RECENZE: Tma | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Tma (2018)
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace

Moje zhodnocení:

Televizní scénárista přijíždí o vánočních svátcích na chatu v pohoří Malá Fatra, aby zde strávil nejen klidnou zimní atmosféru, ale zároveň, aby zde načerpal energii a odpočinul si nejen od hektické práce, ale i nefungujícího manželství. Chata se mu však stane brzy vězením, odkud i přes nezamčené dveře není úniku. Jak dopadne jeho zoufalý boj o život?

✽

Po úžasné Trhlině (recenze zde) a neméně skvělém Strachu (recenze zde) jsem se konečně pustila i do třetí autorovy knihy podobného žánru, tedy do Tmy. Jak dopadla moje ne příliš velká očekávání?

Po počátečním seznámení s hlavním hrdinou a jeho životem, v němž momentálně není spokojený, se společně s ním přemístíme do osamělé horské chaty v pohoří Malá Fatra, kde doufá v utříbení myšlenek a odpočinutí si od práce a manželství. Věří, že zde načerpá nové síly, ale především se vyhne domácímu dusnu, které už nějaký čas svírá jeho manželství. Napětí z něho po pár hodinách spadne a dokonce se vrhne i na psaní nového scénáře. Po použití očních kapek se však jeho život změní v peklo a postupně na obě oči oslepne. Sám, odříznutý od civilizace a vysoko v horách jen s pár nejnutnějšími zásobami, bude muset bojovat o svůj doslova holý život.

Samotná anotace zněla zajímavě a zaútočila na mou zvědavost – co se mohlo stát osamělému muži, že svede boj o svůj život? Po mrazivé Trhlině a ještě mrazivějšímu Strachu jsem se těšila na další mrazivý, v horách se odehrávající příběh, který mě udrží v napětí a přivodí mi husí kůži po celém těle. Bohužel se však nic takového nekonalo. Aplikace očních kapek a posléze oslepnutí na mě působilo hodně nereálně, a když děj není postaven na racionálním základě, těžko uvěřím i autorovi a jeho vyprávění. Určitě bych se raději přiklonila k takové verzi, aby autor hrdinovu slepotu nijak blíže nepopisoval, zejména to, jakým způsobem oslepl. 

Od aplikování očních kapek se začíná odehrávat boj hlavního hrdiny o přežití, neboť v chatě má jen pár nejnutnějších zásob, zavolat ze smartphonu poslepu je nereálné a vydat se sám slepý ven z chaty pro pomoc, také. Sledujeme tedy zejména myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který se zpočátku snaží ze své situace nezešílet, ale okolnosti mu to moc nedovolují. Když okolo chaty začne někdo obcházet a k tomu poslouchá neustálý smích, nejde se pak divit jeho výkyvům nálad. 

Na to, že se děj odehrává v pouhých pěti dnech okolo Štědrého dne a příběh není ani stránkově moc obsáhlý, se mi neskutečně táhl. Tendence k přeskakování stránek jsem měla neustále. Závěr a celkové rozuzlení to trochu vylepšilo, byla jsem zvědavá, jak to s hlavním hrdinou dopadne, což mi v podstatě nedovolilo knihu odložit. Rozuzlení mohou mnozí čtenáři odhadnout již v průběhu čtení, protože autor se uchyloval ke zbytečně častému naznačování. 

Škoda, že vylíčení atmosféry, od které jsem očekávala mnoho, mě nijak nezasáhlo. Přitom potenciál tam autor měl velký. Na druhou stranu musím autora vyzdvihnout především v tom, že dokázal napsat plnohodnotý příběh, v němž vystupuje pouze jediná postava. To opravdu smekám. Jen z toho důvodu nemůžu hodnotit knihu níže, než jak jsem ji hodnotila. 

Knihu nezatracuji, ale bohužel z tria Trhlina, Strach, Tma je bohužel Tma opravdu nejslabší. Hodnotím tedy jako průměr.

✰✰✰

Co říkáte na Tmu?

Continue Reading...

