RECENZE: Nebezpečná laskavost | Darcey Bell

autor: Darcey Bell
překlad: Vlasta Hesounová, Alžběta Slavíková Hesounová
originální název: A Simple Favor
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 352
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Stephanie žije sama se svým pětiletým synem od doby, kdy její manžel spolu s jejím bratrem tragicky zahynul při autonehodě. Její největší zálibou je psaní blogu, který je určen pro komunitu matek s malými dětmi, jehož prostřednictvím ventiluje své úzkostné pocity. 

Emily je úspěšná mladá žena, která s manželem Seanem žije v harmonickém manželství spolu s jejich malým synkem, který je zároveň nejlepším kamarádem syna Stephanie. Emily jednoho dne požádá Stephanie o malou laskavost, aby vyzvedla jejího syna ze školy, že si ho jako obvykle večer vyzvedne. Emily se však neukáže, navíc nezvedá mobil a neodpovídá na zprávy. Emily působila vždy jako vzorná matka a toto jí není vůbec podobné. Stephanie nabírá podezření, že se Emily muselo něco stát a využije svůj blog k nalezení kamarádky. Bohužel Emily je později nalezena v jezeře utonulá a případ je brzy uzavřen jako sebevražda. Stephanie začne mít brzy jisté pochybnosti a nejistota ji svírá čím dál naléhavěji. Jak dobře znala svoji nejlepší kamarádku? Co ví o jejím dřívějším životě? Co když se za kamarádstvím skrývá něco mnohem ďábelštějšího?

✽

Nakladatelství Leda vydalo další podmanivý psychothriller tentokráte o dvou kamarádkách, které si svěřily všechna svoje tajemství...až na jedno. Příběh je protkaný lží, a ne jedinou. Ta totiž v tomto příběhu hraje hlavní roli. Kdo lže a kdo pouze skrývá tajemství? Nebo obě dvě věci spolu úzce souvisí? Co když si nemůžete být jistí ani sami sebou?

Darcey Bell, autorka Nebezpečné laskavosti, se narodila a vyrostla na zemědělské farmě v západní Iowě a v současné době pracuje jako učitelka v mateřské školce v Chicagu. Tento román je její prvotina. A teď můžu i potvrdit, že velmi vydařená.

Nebezpečnou laskavost jsem na můj vkus četla trochu déle, ale jen do doby, než jsem překlenula nezáživný a mírně zdlouhavý začátek, do kterého bylo obtížné se začíst. Pro celkový příběh je však důležitý a tak mi nezbylo, než se jím prokousat. Netrvalo to však dlouho, a ta správná "psycho" jízda se brzy rozjela naplno.

Líbilo se mi celkové podání příběhu, které autorka zvolila, ale také styl, jakým ho čtenářům podala. Nic totiž není takové, jaké se od začátku zdá a i když vám v hlavě vyvstanou různé teorie, co je oním hlavním tajemstvím, nepovede se vám pravdu zcela odhalit. Ze začátku můžete mít pocit, že jste již něco podobného četli, autorka vás však překvapí šokujícími detaily a zajímavými zvraty, které povedou k rozuzlení celé zápletky. Během čtení vás budou napadat různé otázky, kterých se nezbavíte až do samého konce. Ty jsou totiž hlavním pohonem při čtení této knihy. I když ne jediným.

Velmi mě zaujaly postavy a jejich charakteristika. Žádná není černobílá, natož dokonalá, a často také chybují.  Dá se s určitostí říct, která z nich je oběť? V této knize si nebudete moci být jistí ničím. Odhalit, která z nich lže nebo mluví pravdu, bude velmi obtížné. Znáte dobře vaši nejbližší kamarádku, které naprosto důvěřujete a svěřujete ji svá nejtajnější tajemství? Možná byste si ji měli proklepnout, co vy na to?

Bohužel jako matce mi bylo líto dětských postav a rozhodně bych se dlouho zamýšlela nad tím, zda by mi osobní důvody byly přednější než křehká dětská duše, která by špatná rozhodnutí dospělých odnesla nejvíc. Tímto mi příběh přišel neuvěřitelný a malinko přitažený za vlasy.

Konec byl celkem překvapivý, možná bych v závěru ještě více přitvrdila. Přesto jsem velmi spokojená a jsem moc ráda, že mi kniha byla nabídnuta k recenzi a já jsem tak dostala možnost si příběh vychutnat plnými doušky.

