RECENZE: Víš, kdo se dívá? | Catherine Ryan Howard

autor: Catherine Ryan Howard
překlad: Petr Kotouš
originální název: Rewind (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 360
anotace

Moje zhodnocení:

Po přečtení anotace knihy Víš, kdo se dívá? irské autorky Catherine Ryan Howard jsem očekávala vcelku zajímavý a originální námět. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo?

Hned první kapitola čtenáře navnadí - sleduje v ní totiž brutální vraždu ženy, přičemž celou scénu završí rozbití kamery. Obraz se vypne. Poté se video přetáčí zpět. Objevuje se Natalie, která z Dublinu přijíždí do Shanamore, aby zde objevila manželovo tajemství. Když se video posune kousek dopředu, čtenář pozoruje Audrey, reportérku zařazenou do "podřadné" redakce zábavy, která dostane od šéfa nový úkol, který ji může vynést na výslunní "opravdového" zpravodajství. Před týdnem totiž zmizela Natalie O´Connorová, hvězda Instagramu, jejíž manžel oznámil její zmizení až nyní, což je samo o sobě dost podezřelé. Audrey cítí, že tohle je její šance.

Autorka rozehrává hněd několik dějových linek probíhajících v různých časových úsecích podobně, jako bychom sledovali video. PŘEHRÁT, PAUZA, STOP - tak jsou v knize označovány kapitoly. Zpočátku vám může dělat problém zorientovat se v časových úsecích, ale i postavách, jelikož těch v knize rovněž není málo. Sledujeme majitele chat Andrewa, instagramerku Natalii, reportérku Audrey, příslušníka policie Seaniho, majitelku hotelu Jennifer a další. 

Na knihu jsem se hodně těšila, protože anotace slibovala originální námět a zajímavě seskládaný příběh. Začátek vás jistě navnadí, může sice působit trochu zdlouhavějším dojmem, ale nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, zápletku je potřeba správně rozehrát. Asi do poloviny vás bude příběh udržovat v mírném napětí, neustále budete čekat na jakýkoliv zvrat, zajímavou scénu, větší napětí, ale bohužel ničeho takového se nedočkáte. Navíc je pravděpodobné, že stejně jako já odhalíte podstatu zápletky. Nebylo ani příliš složité na to přijít.

Konec jedno malé překvapení skrýval, což považuji za plus, ale nedokázal zachránit celou knihu.  Příběhu chyběla šťáva, pořádná dávka napětí i gradace k závěru knihy. Epilog, shrnující celý děj, byl podle mého názoru úplně zbytečný, protože se v něm nic nového nedozvíte. 

Příběh měl zajímavou myšlenku i nápad na zpracování, ale nakonec se obojí minulo účinkem. Jako oddechový thriller pro začátečníky - proč ne. Ostřílené čtenáře bude bohužel nudit.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Víš, kdo se dívá?, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Jeden z nás | Shari Lapena

       autor: Shari Lapena

       překlad: Naďa Špetláková

       originální název: Someone We Know (2019)

       nakladatelství: Kalibr

       edice: Edice světový bestseller

       rok vydání: 2020

       počet stran: 280

       anotace

Moje zhodnocení:

Jednoznačně nejlepší autorčina kniha! Manželé odvedle byli podle mého průměrní, Někdo cizí v domě podprůměrní (po téhle knize jsem si říkala, že už od autorky nic číst nechci), ale pak napsala Nevítaného hosta, jehož děj byl přirovnáván ke knihám Agathy Christie, a nemohla jsem si ho nechat ujít. Dobře jsem udělala! No a tahle kniha byla bonbonek. Opravdu skvělá a ještě předčila i Nevítaného hosta!

S tolika tajemstvími a lžemi jsem v knize už dlouho nesetkala. Připravte se na napínavý thriller odehrávající se v uzavřené sousedské komunitě na jednom newyorském předměstí, kde si každý vidí do talíře a o druhém něco ví. Sám však taky toho spoustu tají. 

Vody sousedství rozvíří nejprve anonymní dopisy, v nichž se matka omlouvá za svého syna, který se vloupal do některých z domů. Záhy je nalezena ubitá žena ze sousedství, z jejíž vraždy je podezřelý číslo jedna manžel oběti. Brzy však na povrch začnou vyplouvat tajemství a nikdo si nemůže být nikým jistý.

Na necelých tři sta stranách rozehrála autorka svým osobitým stylem příběh složený ze střípků osudů obyčejných lidí žijících v sousedství. Největší prostor dostává Olivia, matka teenagera Raleigha, který jí v poslední době dělá velké starosti. Svědomí a snaha udělat za každou cenu správnou věc vyvolá u sousedů spíše nedůvěru a ostražitost.

Postav se v knize vystřídá celkem hodně, a to včetně vyšetřující detektivní dvojice. Nemusíte se však bát, že byste měli problém s orientací, autorčin stručný styl psaní vám to vůbec nedovolí, protože opět knize vévodí její jednoduché a úderné věty, které příběh celkově vyzdvihnou a podtrhnou. 

Jeden z nás je čtivý příběh plný napětí, který si po celou dobu dokáže udržet vaši pozornost. Tip na vraha budete měnit snad s každou kapitolou a s každou přibývající stránkou. Tempo knihy je opravdu vražedné a nenechá vás ani na okamžik vydechnout, a to až do strhujícího finále, které vám vyrazí dech. 

✰✰✰✰✰

Jak to máte vy s knihami od Shari Lapeny?

Která se vám zatím nejvíc líbila?

Continue Reading...

RECENZE: Mrtvé město | Camilla Sten

autor: Camilla Sten

překlad: Adriana Kubrychtová
originální název: Staden (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Mrtvé město Camilly Sten mě zaujalo už při vydání. Po příbězích, ve kterých hraje hlavní roli záhada, doslova prahnu. Nemohla jsem si tedy nechat uniknout ani tuto novinku od nakladatelství Metafora, která mi byla zaslána k recenzi.

Hlavní vypravěčkou je Alice, producentka, která si brzy uskuteční svůj sen. Chystá se natočit dokumentární film o Silvertjärnu, městečku ve Švédsku, v němž v padesátých letech zmizelo beze stopy téměř 900 jeho obyvatel. Alici tahle záhada vždycky fascinovala, nejspíš i proto, že v městečku vyrostla její babička, která zde ztratila všechny příbuzné. Nyní se Alice vydává do městečka se skupinou přátel, aby zjistili a zaznamenali, co se tehdy stalo. Když přijedou, zjišťují, že nejsou v Silvertjärnu tak docela sami...

Příběh začíná mrazivým prologem odehrávajícím se na konci 50. let, kdy dva policisté přijíždějí k ohlášené události ve městečku Silvertjärn. Nejen, že nepotkají jediného jeho obyvatele, ale na náměstí objeví něco strašného. Poté se ozve pláč dítěte. 

Autorce se podařilo již od prvních stránek navodit tu správnou atmosféru, která k těmto typům příběhů nevyhnutelně patří. Nepříjemné mrazení v zádech, napjaté očekávání, co přinesou další stránky a k tomu i scény, které vás mají vyděsit. 

