RECENZE: Pekelná princezna | Harold Schechter

autor: Harold Schechter

překlad: Petr Kovařík

originální název: Hell's Princess (2018)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 344
anotace

Moje zhodnocení:

Norka Brynhilda Paulsdatterová vycestuje do USA za sestrou s vidinou lepší budoucnosti. Krátce po příjezdu do Spojených států přijme jméno Belle Petersonová. Brzy se vdá, ale její manželství není příliš šťastné. Rozhodne se svého manžela "zbavit" způsobem, jímž se začne zbavovat i dalších mužů, zejména starých mládenců a vdovců, které naláká na svou farmu v La Porte za účelem získání jejich peněz. Takto funguje několik let do doby, než farma vyhoří a než jsou mezi troskami nalezena ohořelá těla Belliných dětí i tělo dospělé ženy, jejíž totožnost bude na dlouhá léta záhadou a nikdy nebude potvrzeno, zda se opravdu jednalo o Bellino tělo. Vyšetřovatele však čeká mnohem horší objev - desítky kostí a kosterních pozůstatků, jejímž zkoumáním bude odhaleno, že oběti byly otráveny a poté sekáčkem rozsekány a zasypány do jám s hašeným vápnem, které mělo urychlit proces rozkladu. Brzy vzejde Belle ve známost jako nejzrůdnější a nejznámější vražedkyně americké historie, jejíž případ se nejspíš nikdy nepodaří zcela vyřešit.

✽

Pekelnou princeznu od Harolda Schechtera jsem získala k recenzi od nakladatelství Jota. Ráda čtu literaturu faktu zabývající se sériovými či masovými vrahy, vždycky mě toto téma zajímalo a nějakým morbidním způsobem fascinovalo, takže jsem si nemohla nechat ujít ani novinku pojednávající o nejhorší americké sériové vražedkyni Belle Gunnessové.

Autor začíná vyprávění ze široka, nejprve vás totiž seznámí s nejznámějšími a nejbrutálnějšími zločinci tehdejší doby a nevynechá ani Modrovouse.

V první části nazvané jednoduše "Belle" se autor věnuje spíše Bellině životu, dozvíte se, proč z Norska odcestovala do Ameriky, že se brzy vdala, ale také, že krátce po svatbě o manžela přišla. Dále se dozvíte o její farmě, kam dojížděly houfy mužů, kteří se nějakým záhadným způsobem ztráceli. Autor se poté věnuje i podivné smrti Belly a jejích dětí, kdy z ohořelých torz těl nebylo možno zcela jednoznačně identifikovat Bellu. Nejděsivější část byla ta, když se po požáru nalezly lidské kosti a ještě ne zcela rozložené části lidských těl, z nichž některá se podařila identifikovat. Vyšlo tak najevo, kým Belle Gunnessová vlastně byla. Brutalita jejích činů vás bude šokovat.

Kdo však mohl za její smrt a smrt jejích dětí? Autor předestírá tehdejší názory psychiatrů, psychologů a kriminalistů. Druhá polovina knihy se důkladně věnuje soudnímu procesu, v němž může čtenář sledovat tehdejší policejní a soudní postupy až k závěrečnému vynesení rozsudku. Kdo byl z vraždy Belly a jejích dětí obviněn? Byl nakonec odsouzen či zproštěn viny? Všechno a ještě mnohem více zjistíte přečtením této knihy.

Kniha, jakožto literatura faktu, resp. biografie, je autorem precizně zvládnutá, co se faktografické stránky týče. Bohužel se zcela ztotožňuji s názory, s nimiž jsem se setkala, a sice že kniha připomíná spíše vysokoškolskou závěrečnou práci, co se týká formy a obsahu. Pokud bych měla brát v úvahu románové zpracování, to se autorovi podle mého názoru vůbec nepovedlo. Celou dobu máte pocit, že čtete jen suchá fakta, sice zpracována do jakéhosi příběhu, ten vás však nedokáže připoutat takovým způsobem, jakým byste v tomto případě očekávali.

Další výtku mám k absenci fotografií. U literatury tohoto žánru bych očekávala alespoň nějaké fotografie přibližující fakta, o nichž se autor tak podrobně rozepisuje. Když jsem si zadala osobu Belle Gunnessové do internetového vyhledávače, našel mi hned několik fotografií, zejména společné fotografie Belle a jejích dětí, z jejichž krutého osudu mi přeběhnul mráz po zádech; pak také např. farmy a blízkého okolí. 

Na konci si můžete nalistovat bohatý rejstřík s mnoha hesly a odkazy, které vám umožní získat informace z dalších zdrojů.

Na závěr chci říct, že se vyloženě nejedná o špatnou knihu, autor studiu literatury a pramenů jistě věnoval veškerý svůj čas, často citoval i různé dopisy a dobové listiny, přesto mě jeho styl psaní vůbec neoslovil. Ke knize jsem neměla touhu ani potřebu se vracet, často jsem ji odkládala, na druhou stranu jsem se těšila, až ji budu mít konečně přečtenou. Od této knihy jsem měla bohužel úplně jiná očekávání a nakonec jsem byla zklamaná.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Monstru podoben | Viktorín Šulc

autor: Viktorín Šulc
nakladatelství: Epocha
rok vydání: 2019
série: Panoptikum sexuálních vražd 3
počet stran: 584
anotace

Moje zhodnocení:

Tento svazek, stejně jako dva předchozí, mapuje historii tuzemských vražd se sexuálním podtextem v letech 1993-1999. Tentokrát se s Panoptikem projdeme po střeše severomoravského věžáku, navštívíme prázdninově opuštěné školní hřiště, vydáme se k patricijské hrobce olšanského hřbitova či objevíme hrůzný nález ve sklepě jednoho domu. Pokud se chcete seznámit s uvažováním kriminalistů, jejich metodami, s poznatky soudních lékařů či zkušenostmi expertů zkoumajících vražednou mysl, je tato kniha pro vás ta pravá.

✽

Nová spolupráce s nakladatelstvím Epocha mi dopřála utišit zvědavost nad knihami ze série Panoptikum sexuálních vražd, neboť tuto sérii sleduji zpovzdálí už delší dobu a zatím jsem neměla odvahu si knihu alespoň vypůjčit z knihovny, natož koupit. Asi jsem podvědomě tušila, proč... Nejedná se totiž o žádné jednoduché či snad oddychové čtení (což nikdo ani neočekává), ale o mapování těch nejhorších sexuálních zločinů z historie tuzemska.

