RECENZE: V temnu | Lina Bengtsdotter

autor: Lina Bengtsdotter
překlad: Lucie Podhorná
originální název: Francesca (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 384
anotace

Moje zhodnocení:

Jelikož mě švédská autorka Lina Bengtsdotter přesvědčila už svojí prvotinou Na okraji (recenze zde), neváhala jsem a pustila se do dalšího pokračování s vyšetřovatelkou Charlie Lagerovou s názvem V temnu.

Už v minulém díle měli čtenáři možnost sledovat Charliino dětství a vyrůstání vedle problémové matky Betty. Tehdy ji totiž případ zavedl do rodného městečka, jehož obyvatelé se z něj nemohou vymanit a jejich osudy jsou vesměs tragické. Po přečtení jednoho novinového článku se Charlie dozví, že kdysi v jejím rodném městečku zmizela šestnáctiletá dívka Francesca, která neměla moc pěknou pověst. Kvůli úmrtí nejlepšího kamaráda se pokusila o sebevraždu, trpěla depresemi a byla prostě jiná. Charlie její zmizení nenechá spát a rozhodne se, že se spolu s kamarádem novinářem Johanem pokusí její záhadné zmizení vyšetřit. Současně odkryje i části minulosti své a svojí matky.

Autorka se opět vrátila do Gullspångu, městečka, v němž má kořeny Charlie Lagerová, hlavní hrdinka tohoto příběhu. Ale ani tentokrát není sama. Čtenář sleduje děj střídavě i očima Francescy, dívky, která záhadně zmizela před víc jak 25 lety, a mapuje její poslední měsíce života. Dívka se narodila do prominentní a bohaté rodiny, ale nikdy do ní úplně nezapadla. Její excesy ji zavedly zpět do rodinného sídla, kam se po zotavení z demonstrativního pokusu o sebevraždu vrátila s rodiči, kteří mají dohlédnout na její plné uzdravení. Francesca se však upne k alkoholu poté, co je přesvědčena, že její nejlepší kamarád Paul byl zavražděn. Nikdo jí to nechce věřit. Co nakonec vede k jejímu zmizení? A kam vlastně zmizela?

Autorka umí skvěle pracovat s postavami. Vykreslení ať už Charlie Lagerové či Francescy bylo téměř bezchybné a obě tyto postavy mě bavilo sledovat od samého počátku až do konce tohoto příběhu. Zvláštními vsuvkami byly kapitoly nazvané "Mezery v čase", v nichž Francesca s Paulem filozofují a přemýšlejí nejen nad smyslem života. Rovněž atmosféra městečka i jeho obyvatel byla napsaná skvěle. Nejen Charlie, ale snad i každý místní obyvatel má nějakým způsobem pošramocenou minulost. Opět se čtenář dozvídá drobné střípky z Charliina dětství a odhaluje kus její minulosti. Charliina matka Betty znovu zamíchá kartami a na povrch začnou vyplouvat další šokující odhalení. Souvisí snad se zmizelou Francescou?

Jedinou výtku mám k začátku, který byl dle mého názoru pomalejší, a než se konečně začalo dít něco pořádného, uběhlo celkem dost stránek. Přesto mě příběh opět chytl a já si jej užila plnými doušky. Až do úplného konce budete tápat, jak to s Francescou vlastně dopadlo, i když jisté indicie vám mohly napovědět. Závěr vás však překvapí, protože nakonec bylo vše úplně jinak. Přesto v souvislosti s uklidňujícím koníčkem Francescy, který prováděla na zahradě, mě trklo, jaký osud ji nejspíš potkal. 

I když je příběh spíše detektivním románem, nic mu to neubralo na čtivosti, napětí a zvratech, kterých si v něm užijete docela dost. Konec byl třešničkou na dortu, i když jsem se upřímně těšila na epilog z pohledu Francescy, který mi v knize chyběl.

Celkově však knihu musím hodnotit jako nadprůměrnou, protože autorka už ve své prvotině ukázala, že psát umí. V temnu doporučuji všem čtenářům, kteří vyhledávají promyšlené příběhy a vyhýbají se litrům prolité krve a zbytečnému násilí, ale přesto jim nevadí jistá melancholie, která příběh obestírá.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu V temnu, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Všechno je lež | Michelle Sacks

autor: Michelle Sacks
překlad: Milan Lžička
originální název: All the Lost Things (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

Autorka Michelle Sacks mě zaujala už její předchozí knihou V dobrém i zlém (recenze zde), takže jsem si nemohla nechat ujít ani její novinku s názvem Všechno je lež.

Hlavní vypravěčkou, která dělá knihu v mnohém výjimečnou, je sedmiletá dívenka Dolly, která vyrazila s tátou, jenž často pracuje mimo domov a s nímž se proto moc nevídá, na výlet za dobrodružstvím. S Dolly cestuje i její dvojče - plastová kobylka Clemesta, v níž našla svou imaginární kamarádku. Dolly se spolu s Clemestou, kouzelnou koňskou královnou, která mluví, ale slyšet ji může jen Dolly, těší na nové zážitky, kterých je zpočátku velmi mnoho. Cesta se však zdá být den ode dne delší a táta zamlklejší a smutnější...

Zpočátku jsem se trochu obávala příběhu viděného očima sedmileté dívky, ale musím uznat, že mé obavy byly liché a já se velice snadno a rychle ponořila do příběhu, který se od ostatních v mnohém odlišuje. Co knihu dělá originální a zvláštní, je právě hlavní vypravěčka, která svůj příběh vypráví skze rozhovory se svou imaginární přítelkyní Clemestou, která je v jejích očích výjimečná a po celou cestu Dolly dobře radí. Ta se však radami Clemesty příliš neřídí a chce si užít táty, protože je pro ni vzácný. Postupem času čtenář odhaluje, že nic není takové, jaké se na první pohled zdá, ale především, že všechno je lež.

I když můžete velmi brzy tušit, jakým směrem se příběh bude odehrávat (já nic netušila a o to více jsem byla na konci překvapená), zjistíte, že nic není černobílé, a to ani Dollyin táta, který působí už od prvních stránek nedůvěryhodně. Nečekejte však růžový konec, kterým příběh může celou dobu zavánět. Pokud jste četli již autorčinu prvotinu, tak musíte tušit, že si pro vás připraví nejedno překvapení na závěr. 

Někdo může namítat, že tempo příběhu je příliš pomalé a v podstatě se celou cestu nic převratného neděje. Zdání však klame, neboť tím si autorka připravuje půdu pro emocemi nabitý konec, který vás vyždímá až do poslední kapky. Na závěr se strhne lavina a jedno oko nezůstane suché. Děj je plný dialogů, které vás udrží v pozoru, takže vám stránky budou ubíhat pod rukama. Jakmile knihu otevřete, už ji nebudete chtít dát z ruky a budete zvědaví, jak vše dopadne.

Po dlouhé době jsem se setkala s originálním pojetím příběhu v daném žánru a jsem nadšená. Chtěla bych však zdůraznit, že kniha a samotný příběh, jakož i jeho vypravěč, nesedne každému čtenáři. Je však výbornou sondou do duše malého nevinného dítěte, které se snaží vyrovnat s konflikty rodičů, jenž pošramotí každou dětskou mysl. Vytěsnit špatné vzpomínky se zdá být nejlepším řešením, ale i chytrá kobylka Clemesta ví, že ne vždy to, co považujeme na první pohled za správné, správné i ve skutečnosti je.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Všechno je lež, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Najdi mě | André Aciman

autor: André Aciman
překlad: Sylva Ficová
originální název: Find me (2019)
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2020
počet stran: 192
anotace

Moje zhodnocení:

Po úžasném románu Dej mi své jméno, který jsem již dříve četla a recenzi na něj si můžete přečíst zde, napsal autor pokračování s názvem Najdi mě, díky kterému znovu ožívají oblíbené postavy z předchozího románu, tedy Eliův otec Samuel, Oliver a samotný Elio. Jak jejich příběhy pokračovaly?

