RECENZE: Dopis ze záhrobí | Dominik Dán

autor: Dominik Dán
překlad: Jan Hanzlík
originální název: List zo záhrobia (2018)
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2018
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Pro Československo nastává nové období - socialistický systém se hroutí a přichází demokracie, která s sebou nese klady i zápory. Dotkne se nejen obyčejných lidí, ale i policistů, kteří po rozpuštění Veřejné bezpečnosti neví, jestli u policejního sboru zůstanou či nikoliv. Dopadne na novou změnu režimu i zkušený kriminalista a komunista Eduard Burger? Společně se svými kolegy Krauzem a Hanzelem dostane příležitost ukázat společnosti svou potřebnost, neboť nově zvolený prezident krátce po svržení režimu zbrkle koná a vyhlašuje totální amnestii. Na svobodu se dostanou různí devianti a vrahové a policejní oddělení z Našeho Města bude mít plné ruce práce. 

✽

Nakladatelství Slovart vydalo v českém překladu ke konci roku další knihu Dominika Dána s názvem Dopis ze záhrobí.

Dominik Dán je pseudonym autora nejúspěšnějších slovenských detektivních románů. Autor si svou identitu pečlivě střeží a zná ji jen jeho nejbližší rodina, vydavatel či kolegové. Dánův styl je dost specifický, nezaměnitelný, každá kniha je psána z jiného úhlu pohledu a případy se odehrávají v různých časových obdobích, tím jsou právě jeho knihy tolik oblíbené u čtenářů.

Děj začíná dopisem, pod nímž je podepsán Gregor, který píše manželce pár novinek, ale zároveň ji žádá, aby u nich doma na týden, než bude Gregor také propuštěn, ubytovala jeho kamaráda z vězení Dušana, s nímž má Gregor velké podnikatelské plány. Osud tomu však chce jinak a na scénu přichází trojice zkušených kriminalistů - Burger, Krauz a Hanzel. Dostanou na starost vyšetřit a dopadnout dvojnásobného brutálního vraha a zároveň před nadřízenými ukázat jejich potřebnost a výkonnost.

Autor si tentokrát pro svůj příběh vybral dobu krátce po pádu komunismu, tedy rok 1990, kdy byl do funkce prezidenta zvolen Václav Havel, jehož prvním krokem bylo udělení amnestie, kterou byly prominuty tresty uložené za komunistického režimu. Bohužel s jeho neuváženým krokem bylo na svobodu propuštěno mnoho vrahů a deviantů, z nichž se většina vrátila k páchání trestné činnosti, vraždy nevyjímaje. Autor se nepouští do žádných diskuzí ohledně prezidentovy amnestie, nestaví se na žádnou stranu, jen předestírá tehdejší dobu tak, jak se skutečně stala i s jejími dopady vlivem okolností.

I tentokrát se autor drží svého zajetého systému, který skvěle funguje, a opět nasazuje laťku hodně vysoko. Líbily se mi zajímavě podané časové roviny, v nichž může čtenář sledovat stejnou situaci z více úhlů pohledů. Vtipně podané a vystavěné dialogy jsou třešničkou na dortu a právě ony dialogy jsou autorovou předností. Zápletku na nich vystavěnou já osobně preferuji před dlouhými popisy. I těch se v příběhu ale dočkáme. Autor vykreslil tehdejší dobu opět na výbornou. Pokud máte od autora již více načteno, závěr pro vás překvapením nebude, neboť leccos odhalíte spolu s vyšetřujícími kriminalisty.

Knihu doporučuji fanouškům Dominika Dána, které potěší svým standardním stylem, jakým děj skládá, rovněž také sledováním několika časových linií, z nichž se většina v závěru protne a dokonale do sebe zapadne. Možná vás autor ničím novým nepřekvapí, ale pokud vám sedl předchozími knihami, čtení si opět velmi užijete. Dopis ze záhrobí zároveň doporučím i čtenářům autorem nepolíbeným, neboť je zde velká pravděpodobnost, že si Dominika Dána oblíbíte stejně jako já.

✰✰✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Sklenice srdíček | Až mi zítra budeš chybět

Hezký večer milí čtenáři.

Vítám vás u další série minirecenzí, které jsem si pro vás připravila. Tentokrát se jedná o dvě knihy - Sklenice srdíček od Jennifer Hillier a Až mi zítra budeš chybět od Heineho Bakkeida, které jsem četla ve čtečce.

Sklenice srdíček | Jennifer Hillier

Stručná anotace:
Když jednoho dne zmizí oblíbená studentka Angela Wongová, nikdo si nedokáže představit, že by s jejím zmizením mohla mít něco společného její nejlepší kamarádka Georgina Shawová. Rozhodně to nenapadlo ani kamaráda obou dívek Kaisera Brodyho. O čtrnáct let později jsou nalezeny Angeliny ostatky a z její vraždy je usvědčen Calvin James, který poté zavraždil ještě nejméně další tři ženy. Mezitím se z Kaisera Brodyho stal detektiv, který odhalí krutou pravdu. Geo kdysi s Calvinem Jamesem chodila a celých čtrnáct let věděla, co se Angele stalo. Je odsouzena a odpykává si pětiletý trest. Calvin je odsouzen na doživotí, ale předtím uprchne a skrývá se. Brzy se začnou na stejném místě, kde byla nalezena Angela, objevovat další mrtvoly a Kaiser Brody dostane tento případ na starosti. Ví Geo, kde se Calvin skrývá a proč znovu zabíjí?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Novinku autorky jsem měla v hledáčku od chvíle, co jsem zahlédla obálku, která mě nějakým způsobem přitahovala. Předchozí autorčina kniha Řezník se mi hodně líbila a rozhodla jsem se, že si přečtu i Sklenici srdíček.