Monstru podoben je název třetího dílu z plánované pentalogie patřící do série Panoptikum sexuálních vražd. Po předchozích dílech Když vzlétne děs a nevíra (Epocha, 2013), mapující vraždy z období 1926-1981 a Démon v mém srdci (Epocha, 2015), popisující vraždy z let 1981-1992, se nejnovější díl zaměřený na sexuální vraždy páchané na území České, respektive Československé republiky, zaměřuje na období 90. let, konkrétně roky 1992-2000. Následovat by měly sexuální zločiny z období 2000-2010 s názvem Zlý duch a poslední Almanach krvavé touhy završující pentalogii s opomenutými a dalšími případy z období let 1899-2013.

Tuhle krimi napsal sám život - a o to je to děsivější. Zvrácení, mnohdy imbecilní pachatelé, snažící se ukojit své perverzní sexuální choutky na nevinných obětech, vás provedou celou touto knihou. Nad jejich činy vám zůstane rozum stát, stejně tak nad jejich chování po činu, snahou zamést stopy, odvést pozornost jinam či jen pouhým zapíráním skutku. V devíti různorodých kapitolách se dočtete o rozličných případech, které jsou rozdělené na menší podkapitoly, jež spojuje určitý prvek, ať už se jedná o vrahovo počínání nebo místo činu aj. (dosti výmluvná kapitola je např. ta s názvem Lovci osamělých dívek, viz str. 322).

Přiznám se, že mi nevadí číst o bestiálních vraždách, ať už sexuálního či jiného charakteru, už od mládí vyhledávám detektivky, thrillery a s nimi související napětí, ale co opravdu těžko skousávám, jsou pedofilní vraždy dětí. Kapitola s vypovídajícím názvem Hračky v koutě (str. 209) mi dala opravdu zabrat, ne snad v tom smyslu, že by byla špatně napsaná - to opravdu ne, jen svým tématem, které, navíc když jste rodičem malého dítěte, je nejen děsivé, ale velmi, velmi smutné. Případ malého Ondry (a samozřejmě dalších nevinných malých duší) už jen tak z hlavy nikdy nevymažu. Obdivuji nejen kriminalisty, ale i například soudní lékaře, kteří s těmito malými oběťmi přicházejí do kontaktu, ať už z policejní či jiné činnosti a vyšetřování. 

Autor má skvělý dar, a to podat příběhy tak, že je budete doslova hltat a neúnavně otáčet stranu za stranou, i přesto, že kniha čítá téměř 600 stran. Skladba příběhů je perfektní - nejprve autor nastíní možný mord, přečteme si důležité výňatky z pitevního nálezu, probíhá menší pátrání jako ve skutečné detektivce, poté přicházejí na scénu mnohdy šokující zvraty (viz kapitola Balada o mrtvých a studni - str. 384 - jejíž překvapivý průběh mi doslova vyrazil dech), nechybí ani popis průběhu vyšetřování a metod, následné dopadení pachatele, jeho přiznání, dále znalecká zkoumání z oboru psychologie a psychiatrie s konečnými výsledky a konečně závěrečného verdiktu ze soudní síně. Konec každé kapitoly završuje dovětek šéfa mordparty Jiřího Markoviče, který do zmíněných případů vnáší svůj názor a připomíná podobné případy. 

Nedílnou součástí knihy jsou i barevné fotografie z míst činu, které skvěle doplňují už tak dosti výmluvný text. Nerada bych také opomenula výstižnou a velmi povedenou obálku, jež koresponduje s obsahem uvnitř knihy.

Jak se říká, že příležitost dělá zloděje, v případě popisovaných vražd platí obdobné heslo. Ke konci cituje i autor slova českého sériového vraha, jehož přáním vždy bylo "...najít osamělou dívku na osamělém místě...", která hovoří za vše. V předposlední kapitole s názvem Místo modliteb rdousil (str. 417) tak vyvodíme závěr, že procházka noční Prahou kolem problematických míst není úplně ten nejlepší nápad (což samozřejmě platí pro všechna větší města s problematickými lokalitami - hned mě v mé rodné Ostravě několik podobných míst napadne), stejně tak jsou ženy a dívky varovány před tzv. jízdou stopem či například noční jízdou vlakem. Jsou však i vrahové odvážní, kteří se nezaleknou rušných míst či denního světla, stačí chvilka a váš život může předčasně skončit.

Co se týče tématu a jeho zpracování, na poli literatury faktu se jedná o výjimečnou publikaci. Věnuje se totiž podrobně historii tuzemských vražd spáchaných v 90. letech se sexuálním podtextem. 

Kniha je určená fajnšmekrům, kteří se nebojí číst o těch nejhorších zločinech, které se zapsaly do historie české, respektive československé kriminalistiky. 

✰✰✰✰✰

Zaznamenali jste tuto sérii?

Máte odvahu se do ní pustit?

Continue Reading...

RECENZE: Titanic: Nikdo nechtěl uvěřit | Václav Králíček

autor: Václav Králíček
nakladatelství: Epocha
rok vydání: 2019
vydání: druhé 
počet stran: 400
anotace

Moje zhodnocení:

O Titanicu, nejslavnějším, nejluxusnějším a té doby největším zaoceánském parníku třídy Olympic patřícímu společnosti White Star Line, slyšel jistě každý. Osudná mu byla nedělní noc ze 14. na a 15. dubna 1912, kdy na své panenské plavbě narazil do ledovce. Následná chybná rozhodnutí zpečetila nejen osud Titanicu, ale také dvou třetin lidí nacházejících se na jeho palubě. 

Autor ve svém druhém, revidovaném vydání, vyvrací mýty a fakta neustále se opakující v souvislosti s potopením Titanicu. Zaměřuje se především nejen na samotnou tragédii, která Titanic postihla, ale seznámí nás podrobně s příčinami, které stály za jeho potopením.

✽

Nakladatelství Epocha vydalo letos druhé, revidované vydání knihy Titanic, a to na popud autora Václava Králíčka, neboť od uplynutí prvního vydání (vydaného v roce 2012 k příležitosti stého výročí od potopení Titanicu) uběhlo již několik let a za tu dobu se podařily některé omyly přivést na pravou míru, jak na začátku knihy uvádí sám autor.

Autor se ve své monografii velice detailně věnuje největšímu a nejluxusnějšímu zaoceánskému parníku té doby, a to od prvního vyplutí kýlu na vodu až po tragédii, která stála za jeho předčasným koncem. Kniha vás rovněž seznámí se vznikem společnosti White Star Line a její krátkou historií, s lidmi, kteří stáli v jejím čele, s loděnicí Harland & Wolff, jež existuje dodnes, ale především s jejím hlavním konstruktérem a později i výkonným ředitelem Thomasem Andrewsem, navrhovatelem tří tehdy největších lodí (Titanic, Olympic a Britannic), který se spolu s Josephem Brucem Ismayem, ředitelem společnosti White Star Line, nacházel na palubě Titanicu.

