RECENZE: Knedlíček | Julie Murphy

autor: Julie Murphy
překlad: Blanka Hromková
originální název: Dumplin
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2016
počet stran: 312

"Končí škola, přichází léto, na obzoru se objevil nový kluk a moje nejlepší kamarádka mi svěřuje velké tajemství..."

Anotace:

Nový román Julie Murphyové, autorky Side Effects May Vary, osloví fanoušky Johna Greena nebo Rainbow Rowellové. Nebojácná dívka Willowdean Dickson - „Dumplin", hvězdné texaské noci, cukroví a písně Dolly Parton si získají vaše srdce.

"Dumplin" má nadváhu a nejbezpečněji se cítí doma, i když je přemlouvána svou matkou, bývalou královnou krásy, aby začala žít. Její myšlenky se ubírají jediným směrem, obléct si na sebe bikiny, tak jako její nejlepší kamarádka, krásná Ellen. Will začne pracoval v Harpy’s, místním fast foodu. Zde potká studenta Boa, bývalého skvělého atleta. Není žádným překvapením, že jí Bo přitahuje. Ale je velmi překvapena, když zjistí, že je to vzájemné.Ale namísto, aby si užívala vztahu s Boem, Will začne o sobě pochybovat. Podnikne nejděsivější věc, kterou si můžete představit: přihlásí se do soutěže Miss Blue Bonnet Pageant a spolu s několika podobnými dívkami touží dokázat světu, že i děvčata se silnější postavou mají právo být vidět, stejně jako každá hubená holka. Tím šokuje celé Clover City – a možná nejvíc sebe sama.

Vlastní názor:

Willowdean je obyčejná šestnáctiletá dívka, která je velkou fanynkou Dolly Partonové. Jedinou vadou na kráse se zdá být její nadváha. Boje s ní a diety však už dávno vzdala a s pár kily navíc se smířila...anebo ne? 

"Vím, že tlusté holky by měly být na bazény a tyhle věci alergické, já ale koupání miluju. Myslím tím, že nejsem pitomá. Vím, že lidi budou zírat, ale nemůžou mě obviňovat za to, že se chci ochladit. A proč by to vlastně mělo vadit? To jako když mám obří, o sebe pleskající stehna, znamená to, že se musím omlouvat?"

Její nejlepší kamarádka Ellen je její pravý opak - je krásná, štíhlá a navíc má kluka. Will také touží po lásce. Když se však o ní začne zajímat atraktivní kluk jménem Bo, s nímž pracuje v Harpy´s a kterému očividně její kila navíc nevadí, začíná o sobě pochybovat. Nebudou pro okolí jen terčem posměchu? 

"Nebudu ta zesměšňovaná. Nebudu polovičkou páru, na kterou každý zírá, a říká si, Jak ho ulovila?"

Děj se odehrává v Texasu ve městě Clover City, kde bydlí Will se svojí mámou, která jí neřekne jinak než Knedlíčku. Městečko není ničím významné, ale jednou ročně pořádá soutěž krásy Miss Teen Blue Bonnet Clover City, která má dlouholetou tradici. Její máma tuto soutěž každoročně organizuje a v roce 1977 ji dokonce i sama vyhrála, což považuje za svůj největší životní úspěch.

Williným velkým vzorem byla její teta Lucy, která bohužel před půl rokem zemřela v pouhých 36 letech na infarkt, který nejspíš způsobila její nadměrná obezita. Will objeví v Lucyině pokoji nikdy nepodanou přihlášku do místní soutěže krásy, kterou vezme jako výzvu a do soutěže se sama přihlásí ve snaze získat zpátky své sebevědomí.  

"Možná ale, že Lucy neměla být tvým kompasem věčně. Možná tady byla pro tebe dost dlouho na to, aby ses naučila, jak být svým vlastním kompasem a najít si svou cestu."

Děj je vyprávěn z pohledu Will v ich formě, což knize dodává na uvěřitelnosti a snáze se můžeme vžít do pocitů hlavní hrdinky. Prostřednictvím jejích myšlenek se ocitáme ve světě jedné obyčejné šestnáctileté dívky, která řeší trable s láskou, hádky s mámou a nejlepší kamarádkou, a to způsobem sobě vlastním. Když se rozhodne, že se přihlásí do soutěže krásy, která kromě podpisu jednoho z rodičů nemá žádná omezení, obdivujeme její odvahu a kuráž a nemůžeme jinak než ji fandit. Nosnou myšlenkou této knihy je to, že v životě není důležitý jen vzhled. Podstatné je, jaký je člověk uvnitř, i když to může znít jako stokrát omílané klišé, které v šestnácti letech nikdo vážně brát nemůže. Proč tedy neudělat ze svého nedostatku přednost?

"U plavek existuje něco, co vás přesvědčuje, že si musíte zasloužit je nosit. A to je špatně. Kritérium je ve skutečnosti jednoduché. Máš tělo? Obleč ho do plavek."

Na knížce vás zaujmou nejen hluboké a upřímné myšlenky, jichž je děj plný, ale také autorčin poutavý styl psaní, který vás usadí do křesla a nenechá vydechnout. Velkým plusem jsou krátké kapitolky a díky zajímavému a milému příběhu budete knížku jen těžko odkládat. 