Pokud máte rádi příběhy, ve kterých není nic jisté, navíc podané originální formou, neváhejte a na knihu se zaměřte. Kniha je ve svém žánru výjimečným počinem, který by vám neměl uniknout.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.


Trailer ke knize:

Continue Reading...

MINIRECENZE: Nemesis | Copatá máma | Volání anděla

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po delší době vás opět vítám u nepravidelného článku, ve kterém zhodnotím ve formě minirecenzí tři knížky vypůjčené z knihovny. Doufám, že se budou líbit a třeba vás přimějí si některou z nich přečíst. Zároveň se budu těšit na zpětnou vazbu v podobě komentářů :-)

Nemesis│Jo Nesbø

Stručný obsah

Čtvrtá kniha s Harry Holem v hlavní roli.

Harry Hole tentokrát řeší dva případy současně. Nejprve v jedné bankovní pobočce v centru Osla zastřelí bankovní lupič bankovní úřednici poté, co vedoucí nestihne v časovém limitu naházet peníze do připravené kabely. Harry se ujímá případu a dostává novou posilu Beátu Lønnovou, která mu zdatně sekunduje. Beáta zaujme místo po zastřelené Harryho kolegyni Ellen Gjeltenové, jejíž případ nebyl dosud vyřešen. Krátce po zahájení vyšetřování bankovní loupeže je v bytě nalezena Anna Bethsenová, dávná Harryho láska, která měla spáchat sebevraždu právě tu noc, kdy jí byl navštívit Harry Hole, který si však z onoho večera nic nepamatuje. Harry je s oba případy v koncích, a proto se rozhodne požádat o pomoc Raskola, rumunského Roma a zároveň příbuzného Anny, s nímž uzavře dohodu: Raskol mu pomůže najít bankovního lupiče a Harry oplátkou za to odhalí Annina vraha. Kolotoč událostí se rozbíhá.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Jak už jsem několikrát zmiňovala, rozhodla jsem se číst sérii s Harrym Holem popořadě a toto je má čtvrtá kniha s tímto svérázným vyšetřovatelem. Nemesis je můj první re-reading po dlouhé době. Knihu jsem četla před pár lety, v době, kdy u nás vyšla. Už tehdy se mi hodně líbila.

Stručné zhodnocení:

Po Července, která mě trochu zklamala, nastavila Nemesis zase vysokou laťku. Tuto knihu stejně jako Švábi hodnotím plným počtem, neboť jsem si čtení doslova užívala. I když tentokrát Harry vyšetřuje dva případy současně, což se může zdát některým čtenářům příliš komplikované, protože oba případy komplikované jsou, tak mně to vůbec nevadilo. Autorův styl je stejný jako jsme na něj zvyklí už z předchozích knih a z tohoto hlediska se pro čtenáře nic nemění. Harry se do jednoho případu zamotá více, než by chtěl a pátrá po vrahovi jeho dávné lásky na vlastní pěst. Líbila se mi nová postava Beáty, která Harrymu zdárně sekunduje, jen doufám, že vydrží ještě pár dílů, protože kolem Harryho umírá až podezřele moc žen. V tomto díle jsem doufala, že vrah Harryho kolegyně Ellen, který je čtenářovi znám již z předchozího dílu, bude tentokrát dopaden, nakonec její vrah zase uniká. Harry mu je však již na stopě, objevil se totiž nový svědek, který ho může identifikovat. Obě zápletky jsou povedené, možná maličko překombinované, ale nedělalo mi problém se v obou orientovat. Konec byl překvapivý, hlavně co se týče Anny a její smrti. Autor opět dokázal, že je mistr svého oboru a já se budu těšit na další díl. 

✩✩✩✩✩

Copatá máma│Barbora Bečvářová

Stručný obsah

Devatenáctiletá Lucie má pár měsíců před maturitou a spoustu plánů do budoucna, když v tom neplánovaně otěhotní. Po počáteční nejistotě se rozhodne, že si dítě nechá, ale se svou budoucí roli mámy se bude dlouho vyrovnávat. Nejistotu bude střídat strach, zda péči o miminko zvládne, ale oporou jí bude její do nedávna platonická láska Tomáš, s nímž dítě čeká. Dokáže jejich čerstvé zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se přidává komplikovaný vztah s otcem a spousta starostí o budoucnost.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Knížku jsem zaznamenala během doby, kdy se o ní zmiňovala Monča alias Mermaidka z Mermaidina čtecího koutku. Zaujalo mě téma těhotenství a nastávajícího rodičovství v souvislosti s mladou studentkou, která má krátce před maturitou a taky to, že se jedná o příběh inspirovaný skutečnou událostí.