Stručné zhodnocení:

Autorka střídá dva pohledy. Nejprve se čtenář seznámí s Geo, která je právě odsouzena na pět let k odpykání trestu. Čtenář sleduje její pobyt ve vězení a pomalu odkrývá pravdu. Zhruba uprostřed příběhu uvidíme případ z jiné strany - očima Kaisera Brodyho, kdysi kamaráda Angely i Georginy, nyní detektiva, který je povolán k nálezu ženské oběti, u níž je nalezeno i malé dítě. Způsob zohavení ženy až nápadně připomíná vraždy Calvina Jamese, ale dětská oběť k němu nesedí. Pátrání odhalí příbuzenský vztah mezi mrtvou ženou a dítětem a určí směr vyšetřování. Poslední třetinu knihy opět sledujeme očima Georginy, jejíž životní příběh se střídavě odvíjí v současnosti a v minulosti, která nám pomalu odkrývá pravdu, co se tehdy Angele stalo. 

Tato autorčina kniha mě bohužel zklamala. Jednu chvíli jsem příběh s nadšením hltala a nemohla se odtrhnout, abych se vzápětí kousala nudou. Mnohdy jsem věděla, co na nás autorka v následujících stránkách chystá, zvratů bylo opravdu minimálně, tedy aspoň těch, které bych nečekala. Konec byl velmi překombinovaný a neuvěřitelný. Celkový námět mi přišel hodně přitažený za vlasy a nevěřím, že by se takhle mohl odehrát i ve skutečnosti.

✰✰✰

Až mi zítra budeš chybět | Heine T. Bakkeid

Stručná anotace:
Thorkild Aske býval elitní policejní důstojník, jehož doménou byly výslechy podezřelých ve vlastních řadách. Po jedné chybě, která stála život mladou ženu, je odsouzen a ve věznici si odpyká dvouletý trest. Po propuštění má pocit, že jej kromě trýznivých vzpomínek nečeká nic dobrého. Když ho kontaktují lidé, kteří by ho měli spíše nenávidět, aby jim pomohl nalézt jejich nezvěstného syna, váhá, ale nakonec žádost o pomoc přijímá. Odjíždí na odlehlý ostrov a uprostřed drsné severské přírody a uzavřené komunity se musí srovnat nejen sám ze sebou, ale obstát proti vrahovi, který se neštítí ničeho.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Po knize jsem sáhla  na doporučení Zdenky Medvědí z Medvědí oázy a jsem moc ráda, že jsem knihu neodkládala dlouho a ihned se do ní pustila.

Stručné zhodnocení:

Hlavní hrdina, Thorkild Aske, je ztroskotanec, který se dopustil chyby, při níž zemřela jeho láska Frei. Bere spoustu léků, aby vůbec mohl fungovat a pravidelně navštěvuje psychiatra. Co se týče hlavního hrdiny, jedná se o typický obraz hrdiny, kterým vynikají autoři severských detektivek. Čtenář zpočátku mnoho netuší, vše se odkrývá  postupně, a to i nahlédnutím do minulosti, která vedla k příčině Thorkildova neštěstí. Nahlédnutí do minulosti mě zpočátku spíše rušilo, i když jsem toužila vědět, co se tehdy stalo. Thorkildovo pátrání na ostrově a majáku bylo skvěle napsané. Líbilo se mi, jak mělo všechno nádech mysteriózna, až jsem se při čtení v noci bála. Podivné vidiny, nález ženského těla, které poté do moře odtáhne jakýsi potápěč, rozmluvy s mrtvou ženou, seance s Merethe, do toho všudypřítomné severské počasí, bičující vítr, sníh a mráz, daly společně dohromady opravdu skvělé až téměř poetické dílo, které jsem si náramně vychutnala. I když se jedná o detektivku, je psána trochu jinak, než je čtenář zvyklý, ale tím se mi právě líbila. Když zmizí dva hlavní vyšetřovatelé, kteří měli připlout na ostrov pro Thorkilda, který je zpravil o nálezu ženské mrtvoly, ač pátral po muži, je s jejich zmizením spojován právě Thorkild, který bude muset odhalit pravdu, aby očistil své jméno. Povede se mu vyzrát nad protivníkem, který se nebojí ničeho? Pachatel mi byl skrytý až do samého závěru, kdy jsem začala mít jisté podezření, které se následně potvrdilo. Rozuzlení leccos vysvětlilo, i když mi bylo některých věcí líto. Tajně jsem si přála, aby nebyly příliš skutečné. Menší výtku mám k úryvkům v anglickém jazyce, které mi přišly zbytečné a jelikož anglický jazyk příliš neovládám, spoustu větám jsem nerozuměla. A jelikož nejsem ten typ, který by si ihned ve slovníku slovíčka překládal, tak mi možná některé věci unikly.

✰✰✰✰✰

Četli jste některou z knih?

Co na ni říkáte?

Continue Reading...

RECENZE: Na dostřel | Taylor Adams

autor: Taylor Adams
překlad: Irena Steinerová
originální název: Eyeshot (2014)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

James a Elle Eversmanovi projíždějí Mohavskou pouští vstříc novému životu. V autě mají veškerý svůj majetek a těší se, že začnou na novém místě s čistým štítem. Po silniční uzavírce jsou odkázání jet objížďkou, kde se jim nečekaně porouchá auto a oni uvíznou uprostřed pustiny. Mobil je bez signálu a vody mají nedostatek. Nemají prakticky žádnou šanci na záchranu. A co víc. Na mušce je drží děsivě přesný odstřelovač, který nezná slitování. James s Elle jsou schovaní za rozbitým autem a okolo nich je jen poušť. Je vůbec možné takovouhle situaci přežít?

✽

Nakladatelství Kalibr přišlo v novém roce s druhou autorovou knihou Na dostřel, která byla přeložena do češtiny. První přeloženou knihou byla kniha Není úniku (recenzi si můžete přečíst zde), která u čtenářů sklidila úspěch. Na dostřel je autorova prvotina, kterou napsal již v roce 2014. Jak u mě obstála si můžete přečíst v recenzi níže.

Už po předchozí knize Není úniku je autor znám tím, že na omezeném prostoru a s malým počtem postav rozehraje napínavý a nervy drásající příběh, jehož námět je až děsivě jednoduchý. Pokud jste četli Není úniku, jistě víte, co mám na mysli. V knize Na dostřel se odehrává něco velmi podobného a přesto úplně odlišného.