"Někdy, když se zamyslíte nad tím, kým jste, pochopíte, že jste mozaikou zkušeností."

Knedlíček je sladký nejen svým růžovým obalem, ale i obsahem. Nezklame tak žádnou romantickou duši. Knížku mohu doporučit ženám a dívkám všech věkových kategorií, a to nejen jako vánoční dárek pod stromeček.

90 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Více se o knize dozvíte zde a zakoupit ji můžete zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Svatý příkaz | Benjamin Black

autor: Benjamin Black
překlad: Alexandr Neuman
originální název: Holy Orders
série: Quirke (6.)
nakladatelství: MOBA (Moravská Bastei)
rok vydání: 2016
počet stran: 264

Román držitele prestižní Man Booker Prize a ceny Franze Kafky.

Anotace:

Nejnovější Quirkův případ se otvírá v Dublinu v okamžiku, kdy noviny jsou cenzurovány, společenské konvence jsou přísně definovány a děsivé zločiny tutlány. Proč? V padesátých letech 20. století v Irsku katolická církev ovládala a řídila životy téměř všech obyvatel. Když je ale zavražděn Jimmy Minor, blízký přítel Quirkovy dcery Phoebe, Quirke odmítá nadále hrát podle pravidel církve. Společně s inspektorem Hackettem, svým příležitostným kolegou a starým přítelem, rozplétá, kam až církev a její stoupenci budou schopni zajít, aby chránili své vlastní zájmy.

Vlastní názor:

Svatý příkaz je šestý detektivní román irského spisovatele Johna Banvilla píšícího pod pseudonymem Benjamin Black a pátý, který vydalo nakladatelství MOBA. Předcházely mu romány Kdo je bez viny (vydalo BB art), Anatomie strachu, Elegie za April, Temná pavučina a Odplata. Všechny příběhy se odehrávají v Dublinu v období 50. let 20. století a vystupují v nich stejné postavy - detektiv inspektor Hackett, patolog Quirke a jeho dcera Phoebe.

Děj toho detektivního románu začíná objevem nahého a potlučeného těla, které vyplavila řeka. Obětí je mladý muž, kterého po ohledání odvezou na patologii k doktoru Quirkemu. Ten v něm i přes jeho zřízený obličej poznává Jimmyho Minora, kriminálního reportéra zaměstnaného u deníku Clarion a zároveň blízkého přítele jeho dcery Phoebe. Rozbíhá se pátrání, které inspektora Hacketta a Quirka zavede nejen k rodině oběti, ale i k jeho zaměstnavateli. Poté je u Jimmyho Minora nalezen dopis, z něhož se zjišťuje, že měl zájem hovořit s otcem Honanem, na kterého byla v minulosti podána stížnost za zneužívání. Ta byla nakonec odložena. Quirke je s ohledem na svou minulost pověřen inspektorem Hackettem promluvit si s otcem Dangerfieldem. Stopa jej nakonec zavede mezi tinkery... Mezitím se Quirkeho dcera Phoebe seznamuje se Sally, dvojčetem Jimmyho, jež přijela až z Londýna. Od ní se dozvídá podrobnosti o Jimmyho životě, o jejich vztahu, ale také o tom, že Jimmy byl na stopě velkému odhalení... 

Knihy na sebe sice přímo nenavazují a dají se číst samostatně, přesto jsem nepochopila Quirkův citový odstup a jeho složité rodinné vztahy, které byly vysvětleny jen okrajově, kdy jsme se dozvěděli, že neměl jednoduché dětství, byl vychováván jako sirotek v církevní instituci a navíc byl zneužívaný. Vztah s jeho přítelkyní Isabel také není nijak idylický, neboť se dříve pokusila kvůli němu spáchat sebevraždu. Přesto se jedná o pouhé střípky a nemůžeme si tak udělat celkový obraz o postavě Quirka, která mi přišla dost složitá. S jeho dcerou to rovněž nebylo jednoduché, k jejich vztahu se totiž přiznal teprve nedávno a Phoebe ho celý život považovala za svého strýce. Pochopit všechny souvislosti je tak téměř nemožné, a proto bych doporučila číst tuto sérii od prvního dílu. To se samozřejmě netýká čtenářů, kteří mají předešlé díly již přečtené.

  

Co se týče samotného děje, ten má jeden zásadní nedostatek, a to ten, že postrádá jakékoliv napětí nebo alespoň pokus o něj. Také celková atmosféra mohla být vykreslena tíživěji. Anotace totiž slibuje těžké období odehrávající se v Irsku v padesátých letech 20. století, kdy katolická církev ovládala a řídila životy téměř všech obyvatel, noviny byly cenzurovány a děsivé zločiny tutlány, ale já jsem to v průběhu čtení v knize nezaznamenala. U knihy jsem se bohužel většinu času nudila, což mě opravdu mrzelo. Jelikož autor získal mnohá prestižní literární ocenění, měla jsem asi až moc velká očekávání, která nebyla naplněna. A to byla zřejmě ta chyba. Anebo mi kniha jen prostě nesedla. Tím ale nechci od jejího čtení nikoho odrazovat. Závěr celou knihu trochu pozvedává, přesto pachatele není složité odhalit. Pravdou však je, že okolnosti samotné vraždy mě překvapily. Nicméně věřím, že Svatý příkaz si své fanoušky najde. Čtenářům, kteří si tuto sérii oblíbili, by neměl další díl uniknout. 