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo již podruhé úspěšný román Dej mi své jméno, který se dočkal neméně úspěšného zfilmování, spolu s jeho pokračováním Najdi mě, a to v podobném provedení a především v pevné vazbě, kterou mám osobně raději. Z obou obálek navíc dýchá léto a prázdniny.

Eliův otec Samuel cestuje z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Plány mu však zkříží krásná mladá dívka, s níž se dá ve vlaku do řeči a která nakonec ovlivní celý jeho život. Elio se odstěhuje do Paříže, kde potká tajemného staršího muže a rovněž on naváže milostný vztah. Oliver, ženatý vysokoškolský profesor žijící v Nové Anglii, začne uvažovat o návratu do Evropy.

Už tak útlá kniha se skládá ze tří kratších příběhů popisujících osudy čtenářům známých postav z předchozího románu. Zajímavé je, že na sebe časově vůbec nenavazují, autor skokově popisuje období v rozmezí dvaceti let. Ústředním dějem jsou však vztahy mezi hrdiny a jejich intimní zpovědi. Opět se jedná o román zařazený do žánru LGBT vyjma prvního příběhu o Samuelovi.

Kniha je plná rozhovorů mezi postavami, jejich niternými zpověďmi, napsaná v poetickém duchu. Hrdinové řeší lásku a její smysl, touhu po životě a odkrývají přelomové životní okamžiky, které je poznamenaly, ale zároveň mají snahu jít v životě dál. 

Čtenář se opět setkává s originálním stylem psaní, který je autorovi vlastní. V knize tak najdete spoustu zajímavých myšlenek vedoucích k hlubšímu zamyšlení.

Na některé čtenáře může kniha působit útržkovitě, neboť se nejedná o jeden celistvý příběh po vzoru románu Dej mi své jméno, ale tentokrát se skládá ze tří milostných příběhů, které se na konci protnou...anebo k tomu již nedojde?

Čtenář se může těšit na konečné uzavření příběhu Elia a Olivera, které bylo v podstatě nutností. Jejich cesty, dříve rozdělené, se opět setkají a oni zjistí, že plamen v jejich srdci stále doutnal, a když se konečně opět setkali, velmi rychle došlo k jeho vzplanutí. 

Pokud jste četli Dej mi své jméno, které vás uhranulo, nenechte si ujít ani jeho volné pokračování, jež podle mého názoru za přečtení rozhodně stojí.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Stříbrná cesta | Stina Jackson

autor: Stina Jackson
překlad: Helena Matocha
originální název: Silvervären (2018)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Před třemi lety zavezl Lelle Gustafsson svou dospívající dceru Linu na autobusovou zastávku, ale do autobusu, s nímž měla jet, nikdy nenastoupila. Zmizela na místě, kterému se říká Stříbrná cesta. Od té doby se zoufalý Lelle snaží svou dceru najít, nebo alespoň zjistit, co se jí stalo. Žije? Nebo je už dávno mrtvá? Lelle se utápí v alkoholu, kouří jednu cigaretu za druhou a jezdí po Stříbrné cestě sem a tam a snaží se vypátrat pravdu. Měl v Linině zmizení prsty její tehdejší přítel? Nebo někdo úplně jiný?

Druhá linie příběhu sleduje sedmnáctiletou Maju, která přijíždí do vesnice zvané Glimmersträsk, daleko od rodného bydliště, spolu s matkou Silje, jež si ve vesnici našla přes seznamku přítele. Majina matka neměla nikdy moc peněz, své dceři nešla, co se týče chování, nikdy příkladem, věnovala se spíše chlapům a alkoholu. Ani tentokrát to nebude jiné. Maja v noci nemůže spát, protože musí poslouchat sexuální radovánky Silje a jejího nového přítele Torbjörna, který je dost podivínský. Maja se ho zpočátku bojí, ale nakonec dokáží vedle sebe nějak žít. Nakonec si ve vesnici najde brzy přítele, který ji seznámí s úplně jiným životem.

Autorka se rozhodla čtenáře zaujmout dvěma liniemi příběhu. V jedné sledujeme Lelleho a jeho pátrání po ztracené dceři a ve druhé dospívající Maju a její začleňování se v novém kraji a vesnici. Jakkoli jsou obě dějové linky odlišné, skvěle fungují pro udržení čtenářovy pozornosti. Autorčino vyprávění je spíše ponuré a co se tempa týče, pomalejší, ale je napsáno takovým stylem, že nutí číst dál a otáčet stránku za stránkou. Obě dějové linky jsou opředeny tajemstvím, v jednom případě dokonce nevíte, zda věřit vypravěči či nikoli. Jak spolu tyto dějové linky souvisejí? A souvisejí vůbec spolu? 

Vnímavému čtenáři brzy dojde, kdo za vším stojí – konec tedy tolik nepřekvapí, jak by čtenář možná ze začátku očekával. Díky závěrečnému rozuzlení dávám tedy o hvězdičku méně, neboť jsem čekala jakýsi „wow“ efekt, ale ten se nedostavil. Přesto hodnotím Stříbrnou cestu jako velmi povedenou, už i z toho důvodu, že se jedná o autorčinu prvotinu. Postavy jsou dobře napsané, jejich charaktery autorka vykreslila dostatečně, v této rovině nemohu nic vytknout. Dějové linky udržují jistou dynamičnost příběhu a přes svou výraznou odlišnost se nijak netříští.

 

Drobnou výtku mám k absenci kapitol, linky jsou oddělené pouhou značkou, která sice nutí čtenáře číst dál, ale já potřebuji kapitolu občas ukončit – zde jsem měla pocit, že mám knihu neustále rozečtenou v půlce kapitoly, jistě chápete, jak to myslím. Hodnotím to jako chytrý tah na čtenáře, příběh vás neustále nutí otáčet stránku za stránkou, až najednou zjistíte, že čtete poslední stránku. Rovněž mi vadil neustále se opakující výraz "jako by", v jednom případě dokonce i špatně napsaný.

Přesto knihu hodnotím jako nadprůměr, i když jako thriller bych ji neoznačila. Spíše se jednalo o román s prvky thrilleru. Pokud tedy očekáváte krvavý a nervydrásající thriller, toho se nejspíš nedočkáte. Jelikož se jedná o autorčin debut, nechala bych jistý prostor pro zlepšení, kterého se čtenáři jistě dočkají. Rozhodně chápu, proč ve Skandinávii lámal rekordy. 

Závěrem bych Stříbrnou cestu ráda doporučila především milovníkům severských detektivek a románů, věřím totiž, že vás kniha zaujme stejně, jako mě.

✰✰✰✰

Co říkáte na tento debut trhající rekordy?

Zaslouží si právem být označován jako bestseller?

Continue Reading...

RECENZE: Achilleova píseň | Madeline Miller

autor: Madeline Miller
překlad: Tomáš Kačer
originální název: The Song of Achilles (2019)
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2019
počet stran: 360
anotace

Moje zhodnocení:

Princ Patroklos zabije při nešťastném incidentu stejně starého chlapce, v důsledku čehož jej vyhostí do království Fthie, kde má žít ve stínu Pelea a jeho syna Achillea, krásného a silného chlapce, syna bohyně, který je předurčen k tomu stát se velkým válečníkem. Achilleus se s Patroklem spřátelí, učí se válečnému umění a medicíně a jejich pouto se upevňuje. Achilleova matka, krutá mořská nymfa Thetida, však jejich přátelství nepřeje a Patrokla nenávidí. Když je unesena Helena Spartská, vyrážejí Řekové do války. Achilleus se přidává pod příslibem slávy, jeho věrný druh Patroklos jej následuje zmítán strachem a láskou. Oba však čeká krutá zkouška…

✽

Nakladatelství Slovart vydalo v novém kabátku Achilleovu píseň, knihu autorky Madeline Miller, která přepracovala nejznámější řecký epos Iliada, za níž získala v roce 2012 cenu Women's Prize for Fiction.