RECENZE: Strach | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
originální název: Strach
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2016
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Jožo Karský se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, tedy do míst, kde prožil své dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Při zvlášť tuhých zimách a silných mrazech zde mizí děti, což na vlastní kůži zažila i rodina Karských. Hlavní hrdina bude muset spojit síly s bývalými kamarády a postavit se zlu čelem a zároveň se vyrovnat i se stíny z vlastní minulosti.

✽ 

Po Trhlině, kterou jsem četla v českém překladu loni, jsem se letos pustila do dalšího autorova počinu, který vydání Trhliny (recenze zde) předcházel. Trvalo mi rok, než jsem našla odvahu přečíst si Strach, z něhož jsem měla opravdový respekt.

Začátek knihy nás seznamuje s postavami, z nichž je hlavní postava rovněž vypravěčem celého příběhu. Prostřednictvím jeho myšlenek se ocitáme v jednom opuštěném bytě na ružomberském předměstí nacházejícího se v téměř prázdné bytovce, která umocňuje pocit osamělosti, s nímž se hlavní hrdina potýká. Matka mu zemřela před pár lety a otec, s nímž neměl dobrý vztah, už víc jak rok bydlí v domově důchodců. Z každého koutu tohoto místa i z každé buňky hlavního hrdiny čiší deprese a tíseň, která se začne pomalu vkrádat i do mysli čtenáře. 

Přiznám se, že žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah, což ve své podstatě vůbec nevadilo. Spíše naopak. Atmosféra byla i tak dost depresivní a ponurá a postava hlavního hrdiny vše jen podtrhla.

Třeskuté mrazy, nejhorší za posledních několik let, byly cítit z každé stránky a navozovaly správnou mrazivou atmosféru. Obdivuji autorův vypravěčský um, kterým dokáže vyvolat ve čtenáři strach, napětí a husí kůži. Na mě kniha působila přesně tak, jak měla, protože jsem se bála. Duchařina jak vyšitá. Strach jsem totiž začala číst v době, kdy u nás napadl sníh a večernímu čtení jsem se vyhýbala. Přesto jsem se každého šustnutí v bytě lekala i při denním světle a když se následující den při pozvolném oteplování uvolnila část sněhu ze střechy a s hlasitou ránou dopadla na okenní parapet, u kterého jsem seděla, tak tak jsem si nepustila do kalhot.   

Některé scény jsem předvídala (třeba tu s telefonátem v závěrečné třetině), ale jelikož se hororovým knihám i filmům vesměs vyhýbám, nenarušilo to mou četbu a nepřišla jsem o žádný čtenářský prožitek. Přesto ve mně bylo tím okamžikem zaseto semínko pochybností, které, jak se na konci ukázalo, mělo své opodstatnění.

Nejvíce jsem si užila (a přesně toto v hororech a mysteriózních thrillerech miluji) pátrání po podivných úkazech v různých archivech, dokumentech a s tím i související spojování různých šifer, které nás posunuly pravdě zase o kousek blíže. Závěrečnou třetinu jsem přečetla na jeden zátah a po celou dobu jsem pociťovala mravenčení v zádech. Konec byl dle mého názoru rychle useknutý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.

Mile mě překvapilo, že autor ve svém románu zmiňuje proslulou Djatlovovu výpravu na Ural z ledna roku 1959. Pokud netušíte, o co jde, rozhodně si o této záhadě zjistěte více.

Když však Strach srovnám s Trhlinou, tak Strach Trhlinu bohužel nepřekonal. Možná byla chyba, že jsem jako první četla Trhlinu a pak ji se Strachem srovnávala. Přesto si myslím, že se jedná o dvě samostatná díla, která by se neměla srovnávat, ač v nich jistou podobnost najít můžeme. 

Pokud si myslíte, že ve vás autor nedokáže vyvolat strach, zkuste si přečíst Strach a poté možná změníte názor. Knihu moc ráda doporučím  nejen fanouškům mysteriózna a hororů, ale také čtenářům, kteří tento žánr neupřednostňují, ale rádi by vyzkoušeli něco nového. Třeba si autora oblíbíte stejně jako já.

