RECENZE: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy EXPEDICE? | Martin Lavay

autor: Martin Lavay
nakladatelství: XYZ
rok vydání: 2017
počet stran: 288

Anotace:

Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka… Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou?

Zabila je lavina? Silný výboj elektrického proudu? Kulový blesk? Plazmoid? Nově vyvíjená zbraň? Vojáci? Opilí ruští papaláši? Domorodí Mansijové? Chantové? Trestanci z gulagu? UFO? Sněžný muž? Zabili se navzájem?

Moje zhodnocení:

O této tragédii jsem donedávna neměla ani ponětí. Na blogu Knižní velryby jsem si přečetla recenzi na tuto knihu a ihned poté jsem začala o Djatlovově výpravě zjišťovat více. Nejprve samozřejmě na Wikipedii a pak i na jiných webových stránkách. Jak už jsem několikrát zmiňovala, od koupi knihy mě odrazovaly fotografie zohavených mrtvých těl otisknutých v knize. Nakonec zvítězila zvědavost a knihu jsem si pořídila, za což jsem ráda.

Pokud jste o této tragédii, při níž přišlo o život devět mladých lidí doposud neznámým způsobem, ještě neslyšeli, pokusím se vám onu událost trochu přiblížit.

Skupina devíti mladých lidí, kterou vedl zkušený horský průvodce Igor Alexejevič Djatlov (odtud pojmenování Djatlovova expedice či výprava) se chtěla vydat do zatím neprozkoumané divočiny Sverdlovské oblasti na Uralu, projet desítky kilometrů na lyžích a nakonec vystoupat na uralskou horu Otorten (v překladu "Místo, kam nechoď"). Do cíle však nikdy nedošli. Večer 1. února 1959 se utábořili zřejmě vlivem špatného počasí v průsmyku pod Mrtvou horou a pravděpodobně v nočních hodinách 2. února došlo k doposud neobjasněné tragédii...

Onoho večera se členové výpravy ukládají ke spánku, večeří a píší pár řádků do humoristického časopisu, když v tom je něco vyruší, rozříznou stan zevnitř a jen v ponožkách a spodním prádle, a to i přesto, že panuje noc, všude okolo leží hluboký sníh a teploty se pohybují kolem ⎼25°C až ⎼30°C, se rozprchnou ven...

Ráda bych ještě dodala, že vesměs všichni byli spolužáci z Uralského polytechnického institutu. Jednalo se o zkušené horaly, přátele turistického lyžařského klubu s bohatými zkušenostmi z pobytů v přírodě. Navíc všichni byli mladí (20 až 38 let) a plní síly. Původně jich putovalo deset, jeden člen se však z výpravy oddělil kvůli chronickým revmatickým potížím.

Dva členové výpravy byli nalezeni mrtví pod vysokým cedrem, jejich těla byla částečně ohořelá, polonahá a bez bot. Další tři členy našli ležet ve sněhu mezi cedrem a původním tábořištěm. Ti se pravděpodobně chtěli vrátit pro oblečení do stanu, mezitím však umrzli. Poslední čtyři mrtvé objevili komisaři až za dlouhé dva měsíce. Těla se nacházela 75 metrů od cedru, v potoce pod vysokou vrstvou sněhu a byla nejvíce zohavena. Někteří měli rozdrcené hrudníky (bez modřin na kůži), neměli oči a jednomu tělu chyběl jazyk.

Zní to hrůzostrašně. Co se tedy mohlo stát? Tuto otázku si klade dodnes mnoho lidí, nikdy na ni však nebyla nalezena spolehlivá a jasná odpověď, neboť chybí věrohodné důkazy. Vzniklo tak nespočet hypotéz, které tato kniha mj. předkládá.

Ale vezměme to od začátku. Kniha je rozdělena na několik části. Nejprve se čtenář seznámí s cílem cesty, členy výpravy, popisem cesty a časovou osou. Autor zkoumá všechny důležité detaily včetně stanu, stop atd. Dále se kniha dělí na samotné vyšetřování, jak probíhalo, kdo pitval mrtvé a oficiální závěry vyšetřovatelů. Na místě činu se našly zajímavé předměty, které jsou probírány v samostatné kapitole. Další část se celkem obsáhle věnuje teoriím, proč vysokoškoláci zemřeli. Mohl za smrt devíti lidí kulový blesk, testování vojenské tajné zbraně, útok domorodců, lavina či snad UFO?