Autorka na svém románu pracovala před deset let a je to velmi znát. Ani se mi nechce věřit, že se jedná o její prvotinu. Tento příběh nevypráví sám Achilleus, ale čtenář na jeho život a slávu pohlíží skrz Patrokla, jeho věrného druha. Nejprve se však čtenář seznámí se samotným Patroklem, bojácným princem, který je v důsledku nešťastné události odvržen ze svého království a vyhnán do jiného. Zde se seznámí s Achilleem, kterému je předurčena sláva, a bok po boku se učí bojovat.

Řecké báje, nebo spíše příběh o Achilleovi a jeho konci zná jistě každý. Autorka tentokrát pojala jeho příběh trochu jinak. Především svým postavám vdechla život a zhmotnila je takovým způsobem, že jsem měla problém uvěřit, že její vyprávění je jen pouhou fikcí. Autorka píše totiž velmi poutavě, získá si vás svými popisy běžných, ale i těch méně běžných činností a přiblíží vám tehdejší život v Řecku. Nevypráví pouze o Trójské válce, první polovina knihy se věnuje životu Patrokla a Achillea, a to především jejich dospívání, objevování sebe i objevování toho druhého. Jejich přátelství přeroste v hluboký cit, který je podán nenásilně a tak nějak samozřejmě. Čtenář se nemusí obávat častých ani explicitních sexuálních scén, jejich vzájemný vztah je vylíčen spíše v romantickém duchu. Připravte se tedy na Patroklovo neustálé obdivování a vzdychání nad křivkami Achilleova těla ☺.

Ráda bych jen podotkla drobnou výtku k chování obou chlapců vzhledem k věku. Autorka je často líčila jako dospělé muže (aspoň já z toho měla často ten dojem), kolikrát jsem se musela napomenout, že se jedná teprve o dvanáctileté chlapce. 

Nesmím zapomenout zmínit ani bohy a polobohy, kteří mají v příběhu své nezastupitelné místo. Ráda jsem si osvěžila informace, které si o nich pamatuji ze školních let. Homérovu Iliadu jsem nečetla (nemohu tedy posoudit, jak věrně se autorka držela předlohy), ale samozřejmě si leccos pamatuji z různých převyprávění těchto bájí. Potěšilo mě, že na konci knihy se autorka vrací k postavám, které v příběhu vystupují, a blíže je čtenáři představuje.

Druhá polovina knihy se již věnuje Trójské válce, tedy samotným přípravám a cestě na válečné území, nájezdům na místní obyvatelstvo, samozřejmě také rozepřím ve vlastních řadách, které vyvrcholí v Achilleovo odmítnutí bojovat. Konec není pro žádné čtenáře překvapením, pokud jste s příběhem Achillea seznámeni. Mě překvapil osud Patrokla, přiznám se totiž, že jsem si tuto postavu z řeckých bájí vůbec nevybavila, takže jsem nad jeho koncem trochu zaplakala. Konec byl dojemný a autorka se ho zhostila se ctí. Takhle kniha ve mně rozhodně zanechala pořádný otisk.

Po delší době se jedná o knihu mimo můj oblíbený žánr, která mě nadchla, nemohla jsem ji a hlavně ani nechtěla odložit a četla s jistým napětím, jak vše nakonec dopadne. Doporučuji všem čtenářům, kteří si chtějí osvěžit příběh o Achilleovi, jenž je podaný trochu jiným způsobem, rámcově zařazeným do žánru young adult. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Lustr pro papeže | Jan Tománek

autor: Jan Tománek
nakladatelství: XYZ
rok vydání: 2019
počet stran: 184
anotace

Moje zhodnocení:

Syrová výpověď šestnáctiletého trampa, který se s dvěma přáteli chystal na výšlap a provinil se jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Kvůli tomu si prošel peklem různých věznic, aby se ocitl v nejhorším normalizačním lágru té doby. 

✽

Když mě autor knihy Jan Tománek oslovil s nabídkou přečíst si jeho nový román Lustr pro papeže, neodmítla jsem. Zaujal mě nejen název, ale i rozsah knížky, která, ač čítá téměř 190 stran, je překvapivě menšího formátu.

Hlavním hrdinou a vypravěčem v první osobě je mladý šestnáctiletý tramp Bohumil "Míla" Pavlovský, kterému kamarádi neřeknou jinak než Chlup. Spolu se dvěma kamarády Vojtou a Jindrou se rozhodnou vyrazit na výšlap do hor. Cestou vlakem se seznámí s mladou průvodčí Jitkou, která je pozve do místní hospody. Alkohol teče proudem, zpívají se anglické písničky, a když cestou z hospody zaláskovaný Míla v podroušeném stavu vykřikuje proamerická hesla, netuší, že mu otočí život o 360 stupňů.

Následuje syrové vyprávění Míly, který je po nečekaném zatčení nejprve vyslechnut a obviněn na místní policejní stanici, poté přesunut do vazby pro mladistvé v Borech a následně do nápravného zařízení pro mladistvé do Libkovic, odkud se pokusí o útěk, čímž si vyslouží zpřísnění trestu a odvedení do Vykmanova, kde přijíždí jako čerstvě osmnáctiletý. Ve vykmanovském pekle plném neustálé buzerace, ponižování a těžké práce vydrží dlouhých sedm let. Nakonec je přemístěn do Minkovic (v této kapitole konečně čtenář zjistí, proč se kniha jmenuje Lustr pro papeže), nejhoršího lágru té doby, jehož existence byla v roce 1990 ihned ututlána, ve kterém trpí další dva roky, až je konečně po dlouhých deseti letech v roce 1980 propuštěn na svobodu. 

Autor na začátku sděluje, že některé události jsou pouhou jeho fabulací, takže si čtenář může akorát domýšlet, co není skutečné (kromě místa, která jsou pozměněna, jak autor na začátku poznamenává). Každopádně chci vyjádřit myšlenku, která mě při čtení několikrát napadla, a sice že hlavní postava si z větší či menší části mohla za svůj osud sama. Aspoň tak to podle mého názoru z podaného příběhu vyplynulo. Míla byl vcelku rváč a provokatér, nic si nenechal líbit, což mu nevytýkám, ale například útěk z Libkovic byl podle mého úplně zbytečný. Samozřejmě netvrdím, že „držet hubu a krok“ je vždy tím správným řešením, což rozhodně není, jak ukazuje i samotný nástup Míly do Minkovic, kde mu sice plivnutí do dozorcova obličeje způsobí pořádnou nakládačku, ale na druhou stranu mu tato událost, o níž se brzy dozví celý lágr, pomůže dostat se mezi "Západočechy", vězně, kteří se navzájem chrání. Možná, že právě ono vyprovokované plivnutí pomohlo Mílovi přežít drsný život v minkovickém pekle, a to i za cenu podlomeného zdraví.

Popisy krutostí, které páchali dozorci na vězních, jsou velmi naturalistické, syrové a odstrašující. Některé události zakomponované do příběhu mi však přišly vykonstruované, aby čtenáře ještě více šokovaly. I přesto, že se to takto klidně mohlo doopravdy stát, na mě úsměvně působilo i klišé, kdy se mezi „zlými“ dozorci objevil vždy jeden „hodný“, který se snažil Mílovi (a ostatním) pomoct či jen ulehčit další nekonečný den plný utrpení. 