Autor vás prostřednictvím této knihy (obsahující velmi mnoho černobílých fotografií, ať už samotné lodi, jejích plánů, vnitřku lodi či významných osob, jež skvěle doplňují text), provede vnějšími i vnitřními palubami RMS Titanic (přívlastek RMS pochází ze slovních spojení Royal Mail Ship - královská poštovní loď), seznámí vás s lidmi, kteří stáli za chodem Titanicu, ať už byli vidět (lodní hospodář), či byli vidět méně (důstojníci v čele s kapitánem), nebo vidět nebyli vůbec (strojníci, elektrikáři, topiči). Autor vás rovněž skvěle uvede do tehdejších reálií, dozvíte se tak například o platech námořníků, pracovní době, sociálním dělení společnosti, závodech o rychlejší lodě aj. Autor se rovněž nemohl ubránit srovnáním s jinými loděmi, přečtete si tak o různých zajímavostech odkazujících na další lodě stejné či podobné kategorie. Zvláštní kapitolu autor věnuje samotnému nárazu, okolnostem, které mu předcházely, i chybným rozhodnutím, které mu následovaly. Nechybí ani pohled na tehdejší vyšetřování či snadné označení viníka. Autor uvádí vše na pravou míru a prezentuje své vlastní závěry. V závěrečných kapitolách autor nastiňuje zajímavou skladbu přeživších, kteří cestující měli větší šanci na záchranu, identifikaci mrtvých či informace, jak zemřeli lidé nacházející se na palubě Titanicu.

Tato publikace je velice obsáhlá a podrobná, musím však vyzdvihnout její chronologické řazení, díky němuž se v dané problematice budete velice dobře orientovat a nehrozí, že byste se v textu ztráceli. Dalším významným plusem je autorova schopnost podat text velmi čtivou formou, která si vás brzy podmaní a těžko se vám bude od knihy odcházet. První stránky s několika tragickými osudy cestujících vás navnadí na další kapitoly, které vás úzce seznámí s danou problematikou, a to tak, abyste si mohli vytvořit vlastní obrázek nad tehdejšími souvislostmi. Nebyla to totiž jen chybná rozhodnutí kapitána či důstojníků plavících se na palubě Titanicu bezprostředně po nárazu, nýbrž snaha vyhovět tehdejším zastaralým lodním zákonům, které neměly nic společného s loděmi velikosti Titanicu (viz např. problematika nedostatečného množství záchranných člunů). Částečný podíl viny mají na zkáze Titanicu rovněž úsporná opatření, která se tehdy netýkala pouze Titanicu, ale i jeho sesterských lodí.

Kniha  je velmi působivá a udělá na vás velký dojem. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli na palubě Titanicu vedle ostatních cestujících i vy, prožijete s nimi poslední minuty a budete zpovzdálí sledovat jeho zkázu.

Pokud vás zajímají lodě, lodní průmysl nebo se prostě chcete dozvědět o nejslavnějším zaoceánském parníku, rozhodně sáhněte po monografii Titanic Václava Králíčka. Nebudete zklamaní.

✰✰✰✰✰

Chystáte se na tuto knihu nebo už ji máte přečtenou?
Ráda si přečtu vaše názory v komentářích.

Continue Reading...

RECENZE: Přísně tajné skandály | Jaroslav V. Mareš

autor: Jaroslav V. Mareš
nakladatelství: Epocha
rok vydání: 2019
počet stran: 360
anotace

Moje zhodnocení:

Chcete poodhalit skandály, které otřásly českou historií, ale s velkou pravděpodobností jste o nich nikdy neslyšeli? Víte o tom, že i Čechy mají svoji Alžbětu Báthoryovou? Je možné, aby zavražděného zbojníka 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak se Ferdinand II. vyrovnal s následky, které ho stihly poté, co se tajně oženil s neurozenou ženou? Je fér svést vinu na mrtvé, kteří se nemohou bránit? Kam zmizely ostatky, resp. mozek Bedřicha Smetany? Nejen tyto, ale i další skandály odhalíte s pomocí známého českého reportéra a publicisty Jaroslava V. Mareše, který se snaží najít odpovědi na ty nejpalčivější otázky. Obstojí?

✽

Nová spolupráce s nakladatelstvím Epocha přinesla zároveň s novými možnostmi i rozšíření mých obzorů. První kniha, kterou jsem s notnou dávkou zvědavosti otevřela, byla Přísně tajné skandály. Přečtenou jsem ji měla za dva dny, což o něčem svědčí. Jak ji nakonec hodnotím? To se dozvíte v recenzi níže.

Úvodem autor nastiňuje, co jej k sepsání knihy vedlo, takže se například dozvíte, že knize z velké části pomohla náhoda. Současně zodpovídá jednu mou zvídavou otázku, proč Největší záhady kriminalistiky vyšly pod záštitou jiného nakladatelství než Přísně tajné skandály? V tomto případě byl důvod celkem prostý. Ale to jsem teď trošku odbočila. Nyní se vraťme k samotné recenzi.

Autor velmi čtivým stylem přiblížil čtenářům 14 šokujících skandálů, přičemž se u třináctého z nich rozepisuje o původu nešťastné třináctky a krátce zabrousí i do její historie. Dozvíte se také, proč skandálů nebylo ze symbolického hlediska pouze 13, jak to měl autor původně v plánu.

Prostřednictvím této knihy nás autor zavede do různých období českých dějin a hned prvním skandálem s názvem Karlštejnská bestie si vás jistojistě získá. 

Jak už to tak bývá, některé skandály byly hodně zajímavé, některé mě příliš nezaujaly. S chutí jsem si přečetla již zmíněnou Karlštejnskou bestii, která vraždila mladé ženy, doslova zírala u kapitoly s názvem Mrtví se bránit nemohou, která popisuje explozi benzinových výparů v rafinerii v Kralupech nad Vltavou, jež odkrývá liknavost při dodržování bezpečnosti práce a celkově snahu vše ututlat typickou pro éru komunismu. Kapitola Poslední rána Bedřicha Smetany věnující se ostatkům Bedřicha Smetany skýtala až detektivní nádech, přičemž konečné odhalení přišlo až v samém závěru, a to díky shlédnutí jedné fotografie. Poutavá byla rovněž kapitola Vilná fena a císařská milost o Ferdinandu II., synovi římskoněmeckého císaře, českého a uherského krále Ferdinanda I. a Anny Jagellonské.

Mou plnou pozornost si bohužel nezískala kapitola o Nikolu Šuhajovi, Harrym Jelínkovi a Když se estébáci postříleli s policajty. V žádném případě netvrdím, že by snad byly tyto kapitoly špatně zpracovány, nebo že by se jim snad autor důkladně nevěnoval, jen mi nebyly svým tématem příliš blízké. 

