pátek 17. ledna 2020

RECENZE: Sestřička | Christie Watson

autor: Christie Watson
překlad: Lucie Menclíková
originální název: The Language of Kindness: A Nurse's Story (2018)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


Autorka Christie Watson napsala knihu – příběh o profesi, která je víc než pouhým povoláním, být sestřičkou je pro mnohé poslání. Nahlédněte spolu s autorkou do nemocnice, tedy na místo, kde se neustále něco děje, ale kde se především zachraňují životy. Budete mít možnost sledovat příběhy pacientů různých věkových skupin, od úplně těch nejmenších na novorozenecké jednotce intenzivní péče, po geriatrické oddělení. Od zrození života, po jeho skon. 


Autorka ve své knize popisuje, jak jí její povolání doslova změnilo život. Ale začněme od začátku. Cesta k práci sestřičky nebyla vždy růžová. Autorka si totiž dlouhou dobu nebyla jistá, čím chce být. Vyzkoušela několik zaměstnání, než objevila práci ošetřovatelství. Spolu s touto knihou nahlédnete do britského zdravotnictví a uvědomíte si, jak moc se od toho českého liší.


Původně jsem od knihy měla jiná očekávání – v prvé řadě jsem totiž netušila, že se jedná o zahraniční autorku, díky čemuž se bude dost lišit i samotná práce ošetřovatelky od české zdravotní sestřičky. Nakonec podstata této práce zůstala zachována.

Tuhle práci nemůže dělat každý, ale to jsem věděla i předtím, jen knížka mě v tom více utvrdila. Pro práci v ošetřovatelství se musíte narodit. Jsou zde důležité nejen vědomosti a zkušenosti, které vás připraví na opravdovou a mnohdy náročnou práci, ale také empatie, laskavost, respekt a soucit – jen tak se pacientům přiblížíte a ulehčíte jim jejich cestu k uzdravení. 

Zároveň autorka čtenáře nenásilnou formou seznámila i s historií ošetřovatelství, jejíž znalosti jsou pro tuto práci nezbytné. Florence Nightingalovou zná jistě každý. Měla silné sociální cítění a jako jedna z prvních se zajímala o osud vojáků zraněných v Krymské válce. V roce 1860 otevřela Florence první zdravotnickou školu v Anglii. Vývoj tehdejšího zdravotnictví měl značný vliv na budoucí práci ošetřovatelky. Líbily se mi střípky z historie, kterými prokládala autorka své mnohdye motivní vyprávění. 

Přesto si nemyslím, že by autorka chtěla čtenářům hrát na city, a pokud se tak stalo, jistě to neměla v úmyslu. Pouze ukázala, co tato práce obnáší. Ne vždy má příběh, který vypráví, šťastný konec, ač by si jej každý přál, takže citlivější povahy musí počítat s tím, že uroní nejednu slzu. Mě dostal příběh o devítiletém chlapci jménem Tommy, který po autonehodě ochrnul od krku dolů - vyprávění jeho matky, proč mu nekoupila kolo, když si ho tolik přál - nemohla jsem zadržet slzy. Mnohé lidské osudy vás vezmou za srdce a zamyslíte se nad tím, že život je opravdu velmi křehký. Přesto se v knize najdou i příběhy, které vám dokáží vykouzlit úsměv na tváři.


Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo se chce dozvědět víc o důležitém poslání, kterým práce v ošetřovatelství bezesporu je. Pokud vás zajímá nemocniční prostředí, chcete se o něm, lidech, kteří zde pracují, ale také léčí, dozvědět více, je tato kniha pro vás ta pravá. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 2. července 2018

RECENZE: Chlapec, který přežil pochod smrti | Pavel Taussig

autor: Pavel Taussig
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace


Moje zhodnocení:


Autor sepsal v roce 1981 pro svého staršího syna životopis k jeho jedenáctým narozeninám, neboť přesně tolik let mu bylo, když ho deportovali i s jeho rodinou do Osvětimi. Poté ještě prošel dalšími tábory Mauthausen, Melk, Gunskirchen a pochodem smrti, přičemž všechny přežil. Psal si deník, do něhož zapisoval zážitky od zatčení přes koncentrační tábory do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. Psaním si pouze krátil dlouhou chvíli, když ležel v nemocnici v Rakousku a ještě byl přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil.