Mladí manželé James a Elle Eversmanovi se jednoho dne rozhodnou opustit svůj dosavadní domov po několika neúspěších v osobním i rodinném životě, naloží veškeré své věci do auta a jedou vstříc novému životu. Cesta do Tulsy vede přes Mohavskou poušť, která je známá svými nehostinnými podmínkami. Dojedou až k silniční uzavírce kde je značky navedou na objížďku, která působí dost nedůvěryhodně. Jelikož se jedná o jedinou cestu, nezbude jim, než se po ní vydat. Brzy narazí na podivně se chovajícího starce, který vypadá, jako kdyby zabloudil. Krátce na to se manželům porouchá auto a oni uvíznou uprostřed pustiny bez vody a mobilního signálu. Když zjistí, že jsou na mušce chladnokrevného odstřelovače, který je vzdálený více jak kilometr a přesnou střelou trefí vše, co se jen pohne, začne jejich boj o holý život.

Musím před autorem smeknout, protože dokázal (opět!) na tak malém prostoru vyvinout maximum napětí, a to už od prvních stránek, které jsem doslova hltala. Už od začátku totiž cosi nehraje, což pocítí i naši dva hlavní hrdinové: auto zaparkované uprostřed pouště bez řidiče, zástupce šerifa, který je tak mladý, že má pleť posetou akné, pronikavý pohled statného muže v dlouhém kovbojském plášti, který přijel v džípu a na něhož narazí na benzínce, s nímž se rozloučí vztyčeným prostředníkem, netušíce, zda tohoto gesta nebudou později litovat.

James a Elle jsou velmi sympatičtí hlavní hrdinové, kterým budete už od počátku fandit a jejich protivníka Williama Tappa, chladnokrevného odstřelovače, majícího je na mušce, začnete brzy nenávidět. Záporná postava je čtenářům známá od začátku, neboť autor střídá pohledy všech vypravěčů, a to včetně hlavního padoucha. Charaktery všech postav jsou velice dobře vykresleny, přičemž jejich povahové rysy určují, jak se budou s následnými vyhrocenými situacemi vyrovnávat a s řešením se budou postupně měnit i jejich názory. James, věčný optimista a člověk, který by neublížil mouše, bude muset zapomenout na svůj dosavadní bezúhonný život a pokusit se zachránit sebe i svou manželku. James a Elle se velmi milují, udělali by pro druhého cokoliv a neváhali by za sebe položit život.

Jednotlivé postavy mají prostor pro vlastní vzpomínky, myšlenky i přehodnocování dosavadního života. I William Tapp je jenom člověk, který má z určitých věcí strach, byť to nemá v hlavě v pořádku. Vzpomíná na své životní zásahy, které velice zřídka minuly svůj cíl, a je na ně patřičně hrdý. Zabíjení je pro něj jistý druh zábavy, u které krátí dlouhé chvíle. Čtenář se dozví, že obětí muselo být několik desítek, což považuji za první zádrhel, který bych knize vytkla. Podle mě prostě není možné, aby jen tak beze stopy zmizela taková spousta lidí, po kterých nikdo nepátrá a nikomu nechybí. Věřím, že se v rozlehlé poušti může ztratit člověk, ale několik desítek? Nepochopitelné.

Pominu-li toto, kniha mě svým příběhem upoutala zhruba do dvou třetin. Napětí je vyšponované na maximum, čtenář se o hlavní hrdiny bojí a drží jim pěsti, aby se jim podařilo vykličkovat z další nebezpečné situace. V závěrečné třetině jsem však měla pocit, že z hrdinů se stali nesmrtelní superhrdinové, kteří přežijí každou nebezpečnou situaci, z níž by obyčejný smrtelník vyvázl jen stěží.

Závěrečné odhalení, které mělo být dle anotace překvapivé a pro mnohé čtenáře jistě i bylo, jsem tipovala na začátku knihy a bohužel se i trefila, takže mě žádný "wow efekt" nečekal.

Přesto se jedná o velice zdařilou prvotinu, jakou autor mohl napsat. Kniha Není úniku byla mnohem propracovanější a napínavá až do samého závěru, byť se zde autor také nevyhnul jistému superhrdinství, které nebylo dle mého názoru tolik bijící do očí. Rovněž popisy byly v knize Není úniku rozvedenější, ale atmosféra byla v obou mrazivá, i když každá trochu jiným způsobem.

Budu doufat, že autor u svého nezaměnitelného stylu zůstane a napíše ještě mnoho knih, které si rozhodně nenechám ujít. Tyto příběhy, ve kterých jde hlavním hrdinům primárně o přežití, mě velmi baví a dokáží mě k sobě pevně připoutat. Těžko se od nich odchází a vy musíte číst a dozvědět se, jestli hlavní hrdina přežije až do samého konce.

Tuto knihu moc ráda doporučím milovníkům napětí a akce a rovněž čtenářům, kterým se líbila autorova předchozí kniha Není úniku. Jedná se o vcelku povedené dílo, které si své fanoušky jistě najde.

✰✰✰

Už jste četli některou knihu Taylora Adamse? 

Co na jeho styl říkáte? 

Která kniha se vám líbila více?

Continue Reading...

RECENZE: Mona Lisa Virus | Tibor Rode

autor: Tibor Rode
překlad: Dita Sutterová
originální název: Mona-Lisa-Virus (2016)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Knihy Omega
rok vydání: 2018
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

V Mexiku zmizí americké královny krásy a nikdo nepožaduje výkupné. Brzy se začnou objevovat, avšak znetvořené plastickými operacemi. Ve stejnou dobu je v Lipsku zničena stará radniční věž a v Miláně zničena nástěnná malba od da Vinciho. Po celé planetě se zároveň šíří počítačový virus, který ničí fotografie. Navíc začnou ve velkém vymírat včely. Jak spolu souvisí tyto zdánlivě nesouvisející události? 