O žádném ze skandálů jsem nikdy neslyšela, je tedy vidět, že byly dobře ututlány nebo jsem se nevěnovala správnému období historie. Jsem ráda, že jsem se díky nakladatelství Epocha k této knize dostala a dozvěděla se spoustu nových a zajímavých informací podložených fakty, které pro své čtenáře autor mnohdy s velkým úsilím získal.

Kniha obsahuje spoustu rozhovorů s různě dotčenými svědky, vzpomínky, záznamy ze spisů, úryvky novinových článků apod. Obrázky jsou pouze černobílé a mnohdy ne příliš dobře čitelné, na druhou stranu jsem ráda, že kniha vůbec obrázky obsahuje. Bez nich by to nebylo ono.

Musím vyzdvihnout i obálku, která vystihuje přesně to, čemu se kniha věnuje. Autor nás vpouští za neoznačené dveře, které na první pohled skrývají nějaká tajemství. 

Pokud vás tedy zajímají záhady české historie a skandály s ní spojené, neváhejte a po knize se rozhodně podívejte. Autor vyvinul velké úsilí, aby kniha ve své konečné podobě vznikla, a jelikož se jedná celkem o 14 různorodých témat, věnoval jim veškerý svůj čas, který dle mého názoru rozhodně nebyl promarněný. 

✰✰✰✰

Chystáte se na Přísně tajné skandály? 

Continue Reading...

RECENZE: Erebus: Příběh ztracené lodi | Michael Palin

autor: Michael Palin
překlad: Martina Šímová
originální název: Erebus: The Story of a Ship (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Pangea
rok vydání: 2019
počet stran: 392
anotace

Moje zhodnocení:

Jednou z největších záhad polárních expedic je jistojistě zmizení HMS Erebus a její sesterské lodi HMS Terror, obě původně určené k bombardování, ale nakonec využité k velkolepým polárním objevům, které zmizely za podivných okolností před téměř 170 lety.  

Když byla v roce 2014 objevena loď Jejího Veličenstva Erebus, rozhodl se autor napsat její příběh od prvního vyplutí v roce 1826 přes epickou výpravu do Antarktidy a konečnou zkázu v Arktidě.

✽

Miluji záhady všeho druhu, takže když se mi naskytla příležitost recenzovat knihu Erebus: Příběh ztracené lodi od jejího vyplutí až po zmrtvýchvstání populárního autora Michaela Palina, neváhala jsem ani minutu. Jak se mi kniha líbila a zda naplnila mé očekávání, se dozvíte v recenzi níže.

V této informacemi napěchované, ale zároveň poutavé knize nám autor popisuje velkolepý příběh jedné lodi, která byla původně určená pro válečné účely. Jelikož však skončily napoleonské války a hledalo se její uplatnění, byla nakonec HMS (Her Majesty's - tedy loď Jejího Veličenstva) Erebus (stejně tak její sesterská loď HMS Terror) využita pro objevy a upevnění statusu Královského námořnictva a jeho budoucnosti.

Vyprávění začíná v roce 1826, kdy byla HMS Erebus dne 7. června po dlouhých dvou letech stavby poprvé spuštěna na vodu za nadšeného jásotu. Zpočátku hlídkovala ve Středomoří, poté vyplouvá s tím, aby dosáhla severního magnetického pólu. V letech 1839-1843 za velké podpory vlády (ideové i finanční) pod vedením kapitána Jamese Clarka Rosse vyplula HMS Erebus na svou dlouhou plavbu za účelem magnetometrických, astronomických i oceánografických měření, zejména však k dosažení jižního magnetického pólu, což se Rossovi nakonec nepodařilo. O dva roky později se na HMS Erebu plavil sir John Franklin (odtud pojmenování Franklinova expedice), jehož úkolem bylo za účasti sesterské lodi HMS Terror, v jejímž čele stál kapitán Francis Crozier, objevení arktické Severozápadní cesty spojující Atlantský a Tichý oceán. Při této výpravě byla HMS Erebus ztracena a objevena až po téměř 170 letech.

Autor shromáždil historická fakta, čerpal z deníkových záznamů, které často citoval, tehdejších novinových článků, často se opíral o osobní korespondenci účastníků expedice, prostřednictvím které ke čtenáři autorovi hrdinové promlouvali. Vznikl tak ucelený příběh, který nevypráví suchá historická fakta, ale autor jej sepsal do velmi čtivé, místy až beletristické podoby, jež vás rozhodně nebude nudit. Dozvíte se mnoho informací o námořnících, o tom, jak plavby probíhaly, že se mnohdy nejednalo o pokojné plavby, ale o drsný boj o přežití v těžkých podmínkách, kdy hlavními úkoly byly řád a disciplína, protože bez nich by nebylo možné dlouhá léta na lodi odříznuté od okolního světa přežít a vůbec fungovat. Štiplavý mráz, bičující větry, sněhové bouře, obrovské vlny, ledové kry - s tím se námořníci museli denně vyrovnávat a tyto kruté podmínky zdolávat. Často záleželo na kapitánovi a jeho rozhodnutí, které mělo navést loď na správnou cestu. Neumím si představit, jak to muselo být zatraceně těžké, žít léta jen na lodi, bez možnosti sbalit se a odejít, naneštěstí však při objevování a mapování území musela loď kotvit a námořníci mohli vstoupit na pevnou zem. Často má vyprávění až cestopisný nádech, zajímavé však je, že autor sám navštívil mnohá místa popisující v příběhu a srovnává je, jak vypadala tehdy a dnes.  

Podle mého názoru měly tyto plavby smysl - jak jinak objevit neobjevené, popsat nepopsané a zmapovat nezmapované. HMS Erebus na svých plavbách objevila a pojmenovala novou pevninu a ostrovy, výpravy byly zaměřené na meteorologii, geologii a zoologii. Často se dočtete, kolik živočichů námořníci postříleli, a to nejen za vědeckými účely.

Vyprávění dokreslují barevné fotografické přílohy, na nichž si prohlédnete portréty významných osobností vystupujících v této knize, malby účastníků polárních expedic a různých plánků, ale i fotografií vraku. Dočkáte se i jedné nepěkné fotografie exhumovaného těla Johna Torringtona, jehož tělo se v arktických podmínkách dokonale zakonzervovalo. Samozřejmostí jsou rovněž mapky jednotlivých polárních expedic, které vám pomohou v zorientování se. 

Na konci se autor věnuje okolnostem objevení vraku, kterému přispěla náhoda, a novým možnostem bádání, jenž nalezený vrak může nabídnout.

Vytkla bych snad jedině, a to velké množství jmen a postav, které jsem si nebyla schopna zapamatovat a často se mi pletly. V druhé polovině knihy jsem navíc pociťovala splývání jednotlivých plaveb a mnohdy jsem se přistihla, že mi myšlenky utíkají jinam a že nevím, o čem zrovna čtu. Těšila jsem se na samotný skon Franklinovy expedice, co je potkalo a proč zmizeli z povrchu zemského, takže stránky před tím jsem dočítala už jen ze setrvačnosti.

