka. Současně vyplouvají na povrch vzájemné neshody mezi Yasmin a Mattem, které se týkají jak výchovy jejich dcery, tak i výběru střední školy. V odlehlých aljašských končinách daleko od všech problémů poznává Yasmin samu sebe a uvidí kontrast mezi tou ženou, kterou byla dříve a kterou je nyní.

Tato kniha je něčím víc než jen "obyčejným" thrillerem. Zčásti je psychologickým dramatem, zčásti sondou do duší obyčejných lidí. Ústředním tématem jsou mezilidské vztahy a jejich komplikovanost, svou hlavní roli hraje i mateřská a partnerská láska. 

Dokonalé ticho je napínavým příběhem, který je částečně vypravován malou Ruby, jež svého otce velmi miluje a pojí ji s ním neobyčejně silný vztah. Ruby stejně jako Yasmin vzpomíná na život před cestou, dozvídáme se o jejích kamarádech, o tom, jaká je uvnitř a jak se vyrovnává se svou hluchotou. 

"Být hluchá, to se změnit nedá. Mamka tohle nechápe, ale já ani sama nevím, jestli bych to vůbec změnit chtěla. Tohle je můj soukromý svět, tichý svět, na který se dívám, sahám na něj a někdy ho ochutnávám, ale který neslyším."

Ruby má s sebou laptop, s nímž se lépe dorozumívá a jehož prostřednictvím velmi ráda tweetuje. Zároveň však posílá otci e-maily, s nimiž se snaží s Mattem navázat spojení. Odpovědí se sice dočká, ale určitě ne takových, jaké by Yasmin s Ruby čekaly.

Všudypřítomný mráz, který panuje na Aljašce, je popsán velmi autenticky, cítíte, jak vám zalézá až do morku kostí, pálí vás konečky prstů a ledový vítr vás šlehá a štípe ve tvářích.

"Dýchá se hodně špatně, v plicích se mi rozlézají mravenci, takže už v nich nezbývá prostor pro vzduch. Blíží se k nám obluda složená z chladu, tvrdá jako kraj chodníku, a prořezává se k nám přes čelní sklo a dveře a okénka a jedinou zbraní, která na ni platí, je teplo, jenomže to nemáme."

Yasmin s Ruby navíc ohrožuje velká polární bouře, při níž venkovní teploty mohou klesat až na -45 °C. Dokážou přežít uprostřed nehostinné tundry uvězněné v kabině kamionu? Proti nim nestojí jen ledový vítr a třeskutý mráz, ale i dvě modrá světla, která je stále sledují. 

"Jakmile překročíte hory, ocitnete se na severním svahu arktické planiny; tam nerostou ani stromy, které by mohly vítr zastavit. Honí se tam bouřky - hotové peklo. Osmaosmdesát tisíc čtverečních mil nicoty!"

Tato pasáž, kdy jsou matka s dcerou uvězněné v kabině kamionu při oné polární bouři, je rozhodně nejpůsobivější částí celé knihy. Nadchly mě i mýty, které vypravuje Ruby své matce. Naopak Yasmin své dceři popisuje zajímavosti o Zemi a vesmíru, čímž mezi nimi dochází ke vzájemnému sbližování. Kniha je víc než jen příběhem o hledání ztraceného otce a manžela. V prvé řadě je o silném poutě mezi matkou a dcerou a jejich vzájemné lásce. Nechybí ani úchvatný popis aljašské přírody, přírodních úkazů a dozvíte se i střípky ze života divokých zvířat.

Celou knihu hodnotím jako velmi nadprůměrnou. Jedná se o napínavý a velmi čtivý příběh s neméně zajímavým závěrem. Vyhořelá inuitská vesnice vydá na samém konci jedno kruté tajemství. 

Jediná drobnost, se kterou jsem se nemohla ztotožnit, byla Yasminina schopnost bez jakékoliv předchozí přípravy nasednout za volant plně naloženého kamionu a ovládat ho po zledovatělém povrchu. Rovněž jsem občas pochybovala i o tom, jestli laptop dokáže fungovat v takových mrazech.

Název knihy Dokonalé ticho ve mně evokoval nejen arktickou planinu pokrytou sněhem a ledem, ale i hluchotu malé Ruby. Lepší název knihy snad ani nemohl být vybrán. Knihu by si neměli nechat ujít čtenáři, kteří prahnou po strhujícím a citlivém příběhu, jakým bez pochyby je. Nadšeni budou i čtenáři předchozích románů autorky, neboť styl, jakým je kniha napsána, je jim velmi podobný, psychologie postav je propracovaná do nejmenších detailů a nezbývá vám nic jiného než Yasmin a Ruby fandit, neboť jejich cesta bude mrazivá a plná překážek.

90 %

Za recenzní výtisk mockrát děkuji portálu DOBRÉ KNIHY.CZ. Knihu najdete v kategorii detektivky a napětí a zakoupit ji můžete zde.

Continue Reading...

RECENZE: Krutá volba | Diane Chamberlain

autor: Diane Chamberlain

originální název: Secret life of CeeCee Wilkes

počet stran: 430

nakladatelství: Ikar

rok vydání: 2007

Eve Elliottová má vše, je milující matka i manželka, ale její život je jedna velká lež. Není tou, za níž se vydává. Kdysi, ještě jako CeeCee Wilkesová, učinila jedno chybné rozhodnutí, jehož následkem může být ohrožena její rodina nebo zničen život člověka souzeného za zločin, jehož se nedopustil. 

Celý příběh se začíná odehrávat v roce 1977. Tehdy 16 letá CeeCee se v kavárně, ve které obsluhuje, seznamuje s Tomem, do něhož se ihned zamiluje. Tom je o několik let starší a nedělá mu problémy si důvěřivou a naivní mladou dívku snadno získat.

"Upřímnost byla její druhá přirozenost. Nikdy by ji nenapadlo, že pro něj to neplatilo."

Po určité době se CeeCee od Toma dozvídá, že jeho sestra Andie je odsouzena neprávem k trestu smrti a Tom se svým bratrem Martym, válečným veteránem, mají vymyšlený plán, jak Andie pomoct. Unesou manželku guvernéra Severní Karolíny Irvinga Russella a výměnou za ní budou požadovat snížení trestu pro Andie. Věci se však po únosu zkomplikují a CeeCee bude nucena prchnout a skrývat se pod falešným jménem. Nebude však sama...

CeeCee nás provází od mládí až do dospělosti, kniha popisuje v podstatě celý její život, co ji vedlo k rozhodnutím, jež učinila a jaké následky pro ni měly... 

Ke konci knihy se opět setkáváme s Corinne, se kterou jsme se seznámili v úvodní kapitole. Příběh zde navazuje přesně v daný okamžik, ve který byl ukončen na konci první kapitoly. Finále spěje k nevyhnutelnému.

Předně musím přiznat, že autorku jsem objevila teprve nedávno, byť má na kontě už pěknou řádku knih. Je to teprve druhá kniha, kterou jsem od autorky četla (první byla Před bouří a ta se mi taky hodně líbila). Diane Chamberlain píše opravdu čtivě už od první stránky, děj je napínavý, vyvíjel se často neočekávaně, nepředvídatelně s několika zvraty. Samotný konec mě malinko zklamal, více ho však nechci rozvádět, abych něco neprozradila.  

90 %

Continue Reading...