Stručné zhodnocení:

Prvně musím říct, že jsem o knížce měla úplně odlišné představy. Myslela jsem si, že příběh bude zcela vycházet z autorčina života a že bude humorně podaná. To, že se jedná jen o částečnou inspiraci, mě celkem zklamalo. Když nad tím příběhem zpětně přemýšlím, myslím, že si ani čtyři hvězdičky, které jsem jí udělila, nezaslouží, protože jsem vůbec nedostala to, co jsem si přála. Celkový příběh je značně oddechový, nekomplikovaný a bez zásadních zvratů. Plyne přesně tak, jak jej čtenář očekává, za to svižně, bez zbytečných popisů či kudrlinek. Knihu jsem měla přečtenou celkem rychle, ale obávám se, že stejně rychle na ni i zapomenu. Ráda jsem si však spolu s Lucií zavzpomínala na své těhotenství a všechny neduhy, které k němu patří, ale naopak i krásné chvíle spojené s mateřstvím. Pokud tedy toužíte po oddechové literatuře a žádném velkém přemýšlení, určitě po této knize sáhněte. Naopak pokud vám vadí předvídatelnost a až přílišná pohádkovost, knize se raději vyhněte.

✩✩✩✩

Volání anděla│Guillaume Musso

Stručný obsah:

V New Yorku na Kennedyho letišti do sebe vrazí muž a žena. Při této nepříjemné srážce si oba nevědomky vymění své mobilní telefony a odletí každý jiným směrem. Když přijdou na svůj omyl, dělí je od sebe deset tisíc kilometrů - Jonathan je v San Franciscu, Madeline v Paříži. Oba jsou na sebe naštvaní, ale zároveň je pohání zvědavost dozvědět se o tom druhém něco víc. Netuší, že je spojuje staré tajemství, které by mělo být raději navždy pohřbeno.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. G. Musso je uznávaný francouzský autor, jehož knihy byly přeloženy do více než 36 jazyků a mnoho jich bylo i zfilmováno. Na autora jsem slyšela jen samou chválu, ale zaznamenala jsem jej teprve s knihou Noc v Central Parku, která nedávno vyšla. 

Stručné zhodnocení:

Určitě nejsem sama, kdo má mnohdy velká očekávání a nakonec je spíše zklamán. Tohle sice není zrovna tak úplně můj případ, ale přesto jsem čekala mnohem větší pecku, než které se mi dostalo. Přesto knihu hodnotím nadprůměrně a další autorovy knihy si určitě nenechám ujít. A teď konkrétně k věci. Autor umí se čtenářem perfektně rozehrát hru, nadhodí mu různé návnady, falešné stopy, a čtenář je pak překvapen, že je vše nakonec jinak. Tohle se mi líbilo. Ze začátku nevinná záměna dvou mobilních telefonů odhalí tajemství dvou lidí, kteří by se jinak v běžném životě nejspíš nepotkali. Náhoda? Proč ne. Bohužel v knize je těch náhod až podezřele moc a příběh působí příliš roztříštěně a překombinovaně. Knize však nechybí napětí, překvapivé scény a zvraty, které vás budou popohánět v dalším čtení. To jsou nejspíš důvody, že jsem téměř čtyř set stránkovou knihu měla přečtenou za dva dny. Konec byl sice malinko předvídatelný a na mě moc "americký", ale i přesto jsem si knihu náramně užila.  

✩✩✩✩

Continue Reading...

RECENZE: Už jsem normální?!? | Holly Bourne

autor: Holly Bourne
překlad: Romana Bičíková
originální název: Am I Normal Yet?!?
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2017
počet stran: 416
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Šestnáctilevá Evie právě nastoupila na novou střední školu, kde ji nikdo nezná a nemůže si na ni ukazovat jako na holku, která se zcvokla. Už nebere skoro žádné léky, umí si poradit se svými úzkostmi a touží po tom, až bude konečně normální. Ale co je to být normální? 

