autor: Paula Hawkinspřeklad: Věra Klásková
originální název: Into the Water (2017)
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 416
anotace
Moje zhodnocení:
Na dně řeky je objeveno tělo Nel Abbottové, svobodné matky, a mnozí nepochybují o tom, že to byla sebevražda. Na témže místě byla totiž toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to nejsou první ženy, nad nimiž se uzavřela hladina místní řeky, ale jsou to právě ony dvě, které rozvíří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. Z temných vod začínají vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství...
✽
Paula Hawkins si mě získala svým debutem Dívka ve vlaku, takže jsem si nemohla nechat ujít i její druhý thriller Do vody, který na přečtení sice čekal delší dobu, ale dočkal se, za což jsem ráda.
Městečko Beckfort je sice malé, co do rozlohy a počtu obyvatel, ale jeho historie je velmi bohatá a sahá až do doby, kdy se v místní řece topily čarodějnice. Jak ubíhal čas, skončily v Tůni Tonoucích další ženy a dívky, ať už cizím přičiněním nebo z vlastního rozhodnutí. Příběh začíná v okamžik, kdy je v tůni objeveno tělo svobodné matky Nel Abbottové, která právě o historii místní říčky psala knihu. Toho léta byla na stejném místě nalezena další mladá dívka. Na pohřeb přijíždí Nelina sestra Jules, která se sestrou již delší dobu neudržovala kontakt kvůli dávnému a nevyřčenému tajemství. Co zapříčinilo, že se sestry vůbec nestýkaly? Do městečka přijíždí také mladá policistka Erin, díky níž se pomalu začnou rozmotávat dávná tajemství, která jsou záludná a temná jako místní řeka, okolo které se celý příběh točí.
Kniha Do vody však není jen dvou sestrách, ale vystupuje zde více postav, než by vás na první pohled mohlo napadnout. Hodně čtenářů právě autorce vytýká velké množství postav, ve kterých se můžete ztrácet. Ano, zpočátku budete zmatení a nebudete chápat bližší souvislosti, ale s další a další stránkou si budete z malých střípků skládat celkový obraz tajemství a lží, protože v ospalém Beckfordu každý něco skrývá.
Styl vyprávění oproti Dívce ve vlaku je odlišný, ale mě se opět líbil. Vyprávění z více pohledů děj ozvláštňuje a autorka jej ráda utnula v momentu největšího napětí. Já si četbu užívala a s každou další stránkou jsem se hlouběji nořila do příběhu, který mě totálně pohltil. Atmosféra ospalého městečka byla vykreslená tajuplně, jakož i charaktery jednotlivých postav. Některé byly propracované více, některé méně, ale celkově je hodnotím kladně. Na knize se mi také líbily vsuvky o ženách, které se utopily v Tůni Tonoucích a které jsou čtenáři předkládány právě prostřednictvím úryvků z knihy, kterou psala již mrtvá Nel Abbottová. Její kniha ležela mnoha místním lidem v žaludku. Je tedy možné, že byla motivem k vraždě? A byla to vůbec vražda nebo šlo o pouhou nehodu? V 17. století byla v Tůni Tonoucích utopena čarodějnice Libby, jejíž příběh dodává knize nádech tajemna a představu hrůzy, která se zde v minulosti děla a která také ovlivnila smýšlení místních obyvatel.
Závěr knihy byl napínavý a zároveň překvapivý, ale knize musím vytknout jedinou věc. Konec byl dle mého trochu natahovaný a závěrečné přiznání vraha pomyslným posledním hřebíčkem do rakve.
Přesto hodnotím knihu velmi kladně a rozhodně se řadím mezi fanoušky Pauly Hawkins. Budu s nadšením očekávat, jakou další knihu si pro čtenáře vymyslí a jestli ji přijmou lépe než tuto. Myslím, že je škoda, že tato kniha nemá vyšší hodnocení, protože si ho dle mého zaslouží.
Nakonec nesmím opomenout ani krásnou obálku, která se moc povedla a jistě bude ozdobou každé knihovničky.
Pokud se vám Dívka ve vlaku líbila, vřele doporučuji i další autorčinu knihu Do vody. Nečekejte však stejný styl vyprávění. V takovém případě by vás mohla zklamat. Pokud se do ní pustíte, doporučuji vytrvat i přes větší množství postav, protože pak si vás kniha získá a nebudete ji chtít odložit.
Styl vyprávění oproti Dívce ve vlaku je odlišný, ale mě se opět líbil. Vyprávění z více pohledů děj ozvláštňuje a autorka jej ráda utnula v momentu největšího napětí. Já si četbu užívala a s každou další stránkou jsem se hlouběji nořila do příběhu, který mě totálně pohltil. Atmosféra ospalého městečka byla vykreslená tajuplně, jakož i charaktery jednotlivých postav. Některé byly propracované více, některé méně, ale celkově je hodnotím kladně. Na knize se mi také líbily vsuvky o ženách, které se utopily v Tůni Tonoucích a které jsou čtenáři předkládány právě prostřednictvím úryvků z knihy, kterou psala již mrtvá Nel Abbottová. Její kniha ležela mnoha místním lidem v žaludku. Je tedy možné, že byla motivem k vraždě? A byla to vůbec vražda nebo šlo o pouhou nehodu? V 17. století byla v Tůni Tonoucích utopena čarodějnice Libby, jejíž příběh dodává knize nádech tajemna a představu hrůzy, která se zde v minulosti děla a která také ovlivnila smýšlení místních obyvatel.
Závěr knihy byl napínavý a zároveň překvapivý, ale knize musím vytknout jedinou věc. Konec byl dle mého trochu natahovaný a závěrečné přiznání vraha pomyslným posledním hřebíčkem do rakve.
Přesto hodnotím knihu velmi kladně a rozhodně se řadím mezi fanoušky Pauly Hawkins. Budu s nadšením očekávat, jakou další knihu si pro čtenáře vymyslí a jestli ji přijmou lépe než tuto. Myslím, že je škoda, že tato kniha nemá vyšší hodnocení, protože si ho dle mého zaslouží.
Nakonec nesmím opomenout ani krásnou obálku, která se moc povedla a jistě bude ozdobou každé knihovničky.
Pokud se vám Dívka ve vlaku líbila, vřele doporučuji i další autorčinu knihu Do vody. Nečekejte však stejný styl vyprávění. V takovém případě by vás mohla zklamat. Pokud se do ní pustíte, doporučuji vytrvat i přes větší množství postav, protože pak si vás kniha získá a nebudete ji chtít odložit.
✰✰✰✰
Co říkáte na autorku Paulu Hawkins? Četli jste Dívku ve vlaku i další její počin Do vody? Co na obě knihy říkáte?
