sobota 26. ledna 2019

RECENZE: Motýlí křik | Jan Tománek

autor: Jan Tománek
nakladatelství: XYZ
rok vydání: 2018
počet stran: 336
anotace


Moje zhodnocení:


Televizní reportér Pavel Černý se cítí odepsaný a touží po pořádné reportáži, která by ho vynesla zpět na výsluní. To se mu velmi brzy splní. Když je sekretář ministerstva zemědělství Spojených států nalezen mrtev, na místo činu vyrazí právě Pavel Černý, aby o tom natočil reportáž. Úmrtí působí podezřele, což se velmi brzy potvrdí. Následující události zavedou Pavla až do nejvyšších pater světové politiky a utajených mocenských skupin. Z Prahy se čtenář přenese až na konferenci Bilderberg, která za zavřenými dveřmi jedná o budoucnosti světa. Thriller plný konspirace, která se pravdě blíží více, než si dokážete připustit...


Konspirační thriller Motýlí křik je prvním vydaným románem Jana Tománka. Autor absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Je znám jako režisér a scénárista divácky úspěšných animovaných filmů Kozí příběh, za které získal řadu ocenění.

Knihu jsem vyhrála na facebookových stránkách Motýlí křik i s autorovým věnováním. Konspirace miluji, proto jsem dlouho neváhala a pustila se do čtení. Impulsem byla také probíhající #vyzvaspointou, které jsem se rozhodla zúčastnit a jejíž lednové téma znělo "Jakou novou prvotinu čteš v lednu?".

Hlavní postavou je televizní reportér Pavel Černý, jehož sláva dávno vyhasla a v současné době točí maximálně reportáže o ztracených psech. Vše se změní v okamžiku, kdy je ve výkopu objeven mrtvý sekretář ministerstva zemědělství Spojených států. Pavel získá informace o podezřelém úmrtí a natočí reportáž, která bude mít mezinárodní přesah. To je však pouze začátek. Pavel se ocitne ve víru událostí, které ho dostanou do Tyrolských Alp na konferenci Bilderberg. 

Celou knihou čtenáře provází vícero postav, jejichž pohledy se rychle a pravidelně střídají. Některé z nich zůstávají po celou dobu příběhu, některé se v knize jen mihnou. Co mohou mít společného obyčejný televizní reportér z Prahy, zapálený Američan Robert Cox, starý, ale stále aktivní David Richfield, jehož jmění se dá srovnávat s Billem Gatesem, a moc dobře ví, jak řídit kapitál i politiky, či hrabě Jan Antonín Černohorský, který až nápadně připomíná knížete Schwarzenberga? Každý z nich má svůj cíl, který je pro ně důležitý a neváhají jít takříkajíc přes mrtvoly. Boj o moc, o politické postavení, ale i touha po obyčejných informacích. To vše a ještě mnohem více naleznete v tomto skvěle napsaném českém konspiračním thrilleru, který je zasazen do pražských reálií.


Přes rozvláčný začátek se příběh čte velmi dobře, čemuž napomáhají i kratší kapitoly, díky nimž nabýváte dojmu, že děj rychleji odsýpá. Přesto jsem celkem dlouho čekala na první a pořádný zvrat, který zahýbal dějem a rozvířil nějaké emoce. Písmo je menší, ale čte se dobře. Velmi pozitivně hodnotím obálku i se samotným názvem, který byl pro mě tajuplný a přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, co od příběhu očekávat. Anotaci jsem jako obvykle jen přelétla očima a nevěnovala jí více pozornosti. Nakonec jsem udělala dobře, protože příběhy, v nichž je hlavním tématem politika, moc nevyhledávám, a byla by škoda, kdyby mi tato kniha unikla.

S tímto typem příběhu, v němž jsou v popředí konspirační teorie, se u českého autora setkávám poprvé a na české knižní scéně rozhodně chybí. Motýlí křik je přirovnáván ke knihám Dana Browna, což ráda potvrdím. Autor nám v knize předkládá fakta, která jsou dohledatelná a ověřitelná na internetu, takže nevaří pouze z vody. Zpočátku jsem tedy měla pocit, že jsem se ocitla v nějaké encyklopedii, prostřednictvím které nás autor seznamoval s dobře známými fakty, k čemuž předložil i grafy. Připadala jsem si trochu jako ve škole (což nebyl dobrý pocit 😀). Na druhou stranu chápu autorův záměr seznámit s těmito informacemi i nepolíbené čtenáře.