Mrtvé město není jen názvem knihy, ale především projektu, který má producentku Alici uvést do světa dokumentaristiky a filmu. Jen s malým rozpočtem se snaží o nemožné. Přesto je odhodlaná jít si za svým snem, a to takříkajíc přes mrtvoly. V partě se nachází Alicina kamarádka Tone, která něco skrývá, spolužačka ze studií Emmy, s níž má Alice nevyřízené účty, kamarád a sponzor Max a Emmyin přítel Robert. Na prozkoumání městečka a natáčení mají pouhých šest dní. Zdá se to jako krátká doba, ale odehraje se v ní neskutečně mnoho událostí a zvratů.

Autorka si skvěle pohrála s charaktery postav. I přesto, že děj vypráví Alice, budete s napětím sledovat, co s postavami udělá město duchů, jakým Silvertjärn beze sporu je. Městečko zamrzlo v padesátých letech, lidé své domovy opustili ve spěchu, mnohdy s hrnkem uvařené kávy na stole či při rozdělané práci. Jako by se zde zastavil čas. Už ten pocit, že nevíte, co se zde odehrálo, že všichni najednou zmizeli, nahání husí kůži. Se stejnými pocity se vyrovnávají i postavy, do jejichž mysli se vkrádají obavy, zda jsou v městečku skutečně sami. Budou je provázet stíny ve tmě, smích na videu, hlasy ve vysílačce a ještě mnohem víc. Nakonec zmizí jeden člen party.

Celou dobu jsem přemýšlela, co za zmizením obyvatel vězí. Když jsem se však dozvěděla, že konec je postaven na reálném základě a rozuzlení je logické, tím více můj mozek vyvíjel další a další teorie. A přesně tím reálným základem, na němž je vybudován závěr, si mě autorka získala. Navíc děj provází dopisy z minulosti adresované Alicině babičce či pohledy do minulosti. Zlehka, ale za to nevyhnutelně do sebe různé střípky s blížícím se koncem pomalu zapadají a vy odkrýváte jedno velké tajemství, které stálo za zmizením téměř 900 obyvatel jednoho malého, do té doby nevýznamného, městečka, které kdysi prosperovalo důlní činností.

Pokud máte chuť na vynikající thriller, kterému nechybí hororová atmosféra a pořádná dávka napětí, zaměřte se na Mrtvé město, u něhož vám zaručuji, že jej přečtete jedním dechem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Mrtvé město, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Komu hlava sejde | Jari Järvelä

autor: Jari Järvelä
překlad: Vladimír Piskoř
originální název: Se ken tulee viimeiseksi (2017)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

V poslední době jsem přečetla pár knih s podobným tématem - tedy různou hrou o přežití, takže jsem se s chutí pustila i do Komu hlava sejde, knihy, kterou napsal finský autor Jari Järvelä. 

Pět mužů a pět žen - deset lúzrů, kteří mají za třináct dní zvládnout nejtěžší evropský trek GR 20. Náročné fyzické, ale i psychické podmínky zvládnou jen ti nejlepší - z lúzrů se stávají bojovníci. Brzy však začnou jeden po druhém za podivných okolností umírat. Ostatním dojde, že čím méně lidé dojde do cíle, tím větší pro ně připadne výhra. Brzy se uskuteční jejich boj o holý život.

Na začátku knihy vás autor krátce seznámí s trekem, jeho účelem a účastníky. Bohužel však jen povrchně, ale s další a další stránkou se o tom kterém účastníkovi dozvíte nějaký ten střípek z jeho osobního života a co jej vlastně přivedlo přihlásit se k této soutěži. Přiznám se, že mi chyběla větší propracovanost charakterů postav, protože jakmile jeden z nich přišel o život, bylo mi to bohužel jedno. Až ke konci, kdy jsem si na některé postavy zvykla a trochu se s nimi sžila, jsem jejich umírání nesla hůře. 

Zpočátku nevíte, kdo postavy zabíjí - důvod si však velmi brzy uvědomíte nejen vy, ale i účastníci treku. Každý podezřívá každého a rovněž ani vy nevíte, který z nich vraždí. Čím více se blížíte konci, tím více si uvědomujete houstnoucí atmosféru a napětí, které by se dalo krájet. Pak najednou střih - autor vás na trek vezme od začátku znovu a dozvíte se všechny podrobnosti, které vám nedaly spát. Přiznám se, že tato kapitola byla pro mě docela šokující, protože jsem nečekala až takový zvrat, který mnou celkem otřásl. Když se autor v poslední kapitole vrátil k utnutému ději, užívala jsem si poslední stránky a napětím pomalu nedýchala.

Popis korsické přírody mě zaujal a některé detaily jsem si dohledávala i na internetu. Autor do příběhu vměstnal i pár zajímavostí o tomto krásném ostrově.

Kdybych měla knihu shrnout, tak autor napsal krátký příběh, ve kterém se s ničím nepáral. Postavám to nejspíš uškodilo, ale na druhou stranu jste se s nimi vrhli hned do akce a nezaháleli. Nejedná se o dokonalý příběh, ale svůj účel splnil a já si jej užila až do poslední strany. Na konci jsem knihu nedokázala odložit. 

Pokud tedy hledáte napínavý příběh, ve kterém není nouze o mrtvoly, napětí, akci a zvraty, baví vás tzv. hry o život a nepotřebujete zbytečnou omáčku okolo, poohlédněte se po thrilleru Komu hlava sejde, který si vaši pozornost jistě zaslouží. Velkým plusem je i obálka, která se dle mého názoru velmi povedla.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Komu hlava sejde, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Máš mě v krvi | Elisabeth Norebäck

autor: Elisabeth Norebäck
překlad: Blanka Rozsypalová
originální název: Säg att du är min (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Psychothrillery miluji, takže když jsem zaregistrovala novinku Máš mě v krvi švédské autorky Elisabeth Norebäck, zkusila jsem si o ni  napsat k recenzi. A vyšlo mi to.

Čtenář sleduje vyprávění z pohledu tří žen. Nejprve se autorka zaměřuje na psycholožku Stellu Widstrandovou, ke které se přihlásí na skupinovou terapii mladá studentka Isabelle Karlssonová, která Stelle až nápadně připomíná její ztracenou dceru Alici. Stellino okolí se však domnívá, že její dcera Alice se před dvaceti lety utopila. Její tělo nebylo nikdy objeveno, a proto Stella věřila, že její dcera stále žije. Mohla by být Isabelle opravdu Stellina ztracená dcera? Nebo je to nemožné a Stella si vše jen vybájila?

Druhou vypravěčkou je Stellina klientka Isabelle, která se po smrti otce dozví, že nebyl jejím biologickým otcem, a dává matce za vinu, jakým způsobem se to dozvěděla. Prostupují jí silné emoce a k matce cítí nenávist, kterou se snaží pomocí terapie zvládnout. A do třetice sledujeme Kerstin, matku Isabelle, která se po smrti manžela straní okolí, zároveň těžce nese, že ji dcera opustila a odstěhovala se za studiem do hlavního města.

