autor: Veronika Černuckánakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
rok vydání: 2017
počet stran: 328
oficiální anotace
Moje zhodnocení:
V Suchánkově, poklidném malém městečku řádí sériový vrah s poněkud zvrhlými choutkami. Obětem nejprve zašle dopis s jednoduchou formulací: Očekávej mě dnes v noci. Půlnoční vrah. Místní obyvatelé jsou samozřejmě zděšeni, protože je jim jasné, že vrahem musí být někdo z nich. Podezřelých a možných motivů je hned několik, ale naštěstí se případu ujímá soukromá vyšetřovatelka Tara, které nechybí bystrý úsudek.
Autorka Veronika Černucká není na poli detektivek žádným nováčkem. Za sebou má hned několik detektivních příběhů a povídek, poslední dobou se věnuje samostatným případům se soukromou vyšetřovatelkou Tarou, jimiž jsou namátkou Tajemství sedmi ještěrek nebo Poslední modlitba. Veronika Černucká vystudovala učitelství pro střední školy, obor český jazyk a společenské vědy, a politologii a filosofii na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a v současnosti žije a pracuje v Teplicích jako novinářka – píše fejetony, povídky a články v regionálních denících a časopisech pro ženy a dívky. Mezi její koníčky patří četba klasických detektivek, vaření a v neposlední řadě psaní.
Tato kniha byla mým prvním setkáním s autorčinou tvorbou. Na Půlnočního vraha jsem si dělala zálusk od té doby, co ji nakladatelství MOBA představilo jako chystanou novinku. Na autorčiny knížky jsem slyšela jen samou chválu a byla jsem proto zvědavá, jaký dojem na mě udělá její nejnovější počin.
Autorka nás na začátku seznamuje s městečkem Suchánkov a jejími obyvateli. Jelikož se jedná o malé městečko, každý zná každého a vznikají mnohdy velké rozepře. Ten nenávidí tu a naopak, ta jej nemůže ani cítit či mu přijít na jméno a podobně. Samozřejmě pro další vývoj příběhu bylo potřeba nastínit život místních obyvatel a aby si o nich čtenář udělal obrázek. Bohužel styl, jakým to bylo podáno, byl pro mě dost zmatený. V knize totiž vystupuje velmi mnoho postav, které jsou mezi sebou ještě vzájemně příbuzensky provázány, někdo je něčí syn, synovec, bratranec apod. a po chvíli se v tom začnete ztrácet. Kolikrát jsem do druhého dne, kdy jsem se opět dostala ke knížce, zapomněla kdo je kdo a ke komu patří a mnohdy musela listovat zpět. Než jsem se konečně začetla a pochopila všechny vztahy, byla jsem už daleko za polovinou. To je bohužel jediná výtka, kterou ke knize mám.
Postava, která mi ihned padla do oka a neměla jsem s ní sebemenší problém, byla samozřejmě hlavní hrdinka Tara, majitelka soukromé detektivní agentury, která svou část příběhu vypráví v první osobě, což považuji za velmi dobrý tah. Velmi mě pobavilo zjištění, že se Tara nesnese s vrchním inspektorem Myškou, který mi tak trochu připomněl komickou postavu z vtipů o policajtech. Důvtipu moc nepobral, ale naštěstí tu máme Taru, která případ nakonec vyřeší za něj.
Druhá polovina knihy, kdy už jsem měla ve všech vztazích konečně jasno a neztrácela se v nich, mě bavila mnohem více a přečetla jsem ji prakticky jedním dechem. Mrtvých a podezřelých přibývá a já byla napnutá k prasknutí, kdo je nakonec onen Půlnoční vrah a jaký měl ke všem těm ohavným činům motiv. Měla jsem pár tipů, ale neuhodla ani jeden. Když ke konci Tara prohlásí, že už i čtenáři musí být jasné, kdo za tím vším stojí, já vůbec netušila. Marně jsem přemýšlela, kdo co řekl, ale nic mě netrklo. Až po Tařiném vysvětlení mi vše dalo smysl a říkala si, jak jsem to jen mohla přehlédnout. Takže čtenáři, pozorně čtěte a vraha uhodnete mnohem dříve, než vám bude odhalen. Rozuzlení je celkem překvapivé, ale hlavně nečekané.
