autor: Martin Lavaynakladatelství: XYZ
rok vydání: 2017
počet stran: 288
Anotace:
Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka… Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou?
Zabila je lavina? Silný výboj elektrického proudu? Kulový blesk? Plazmoid? Nově vyvíjená zbraň? Vojáci? Opilí ruští papaláši? Domorodí Mansijové? Chantové? Trestanci z gulagu? UFO? Sněžný muž? Zabili se navzájem?
Moje zhodnocení:
O této tragédii jsem donedávna neměla ani ponětí. Na blogu Knižní velryby jsem si přečetla recenzi na tuto knihu a ihned poté jsem začala o Djatlovově výpravě zjišťovat více. Nejprve samozřejmě na Wikipedii a pak i na jiných webových stránkách. Jak už jsem několikrát zmiňovala, od koupi knihy mě odrazovaly fotografie zohavených mrtvých těl otisknutých v knize. Nakonec zvítězila zvědavost a knihu jsem si pořídila, za což jsem ráda.
Pokud jste o této tragédii, při níž přišlo o život devět mladých lidí doposud neznámým způsobem, ještě neslyšeli, pokusím se vám onu událost trochu přiblížit.
Skupina devíti mladých lidí, kterou vedl zkušený horský průvodce Igor Alexejevič Djatlov (odtud pojmenování Djatlovova expedice či výprava) se chtěla vydat do zatím neprozkoumané divočiny Sverdlovské oblasti na Uralu, projet desítky kilometrů na lyžích a nakonec vystoupat na uralskou horu Otorten (v překladu "Místo, kam nechoď"). Do cíle však nikdy nedošli. Večer 1. února 1959 se utábořili zřejmě vlivem špatného počasí v průsmyku pod Mrtvou horou a pravděpodobně v nočních hodinách 2. února došlo k doposud neobjasněné tragédii...
Onoho večera se členové výpravy ukládají ke spánku, večeří a píší pár řádků do humoristického časopisu, když v tom je něco vyruší, rozříznou stan zevnitř a jen v ponožkách a spodním prádle, a to i přesto, že panuje noc, všude okolo leží hluboký sníh a teploty se pohybují kolem ⎼25°C až ⎼30°C, se rozprchnou ven...
Ráda bych ještě dodala, že vesměs všichni byli spolužáci z Uralského polytechnického institutu. Jednalo se o zkušené horaly, přátele turistického lyžařského klubu s bohatými zkušenostmi z pobytů v přírodě. Navíc všichni byli mladí (20 až 38 let) a plní síly. Původně jich putovalo deset, jeden člen se však z výpravy oddělil kvůli chronickým revmatickým potížím.
Dva členové výpravy byli nalezeni mrtví pod vysokým cedrem, jejich těla byla částečně ohořelá, polonahá a bez bot. Další tři členy našli ležet ve sněhu mezi cedrem a původním tábořištěm. Ti se pravděpodobně chtěli vrátit pro oblečení do stanu, mezitím však umrzli. Poslední čtyři mrtvé objevili komisaři až za dlouhé dva měsíce. Těla se nacházela 75 metrů od cedru, v potoce pod vysokou vrstvou sněhu a byla nejvíce zohavena. Někteří měli rozdrcené hrudníky (bez modřin na kůži), neměli oči a jednomu tělu chyběl jazyk.
Zní to hrůzostrašně. Co se tedy mohlo stát? Tuto otázku si klade dodnes mnoho lidí, nikdy na ni však nebyla nalezena spolehlivá a jasná odpověď, neboť chybí věrohodné důkazy. Vzniklo tak nespočet hypotéz, které tato kniha mj. předkládá.
Ale vezměme to od začátku. Kniha je rozdělena na několik části. Nejprve se čtenář seznámí s cílem cesty, členy výpravy, popisem cesty a časovou osou. Autor zkoumá všechny důležité detaily včetně stanu, stop atd. Dále se kniha dělí na samotné vyšetřování, jak probíhalo, kdo pitval mrtvé a oficiální závěry vyšetřovatelů. Na místě činu se našly zajímavé předměty, které jsou probírány v samostatné kapitole. Další část se celkem obsáhle věnuje teoriím, proč vysokoškoláci zemřeli. Mohl za smrt devíti lidí kulový blesk, testování vojenské tajné zbraně, útok domorodců, lavina či snad UFO?