✰✰✰✰

Četli jste některou knihu od slovenského autora Jozefa Kariky? 

Vyhledáváte hororové či mysteriózní příběhy? 

Bojíte se rádi? 

Budu se těšit na vaše komentáře, které nenechám bez odpovědi.

Continue Reading...

RECENZE: Trhlina | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Trhlina
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2017
počet stran: 336
oficiální anotace 

Moje zhodnocení:

Po vydání knihy Strach se autorovi ozval člověk, který mu vyprávěl opravdu hrůzostrašný příběh. Jozef Karika jeho příběh nejen zaznamenal, ale mnohá tvrzení i ověřil a doplnil o vlastní zjištění. Tato kniha rozmotává jeden z nejděsivějších případů, který je zároveň i tragický a velice tajemný. Pokud jste ještě neslyšeli o největší záhadě Slovenska, kdy v pohoří Tríbeč mizí lidé, přečtěte si tuto knihu a udělejte si o všem vlastní obrázek. Legenda, záměrná mystifikace nebo děsivá skutečnost?

"Je to jako dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset."

Trhlinu jsem zaznamenala až s Velkým knižním čtvrtkem, který byl plánován na 19.10.2017. Již dříve však čtenáři měli možnost se s knihou blíže seznámit prostřednictvím ukázky, která byla volně dostupná. Od autora jsem dosud ještě žádnou knihu nečetla, ale slyšela jsem, že píše mysteriózní příběhy, jejichž čtení považuji na nadcházející období dušiček jako dělané. Nesmírně mě zaujalo právě úvodní slovo autora, kde vysvětluje, jakým způsobem kniha vznikla. Nemohla jsem se dočkat dne "D" a jakmile kniha vyšla, objednala jsem si ji. Knihy, které jsem měla v tu dobu rozečtené, jsem nechala ležet a pustila se do Trhliny.

Kniha není rozdělena na žádné kapitoly, člení se pouze na tři série nahrávek, které vznikly v roce 2015 a jimiž si autor zaznamenal výpověď Igora, tedy právě člověka, který se autorovi s tímto příběhem ozval.

Na začátku všeho byl obyčejný zchátralý dům určený k demolici, na které pracoval právě Igor. I přesto, že měl vystudovanou vysokou školu, kvůli nedostatku pracovních příležitostí přijal na mezidobí právě tuto práci. Při demolování jedné z místností objevil velký a na první pohled nedobytný trezor, který ho přitahoval jako magnet. Představoval si, že v něm najde nějaké cennosti, kterými by mohl obdarovat svou přítelkyni nebo je zpeněžit. Postupem času zjistil, že budova kdysi sloužila jako ústav pro duševně choré, který pravděpodobně fungoval do třicátých let minulého století. Náhodou či snad shodou okolností našel Igor svazek klíčů a určitě vás nepřekvapí, že právě jeden klíč pasoval do zámku trezoru. To, co v trezoru Igor našel, rozpoutalo celý sled tragických událostí a nic už nebylo jako dřív.

Jak jistě uhodnete, to, co Igor v trezoru našel, jistým způsobem souviselo s mizením lidí na slovenském pohoří Tríbeč. Přiznám se, že o této záhadě jsem dosud neslyšela a ani jsem neznala žádné jiné podrobnosti či okolnosti tamních mizení. Knížka proto byla pro mne jakýmsi magnetem, který mě lákal stejně tak, jak Igora lákal tajemný a na první pohled nedostupný trezor. 

Věděla jsem, že se u knížky budu hodně bát, ale při přečtení pár komentářů, že kniha je natolik děsivá, že se báli jít i v noci na záchod, jsem zbledla a zařekla se, že Trhlinu budu číst jen přes den. Proto mi její čtení trvalo déle, nežli bych si přála. 