Máš mě v krvi rozhodně považuji za jeden z těch lepších psychothrillerů, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi tohoto žánru. Neměl by vás odradit zdlouhavější začátek, s nímž jsem, přiznám se, celkem dlouho bojovala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat a knihu přečíst až do úplného závěru. Co prožívá žena, která jen na minutu spustila své dítě z očí a už o něj navždycky přišla? Je možné zapomenout? Nikoliv. Je možné utišit výčity svědomí? Nikoliv. Přesto se Stelle podařilo téměř nemožné - vystudovala psychologii, stala se uznávanou psycholožkou, vdala se a přivedla na svět syna. Rodinná idylka se však začne pomalu bortit poté, co se na jí pořádanou skupinovou terapii přihlásí dívka až nápadně připomínající její ztracenou dceru Alici. 

Čtenář zpočátku netuší, kde stojí pravda. Příběh se zamotává, Stella se začíná pomalu hroutit a nedočká se ani podpory rodiny. Isabelle netuší, proč se na ni Stella upíná, ale jelikož její otec nebyl jejím biologickým otcem, přemýšlí o svém původu. Když to čtenář nejméně čeká, na scénu přichází Kirsten. Která žena z této trojice je skutečně psychicky nemocná? Šílenství pomalu vyplouvá na povrch a nenechá na čtenáři nit suchou.

Všechny tři postavy jsou velmi dobře napsané, a to především z psychologické stránky. Stella zpočátku působí nesympaticky, což bylo nejspíš záměrem autorky. Rovněž jsem netušila, kam zařadit Isabelle, neboť ani z ní jsem neměla dobrý pocit. Autorka dlouho skrývala skutečné charaktery všech tří postav a odkrývala je velmi pomalu. Čtenář byl tak dlouho na pochybách, což považuji za velké plus. 

Tento nervydrásající psychothriller vás nepustí až do poslední stránky. To příkoří, o kterém víte, ale jako čtenář s ním nemůžete nic udělat, vás bude pomalu stravovat až do závěrečné třetiny, která se velmi povedla. Už dlouho jsem nebyla u podobné knihy tak nervózní, jako u této, a byla napjatá, jak vše nakonec dopadne. Jedinou výtku mám k delšímu začátku. Tento příběh vás nestrhne hned od první stránky, ale vyplatí se počkat. Já i přesto hodnotím plným počtem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Máš mě v krvi vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Smrtící útes | Gregg Dunnett

autor: Gregg Dunnett
překlad: Jakub Kapras
originální název: The Things You Find in Rockpools (2018)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2020
počet stran: 408
anotace

Moje zhodnocení:

Když se mi dostala do ruky novinka nakladatelství Katto Smrtící útes, kterou napsal britský autor Gregg Dunnett, netušila jsem, že mě tato kniha pohltí tak, jak už se mi dlouho u jiného thrilleru nestalo.

Na dětské vypravěče mám asi štěstí. Už druhá kniha v krátké době, která mě zaujala neotřelým a originálním vyprávěním. Smrtící útes je jednou z nich. Příběh vypráví jedenáctiletý Billy, který žije na ostrově Lornea se svým tátou, kdysi nadějným surfařem. Billyho však moře neláká - aspoň ne tak, jak by si přál jeho táta. Billy se chce stát mořským biologem a věnuje se velmi zvláštnímu koníčku - po celém ostrově má rozpracované různé vědecké experimenty, z nichž nejaktuálnějším je sledování migrace krabů poustevníků. Zajímá se také o zmizení Olivie Curranové, která se pohřešuje již tři měsíce a jejíž tělo nebylo dosud nalezeno. Billy se chopí vyšetřování, protože má pocit, že policie nic nedělá, a zaměří se na místního podivína. Když na scénu vstoupí dva detektivové Westová a Rogers, příběh nabere na obrátkách...

Wow! Do rukou se mi dostal skvost mezi thrillery. A čím že je tato kniha tak výjimečná? Především výborným vypravěčem, jímž je právě jedenáctiletý Billy, sympatický klučina, který má zvláštní zálibu v různých vědeckých experimentech. Nemusíte se však obávat dětinského vypravování - Billy je výjimečný chlapec a podle toho se i vyjadřuje. Když se ujme vyšetřování na vlastní pěst, stále bude pouhým dítětem a úměrně ke svému věku použije i vyšetřovací metody a postupy. 

Autor napsal zajímavý, neotřelý a hlavně napínavý thriller, který vás zaujme už od prvních stránek. A to doslova. Hlavně z toho začátku jsem byla celkem paf, než mi celá situace dala smysl. A Billyho jsem si oblíbila, protože vědu také miluji a děsně jsem mu fandila. Bála jsem se, že jakmile do děje vstoupili detektivové, že mé nadšení opadne, ale nestalo se tak. Autor tyto dějové linky rozlišil formou vyprávění, takže se vůbec neztratíte i přesto, že nejsou mimo to kapitoly jinak rozlišené.

S hlavním hrdinou si budete připadat, jako kdybyste se na ostrově ocitli s ním. Rozbouřené moře a jeho vlny budete mít na dosah. Autor tyto popisy zvládl bravurně a surfování zažijete doslova na vlastní kůži. Zajímavostí je, že ostrov Lornea je fiktivní a vznikl čistě pro autorovy potřeby umístit děj do správných míst. Na začátku si můžete prohlédnout i orientační mapku ostrova, jejíž popis jsem minimálně jednou potřebovala k orientaci.

Tempo knihy je strhující, zvraty překvapivé a nečekané a celkově se jedná o knihu pro thrillerové fajnšmekry. Autor umí za každé situace navodit tu správnou atmosféru nepostrádající napětí, které je pro tento druh žánru přímo žádoucí. Nechybí ani tolik potřebná gradace děje, která má ke konci vražedné tempo. Tento nervydrásající příběh vám ještě dlouho zůstane v hlavě.

Věřím, že si knihu užijete stejně jako já a na konci se vám bude s hlavním hrdinou těžko loučit. Doufám, že se dočkáme dalších autorových knih v českém překladu. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mýtné | Cherie Priest

autor: Cherie Priest
překlad: Zuzana Vrbová
originální název: The Toll (2019)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Fobos
rok vydání: 2020
počet stran: 328
anotace

Moje zhodnocení:

Ještě než vyšla kniha Mýtné americé autorky Cherie Priest, shlédla jsem na ni upoutávku, která mě zaujala. A když mi byla kniha nabídnuta k recenzi, neváhala jsem ani na chvilku. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Novomanželé Titus a Melanie Bellovi jsou na cestě do Národní přírodní rezervace Okefenokee, aby tam strávili líbánky na kánoi. Cesta vede po státní silnici č. 177, na které leží šest mostů, jednou za čas tam však můžete narazit na sedmý. Když manželé Bellovi přijedou k malému vratkému mostu širokému tak akorát pro jedno auto, jsou nesví. Na druhou stranu mostu nejde dohlédnout a zažijou tunelovou vizi. Když se však Titus později probere, zjistí, že manželka i most jsou pryč. Spojí se s místní policií, která začne po Melanii pátrat. Když přijde řeč na úzký dřevěný most, dozví se, že neexistuje...

Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila a taky se tak trochu obávála, jaký příběh mě čeká uvnitř a zda se budu bát, jak slibuje obálka, na níž je označení "horor". Začátek se vám může zdát trochu pomalejší, ale na druhou stranu vás jistě zaujme místo, do něhož autorka svůj děj zasadila. Bývalé pilařské městečko Staywater nacházející se nedaleko od močálů, v němž záhadně už od nepaměti mizí lidé, nenajdete ani na mapě. Představte si typicky americký zapadákov s jednou fungující hospodou, motelem a zkrachovalými obchody. Atmosféra místa je vylíčena skvěle, ale podle mého názoru jsou některé zajímavé kulisy nerozvinuté a zbytečně nevyužité (například obchod s panenkami, místnost s duchy či postava Karla). Přitom na čtenáře by dozajista fungovaly, protože nápady měla autorka dobré.

Co se týče postav, těžko říct, která byla hlavní. V příběhu se promítá hned několik postav, především mužských, a hlavní dějovou linkou se zdá být pátrání po zmizelé Melanii. 

Kniha Mýtné je označována jako horor a některé prvky objevující se v příběhu žánrově splňuje, bohužel se však nedočkáte přílišné mrazivé atmosféry (až na pár výjimek) a těžko budete hledat scény, u kterých pocítíte alespoň náznak strachu. A to je nejspíš kámen úrazu. Co mi dále vadilo, jakožto čtenáři očekávající správný horor, byla absence nočních scén. Věřím, že dobrý horor se dá napsat i "za světla", ale zde to podle mého názoru chybělo. Přitom bažiny a jejich okolí skrývaly tolik možností. Škoda nevyužitého potenciálu.

Druhá třetina knihy byla nejlepší a přiznám se, že jsem ji četla jedním dechem. Konečně se objevila trocha napětí a několik napínavých scén. Konec považuji za nejslabší. Závěrečná bitva mi přišla spíše k smíchu, než abych u ní tajila dech. Rozepsala bych se k vytýkaným scénám více, ale nechci příliš prozrazovat.

Knize se nedá upřít čtivost a snaha přijít na kloub tomu, co se v tajemném městečku odehrává. Některé věci však nebyly vůbec vysvětleny a na konci jsem měla snad více nezodpovězených otázek než na začátku. V mém případě se jednalo o zklamání a Mýtné má očekávání bohužel nenaplnilo. Hodnotím jako průměr.

✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Mýtné vydal pod značkou Fobos. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Deníky cizince | Elly Griffiths

autor: Elly Griffiths
překlad: Martin Novák
originální název: The Stranger Diaries (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Nádherná obálka spolu s označením, že se jedná o gotický thriller ve mně vzbudila velkou zvědavost. Deníky cizince od anglické autorky Elly Griffiths (vlastním jménem Domenica de Rosa) jsem si proto nemohla nechat ujít. 

Hlavní hrdinkou je středoškolská učitelka angličtiny Clare Cassidyová, která se specializuje na gotické spisovatele, zejména na R. M. Hollanda, o němž píše knihu. Každoročně o jeho knihách přednáší, zejména o zločinech, které jsou v nich páchány. Když však zemře její kolegyně a zároveň nejlepší kamarádka Ella a u jejího těla je nalezen citát z Cizince, tedy povídky R. M. Hollanda, policie nabyde dojmu, že vrahem je někdo, kdo Clare dobře zná. Clare si už od útlého věku píše deník a svěřuje se mu se svými největšími obavami a trápeními. Jednoho dne však u svého dřívějšího zápisu objeví větu "Ahoj Clare. Neznáš mě.", kterou napsal někdo jiný. Cizinec před jejíma očima obžívá...

Povídka Cizinec provází čtenáře po celou knihu. Po částech se tak čtenář dozvídá, o čem ona povídka je. Na konci ji vám autorka naservíruje celou a můžete si ji tak vychutnat od začátku do konce bez jediného přerušení. Zajímavostí však je, že gotický spisovatel R. M. Holland je smyšlenou postavou, stejně tak jeho povídka Cizinec. 

Autorka celou zápletku vystavěla právě na této povídce, která příběhu dodává tu správnou tajuplnou atmosféru, kterou si představuji u označení "gotický thriller". Hlavní postava Clare učí na Talgarthské střední, v jejíž staré budově, v horním patře (studentům nepřístupném) se nacházela pracovna R. M. Hollanda. Tato stará část školy tak působí dosti tajemně až strašidelně a odehraje se v ní nejedna mrazivá scéna.

Příběh není vyprávěn jen z pohledu Clare, což jsem velmi vítala. Střídají se tu hned dva další vypravěči - Clařina dcera Georgia a detektiv Harbinder Kaurová. Čtenář tak získává více pohledů na případ zavražděné a neví, komu vlastně věřit. Otevírá se několik možností, kdo mohl hrůzný zločin spáchat. Vrah se ovšem neštítí dalších zločinů.

Musím uznat, že autorka si s knihou dala velkou práci a oceňuji propracovanost jejiho příběhu. Vymyslet fiktivní postavu včetně celé povídky, tedy autorova díla, nebylo jednoduché. O to víc mě mrzí konec a finální rozuzlení, které bylo na můj vkus příliš předvídatelné a moc rychle vyřešené. Vrah byl dopaden, odhalen a ve dvou odstavcích vyklopil svůj motiv včetně pohnutek, které ho k němu vedly. 

Přesto knihu hodnotím nadprůměrně a fanoušci temných a propracovaných thrillerů si zde jistě přijdou na své. Po delší době jsem narazila na knihu, která mě svým příběhem strhla a já si její čtení doslova užívala. Doporučuji.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Deníky cizince vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Noční návštěva | Carol Goodman

autor: Carol Goodman
překlad: Jana Kordíková
originální název: The Night Visitors (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 248
anotace

Moje zhodnocení:

Nejprve mě Noční návštěva americké autorky Clary Goodman zaujala svou zasněženou obálkou, poté i anotací, která se zmiňovala o prvcích duchařiny. Dlouho jsem se nerozmýšlela a do Noční návštěvy se pustila. Knihu jsem četla rovněž v rámci společného čtení s kamarádkou.

Začátek příběhu nás seznamuje se dvěma naprosto odlišnými ženami. Tou první je Alice, která v noci uprostřed sněhové bouře spolu se svým desetiletým synem Orenem utíká od násilnického manžela. U autobusu je vyzvedne padesátiletá sociální pracovnice Mattie, která bydlí uprostřed lesa v polorozpadlém domě. Nechá je u sebe jednu noc, ale z jedné noci se jich nakonec stane víc. Obě ženy skrývají nejedno tajemství.

V celém příběhu se tak střídají pouze dvě vypravěčky, a to Alice a Mattie. Čtenář tak postupně střádá střípek po střípku, aby si utvořil celkový obrázek o obou ženách. Obě mají za sebou nepěknou minulost, každá jiným způsobem, a snaží se chránit před okolím. U Orena se navíc objeví schopnosti, které mohou u čtenáře vyvolat menší mrazení v zádech.