Stan horalů, jak jej nalezla pátrací skupina
zdroj

Každý, kdo je s touto tragédii seznámen, se zamyslí nad svou vlastní teorií, jak se vše mohlo stát. Autor se věnuje mnoha hypotézám, kdy předkládá fakta hovořící pro danou hypotézu, aby ji následně vyvrátil. Můj osobní názor ještě před přečtením samotné knihy, pouze s fakty, jež jsem si přečetla na internetu, byl ten, že všechno mohl způsobit "obyčejný" medvěd. Důvody, které vyvracejí útok medvěda, se dočtete v knize. Některé skutečnosti se v teoriích, jak vysokoškoláci zemřeli, doslova opakují. To mě malinko rušilo a měla jsem tendence řádky vždy přeskočit. Myslím si, že každý čtenář je natolik chytrý, že si určité věci dokáže zapamatovat a není potřeba je neustále opakovat.

Po teoriích následuje kapitola s příznačným názvem Deníky, která na mě hodně zapůsobila. Čtení zápisků členů výpravy bylo mrazivé, neboť jejich pisatelé netušili, že už jim zbývá jen pár hodin života. Bohužel se však nezachovaly všechny soukromé deníky.

Autor vyzpovídal experty z různých oborů (sociologie, patologie aj.), jimž pokládal otázky k objasnění některých nesrovnalostí. K tragédii se vyjadřují i uživatelé internetového blogu Itthmi.blog.cz, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Jejich hypotézy jsou až mrazivě reálné.

Jedno z nalezených těl
zdroj

Kdo zavraždil a zohavil účastníky Djatlovovy expedice? Autor pokládá závěrečné otazníky, na které nejspíš nikdy nedokážeme najít pravdivou odpověď. Na úplný závěr nesmí chybět zmínka o Nadaci Djatlovovy výpravy (Фонд памяти группыљ Дятлова), která sdružuje pozůstalé, přátele a novodobé badatele, kteří mimo jiné spravují materiály o Djatlovově expedici a pořádají výpravy na místo dávné tragédie.

Tato kniha jasně a přehledně, přesto velmi čtivě předkládá výše nastíněnou tragédii, která nebyla dosud nikdy objasněna. Tehdejší vyšetřování bylo zpočátku zmatené, nikdo pořádně netušil, co se vlastně stalo. Do hledání se zapojili nejprve přátelé, poté milicionáři a nakonec se případu ujal hlavní vyšetřovatel. Bohužel amatérský přístup studentů v kombinaci s klasickým postupem, který byl zčásti efektivní a zčásti zastaralý vnesl do hledání chaos. Na místě se tak sešlo více vyšetřovacích skupin, které se vzájemně pletly, čímž bylo mnoho důkazů (např. otisků), zničeno ještě dříve, než vůbec nějaké vyšetřování začalo.

Pomník s fotografiemi členů turistického oddílu
Horní řada: Dorošenko, Dubininová, Djatlov
Prostřední řada: Zolotarjov, Kolmogorovová, Kolevatov
Spodní řada: Krivoniščenko, Slobodin, Thibeaux-Brignolles
zdroj

Kniha obsahuje velké množství poznámek pod čarou, které já osobně vítám a nepovažuji je za rušivé. Myslím si, že vhodně doplňují a zároveň přibližují čtenáři všechny okolnosti s případem související (např. geografická místa, dopravní prostředky, přírodní jevy apod.). V knize je rovněž otištěno mnoho černobílých fotografií nejen z místa činu, jež vyfotili vyšetřovatelé, ale i fotografií z průběhu cesty, jak ji zachytili samotní členové výpravy.

Doufala jsem, že si v knize přečtu výpověď jediného přeživšího Jurije Judina, který se od skupiny předčasně odpojil pro zdravotní potíže. Na ruské wikipedii jsem se dozvěděla, že zemřel v roce 2013 a jeho přáním bylo být pohřben s ostatními členy expedice.

V závěru knihy autor uvádí možné zdroje pro další pátrání - knihy o Djatlovově výpravě a webové stránky o Djatlovově výpravě. Knihy jsou v ruštině anebo angličtině. Totéž webové stránky, u kterých najdeme navíc i české odkazy, zejména na wikipedii a různá fóra.

Tragédie Djatlovovy expedice je fenoménem, který ve světě nemá obdoby, neboť se od roku 1959 dosud nepodařilo vyřešit tento případ jak zkušeným sovětským vyšetřovatelům, tak novodobým badatelům z celého světa, kteří mohli použít nové, často revoluční metody. Ani jednomu z nich se nepodařilo předložit ucelený a správný výklad událostí bez trhlin a nesrovnalostí. Myslím si, že tato tragédie už navždy zůstane zahalena tajemstvím.