Nic to však nemění na tom, že hrůzy, které se za doby normalizace děly, jsou jasně prokázané, nevinní lidé trpěli a umírali a číst o tom není jednoduché. Je však správné si hrůznou minulost připomínat, abychom nezapomněli a do budoucna se i z těchto otřesných událostí poučili. 

Jak se z původního půlročního trestu stane odnětí deseti let života, o který vás tehdejší režim okradne? Pokud vás zajímá, jak jednoduché to je, přečtěte si tuto útlou, ale o to silnější knihu, která vám poodhalí kousek historie, o níž jste pravděpodobně do dnešní doby ještě neslyšeli.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janu Tománkovi. Bližší info o knize Lustr pro papeže zde.

Continue Reading...

RECENZE: Dcery čarodějného vrchu | Mary Sharratt

autor: Mary Sharratt
překlad: Ina Leckie
originální název: Daughters of the Witching Hill (2010)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Elizabeth Southernsová, přezdívána také matka Demdike, v sobě objeví skrytou sílu – schopnost uzdravovat chromá zvířata či jen vlídným slovem zkrotit koně. Matka Demdike je velmi chudá a často se musí ona i její rodina (dcera se třemi dětmi) uchýlit k žebrotě. Když však zjistí, že je obdařená, cesta životem se hned zdá být snadnější – tu uzdraví nemocného člověka či zchromlou kravku a za odměnu dostane kus chleba či džbán piva. Tento dar se dědí z generace na generaci a už její děd byl vyhlášeným zaříkávačem koní. Je však na každém z nich, k jakým úmyslům chtějí své schopnosti užívat, zda k pomoci druhým či k odplatě a zda se jich nechtějí zříci. 

✽

Když jsem se dozvěděla o novince nakladatelství Jota s názvem Dcery čarodějného vrchu od britské autorky Mary Sharratt, jež napsala knihu o čarodějnictví a čarodějnických procesech, neváhala jsem a o knihu k recenzi si zkusila napsat. Cca před půl rokem jsem četla výborné Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického popisující procesy s čarodějnicemi na českém, respektive moravském území, které mě navnadilo na toto téma, navíc jsem si ze zvědavosti chtěla přečíst o čarodějnických procesech odehrávajících se v jiné zemi.

Do této knihy jsem šla, dá se říct, s velkou neznámou. Bála jsem se, aby mi styl vyprávění sedl, protože historické knihy si pečlivě vybírám, a pokud mi nesedne styl psaní, většinou je i odkládám. Mé obavy byly naštěstí liché. Příběh mě vtáhl už od prvních stran, osudy staré Demdike, která se potýkala na tenké hranici mezi bílou a černou magií, její šilhavé dcery Lizy a vnučky Alizon, mě doslova uhranuly. 

Vypravěči knihy se střídají – nejprve máme možnost poznat Bess Southernsovou, které nikdo neřekne jinak než matka Demdike, jež po smrti manžela zůstala sama na odlehlém Malkin Toweru v Pendleském lese jen s dětmi. Čtenář sleduje každodenní boj této rodiny o přežití, snahu najít si v okolních statcích jakoukoliv práci a vydělat si aspoň na starý kus chleba. Ne vždy se to povede a nejednou se musí uchýlit k žebrání. Jednoho dne se však bába Demdike seznámí s tajemným našeptávačem, který bábě pomáhá se správnými zaříkadly a čarováním. 

Druhou polovinou čtenáře provází vnučka Alizon, která už jako pětiletá doprovází svou babičku na výpravy za pomocí druhým, sleduje uzdravování a přípravu léčivých bylinek. Už od mala se učí babiččiny praktiky s tím, že jednoho dne získá léčivou sílu a převezme řemeslo po babičce. S postupem věku však Alizon o tuto moc nestojí, nechce ji přijmout a vyhýbá se jí. Bohužel osud jí však do cesty staví mnoho překážek, z nichž jedna se jí i její rodině stane osudnou.

Autorka napsala velice poutavý historický román, jehož předností je vylíčení osudů tří generací jedné obyčejné a chudé rodiny a popisu jejich každodenního života a útrap spojených s chudobou a snahou přežít, který se odehrává na přelomu 16. a 17. století v Anglii. Král Jakub I. ihned poté, co nastoupí na trůn, začíná pronásledovat čarodějnice a sám sebe v tomto ohledu nazývá „odborníkem, neboť napíše rozsáhlé pojednání o čarodějnictví. Tento fakt se nejspíš stane osudným pro obyvatele Pendleského lesa, neboť v roce 1612 stanou místní čarodějnice před soudem, kde si vyslechnou konečný rozsudek. 

Závěrečný doslov autorky, ve kterém se mimo jiné dozvíte o tom, že čerpala ze skutečných historických událostí a skutečným postavám opět vdechla život, kdy zároveň vysvětluje drobné nesrovnalosti a změny některých jmen s informací, co ji k tomu vedlo, vaše pocity mnohonásobně umocní. 

Nečekejte však knihu ve stylu Kladiva na čarodějnice od Václava Kaplického, která byla mimochodem skvělá a jedna (dle mého názoru) z nejlepších četeb vůbec, nýbrž spíše historický román, v němž převládají popisy každodenního života obyčejných lidí té nejnižší sociální vrstvy s ukázkou tehdejší magie a zaříkávání, přičemž závěrečný proces s čarodějnicemi je pouhou třešinkou na dortu.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: A na nebi čekají hvězdy | Lori Nelson Spielman

autor: Lori Nelson Spielman
překlad: Michaela Klevisová
originální název: Quote Me (2016)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Úspěšná realitní makléřka Erika přijde při vlakovém neštěstí o svou dospívající dceru Kristen. Smutek ji zcela ochromí, ale trápí se také výčitkami - toho dne dala přednost práci. Annie, Eričina druhá dcera, má svoje vlastní výčitky. Neměla nechat Krissie ten den odjet. Matku s dcerou tato tragická událost odcizí - obě trpí pocitem viny, kterou nejsou schopné unést. Přesto se však objeví malá jiskra naděje. Co když došlo při identifikaci k záměně a Kristen je stále naživu? Její nezvyklé chování v den, kdy zemřela, i tajemné vzkazy, které Erika začne dostávat, tomu nasvědčují. Propast mezi matkou a dcerou se rozšiřuje. Erika vyráží pátrat na ostrov Mackinac, kde sama vyrostla, kdežto Annie odjíždí do Paříže, protože věří, že Krissie se skrývá právě tam. Dokáže Eriku a Annie Kristenina smrt sblížit?

✽

Nakladatelství Cosmopolis vydalo román oblíbené autorky pro ženy Lori Nelson Spielman A na nebi čekají hvězdy, který mě z jakéhosi důvodu zaujal, ač literaturu podobného ražení vyhledávám minimálně. Co na něj po jeho přečtení říkám, si můžete přečíst níže v recenzi.

Příběh začíná jako rodinná idylka zobrazující matku s jejími dvěma dospívajícími dcerami. Tedy zdánlivá idylka. Obě dcery Kristen a Annie mají namířeno po prázdninách zpět na kolej a Erika, jejich matka, je má odvézt. Erika však dá přednost práci a poprosí Annie, ať na Kristen dohlédne. Nakonec Kristen odjíždí vlakem sama, ale do svého cíle nikdy nedorazí. Vlakový spoj, v němž má Kristen sedět, se stane terčem teroristického útoku a zahyne při něm mnoho lidí. V ten moment se začne odvíjet příběh dvou žen - matky a dcery - který se ponese na vlně nevyřčených slov, jež zapříčiní jejich odcizení a cesta k odpuštění bude po Eriku i Annie velmi trnitá.