Na závěr nesmím opomenout na autorovu poznámku, která mě potěšila, neboť objasňuje tinkery, o nichž jsem slyšela poprvé.

Tuto oddechovou detektivku z irského prostředí bych doporučila nenáročným čtenářům na dlouhé zimní večery.

65 %

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.

Continue Reading...

RECENZE: Ztracená | Adam Nevill

autor: Adam Nevill
překlad: Filip Samec
originální název: Lost Girl
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2016
počet stran: 344

Tento postapokalyptický román zaujme svou věrohodnou a ponurou vizí relativně blízké budoucnosti.

Anotace:

Je rok 2053 a kvůli změně klimatu jsou na Zemi miliardy bezdomovců a hladovějících – snadná kořist pro pandemie, které zaplavují celý svět. A jsou to žně pro násilné gangy a bandy pašeráků lidí, kteří živoří v rozpadajícím se světě, kde vládne "královna Smrt". Svět otce se změnil v peklo před dvěma lety. Jeho čtyřletá dcera se ztratila, když chvíli nedával pozor. Okamžiky před jejím zmizením se mu neustále dokola honí v hlavě. Ale policie nemá zájem; kdo by se dnes ještě staral o nějaké ztracené dítě? Všechno je to na něm, musí ji najít sám.

Vlastní názor:

Děj tohoto románu se odehrává ve Velké Británii v roce 2053 a svět, jak ho známe dnes, již neexistuje. 

V roce 2051 se otci zhroutil celý život. Přímo v jeho domě byla unesena čtyřletá dcera, kterou měl otec hlídat. Její matka se rok po události zhroutila a otci nezbylo, než po ní pátrat na vlastní pěst, neboť v apokalypsou zničeném světě policejní složky už dávno po jeho dceři přestaly pátrat. Otec obchází vytipované pedofily a sexuální delikventy, ze kterých se snaží dostat buď přiznání, anebo jména dalších delikventů. Jeden ho odkáže na jistého Roryho Forrestera, jenž je členem gangu s názvem Král Smrt. Otcovo zoufalství jej dovede až k nejhorším zločinům. Oddělení vražd to bohužel neuniká a začíná po otci pátrat. Stopy jej dovedou k Olegu Čornymu, jenž je opravdu zvláštní postavou. Nakonec oba zjistí, že mají společného nepřítele... 

Jelikož hlavní hrdina se cítí být vinen za to, co se stalo, o to více propadá zoufalství a beznaději. Jsou dny, kdy je jeho nejlepším kamarádem alkohol, často bývá dezorientovaný, má vidiny a noční můry. 

"Co si jen myslel? Byl zraněný v temnotě, která byla prosvětlená jen záblesky agonie a paniky, těch podivných podmořských bytostí schovávajících se v hlavě, těch zelenavých pavouků s kroužícíma nohama, probleskávajících a mizících."

Po pravdě musím říct, že jsem podle anotace očekávala od knížky úplně něco jiného. Občas si sci-fi literaturu ráda přečtu, tato kniha mě však moc nenadchla, ale to přičítám spíše tomu, že je primárně určena pro mužskou část populace. Ze začátku jsem si také delší dobu zvykala na autorův styl, který je složitější na čtení. Plusem jsou tak kratší kapitoly, kdy můžete knihu po přesycení informací, kterými nás autor trochu zahlcuje, odložit a zregenerovat se na další čtení.

Co mě na knize hodně zaujalo, je to to, že jméno hlavního hrdiny se za celou dobu nedozvíme. Je nazýván prostě - otec. Myslím si, že se to k této knize hodí, je to více anonymní a koresponduje to s celou koncepcí knihy.

Celý děj je hodně akční a plný krve a dokážu si jej představit na velkém plátně se spousty efektů a akčních scén. Bohužel je také dost přímočarý a plyne po jedné linii bez nějakých velkých odboček a zvratů. Toho se dočkáme až ke konci knihy. Děj tak časem upadá do stereotypu a čtenář se může začít nudit. 

Naopak svět po apokalypse je popsán dokonale a velmi autenticky. Děj je hodně tíživý, ponurý, beznaděj na vás čiší z každého slova. Sám autor přiznává, že čerpal inspiraci o stavu planety od různých autorů, aby jej pak spojil s vlastními podezřeními o tom, co nás může potkat v budoucím světě. Nechybí proto velká migrační krize, kdy státy zavírají své hranice; vedro, kdy teploty neklesají pod 34 °C, s nímž souvisejí opakovaná sucha devastující zemědělství, nedostatek vody, lesní požáry a epochální úhyn biologických druhů. Největší hrozba tkví v extrémně nebezpečném koronaviru SARS, který může mít stejně devastující účinky jako Černá smrt ve středověku. Nicméně to je jen malý výčet katastrof, které obklopují planetu Zemi. 

Závěrem je třeba zdůraznit, že Ztracená je plná akce, násilí, krve a smrti a je tedy vhodná spíše pro mužskou část populace, jak už bylo výše zmíněno. Tím však nechci nikoho odradit od čtení, jen upozornit, neboť ne každý vyhledává tolik krve a násilí. Špatná kniha to určitě není a své fanoušky si zajisté najde.