Evie má dvě skvělé kamarádky, chodí na koncerty, na párty, a jediné, co jí chybí k normálnosti, je najít si toho správného kluka. V tomhle věku jsou však vztahy s klukama dost ošemetná věc, na což ji upozornila i Sarah, Evienina terapeutka. Najde Evie toho pravého? A nezblázní se z toho?

✽

Autorkou tohoto chytrého a zábavného románu o skutečném holčičím přátelství a velké odvaze, jenž by neměl chybět v žádné dívčí knihovně, je Holly Bourne, která píše knihy pro mládež s feministickou tématikou. Autorka si ráda velmi hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví a ženská práva. První dvě knihy s názvem Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting byly přeloženy do šesti jazyků a dostalo se jim velkého uznání. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.

Předně bych chtěla říct, že jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost si knihu přečíst, protože sama bych po ní nikdy nesáhla, což by byla velká škoda. Už dlouho se mi nestalo, že bych se skvěle bavila u dívčího románu, tak jako v minulých dnech. Před samotným přečtením jsem totiž byla trochu skeptická, protože přece jenom mi už dávno není "náct" a měla jsem obavy z toho, aby příběh nebyl předvídatelný a plytký. Vše se ukázalo jako liché, protože kniha je velmi vtipně a chytře napsaná, vtáhne vás a nepustí hned od první stránky. 

Celých 400 stránek jsem si užívala jako nikdy, fandila jsem hlavní hrdince, která mi přišla sympatická, povzbuzovala jsem ji už od začátku, aby se poprala se svými úzkostmi (především obsedantně-kompulzivní poruchou, jíž trpí) a stala se z jejího pohledu normální holkou. Daří se jí, žije život jako každá druhá středoškolačka, jediné, co jí chybí ke štěstí, je najít si toho správného kluka, se kterým by se vodila za ruce a zažívala první zamilování. Amber a Lottie jsou její stejně staré kamarádky, které podobně jako Evie zažívají vážné i nevážné trable s klukama. Společně se rozhodnou, že založí "Klub starých panen", jehož pojmenování je spíše ironického charakteru. Pravidelně pořádají schůze, na kterých řeší různě vážná témata, která se výhradně týkají feminismu.

Pokud si pod pojmem "obsedantně-kompulzivní porucha" (OCD) představíte postavu Monka ze seriálu Můj přítel Monk, nejste daleko od pravdy. OCD je charakterizována přítomností nutkavých myšlenek (tzv. obsesí), které se proti vůli dotyčného opakovaně vtírají do jeho mysli a způsobují tak neklid a tíseň. Velmi malou úlevu od této tísně přináší určité nutkavé chování – tzv. kompulze nebo rituály (zdroj). Čtenář se prostřednictvím knihy dozví o této nemoci velmi mnoho, co dotyčný prožívá, příznaky relapsu a především to, že je důležité nenechávat si toto trápení jen pro sebe. 

Během čtení jsem často přemýšlela, které situace vycházejí ze skutečného života nebo které jsou smyšlené, protože některé byly tak vtipné a především neskutečné, až jsem si říkala, že je přece nikdo nemohl vymyslet, ty se musely skutečně stát. Na konci knihy se čtenář dozví, že autorka opravdu čerpala se zkušeností, a to jak vlastních, tak i "vypůjčených".

Už jsem normální?!? není obyčejnou knihou pro mladé, příběh v sobě skrývá mnoho emocí, které čtenáře zasáhnou. Líbilo se mi, jak se autorce podařilo skloubit vážné téma psychické nemoci s obyčejnými starostmi pubertální středoškolačky, jejímž jediným cílem je být normální. Zaujala mě i romantická linka, jejíž konec není předvídatelný hned od první strany, jak to v dívčích románech tohoto typu bývá zvykem. Největší radost mi však udělal fakt, že autorka napsala další dvě pokračování, kterých se snad dočkáme i u nás.

Jediný nedostatek spatřuji v tom, že jsem hrdinům občas nevěřila jejich věk. Postavy se často chovaly mnohem dospěleji, než bych si u šestnáctiletých puberťáků představovala. Zejména se to týká chlapeckých postav, které jsem si já osobně představovala spíše jako muže.