Kniha byla velmi čtivá, a to již od prvních stránek. Nečekala jsem, že se do knihy tak hluboko ponořím a bude se mi jen těžko odkládat. Zpočátku jsem se tedy divila, proč má kniha tak nízké hodnocení na knižních databázích. Nečetla jsem si však komentáře, abych si svůj úsudek udělala sama bez ovlivnění okolí či snad nechtěného přečtení spoileru.

Celková atmosféra, která mě provázela po celou dobu čtení, nebyla vůbec špatně vykreslená. Možná bych se více zaměřila na popisy okolí, protože zuřící sněhovou bouři jsem nijak zvlášť na sobě nepocítila. Přitom starý rozpadlý dům uprostřed lesa je ideální kulisa pro vytváření tajemné a tíživé atmosféry. Prvky duchařiny se do příběhu hodily a nijak mě nerušily, ale že by ve mně vyvolávaly strach či mrazení, ta to bohužel ne. V jednu chvíli mi některá scéna silně připomněla film Šestý smysl a cítila jsem tak trochu vykrádání onoho filmu. Navíc musím podotknout, že jedna konečná scéna s těmito prvky byla už dost přehnaná a nejspíš zasadila poslední hřebíček do pomyslné rakve nízkého hodnocení.

Autorka do příběhu zakomponovala Star Wars, respektive oblibu u desetiletého Orena ve filmech a postavách. Filmy jsem nikdy neviděla, navíc mě vůbec nelákají, takže toto šlo zcela mimo mě a ke konci mě jen zmínky o nich dost otravovaly. 

Kniha mě velmi bavila až do poslední závěrečné třetiny, která podle mého názoru celý příběh totálně zkazila. Autorka kombinovala, kombinovala, až to celé překombinovala a příběh tak ztrácel na uvěřitelnosti. A pokud příběh není pro čtenáře uvěřitelný, musí se odrazit i v konečném hodnocení. Bohužel jsem měla ten dojem, že autorka konec vymýšlela za pochodu, a když ji něco zajímavého (rozuměj zvrat) napadlo, ihned to do děje zakomponovala. Opravdu mi bylo líto tak pokaženého konce, přitom celý příběh měl podle mého názoru velký potenciál.

Noční návštěvu bych ráda doporučila čtenářům, kteří se nebojí špatných konců a na tom zlém vždy najdou něco pozitivního. 

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Noční návštěva můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Mám nad tebou moc | Teresa Driscoll

autor: Teresa Driscoll (p)
překlad: Ivana Nuhlíčková
originální název: I Am Watching You (2017)
nakladatelství: Ikar
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Ella cestuje vlakem a nechtíc vyslechne rozhovor dvou mladých dívek, které cestují poprvé do Londýna. Nevěnuje tomu pozornost do doby, než si k dívkám přisednou dva mladíci, ze nichž později vyleze, že právě opustili brány vězení. Oba děvčatům nabízí průvodce po Londýně a domlouvají si večerní akci v klubu. Ella chce v jednu chvíli zasáhnout, protože se v ní ozve mateřský instinkt, ale nakonec od toho upustí. Druhý den se s hrůzou dozví, že jedna z dívek, krásná Anna, zmizela. V Elle se probudí výčitky svědomí a policii se ozve jako svědek. Uplyne rok a Anna je stále nezvěstná. Ella se stále nemůže vyrovnat s tím, že tehdy nezasáhla a vyčítají jí to i další lidé. Když jí začnou chodit výhrůžné dopisy, najme si soukromého detektiva…

✽

Mám nad tebou moc Teresy Driscoll je další thriller z Edice světový bestseller, který mě nějakým způsobem zlákal a tak jsem si ho pořídila. Plánovala jsem jej přečíst někdy v budoucnu, ale nakonec jsem se k ní dostala celkem brzy, a to díky společnému čtení. Jak se mi kniha líbila a zda jsem s ní byla spokojená, se dozvíte v recenzi níže.

Příběh nám autorka předestírá prostřednictvím několika vypravěčů – svědkyně Elly, Annina otce, kamarádky Sarah a detektiva Matthewa. Čtenář se tak velice pomalu dozvídá tehdejší události a zjišťuje, že každý skrývá nějaké tajemství. Co tají Annina kamarádka Sarah? Proč se rozdělily a nezůstaly spolu? Co se mezi nimi stalo? Jaké zoufalství povede Annina otce k činu, který hodlá spáchat? Kdo posílá výhrůžné vzkazy svědkyni Ellie? A kdo ji sleduje? Co vypátrá soukromý detektiv Matthew?

Po dlouhé době mě kniha zaujala již od prvních stránek a jen velmi nerada jsem ji odkládala. Nejen, že se v ní střídají vypravěči, což je samo o sobě četbu pohánějící, ale kapitoly jsou akorát tak dlouhé (spíše krátké) a vždy končí takovým způsobem, že vás okamžitě navnadí na další stránky. Kapitolu po kapitole vám autorka servíruje drobky indicií, z nichž se pokoušíte složit ucelený obrázek a konečně přijít na to, co ta nebo ona osoba skrývá. S další a další stránkou podezíráte někoho jiného, až máte pocit, že v Annině zmizení musel mít prsty snad každý. Přesto jsem si myslela, že jsem ještě před polovinou odhalila motiv i vraha. Ale spletla jsem se na celé čáře.

Konec je překvapivý, i když nakonec asi trochu jiný, než čekáte. Rozuzlení zápletky bylo na můj vkus možná až moc rychlé a bylo mi líto, že příběh již dále nepokračuje. Svědkyni Ellu si umím v hlavní roli představit i v nějakém volném pokračování, její postava i příběh by měl potenciál.

Měla jsem tendenci tuto knihu neustále srovnávat s knihou Do vody od Pauly Hawkins, v níž také vystupuje hned několik vypravěčů, kteří se nepravidelně střídají ve vyprávění. Jen v knize Mám nad tebou moc jich nevystupovalo tolik a vyprávění nebylo místy tolik zmatené, aby se čtenáři neorientovali. Co se týče zápletky a celkového zpracování však lépe hodnotím právě Do vody, přesto Mám nad tebou moc spadá rovněž mezi ty povedenější thrillery, které by si podle mého názoru měl každý milovník thrilleru přečíst.

Pokud tedy hledáte thriller s psychologickými prvky, který je svižný, čtivý, bez zbytečné vycpávky, jehož tempo je rychlé, postavy zajímavé, v němž nechybí napětí a překvapivý závěr, rozhodně se zaměřte na tuto knihu. Doufám, že vás nezklame.

✰✰✰✰

Jak se stavíte k nálepkám "bestseller"?

Mají na vás nějaký vliv?

Četli jste tuto knihu?

Continue Reading...