Za zmínku stojí i atraktivní obálka, která se opět nakladatelství Omega velmi vydařila. 

81 %

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Více o knize se dozvíte zde a koupit si ji můžete zde.

Continue Reading...

RECENZE: Syndrom odumřelé duše | Roman Cílek

autor: Roman Cílek
nakladatelství: Moba (Moravská Bastei)
edice: Původní česká detektivka
rok vydání: 2016
počet stran: 256

Syndrom odumřelé duše je název souboru jedenácti krátkých detektivních povídek.

Anotace:

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce. Až příliš často se totiž musí dívat do očí a naslouchat lidem se syndromem „odumřelé duše“.

Vlastní názor:

Roman Cílek je vždy zárukou dobrého detektivního čtení, ať už se jedná o literaturu faktu či detektivní povídky. Od tohoto autora jsem zatím četla jen dvě knihy, a to Olga Hepnarová: Zabíjela, protože neuměla žít a Letopisy zločinu. S oběma jsem byla spokojená, takže když se mi naskytla možnost přečíst si další autorovu knihu, neváhala jsem.

To jsem však ještě netušila, že se jedná o povídky. Zjistila jsem to až po přečtení tří "kapitol". Z anotace není vůbec zřejmé, že se jedná právě o povídky, což považuji za menší nedostatek. V očekávání jednoho detektivního příběhu jsem jich dostala hned jedenáct. Přiznám se, že mě to zpočátku malinko zklamalo, ale ve výsledku jsem spokojená. Povídky jsou tak akorát krátké a čtivé. Přečtené jsem je měla za jediný den, neboť od knihy nešlo jen tak odejít. Jelikož tento literární žánr nevyhledávám, tak jsem byla upřímně zvědavá, jaký zločin mě čeká v další povídce. Myslím si, že díky této knize jsem povídkám přišla více na chuť a určitě se jim bránit v budoucnu nebudu. 

Jak už je tedy na úvod zmíněno, kniha obsahuje celkem jedenáct detektivních povídek, z nichž jedna dala název celé knize. 

Obecně bych tyto povídky rozdělila do dvou pomyslných skupin, a to na povídky, v nichž se objevuje klasické policejní vyšetřování s detektivy v hlavní roli, kteří zločin vyšetřují standardními postupy - ohledání mrtvoly, výslech svědků apod., kdy samozřejmě není možné jít více do hloubky. Tady bych zařadila např. povídky Z ruky do úst nebo Smrt muže s koňskou hlavou, ačkoliv minimálně ve dvou povídkách sehrála k dopadení vraha náhoda. Druhá skupina je zaměřena na detektivní příběhy popisující osudy lidí, kteří se sami stávají součástí zločinu. Do této skupiny můžeme zařadit hned první povídku s názvem Pěší pochod očistcem. 

Povídky jsou různorodé, stejně tak i zločiny a jejich pachatelé. Povídky se nijak neprolínají, každá z nich je samostatnou detektivní povídkou. Styl vypravování je jednoduchý a rozuzlení většiny povídek je překvapivé. A samozřejmě nechybí ani zápletka. Jelikož se jedná o krátké detektivní příběhy, nikdy nemohou dosáhnout kvalit detektivního příběhu o 300 stranách. Přesto jsem si jejich čtení užila, byť byly některé povedené více jiné méně. Nejvíce jsem se pobavila u povídky s názvem Maminka z dovozu.

Bohužel bych měla ke knize jednu výtku, a sice, že se v ní vyskytuje celkem dost překlepů. Jedna povídka jich je doslova plná, což trošku kazí celkový dojem. 

Na závěr chci uvést, že se jedná o oddechové čtení, které doporučuji všem, kteří nemají čas na klasickou detektivku. Ne každý má rád povídky, ale tyto považuji za příjemné, oddechové, nenáročné a vhodné na zkrácení delších chvil. Jejich výhodou je, že po ukončení jedné povídky nejste nucení bezprostředně začít číst následující, ale knihu můžete kdykoliv odložit. Jsou pro svůj rozsah proto vhodné i pro příležitostné čtenáře. A pokud je edice Původní česká detektivka od nakladatelství MOBA vaše oblíbená, jistě nesmí chybět ve vaší knihovně. Jedná se totiž již o její 249. svazek.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA. Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji koupit například zde.

Continue Reading...

RECENZE: V mlze | Caroline Eriksson

autor: Caroline Eriksson
překlad: Jana Chmura Svatošová
originální název: De försvunna
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2016
počet stran: 240

Už podle anotace jsem věděla, že V mlze je přesně ten typ knihy, který já vyhledávám a je mou krevní skupinou. Můžu říct jedno - kniha předčila má očekávání.

Anotace:

Z VÝLETU NA OPOUŠTĚNÝ OSTROV…

Prázdninový výlet zavede Gretu, Alexe a čtyřletou Smillu přes jezero Maran (Přízrak) – opředené mýty a záhadami – na malý opuštěný ostrov. Alex s dcerou se vydají mezi stromy, Greta se v zasněné náladě zdrží na pobřeží…, a když se manžel s dcerou nevracejí, vydá se za nimi: určitě se zabrali do hry a zapomněli na čas. Volá je a horečně prohledává ostrov, je to ale marné.