✽

Dobrovský s.ro. vydal v loňském roce dobrodružný thriller Mona Lisa Virus, který je přirovnáván k fenoménu dnešní doby, tedy k dílům Dana Browna. Tento strhující thriller napsal německý autor Tibor Rode jako svůj třetí román. 

V hlavní roli vystupuje bostonská doktorka Helen Morganová, kterou jednoho dne kontaktuje Patryk Weisz, syn známého miliardáře Pavla Weisze, s tím, že jeho otec zmizel. Právě v jeho věcech našel kontakt na Helen Morganovou, kde bylo také uvedeno jméno její dcery - Madeleine. Jak se brzy ukáže, Helenina dcera Madeleine zmizela a vše nasvědčuje tomu, že utekla společně s Patrykovým otcem do Milána. Helen přiletí za Patrykem do Varšavy a společně začínají pátrat po zmizelé dvojici. Mezitím se ve světě začínají dít podivné věci - zmizí americké královny krásy, které se postupně objeví zmrzačené plastickými operacemi, vymírají včely, do toho se po celém světě šíří počítačový virus, který ničí fotografie. Helen Morganová si musí položit otázku, jak tyto věci spolu souvisejí. Všechny stopy vedou do Evropy - do doby před 500 lety, ve které byl namalován slavný obraz Mony Lisy. Podaří se Helen najít její dceru? 

Souběžně ve stejnou dobu sledujeme počínání agenta FBI Grega Millnera, který zjistí, že v Brazílii vymírají ve velkém včely. Nejspíše není náhoda, že u zničené radnice v Lipsku či zničené nástěnné malbě v Miláně se najde nálepka včely. Pátrání Millnera zavede k Pavlovi Wieszovi, který zmizel a stopy jej zavedou k jeho synovi Patrykovi. V závěrečné pasáži se stopy Millnera a Helen Morganové protnou, ale tomu bude předcházet ještě několik významných událostí. Jak se vším souvisí slavný obraz Mona Lisa?

Autor hned od začátku rozvíjí více dějových linií, které zpočátku mohou působit velmi zmateně. Kapitoly jsou krátké a autor v nich velmi rychle přeskakuje, což může ztížit čtenářovu orientaci. Ale nenechte se odradit. Velmi brzy se dějové linie vytříbí a vy budete sledovat několik osob na různých místech po celém světě a události, kterými budete svědky. Vše je zahalenou rouškou tajemna, neboť mezi kapitolami najdete krátké deníkové zápisky pocházející z Florencie okolo roku 1500, tedy v době, kdy vznikl slavný obraz Mona Lisa. Ve stejnou dobu sledujeme tajemného cizince, jehož kroky povedou i do současnosti. 

Tento strhující, akcí nabitý román, má velmi rychlé tempo, které vás bude pohánět v četbě vpřed. Autor mísí fakta s fikcí, jak v závěrečném doslovu i sám uvádí, a rozehrává se vámi hru, v níž je lepší nikomu a ničemu nevěřit. Sice se brzy dozvíte, kdo za tím vším má prsty, ale autor vás dokáže nejednou překvapit. Historická stránka příběhu mě velmi zaujala a věřím, že zaujme i vás. Hodně věcí o obrazu Mony Lisy a jeho původu či dvojčeti jsem se dozvěděla právě z této knihy a při čtení jsem si dychtivě spoustu informací vyhledávala, a to včetně zlatého řezu, který má v románu svou ústřední roli. Vše se točí kolem krásy a pohledu na ni. Určitě není náhoda, že se v hlavní roli objevila Helen Morganová, neuroestetička, jejímž prostřednictvím se čtenář dozvídá mnoho informací o tomto novém vědním oboru, o kterém jsem, přiznám se, slyšela prvně. 

Námět knihy je vynikající, přesto styl, jakým je kniha napsána, nemusí vyhovovat všem. Na čtenáře může působit dojmem filmového scénáře, který by se uplatnil lépe převeden na filmové plátno. Krátké kapitoly, kterými autor přeskakuje v místě i čase, připomínají filmový střih. I přesto autor dokázal napsat napínavý román, který má určité poslání a závěr vám nabídne otázku, při které se zamyslíte nad dopadem naší civilizace.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří prahnou po dobrodružství a napětí a rádi by se dozvěděli více o kráse, s níž velmi úzce souvisí právě obraz Mony Lisy, který byl inspirací pro stvořitele počítačového viru ničícího fotografie. Zajímavým bonusem bude nahlédnutí do doby, kdy tento slavný obraz vznikal a jeho okolnosti, které všemu dodají nádech tajemna i děsu zároveň.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Mona Lisa virus vydal pod značkou Edice Knihy Omega. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Všechny krásné lži | Peter Swanson

autor: Peter Swanson
překlad: Zdena Tenklová
originální název: All the Beautiful Lies (2018)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2019
počet stran: 288
anotace

Moje zhodnocení:

Harry Ackerson přijíždí do Kennewicku v Maine po předchozím telefonátu s Alice, tátovou druhou ženou, že jeho otec Bill zemřel. Harry se utápí v smutku při probírání otcových milovaných detektivek a přemýšlí, zda jeho otec zemřel opravdu jen náhodou. Harry nachází další a další střípky, které ho přesvědčují o tom, že svého otce skoro neznal a že jeho život nebyl tak jasný, jak se na první pohled mohlo zdát. Mohla mít prsty v Billyho smrti Harryho nevlastní matka Alice, jejíž vztahy z minulosti se pomalu prodírají na povrch?

✽

Když nakladatelství Bookmedia vydalo druhý thriller autora Petera Swansona přeložený do češtiny (prvním byl thriller Na zabití, který vydalo nakladatelství Paseka) s názvem Všechny krásné lži a zároveň jsem byla oslovena, zda si jej nechci přečíst a zrecenzovat, nadšeně jsem souhlasila. Na zabití byl totiž skvělý humorem okořeněný thriller vymykající se běžným thrillerům. Jak se mi Všechny krásné lži líbily, se dočtete v recenzi níže.