To však nic nemění na tom, že se jedná o velmi přínosný historický pohled do polárních expedic, tehdejšího námořnictva, zvyků námořníků, jejich každodenních dnů, ale i útrap. HMS Erebus za svůj život obeplula celý svět, navštívila dalekou Antarktidu, až ji dostihla zkáza v Arktidě.

Knihu doporučuji zejména milovníkům historie polárních expedic, neboť tato je zpracovaná do čtivé podoby, dále čtenářům, kteří by se rádi dozvěděli o tehdejším životu námořníků a v neposlední řadě i milovníkům velkých objevů!

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Erebus: Příběh jedné lodi vydal pod značkou Pangea. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Černobyl: Historie jaderné katastrofy | Serhii Plokhy

autor: Serhii Plokhy
překlad: Petr Kovařík
originální název: Chernobyl: The History of Nuclear Catastrophe (2018)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 400
anotace

Moje zhodnocení:

Kniha mapuje nejhorší jadernou katastrofu v dějinách Země. V noci z 25. na 26. dubna 1986 došlo k výbuchu čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně. Autor seznamuje čtenáře se vznikem sovětského jaderného výzkumu, konstrukcí dvou hlavních typů reaktorů užívaných v SSSR, s jejich přednostmi i chybami. Nastiňuje výstavbu jaderné elektrárny u Černobylu, spojenou s problémy i proslulou sovětskou fušeřinou. Hlavní část knihy mapuje události, které vedly k explozi reaktoru č. 4. Kniha ilustruje zmatek technického personálu, úsilí hasičů o zvládnutí požáru i s jejich tragickými osudy. Autor dále v knize odhaluje nedostatky sovětského způsobu zvládání této události, snahu o zatajení, a to nejen před zahraničím, ale především před vlastními občany. Tato snaha o utajování je nakonec korunována fatálním vývojem v radioaktivitou postižených republikách.

✽

Když nakladatelství Jota přišlo s nabídkou na recenzi knihy Černobyl: Historie jaderné katastrofy, která vyšla v dubnu, vypískla jsem doslova radostí. Ve stejnou dobu jsem totiž měla rozkoukanou pětidílnou minisérii HBO s názvem Černobyl, která mě doslova uhranula. Kniha mi přišla jako vítaný doplněk. Splnila nakonec má očekávání?

Autorem tohoto historického díla, jak sám autor tento počin v předmluvě nazývá, je Serhii Plokhy, americký historik zaměřený na dějiny východní Evropy a Ukrajiny. Narodil se totiž v ruském Nižném Novgorodě ukrajinským rodičům. Vystudoval dějiny a sociální vědy na univerzitě v Dněpropetrovsku, na níž posléze učil a získal titul profesora. Po roce 1996 začal spolupracovat se zámořskými univerzitami a od roku 2007 je profesorem ukrajinských dějin na Harvardu, kde od roku 2013 řídí Ukrajinský výzkumný institut. Kniha Černobyl: Historie jaderné katastrofy byla roku 2018 oceněna cenou Baillie Gifforda za nejlepší anglicky psanou literaturu faktu - a myslím, že plným právem.

Kniha se velice podrobně věnuje černobylské havárii, a to nejen samotnému dni, respektive noci, kdy se katastrofa odehrála, tedy 26. dubna 1986, ale zaměřuje se i na události, které havárii předcházely. Nejednalo se o pouhou chybu lidského faktoru, tedy obsluhu elektrárny, která sice katastrofu zapříčinila, ale katastrofě napomohl celkový přístup tehdejšího řešení problémů spojený s komunistickou ideologií. Z toho důvodu byl použit levnější typ reaktoru a při výstavbě elektrárny nechyběla ani ona pověstná sovětská fušeřina. Byly stanoveny velmi ambiciózní úkoly, tedy přechod od používání fosilních paliv, zejména uhlí, ropy a plynu, k jaderné energii, a to za pouhých pět let. Gorbačov k tomu prohlásil: "V současné pětiletce budou uvedeny do provozu atomové elektrárny dvaapůlkrát výkonnější než ty v předchozím plánu, a zastaralé jednotky a tepelné elektrárny budou hromadně vyměněny." Ten, kdo by kvóty nesplnil a požadované výsledky nepředložil, by byl potrestán. Myslím, že právě v tu dobu bylo zaseto druhé ze semínek (jako první považuji samotnou komunistickou ideologii) vedoucí k nejhorší atomové katastrofě všech dob. Každý rozumný člověk totiž pochopí, že když nejsou prostředky určené k takovým úkolům, není možné je ani kvalitně splnit. Komunistická ideologie je v této knize velmi věrně vylíčena.

Kniha tedy začíná právě 27. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu, dále popisuje stavbu Černobylské jaderné elektrárny, výstavbu samotných reaktorů i důvod, proč byl použit levnější typ reaktoru RBMK. Autor vždy krátce shrnuje i životopisy důležitých postav, které měly důležité i méně důležitější postavení nebo vliv na události před katastrofou či po ní. Dále se autor důkladně věnuje oné páteční noci a samotnému výbuchu čtvrtého reaktoru, jakož i řetězci událostí, které výbuchu předcházely. Samozřejmostí jsou i důsledky této katastrofy, včetně požáru, radioaktivního mraku a šíření ionizujícího záření, které ovlivnilo mnoho lidských životů, jakož i následná snaha katastrofu před lidmi žijícími v blízkosti černobylské elektrárny i před celým světem ututlat a zamést pod koberec. Zjistíme, že tato katastrofa nepřímo vedla k rozpadu Sovětského svazu a k nezávislosti Ukrajiny, což je zřejmě jediným pozitivem (dá-li se to tak nazvat) na celé černobylské katastrofě. Dozvíte se, že Černobylská jaderná elektrárna byla v chodu až do roku 2000, byť byly v provozu do té doby pouze dva reaktory. Autor popisuje události po katastrofě jak z technické stránky, tak i z té politické, která má zde rovněž své nezastupitelné místo; a to až do současnosti, tedy do roku 2017.

Kniha obsahuje mapky, které vám nastíní tehdejší zvýšenou dávku radiace na území Evropy a její šíření, spad cesia v okolí havárie, schéma jaderného reaktoru RBMK, blok 4 jaderné elektrárny v Černobylu v prvních dnech a týdnech po výbuchu včetně několika černobílých fotografií vyobrazujících skutečnost před a po havárii. Jelikož se jedná o literaturu faktu, na konci knihy najdeme velké množství odkazů k ověření faktů a nechybí ani jmenný rejstřík.