Je vidět, že autor má s tímto žánrem zkušenosti a ví přesně, jak čtenáře vyděsit. Často jsem při čtení tajila dech a doslova slyšela tlukot vlastního srdce. Nikdy jsem takové pocity u čtení knihy nezažila, a to ani u knihy Pamatuji si vás všechny od Yrsy Sigurdardóttir, která byla pro mě dosud ta nejděsivější, u níž jsem se bála nejvíc. Poslouchala jsem různé zvuky v bytě, měla dojem, že slyším kroky, ač jsem byla doma sama a podobně. Musím říct, že je hodně pravdy na tom, že se nejvíc bojíme něčeho neznámého, nevyřčeného, přesně toho, co si sami vsugerujeme. Strach dokáže člověka opravdu hodně ovlivnit a tato kniha svůj účel splnila dokonale. Tleskám.

"Nohy se mi bořily do šustícího listí, měl jsem pocit, že se každým krokem propadávám hloub. Dokonce mě napadlo, jestli zem pod listím není z gumy nebo z nějaké husté, tekuté nechutné směsi. Přesně takový jsem měl pocit - zpočátku mi listí sahalo jenom po kotníky, později po lýtka, kolena, dvakrát jsem se probořil ještě hlouběji a noha mi v hnijící, zapáchající vrstvě lesních zbytků zmizela až po stehno."

Nechci více prozrazovat, ať je na každém čtenáři, jak se ke knize postaví a hlavně jaký si udělá po přečtení názor, protože vám mohu zaručit, že jich po dočtení knihy budete mít víc než dost. Už i autor v anotaci zmiňuje, že nacházení odpovědí nechává zcela na čtenáři. Na konci se autor od celého příběhu distancuje, předkládá jej tak, jak mu byl vylíčen a sám neví, zda se může jednat o smyšlenku či skutečnost.

Igorovo vyprávění je velice přesvědčivé, jak sám autor několikrát zmiňuje, je vidět, že prožitá traumatizující událost v něm zanechala nějaké stopy, přesto by se některá fakta dala zpochybnit. Jistě mohla to být náhoda, přesto věřím, že si Igor celé vyprávění z prstu nevycucal. 

Pokud jste jako já ještě od Jozefa Kariky žádnou knihu nečetli, doporučuji právě Trhlinu, která se nedávno objevila i na českých pultech knihkupectví. Čeká vás příběh plný tajemství, děsivých skutečností, odhalování pravdy a nejedné tragédie. Trhlina je mysteriózní thriller s prvky hororu, který vás bude strašit i ve snech.

100 %

Continue Reading...

RECENZE: Černý kraj | Alex Grecian

autor: Alex Grecian

překlad: Jitka Fialová

originální název: The Black Country

nakladatelství: Argo

rok vydání: 2016

počet stran: 256

Po detektivním románu Scotland Yard (The Yard, 2012; česky 2015), který popisuje vznik první mordparty v historii londýnské Metropolitní policie a jehož úspěch zaskočil i samotného autora, vyšlo letos pokračování s názvem Černý kraj.

Anotace:

Když v hornické vesnici v Černém kraji zmizí beze stopy tři členové jedné rodiny a nedlouho poté najde místní děvčátko v ptačím hnízdě lidské oko, požádá místní strážmistr o pomoc londýnský Scotland Yard. 

Inspektor Walter Day a seržant Nevil Hammersmith však netuší, co je čeká. Musí bojovat nejen s nepřízní živlů, ale i s pověrčivostí místního obyvatelstva, které upřímně věří, že pták je znamením smrti a že pod zemí má doupě krvavá příšera. Navíc se celá vesnice pomalu, ale jistě propadá do neprobádané sítě starých štol. Než policisté s pomocí dr. Kingsleyho rozluští záhadu Černého kraje, musí odhalit nejedno temné tajemství a osvědčit, že mají nejen nervy, ale i svaly ze železa.

Vlastní názor:

Děj se odehrává ve velmi atraktivním období 19. století za vlády královny Viktorie. 

Do vesničky Blackhampton jsou z Londýna povoláni inspektor Walter Day a seržant Nevil Hammersmith, kteří mají pomoci konstáblu Grimesovi s pátráním po pohřešované rodině, jemuž předchází nález oka v ptačím hnízdě.