Každý, kdo je s touto tragédii seznámen, se zamyslí nad svou vlastní teorií, jak se vše mohlo stát. Autor se věnuje mnoha hypotézám, kdy předkládá fakta hovořící pro danou hypotézu, aby ji následně vyvrátil. Můj osobní názor ještě před přečtením samotné knihy, pouze s fakty, jež jsem si přečetla na internetu, byl ten, že všechno mohl způsobit "obyčejný" medvěd. Důvody, které vyvracejí útok medvěda, se dočtete v knize. Některé skutečnosti se v teoriích, jak vysokoškoláci zemřeli, doslova opakují. To mě malinko rušilo a měla jsem tendence řádky vždy přeskočit. Myslím si, že každý čtenář je natolik chytrý, že si určité věci dokáže zapamatovat a není potřeba je neustále opakovat.
Po teoriích následuje kapitola s příznačným názvem Deníky, která na mě hodně zapůsobila. Čtení zápisků členů výpravy bylo mrazivé, neboť jejich pisatelé netušili, že už jim zbývá jen pár hodin života. Bohužel se však nezachovaly všechny soukromé deníky.
Autor vyzpovídal experty z různých oborů (sociologie, patologie aj.), jimž pokládal otázky k objasnění některých nesrovnalostí. K tragédii se vyjadřují i uživatelé internetového blogu Itthmi.blog.cz, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Jejich hypotézy jsou až mrazivě reálné.
Kdo zavraždil a zohavil účastníky Djatlovovy expedice? Autor pokládá závěrečné otazníky, na které nejspíš nikdy nedokážeme najít pravdivou odpověď. Na úplný závěr nesmí chybět zmínka o Nadaci Djatlovovy výpravy (Фонд памяти группыљ Дятлова), která sdružuje pozůstalé, přátele a novodobé badatele, kteří mimo jiné spravují materiály o Djatlovově expedici a pořádají výpravy na místo dávné tragédie.
Tato kniha jasně a přehledně, přesto velmi čtivě předkládá výše nastíněnou tragédii, která nebyla dosud nikdy objasněna. Tehdejší vyšetřování bylo zpočátku zmatené, nikdo pořádně netušil, co se vlastně stalo. Do hledání se zapojili nejprve přátelé, poté milicionáři a nakonec se případu ujal hlavní vyšetřovatel. Bohužel amatérský přístup studentů v kombinaci s klasickým postupem, který byl zčásti efektivní a zčásti zastaralý vnesl do hledání chaos. Na místě se tak sešlo více vyšetřovacích skupin, které se vzájemně pletly, čímž bylo mnoho důkazů (např. otisků), zničeno ještě dříve, než vůbec nějaké vyšetřování začalo.
Kniha obsahuje velké množství poznámek pod čarou, které já osobně vítám a nepovažuji je za rušivé. Myslím si, že vhodně doplňují a zároveň přibližují čtenáři všechny okolnosti s případem související (např. geografická místa, dopravní prostředky, přírodní jevy apod.). V knize je rovněž otištěno mnoho černobílých fotografií nejen z místa činu, jež vyfotili vyšetřovatelé, ale i fotografií z průběhu cesty, jak ji zachytili samotní členové výpravy.
Doufala jsem, že si v knize přečtu výpověď jediného přeživšího Jurije Judina, který se od skupiny předčasně odpojil pro zdravotní potíže. Na ruské wikipedii jsem se dozvěděla, že zemřel v roce 2013 a jeho přáním bylo být pohřben s ostatními členy expedice.
V závěru knihy autor uvádí možné zdroje pro další pátrání - knihy o Djatlovově výpravě a webové stránky o Djatlovově výpravě. Knihy jsou v ruštině anebo angličtině. Totéž webové stránky, u kterých najdeme navíc i české odkazy, zejména na wikipedii a různá fóra.