Pro koho je kniha určená? Především pro ty čtenáře, kteří rádi řeší nevysvětlitelné záhady, zkoumají různé teorie a hypotézy a nevadí jim, že nedostanou odpověď na tu nejzásadnější otázku. V tom případě si knihu Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice nenechte ujít.

95 %

Slyšeli jste o zániku Djatlovovy výpravy? Jaký názor na tuto tragédii máte vy? Zamysleli jste se někdy nad svou vlastní hypotézou? 

Jestliže jste knihu již četli, jaký na ni máte názor?

Ráda si přečtu vaše názory a komentáře, na které samozřejmě odpovím :-) 

Marcela

Continue Reading...

RECENZE: Tajemství hřbitova Crossbones | Kate Rhodes

autor: Kate Rhodes
překlad: Zdeněk Gazur
originální název: Crossbones Yard
nakladatelství: nakladatelství Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 336

Anotace:

Seznamte se s Alicí Quentin, londýnskou psycholožkou s rodinným tajemstvím, která se ocitne ve středu děsivé série vražd.

Alice Quentin je psycholožka s bolestnou rodinnou minulostí, ale je chytrá, schopná, má dobrou práci a hezkého přítele. Nyní má napsat posudek na vraha, který bude propuštěn z vězení. Vrcholem jejích dnů jsou dlouhé běžecké výlety Londýnem, při kterých zapomene na komplikované vztahy se svou matkou a bratrem a soustředí se jen na svůj dech. Dokud nenarazí na mrtvolu u bývalého hřbitova pro prostitutky Crossbones Yard.

Rány na těle mrtvé ženy nesou rukopis Raye a Marie Bensonových, kteří mučili a zavraždili třináct žen, než byli konečně dopadeni a uvězněni. Pět z jejich obětí nebylo nikdy nalezeno. Všechno se odehrálo před šesti lety a poslední věc, po které Alice touží, je vrátit se do této špinavé stoky Bensonových zvěrstev. Ale když jí policie požádá o psychologický profil vraha nalezené dívky, že se několik let staré události vrací na světlo.

Napínavá detektivka Kate Rhodes vás vtáhne do děje a pustí až na poslední stránce.

Moje zhodnocení:

Hlavní hrdinkou Tajemství hřbitova Crossbones je Alice Quentinová, psycholožka, která si s sebou nese bolestnou minulost. V dětství ji i matku týral opilý otec, přičemž Alicin bratr Will všemu jen přihlížel. Když Alice vyrostla, otec zemřel, ale vztahy s matkou a bratrem se už nikdy neurovnaly. Navíc před osmi lety onemocněl Will bipolární poruchou, začal brát drogy a nyní se pohybuje na okraji společnosti. Alice se na něj snaží dohlížet, ale bratrovo chování bývá často nevyzpytatelné.

Na první pohled se zdá, že Alici nic nechybí - má slušnou práci a hezkého přítele. Sean by chtěl ve vztahu pokročit dále, vyzná proto Alici lásku, ale ta se bohužel lekne, načež vztah ukončí. Seanovi se to vůbec nebude líbit. Na scénu přichází tajemný poručík Alvarez, který bude i přes počáteční vzájemnou nevraživost Alici silně přitahovat. Ani  mu není Alice až tak úplně lhostejná.

Jednoho dne Alici požádá vrchní inspektor Don Burns z policejního oddělení v Southwarku o vypracování psychologického posudku na Morrise Cleye, vraha prostitutky, který má být brzy propuštěn z vězení. Policie potřebuje totiž vědět, jak moc ho bude muset na svobodě hlídat. Ukazuje se, že nejlepšími přáteli Morrisonovy matky byli Ray a Marie Bensonovi, trýznitelé a vrahové třinácti žen, z nichž pět nebylo nikdy nalezeno.

Po náročných pracovních dnech si Alice chodívá zaběhat londýnskými ulicemi a při jednom takovém běžeckém výletě narazí na mrtvolu u bývalého hřbitova pro prostitutky Crossbones Yard. Rány na těle mladé dívky nesou rukopis Raye a Marie Bensonových, ale ti to udělat nemohli, protože Ray už je několik let po smrti a Marie sedí ve vězení. Alici požádají o vypracování vrahova profilu, ale Alice se jen nerada vrací ke starým případům Bensonových zvěrstev. I když by jim ráda unikla, několik let staré události se pomalu vrací na světlo. Může mít ve vraždách prsty již jednou usvědčený vrah Morris Cley? S další mrtvou ženou se začíná okruh možných pachatelů zvětšovat...