Nakonec ještě ohodnotím obálku, která dle mého zaujme na první pohled a k samotnému příběhu se hodí. V tomto ohledu jsem tudíž spokojená.

Pokud tedy od románu určeného pro mládež očekáváte trochu víc, než jen prvoplánovou romantiku, doporučuji právě knihu Už jsem normální?!?, která je ve svém žánru výjimečnou záležitostí. Nechybí jí originalita, vtip, chytré myšlenky, přátelství až za hrob, tedy přesně to, co od takové knihy očekáváte. 

95 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo pod edicí #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Konec léta | Anders de la Motte

autor: Anders de la Motte
překlad: Helena Matochová
originální název: Slutet på sommaren
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 352
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Na konci léta roku 1983 dojde k zmizení pětiletého chlapce Billyho, který si hrál sám venku před domem. Rodina zburcuje sousedy a místní policii, která po něm ihned vyhlásí pátrání. Policie si zatím nedělá velké starosti, neboť doufá, že chlapec se jen ztratil v kukuřičném poli a brzy bude nalezen. Poté, co je v poli nalezena chlapcova bota, nabírá případ nové obrátky. Zdá se, že byl chlapec unesen a místní vesničané ihned označí pachatele, kterým by měl být Tommy Rooth, problematický člověk, který měl odjakživa konflikty se zákonem. Když nejsou nalezeny dostatečné důkazy a Tommy je poté propuštěn z vazby na svobodu, zmizí brzy i on neznámo kam...

Po dvaceti letech, kdy je na případ už dávno zapomenuto, potká Billyho starší sestra Veronica na skupinové terapii ve Stockholmu mladíka, který začne vyprávět o svém zmizelém kamarádovi, o kukuřičném poli, o chýši a dalších skrýších, které jsou Veronice důvěrně známy. Kdo je onen mladík? A proč se objevil zrovna teď? Brzy začnou na povrch vyplouvat dávná tajemství, která měla být radši navždy pohřbena.

✽

Konec léta je již šestou knihou autora, který je znám především svou trilogií GEIM (česky Game, 2013) o zneužívání moderních počítačových technologií a sociálních sítí, ale první, v níž se nevěnuje počítačovým technologiím. Anders de la Motte je bývalým policistou, který momentálně pracuje jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale v minulosti ještě pracoval například na pozici šéfa ochranky jedné z největších IT firem. Dnes je již dvojnásobným držitelem Swedish Academy of Crime Writers´Award.

Ještě předtím, než se dostanu ke zhodnocení knihy, bych ráda ohodnotila obálku. Přiznám se, že je to právě obálka, která mě na první pohled upoutala a rozhodla o koupi knihy. Obálka je velmi povedená, lahodí oku, přičemž pozadí přesně vystihuje název a samotný příběh.

Pokud jde o samotný příběh, ten nejprve začíná prologem s označením doby, tedy léta roku 1983.  Čtenář sleduje očima pětiletého chlapce, kterak se při honbě králíčka zatoulal daleko za statek a skrz díru v plotu se najednou ocitl v kukuřičném poli, přičemž je zakončen zoufalými výkřiky volající mámu. Poté se přesouváme v čase o dvacet let, ocitáme se ve Stockholmu na skupinové terapii, kterou vede Veronica, Billyho starší sestra. Čtenář tedy sleduje dvě časové roviny, kdy se střídá současnost s minulostí a čtenář má tak možnost nahlédnout do událostí bezprostředně jdoucími po onom zmizení. Vyšetřování se tehdy ujal Krister Månsson, velitel policejního okrsku, který se spolu s obyvateli vesnice ihned pustil do pátrání. Všichni byli přesvědčeni o tom, že Billy jen zabloudil ve vysokých klasech kukuřice, navíc potmě, a nemůže najít cestu zpět. Utvořená rojnice nachází Billyho modrou tenisku, což mění dosavadní teorii o ztracení, a v tu chvíli přichází na mysl únos.

Číst o ztracených či unesených dětech není nikdy snadné a pokud má člověk sám děti, prožívá to o to hůř. Přesto jsem byla hodně nalákána obálkou a řekla si, že snad toto téma zvládnu. Některé pasáže se sice nečetly úplně nejlíp, jedna scéna mě dokonce emočně vyždímala, ale co se týče celkového dojmu, ten nebyl tímto tématem nijak narušen.