RECENZE: Tma | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Tma (2018)
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace

Moje zhodnocení:

Televizní scénárista přijíždí o vánočních svátcích na chatu v pohoří Malá Fatra, aby zde strávil nejen klidnou zimní atmosféru, ale zároveň, aby zde načerpal energii a odpočinul si nejen od hektické práce, ale i nefungujícího manželství. Chata se mu však stane brzy vězením, odkud i přes nezamčené dveře není úniku. Jak dopadne jeho zoufalý boj o život?

✽

Po úžasné Trhlině (recenze zde) a neméně skvělém Strachu (recenze zde) jsem se konečně pustila i do třetí autorovy knihy podobného žánru, tedy do Tmy. Jak dopadla moje ne příliš velká očekávání?

Po počátečním seznámení s hlavním hrdinou a jeho životem, v němž momentálně není spokojený, se společně s ním přemístíme do osamělé horské chaty v pohoří Malá Fatra, kde doufá v utříbení myšlenek a odpočinutí si od práce a manželství. Věří, že zde načerpá nové síly, ale především se vyhne domácímu dusnu, které už nějaký čas svírá jeho manželství. Napětí z něho po pár hodinách spadne a dokonce se vrhne i na psaní nového scénáře. Po použití očních kapek se však jeho život změní v peklo a postupně na obě oči oslepne. Sám, odříznutý od civilizace a vysoko v horách jen s pár nejnutnějšími zásobami, bude muset bojovat o svůj doslova holý život.

Samotná anotace zněla zajímavě a zaútočila na mou zvědavost – co se mohlo stát osamělému muži, že svede boj o svůj život? Po mrazivé Trhlině a ještě mrazivějšímu Strachu jsem se těšila na další mrazivý, v horách se odehrávající příběh, který mě udrží v napětí a přivodí mi husí kůži po celém těle. Bohužel se však nic takového nekonalo. Aplikace očních kapek a posléze oslepnutí na mě působilo hodně nereálně, a když děj není postaven na racionálním základě, těžko uvěřím i autorovi a jeho vyprávění. Určitě bych se raději přiklonila k takové verzi, aby autor hrdinovu slepotu nijak blíže nepopisoval, zejména to, jakým způsobem oslepl. 

Od aplikování očních kapek se začíná odehrávat boj hlavního hrdiny o přežití, neboť v chatě má jen pár nejnutnějších zásob, zavolat ze smartphonu poslepu je nereálné a vydat se sám slepý ven z chaty pro pomoc, také. Sledujeme tedy zejména myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který se zpočátku snaží ze své situace nezešílet, ale okolnosti mu to moc nedovolují. Když okolo chaty začne někdo obcházet a k tomu poslouchá neustálý smích, nejde se pak divit jeho výkyvům nálad. 

Na to, že se děj odehrává v pouhých pěti dnech okolo Štědrého dne a příběh není ani stránkově moc obsáhlý, se mi neskutečně táhl. Tendence k přeskakování stránek jsem měla neustále. Závěr a celkové rozuzlení to trochu vylepšilo, byla jsem zvědavá, jak to s hlavním hrdinou dopadne, což mi v podstatě nedovolilo knihu odložit. Rozuzlení mohou mnozí čtenáři odhadnout již v průběhu čtení, protože autor se uchyloval ke zbytečně častému naznačování. 

Škoda, že vylíčení atmosféry, od které jsem očekávala mnoho, mě nijak nezasáhlo. Přitom potenciál tam autor měl velký. Na druhou stranu musím autora vyzdvihnout především v tom, že dokázal napsat plnohodnotý příběh, v němž vystupuje pouze jediná postava. To opravdu smekám. Jen z toho důvodu nemůžu hodnotit knihu níže, než jak jsem ji hodnotila. 

Knihu nezatracuji, ale bohužel z tria Trhlina, Strach, Tma je bohužel Tma opravdu nejslabší. Hodnotím tedy jako průměr.

✰✰✰

Co říkáte na Tmu?

Continue Reading...

RECENZE: Líbánky | Tina Seskis

autor: Tina Seskis
překlad: Michaela Dvořáková
originální název: The Honeymoon (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Jemma si vysnila nádherné líbánky na Maledivách, které jí manžel, jehož si před týdnem vzala, splnil. Měla by se těšit na úžasné čtyři týdny v luxusní vile s naprostým soukromím s kompletním servisem, ale velmi záhy o ráj na Zemi přijde, protože její manžel zmizí. Na celém ostrově není k nalezení a Jemma si nemůže vzpomenout, co se noc předtím stalo… 

✽

Nalákána anotací slibující zajímavý vztahový psychothriller jsem si knihu Líbánky autorky Tiny Seskis vybrala k recenzi a velmi brzy se do ní plná očekávání pustila. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo a jestli knihu mohu ostatním čtenářům doporučit, se dozvíte v recenzi níže.

Hlavní hrdinkou, z jejíhož pohledu může čtenář celý děj sledovat, je Jemma, trochu komplikovaná žena, která má většinou problém s rozhodováním, což si bohužel neuvědomuje. Její chování působí často dětinsky a záleží jí jedině na ní samotné. Spolu s ní se tedy čtenář ocitá na Maledivách, ráji na Zemi, který rájem právě přestal být. Manžel, kterého si před týdnem vzala, je k nenalezení a zmizel neznámo kam. 

Prostřednictvím Jemminých vzpomínek sledujeme počátky jejich vztahu, které sahají až do doby téměř před osmi lety, kdy odpověď na inzerát na seznamce zapříčinil celý sled událostí, které je zavedl až na vysněné líbánky. 

Kniha je rozdělena na čtyři části a střídá se vyprávění z minulosti s vyprávěním ze současnosti. Kapitoly jsou velmi krátké, takže máte tendenci neustále číst a knihu neodkládat, ale v tomto případě tento fakt budí jen onen dojem. Kniha je totiž dějově velmi slabá a horko těžko jsem nacházela situace, které by mě zajímaly natolik, že bych knihu nebyla schopná odložit. Takže ano, chápete dobře, po většinu času jsem se bohužel nudila a odpočítávala počet zbývajících stran do konce knihy. Začátek ovšem takový nebyl. Zpočátku jsem byla zvědavá, jaké okolnosti předcházely nejen manželově zmizení, ale i jejich vztahu. Na str. 66 přišel první, dá se říct, zvrat, který mě utvrdil v tom, že kniha snad tak špatná nebude, a to i přes nízké hodnocení na knižních databázích. Bohužel jsem se spletla. Následovalo pouze fňukání a stížnosti hlavní hrdinky prokládané vzpomínkami, ve kterých byla ona sama středobodem vesmíru.

Na hlavní hrdince jsem bohužel nenašla ani jedinou vlastnost, pro kterou bych byla ochotna si ji aspoň maličko oblíbit. Působila po celou dobu velmi nesympaticky a nezaregistrovala jsem ani její pokrok či jakýkoliv posun v jejím chování a vystupování.

I přes tato výše uvedená negativa jsem byla zvědavá, jak vše nakonec dopadne. Kdo má ve zmizení manžela prsty? Jemma? Nebo snad manžel sám? 