…SE VRÁTILA JENOM ONA

Greta se zoufale potřebuje dovolat Alexovi, aby se ujistila, že jsou se Smillou v pořádku, a kdyby se neozval, musí zavolat policii. Jenomže její mobil v loďce není. Až po návratu do chaty ho najde schovaný pod pokrývkou. Dala ho tam ona, nebo někdo jiný? Ale kdo a proč? Během policejního pátrání před ní vyvstávají naléhavé výjevy z minulosti a začne ji trápit otázka, jestli to, co dosud považovala za skutečnost, není jen obratně vymyšlená lež. A jakou roli v celém dramatu hraje ona sama? Existuje souvislost mezi zmizením Alexe a Smilly a tím, co se stalo onoho večera před mnoha lety, kdy přišel o život Gretin otec? Kdo byla neznámá žena, která se zjevila u jejich chaty tu noc před zmizením?

A najdou vůbec Alexe a Smillu?

V mlze je psychologický thriller, kde nikdo není tím, za koho jej zprvu pokládáme, a nic není tak, jak se to zpočátku jeví.

Temné tóny atmosféry románu, charakteristické pro severské thrillery, se snoubí s pronikavou psychologií v dokonalé podobě, která předjímá velký úspěch.

Vlastní názor:

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je Greta, která vyrazí spolu s manželem Alexem a dcerou Smillou loďkou na opuštěný ostrov. Alex se Smillou z loďky vystoupí a jdou si obhlédnout ostrov, ale už se nevrátí...

Gretiny vzpomínky jsou zahalené mlžným oparem. Usnula? Jak dlouho čekala v loďce? Vystoupí na břeh a vydá se je hledat. Vyleze na nejvyšší vrchol, volá je, přesto podvědomě tuší, že je nenajde. Pátrá po celém ostrově až nalezne botu, která Alexovi ani Smille naštěstí nepatří. Navíc ji celou cestu pronásledují děsivé historky o místním jezeru. 

"Říká se, že voda jezera je od pradávna prokletá a její zlo má schopnost proniknout do lidí, pokřivit jim smysly a přimět je páchat strašlivé činy. Dospělí i děti v těchto končinách mizejí beze stopy, byla tu i prolita krev. Tedy podle pověstí."

V tom si uvědomí, že jim může zatelefonovat, mobil však nemá u sebe, neboť výlet byl neplánovaný a v tom spěchu si jej nevzala. Plaví se tedy zpět na pevninu. Mobil sice nakonec najde, ale na divném místě - zastlaný v posteli. Schovala ho tam ona? V tom se telefon rozdrnčí...

Po opakovaném hledání na zdánlivě opuštěném ostrově narazí na skupinku mladíků, která Gretě nažene strach, když ji nejstarší z nich ohrožuje nožem. Mohou mít něco společného se zmizením Alexe a Smilly? Členem skupinky je i tajemná dívka, kterou Greta viděla pohybovat se okolo chatek. Dívka se jmenuje stejně jako hlavní hrdinka - Greta. Náhoda?

"Běžím, abych nemusela myslet na skutečnost, že od té doby, co jsem se na lodi probrala, jsem věděla, že Alex se Smillou zmizeli. A to ještě dřív, než jsem je začala hledat. 

To nejhorší však Gretu ještě čeká, a to když navštíví oddělení místní policie a nahlásí Alexe a Smillu jako pohřešované osoby. Policistka nenachází žádný záznam o tom, že by Greta kdy byla vdaná a měla dceru... 

Prostřednictvím Gretiných vzpomínek a záblesků se postupně dozvídáme o jejím seznámení s Alexem a jejich vztahu, který nebyl až tak úplně obyčejným, jak by se na první pohled mohlo zdát. Greta často vzpomíná na dětství, kdy ji poznamenaly hádky rodičů. Otec matku častoval urážkami, podváděl ji, matka jen tiše trpěla. Když bylo Gretě osm let, stalo se něco strašného, její otec zemřel a od té doby vztah s matkou ochladl. Greta vytěsnila tuto událost z hlavy. Navštěvuje sice psychology, ale ti ji nedokáží pomoct, neboť po prvním sezení už na další nikdy nepřijde.

Začátek knihy je nabitý emocemi. Čtenář je ihned vhozen do vod zoufalství matky, jíž se ztratila dcerka s manželem. Popisy pocitů hlavní hrdinky jsou velmi autentické. Přesto s některými jejími kroky nebudete souhlasit a přijdou vám nelogické. Začne ve vás hlodat červíček pochybností a budou vás přepadat různé teorie. Já sama jsem jich měla hned několik a kladla jsem si spoustu otázek, na které jsem nutně potřebovala znát odpovědi. Knihu se těžko odkládá. Toužíte se totiž dozvědět, jak to ve skutečnosti bylo a v závěru zjistíte, že opravdu nic a nikdo není, jak to zpočátku vypadá, jak slibuje obálka knihy. Autorka postupně odkrývá karty, už si myslíte, že víte, ale nevíte vlastně vůbec nic. Na závěr do sebe vše hezky zapadne. To se mi na knize hodně líbilo, jak autorka do detailu vše promyslela. Naservírovala nám zajímavý vývoj událostí s velmi překvapivým rozuzlením na závěr. Čekala jsem cokoliv, ale toto opravdu ne. Po té, co se zpětně zamyslíte, vám dojde plno drobných detailů. Já prostě tento typ knih miluji - když už si myslím, že jsem to celé prokoukla, nakonec jsem vedle jak ta jedle. 