Děj začíná příjezdem Harryho Ackersona, jednoho z vypravěčů, který rozvíří následující události, jež povedou k nevyhnutelnému konci. Ale čtenář se neocitne pouze v přítomnosti, o které pojednávají kapitoly nazvané "Teď", ale nahlédne také do minulosti, jak to "Tehdy" začalo. Čtenář tak sleduje děj ve dvou časových rovinách, očima dvou, respektive tří vypravěčů.

Začátek je velice rozvláčný, soustřeďující se na popisy, ale také na vzpomínky Harryho, který přemýšlí nad otcem, jenž zemřel a jak se později ukáže, za velmi podezřelých okolností. Autor nás pomalu seznamuje s postavami a s celým příběhem, čímž si připravuje půdu pro nadcházející události a zvraty, které čtenář pomalu odkrývá. Dle mého názoru slabší kapitoly z přítomnosti střídaly ty lepší, peprnější z minulosti, které si mě pomalinku omotávaly a já jsem se jim poddávala. Takže zatímco minulost Alice jsem hltala, Harryho přítomnost mě velice dlouho nechávala chladnou.

Úderem druhé poloviny začíná podezřele rychle přibývat mrtvol a vyšetřování nabírá na obrátkách. Harry se do pátrání pouští na vlastní pěst, což se mu nejednou vymstí. Proč musel zemřít jeho otec, který nejspíš vedl paralelní život? Autor celkem jednoznačně čtenářům upřednostňuje jednu postavu, která mohla mít nejen motiv pro vraždu, ale činy z její minulosti čtenáře spolehlivě nahlodávají. Opravdu je vše tak přímočaré, jak se nám snaží autor napovědět?

Vykreslení postav nebylo vůbec špatné, ale jejich patologické a zvrácené vztahy, kterými si procházela snad každá důležitá postava, mi přišly už trochu přehnané. Žádná z postav mi zpočátku nepřirostla k srdci a jejich osudy mi byly lhostejné. Když už jsem Harrymu začala fandit, skončila první část knihy a začala druhá, jejímž vypravěčem byla zcela nová postava. Předchozí napětí, které autor pracně budoval, se jako mávnutím kouzelného proutku rozplynulo a já si připadala opět jako na začátku knihy. Myslím, že právě v tu chvíli nastal zlom, kdy mě kniha přestala zajímat a dočítala jsem ji jen z povinnosti a abych si potvrdila, kdo za vším stojí.

Po knize Na zabití, která nasadila laťku velmi velmi vysoko, jsem čekala, že autor opět přijde s podobně laděným thrillerem, který se vymyká žánrovým standardům, ale hlavně s jeho typicky absurdním humorem, který byl kořením celého příběhu. V knize Všechny krásné lži sice stopy po autorově rukopisu v jistých okamžicích poznáte, ale zmizí rychleji, než jej stačíte zachytit. Ovšem vynikajících bylo několik posledních stran, kde autora spolehlivě identifikujete, protože přesně těmihle zvraty vyniká. Je tak opravdu velká škoda, že autor napsal dle mého názoru tuctový, ničím nevynikající, neoriginální thriller, kterých najdeme na knižních pultech nepřeberné množství. Ostříleného čtenáře tohoto žánru tak ničím novým nepřekvapí a bohužel ani nenadchne.

Poslední výtku mám k překladu, v němž zůstává ženské jméno Alice nesklonné ("Policista požádal Alice, ať chvilku počká...", "Táta s Alice měli přijet..."). Ostatní mužská jména (Harry, Bill) jsou skloňována podle pravidel českého jazyka. Jméno Alice se skloňuje podle vzoru "růže", což jsem si ověřila zde.

Přesto knihu nezatracuji, nebyla totiž vůbec špatná, jen jsem bohužel po předchozí knize očekávala thriller v podobném duchu a stylu, který mi k autorovi sedl a kterým si právě získal mnoho čtenářů.

Knihu doporučím čtenářům, kterým nevadí pomalejší rozjezd, jímž se pročtou až k nepředvídatelnému, ale za to překvapivému finále. Pokud s autorem nemáte ještě zkušenosti, doporučila bych začít právě touto knihou, neboť od ní nebudete mít přehnaná očekávání.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Ivě Kulihové z KNIHCENTRUM.cz, kde si také můžete knihu Všechny krásné lži koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Na porážku | Tony Parsons

autor: Tony Parsons
překlad: Michaela Teličková
originální název: The Slaughter man (2015)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2018
počet stran: 344
anotace

Moje zhodnocení:

Na Nový rok je v uzavřené rezidenční komunitě nalezena vyvražděná bohatá rodina kromě nejmladšího dítěte, které se pohřešuje. Vrah použil jako zbraň jateční pistoli, která se používá k omráčení dobytka. Stejnou zbraň použil před třiceti lety vrah známý jako Řezník. Svoje činy si odpykal ve vězení a dnes je z něj starý a umírající muž. Mohl by po tolika letech začít opět řádit?

✽

V lednu vydalo nakladatelství MOBA druhý díl s detektivem Maxem Wolfem Na porážku. Předchozí díl #SmrtVšemPrasatům (recenze zde) mě přesvědčil o tom, že bych si ráda přečetla pokračování, které se mi nedávno dostalo do rukou. Jak se mi druhý díl líbil, se dočtete v recenzi níže.

Čtenáři se opět mohou setkat se sympatickým detektivem Maxem Wolfem, kterého jsme mohli poznat v předchozím díle. Jak už jsem minule zmiňovala, autor vytvořil vcelku originální hlavní postavu - otce samoživitele, který se stará o svou malou dcerku Scout, pracuje na oddělení vražd, přičemž se obojí snaží skloubit dohromady. Ještě že mu pomáhá a dcerku ochotně hlídá paní Murphyová, díky níž se Max Wolfe může této velmi nebezpečné práci naplno věnovat.