Velice se mi líbily takzvané reportáže, které byla psány kurzívou a já je vnímala přesně tak, jak je vídám v televizním zpravodajství. Živě jsem si je dokázala představit a běžely mi doslova před očima. Mnohem více jsem si připustila fakt, že ne vždy, co nám média sdělují, se ztotožňuje s pravdou. Ale je velmi snadné jejich pravdě podlehnout. Odteď si budu dávat větší pozor.

Zčásti jsem se ztotožnila s postavou Pavla Černého, který viděl jen to, co vidět chtěl a často si nedal více věcí do souvislosti. Autor často čtenáře dovedl do slepé uličky, z níž byla obtížná cesta ven. Líbilo se mi, jak postupně vše do sebe zapadalo a dávalo čím dál větší smysl. Na konci jsem však byla mírně v rozpacích, zůstala mi spousta nezodpovězených otázek a asi jsem čekala něco více šokujícího. Musela jsem určitou část číst aspoň třikrát, abych ji pochopila. Ale jako celek je kniha nadprůměrná a na české poměry velmi povedená. Kniha je psána moderním stylem a může směle konkurovat zahraničním titulům.

Motýlí křik doporučuji milovníkům konspiračních teorií a čtenářům, kteří by se rádi dozvěděli, jak funguje svět. 


✰✰✰✰


Máte rádi konspirační teorie? 
Už jste četli Motýlí křik Jana Tománka?
Budu se těšit na vaše komentáře.
Continue Reading...

neděle 20. ledna 2019

RECENZE: Velký Gatsby | Francis Scott Fitzgerald

autor: Francis Scott Fitzgerald
překlad: Rudolf Červenka, Alexander Tomský
originální název: The Great Gatsby (1925)
ilustrace: Lukáš Tomek (Tomski&Polanski)
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 260
anotace


Moje zhodnocení:


Nick Carraway, který je zároveň vypravěčem příběhu, přijíždí do Spojených států, aby se zde věnoval obchodu s cennými papíry. Jeho sousedem je pohádkově bohatý Jay Gatsby, který ve svém sídle často pořádá monumentální večírky a jednoho dne Nicka požádá, aby domluvil setkání s jeho sestřenicí Daisy. Gatsby Daisy miluje, ale ta je vdaná za Toma Buchanana. Manželství není šťastné. Tom Buchanan se schází s milenkou Myrtle, která shodou okolností skončí pod koly Gatsbyho auta...


Nakladatelství Leda vydalo v roce 2018 první ilustrované vydání zásadního amerického románu Velký Gatsby, jehož autorem je Francis Scott Fitzgerald. Grafickou podobu knihy včetně obálky má na svědomí desingerské studio Tomski&Polanski, které této knize dodalo úplně jiný rozměr.

Příběh pohádkově bohatého Jaye Gatsbyho a jeho nenaplněné lásky k Daisy, který je většině čtenářům již notoricky známý, ať už v knižní podobě nebo v té filmové, se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století v kulisách amerického jazzového věku, byl čtenáři přijat velmi pozitivně.

Tohle dnes již klasické dílo americké literatury ukazuje, jak mohou peníze ovlivnit charakter člověka a doslova ho zkazit. A nejen to. Přibližuje tehdejší dobu, kdy si boháči žili svůj americký sen, trávili všechen svůj čas na večírcích, kde alkohol tekl proudem. Kniha obsahuje celkem dost zajímavých myšlenek, které se však dle mého ztrácejí v nudně podaném příběhu.


Příběh není moc obsáhlý a jelikož jeho vypravěčem není Jay Gatsby, ale Nick Carraway, působí dost povrchně, což perfektně sedí k době, v níž se odehrává. Začátek působí dost nudně a rozvláčně a než se na scéně objeví Jay Gatsby, uběhne moře stran. Ani poté nedostane děj žádnou šťávu a vyprávění se nese v klidném tónu. Po celou dobu jsem čekala na zásadní momenty, které mi v hlavě utkvěly díky nejnovějšímu filmovému zpracování. Závěr byl napsán velmi zvláštně a dost nepřehledně, ale konečně se čtenář dočká dramatických scén.