Bohužel kniha obsahuje velké množství překlepů, chybějících písmen a stylistických chyb, což nevrhá na nakladatelství, respektive jejich korekturu příliš dobré světlo. Já tento prohřešek nakladatelství ráda odpustím, protože obsah tentokrát zvítězil nad formou na plné čáře.

Autor zpracoval historii černobylské jaderné katastrofy do velmi čtivé formy vzhledem k tomu, že se jedná o čistokrevnou literaturu faktu. Tato kniha se z velké části zabývá politikou, která, přiznám se, mě ne vždy příliš bavila a rozhodně jsem ji nečetla se zatajeným dechem jako například události, které proběhly těsně před výbuchem či chvíli po něm. Osudy hasičů při hašení požáru a dobrovolníků při odklízení  následků havárie vezmou každého za srdce, jakož i fakt, že Sovětský svaz upřednostnil politické zájmy před zdravím a bezpečím vlastních občanů, což se mu ve výsledku nakonec vymstilo.

Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří nemají o černobylské havárii velké povědomí, ale také těm, kterým na trhu chyběla kniha zabývající se tímto tématem. Pokud jste viděli seriál Černobyl a rádi byste si rozšířili vědomosti týkající se černobylské havárie, pak je tato kniha skvělým doplňkem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde.

Continue Reading...

RECENZE: Tesla - Génius, který zkrotil elektřinu | David J. Kent

autor: David J. Kent
překlad: Radomír Beneš
originální název: Tesla: The Wizard of Electricity
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 248
oficiální anotace 

Moje zhodnocení:

Tato populárně-naučná publikace předkládá známá i méně známá fakta o Nikolu Teslovi, významném srbském fyzikovi a vynálezci, který vynalezl mimo jiné asynchronní motor nebo přišel na způsob dálkového přenosu elektrické energie. Spisovatel David J. Kent v této knize odhaluje a přibližuje čtenářům tohoto významného fyzika, jeho život, dramatické události i tajemství, která jej obestírala. I přes mnohé fantastické vynálezy upadl téměř v zapomnění a jeho úspěchy sklidili jiní. Tesla se své slávy nakonec dočkal, i když dlouho po své smrti. Kniha přináší zajímavé a mnohdy téměř neznámé fotografie, které vám přiblíží nejen život Nikoly Tesly, ale hlavně jeho vědeckou činnost.

✽ 

Tesla - Génius, který zkrotil elektřinu je na první pohled úchvatná kniha, po prolistování plná krásných ilustrací a fotografií, dobových listin a dokumentů, plánků a nákresů, vše vyvedené (včetně textu) na křídovém papíře, která informacím uvnitř obsaženým dodává jistý punc výjimečnosti. 

David J. Kent se zaměřuje na popularizaci vědy způsobem, jakému široká veřejnost dobře rozumí. Autor má za sebou 30 let vědeckého výzkumu, poradenství a psaní. Doposud uvedl více než 100 prezentací na vědeckých setkáních různé úrovně a učil v krátkých kurzech s celou řadou vědeckých témat. Mezi jeho psaná díla patří množství článků v recenzovaných vědeckých časopisech, technických zpravodajích a publikacích obecného zájmu. Mimo publikace o Nikolu Teslovi napsal například životopis o Abrahamovi Lincolnovi, jehož už léta obdivuje.

Kniha se dělí na 9 kapitol, přičemž každá má svůj název, který vystihuje období a milníky Teslova života. Na začátku nechybí krátká předmluva, v závěru knihy najdete seznam použité literatury, chronologický přehled nebo třeba poznámky či závěrečné poděkování. 

Kniha, ač je svým provedením trochu těžší, co se týče váhy, se čte velice lehce, a to nejen díky velkému množství fotografií, které jsou mnohdy přes celou dvojstranu, ale i povedeným grafickým zpracováním. Samotný text je psán čtivým stylem, dozvídáme se mnoho informací z Teslova dětství, dospívání, ale hlavně z období, kdy plodil jeden vynález za druhým. Původně se jeho život měl ubírat jiným směrem, neboť otec byl pravoslavný kněz, ale jelikož jeho starší bratr Dan, na kterého jakožto prvorozeného syna byla upřena největší pozornost a rozvíjení talentu, předčasně zemřel, na dráhu kněze se měl vydat Nikola. Osud tomu chtěl však jinak a nakonec po prodělání těžké nemoci, ze které se záhadně vyléčil, když mu otec svolil studovat elektroinženýrství, se jal studovat do Štýrského Hradce a konečně se začal naplno věnovat tomu, o čem snil.

Nebudu zde sáhodlouze popisovat všechny jeho vynálezy, neboť jich bylo mnoho a většinu si nechal poté i patentovat. Mezi nejznámější patří ucelený systém střídavého proudu tvořený dynamy, transformátory a motory, který představuje základ současné elektrické rozvodné sítě, dále pak asynchronní indukční motor, Teslův transformátor, bezdrátová telegrafie (rádio), bezlopatková turbína a další. 

Autor se však dle mého názoru nevěnuje jeho vynálezům až tak důkladně. Velký důraz dává na takzvanou "válku proudů", což "je označení pro obchodní konflikt a technologický spor, v němž šlo o to, zda se standardem pro distribuci elektrické energie stane proud stejnosměrný či střídavý" (zdroj), kterou několik let vedl se svým "sokem" Thomasem A. Edisonem, který zastával principy stejnosměrného proudu, přičemž Tesla vyzdvihoval proud střídavý. Zde se autor několikrát opakoval i v kapitolách, které byly zaměřené na jinou část Teslova života, což mě občas nudilo a četba se mi protivila.

Přesto první polovinu knihy považuji za velmi zdařilou, věnující se životu tohoto významného vědce, i jeho objevům a vynálezům. Autor krátce přibližuje i ostatní významné fyziky pracující na poli elektroinženýrství, jako např. Thomase Alvu Edisona, Guglielma Marconiho či Alberta Einsteina. Druhou polovinu však považuji za slabší, neboť se zde autor nevyvaroval senzacechtivosti a předkládá různé konspirační teorie s bulvárními názvy: "Tesla zavražděný nacisty", "Rozhovory s mimozemšťany" a podobně. Zpočátku dojmem působící kvalitní publikace získává spíše nálepku lacinosti a tím se může zařadit mezi populárně-naučné časopisy, jakých jsou na našem trhu mraky.

I přes pár drobných výtek jsem byla s touto knihou spokojená a dozvěděla se mnoho zajímavých a pro mě dosud neznámých informací o životě tohoto velikána, který se dočkal ocenění až dlouho po své smrti.

Závěrem doporučuji všem čtenářům, kteří se chtějí dozvědět nové informace či oprášit své staré vědomosti, zajímá je fyzika či přírodní vědy, jakož i životopisy slavných osobností. 