Stejně jako v předchozím díle tak i tentokrát autor čtenáře zavede do tzv. Černého muzea, které se nachází v Londýně a vystavuje původně tajnou sbírku zločinu. Nyní se Černé muzeum využívá jako výuková pomůcka pro policisty a je především památníkem zla. Max totiž pátrá po zbrani, která vyvraždila celou rodinu. Záhy je zjištěno, že jí byla jateční pistole na omračování dobytka. Dozví se, že v minulosti byla tato zbraň k likvidaci lidí již použita, a to vrahem, kterému přezdívali Řezník, po jehož stopách se detektivové po třiceti letech opět vydají.

Celý detektivní tým tlačí čas, neboť je pohřešován malý chlapec Bradley, který byl z nějakého důvodu ušetřen vražednému běsnění. Pátrání je zavede mezi organizovanou skupinu, obchodníky s bílým masem a pedofily. Autor ukazuje ty nejhorší stránky zločinu, navíc nešetří brutálními popisy, které mohou některého čtenáře spíše odradit. Přiznám se, že v jednu chvíli jsem měla chuť knihu zavřít nadobro. Z toho důvodu nedoporučuji tuto knihu slabším povahám. Detektivové se střetnou se světem chudých i bohatých, pátrání je zavede do odlišných společenských vrstev a poukáže na velké sociální rozdíly. Sociopati se však rodí bez ohledu na společenské postavení či výši bankovního konta.

Autor píše čtivě, bez složitých větných spojení. Tentokrát mi však v knize chyběly podrobnější popisy Londýna a jeho zákoutí, často jsem si některé scény neuměla pořádně představit. Další výtku mám k policejním zásahům, které vždy vedly k téměř tragickému konci. Nepřipravenost a naivita zasahujících detektivů byla spíše k smíchu a když se to opakovalo již po několikáté, kroutila jsem nevěřícně hlavou. Z vážných zranění se vždy rychle otřepali, aby mohli dostat znovu "na budku".

Zápletka se dle mého názoru povedla a vedla k šokujícímu rozuzlení, které mohou někteří čtenáři ke konci předvídat, ale okolnosti zločinu jistě ne. Co bylo nakonec důvodem k vyvraždění téměř celé rodiny a najde se chlapeček živ a zdráv? To se dozvíte přečtením této knihy.

Oproti prvnímu dílu se mi tato zápletka líbila mnohem více, ale předchozí díl vynikal v popisech ponurého Londýna. Nejsem schopna říct, který díl byl povedenější. Oba mají něco do sebe a za mě je určitě doporučuji, a to nejen milovníkům krimi románů, kteří se nebojí brutálnějších popisů či trestného násilí páchaného na dětech.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde, a to i v elektronické podobě.

Continue Reading...

RECENZE: Duch domu Ashburnů | Darcy Coates

autor: Darcy Coates
překlad: Alexandr Neuman
originální název: The Haunting of Ashburn House (2016)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Do Ipsonu, malinkého vesnického městečka, přijíždí mladá dívka Adrienne, aby převzala dědictví své pratety Edith Ashburnové, která jí jakožto jediné žijící příbuzné odkázala svůj dům. Adrienne cítí, že by mohla začít znovu, a s kocourem a dvaceti dolary v kapse jí ani nic jiného nezbývá.Dům stojí na odlehlém místě uprostřed lesa a působí tajemně. Bývalá majitelka Edith Ashburnová nikdy do svého domu nepozvala nikoho cizího, žila samotářsky a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Prastarý dům má svá tajemství a kolují o něm různé zvěsti. Adrienne sice na duchy nevěří, ale nemůže se ubránit pocitu, že v něm ožívá cosi nadpřirozeného.

✽

Nakladatelství Dobrovský s.r.o. vydalo začátkem roku pod edicí Fobos duchařský horor Duch domu Ashburnů, jehož autorka Darcy Coates vsadila na tradiční hororové prvky. Pokud se chcete bát, navštivte se mnou dům Ashburnů, jehož historie je opředena dávným tajemstvím, které nyní ožívá.

O domě Ashburnů kolují strašidelné historky, které si mezi sebou místní obyvatelé vyprávějí již desítky let. Kdysi se v něm odehrálo něco děsivého a dosud neobjasněného, s čím si mnozí lámou hlavu, ale je to již tak dávno, že už se o tom skoro nemluví. Obyvatelka domu, Edith Ashburnová, místní podivínka, nebyla moc výřečná a na veřejnosti se skoro neukazovala. Když zemřela, odkázala svůj dům jediné žijící dědičce Adrienne, jejímž příjezdem příběh začíná.

Zpočátku se Adrienne a zároveň i čtenář seznamuje s tajuplným a prastarým domem a jeho zákoutími, které vzbuzují svíravou tíseň, přičemž vše umocňují podivné nápisy vyryté do stěn a nábytku a starý hrob v lese kousek za domem. Portréty předchozích obyvatel, jež visí na stěně v prvním patře domu, sledují Adrienne bedlivýma očima a ona sama z nich nemá dobrý pocit, protože neví, co se s nimi stalo. S první nocí přichází i podivný jev, který si nedokáže ničím vysvětlit a končí probuzením z noční můry, v níž se cosi prodírá na povrch. Zlo se zhmotňuje a hlavní hrdinka se mu bude muset postavit čelem a svést s ním takřka nerovný souboj, z něhož vzejde pouze jeden vítěz.

Autorce se povedl napsat skvělý duchařský horor, který vychází z klasických hororových prvků a zpočátku pracuje pouze s fantazií čtenáře. Strašidelná atmosféra je stále více hmatatelná a pokud ji chcete ještě více umocnit, čtěte výhradně za tmy. Pokud navíc žijete poblíž hustého a temného lesa, mohu vám zaručit, že se budete skutečně bát.

První polovina knihy byla spíše klidnější a seznamovací, o to však ve čtenáři vzbuzovala napětí a obavy, co bude dál. Touha znát historii domu a co se s jeho obyvateli stalo, vás bude pohánět kupředu a knihu budete jen těžko odkládat. Adrienne sice udělá pár nelogických rozhodnutí, s nimiž stejně jako já nebudete souhlasit, ale pro její sympatickou povahu jí to rádi odpustíte. Druhá polovina knihy nabude zcela jiných rozměrů, neboť zlo se zhmotní do fyzické podoby a hrdinka s ním svede boj o holý život. Zde se možná s některými čtenáři rozejdu, protože mohou mít pocit, že některé scény působily přehnaně, ale vynahradily mi to skvělé popisy postav, domu a jeho okolí včetně malého městečka, kde se zná každý s každým. Temná a nervy drásající atmosféra předčila veškerá má očekávání.