Tragédie Djatlovovy expedice je fenoménem, který ve světě nemá obdoby, neboť se od roku 1959 dosud nepodařilo vyřešit tento případ jak zkušeným sovětským vyšetřovatelům, tak novodobým badatelům z celého světa, kteří mohli použít nové, často revoluční metody. Ani jednomu z nich se nepodařilo předložit ucelený a správný výklad událostí bez trhlin a nesrovnalostí. Myslím si, že tato tragédie už navždy zůstane zahalena tajemstvím.
Pro koho je kniha určená? Především pro ty čtenáře, kteří rádi řeší nevysvětlitelné záhady, zkoumají různé teorie a hypotézy a nevadí jim, že nedostanou odpověď na tu nejzásadnější otázku. V tom případě si knihu Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice nenechte ujít.
Pokud jste o této tragédii, při níž přišlo o život devět mladých lidí doposud neznámým způsobem, ještě neslyšeli, pokusím se vám onu událost trochu přiblížit.Skupina devíti mladých lidí, kterou vedl zkušený horský průvodce Igor Alexejevič Djatlov (odtud pojmenování Djatlovova expedice či výprava) se chtěla vydat do zatím neprozkoumané divočiny Sverdlovské oblasti na Uralu, projet desítky kilometrů na lyžích a nakonec vystoupat na uralskou horu Otorten (v překladu "Místo, kam nechoď"). Do cíle však nikdy nedošli. Večer 1. února 1959 se utábořili zřejmě vlivem špatného počasí v průsmyku pod Mrtvou horou a pravděpodobně v nočních hodinách 2. února došlo k doposud neobjasněné tragédii...
Onoho večera se členové výpravy ukládají ke spánku, večeří a píší pár řádků do humoristického časopisu, když v tom je něco vyruší, rozříznou stan zevnitř a jen v ponožkách a spodním prádle, a to i přesto, že panuje noc, všude okolo leží hluboký sníh a teploty se pohybují kolem ⎼25°C až ⎼30°C, se rozprchnou ven...
Ráda bych ještě dodala, že vesměs všichni byli spolužáci z Uralského polytechnického institutu. Jednalo se o zkušené horaly, přátele turistického lyžařského klubu s bohatými zkušenostmi z pobytů v přírodě. Navíc všichni byli mladí (20 až 38 let) a plní síly. Původně jich putovalo deset, jeden člen se však z výpravy oddělil kvůli chronickým revmatickým potížím.
Dva členové výpravy byli nalezeni mrtví pod vysokým cedrem, jejich těla byla částečně ohořelá, polonahá a bez bot. Další tři členy našli ležet ve sněhu mezi cedrem a původním tábořištěm. Ti se pravděpodobně chtěli vrátit pro oblečení do stanu, mezitím však umrzli. Poslední čtyři mrtvé objevili komisaři až za dlouhé dva měsíce. Těla se nacházela 75 metrů od cedru, v potoce pod vysokou vrstvou sněhu a byla nejvíce zohavena. Někteří měli rozdrcené hrudníky (bez modřin na kůži), neměli oči a jednomu tělu chyběl jazyk.Zní to hrůzostrašně. Co se tedy mohlo stát? Tuto otázku si klade dodnes mnoho lidí, nikdy na ni však nebyla nalezena spolehlivá a jasná odpověď, neboť chybí věrohodné důkazy. Vzniklo tak nespočet hypotéz, které tato kniha mj. předkládá.