Kniha Tajemství hřbitova Crossbones je prvním dílem série s psycholožkou Alici Quentinovou, kterou vydalo nakladatelství Omega, jejichž nakladatelství vydává poslední dobou jen samé zajímavé knihy a tato není výjimkou.

Název a obálka, která je mimochodem moc povedená, láká na příběh odehrávající se na tajemném hřbitově Crossbones. Bohužel název je dost zavádějící. Hřbitov Crossbones Yard se v knize objevuje jen okrajově, slouží pouze jako kulisa pro místo k objevu mrtvoly. O hřbitově je v knize zmíněno pouze několika větami, které vysvětlují původ a stáří tohoto hřbitova. Hřbitov je domovem pro více než tisíc prostitutek, které zde byly pohřbívány od středověku do 50. let 19 století. V roce 1994 byl hřbitov částečně vyklizen, ale místní obyvatelé usilují o to, aby zde byla zřízena pamětní zahrada s cílem uctít životy žen zde pochovaných. Zápletka a dále odvíjený příběh nemá vůbec nic společného s tímto hřbitovem. Pokud tedy doufáte, že v knize objevíte nějaké tajemství související s tímto hřbitovem, doufáte marně.

Ale abych jen nekritizovala, musím říct, že celá kniha se mi četla báječně. Je totiž psána lehkým stylem, kapitoly na sebe plynule navazují a příběh se čte jedním dechem. Je sice pravda, že ze začátku jsem si nemohla zvyknout na ich formu, tedy vyprávění z pohledu Alice, které mi k tomuto žánru moc nesedělo, ovšem po zhruba padesáti stranách jsem naopak byla přesvědčena, že tento styl vypravování je jediný možný a správný. Jak jsem ich formu ze začátku proklínala, ke konci jsem si ji pochvalovala. Od knihy se těžko odcházelo a četla jsem ji pokaždé dlouho do noci, kdy jsem nevnímala čas ani svět kolem sebe.

Co trochu pokulhává je zápletka, která je sice promyšlená, ale na druhou stranu celkem předvídatelná. Pozorný čtenář odhalí totožnost vraha velice brzy, i když já jsem stále doufala v nějaký zvrat a že vše bude nakonec jinak, což se bohužel nestalo. Zarážející je i to, že i přesto, že je Alice psycholožka, která profiluje vrahy, nevidí jasné náznaky a vodítka, jenž by vedly k odhalení pachatele. Hlavní hrdinka mi přišla též jako celkem nevyrovnaná osobnost, na níž bylo zajímavé mj. to, že trpí klaustrofobií. Jak z knihy dále vyplývá, vše má za následek trauma z dětství, kdy ji matka zavírala do skříně, aby ji tak ochránila před tyranským otcem. Traumatizující dětství se podepsalo na Alicině osobnosti i v dospělosti, kdy o sobě velmi nerada mluví, raději proto poslouchá své pacienty, kterým umí pomoci.

Milostná zápletka odehrávající se v knize byla natolik průhledná, ale přesto mi do celého příběhu celkem zapadla a vůbec mi nevadila.

Přesto, že jsem na knize našla pár výtek, nenechte se v žádném případě odradit. Kniha se mi velmi líbila a za přečtení opravdu stojí. A i přesto, že se kniha ničím výrazně nevymyká, jedná se ve své kategorii o nenáročnou až téměř oddechovou četbu, které nechybí postupně dávkované napětí, atraktivní londýnské kulisy, které budete chtít poznat blíže a zajímavá hlavní hrdinka, s níž se doufám nesetkáváme naposledy. Budu se těšit a netrpělivě očekávat další díly ze série s Alicí Quentinovou, kterých má autorka na kontě už celkem pět.

Pod větu "Napínavá detektivka Kate Rhodes vás vtáhne do děje a pustí až na poslední stránce." uvedenou v anotaci se můžu podepsat.

85 %

Velice děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku a příjemný čtenářský zážitek. O knize se více dozvíte zde a koupit si ji můžete zde.

Continue Reading...