"A tehdy, když ta slova slyším, se ve mně něco sepne. Cosi důležitého se probíjí mlhou, která obestírá mé vědomí. Poznání. Pomsta, buší mi v hlavě. To o pomstu mu jde. Postará se, abych byla potrestaná."

Na závěr musím pochválit nádhernou obálku a velmi příjemný font písma. Kapitoly jsou krátké, což vás nutí číst dál a dál. Rovněž oceňuji, že každá kapitola začíná na novém listě, knihu to jako takovou celkově posunuje o úroveň výše. Rozsah knihy je sice kratší (240 stran), přesto jsem neměla pocit, že bych byla o něco ochuzena. Děj je přesně tak dlouhý, jak jen potřebuje být. Neměla jsem ani pocit rychlého či unáhleného konce, jak to u některých knih bývá. Celý příběh si maximálně užijete a zaručuji vám, že knihu nebudete chtít odložit.

Pokud toužíte po napínavém psychologickém příběhu s tíživou atmosférou a nečekaném rozuzlení, pak je kniha určená právě pro vás. 

100 %

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku. Knihu si můžete zakoupit zde.

Continue Reading...

RECENZE: Černý kraj | Alex Grecian

autor: Alex Grecian

překlad: Jitka Fialová

originální název: The Black Country

nakladatelství: Argo

rok vydání: 2016

počet stran: 256

Po detektivním románu Scotland Yard (The Yard, 2012; česky 2015), který popisuje vznik první mordparty v historii londýnské Metropolitní policie a jehož úspěch zaskočil i samotného autora, vyšlo letos pokračování s názvem Černý kraj.

Anotace:

Když v hornické vesnici v Černém kraji zmizí beze stopy tři členové jedné rodiny a nedlouho poté najde místní děvčátko v ptačím hnízdě lidské oko, požádá místní strážmistr o pomoc londýnský Scotland Yard. 

Inspektor Walter Day a seržant Nevil Hammersmith však netuší, co je čeká. Musí bojovat nejen s nepřízní živlů, ale i s pověrčivostí místního obyvatelstva, které upřímně věří, že pták je znamením smrti a že pod zemí má doupě krvavá příšera. Navíc se celá vesnice pomalu, ale jistě propadá do neprobádané sítě starých štol. Než policisté s pomocí dr. Kingsleyho rozluští záhadu Černého kraje, musí odhalit nejedno temné tajemství a osvědčit, že mají nejen nervy, ale i svaly ze železa.

Vlastní názor:

Děj se odehrává ve velmi atraktivním období 19. století za vlády královny Viktorie. 

Do vesničky Blackhampton jsou z Londýna povoláni inspektor Walter Day a seržant Nevil Hammersmith, kteří mají pomoci konstáblu Grimesovi s pátráním po pohřešované rodině, jemuž předchází nález oka v ptačím hnízdě.

Po příjezdu do Blackhamptonu se londýnští detektivové ubytují v místním hostinci, který vede pověrčivý a nerudný hostinský Rose. Kromě detektivů je v hostinci ubytován ještě jeden host - Calvin Campbell, který není místní, ale přesto má velký zájem na výsledku pátrání, ale z jakého důvodu, to nechce prozradit. Ani další obyvatelé nebudou nijak sdílní. Jako by Blackhampton nechtěl vydat svá tajemství. Brzy se objeví záhadný vzkaz, vesnicí obchází ohyzdný tvor a aby toho nebylo málo, vypukne ve městě záhadná nemoc... Podaří se i přes veškeré překážky najít pohřešovanou rodinu včas živou?

Kniha začíná prologem, děj je rozdělen na jednotlivé kapitoly a dvě mezihry, které se odehrávají ve věznici a v nichž se dozvíme více o tajemném Calvinovi. Ozvláštněním jsou kurzívou psané kapitoly, ve kterých vystupuje jistý Američan, jenž má v Blackhamptonu nevyřízené účty.

Vyšetřování vede sympatické duo detektivů, které jsme měli možnost poznat již v předchozím díle. Inspektor Walter Day je sice u Metropolitní policie nováčkem, ale je to výborný detektiv, který v Londýně úspěšně vyřešil svůj první případ ve službách Scotland Yardu. Jedná se o typického kladného hrdinu, kterého si hned oblíbíte. Seržant Nevil Hammersmith je neohrožený muž, který se do všeho vrhá po hlavě a překážky pro něj neexistují. Dozvídáme se o něm, že prožil dětství v uhelném dole. V tomto období nebylo v Anglii nic neobvyklého na tom, že do práce byly posílány i děti. Dvojici provází forenzní patolog Dr. Kingsley, jemuž pomáhá patnáctiletá dcera Fiona a prostomyslný pomocník Henry Mayhew.