Než však případ spolu s Tarou vyřešíte, mnohdy se zasmějete komickým situacím, při nichž autorka moc hezky ukázala typicky českou náturu, jelikož na schválnosti a legrácky se čas vždycky najde, i když máte v patách půlnočního vraha.
Pokud máte rádi české detektivky odehrávající se v domácím prostředí a s obyvateli, kteří by jako z oka vypadli vašim sousedům, je tato kniha jistě správnou volbou.
Tato kniha byla mým prvním setkáním s autorčinou tvorbou. Na Půlnočního vraha jsem si dělala zálusk od té doby, co ji nakladatelství MOBA představilo jako chystanou novinku. Na autorčiny knížky jsem slyšela jen samou chválu a byla jsem proto zvědavá, jaký dojem na mě udělá její nejnovější počin.
Autorka nás na začátku seznamuje s městečkem Suchánkov a jejími obyvateli. Jelikož se jedná o malé městečko, každý zná každého a vznikají mnohdy velké rozepře. Ten nenávidí tu a naopak, ta jej nemůže ani cítit či mu přijít na jméno a podobně. Samozřejmě pro další vývoj příběhu bylo potřeba nastínit život místních obyvatel a aby si o nich čtenář udělal obrázek. Bohužel styl, jakým to bylo podáno, byl pro mě dost zmatený. V knize totiž vystupuje velmi mnoho postav, které jsou mezi sebou ještě vzájemně příbuzensky provázány, někdo je něčí syn, synovec, bratranec apod. a po chvíli se v tom začnete ztrácet. Kolikrát jsem do druhého dne, kdy jsem se opět dostala ke knížce, zapomněla kdo je kdo a ke komu patří a mnohdy musela listovat zpět. Než jsem se konečně začetla a pochopila všechny vztahy, byla jsem už daleko za polovinou. To je bohužel jediná výtka, kterou ke knize mám.
Postava, která mi ihned padla do oka a neměla jsem s ní sebemenší problém, byla samozřejmě hlavní hrdinka Tara, majitelka soukromé detektivní agentury, která svou část příběhu vypráví v první osobě, což považuji za velmi dobrý tah. Velmi mě pobavilo zjištění, že se Tara nesnese s vrchním inspektorem Myškou, který mi tak trochu připomněl komickou postavu z vtipů o policajtech. Důvtipu moc nepobral, ale naštěstí tu máme Taru, která případ nakonec vyřeší za něj.
Druhá polovina knihy, kdy už jsem měla ve všech vztazích konečně jasno a neztrácela se v nich, mě bavila mnohem více a přečetla jsem ji prakticky jedním dechem. Mrtvých a podezřelých přibývá a já byla napnutá k prasknutí, kdo je nakonec onen Půlnoční vrah a jaký měl ke všem těm ohavným činům motiv. Měla jsem pár tipů, ale neuhodla ani jeden. Když ke konci Tara prohlásí, že už i čtenáři musí být jasné, kdo za tím vším stojí, já vůbec netušila. Marně jsem přemýšlela, kdo co řekl, ale nic mě netrklo. Až po Tařiném vysvětlení mi vše dalo smysl a říkala si, jak jsem to jen mohla přehlédnout. Takže čtenáři, pozorně čtěte a vraha uhodnete mnohem dříve, než vám bude odhalen. Rozuzlení je celkem překvapivé, ale hlavně nečekané.
Než však případ spolu s Tarou vyřešíte, mnohdy se zasmějete komickým situacím, při nichž autorka moc hezky ukázala typicky českou náturu, jelikož na schválnosti a legrácky se čas vždycky najde, i když máte v patách půlnočního vraha.
Pokud máte rádi české detektivky odehrávající se v domácím prostředí a s obyvateli, kteří by jako z oka vypadli vašim sousedům, je tato kniha jistě správnou volbou.
85 %
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.