Jelikož jsem viděla dříve filmovou adaptaci z roku 2013 s Leonardem DiCapriem v hlavní roli, která mě velmi uchvátila, a to nejen skvělými hereckými výkony, věděla jsem, o čem příběh pojednává a samozřejmě i jak dopadne. Knižní podoba však tu filmovou dle mého názoru nepředčila. Film prýští emocemi, prožívala jsem přesně to, co prožívají postavy, ať už jsem jim fandila či je nenáviděla. Kniha na mě takový vliv neměla. Čekala jsem, kdy se dostaví nějaké emoce, kdy mi bude některé postavy líto, ale nic z toho se bohužel nestalo. Chyběly mi zde také podrobnější popisy. Jen díky filmu jsem si například dokázala představit, jak honosné a velkolepé večírky Gatsby pořádal.


Ilustrace jsou nádherné a byla jsem jimi velmi unešena. Kniha obsahuje celkem 34 ilustrací, které dokonale dokreslují a úžasně graficky ztvárňují zásadní momenty děje.

Celkový příběh bych hodnotila průměrně, ale překrásné ilustrace a moderní překlad dělají z knihy mnohem víc, než jen povinnou četbu k maturitě.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha a její nádherné ilustrace zaujaly, můžete si ji pořídit přímo zde.

Continue Reading...

čtvrtek 17. ledna 2019

RECENZE: Dívky ve vodě | Victoria Jenkins

autor: Victoria Jenkins
překlad: Andrea Felcmanová
originální název: The Girls in the Water (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Knihy Omega
rok vydání: 2018
počet stran: 392
anotace


Moje zhodnocení:


Když se jednoho mrazivého lednového rána v cardiffském parku Bute objeví mrtvola mladé ženy, která nese známky mučení, zahýbe to i se zkušenou inspektorkou Alex Kingovou i její mladší kolegyní Chloe Laneovou. Za několik dní se pohřešuje další mladá dívka. Brzy je zjištěno, že obě chodily do téže terapeutické skupiny, a proto se Alex Kingová s Chloe Laneovou domnívají, že spolu oba případy souvisejí. Ani s jednou dívkou se život nemazlil. Napětí se vystupňuje, když se v nebezpečí ocitá i samotná policistka Chloe, jíž před lety zemřel bratr, a okolnosti jeho smrti zůstávají nejasné. Chloe pátrá na vlastní pěst a odhaluje tajemství, které si někdo střežil spoustu let.


Ke konci roku vydal Dobrovský s.r.o. první díl nové krimi série s ženskou detektivní dvojicí Kingovou & Laneovou s názvem Dívky ve vodě.

Knihu napsala Victoria Jenkins, která žije s manželem a dcerou v Jižním Walesu, kde se také odehrává série jejích krimi románů s detektivy Kingovou a  Laneovou v hlavní roli. Dívky ve vodě se zařadily mezi třicítku nejlepších bestsellerů britského Amazonu a pěti bestsellery amerického Amazonu.

Dívky ve vodě mě svým názvem trochu odrazovaly, protože těch "dívek" je v poslední době v názvech už příliš a některého čtenáře to může doslova odradit. Na druhou stranu mi do oka padla líbivá obálka a lákavá anotace. Konečně přišla autorka s ženskou dvojicí - detektivy - v hlavní roli. K tomu musím podotknout, že se jedná o velmi příjemnou změnu.


Příběh začíná prologem, který vás ihned vtáhne a navnadí na další stránky. Začátek je velice slibný. Po prologu se krátce seznámíme s hlavními hrdinkami - služebně starším detektivem a inspektorkou Alex Kingovou a její kolegyní konstáblem Chloe Laneovou. Po následném objevu mrtvé ženy, jejíž tělo nese známky mučení, se rozbíhá kolotoč vyšetřování a pátrání po vrahovi. V příběhu se však prolíná nejen vyšetřování, ale také osobní životy dvou hlavních hrdinek. Obě se potýkají s démony, ale obě se s nimi snaží ze všech sil vyrovnat. Chloein bratr zemřel za podivných okolností a i když byl případ již dávno uzavřen, Chloe se snaží zjistit pravdu stůj co stůj, i za cenu porušení vnitřních předpisů.