Autor už od počátku buduje ponurou až strašidelnou atmosféru, a to nejen samotným názvem knihy, který odkazuje na hornickou vesnici. Ta je pokryta popelem z vysokých pecí, v dálce se rýsují haldy vytěžené hlušiny a u domů jsou vidět jen střechy, neboť vesnice se propadá do poddolovaných štol. Vše dokreslují všudypřítomné pověry, kdy místní obyvatelé věří, že sova je symbolem smrti. Navíc prý vesnicí obchází krvavá příšera, která žije pod zemí. 

V některých chvílích je děj malinko předvídatelný, kdy čtenář tuší víc, než samotní detektivové. Na druhou stranu se dočkáme i překvapivého zvratu na závěr, který je až šokující. Autor také nešetřil množstvím drastických scén, které mě až samotnou docela zaskočily. Celý děj se podařil autorovi vměstnat do 250 stran, což mi přišlo celkem líto, neboť celou knihu máte přečtenou v podstatě za dvě odpoledne. Kvalit prvního dílu toto pokračování sice nedosahuje, přesto si pozornost jistě zaslouží.

Tuto sérii jsem si velmi oblíbila a pevně doufám, že nakladatelství Argo vydá postupně všechny díly. V zahraničí již vyšly The Devil´s Workshop (Ďáblova dílna, 2014) a The Harvest Man (Žnec, 2015). Poslední román s názvem Lost and Gone Forever (Navždy ztracený) vychází letos. 

Obálky se u obou dílů opravdu povedly

Kniha je určená pro všechny čtenáře, kteří mají rádi detektivní případy z období viktoriánské Anglie, Jacka Rozparovače či Sherlocka Holmese. Pokud o této knize slyšíte poprvé a zaujala vás, doporučuji se nejprve začíst do prvního dílu s názvem Scotland Yard.

Na závěr bych chtěla doporučit něco i filmovým fanouškům, a to vynikající seriál Ripper Street, který se odehrává právě v období běsnění Jacka Rozparovače, nejslavnějšího vraha prostitutek, který nebyl nikdy vypátrán.

85 %

Máte rádi detektivky z viktoriánského období?

Která je Vaše nejoblíbenější?

Budu ráda za každý komentář :-)

Continue Reading...

RECENZE: Záchranná pouť | Peter Zheutlin

Jeden muž, třicet tisíc psů a cesta poslední naděje dlouhá milion mil

autor: Peter Zheutlin

překlad: Viktor Faktor

originální název: Rescue Road: One Man, Thirty Thousand Dogs, and a Million Miles on the Last Hope Highway

nakladatelství: Omega

rok vydání: 2016

počet stran: 256

"Tato kniha je příběhem jednoho přepravce, Grega Mahlea, a třech záchranných organizací, které mají zásluhu na každoročním převozu obrovské většiny psů. Je to jen jedna malá síť lidí, kteří pracují na záchraně životů psů z Jihu."

Anotace:

Jak daleko byste zašli, abyste zachránili nějakého psa?

Mimořádný příběh muže, který ujel přes milion mil, aby zachránil tisíce psů před hladem, zneužíváním a zanedbáváním a dal jim druhou příležitost  k životu a lásce. Greg Mahle se léta pokoušel udržet nad vodou řetězec rodinných restaurací v Ohiu. Když je nakonec musel zavřít, byl zlomený a nevěděl, co dál. Pak mu změnila život dodávka s nákladem štěňat, jejíž posádka se ocitla v úzkých... Záchranná pouť je inspirující kniha o unikátním spojení mezi psy a lidmi. Ukazuje nám, jak pomoc zvířatům může zcela změnit náš život.

Vlastní názor:

Stává se vám také, že máte určitou představu o knížce a když ji začnete číst, zjistíte, že je vše jinak? Předpokládala jsem, že se kniha bude věnovat záchraně psů z Asie, kde jsou psi chováni na maso. Nakonec jsem zjistila, že záchrana je potřeba úplně jinde. A světe div se - v Americe.

Je zajímavé, že sám autor si pořídil prvního psa až ve svých 61 letech na nátlak rodiny. Do té doby se psům bránil z důvodu velké odpovědnosti, nemožnosti cestování, venčení za každého počasí apod. Ke změně názoru došel po jednom víkendu, kdy se celá rodina starala přátelům o fenu černého labradora. Zhruba ve stejné době se jeho manželka dozvěděla o možnosti adopce prostřednictvím Labs4rescue, organizace z Connecticutu, která dodává rodinám ze Severu labradory z jižních útulků, v nichž dochází k eutanazii. 

"Mnozí psi, které tam odevzdají majitelé, jsou v přeplněných útulcích téměř ihned utraceni, přestože jsou zdraví, protože personál útulku ví, že je nebude nikdo hledat. Zatoulaní psi mohou získat několik dní života díky předpokladu, že by si pro ně mohl někdo přijít."

Rodina se o organizaci Labs4rescue blíže informovala a poté jim už nic nebránilo v tom adoptovat labradora jménem Albie. Díky této organizaci se autor seznámil s Gregem Mahlem, který mu změnil pohled na dosavadní život. 

Autor popisuje počátky své snahy, kdy sepisoval článek o Gregovi a jeho práci a zároveň choval naději, že oním článkem inspiruje lidi k pořízení psa z útulku. Když se dozvěděl více o Gregově práci, rozhodl se, že s ním jednu záchrannou pouť absolvuje, aby zjistil, co taková cesta obnáší a jak se Albie dostal z Louisiany až k nim. Najezdili tak spolu více než 7 tisíc mil.