Konec léta není ani detektivkou v pravém slova smyslu, ba ani thrillerem, jedná se o čisté kriminální drama s detektivními prvky. I když v dějové lince odehrávající se v minulosti vede vyšetřování velitel policie, tato linka pouze zpětně dokresluje, jak probíhalo vyšetřování, protože je čtenáři ihned jasné, že byl případ odložen a Billy nebyl nikdy nalezen. Hlavní dějová linka se totiž odehrává v přítomnosti, o dvacet let poté, kdy se na minulé události již dávno zapomnělo. Veronica však nezapomněla nikdy, stále cítí ve svém srdci otevřenou ránu, a to nejen u vzpomínek na svého malého brášku, ale také u matky, která udělala pro ni velmi nepochopitelnou věc. Ta ji užírá dodnes a nejspíš i proto vystudovala psychologii a věnuje se skupinové terapii zaměřené na sdílení zármutku. Zármutek cizích lidí jí dodává sílu a chuť do života, je pro ni jako droga. Čtenář velmi brzy pochopí, že Veronica je nevyrovnaná osobnost, která si svá traumata z dětství nesla až do dospělosti. Není to tak dávno, co se zhroutila, navíc dostala úředně potvrzený zákaz styku s bývalým milencem.

Autorovi se povedlo velmi dobře vykreslit hlavní hrdinku, co se týče jejích charakterových vlastností a přiblížit čtenáři její ztrátu a pocit ukřivděnosti, neboť musela velice rychle dospět a jakmile dovršila plnoletosti, odstěhovala se z vesnice daleko do hlavního města. Zmizení Billyho narušilo veškeré rodinné vazby, jak mezi rodiči samotnými, neboť matka se zhroutila a prakticky nikdy se z toho nevzpamatovala, tak i mezi sourozenci. Veroničin starší bratr Mattias se jí po té události odcizil a už nikdy nebylo nic jako dřív. Do rodiny patří i strýc z matčiny strany Harald, který rodině vládne pevnou rukou a chrání ji.

Během čtení se mi vybavila jiná, dle mého názoru podobná kniha, a sice Mlhy Ölandu od Johana Theorina. V ní se též řeší dávné zmizení malého chlapce, ale pokud bych měla srovnat například atmosféru a popisy prostředí, Theorinovi se v tomhle málokdo vyrovná. Konec léta mi ve srovnání s Mlhami Ölandu tak přišel o něco slabší.

Kniha je psána čtivě, i když můžete mít v první polovině pocit, že se skoro nic neděje a děj tolik neodsýpá. Druhá polovina je na tom podstatně lépe, přesto jsem byla ze závěru mírně rozčarovaná, neboť na můj vkus vyložil autor všechny karty až moc rychle a najednou. Děj se tím ochudil o překvapivý závěr, takže na čtenáře nečekal pověstný "wow efekt". Během čtení jsou sice čtenáři odhaleny některé zásadní události, přesto si autor samotné rozuzlení nechal až na závěr, které sice bylo zajímavé a překvapivé, ale nemělo ten správný efekt. Je to škoda, protože autor měl celou zápletku promyšlenou dobře, na konci do sebe vše zapadlo a zpětně dalo smysl. Jediné, co mi nedávalo smysl, byl prolog, nenašla jsem na konci žádnou provázanost, z čehož jsem byla mírně na rozpacích.

Přesto knihu hodnotím velice kladně a za přečtení rozhodně stojí. Pokud máte rádi knihy, ve kterých se řeší dávná rodinná tajemství a záhadná zmizení prostá jakýchkoliv krvavých scén, nebudete zklamáni.

85 %

Chystáte se na Konec léta či jej už máte přečtený?
Jsem zvědavá na vaše názory.

Continue Reading...

RECENZE: Kořeny zla | Dominik Dán

autor: Dominik Dán
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Korene zla
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 304
oficiální anotace 

Moje zhodnocení:

Oddělení vražd má za sebou úspěšně vyřešenou vraždu na druhém břehu a doufá v poklidné dny. Ten však trvá jen krátce, neboť záhy dochází k podivné vraždě prodavačky sexshopu, která byla zastřelena z bezprostřední blízkosti, ale kasa zůstala nedotčená. Pátrání se rozbíhá různými směry, oddělení vražd totiž pracuje hned s několika vyšetřovacími verzemi. Podezření padá na majitele sexshopu, ale i na otce zavražděné, který pracuje rovněž u policie a jak se brzy ukáže, s brigádou své dcery nesouhlasil. Další stopa vede k příteli zavražděné, ale nikdo neví, kdo to vlastně je. Každý vyslýchaný něco skrývá a případ se stává zamotanější.