Natěšená na konec, a to nejen ve smyslu dočkání se rozuzlení samotné zápletky, ale také ve smyslu dočtení knihy, jsem v závěru utrpěla menší šok. Takový konec jsem si ani v nejdivočejších snech nepředstavovala. Hodně mě překvapil, spíše až šokoval, ale na druhou stranu vlastně zklamal. Podle mě se k tomuto žánru vůbec nehodil. Knize jsem chtěla udělit průměrné hodnocení, ale bohužel za ten strašný konec musím strhnout ještě hvězdičku navíc. Tohle se autorce vůbec nepovedlo. Zpětným ohlédnutím jsem na konci postrádala smysl, proč tuto knihu vlastně číst. Konec, jaký autorka zvolila, považuji za menší podvod na čtenáře.

✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Líbánky vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Pššt | Mel Sherratt

autor: Mel Sherratt
překlad: Ingeborg Fialová
originální název: Hush Hush (2018)
nakladatelství: Katto
rok vydání: 2019
počet stran: 340
anotace

Moje zhodnocení:

Grace Allendalová se po třiadvaceti letech vrací do rodného města Stoke-on-Trent, na které nemá dobré vzpomínky, a to jako nová posila policejního sboru. Spolu s matkou tehdy utekly před násilnickým otcem, aby začaly lepší život. Její otec, který před rokem zemřel, tehdy vedl dvojí život a měl další tři děti, které dosud žijí ve Stoke-on-Trentu, jehož prakticky ovládají. 

Rodina Steelova je v městečku nechvalně proslulá mafiánskými praktikami a ovládá celé místní podsvětí. Grace se od ní distancuje. Nemá ráda bezpráví, a proto se dala k policii. Zde získala místo hlavní vyšetřovatelky v případu brutálního úmrtí právě jednoho z členů spadajícího pod praktiky rodiny Steelovy. Grace se tak spolu s kolegy ujímá komplikovaného případu, který pro Grace nebude vůbec jednoduchý. Setkání s nevlastními sourozenci proběhne podle jejího očekávání a od té doby se bude muset mít na pozoru. Vrah se bohužel nespokojí jen s jednou obětí a mrtvých začne přibývat. Grace začnou chodit balíčky obsahující osobní věci z minulosti, které jí připomenou hrůzy, jež jako dítě musela prožívat. Nejen, že se bude muset potýkat s bolestnou minulostí, která na ni zaútočí s plnou silou, ale zároveň se najdou lidé, kteří se ji budou chtít zbavit a budou jí házet klacky pod nohy.

✽

Nakladatelství Katto, s nímž jsem nedávno uzavřela spolupráci, mi nabídlo novinku se zajímavým názvem Pššt britské autorky bestsellerů Mel Sherratt. Neodmítla jsem a do knihy se s velkým očekáváním pustila, neboť ji vychvaluje i oblíbený autor detektivek Robert Brynzda. Jak jsem byla s knihou spokojená, se dozvíte v recenzi níže.

Seznamujeme se se sympatickou vyšetřovatelkou Grace Allendalovou, která má za sebou ošklivé dětství. Její otec byl krutý násilník a tyran, který psychicky i fyzicky týral nejen ji, ale i její matku. Naštěstí spolu s matkou, když už se to nedalo dál snášet, utekly a z Grace vyrostla mladá a vyrovnaná žena, která se dala k policii. Do rodného městečka přijíždí po víc jak dvaceti letech a ihned se ujímá případu, okolo něhož se budou motat i její nevlastní sourozenci.

Autorka se snažila zaujmout nekomplikovanou hlavní hrdinkou, která má sice za sebou určitá traumata, ale nijak zvlášť ji v dospělém životě neovlivnila. Neholduje tedy alkoholu, drogám ani jiným neřestem, chce jen spravedlnost pro oběti zločinu. Se svými nevlastními sourozenci se po tolika letech setkává poprvé a snaží si od nich držet dostatečný odstup. Nevlastní sourozenci však ovládají místní podsvětí a tak se Grace v rámci svého vyšetřování kontaktu s nimi bohužel nevyhne. Její nevlastní sourozenci cítí, že Grace budou moci využít ve svůj vlastní prospěch. Každý má s ní své určité záměry. 

Zápletka je věrohodná, autorka se vyvarovala zbytečné omáčce okolo, takže celý děj ubíhá svižně a neobsahuje žádná hluchá místa. Místy se mi nicméně zdál děj příliš plochý, celkové pátrání Grace a jejího týmu bylo jako by zrychlené a klouzalo po povrchu, ale na druhou stranu se čtenář nemusel zaobírat podrobným vyšetřovacím postupům, chyběla např. pitva obětí apod. 

Postavy a jejich osobní vztahy byly vykresleny pěkně, hlavní hrdinka vcelku rychle navázala vztahy mezi svými kolegy, ať už šlo o sympatie či antipatie. Upevňování kolegiálních vztahů bude jistě důležité pro další díly. Moc mi nesedl Gracein nadřízený, o kterém jsme se toho moc nedozvěděli a který občas konal proti logickému úsudku. V některých věcech jsem se tak s ním neztotožnila.

Knihu jsem přečetla v rekordním čase, věřím, že se dá zvládnout na jeden zátah, protože kapitoly jsou krátké a nutí stále otáčet stránky, dokud se neocitnete až na úplném konci. Závěrečná třetina se autorce velmi vydařila.

I když autorka nenapsala nic převratného, co by na poli detektivky snad ještě nebylo, přesto se jí povedl napsat příběh, který měl hlavu i patu, nechybělo mu napětí, které ke konci nabíralo ohromné tempo, a s rozuzlením, které možná nebudete vůbec čekat. Já byla na konci rozhodně překvapená. Doporučuji.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Náledí | Carin Gerhardsen

autor: Carin Gerhardsen
překlad: Helena Matocha
originální název: Det som göms i snö (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 376
anotace

Moje zhodnocení:

Auto je pro Jeanette a jejího milence jedinou možností, jak se tajně scházet. Tentokrát se vydají kolem strže na opuštěnou lesní cestu. Místem projíždí také Sandra, kterou sveze náhodný řidič. Kvůli náledí dojde k neštěstí, které vede ke smrti jedné z osob. Co je však skutečnou příčinou úmrtí? Byla tato smrt nutná nebo se jí dalo předejít? Pomsta bývá vždy velmi silným motivem a někteří si dokáží jít tvrdě za svým.

✽

Knihu Náledí vydalo nakladatelství Metafora a napsala ji švédská autorka Carin Gerhardsen, která milovníkům severských detektivek není neznámá. Jak na mě tato detektivka s psychologickými prvky zapůsobila, se dozvíte v recenzi níže.

Autonehoda. Od té jediné se odvíjí celý příběh, v němž budou vládnout lži, pochybnosti, výčitky svědomí, ale i pomsta. Autonehodu a její následky či případné stopy zakryje sníh a teprve po oblevě vyjdou na světlo hrůzné skutečnosti. Někdo o nehodě však ví více, než by se na první pohled zdálo.