Celá kniha v podstatě popisuje jednu záchrannou pouť se vším všudy (i když autor na konci přiznává, že příběh se skládá z více cest), a to od nastartování kamionu, přes cestu ze Severu na Jih, naložení psů a cestu zpět, až po předání psů do náhradních domovů. 

V dalších kapitolách se dozvídáme o Gregovi, jeho manželce a životě, o prvním zachráněném psovi a začátcích jeho práce. Popisuje i hrůzy, které viděl v jižních útulcích - splachování štěňat hadicemi s prudce tryskající vodou do odtokových otvorů, dušení psů výfukovými plyny, házení psů do plynových komor, dokonce viděl i psy nacpané do barelu, kteří hořeli v zapálené naftě. Tyto řádky se četly opravdu špatně. Překvapilo mě, že nejhůře se umisťují černí psi, kteří nejsou v oblibě, a to z nejasných důvodů. Je to neospravedlnitelný předsudek, nicméně krutá realita.

"Dosud vidím malou čivavu, která se na mě dívala skrz mříže," říká. "Psi vědí, že se jim stane něco ošklivého a vyjí, štěkají a kňučí, ale tento pejsek se mně jen tiše díval do očí. Řekl jsem, že mu nedokážu pomoct. Myslím, že věděl, že jsem jeho poslední nadějí. Jen si položil hlavu na zem. Rozuměl mně. Nikdy v životě na tu čivavu nezapomenu."

Důvodem k záchraně psů z Jihu je jejich velký nadbytek. Tamní lidé mají jinou mentalitu, psy berou pouze jako hospodářská zvířata, nemají k nim vztah jako lidé na Severu, kteří je chovají jako domácí mazlíčky a po nichž je i na Severu poptávka. Nenechávají je kastrovat a dochází tak k nekontrolovatelnému množení. Je potřeba tamní lidi "převychovat" a vést již malé děti k tomu, že pes cítí lásku, bolest, hlad apod. Změnit hluboce zakořeněné chování si však vyžádá delší čas, možná celé generace. 

Statistika záchranné organizace CAFA (CenLa Alliance for Animals) uvádí, že: "Jedna fena bez odstraněných vaječníků a jeden nevykastrovaný pes a jejich potomci dokážou zplodit za šest let šedesát sedm tisíc štěňat." Nejhorší situace je v Houstonu, kde žije až 1,2 mil. bezprizorních psů.

Kniha je rozdělena na 10 kapitol, nechybí úvod ani doslov. Obsahuje též i černobílé fotografie malého formátu, které jsou úvodem každé kapitoly. Poslední kapitola se věnuje pejskům, s nimiž jsme se seznámili v průběhu cesty. Dozvíme se o jejich osudu a i více o rodině, která je adoptovala. Bohužel ne všechny příběhy dopadají šťastně. Na konci jsou vypsány záchranné organizace s uvedením adresy a webové stránky, přičemž je na každém z nás, zda podpoří jednu z nich. Nechybí ani poděkování autora a poznámky k textu. Co se týče knižní obálky, ta je jednoduchá, ale vše vystihující.

K samotnému obsahu knihy chci uvést, že tuto práci nesmírně obdivuji. K zajištění chodu této záchranné operace je potřeba mnoho lidí, kteří se podílí na veškeré práci (čištění klecí, převoz psů, veterinární péče aj.) a kteří jsou v pozadí a nemáme o nich ani tušení. Jedná se o práci, která má skutečně smysl, hlavně když vidíte výsledky, kolik psů jste zachránili, na druhou stranu však musíte být smířeni s tím, že nikdy nebude ve vašich silách zachránit úplně všechny.

"Pořád mi někdo volá, že má psa, musí ho dát pryč, nikdo ho nechce a já jsem jeho poslední nadějí. Když si ho nevezmu, tak ho bude muset odvézt do útulku," říká Greg. "Lidé chtějí, abych se cítil provinile, že si nechci vzít jejich psy...Já si přece nemůžu vzít všechny ty psy! Rád bych, abych mohl, ale neměl bych všechny kam dát."

Byť se jedná o milou knížku, nemohu ji hodnotit plným počtem z důvodu velkého množství statistických údajů a opakování popisů organizačních věcí kolem útulků, transportu a přípravy psů ke transportu. Čtenář se po několikerém omílání může začít nudit. To se týče i veterinární péče o psy, jejíž popis se opakuje stále dokola, ať už se jedná o odčervování psů, léčbu nejrůznějších dermatitid, očkování proti parvoviróze aj. Další menší výtku mám bohužel k překladu. Vadilo mi používání zájmena "mně" místo "mi". Při čtení to celkem ruší ("Uleví se mně", "Vysvětlila mně..."). 

Závěrem si troufám říct, že se jedná o typ knihy, kterou by si měl přečíst každý. Já sama jsem o situaci v Americe neměla ani ponětí a překvapilo mě, kolik úsilí je vynakládáno na záchranu těchto němých tváří. Záchrannou pouť od Petera Zheutlina doporučuji všem milovníkům psů, kterým není jejich osud lhostejný.

85 %

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. O knize se více dozvíte zde a zakoupit ji můžete zde.

Continue Reading...