ZAPAL SVÍCI 

TVÁ RODINA

JE POŘÁD   

MRTVÁ

Co se týče žánru, autorka nepřichází s ničím novým či dokonce originálním, protože o domě, ve kterém straší a do něhož se nastěhuje mladá žena, jež poté odhalí minulost předchozích majitelů, toho bylo napsáno mnoho, přesto však dokázala vytvořit skvělou zápletku, od níž se neodtrhnete. Vyústění bylo logické a nakonec do sebe vše perfektně zapadlo. Samotný konec mi vykouzlil úsměv na rtech a zaručil mou stoprocentní spokojenost.

Jediný drobný problém jsem měla se samotným názvem, respektive s jeho prvními dvěma slovy, která se mi pletla a těžko pamatovala.

Pokud tedy chcete zažít pocity, při kterých vám běhá mráz po zádech, naskakuje husí kůže, krevní tlak stoupá a tají se vám dech, v tom případě sáhněte po tomto duchařském hororu, jakým Duch domu Ashburnů bezesporu je. Pokud naopak horory nejsou vaším šálkem čaje, vyhněte se této knize obloukem. Může vám totiž navodit dlouhodobé noční můry.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Ducha domu Ashburnů vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Do vody | Paula Hawkins

autor: Paula Hawkins
překlad: Věra Klásková
originální název: Into the Water (2017)
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Na dně řeky je objeveno tělo Nel Abbottové, svobodné matky, a mnozí nepochybují o tom, že to byla sebevražda. Na témže místě byla totiž toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to nejsou první ženy, nad nimiž se uzavřela hladina místní řeky, ale jsou to právě ony dvě, které rozvíří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. Z temných vod začínají vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství...

✽

Paula Hawkins si mě získala svým debutem Dívka ve vlaku, takže jsem si nemohla nechat ujít i její druhý thriller Do vody, který na přečtení sice čekal delší dobu, ale dočkal se, za což jsem ráda.

Městečko Beckfort je sice malé, co do rozlohy a počtu obyvatel, ale jeho historie je velmi bohatá a sahá až do doby, kdy se v místní řece topily čarodějnice. Jak ubíhal čas, skončily v Tůni Tonoucích další ženy a dívky, ať už cizím přičiněním nebo z vlastního rozhodnutí. Příběh začíná v okamžik, kdy je v tůni objeveno tělo svobodné matky Nel Abbottové, která právě o historii místní říčky psala knihu. Toho léta byla na stejném místě nalezena další mladá dívka. Na pohřeb přijíždí Nelina sestra Jules, která se sestrou již delší dobu neudržovala kontakt kvůli dávnému a nevyřčenému tajemství. Co zapříčinilo, že se sestry vůbec nestýkaly? Do městečka přijíždí také mladá policistka Erin, díky níž se pomalu začnou rozmotávat dávná tajemství, která jsou záludná a temná jako místní řeka, okolo které se celý příběh točí.

Kniha Do vody však není jen dvou sestrách, ale vystupuje zde více postav, než by vás na první pohled mohlo napadnout. Hodně čtenářů právě autorce vytýká velké množství postav, ve kterých se můžete ztrácet. Ano, zpočátku budete zmatení a nebudete chápat bližší souvislosti, ale s další a další stránkou si budete z malých střípků skládat celkový obraz tajemství a lží, protože v ospalém Beckfordu každý něco skrývá.

Styl vyprávění oproti Dívce ve vlaku je odlišný, ale mě se opět líbil. Vyprávění z více pohledů děj ozvláštňuje a autorka jej ráda utnula v momentu největšího napětí. Já si četbu užívala a s každou další stránkou jsem se hlouběji nořila do příběhu, který mě totálně pohltil. Atmosféra ospalého městečka byla vykreslená tajuplně, jakož i charaktery jednotlivých postav. Některé byly propracované více, některé méně, ale celkově je hodnotím kladně. Na knize se mi také líbily vsuvky o ženách, které se utopily v Tůni Tonoucích a které jsou čtenáři předkládány právě prostřednictvím úryvků z knihy, kterou psala již mrtvá Nel Abbottová. Její kniha ležela mnoha místním lidem v žaludku. Je tedy  možné, že byla motivem k vraždě? A byla to vůbec vražda nebo šlo o pouhou nehodu? V 17. století byla v Tůni Tonoucích utopena čarodějnice Libby, jejíž příběh dodává knize nádech tajemna a představu hrůzy, která se zde v minulosti děla a která také ovlivnila smýšlení místních obyvatel.

Závěr knihy byl napínavý a zároveň překvapivý, ale knize musím vytknout jedinou věc. Konec byl dle mého trochu natahovaný a závěrečné přiznání vraha pomyslným posledním hřebíčkem do rakve.

Přesto hodnotím knihu velmi kladně a rozhodně se řadím mezi fanoušky Pauly Hawkins. Budu s nadšením očekávat, jakou další knihu si pro čtenáře vymyslí a jestli ji přijmou lépe než tuto. Myslím, že je škoda, že tato kniha nemá vyšší hodnocení, protože si ho dle mého zaslouží.

Nakonec nesmím opomenout ani krásnou obálku, která se moc povedla a jistě bude ozdobou každé knihovničky.

Pokud se vám Dívka ve vlaku líbila, vřele doporučuji i další autorčinu knihu Do vody. Nečekejte však stejný styl vyprávění. V takovém případě by vás mohla zklamat. Pokud se do ní pustíte, doporučuji vytrvat i přes větší množství postav, protože pak si vás kniha získá a nebudete ji chtít odložit.

✰✰✰✰

Co říkáte na autorku Paulu Hawkins? Četli jste Dívku ve vlaku i další její počin Do vody? Co na obě knihy říkáte?