Kristen i Annie vlastní od dětství každá svůj zápisník, v němž mají zapsány citáty, které se pojí k určitým milníkům jejich dětství a dospívání a pomáhají jim nalézt ten správný životní směr. Jsou to moudra prověřená nejen časem, ale také zkušenostmi žen předchozích generací - tedy jejich matky, ale i babičky a prababičky. Citáty vás budou provázet celým příběhem, jemuž dodají tu správnou hloubku a váhu.

"Moudrý cestovatel nejdřív zhodnotí svoji poslední cestu, a teprve pak si naplánuje novou."

Nepleť si to, co je důležité, s tím, na čem záleží."

Občas se v životě musíš pevně držet, ale mnohem častěji se potřebuješ odpoutat." 

Autorka napsala velmi milý, laskavý a dojemný příběh, který vás provede cestou k uzdravení duše. Erika si nese šrámy z minulosti, které ovlivňují i její dosavadní život, jen si to nechce připustit. Annie se upíná k nalezení své sestry, o které je přesvědčena, že žije, ale z jakéhosi důvodu se jim nemůže ozvat. Obě ženy čeká cesta sebepoznání, ale také odpuštění a smíření, a to nejen druhé, ale především sama sobě. Autorka na obou charakterech hlavních hrdinek velmi zapracovala, čtenář může sledovat jejich vývoj a změnu, která je sice pozvolná, ale patrná a vede k uvědomění toho, na čem opravdu záleží. 

Když píšu řádky uvedené výše, mám pocit, že jsem přečetla motivační literaturu, ale nenechte se mýlit. Autorka do svého příběhu zakomponovala velké množství mouder, s nimiž se velmi snadno ztotožníte a objevíte v nich kus sama sebe. Samotné citáty jsou do děje včleněny nenásilně a dodávají vyřčeným slovům tu správnou intenzitu.

Na první pohled se může zdát, že tento román je plný smutku, ale není tomu tak. Naopak. Je plný života a radosti z něj. Tu však musí naše hlavní hrdinky teprve objevit. Začátek byl sice prosycen tragédií a smutkem, ale někdy se bohužel špatné věci dějí bez jakéhokoli důvodu. Tentokrát však ztráta bližního dokázala více stmelit rodinu a dopomohla nalézt postavám nový životní směr a naplnění dávných snů a tužeb.

Celá kniha se čte moc hezky, stránky vám ubíhají pod rukama a vy chcete vědět víc. Spousta slov vás dojme a donutí vytáhnout kapesník a osušit si slzy. A přesto vám ze rtů ani na okamžik nezmizí úsměv.

Knihu doporučuji výhradně ženám, které si chtějí přečíst příběh, jenž se vám zaryje hluboko do srdce a na něž budete ještě několik dní po přečtení myslet. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu A na nebi čekají hvězdy můžete koupit.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Sklenice srdíček | Až mi zítra budeš chybět

Hezký večer milí čtenáři.

Vítám vás u další série minirecenzí, které jsem si pro vás připravila. Tentokrát se jedná o dvě knihy - Sklenice srdíček od Jennifer Hillier a Až mi zítra budeš chybět od Heineho Bakkeida, které jsem četla ve čtečce.

Sklenice srdíček | Jennifer Hillier

Stručná anotace:
Když jednoho dne zmizí oblíbená studentka Angela Wongová, nikdo si nedokáže představit, že by s jejím zmizením mohla mít něco společného její nejlepší kamarádka Georgina Shawová. Rozhodně to nenapadlo ani kamaráda obou dívek Kaisera Brodyho. O čtrnáct let později jsou nalezeny Angeliny ostatky a z její vraždy je usvědčen Calvin James, který poté zavraždil ještě nejméně další tři ženy. Mezitím se z Kaisera Brodyho stal detektiv, který odhalí krutou pravdu. Geo kdysi s Calvinem Jamesem chodila a celých čtrnáct let věděla, co se Angele stalo. Je odsouzena a odpykává si pětiletý trest. Calvin je odsouzen na doživotí, ale předtím uprchne a skrývá se. Brzy se začnou na stejném místě, kde byla nalezena Angela, objevovat další mrtvoly a Kaiser Brody dostane tento případ na starosti. Ví Geo, kde se Calvin skrývá a proč znovu zabíjí?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Novinku autorky jsem měla v hledáčku od chvíle, co jsem zahlédla obálku, která mě nějakým způsobem přitahovala. Předchozí autorčina kniha Řezník se mi hodně líbila a rozhodla jsem se, že si přečtu i Sklenici srdíček.

Stručné zhodnocení:

Autorka střídá dva pohledy. Nejprve se čtenář seznámí s Geo, která je právě odsouzena na pět let k odpykání trestu. Čtenář sleduje její pobyt ve vězení a pomalu odkrývá pravdu. Zhruba uprostřed příběhu uvidíme případ z jiné strany - očima Kaisera Brodyho, kdysi kamaráda Angely i Georginy, nyní detektiva, který je povolán k nálezu ženské oběti, u níž je nalezeno i malé dítě. Způsob zohavení ženy až nápadně připomíná vraždy Calvina Jamese, ale dětská oběť k němu nesedí. Pátrání odhalí příbuzenský vztah mezi mrtvou ženou a dítětem a určí směr vyšetřování. Poslední třetinu knihy opět sledujeme očima Georginy, jejíž životní příběh se střídavě odvíjí v současnosti a v minulosti, která nám pomalu odkrývá pravdu, co se tehdy Angele stalo. 

Tato autorčina kniha mě bohužel zklamala. Jednu chvíli jsem příběh s nadšením hltala a nemohla se odtrhnout, abych se vzápětí kousala nudou. Mnohdy jsem věděla, co na nás autorka v následujících stránkách chystá, zvratů bylo opravdu minimálně, tedy aspoň těch, které bych nečekala. Konec byl velmi překombinovaný a neuvěřitelný. Celkový námět mi přišel hodně přitažený za vlasy a nevěřím, že by se takhle mohl odehrát i ve skutečnosti.

✰✰✰

Až mi zítra budeš chybět | Heine T. Bakkeid

Stručná anotace:
Thorkild Aske býval elitní policejní důstojník, jehož doménou byly výslechy podezřelých ve vlastních řadách. Po jedné chybě, která stála život mladou ženu, je odsouzen a ve věznici si odpyká dvouletý trest. Po propuštění má pocit, že jej kromě trýznivých vzpomínek nečeká nic dobrého. Když ho kontaktují lidé, kteří by ho měli spíše nenávidět, aby jim pomohl nalézt jejich nezvěstného syna, váhá, ale nakonec žádost o pomoc přijímá. Odjíždí na odlehlý ostrov a uprostřed drsné severské přírody a uzavřené komunity se musí srovnat nejen sám ze sebou, ale obstát proti vrahovi, který se neštítí ničeho.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Po knize jsem sáhla  na doporučení Zdenky Medvědí z Medvědí oázy a jsem moc ráda, že jsem knihu neodkládala dlouho a ihned se do ní pustila.