Autorka píše velmi čtivě, což mi dáte jistě za pravdu, pokud jste již Dívky ve vodě četli. Příběh mě pohltil už od prvních stránek, ale čím více jich přibývalo, tím více jsem si uvědomovala, že se děj neposouvá tempem, které bych u tohoto thrilleru předpokládala. Gradace napětí se dočkáme až v samém závěru, který přinese slibovaný šokující závěr. Překvapivý byl, o tom žádná, jen jsem však nabyla dojmu, že autorka své čtenáře víceméně podvedla.

Jedná se o dost slušnou a zcela jistě nadprůměrnou detektivku, která má však své mouchy, ale věřím, že se jich autorka do budoucna vyvaruje a její další příběhy se budou stále jenom zlepšovat. Ujít si je rozhodně nenechám, a to i přesto, že jsem si z Dívek ve vodě, jak se říká, na zadek nesedla.

Pokud máte rádi čtivé, přesto poklidné detektivky, které vedou k akčnímu a napínavému konci, jež vynikají sympatickými hlavními postavami, které si s sebou nesou traumatizující minulost, jíž se však snaží postavit čelem, jsou Dívky ve vodě tím správným čtením právě pro vás.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Dívky ve vodě vydal pod značkou Edice Knihy Omega. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 10. ledna 2019

RECENZE: Kavárna v Kodani | Julie Caplin

autor: Julie Caplin
překlad: Jana Chartier
originální název: The Little Café in Copenhagen (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 352
anotace


Moje zhodnocení:

Kate pracuje jako manažerka pro jednu úspěšnou PR agenturu v Londýně a chybí velmi málo k tomu, aby byla povýšena. Tato mladá, úspěšná a okouzlující žena má skvělého přítele, ale jen  do doby, kdy jí ukradne nápady, díky nimž získá povýšení místo ní. Ráda by všem dokázala, že není tak nezkušená, jak si všichni myslí, a proto neodmítne nabídku, aby získala jako nového klienta velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku. Jedná se takřka o její poslední šanci, protože práce je pro ní vším.
Musí absolvovat cestu do Kodaně s hrstkou otravných novinářů, aby poznali životní styl hygge. Tento původně otravný PR výlet se nakonec změní v cestu poznání nejen sebe sama.

✽ 

Kavárnu v Kodani s okouzlující obálkou a příběhem, který voní kávou, skořicovými šneky a neodolatelnou esencí dánského štěstí a hygge, napsala americká autorka Julie Caplin a vydalo ji nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis.

Po delší době jsem si s chutí přečetla román o lásce, který se zčásti odehrává v Londýně a zčásti v Kodani. Kate Sinclairová po neúspěšném povýšení, které jí vyfoukl její teď už bývalý přítel Josh, má možnost získat další zakázku - podmínkou je pochopit dánský životní styl hygge. Získání této zakázky se nakonec ukáže jako hračka a Kate chce všem dokázat, že není tak neschopná a nezkušená, jak se může na první pohled zdát. K získání nového klienta, tedy velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku, musí odjet na výlet do Kodaně s hrstkou novinářů, mezi nimiž je i Benedict Johnson, kterému dala Kate příznačnou přezdívku "vzteklá liška".

Pokud máte za sebou již několik milostných románů a v tomto žánru máte dost načteno, vůbec vás nepřekvapí, jakým směrem se bude děj nadále ubírat. Prvotní antipatie získané pouhým telefonním hovorem se nakonec změní v něco víc než pouhou sympatii. Na celém příběhu však musím vyzdvihnout místo, kde se odehrává, a tím je důležitá (leč zpočátku protivná) cesta do Kodaně, která všem zúčastněným změní nejen pohled na věc, ale celkově i celý život. Knížka je provoněná kávou, ale hlavně dánským pečivem, především skořicovými šneky, které jsou u místních lidí tolik oblíbené. Spolu s hrdiny poznáváme krásy hlavního města Dánska a nejeden čtenář se tak zatouží rozjet přímo do Kodaně a navštívit onu kavárnu, od níž se odvíjí celý příběh.