Chlapec, který přežil pochod smrti je autentickým vyprávěním malého jedenáctiletého chlapce, který se jednoho dne ocitl v Osvětimi i s celou jeho rodinou včetně matky, otce, matčiny sestřenice s manželem a jejich sedmnáctiměsíčním synem.




Knihu napsal Pavel Taussig, již původně sepsal jako životopis pro svého jedenáctiletého syna k narozeninám v roce 1981. Postupně pak autor text doplnil o poznámky, dobové dokumenty vystavené v koncentračních táborech, ale i původní přepis deníku, který psal těsně po osvobození od 4. května 1945 do 27.7.1945. 

Kniha čtenáře zaujme především svou obálkou, na níž je vyobrazen autorův deník s názvem knihy, pod nímž leží dobové dokumenty včetně samotné fotografie autora v dětském věku. Vlevo dole je patrná i fotografie s rodiči, jejíž celkovou podobu si můžete prohlédnout uvnitř knihy. 

Úvodem autor objasňuje, co jej vedlo k sepsání životopisu pro svého syna, přičemž upozorňuje, že text se měl blížit mysli jedenáctiletého dítěte, aby pro něj byl srozumitelný. Po úvodu rovnou oslovuje svého syna Martina, jemuž byl text původně určen. Svůj životopis autor poté doplnil o vlastní poznámky, v nichž uvádí některá fakta na pravou míru.




Autorův životopis jsem měla přečtený na jeden zátah. Opravdu silné a mrazivé čtení, které vás k sobě připoutá a nepustí. Člověk dodnes kroutí hlavou nad hrůznými činy, které byly páchány na Židech, přičemž o život přišly milióny nevinných mužů, žen i dětí, a to z velké části právě v koncentračních táborech. Co se týče autorova dětství, to bylo, jak je patrno z textu, šťastné, neboť si před válkou jeho rodiče žili velmi dobře, dokonce si mohli dovolit i služku. Poznámky uvedené pod čarou, ač mnohdy zajímavé, působily však při čtení rušivě. Chápu autorův záměr a přiznám se, že sama nevím, jak poznámky pod čarou vymyslet lépe, ale bohužel mnohdy byly poznámky delší než samotný text na stránce, což způsobilo, že jsem se párkrát v textu dočista ztratila. Poznámky pod čarou zcela narušily tok mých myšlenek a příběh možná trochu zbytečně narušil. Věřím však, že se najdou čtenáři, kterým to vadit nebude ani v nejmenším. Životopis je doplněn o fotografie z domácího archivu, jež dokreslují atmosféru ničím nerušeného života před zatčením, kdy se sice Pavlovi rodiče obávali deportování, ale ke sklonku války tajně doufali, že se jim vyhne. Bohužel se tak nestalo.

Kapitola s názvem "Nešťastný den" dává na srozuměnou, čeho se bude týkat. Myslím, že autorovi 26. říjen 1944 zůstane navždy v paměti. Opět se jedná o velmi silné, syrové a upřímné čtení, které vás nenechá chladným. V další kapitole autor líčí, jak je deportovali z lágru do lágru. Dokonce popisuje, jaké měl nejen on, ale i celý transport štěstí, že v té době již byly zbourané pece od krematorií, aby Němci důkazy své činnosti utajili. Transport tak neprošel selekcí a nejspíš i to zachránilo mnohým (včetně autora) život.