RECENZE: Sucho | Jane Harper

autor: Jane Harper
překlad: Barbora Doležalová
originální název: The Dry
nakladatelství: Host
rok vydání: 2017
počet stran: 384

Anotace:

Odlehlý australský venkov odkrývá svá dávná tajemství.

Australské městečko Kiewarra sužuje dlouhodobé sucho, které si vybírá daň nejen na přírodě a dobytku, ale i na psychice místních obyvatel. Na jedné z farem najdou mrtvou ženu a jejího syna. O kus dál stojí auto otce rodiny Luka Hadlera, ten pravděpodobně manželku i dítě zastřelil a pak spáchal sebevraždu.

Na pohřeb přijíždí Lukův dávný kamarád, federální policista Aaron Falk, který v městečku prožil dětství. Vrací se nerad, počítá hodiny, kdy bude moct zase odjet. Od začátku je zřejmé, že tady není vítán.

Na naléhání Hadlerových Falk spolu s místním policistou Racem znovu neformálně otevřou vyšetřování zdánlivě jasného případu. Postupně vycházejí najevo různé maličkosti, které nahlodávají zprvu nezpochybnitelnou verzi o dvojnásobné vraždě a následné sebevraždě. Jak Falk proniká do okolností úmrtí, otevírají se staré rány a vznikají nové. Aaron a Luke totiž měli tajemství. Tajemství, o němž si Falk myslel, že je dávno pohřbené, ale po Lukově smrti opět vyplouvá na povrch…

Moje zhodnocení:

Aaron Falk přijíždí do Kiewarry na pohřeb Luka Hadlera, jeho dávného kamaráda, který měl údajně zastřelit svou manželku Karen a sedmiletého syna Billyho a poté obrátit zbraň proti sobě. Falk před dvaceti lety narychlo opustil toto městečko a už by se sem nejradši nevracel. Útěku totiž předcházela tragická událost, při níž utonula Ellie, jeho a Lukova kamarádka. Navíc se mezi jejími osobními věcmi našel vzkaz, na němž stálo pouze Falkovo jméno. Falk nikdy nezjistil, proč si Ellie napsala zrovna jeho jméno na papírek. Zároveň odmítá, že by měl s její smrtí cokoliv společného. S Lukem však měli jedno tajemství, které mělo být dávno pohřbené, ale po Lukově smrti začne vyplouvat na povrch.

Falk přijel do Kiewarry výhradně na popud Gerryho Hadlera, Lukova otce, s jehož rodiči měl velmi dobrý vztah. Ti nevěří tomu, že by byl Luke schopen zabít vlastní manželku a dítě. Požádají proto Falka, aby zjistil, zda Luke neměl finanční problémy, které by mohly zapříčinit onu tragédii. Spojí se s místním policistou Racem a rozhodnou se neformálně otevřít vyšetřování zdánlivě jasného případu.

Kiewarru, městečko v jihovýchodní Austrálii, sužuje dlouhodobé sucho, které se psychicky podepisuje na místních obyvatelích. Jedná se o nejhorší sucho za posledních sto let. Nepršelo zde již dva dlouhé roky a sucho si vybírá svou daň na přírodě i zvířatech. Za vše může zvláštní jev, který se nazývá El Niño. Zdejší lidé pravidelně sledují meteorologické předpovědi, ale nezbývá jim nic jiného, než se modlit za každou kapku. Autorce se povedlo brilantně vylíčit tíživou atmosféru panující v Kiewaře, kterou zapříčinilo sucho, jež je v knize popsáno dokonale.

Aaron Falk, hlavní postava tohoto románu, prožil celé dětství v Kiewaře, jako dospívající kluk ji opustil a začal žít nový život v Melbourne, kde se stal federálním agentem vyšetřujícím finanční zločiny. Autorka jej vylíčila jako celkem tichého, racionálně založeného člověka, kterého si oblíbíte nejen pro tyto jeho vlastnosti. Mezi místními obyvateli se však necítí vůbec dobře. Hodně místních si totiž myslí, že má něco společného s Eliiným utonutím. Je zde považován za psance a místní mu to dají nejednou najevo. V těchto chvílích vám bude Falka nejspíš líto a budete s ním soucítit, i když nebudete tušit, kde je vlastně pravda.

Ostatní postavy jsou jeho opakem. Projevuje se na nich vliv dlouhodobého sucha, bez vody není krmivo pro dobytek. Farmaření je zde totiž důležitým zdrojem obživy. Rovněž mají místní lidé v pamětí tragickou událost, která dodnes nebyla spolehlivě objasněna.