Stručné zhodnocení:

Hlavní hrdina, Thorkild Aske, je ztroskotanec, který se dopustil chyby, při níž zemřela jeho láska Frei. Bere spoustu léků, aby vůbec mohl fungovat a pravidelně navštěvuje psychiatra. Co se týče hlavního hrdiny, jedná se o typický obraz hrdiny, kterým vynikají autoři severských detektivek. Čtenář zpočátku mnoho netuší, vše se odkrývá  postupně, a to i nahlédnutím do minulosti, která vedla k příčině Thorkildova neštěstí. Nahlédnutí do minulosti mě zpočátku spíše rušilo, i když jsem toužila vědět, co se tehdy stalo. Thorkildovo pátrání na ostrově a majáku bylo skvěle napsané. Líbilo se mi, jak mělo všechno nádech mysteriózna, až jsem se při čtení v noci bála. Podivné vidiny, nález ženského těla, které poté do moře odtáhne jakýsi potápěč, rozmluvy s mrtvou ženou, seance s Merethe, do toho všudypřítomné severské počasí, bičující vítr, sníh a mráz, daly společně dohromady opravdu skvělé až téměř poetické dílo, které jsem si náramně vychutnala. I když se jedná o detektivku, je psána trochu jinak, než je čtenář zvyklý, ale tím se mi právě líbila. Když zmizí dva hlavní vyšetřovatelé, kteří měli připlout na ostrov pro Thorkilda, který je zpravil o nálezu ženské mrtvoly, ač pátral po muži, je s jejich zmizením spojován právě Thorkild, který bude muset odhalit pravdu, aby očistil své jméno. Povede se mu vyzrát nad protivníkem, který se nebojí ničeho? Pachatel mi byl skrytý až do samého závěru, kdy jsem začala mít jisté podezření, které se následně potvrdilo. Rozuzlení leccos vysvětlilo, i když mi bylo některých věcí líto. Tajně jsem si přála, aby nebyly příliš skutečné. Menší výtku mám k úryvkům v anglickém jazyce, které mi přišly zbytečné a jelikož anglický jazyk příliš neovládám, spoustu větám jsem nerozuměla. A jelikož nejsem ten typ, který by si ihned ve slovníku slovíčka překládal, tak mi možná některé věci unikly.

✰✰✰✰✰

Četli jste některou z knih?

Co na ni říkáte?

Continue Reading...

RECENZE: King | T. M. Frazier

autor: T. M. Frazier
překlad: Kamila Bělohorská
originální název: King (2015)
nakladatelství: Ocelot
rok vydání: 2018
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

Brantley King byl právě propuštěn z vězení a jeho kamarád Preppy mu na přivítanou uspořádal motorkářský večírek, na kterém nechybí drogy, alkohol ani spousta chtivých žen. King není žádný klaďas, ale drsný chlap, v němž dřímá zuřivost a vášeň a jemuž neodolá žádná žena. 

Doe je Kingův protiklad. Žena "beze jména", která nezná svou minulost a neví, kdo vlastně je a odkud pochází. Osudové setkání s Kingem na probíhajícím večírku změní život nejen jí, ale i Kingovi.

✽

Ještě před Vánoci mě oslovily Megaknihy.cz, zda bych nechtěla zrecenzovat knihu King, kterou vydalo mladé, nedávno vzniklé nakladatelství Ocelot. Vinou mého přehlédnutí (neboť jsem knihu původně považovala za thriller) se ke mně dostal erotický román, tedy žánr, který až tak úplně nevyhledávám. Jak toto setkání nakonec dopadlo, se dočtete níže v recenzi.

Po prologu, který mě upřímně dost vyděsil a ne-li skoro odradil od dalšího čtení, jsem se ponořila do zvláštně atraktivního příběhu, ale hlavně do nebezpečného prostředí drsných motorkářů, drog a vulgární mluvy, která mě zpočátku víc než šokovala.

Příběhem nás provází dva vypravěči: Brantley King, který se neustále ocitá jednou nohou v kriminále a o němž kolují zvěsti, že zabil svou vlastní matku. Založil si tetovací studio a tím si v podstatě vydělává na živobytí. Potřebuje však mnohem víc peněz, aby získal do péče osobu, kterou miluje ze všech nejvíc. Na druhé straně tu máme mladičkou dívku Doe, dívku "beze jména", která si nevzpomíná na svou minulost a na ulicích se potlouká již několik týdnů. Její jedinou kamarádkou je Nikki, prostitutka, která je závislá na kokainu a zajímá ji pouze to, jak sehnat další dávku. Nikki má plán: zajdou na motorkářský večírek, jenž je shodou okolností pořádán na přivítanou Brantleyho Kinga, který byl propuštěn z vězení. Obě dívky chtějí nabídnout svá těla a na oplátku by se rády dočkaly ochrany před tvrdým životem na ulici. Jak proběhne první setkání Doe a Kinga, jak bude probíhat jejich bouřlivý vztah a mnohem více, se dozvíte po přečtení této knihy. Nerada bych vám prozradila víc, než by bylo nutné, na druhou stranu jsou některé pikantnosti z knihy zde téměř nepublikovatelné.

Nejprve si na knize všimnete obálky, která pořádně rozvine vaši fantazii i přesto, že na ní jde vidět jen část potetovaného mužského těla. Originální obálka má také něco do sebe, ale mně se více líbí ta naše. Potud tedy chválím, co se týče grafického zpracování. Bohužel po prvním prolistování jsem utrpěla menší šok, neboť vnitřní úprava působí na první pohled dost neučesaně a odfláknutě. Okraje, které mnohdy zasahují až do číslování stránek, nevypadají vůbec hezky. Stejně tak odstavce, které nemají žádný systém. Dialog, odehrávající se na jednom řádku, byl asi vrchol. Kdo co říká samozřejmě z kontextu vyplyne, ale dojem to na vás neudělá. Celá úprava na mě působí, jako by si korektor mačkal klávesu Enter podle nálady. Tato odfláknutá grafická úprava textu zbytečně shazuje celou knihu a tím působí víceméně lacině.

Co se týče samotného příběhu, ten se mi i přes počáteční vulgární mluvu líbil. Autorka se v druhé polovině knihy zmírnila, co se týče vulgarismů a už nepůsobily jako pěst na oko. Na druhou stranu chápu, že chtěla vytvořit dojem autentického prostředí drsných motorkářů, kteří nejdou pro ránu daleko.

Při popisu některých erotických scén jsem se mírně červenala, ale určitě se nejednalo o nic, co by čtenářky neskously. Fantazie autorky nezná mezí a jestliže jste odchovány Padesáti odstíny a podobnými tituly, v této knize vás určitě nic nepřekvapí. Spíše naopak. Troufala bych si tvrdit, že King bude o několik příček výše a hravě strčí Padesát odstínů do kapsy.

Obě postavy, jak King, tak i Doe, jsou sympatické, vtipné, mají šmrnc a jejich osudy vás zaujmou od první stránky. Obě postavy si střeží (v případě Doe jaksi neúmyslně) svou minulost, celý příběh je podán tajemně a snadno vás pohltí. Nejedna čtenářka se do Kinga bláznivě zamiluje a myslím, že mu poté odpustí i postupnou změnu v chování. Ve skutečnosti by se tento příběh odehrál jen stěží, ale v knihách a hlavně v těchto příbězích jde právě o odpoutání se od reality, v nichž můžete snít o tajuplném, drsném a sexy muži bez výčitek svědomí.

Závěr knihy byl překvapivý a nutí ihned sáhnout po druhém dílu, který ale stále čeká na přeložení a vydání. Snad se ho brzy dočkáme.

I přesto, že se nejedná o žádný literární skvost, v rámci žánru řadím Kinga do jednoho z těch povedenějších erotických románů, jež jsou určeny především ženám a dívkám. Škoda grafické úpravy textu, která o stupeň zhoršila mé hodnocení a jen díky tomu kniha nedostala plný počet.

Před doporučením vás chci na závěr upozornit, že kniha je plná vulgarismů, takže pokud vám taková mluva v knihách vadí, Kinga ani neotevírejte.

Tento jiskrný a vášní nabitý erotický román doporučuji milovníkům tohoto žánru, neboť si v něm přijdete na své.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz, kde si také knihu King můžete přímo koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Až tady nebudu | Linda Green

autor: Linda Green
překlad: Zdík Dušek
originální název: After I've Gone (2017)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2018
počet stran: 360
anotace

Moje zhodnocení:

Jednoho dne se Jess Mountová podívá na svůj facebookový profil a zjistí, že se na něm čas přehoupl o osmnáct měsíců vpřed a její rodina a přátelé sdílí na jejím profilu srdceryvné kondolenční příspěvky. Zpočátku to považuje za nejapný virtuální žert, ale když jednoho dne objeví fotografii svého syna, kterého ještě ani nepočala, dostane její život najednou jiný směr. Aby toho nebylo málo, tak zjistí, že její smrt nebyla náhoda, a proto se rozhodně pro záchranu svého chlapečka.