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské a nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, koupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Přes krvavé řeky | Karel Richter

autor: Karel Richter
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 374
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Podtitul knihy nazvaný Čs. východní odboj bez cenzury a legend hovoří za vše. Tato kniha přináší objevná a dosud neznámá fakta o počátcích formování československého východního odboje za druhé světové války tak, jak je ještě neznáte, neboť dříve byla často zkreslována komunistickou cenzurou a různými legendami. Autor tedy oprášil nejutajovanější archivní dokumenty a s větším časovým nadhledem se mu podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Některé informace, s nimiž autor přichází, jsou čtenářům málo známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem).

Této knihy a jejího zpracování jsem se trošku bála, přece jenom mé čtenářské zaměření se ubírá trochu jiným směrem, ale když se naskytla možnost přečíst si tuto knihu, váhala jsem jen chvíli. Druhá světová válka byla pro celý svět krutou zkušeností a i když od jejího konce uplynulo víc jak 70 let, stále je nutno si ji připomínat a nesmíme zapomenout ani na všechny její oběti, ať už to byli vojáci nebo civilisté. Ještě dnes se můžeme setkat s těmi, kteří vinou druhé světové války přišli o své nejbližší. Pro mladou generaci je tato válka už jen vzdálenou minulostí, která však žije natrvalo v každém z nás, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Autor nám v úvodním slově sděluje, jaké důvody jej vedly k napsání této publikace a zároveň bere část viny o zatajování a zkreslování pravdy o východním odboji podle politických potřeb ÚV KSČ na sebe, neboť tehdy pracoval jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu a musel se tehdejším směrnicím podřizovat, byť nerad, neboť se samozřejmě bál podstoupit riziko existenční likvidace. Myslím si, že mu to čtenáři s klidným srdcem odpustí, neboť tehdejší doba bohužel nepřála tomu, aby byly veřejnosti sdělovány pravdivé informace.

Přes počáteční zorientování se vám naskytne velmi čtivá publikace, která je oprostěna od suchých faktů, přesto nabitá faktografickými informacemi, často doplněná přímými svědectvími účastníků bojů (od prostých vojáků přes velitele) oživená vyprávěními obyvatelů ukrajinských vesniček, která jsou mnohdy očitými svědectvími, která si v sobě ponesou do konce života. Jejich životy mnohdy visely na vlásku, ale tito obyvatelé ukrajinských vesniček často různě pomohli československým vojákům (od poskytnutí přístřeší či jen jídla, po poskytnutí úkrytu přímo ve svých obydlích před německými vojáky). Často vás nejrůznější příběhy prostých lidí dojmou, neboť i v těchto krušných časech, jakými bezesporu druhá světová válka byla, vzkvétala láska, ale i nenávist. Nechybí ani vzpomínky významným osobností, úryvky dopisů a tehdejšího tisku či projevy nejrůznějších politiků.

Jelikož se jedná o literaturu faktu, kterou navíc napsal erudovaný člověk, nemám pochyby o pravdivosti a autentičnosti této publikace. Informace v knize obsažené byly pro mě novinkou ve všech směrech, neboť jsem se o československý východní odboj nikdy blíže nezajímala, což dnes považuji za chybu. V závěru nesmí chybět část s černobílými fotografiemi, které dotváří celkový obraz knihy. Pro bližší představu kniha disponuje i schématy bojů u Sokolova, včetně cesty, postupu a přesunu 1. čs. samostatné brigády. Na úplném závěru najdete všechny prameny a literaturu, ze kterých autor čerpal.

Pokud se zajímáte o druhou světovou válku a zároveň byste se rádi dozvěděli víc o českých a slovenských dějinách, které napsal sám život, neváhejte a tuto publikaci si nenechte ujít. 

90 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy EXPEDICE? | Martin Lavay

autor: Martin Lavay
nakladatelství: XYZ
rok vydání: 2017
počet stran: 288

Anotace:

Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka… Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou?

Zabila je lavina? Silný výboj elektrického proudu? Kulový blesk? Plazmoid? Nově vyvíjená zbraň? Vojáci? Opilí ruští papaláši? Domorodí Mansijové? Chantové? Trestanci z gulagu? UFO? Sněžný muž? Zabili se navzájem?

Moje zhodnocení:

O této tragédii jsem donedávna neměla ani ponětí. Na blogu Knižní velryby jsem si přečetla recenzi na tuto knihu a ihned poté jsem začala o Djatlovově výpravě zjišťovat více. Nejprve samozřejmě na Wikipedii a pak i na jiných webových stránkách. Jak už jsem několikrát zmiňovala, od koupi knihy mě odrazovaly fotografie zohavených mrtvých těl otisknutých v knize. Nakonec zvítězila zvědavost a knihu jsem si pořídila, za což jsem ráda.

Pokud jste o této tragédii, při níž přišlo o život devět mladých lidí doposud neznámým způsobem, ještě neslyšeli, pokusím se vám onu událost trochu přiblížit.

Skupina devíti mladých lidí, kterou vedl zkušený horský průvodce Igor Alexejevič Djatlov (odtud pojmenování Djatlovova expedice či výprava) se chtěla vydat do zatím neprozkoumané divočiny Sverdlovské oblasti na Uralu, projet desítky kilometrů na lyžích a nakonec vystoupat na uralskou horu Otorten (v překladu "Místo, kam nechoď"). Do cíle však nikdy nedošli. Večer 1. února 1959 se utábořili zřejmě vlivem špatného počasí v průsmyku pod Mrtvou horou a pravděpodobně v nočních hodinách 2. února došlo k doposud neobjasněné tragédii...

Onoho večera se členové výpravy ukládají ke spánku, večeří a píší pár řádků do humoristického časopisu, když v tom je něco vyruší, rozříznou stan zevnitř a jen v ponožkách a spodním prádle, a to i přesto, že panuje noc, všude okolo leží hluboký sníh a teploty se pohybují kolem ⎼25°C až ⎼30°C, se rozprchnou ven...

Ráda bych ještě dodala, že vesměs všichni byli spolužáci z Uralského polytechnického institutu. Jednalo se o zkušené horaly, přátele turistického lyžařského klubu s bohatými zkušenostmi z pobytů v přírodě. Navíc všichni byli mladí (20 až 38 let) a plní síly. Původně jich putovalo deset, jeden člen se však z výpravy oddělil kvůli chronickým revmatickým potížím.