Současně pokračují mocenské boje v podsvětí, a to i přesto, že dohody byly úspěšně uzavřeny. Zranění Viktora Prajse se ukazuje jako mnohem vážnější, než se původně předpokládalo, a pokud nebude včas dopraven do nemocnice, hrozí, že zemře. Tibor Hakl se uklidil z města, ale zdá se, že ne natrvalo. Boss ztrácí kontrolu nad svými lidmi a Krauz zjišťuje, že se neštítí vydírat obyčejné lidi. Pokud se ukáže, že máte cenný majetek či peníze, nalepí se na vás jeho lidi s cílem obrat vás o poslední halíř. Celé oddělení vražd mobilizuje své síly a pouští se do boje s podsvětím, které se v devadesátých letech neštítilo ničeho, nebylo jim cizí vydírání, násilí, dokonce ani vraždy. 

✽

Kořeny zla opět volně navazují na předchozí autorovu knihu s názvem Smrt na druhém břehu, jak je také patrné z anotace. Opět se setkáváme s oblíbenými postavami v čele s Alexanderem Mayorem, který šéfuje oddělení vražd působícím v Našem Městě, a vyšetřovateli Richardem Krauzem, jeho parťákem Chosém, Burgerem, Váňou, Hanzelem, Canisem, ale i nováčkem Dušanem Bartošem.

Dominik Dán je pseudonym autora nejúspěšnějších slovenských detektivních románů. Autor si svou identitu pečlivě střeží a zná ji jen jeho nejbližší rodina, vydavatel či kolegové. Dánův styl je dost specifický, nezaměnitelný, každá kniha je psána z jiného úhlu pohledu a případy se odehrávají v různých časových obdobích, tím jsou právě jeho knihy tolik oblíbené u čtenářů.

Kořeny zla se odehrávají v roce 1994, tedy v době, kdy vše má pod palcem místní mafie, která z podsvětí ovládá Naše Město. Nevyhnou se jí movití podnikatelé Korcovi, kteří začínají podnikat v oboru gastronomie, ale ani obyčejní lidé, kteří náhle zbohatli. Hned v první kapitole se seznamujeme s Ernestem Šipošem, spoluobčanem tmavé pleti, který si s manželkou nenechává ujít každotýdenní losování sportky, tedy loterie státem řízené, legální, a co je důležité, i nezdaněné. Už dlouho sní o tom, co by s případnou výhrou udělali, a když opravdu vyhrají, nemohou tomu uvěřit. Autor skvěle vykreslil, jak vysoká výhra může zkomplikovat život a prakticky rozvrátit manželství. Lehce nabyté milióny totiž neuniknou ani místní mafii.

Nikdy mě nepřestane fascinovat, co se tady (Československo) po revoluci začalo dít. Bezmála všichni se ihned vrhali do podnikání, chtěli co nejrychleji zbohatnout, ale to se jim málokdy vyplatilo. Movití podnikatelé se stávali často cílem mafie, ta se neštítila únosů ani vražd s jediným cílem - získat peníze. Nebylo výjimkou, že i samotní bossi podsvětí se stávali terčem nájemných vrahů a skončili s kulkou v těle. Dominik Dán si jako pozadí svých příběhů vybral právě toto období a tím se podle mého názoru stal u čtenářů tolik oblíbeným.

Kořeny zla jsou klasickým detektivním románem ze slovenského prostředí, který je však výjimečný především tím, že jej napsal jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších současných slovenských autorů. Dominik Dán je znám svým nezaměnitelným stylem, humorem a skvěle vystavěnými dialogy, u kterých jsem se opět upřímně bavila a neskutečně si je užívala. Autor píše velmi čtivě, v příběhu nejsou žádná hluchá místa a stránky vám tak ubíhají pod rukama. U této knihy se nebudete ani na malý okamžik nudit, protože dějová linka je dostatečně atraktivní, příběh má spád a samozřejmě nechybí ani skvěle vykreslené postavy. Líbilo se mi i celé rozuzlení případu s několika nečekanými zvraty. Dokonalé jako vždy.