✽

Když mě oslovilo Knihcentrum.cz a nabídlo mi k recenzi knihu Až tady nebudu od Lindy Green z nakladatelství Bookmedia, ani na chvíli jsem neváhala a nabídku přijala. Anotace, která slibuje děsivé nahlédnutí do vlastní budoucnosti, v níž zjistíte datum své smrti i události, které po ní následovaly, mě doslova nadchla.

Jak byste se vypořádaly se zjištěním, kdybyste znali datum své smrti? Něco takového potká mladou dívku Jess, která žije bezstarostným životem do doby, než jednoho lednového dne mrkne na svůj facebookový profil, na kterém najde kondolence k její vlastní smrti. Příspěvky z budoucnosti však vidí jen sama Jess. Jak byste se zachovali na jejím místě vy? Snažili byste se svou budoucnost zvrátit nebo byste jí šli naproti? Ovlivnilo by vás zjištění, že se v budoucnu dočkáte lásky a krásného syna, ale za cenu nejvyšší, a sice, že byste ho krátce po narození opustili? Co kdyby vaše smrt nebyla náhoda, ale úmysl? Jess stojí před těžkou volbou a je jen na ní, aby změnila svůj osud nebo se o to aspoň pokusila.

Pokud autorce odpustíte nereálný námět vidět do budoucnosti a přijmete to jako fakt, čeká vás neuvěřitelně silný příběh plný překvapivých momentů a zvratů, ale předně nahlédnutí do mezilidských vztahů poznamenaných ztrátou či bolestnou minulostí.

Zpočátku vyvstává zásadní otázka. Proč Jess musela zemřít? Čtenář se po malých krůčcích dozvídá zásadní informace z facebookových příspěvků a komentářů, které jsou graficky vytvořené podle skutečného facebooku - vidíme kulatou profilovou fotku s datem a časem přidání příspěvku. Vše působí autenticky, ale zároveň děsivě, protože Jess prožívá bolest s nic netušícími nejbližšími. Není se čemu divit, že se Jess trápí čím dál tím víc, ale zároveň se nemůže donutit k tomu, aby ony příspěvky přestala číst. Při čtení jsem přemýšlela, zda by se Jess ve skutečnosti chovala stejně, tedy tak, jak jí budoucnost napovídala? Učinila by stejné kroky? Nebo by utnula vše v zárodku? Často jsem měla pocit, že se svému osudu poddává, na druhou stranu mě příběh nutil číst dál a netrpělivě jsem očekávala, jak vše nakonec dopadne.

Postav v knize není mnoho, ale na druhou stranu jim byl dán dostatečný prostor k vykreslení jejich charakterů. Líbilo se mi, že se postavy postupně měnily, ale v případě Jess se jednalo o dost rychlou změnu, z níž byli (nejen) její nejbližší v šoku. Překvapí vás, co vše se dá za pouhých osmnáct měsíců stihnout.

Kniha mě vtáhla od samého začátku a nepustila až do konce, který byl pro mě překvapivý i přesto, že jsem podobný očekávala. Možná mi na konci chybělo jakési vysvětlení, kdo nebo proč posílal Jess zprávy z budoucnosti, i když jeden osobní tip, který vám nebudu prozrazovat, bych měla.

Tento psychologický román s kapkou mysteriózna si rozhodně zaslouží vaši pozornost, a to nejen pro bolestná témata jako jsou ztráta bližního, domácí násilí či hojně oblíbené komunikace přes sociální sítě, která kniha rozebírá, ale také pro vykreslení úžasného a hlavně silného pouta, které spojuje matku a její dítě. Hlavní hrdince budete fandit i přes její mnohdy nešťastná rozhodnutí, která jí spíše uškodí, a možná si nervozitou, jak vše dopadne, budete rvát vlasy.

Předchozí autorčinu knihu Před pikolou za pikolou jsem ještě nečetla, ale rozhodně se po ní podívám a autorku si zařazuji mezi své oblíbené. S nadšením budu očekávat její další knihu.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku děkuji Ivě Kulihové z KNIHCENTRUM.cz, kde si také můžete knihu Až tady nebudu koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Horké mléko | Deborah Levy

autor: Deborah Levy
překlad: Hana Březáková
originální název: Hot Milk
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2018
počet stran: 224
anotace

Moje zhodnocení:

Sofia se společně se svou matkou vydá do vyprahlého Španělska, kde chtějí navštívit věhlasného lékaře, který, jak obě ženy doufají, odhalí příčinu matčiny nevysvětlitelné choroby, která ji ochromuje po celý život. Sofia je z věčných matčiných  nářků zničená, ale zároveň je jí matčina choroba únikem před vlastním neuspokojivým životem, neboť ve svých pětadvaceti letech se ještě nepostavila na vlastní nohy. Doktor Gómez má však zvláštní metody hraničící s fušerstvím a obě ženy pomalu ztrácí naději na matčino vyléčení. Matčin stav se pro doktora stává stále větší záhadou. Krize mezi matkou a dcerou se stupňuje, přičemž Sofie hledá únik v nezvyklém milostném dobrodružství. Najdou obě ženy k sobě nakonec cestu?

✽

Horké mléko je již druhým u nás vydaným románem autorky Deborah Levy, ale prvním, který vydalo nakladatelství Slovart. 

Autorka Deborah Levy se narodila v Jižní Africe, ale od roku 1968 žije v Británii. Píše romány, povídky, divadelní hry, ale i poezii. Levy je autorkou velmi ceněných románů, její román Doplavat domů získal v roce 2012 Man Bookerovu cenu, Horké mléko bylo v roce 2016 na tuto cenu nominováno.

Hlavní hrdinkou a vypravěčkou románu je mladá antropoložka Sofie Papastergiadisová, která se narodila matce Angličance a otci Řekovi, po němž také získala své příjmení, které si nechala i přesto, že se se svým otcem nestýká a neviděla ho již jedenáct let. S matkou, jíž oslovuje křestním jménem Rose, odjely do vyprahlého a slunného Španělska, kde si domluvily schůzku s věhlasným lékařem Gómezem, který je poslední nadějí pro obě ženy. Rose již léta trpí matoucím ochrnutím, u něhož se vždy po diagnostikování určité choroby objeví nový příznak, který onu chorobu vyloučí. Sofie se stará o Rose od svých pěti let a není tak divu, že už má dost jejích nářků a věčného stěžování. Kvůli matčině chorobě musela Sofie navíc přerušit doktorandské studium antropologie. 

V knize vystupuje hned několik výrazných postav, které jsou nejen zapamatovatelné, ale každá z nich disponuje určitou zvláštností. Ani jedna z postav není obyčejná, nevystupují totiž v obyčejném románu. Obálka napoví, že kniha byla nominována na prestižní Man Bookerovu cenu, s čímž jsem ke knize i přistupovala - s patřičným respektem. U takových knih se vždy bojím, abych je správně pochopila a porozuměla jim. 

Příběh mě bavil hned od první stránky. Sofie působila velmi ušlápnutě, není se svým životem spokojená, ale ve skutečnosti se jej ani nesnaží napravit. Dosud se nepostavila na vlastní nohy a zdráhá se převzít za svůj život odpovědnost. Brzy se seznamuje s Ingrid, s níž naváže pomíjivou a svůdnou milostnou aférku. Autorce se povedlo velmi přesvědčivě napsat niternou výpověď mladé ženy, kterou sužuje několik existencionálních problémů, ale především se bojí světa okolo sebe a je uzavřená do sebe. Přesto se jí podaří ve Španělsku nalézt určité radosti a potěšení.

