RECENZE: Panny a netvor | Roman Cílek

autor: Roman Cílek
nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
rok vydání: 2018
počet stran: 280
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Postarší dáma žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá, ale sama si v duchu není jistá, zda si opravdu přeje, aby ho policie našla. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí vůči mladým ženám. Toto je krátká anotace jedné z povídek, která potvrzuje, že autor je mistrem v dramatickém líčení vypjatých lidských osudů.

✽

Kniha Panny a netvor obsahuje třináct povídek s kriminální zápletkou, z nichž jedna dala celé knize jméno. Autorem není nikdo jiný než Roman Cílek, který má na svém kontě již mnoho různých detektivních příběhů či povídek. Autor však nepíše jen detektivky, ale věnuje se i literatuře faktu.

Povídky v knize obsažené jsou různorodé, stejně tak i zločiny a jejich pachatelé. Některý detektivní příběh je kratší, jiný naopak delší, ale všechny si zachovávají svou kvalitu. Je totiž umění rozepsat na pár stranách originální zápletku tak, aby čtenáře nejen zaujala, ale byla i dostatečně čtivá a nutila čtenáře přečíst si ji až do konce. 

Povídky se nijak neprolínají, každá z nich je samostatnou detektivní povídkou, ale v několika povídkách vystupují tytéž postavy. Styl vypravování je jednoduchý, je vidět, že autor se svému řemeslu věnuje už mnoho let, souvětí nejsou kostrbatá, mají hlavu a patu a čtou se velmi dobře. Co se týče zápletek, ty jsou velmi rozmanité, ale jak už to tak bývá, některé povídky mě bavily více a jiné méně. Krátké detektivní povídky sice nikdy nemohou dosáhnout kvalit detektivního příběhu o 300 stranách, přesto jsem si jejich čtení užila od začátku do konce. Nejpovedenější mi přišly povídky Trojúhelník o čtyřech stranách, Sklidíš jen to, co jsi zasel, Jako když se valí šutry a Blízký dotek třaskaviny.

Co mi malinko na autorových povídkách vadilo, bylo rychlé odkrytí pointy a tím pádem i bleskové utnutí celého příběhu. Nejspíš to byl autorův záměr, ale já se vždycky malinko vzpamatovávala, že už je zčistajasna konec. Někdy mi to bylo až líto. Rozhodně si totiž myslím, že některé povídky měly potenciál stát se samostatným detektivním příběhem.

Závěrem bych chtěla uvést, že se jedná o oddechové čtení, jež doporučuji všem, kteří nemají čas na klasickou detektivku. Ne každý má rád povídky, ale tyto považuji za příjemné, oddechové, nenáročné a vhodné na zkrácení delších chvil. Jejich bezespornou výhodou je, že po ukončení jedné povídky nejste nuceni bezprostředně začít číst následující, ale knihu můžete kdykoliv odložit. Jsou pro svůj rozsah proto vhodné i pro příležitostné čtenáře. 

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA, kde si také můžete knihu Panny a netvor zakoupit.

Continue Reading...

RECENZE: Syndrom odumřelé duše | Roman Cílek

autor: Roman Cílek
nakladatelství: Moba (Moravská Bastei)
edice: Původní česká detektivka
rok vydání: 2016
počet stran: 256

Syndrom odumřelé duše je název souboru jedenácti krátkých detektivních povídek.

Anotace:

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce. Až příliš často se totiž musí dívat do očí a naslouchat lidem se syndromem „odumřelé duše“.

Vlastní názor:

Roman Cílek je vždy zárukou dobrého detektivního čtení, ať už se jedná o literaturu faktu či detektivní povídky. Od tohoto autora jsem zatím četla jen dvě knihy, a to Olga Hepnarová: Zabíjela, protože neuměla žít a Letopisy zločinu. S oběma jsem byla spokojená, takže když se mi naskytla možnost přečíst si další autorovu knihu, neváhala jsem.

To jsem však ještě netušila, že se jedná o povídky. Zjistila jsem to až po přečtení tří "kapitol". Z anotace není vůbec zřejmé, že se jedná právě o povídky, což považuji za menší nedostatek. V očekávání jednoho detektivního příběhu jsem jich dostala hned jedenáct. Přiznám se, že mě to zpočátku malinko zklamalo, ale ve výsledku jsem spokojená. Povídky jsou tak akorát krátké a čtivé. Přečtené jsem je měla za jediný den, neboť od knihy nešlo jen tak odejít. Jelikož tento literární žánr nevyhledávám, tak jsem byla upřímně zvědavá, jaký zločin mě čeká v další povídce. Myslím si, že díky této knize jsem povídkám přišla více na chuť a určitě se jim bránit v budoucnu nebudu. 

Jak už je tedy na úvod zmíněno, kniha obsahuje celkem jedenáct detektivních povídek, z nichž jedna dala název celé knize. 

Obecně bych tyto povídky rozdělila do dvou pomyslných skupin, a to na povídky, v nichž se objevuje klasické policejní vyšetřování s detektivy v hlavní roli, kteří zločin vyšetřují standardními postupy - ohledání mrtvoly, výslech svědků apod., kdy samozřejmě není možné jít více do hloubky. Tady bych zařadila např. povídky Z ruky do úst nebo Smrt muže s koňskou hlavou, ačkoliv minimálně ve dvou povídkách sehrála k dopadení vraha náhoda. Druhá skupina je zaměřena na detektivní příběhy popisující osudy lidí, kteří se sami stávají součástí zločinu. Do této skupiny můžeme zařadit hned první povídku s názvem Pěší pochod očistcem. 

Povídky jsou různorodé, stejně tak i zločiny a jejich pachatelé. Povídky se nijak neprolínají, každá z nich je samostatnou detektivní povídkou. Styl vypravování je jednoduchý a rozuzlení většiny povídek je překvapivé. A samozřejmě nechybí ani zápletka. Jelikož se jedná o krátké detektivní příběhy, nikdy nemohou dosáhnout kvalit detektivního příběhu o 300 stranách. Přesto jsem si jejich čtení užila, byť byly některé povedené více jiné méně. Nejvíce jsem se pobavila u povídky s názvem Maminka z dovozu.

Bohužel bych měla ke knize jednu výtku, a sice, že se v ní vyskytuje celkem dost překlepů. Jedna povídka jich je doslova plná, což trošku kazí celkový dojem. 

Na závěr chci uvést, že se jedná o oddechové čtení, které doporučuji všem, kteří nemají čas na klasickou detektivku. Ne každý má rád povídky, ale tyto považuji za příjemné, oddechové, nenáročné a vhodné na zkrácení delších chvil. Jejich výhodou je, že po ukončení jedné povídky nejste nucení bezprostředně začít číst následující, ale knihu můžete kdykoliv odložit. Jsou pro svůj rozsah proto vhodné i pro příležitostné čtenáře. A pokud je edice Původní česká detektivka od nakladatelství MOBA vaše oblíbená, jistě nesmí chybět ve vaší knihovně. Jedná se totiž již o její 249. svazek.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA. Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji koupit například zde.

Continue Reading...