Původně jasný případ vícenásobné vraždy a následné sebevraždy se pomalu ukazuje v jiném světle. Objevují se nové důkazy, které zpochybňují původní závěry. Při vyšetřování se Falkovi vynořují dávné vzpomínky, které pomalu odkrývají, co se tehdy vlastně stalo. Tato dějová linka mi přišla mnohem zajímavější než ta současná. Děj je tak pomyslně rozdělen na přítomnost a minulost, která je psána kurzívou pro lepší orientaci v textu.

Sucho mi malinko připomnělo sérii z Ostrova Lewis od Petera Maye. Podobnost tkví hlavně v tom, jak hlavní hrdina s příchodem do Kiewarry vzpomíná na minulost. Dovolím si rovněž Aarona Falka srovnat s Finem Macleodem, který byl také poznamenaný ztrátou blízkého člověka. Podotýkám, že toto je jen můj osobní názor.

Kniha je čtivě napsaná, kapitoly jsou dlouhé tak akorát a stránky vám ubíhají pod rukama. Zaručuji vám, že knihu nebudete chtíti odložit a budete se těšit na každý čas strávený s ní. Sucho si zaslouží vaši pozornost.

Závěr mě teda dost překvapil, ale v pozitivním slova smyslu. Autorka totiž čtenáře celou dobu vodí za nos, což se jí opravdu povedlo. Klobouk dolů. Celou dobu totiž směřujete pozornost určitým směrem a ani ve snu vás nenapadne, že by to mohlo být úplně jinak. Samotný konec je napínavý a budete se spolu s hrdiny modlit, aby vše dopadlo dobře. Co je totiž největším strašákem déletrvajícího sucha? Ano, je to samozřejmě oheň, který by mohl způsobit nepředstavitelnou katastrofu.

Pokud tedy toužíte po nevšedním čtenářském zážitku, zajímavé zápletce a nečekaném rozuzlení, vše odehrávající se v neokoukaném australském prostředí, je kniha určena právě pro vás. Dávám plné hodnocení a nemohu než vřele doporučit.


Zajímavosti:

• Město Kiewarra, tolik důležité pro tento román, opravdu existuje. Nachází se v australském státě Victoria asi pět hodin jízdy od Melbourne.
• Autorčin druhý román s Aaronem Falkem, který má momentálně rozpracovaný, vyjde v Austrálii ještě téhož roku. Ve Spojených státech a ve Velké Británii pak o rok později.

zdroj

Trailer ke knize:

100 %

Continue Reading...

RECENZE: Láska podle Shakespeara | Georgina Guthrie

autor: Georgina Guthrie
překlad: Kristýna Vítková
originální název: The Weight of Words
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2016
počet stran: 464

Anotace:

„Milovat, či nemilovat svou studentku, to je, oč tu běží...“

I v 21. století může na univerzitě vzkvétat zakázaná láska jako ze Shakespearova dramatu 

Aubrey Priceové začíná poslední semestr jejího bakalářského studia na torontské univerzitě. Zdá se, že už brzy v poklidu dokončí svá studia Shakespearových děl. Pak se ale na katedře objeví nový asistent Daniel a Aubrey se do něj zamiluje. Ani jemu není chytrá, vtipná a nezávislá dívka lhostejná. Ale je tu přísný zákaz vztahů mezi učitelem a studentkou na univerzitě, fakt, že je Daniel děkanovým synem, a také jeho temné tajemství z minulosti…

Moje zhodnocení:

Kniha mě lákala už delší dobu především krásnou obálkou a zajímavou anotací a samozřejmě také samotným názvem, protože ten sází na příběh ve stylu zakázané lásky. Nevím proč, ale v souvislosti s touto knihou, resp. jejím názvem, mě napadl romantický film Zamilovaný Shakespeare s Gwyneth Paltrow v hlavní roli. Má celkem vysoké hodnocení a už jsem ho dlouho neviděla. Ale to jsem teď trochu odbočila.

Aubrey Priceová je studentkou torontské univerzity a vše naznačuje tomu, že svůj závěrečný semestr bakalářského studia v poklidu dokončí. To by se ale nesměl na katedře objevit nový asistent Daniel, do něhož se Aubrey na první pohled zamiluje. Ani jemu není tato chytrá a vtipná studentka lhostejná. Vztah mezi studentkou a učitelem je však na univerzitě tabu. Není to však jediná překážka. Daniel  je synem děkana Granta, u něhož si Aubrey přivydělává na svá studia a navíc je tu jedno temné tajemství z minulosti...