Po příjezdu do Blackhamptonu se londýnští detektivové ubytují v místním hostinci, který vede pověrčivý a nerudný hostinský Rose. Kromě detektivů je v hostinci ubytován ještě jeden host - Calvin Campbell, který není místní, ale přesto má velký zájem na výsledku pátrání, ale z jakého důvodu, to nechce prozradit. Ani další obyvatelé nebudou nijak sdílní. Jako by Blackhampton nechtěl vydat svá tajemství. Brzy se objeví záhadný vzkaz, vesnicí obchází ohyzdný tvor a aby toho nebylo málo, vypukne ve městě záhadná nemoc... Podaří se i přes veškeré překážky najít pohřešovanou rodinu včas živou?

Kniha začíná prologem, děj je rozdělen na jednotlivé kapitoly a dvě mezihry, které se odehrávají ve věznici a v nichž se dozvíme více o tajemném Calvinovi. Ozvláštněním jsou kurzívou psané kapitoly, ve kterých vystupuje jistý Američan, jenž má v Blackhamptonu nevyřízené účty.

Vyšetřování vede sympatické duo detektivů, které jsme měli možnost poznat již v předchozím díle. Inspektor Walter Day je sice u Metropolitní policie nováčkem, ale je to výborný detektiv, který v Londýně úspěšně vyřešil svůj první případ ve službách Scotland Yardu. Jedná se o typického kladného hrdinu, kterého si hned oblíbíte. Seržant Nevil Hammersmith je neohrožený muž, který se do všeho vrhá po hlavě a překážky pro něj neexistují. Dozvídáme se o něm, že prožil dětství v uhelném dole. V tomto období nebylo v Anglii nic neobvyklého na tom, že do práce byly posílány i děti. Dvojici provází forenzní patolog Dr. Kingsley, jemuž pomáhá patnáctiletá dcera Fiona a prostomyslný pomocník Henry Mayhew.

Autor už od počátku buduje ponurou až strašidelnou atmosféru, a to nejen samotným názvem knihy, který odkazuje na hornickou vesnici. Ta je pokryta popelem z vysokých pecí, v dálce se rýsují haldy vytěžené hlušiny a u domů jsou vidět jen střechy, neboť vesnice se propadá do poddolovaných štol. Vše dokreslují všudypřítomné pověry, kdy místní obyvatelé věří, že sova je symbolem smrti. Navíc prý vesnicí obchází krvavá příšera, která žije pod zemí. 

V některých chvílích je děj malinko předvídatelný, kdy čtenář tuší víc, než samotní detektivové. Na druhou stranu se dočkáme i překvapivého zvratu na závěr, který je až šokující. Autor také nešetřil množstvím drastických scén, které mě až samotnou docela zaskočily. Celý děj se podařil autorovi vměstnat do 250 stran, což mi přišlo celkem líto, neboť celou knihu máte přečtenou v podstatě za dvě odpoledne. Kvalit prvního dílu toto pokračování sice nedosahuje, přesto si pozornost jistě zaslouží.

Tuto sérii jsem si velmi oblíbila a pevně doufám, že nakladatelství Argo vydá postupně všechny díly. V zahraničí již vyšly The Devil´s Workshop (Ďáblova dílna, 2014) a The Harvest Man (Žnec, 2015). Poslední román s názvem Lost and Gone Forever (Navždy ztracený) vychází letos. 

Obálky se u obou dílů opravdu povedly

Kniha je určená pro všechny čtenáře, kteří mají rádi detektivní případy z období viktoriánské Anglie, Jacka Rozparovače či Sherlocka Holmese. Pokud o této knize slyšíte poprvé a zaujala vás, doporučuji se nejprve začíst do prvního dílu s názvem Scotland Yard.

Na závěr bych chtěla doporučit něco i filmovým fanouškům, a to vynikající seriál Ripper Street, který se odehrává právě v období běsnění Jacka Rozparovače, nejslavnějšího vraha prostitutek, který nebyl nikdy vypátrán.

85 %

Máte rádi detektivky z viktoriánského období?

Která je Vaše nejoblíbenější?

Budu ráda za každý komentář :-)

Continue Reading...