Děj je vyprávěn ve dvou časových rovinách, tedy v období před autonehodou a po ní. Střídají se také vypravěči, kterých není mnoho. Zpočátku se střídá ve vyprávění Jeanette se Sandrou, poté se přidá i Kerstin a Jan. Kdo je však kdo? Autorka si se čtenáři bude už od prvních stránek pohrávat. Nic nebude takové, jaké by se na první pohled zdálo. A to nejen co se týče příběhu samotného, ale také jeho postav. Zpočátku se v nich čtenář může ztrácet, nejsou jednoznačné, mají za úkol mást a postupně vyplouvají na povrch drobné střípky, díky kterým si čtenář pomalu skládá celý obrázek, a to opět nejen o postavách, ale o celém ději. 

Začátek vás ihned vtáhne, pomohou tomu i krátké úderné kapitoly, které vám nedovolí knihu vůbec odložit. Já jsem se jen v domnění, že knihu na chvíli otevřu a přečtu pár stránek, za velmi krátkou dobu ocitla již na sté stránce a nehodlala jsem se čtením přestat. Laťka je tedy nastavena velmi vysoko, ale čím více se čtenář blíží k závěru, tím tempo příběhu spíše zpomaluje. Naštěstí se tedy nezastaví úplně, ale jako by poslední třetina zvolna ztrácela dech. Myšlenky hrdinů byly občas zdlouhavé a možná zbytečně zbržďovaly celý děj. 

Velkým problémem pro mě byly asi postavy, k žádné z nich jsem si totiž nevytvořila bližší vztah. Ani jedna z nich mi nebyla sympatická, a to nejen jejími činy, ale i jejím chováním. Každá se sice snažila své problémy vyřešit po svém, ale ne vždy je vzala za správný konec. Některé scény a dialogy mi nepřišly příliš uvěřitelné, zejména ty, odehrávající se mezi vyloučenou společností. Na to, jak je autorka popisovala, jsem jim to skrze rozhovory vůbec nevěřila. Vyjadřovací schopnosti byly až moc srozumitelné a celistvé. Takhle se lidské trosky neprojevují.

Závěr pro mě bohužel žádným překvapením nebyl, protože čím víc dostával příběh jasnější obrysy, tím jsem na něj snažila pohlížet v širším měřítku a napadlo mě, kdo by za vším mohl stát. Ale nemohu autorce upřít fakt, že si příběh promyslela do nejmenšího puntíku, aby v závěru do sebe vše krásně zapadlo. 

I přes pár výtek řadím tuto knihu mezi nadprůměrné a věřím, že zaujme širší spektrum čtenářů, a to především originálně vystavěným příběhem, se kterým se až tak často nesetkáte. Není v ní nouze o napětí, které má ke konci tendenci gradovat a nechybí ani scény, u kterých budete místy tajit dech. 

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Šárce Šilhartové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Stříbrná cesta | Stina Jackson

autor: Stina Jackson
překlad: Helena Matocha
originální název: Silvervären (2018)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Před třemi lety zavezl Lelle Gustafsson svou dospívající dceru Linu na autobusovou zastávku, ale do autobusu, s nímž měla jet, nikdy nenastoupila. Zmizela na místě, kterému se říká Stříbrná cesta. Od té doby se zoufalý Lelle snaží svou dceru najít, nebo alespoň zjistit, co se jí stalo. Žije? Nebo je už dávno mrtvá? Lelle se utápí v alkoholu, kouří jednu cigaretu za druhou a jezdí po Stříbrné cestě sem a tam a snaží se vypátrat pravdu. Měl v Linině zmizení prsty její tehdejší přítel? Nebo někdo úplně jiný?

Druhá linie příběhu sleduje sedmnáctiletou Maju, která přijíždí do vesnice zvané Glimmersträsk, daleko od rodného bydliště, spolu s matkou Silje, jež si ve vesnici našla přes seznamku přítele. Majina matka neměla nikdy moc peněz, své dceři nešla, co se týče chování, nikdy příkladem, věnovala se spíše chlapům a alkoholu. Ani tentokrát to nebude jiné. Maja v noci nemůže spát, protože musí poslouchat sexuální radovánky Silje a jejího nového přítele Torbjörna, který je dost podivínský. Maja se ho zpočátku bojí, ale nakonec dokáží vedle sebe nějak žít. Nakonec si ve vesnici najde brzy přítele, který ji seznámí s úplně jiným životem.

Autorka se rozhodla čtenáře zaujmout dvěma liniemi příběhu. V jedné sledujeme Lelleho a jeho pátrání po ztracené dceři a ve druhé dospívající Maju a její začleňování se v novém kraji a vesnici. Jakkoli jsou obě dějové linky odlišné, skvěle fungují pro udržení čtenářovy pozornosti. Autorčino vyprávění je spíše ponuré a co se tempa týče, pomalejší, ale je napsáno takovým stylem, že nutí číst dál a otáčet stránku za stránkou. Obě dějové linky jsou opředeny tajemstvím, v jednom případě dokonce nevíte, zda věřit vypravěči či nikoli. Jak spolu tyto dějové linky souvisejí? A souvisejí vůbec spolu? 

Vnímavému čtenáři brzy dojde, kdo za vším stojí – konec tedy tolik nepřekvapí, jak by čtenář možná ze začátku očekával. Díky závěrečnému rozuzlení dávám tedy o hvězdičku méně, neboť jsem čekala jakýsi „wow“ efekt, ale ten se nedostavil. Přesto hodnotím Stříbrnou cestu jako velmi povedenou, už i z toho důvodu, že se jedná o autorčinu prvotinu. Postavy jsou dobře napsané, jejich charaktery autorka vykreslila dostatečně, v této rovině nemohu nic vytknout. Dějové linky udržují jistou dynamičnost příběhu a přes svou výraznou odlišnost se nijak netříští.

 

Drobnou výtku mám k absenci kapitol, linky jsou oddělené pouhou značkou, která sice nutí čtenáře číst dál, ale já potřebuji kapitolu občas ukončit – zde jsem měla pocit, že mám knihu neustále rozečtenou v půlce kapitoly, jistě chápete, jak to myslím. Hodnotím to jako chytrý tah na čtenáře, příběh vás neustále nutí otáčet stránku za stránkou, až najednou zjistíte, že čtete poslední stránku. Rovněž mi vadil neustále se opakující výraz "jako by", v jednom případě dokonce i špatně napsaný.

Přesto knihu hodnotím jako nadprůměr, i když jako thriller bych ji neoznačila. Spíše se jednalo o román s prvky thrilleru. Pokud tedy očekáváte krvavý a nervydrásající thriller, toho se nejspíš nedočkáte. Jelikož se jedná o autorčin debut, nechala bych jistý prostor pro zlepšení, kterého se čtenáři jistě dočkají. Rozhodně chápu, proč ve Skandinávii lámal rekordy. 

Závěrem bych Stříbrnou cestu ráda doporučila především milovníkům severských detektivek a románů, věřím totiž, že vás kniha zaujme stejně, jako mě.

✰✰✰✰

Co říkáte na tento debut trhající rekordy?

Zaslouží si právem být označován jako bestseller?

Continue Reading...