Kniha mě moc mile překvapila. Je to snad první romantická kniha ze své kategorie, kde hlavní mužský hrdina není krasavec každým coulem. Dokonce mi přišlo vtipné, že Aubrey jej popisuje jako zanedbaného muže s mastnými, do očí padajícími vlasy, zároveň však i jako muže s těma nejkrásnějšíma modrýma očima na celém širém světě.

"Snažila jsem se na něj nezírat, ale nedokázala jsem od něj odtrhnout oči. Můj první dojem z dnešního rána byl zcela přesný. Na rozdíl od otce naprosto pohrdal svým zjevem. Půlku límečku od košile měl otočenou dovnitř a na koleni obrovskou díru."

Kniha je vypravována v ich formě a nikoho zřejmě nepřekvapí, že z pohledu hlavní hrdinky. Milým překvapením je i Danielův pohled, kterého se dočkáme ke konci knihy. Díky tomu nahlédneme nejen do jeho mysli, ale vžijeme se rovněž do jeho pocitů a uvidíme danou situaci jeho očima.

Na celém vztahu mezi Aubrey a Danielem se mi líbilo především jeho pomalé a postupné vyvíjení, a to přes počáteční jiskření, oťukávání až po tajné schůzky. Nevadilo mi ani to, že děj je často předvídatelný a také trochu nerealistický. S tímto typem literatury však musí čtenář tak trochu počítat. I přesto, že Láska podle Shakespeara má další dvě pokračování, příběh byl hezky ukončen. Přesto se vztah mezi Aubrey a Danielem má ještě kam posouvat a čtenář je tak nalákán na další díl s podtitulem Marná touhy snaha.

V knize se vyskytuje větší počet postav vedlejších, které mají v knize také své nezastupitelné místo. Nesmí chybět Aubreyina nejlepší kamarádka Julie, jíž se zpočátku nemůže svěřit k jejím citům k Danielovi a vznikajícímu vztahu. Důležitou postavou je i Matt, Aubreyin spolubydlící z koleje, jenž se vloží do role jejího ochránce a v závěru jedné z hlavních postav otevře oči. Poznáme i Danielovu blízkou rodinu, jeho bratry, to vše očima Aubrey.

Každá kapitola je uvozena citátem z Shakespearových děl a naznačuje, o čem bude daná kapitola pojednávat a zároveň napovídá, jak se bude dále vyvíjet vztah mezi Danielem a Aubrey.

"Tam často selže očekávání,

kde nejvíc slibuje; a nezklame, 

kde mizí naděje a zoufáme."

- KONEC VŠE NAPRAVÍ, JEDNÁNÍ DRUHÉ, SCÉNA PRVNÍ -

Možná vás zaskočí tloušťka knihy, která čítá 464 stran, což je na tento typ literatury poměrně dost, ale vůbec se toho nemusíte bát. Příběh je opravdu hodně čtivý, stránky vám budou ubíhat pod rukama a najednou se ocitnete na konci knihy. Rychlému čtení přispívá i širší řádkování. Nejen, že je kniha čtivá, je zároveň i vtipná a zasmějete se nejedné situaci. Trochu mi však vadil Aubreyin vulgární slovník, který se mi moc k tomuto příběhu a celkově k Shakespearově nádechu nehodil.

Pokud bych měla hodnotit obálku, ta je víc než povedená. Malou výtku však k ní mám. Jelikož se příběh mezi studentkou a učitelem odehrává v mrazivém počasí, které je v knize jednoznačně popsáno, z obálky to bohužel cítit nejde. Je to však jen drobnost, která nemá na příběh prakticky žádný vliv.

"Tu bude truchlit, jestli láska kdy

mu v srdce vstoupila, a přáti si,

by nebýval ji nikdy obvinil,

i kdyby vskutku byla zhřešila."

- MNOHO POVYKU PRO NIC, JEDNÁNÍ ČTVRTÉ, SCÉNA PRVNÍ -

Pokud máte chuť na klasickou romanťárnu opepřenou Shakespearovými citáty, je tato oddechová četba stvořená přímo pro vás. Já si ji užila maximálně až do poslední stránky. 

85 %

Moc děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit například zde.

Continue Reading...

RECENZE: Manželé odvedle | Shari Lapena

autor: Shari Lapena
překlad: Jana Kunová
originální název: The Couple Next Door
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 272

Anotace:

Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat. 

Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.

Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

Moje zhodnocení:

Anne a Marco Contiovi jsou pozváni na párty k sousedům, ale ti si nepřejí, aby s sebou vzali dítě, které pořád pláče. Anne s tím nejprve nesouhlasí, protože co by to byla za matku, kdyby nechala šestiměsíční holčičku doma samotnou, ale manžel ji nakonec přesvědčí. Zapnou dětskou chůvičku a každou půlhodinu ji přijdou zkontrolovat. Anne nakonec souhlasí s jeho návrhem, ale večírek si vůbec neužívá. Stále myslí na svou dcerku, která je doma sama. Její špatné náladě nepřispívá ani to, jak Cynthia, u níž se večírek koná, bezostyšně flirtuje s jejím manželem. Anne se cítí opile a přeje si už být doma. Marco ji přemlouvá, aby ještě chvíli zůstala. Když se konečně vrátí domů, Anne běží do dětského pokojíčku za Corou. Dojde k postýlce, nakloní se a zjistí, že je prázdná. Domem se ozve ohlušující řev. Cora zmizela. Okamžitě volají policii. Anna si vyčítá, že ji nechala samotnou a zároveň obviní Marca, že za to může on, když ji přesvědčil. Přijíždí detektiv Rasbach se svým týmem a rozjíždí se pátrání. Kdo by mohl stát za zmizením Cory?

Celý děj je vypravován poněkud stroze a úsečně, často pouze jednoduchými větami. Na to, že se jedná o tak závažné téma, jako je únos malého dítěte, bych se potřebovala více vcítit do hlavních hrdinů, zejména Anny. Na jednu stranu mi ji bylo líto, sama mám pětiměsíčního syna a takovou hrůzu si ani neumím představit. Ale na stranu druhou bych nikdy nenechala dítě doma samotné, byť se zapnutou chůvičkou a častou kontrolou. Bohužel stalo se a už to nejde zvrátit. Co předcházelo Cořině zmizení? Naposledy ji kontroloval Marco, který tvrdí, že pokojně spinkala v postýlce. Před Marcem kontrolovala Coru Anne. Tu z oné doby trápí výpadky paměti a nepamatuje si, zda byla Cora naživu. Je možné, že ji zabila Anne, tělíčko zakopala a Marco ji teď chrání? Detektiv Rasbach má svědka, který v čase 0.35, krátce po Marcově poslední kontrole, viděl odjíždět po zadní cestě od Contiových auto se zhasnutými světly. Případ se zamotává, každý má svá tajemství a jak uvádí přebal knihy "Nikdy nevíte, co se děje na opačné straně zdi".

Kniha se čte velmi svižně, děj odsýpá a čtenář otáčí jednu stránku za druhou a jelikož má pouhých 270 stran, přečtete ji velmi rychle. Děj je vypravován v er-formě, střídá se tak více vypravěčů. Forma byla vhodně zvolená, neboť čtenář se na řešený problém podívá z více pohledů a snáze se vcítí do pocitů vypravěče. Co mi však vadilo, byla výše zmíněná úsečnost a strohost vypravování. Celý děj nezachrání ani vypravěč - detektiv, který své teorie únosu omílal stále dokola, aby na konci řekl, že vlastně celou dobu věděl, jak byl únos proveden a kdo je za něj zodpovědný. Jediný důvod, proč jsem knihu dočetla až do konce, byl slibovaný šokující závěr, který se, jak už asi tušíte, nedostavil.

Co se týče obálky, ta je naprosto úžasná. Jen je škoda, že nepokračuje i na zadní stranu. Pod přebalem se skrývá klasická ničím nevynikající černobílá obálka.

Závěrem chci uvést, že se jedná o velmi průměrný thriller, který nemít tak masivní reklamu a nálepku "bestseller", zapadl by ve změti ostatních průměrných thrillerů. Na druhou stranu však musím říct, že se nejedná vyloženě o knižní odpad, ale také o nic, co by vynikalo či snad vyčnívalo nad ostatními podobnými tituly. Zápletka je sice zajímavá, ale určitě ne originální a autorka nepřichází s ničím novým. Přesto si kniha své čtenáře najde, takže bych ji vůbec nezatracovala. Manželé odvedle osloví především občasné čtenáře tohoto žánru. Pokud jsou totiž thrillery vaše krevní skupina a máte jich na kontě už hodně, tento vám přinese bohužel jen zklamání.

65 %

Continue Reading...