Ale vezměme to od začátku. Kniha je rozdělena na několik části. Nejprve se čtenář seznámí s cílem cesty, členy výpravy, popisem cesty a časovou osou. Autor zkoumá všechny důležité detaily včetně stanu, stop atd. Dále se kniha dělí na samotné vyšetřování, jak probíhalo, kdo pitval mrtvé a oficiální závěry vyšetřovatelů. Na místě činu se našly zajímavé předměty, které jsou probírány v samostatné kapitole. Další část se celkem obsáhle věnuje teoriím, proč vysokoškoláci zemřeli. Mohl za smrt devíti lidí kulový blesk, testování vojenské tajné zbraně, útok domorodců, lavina či snad UFO?
 |
| Stan horalů, jak jej nalezla pátrací skupina zdroj |
Po teoriích následuje kapitola s příznačným názvem Deníky, která na mě hodně zapůsobila. Čtení zápisků členů výpravy bylo mrazivé, neboť jejich pisatelé netušili, že už jim zbývá jen pár hodin života. Bohužel se však nezachovaly všechny soukromé deníky.
Autor vyzpovídal experty z různých oborů (sociologie, patologie aj.), jimž pokládal otázky k objasnění některých nesrovnalostí. K tragédii se vyjadřují i uživatelé internetového blogu Itthmi.blog.cz, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Jejich hypotézy jsou až mrazivě reálné.
 |
| Jedno z nalezených těl zdroj |
Tato kniha jasně a přehledně, přesto velmi čtivě předkládá výše nastíněnou tragédii, která nebyla dosud nikdy objasněna. Tehdejší vyšetřování bylo zpočátku zmatené, nikdo pořádně netušil, co se vlastně stalo. Do hledání se zapojili nejprve přátelé, poté milicionáři a nakonec se případu ujal hlavní vyšetřovatel. Bohužel amatérský přístup studentů v kombinaci s klasickým postupem, který byl zčásti efektivní a zčásti zastaralý vnesl do hledání chaos. Na místě se tak sešlo více vyšetřovacích skupin, které se vzájemně pletly, čímž bylo mnoho důkazů (např. otisků), zničeno ještě dříve, než vůbec nějaké vyšetřování začalo.
 |
| Pomník s fotografiemi členů turistického oddílu Horní řada: Dorošenko, Dubininová, Djatlov Prostřední řada: Zolotarjov, Kolmogorovová, Kolevatov Spodní řada: Krivoniščenko, Slobodin, Thibeaux-Brignolles zdroj |
Doufala jsem, že si v knize přečtu výpověď jediného přeživšího Jurije Judina, který se od skupiny předčasně odpojil pro zdravotní potíže. Na ruské wikipedii jsem se dozvěděla, že zemřel v roce 2013 a jeho přáním bylo být pohřben s ostatními členy expedice.
V závěru knihy autor uvádí možné zdroje pro další pátrání - knihy o Djatlovově výpravě a webové stránky o Djatlovově výpravě. Knihy jsou v ruštině anebo angličtině. Totéž webové stránky, u kterých najdeme navíc i české odkazy, zejména na wikipedii a různá fóra.Tragédie Djatlovovy expedice je fenoménem, který ve světě nemá obdoby, neboť se od roku 1959 dosud nepodařilo vyřešit tento případ jak zkušeným sovětským vyšetřovatelům, tak novodobým badatelům z celého světa, kteří mohli použít nové, často revoluční metody. Ani jednomu z nich se nepodařilo předložit ucelený a správný výklad událostí bez trhlin a nesrovnalostí. Myslím si, že tato tragédie už navždy zůstane zahalena tajemstvím.
Pro koho je kniha určená? Především pro ty čtenáře, kteří rádi řeší nevysvětlitelné záhady, zkoumají různé teorie a hypotézy a nevadí jim, že nedostanou odpověď na tu nejzásadnější otázku. V tom případě si knihu Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice nenechte ujít.
95 %
Slyšeli jste o zániku Djatlovovy výpravy? Jaký názor na tuto tragédii máte vy? Zamysleli jste se někdy nad svou vlastní hypotézou?
Jestliže jste knihu již četli, jaký na ni máte názor?
Ráda si přečtu vaše názory a komentáře, na které samozřejmě odpovím :-)
Marcela
Jelikož mě všechny prazvláštní záhady a neobjasněné události docela zajímají, o této expedici něco málo vím :)
OdpovědětVymazatNo já mám určitě ještě mezery, ale budu pátrat dál :-) Jen u mě je problém angličtina, kterou skoro vůbec neovládám...
Vymazat