I když se jedná o desítku stránek, na nichž autor popisuje očima jedenáctiletého chlapce hrůzy, které zažíval v koncentračních táborech, v létě 1945 popsal dokonce jeden den v koncentračním táboře podrobněji. 

Druhá polovina knihy je věnována autorovým deníkovým zápiskům ode dne osvobození 4.5.1945 až do 27.7.1945, tedy do doby, kdy se autor vrátil domů a setkal se s rodiči. Tyto zápisky popisují den za dnem, přičemž jsou celkem stručné. Autor se v nich nevěnuje svým niterným pocitům, ale vesměs popisuje jídelníček a zdravotní problémy, s nimiž se potýkal. Možná je to škoda, protože zrovna na tuto část jsem se nejvíc těšila, že mě psychicky vyčerpá a vyždímá, ale nestalo se tak. Ke konci mohou tyto zápisky dokonce začít nudit, neboť se dokola opakují tytéž činnosti.




Závěrem autor shrnul, jak to vidí dnes, přičemž v této části se opět vesměs opakují události uvedené na začátku v životopisu. Poté ovšem autor pokračuje ve svém životopisu a líčí vesměs pracovní úspěchy, které ho v životě potkaly. Autor o svých zážitcích nerad hovoří, ale v roce 2014 udělal výjimku, kdy byl pozván nadací Pomník zavražděných evropských Židů na veřejnou besedu s česko-německým spisovatelem Janem Faktorem. Druhý den besedoval s žáky dřevařské průmyslovky v Berlíně. Jeho osobní účast na takovýchto akcích však tímto neskončila. Zúčastnil se 70. výročí osvobození tábora Auschwitz-Birkenau, stejně tak i 75. výročí osvobození tohoto tábora. Od té doby autor beseduje celkem pravidelně a pozvánky neodmítá.

Chlapec, který přežil pochod smrti je útlá knížečka menšího formátu, ale o to většího obsahu. Myslím si, že je jedině správně, že se tyto knihy vydávají, protože na hrůzy, které se děly, bychom neměli zapomínat, ale zároveň je třeba se z nich poučit, aby se už nikdy v životě neopakovaly.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si můžete také knihu Chlapec, který přežil pochod smrti koupit.
Continue Reading...

středa 10. ledna 2018

RECENZE: Tesla - Génius, který zkrotil elektřinu | David J. Kent

autor: David J. Kent
překlad: Radomír Beneš
originální název: Tesla: The Wizard of Electricity
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2017
počet stran: 248
oficiální anotace 


Moje zhodnocení:


Tato populárně-naučná publikace předkládá známá i méně známá fakta o Nikolu Teslovi, významném srbském fyzikovi a vynálezci, který vynalezl mimo jiné asynchronní motor nebo přišel na způsob dálkového přenosu elektrické energie. Spisovatel David J. Kent v této knize odhaluje a přibližuje čtenářům tohoto významného fyzika, jeho život, dramatické události i tajemství, která jej obestírala. I přes mnohé fantastické vynálezy upadl téměř v zapomnění a jeho úspěchy sklidili jiní. Tesla se své slávy nakonec dočkal, i když dlouho po své smrti. Kniha přináší zajímavé a mnohdy téměř neznámé fotografie, které vám přiblíží nejen život Nikoly Tesly, ale hlavně jeho vědeckou činnost.

✽ 

Tesla - Génius, který zkrotil elektřinu je na první pohled úchvatná kniha, po prolistování plná krásných ilustrací a fotografií, dobových listin a dokumentů, plánků a nákresů, vše vyvedené (včetně textu) na křídovém papíře, která informacím uvnitř obsaženým dodává jistý punc výjimečnosti. 

David J. Kent se zaměřuje na popularizaci vědy způsobem, jakému široká veřejnost dobře rozumí. Autor má za sebou 30 let vědeckého výzkumu, poradenství a psaní. Doposud uvedl více než 100 prezentací na vědeckých setkáních různé úrovně a učil v krátkých kurzech s celou řadou vědeckých témat. Mezi jeho psaná díla patří množství článků v recenzovaných vědeckých časopisech, technických zpravodajích a publikacích obecného zájmu. Mimo publikace o Nikolu Teslovi napsal například životopis o Abrahamovi Lincolnovi, jehož už léta obdivuje.