Continue Reading...

RECENZE: Hotýlek | Alena Mornštajnová (AUDIOKNIHA)

autor: Alena Mornštajnová
interpret: Jaromír Dulava
vydavatel: OneHotBook
rok vydání: 2018
délka: 9:55 h
anotace

Moje zhodnocení:

Leopold Mánes založil v dobách první republiky Hotýlek, v němž nabízel párům potěšení i rozkoš. Fungoval za protektorátu, i poté, co ho znárodnili komunisté. V 60. letech se majitelem stává vnuk Leopolda Mánese, Václav, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. Bohužel jsou tím zničeny vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. 

✽

Před Vánocemi se mi podařilo na Instagramu vyhrát audioknihu Hotýlek od Aleny Mornštajnové. Byla jsem nadšená, protože jsem audioknihu chtěla zkusit již delší dobu a tohle byla báječná příležitost. 

S Hotýlkem a Alenou Mornštajnovou jsem trávila celý leden. Poslouchala jsem jen před spaním, když jsem nemohla usnout. Na tyhle večerní chvilky jsem se začala postupně velmi těšit. Zprvu jsem si však zvykala na styl "čtení", které vlastně nebylo čtením, ale posloucháním. Chtělo to mnohem větší soustředění než u klasické knihy. 

Jednalo se o mou první zkušenost s touto spisovatelkou, která si získala čtenářská srdce Hanou, románem, jenž u čtenářské populace vyvolal naprostý boom. Právě ten boom byl důvodem, proč jsem ještě Hanu nečetla, ač na ní mám spadeno od počátku. Jsem ráda, že jsem se s autorkou mohla setkat prostřednictvím Hotýlku.

Kniha vypráví spletitý příběh rodiny Mánesovy, ale děj se výhradně točí okolo Václava Mánese, jehož příchod na svět nebyl zrovna šťastný. Jeho otec, Václav Mánes starší, zemřel ještě téhož dne, kdy se malý Vašík narodil. Maminka Štěpánka vychovávala Vašíka sama za finanční podpory dědy Leopolda a babičky Majky, kteří vlastnili Hotýlek za městem, jenž sloužil jako rekreační středisko pod zástěrkou diskrétního hodinového hotelu. Plány dědečka Leopolda byly jasné. Jeho Hotýlek jednou převezme a zdědí Václav Mánes. Po změně režimu sice nebyl Leopold vlastníkem, nýbrž pouhým správcem, přesto doufal, že se jednoho dne opět stane hrdým majitelem a Václav jeho nástupcem.

Kdy k tomu dojde a zda vůbec, to se dozvíte právě v této knize. A ještě mnohem více. Václavovy životní peripetie budou opravdu bohaté, plné zvratů, jakož i ostatních postav, které se v ději buď jen mihnou či nás budou provázet po celou dobu. Posluchač prožije s postavami spoustu tragických osudů, nešťastných náhod či životních kotrmelců. Ústřední postavou je však Václav Mánes, jehož sebestředné chování a neochota se podřídit blízkým, kteří se mu budou za každou cenu snažit život ulehčit, dospěje mnohdy na scestí, odkud nebude návratu. On sám však rád proplouvá životem bez nějakého vybočování, hezky v poklidu, nenápadně.

První výhradu mám k velkému množství postav a k jejich propleteným příbuzenským vztahům, které jsem si nebyla schopna zapamatovat. Snažila jsem se na to od počátku soustředit, ale nedařilo se mi. Kdybych knihu četla a neposlouchala v audiopodobě, listovala bych zpět a zjišťovala, kdo ke komu patří. Audioverzi jsem však nechala plynout a snažila se příbuzenské vztahy pochopit z dalšího kontextu a děje, což se pokaždé nevydařilo.

Autorka moc hezky vykreslila historické okolnosti té doby, ve které se děj zrovna odehrával, a to bez příkras a bez přehnané negace. Snažila se posluchači přiblížit naši historii a poukázat i na některá méně známá historická fakta.

Po jazykové a formální stránce nemám co vytknout. Kniha se poslouchala nádherně, krásná čeština lahodila mému sluchu, a to především zásluhou interpreta Jaromíra Dulavy. Zpočátku jsem si na jeho hlas musela zvyknout, byl pro mě neznámý a celkově poslouchání knihy pro mě bylo zcela něco nového. Jednu věc však vytknout musím. Interpret často polykal poslední slova ve větě, a to tím stylem, že mu nešlo vůbec rozumět. Co se týče předělů mezi kapitolami, ty byly příjemné, ale často zbytečně dlouhé.

Děj plyne velmi poklidně, bez častého výskytu přímé řeči, což byl pro mě nejspíš kámen úrazu. Zpočátku mě příběh zaujal a bavil, v jedné chvíli dokonce i vyděsil, neboť výjev Vašíkova snu, v němž hrál hlavní roli mrtvý otčím, byl až hororový. Audioknihu jsem poslouchala vždy v noci, těsně před spaním, takže v tu chvíli jsem byla úplně malinkatá. Poté mě však styl vyprávění spíše uspával. Zvraty sice v knize byly a nebylo jich málo, ale asi jsem očekávala dynamičtější vyprávění. Konec s lehkou detektivní linkou děj pozvedl a dá se říct i zachránil. Kniha si trochu napětí podle mě zasloužila.

První setkání s Alenou Mornštajnovou tedy nedopadlo úplně nejlépe, ale neházím flintu do žita a ráda se poohlédnu po Slepé mapě i Haně, ale již raději v klasické knižní podobě. Je totiž pravděpodobné, že kdybych Hotýlek klasicky četla, získal by nakonec lepší hodnocení.

Na závěr bych Hotýlek ráda doporučila milovníkům rodinných ság, které sahají do nedaleké historie naší země, na jejíž převratné události bychom neměli zapomínat, a kteří rovněž ocení krásu českého jazyka.

✰✰✰

Co říkáte na knihy Aleny Mornštajnové? A konkrétně na Hotýlek či obecně na audioknihy?

Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...