Atmosféra horkého a slunného Španělska je velmi výstižně popsána a čtenář má pocit, jako by se na vyprahlém jihu ocitl s hlavními postavami. Koupání v moři znemožňují medúzy, které se postarají o popálení některých postav.

Kniha přinese nejedno téma k zamyšlení, nad kterým se pozastavíte, ale přesto jej třeba ani úplně nepochopíte. Vztahy mezi zúčastněnými jsou velmi zvláštní, a možná právě proto se budete chtít dozvědět, kterým směrem se uberou a jak takový příběh může vůbec skončit. Konec byl zajímavý, trochu šokující, ale přesto uspokojivý a řekla bych, že i správný (vzhledem k hlavní postavě a ke všem okolnostem). Přesto přese všechno mě jedna drobnost rozzlobila, něco, na co jsem čekala celou knihu a pak si to autorka nechala pro sebe.

Autorčin styl psaní neosloví každého čtenáře, některé pasáže můžou působit zdlouhavě a nudně. Tento pocit jsem měla opravdu jen minimálně, neboť se jedná o celkem útlou knihu, kterou jsem měla přečtenou ve velmi krátké době. Já osobně jsem moc ráda, že jsem dostala možnost si přečíst tuto knihu. V knihkupectví bych po ní nikdy nesáhla, takže děkuji nakladatelství Slovart, že mi poskytlo tuto příležitost.

Knihu doporučuji především fanouškům autorky Deborah Levy a těm čtenářům, kteří se nebojí cenami ověnčené knihy a dávají přednost příběhům, které jdou do hloubky.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Klimešové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Na odvrácené straně | Anthony O´Neill

autor: Anthony O´Neill
překlad: Jan Kalandra
originální název: The Dark Side
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 432
anotace

"NEMLAŤ HLAVOU PROTI ZDI. 

POUŽIJ HLAVU NĚKOHO JINÉHO."

Moje zhodnocení:

Výstřední miliardář Fletcher Mosas založil na odvrácené straně Měsíce Město Hříchu, které původně sloužilo jako vězení pro nejtěžší zločince na Zemi. Je to jediné místo v celém vesmíru, kde seženete prakticky cokoliv - nejúčinnější fet, nejlevnější plastickou operaci, intimnější zákoutí pro dohodnutí kšeftu nebo nejzkorumpovanější policii. Poručík Damien Zackon, který byl na Měsíc uklizen v rámci programu na ochranu svědků, neboť se stal na Zemi nepohodlným, se má o tom všem přesvědčit na vlastní kůži. Jakožto nováčka jej pověří, aby vyšetřil sérii krvavých atentátů, které může mít na svědomí sám patriarcha Fletcher Mosas nebo jeho ambiciózní dcera Zlata. Zackonovi však hází klacky pod nohy nejen samotná měsíční policie, která má z něj akorát legraci, ale i zdejší samozvaný vládce. 

✽

Na odvrácené straně je nejnovější sci-fi thriller z produkce nakladatelství Leda, který je příznačně nazýván "měsíční" a pojatý ve stylu noir, což je termín pocházející z francouzštiny a znamená "černý". Slovem noir se v české literatuře označuje výhradně detektivní román. Více o noir v literatuře se dozvíte například zde.

Knihu napsal Anthony O´Neill, Australan narozený v Melbourne, momentálně však žijící v hlavním městě Skotska Edinburghu, kde se usadil zejména proto, aby čerpal z inspirace svých literárních vzorů Roberta Louise Stevensona a Arthura Conana Doyla. V prvotině Šahrazád - Útěk z Bagdádu (2001, česky 2002) si potměšile pohrává s arabským folklorem, v druhém románu The Lamplighter (2003, Lampář) se již plně ponořil do stínohry zanedbaných čtvrtí skotské metropole v duchu romantika Stevensona. Dále napsal Říši věčnosti (2006, česky 2009), The Unscratchables (2009, Nezničitelní) či románovou novinku Dr. Jekyll and Mr. Seek (2017).

Na začátku knihy narazíte na Mosasův kodex, jehož body jsou jakýmsi návodem pro přežití na Měsíci a který je jak vystřižen ze Satanské bible, čímž vám dodá určitou představu o celém konceptu příběhu, jenž rozhodně nebude pro slabé povahy. Já si určitý obrázek udělala hned a celá natěšená jsem obrátila na další stránku. První kapitola je jakýmsi úvodem, který vás zasvětí do tajů a důležitých faktů o Měsíci, které se vám budou hodit pro pochopení děje, přičemž "informativních" kapitol bude v knize ještě více. Druhou kapitolou však začíná jízda, která skončí až s poslední stránkou. Nevěříte? Přesvědčte se o tom sami.

Kniha má v podstatě dvě dějové linky - v té první sledujeme cestu androida, který vypadá jako člověk, ale je to robot. Velmi cílevědomý robot, který jde doslova přes mrtvoly a jeho jediným cílem je dojít do Oz, El Dorada či Očistce, říkejte si tomu, jak chcete, a ovládnout ho. Ač byly tyto kapitoly mnohdy dost brutální a v podstatě jste vždycky věděli, jak skončí, i tak mě bavily nejvíc. Ty hlášky, které android vypouštěl z úst, byly bezkonkurenční a nemohla jsem se jich nabažit. Bohužel většina z nich je nepublikovatelných, neboť android nešetřil sprostými slovy. Ale byly tak vtipné, mnohdy dětsky naivní, přitom sedly jako hrnec na pr... Nedá se to popsat. To si musíte přečíst.

Za androidem nezaostávaly ani kapitoly se sympatickým poručíkem Damienem Zackonem (Zákonem), který bral vyšetřování krvavých útoků velmi vážně, ale bohužel jeho kolegové už tolik ne. Často mu házeli klacky pod nohy, sráželi jeho policejní metody a celkově jim byl akorát pro srandu králíků. Myslím si, že i nejenom Zackon sám, ale i čtenář se velice brzy zamyslí nad tím, proč zrovna Zackon byl pověřen vyšetřit vražedné útoky. Jak může dopadnout vraha nováček, který neví ani zbla o tamním životě? Vše zjišťoval za pochodu a pomalu životu na odvrácené straně Měsíce přicházel na chuť.

Postavu Damiena Zackona si pro jeho charakteristické vlastnosti určitě snadno oblíbíte. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se autor rozhodl napsat pokračování a čtenáři by se tak mohli se Zackonem ještě setkat. 

Život na odvrácené straně Měsíce autor popsal skvěle, popisné kapitoly sice mohou některého čtenáře nudit, ale pro děj jsou celkem důležité. Občas jsem si při čtení vzpomněla na knihu Marťan, která byla taktéž výborná a mohu tedy souhlasit s tvrzením, že tato kniha je pro fanoušky Marťana opravdu určená. Je jiná, ale přesto skvělá. 

Zápletka je povedená, kapitoly akční, scény napínavé, děj skvěle promyšlený, vyprávění bizarně zábavné, postava androida jakožto záporáka bezkonkurenční, postava Zackona jakožto klaďase sympatická, měsíční svět temný a zvrácený, který se vám ihned zaryje pod kůži. Vím, že nešetřím superlativy, ale tentokrát nemohu jinak. 

Pokud jste tedy fanoušky sci-fi a nevadí vám detektivní zápletka, technologické popisy a brutální scény, směle se pusťte do tohoto chladnokrevného měsíčního thrilleru.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda, na jejichž stránkách si můžete přímo knihu Na odvrácené straně, pokud vás zaujala, koupit.

Trailer ke knize:

Continue Reading...