Kniha se dělí na 9 kapitol, přičemž každá má svůj název, který vystihuje období a milníky Teslova života. Na začátku nechybí krátká předmluva, v závěru knihy najdete seznam použité literatury, chronologický přehled nebo třeba poznámky či závěrečné poděkování. 

Kniha, ač je svým provedením trochu těžší, co se týče váhy, se čte velice lehce, a to nejen díky velkému množství fotografií, které jsou mnohdy přes celou dvojstranu, ale i povedeným grafickým zpracováním. Samotný text je psán čtivým stylem, dozvídáme se mnoho informací z Teslova dětství, dospívání, ale hlavně z období, kdy plodil jeden vynález za druhým. Původně se jeho život měl ubírat jiným směrem, neboť otec byl pravoslavný kněz, ale jelikož jeho starší bratr Dan, na kterého jakožto prvorozeného syna byla upřena největší pozornost a rozvíjení talentu, předčasně zemřel, na dráhu kněze se měl vydat Nikola. Osud tomu chtěl však jinak a nakonec po prodělání těžké nemoci, ze které se záhadně vyléčil, když mu otec svolil studovat elektroinženýrství, se jal studovat do Štýrského Hradce a konečně se začal naplno věnovat tomu, o čem snil.




Nebudu zde sáhodlouze popisovat všechny jeho vynálezy, neboť jich bylo mnoho a většinu si nechal poté i patentovat. Mezi nejznámější patří ucelený systém střídavého proudu tvořený dynamy, transformátory a motory, který představuje základ současné elektrické rozvodné sítě, dále pak asynchronní indukční motor, Teslův transformátor, bezdrátová telegrafie (rádio), bezlopatková turbína a další. 

Autor se však dle mého názoru nevěnuje jeho vynálezům až tak důkladně. Velký důraz dává na takzvanou "válku proudů", což "je označení pro obchodní konflikt a technologický spor, v němž šlo o to, zda se standardem pro distribuci elektrické energie stane proud stejnosměrný či střídavý" (zdroj), kterou několik let vedl se svým "sokem" Thomasem A. Edisonem, který zastával principy stejnosměrného proudu, přičemž Tesla vyzdvihoval proud střídavý. Zde se autor několikrát opakoval i v kapitolách, které byly zaměřené na jinou část Teslova života, což mě občas nudilo a četba se mi protivila.




Přesto první polovinu knihy považuji za velmi zdařilou, věnující se životu tohoto významného vědce, i jeho objevům a vynálezům. Autor krátce přibližuje i ostatní významné fyziky pracující na poli elektroinženýrství, jako např. Thomase Alvu Edisona, Guglielma Marconiho či Alberta Einsteina. Druhou polovinu však považuji za slabší, neboť se zde autor nevyvaroval senzacechtivosti a předkládá různé konspirační teorie s bulvárními názvy: "Tesla zavražděný nacisty", "Rozhovory s mimozemšťany" a podobně. Zpočátku dojmem působící kvalitní publikace získává spíše nálepku lacinosti a tím se může zařadit mezi populárně-naučné časopisy, jakých jsou na našem trhu mraky.

I přes pár drobných výtek jsem byla s touto knihou spokojená a dozvěděla se mnoho zajímavých a pro mě dosud neznámých informací o životě tohoto velikána, který se dočkal ocenění až dlouho po své smrti.

Závěrem doporučuji všem čtenářům, kteří se chtějí dozvědět nové informace či oprášit své staré vědomosti, zajímá je fyzika či přírodní vědy, jakož i životopisy slavných osobností. 


85 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské a nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, koupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...