Pokud jste do teď netušili, co znamená hygge a proč jsou Dánové pokládání za jeden z nejšťastnějších národů na světě, po přečtení této knihy už v tom budete mít jasno a nebudete potřebovat žádné příručky k pochopení tohoto životního stylu. Třeba se nakonec i dozvíte, že podle něj již dávno žijete.

Jelikož sama autorka pracuje v PR a díky tomu procestovala kus Evropy, čtenář poznává i zákulisí a vše, co tato práce obnáší. Dozvíte se, že udržovat vztahy s veřejností není nic jednoduchého, navíc, když musíte spolupracovat s protivnými novináři, kteří se chovají hůře než rozmazlené děti.

Všechny postavy, které v knize vystupují, se autorce povedly skvěle vykreslit. Žádná si není podobná a nakonec si všechny oblíbíte i přes jejich negativní vlastnosti.

Co však musím knize vytknout, je přílišná pohádkovost u nápravy chování některých postav. V životě to totiž není až tak jednoduché, jak prezentuje autorka. Pokud si člověk svých chyb není dlouhodobě vědom, těžko ho jedno promluvení do duše od jedné "píáristky" změní.

Tento román jsem si přečetla s velkou chutí (nejen na skořicové šneky), ale také si u něj uvědomila, proč vlastně tento žánr až tak nevyhledávám. Vadí mi, že vím, jak skončí. Na druhou stranu však chápu, proč si jej čtenářky oblíbily. Nemusíte se nijak zvlášť soustředit na čtení, příjemně si u knihy odpočinete a na okamžik uniknete realitě.

Celkově knihu hodnotím velmi kladně, neboť se jedná o milé odpočinkové čtení vhodné na dlouhé zimní večery, při kterém poznáte nejeden recept na štěstí. Kavárnu v Kodani doporučuji všem romantickým duším, pro které bude tato kniha laskavým pohlazením a časem vhodným k vypití dobré kávy.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také Kavárnu v Kodani můžete koupit, a to i v elektronické podobě.
Continue Reading...

čtvrtek 3. ledna 2019

RECENZE: Vražda v Orient-expresu | Agatha Christie

autor: Agatha Christie
překlad: Eva Kondrysová
originální název: Murder on the Orient Express (1934)
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 256
anotace


Moje zhodnocení:


Hercule Poirot přijíždí do Istanbulu, aby si zde odpočinul a prohlédl místní pamětihodnosti poté, co vyřešil v Sýrii jeden případ. Krátce na to je však telegramem odvolán neodkladně do Anglie a pro cestu se rozhodne využít Orient-expres. Po nástupu ho upoutá jeden pasažér - Američan Samuel Edward Ratchett, který Poirotovi nabídne mimořádně vysokou odměnu za to, že jej detektiv ochrání před vražedným spiknutím. Poirot odmítne a následujícího rána je Ratchett nalezen ve svém kupé ubodán k smrti. Aby toho nebylo málo, Orient-expres uvízne v závějích a jediným možným závěrem je, že se vrah pohybuje mezi pasažéry. Každý z cestujících má své tajemství a také se dostává do hledáčku Hercula Poirota.

✽ 

Knihu Vražda v Orient-expresu od královny detektivek Agathy Christie jsem dostala loni na Vánoce a trochu mě mrzelo, že jsem se ke knize dříve nedostala. Od Agathy Christie jsem četla jen tři knihy, ale jelikož detektivky miluji, ihned jsem si autorku oblíbila. Vůbec jsem tedy nepochybovala o tom, že by se mi kniha nelíbila.

Předtím jsem žádné přečtené dílo Agathy Christie nerecenzovala, takže je to pro mne čest, ale zároveň mám z toho trochu obavy. Přesto jsem ji napsala s chutí a doufám, že si ji také s chutí přečtete.