Dva členové výpravy byli nalezeni mrtví pod vysokým cedrem, jejich těla byla částečně ohořelá, polonahá a bez bot. Další tři členy našli ležet ve sněhu mezi cedrem a původním tábořištěm. Ti se pravděpodobně chtěli vrátit pro oblečení do stanu, mezitím však umrzli. Poslední čtyři mrtvé objevili komisaři až za dlouhé dva měsíce. Těla se nacházela 75 metrů od cedru, v potoce pod vysokou vrstvou sněhu a byla nejvíce zohavena. Někteří měli rozdrcené hrudníky (bez modřin na kůži), neměli oči a jednomu tělu chyběl jazyk.

Zní to hrůzostrašně. Co se tedy mohlo stát? Tuto otázku si klade dodnes mnoho lidí, nikdy na ni však nebyla nalezena spolehlivá a jasná odpověď, neboť chybí věrohodné důkazy. Vzniklo tak nespočet hypotéz, které tato kniha mj. předkládá.

Ale vezměme to od začátku. Kniha je rozdělena na několik části. Nejprve se čtenář seznámí s cílem cesty, členy výpravy, popisem cesty a časovou osou. Autor zkoumá všechny důležité detaily včetně stanu, stop atd. Dále se kniha dělí na samotné vyšetřování, jak probíhalo, kdo pitval mrtvé a oficiální závěry vyšetřovatelů. Na místě činu se našly zajímavé předměty, které jsou probírány v samostatné kapitole. Další část se celkem obsáhle věnuje teoriím, proč vysokoškoláci zemřeli. Mohl za smrt devíti lidí kulový blesk, testování vojenské tajné zbraně, útok domorodců, lavina či snad UFO?

Stan horalů, jak jej nalezla pátrací skupina
zdroj

Každý, kdo je s touto tragédii seznámen, se zamyslí nad svou vlastní teorií, jak se vše mohlo stát. Autor se věnuje mnoha hypotézám, kdy předkládá fakta hovořící pro danou hypotézu, aby ji následně vyvrátil. Můj osobní názor ještě před přečtením samotné knihy, pouze s fakty, jež jsem si přečetla na internetu, byl ten, že všechno mohl způsobit "obyčejný" medvěd. Důvody, které vyvracejí útok medvěda, se dočtete v knize. Některé skutečnosti se v teoriích, jak vysokoškoláci zemřeli, doslova opakují. To mě malinko rušilo a měla jsem tendence řádky vždy přeskočit. Myslím si, že každý čtenář je natolik chytrý, že si určité věci dokáže zapamatovat a není potřeba je neustále opakovat.

Po teoriích následuje kapitola s příznačným názvem Deníky, která na mě hodně zapůsobila. Čtení zápisků členů výpravy bylo mrazivé, neboť jejich pisatelé netušili, že už jim zbývá jen pár hodin života. Bohužel se však nezachovaly všechny soukromé deníky.

Autor vyzpovídal experty z různých oborů (sociologie, patologie aj.), jimž pokládal otázky k objasnění některých nesrovnalostí. K tragédii se vyjadřují i uživatelé internetového blogu Itthmi.blog.cz, kteří si přáli zůstat v anonymitě. Jejich hypotézy jsou až mrazivě reálné.

Jedno z nalezených těl
zdroj

Kdo zavraždil a zohavil účastníky Djatlovovy expedice? Autor pokládá závěrečné otazníky, na které nejspíš nikdy nedokážeme najít pravdivou odpověď. Na úplný závěr nesmí chybět zmínka o Nadaci Djatlovovy výpravy (Фонд памяти группыљ Дятлова), která sdružuje pozůstalé, přátele a novodobé badatele, kteří mimo jiné spravují materiály o Djatlovově expedici a pořádají výpravy na místo dávné tragédie.

Tato kniha jasně a přehledně, přesto velmi čtivě předkládá výše nastíněnou tragédii, která nebyla dosud nikdy objasněna. Tehdejší vyšetřování bylo zpočátku zmatené, nikdo pořádně netušil, co se vlastně stalo. Do hledání se zapojili nejprve přátelé, poté milicionáři a nakonec se případu ujal hlavní vyšetřovatel. Bohužel amatérský přístup studentů v kombinaci s klasickým postupem, který byl zčásti efektivní a zčásti zastaralý vnesl do hledání chaos. Na místě se tak sešlo více vyšetřovacích skupin, které se vzájemně pletly, čímž bylo mnoho důkazů (např. otisků), zničeno ještě dříve, než vůbec nějaké vyšetřování začalo.

Pomník s fotografiemi členů turistického oddílu
Horní řada: Dorošenko, Dubininová, Djatlov
Prostřední řada: Zolotarjov, Kolmogorovová, Kolevatov
Spodní řada: Krivoniščenko, Slobodin, Thibeaux-Brignolles
zdroj

Kniha obsahuje velké množství poznámek pod čarou, které já osobně vítám a nepovažuji je za rušivé. Myslím si, že vhodně doplňují a zároveň přibližují čtenáři všechny okolnosti s případem související (např. geografická místa, dopravní prostředky, přírodní jevy apod.). V knize je rovněž otištěno mnoho černobílých fotografií nejen z místa činu, jež vyfotili vyšetřovatelé, ale i fotografií z průběhu cesty, jak ji zachytili samotní členové výpravy.

Doufala jsem, že si v knize přečtu výpověď jediného přeživšího Jurije Judina, který se od skupiny předčasně odpojil pro zdravotní potíže. Na ruské wikipedii jsem se dozvěděla, že zemřel v roce 2013 a jeho přáním bylo být pohřben s ostatními členy expedice.

V závěru knihy autor uvádí možné zdroje pro další pátrání - knihy o Djatlovově výpravě a webové stránky o Djatlovově výpravě. Knihy jsou v ruštině anebo angličtině. Totéž webové stránky, u kterých najdeme navíc i české odkazy, zejména na wikipedii a různá fóra.

Tragédie Djatlovovy expedice je fenoménem, který ve světě nemá obdoby, neboť se od roku 1959 dosud nepodařilo vyřešit tento případ jak zkušeným sovětským vyšetřovatelům, tak novodobým badatelům z celého světa, kteří mohli použít nové, často revoluční metody. Ani jednomu z nich se nepodařilo předložit ucelený a správný výklad událostí bez trhlin a nesrovnalostí. Myslím si, že tato tragédie už navždy zůstane zahalena tajemstvím.

Pro koho je kniha určená? Především pro ty čtenáře, kteří rádi řeší nevysvětlitelné záhady, zkoumají různé teorie a hypotézy a nevadí jim, že nedostanou odpověď na tu nejzásadnější otázku. V tom případě si knihu Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice nenechte ujít.

95 %

Slyšeli jste o zániku Djatlovovy výpravy? Jaký názor na tuto tragédii máte vy? Zamysleli jste se někdy nad svou vlastní hypotézou? 

Jestliže jste knihu již četli, jaký na ni máte názor?

Ráda si přečtu vaše názory a komentáře, na které samozřejmě odpovím :-) 

Marcela

Continue Reading...