Pokud bych však měla srovnat Kořeny zla s autorovou předchozí knihou Smrt na druhém břehu, druhá jmenovaná mě bavila o něco víc, ale to však nemění nic na tom, že Kořeny zla jsou stejně kvalitním dílem.

Knihu doporučuji především fanouškům Dominika Dána, které autorův další počin jistě nezklame. Pokud jste však milovníci detektivek, jejichž zápletka je vystavěna především na dialozích, a s Dominikem Dánem jste ještě neměli tu čest, urychleně to napravte. Zaručuji vám, že si ho oblíbíte stejně rychle jako já a už vám žádná tuzemská detektivka nebude dost dobrá.

95 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, koupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

NEDOČTENO: Kruh | Dave Eggers

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Vítám vás u občasné (doufám) rubriky, jejíž název vám myslím blíže představovat nemusím. Zde vám v krátkosti shrnu, proč jsem knihu nedočetla a zařadila ji mezi odložené.

Kruh│Dave Eggers

Mae Hollandová získala práci v Circlu, nejsilnější internetové společnosti na světě, a nemůže uvěřit svému štěstí. Otevřely se jí tím nejen dveře do světa milých a pracovitých lidí, ale i sportovních klubů, skvělých restaurací a luxusu. Zaměstnanci Circlu používají nejmodernější technické vymoženosti, nosí nejkvalitnější oblečení, stojí u zrodu nových trendů a dokážou svými nápady a oddaností obrátit běh světových událostí k lepšímu. Navíc ve všech situacích drží pospolu a o každém svém kroku se informují na sociálních sítích. Mae tak víří v kruhu pracovních povinností, virtuálního přátelství, rostoucí sebedůvěry a stále větší zodpovědnosti a ani si nevšimne, jak se vzdaluje běžnému kontaktu s rodiči a přáteli…

Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?

Přečteno: 67 stran / 416

Kruh jsem si vypůjčila z knihovny. Občas sáhnu po jiném žánru, který běžně nečtu, abych si od thrillerů odpočinula a pak se k nim zase s chutí vrátila. I přes hodnocení na Databázi knih či ČBDB, které nepřesáhlo 77 %, resp. 76 %, jsem ke knize přistupovala bez přehnaného očekávání. 

Poprvé jsem Kruh zaznamenala až se stejnojmenným filmem, který se nedávno objevil v kinech s Emmou Watson v hlavní roli. Téma sledování, manipulace apod. mě lákalo, tak jsem si řekla, že ji zkusím. Nakonec jsem ráda, že byla "pouze" půjčená.

Po přečtení 67 stran, kdy mě kniha nikterak více nezaujala, mi bylo po pravdě celkem jedno, jak příběh dopadne. Řekla jsem si, že se raději podívám na film, protože to bude v tomto případě rychlejší, než se mordovat s čtyřsetstránkovou knihou. 

Hlavní důvody, proč jsem knihu nedočetla:
Na knize mi vadily nejen toporné dialogy, jež mi k lidem, kteří je vedli, vůbec neseděly (hlavně věkově), ale i pomalé tempo a přílišné popisy čehokoliv. Postavy používaly podivné výrazy (trubko, trumbero - prostě mi to věkově k těm lidem nesedělo), na druhou stranu mluvily někdy až příliš sprostě. U knihy jsem navíc usínala, a to není nikdy dobré znamení. Rovněž  mi chyběly jakékoliv kapitoly, děj je rozdělen jen na dvě části - Kniha první a Kniha druhá, což mi přijde málo. Samozřejmě na celkový příběh to jistě žádný vliv nemá, ale já jsem neměla pocit ukončení, pořád mi kniha přišla jaksi "rozečtená". Doufám, že chápete, co tím myslím :-) Třeba kniha špatná nakonec není a já udělala chybu, ale to už se asi nedozvím. Pochybuji totiž, že bych se k ní někdy ještě vrátila. Ve vlastní knihovně na mě čeká spousta krásných a stále ještě nepřečtených knížek, takže nemá smysl se zdržovat takovou, která mě nebaví. Na to je život moc krátký.

Četli jste Kruh? Pokud ano, líbil se vám?
Ráda si přečtu vaše názory v komentářích. 

Continue Reading...