Jak je výše v krátké anotaci zmíněno, slavný belgický detektiv Hercule Poirot se čirou náhodou ocitá v Orient-expresu, luxusním vlaku s lůžkovými vozy, který spojuje Paříž s Instanbulem, v němž je brzy spáchána vražda. Mrtvým mužem je bohatý Američan Ratchett, který působil nepříjemně nejen na ostatní pasažéry, ale také na samotného Hercula Poirota, který odmítl Američanovu žádost o pomoc. Jelikož je nemožné zavolat policii, protože vlak uvízl ve sněhových závějích, požádá monsieur Bouc, ředitel společnosti Compagnie Internationale des Wagons-Lits, o pomoc při vyšetřování samotného Hercula Poirota, s nímž se zná již hezkou řádku let.


Kniha je rozdělena na tři části: Fakta, Výpovědi a Hercule Poirot si sedne a přemýšlí. V té první, jak již název napovídá, se seznámíme s fakty, která jsou daná. Do očí vás totiž praští pozoruhodná skladba cestujících, kde každý vyniká jiným druhem výstřednosti: ruská hraběnka Dragomirovová, její německá služebná, maďarský diplomatický pár, italský podnikatel nebo onen velmi nepříjemně působící Američan Ratchett se svým komorníkem.

V části nazvané Výpovědi si Hercule Poirot zve jednotlivé cestující, které vyslýchá. Vcelku brzy je jasná posloupnost událostí, ale přesto některé věci zde nehrají. Ve třetí a zároveň poslední části Hercule Poirot přemýšlí nad možnými souvislostmi a snaží se označit vraha. Na povrch vypluje nejedno tajemství a závěr překvapí i ostříleného čtenáře detektivek.

Co se týče charakteristiky jednotlivých postav, o té zde nemůže být ani řeč, neboť jejich popisy jsou velice povrchní a bližší informace se dozvídáme pouze z jejich svědeckých výpovědí. Postavy jsou však natolik zvláštní a odlišné, že je s přehledem od sebe rozeznáte a nebudou se vám plést.

Kniha se od začátku četla téměř sama. Autorka dlouho neotálela a krátce po prvotním seznámení s cestujícími dojde záhy ke zločinu. Krvavé scény zde nehledejte. Je znát, že autorka se v nich nijak nevyžívá a celý popis mrtvého dokáže shrnout na pár řádcích. Nejvíce prostoru se jako obvykle dostalo Poirotovým myšlenkám a dedukcím a brutální zločin tak ustupuje do pozadí. Děj nabídne čtenáři v krátkém čase mnoho informací, ale nemusíte se bát, že byste se ztratili. Dynamičnost a nepředvídatelnost děje si udrží vaši plnou pozornost až do konce. Já si vrahem nebyla vůbec jistá a podezřívala snad všechny cestující. Zápletka je neotřelá a myslím, že na konci budete překvapeni stejně jako já. Vodítek k uhádnutí vraha není moc, ale zpětně si na jednu podezřelou okolnost v začátku příběhu vzpomínám.


Nejvíce se mi na knize líbila historická atmosféra a atraktivní prostředí luxusního vlaku. Určitě se jedná o jeden z hlavních důvodů (ale samozřejmě ne jediným), proč se kniha stala tak moc oblíbenou a dočkala se několika filmových adaptací.

Autorka nepotřebuje 500 stran, aby napsala skvělou detektivku. Nepotřebuje k tomu ani příliš krvavé scény či sprostá slova. Její detektivky mají úroveň, skvělé dialogy, ale hlavně dostatečnou dávku napětí, která si udrží vaši pozornost až do konce. Zápletky jsou výtečně promyšlené a v závěru do sebe vše logicky zapadne.

Pokud tedy máte rádi detektivní příběhy a ještě jste Vraždu v Orient-expresu nečetli, neuděláte touto knihou chybu a troufám si tvrdit, že po jejím přečtení budete nadšeni stejně jako já a další knihy Agathy Christie si nenecháte ujít.


✰✰✰✰✰


Oblíbili jste si Agathu Christie? 
Četli jste Vraždu v Orient-expresu či viděli nejnovější filmovou adaptaci? 
Moc ráda si přečtu vaše názory v komentářích.

Continue Reading...