RECENZE: Strach | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
originální název: Strach
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2016
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Jožo Karský se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, tedy do míst, kde prožil své dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Při zvlášť tuhých zimách a silných mrazech zde mizí děti, což na vlastní kůži zažila i rodina Karských. Hlavní hrdina bude muset spojit síly s bývalými kamarády a postavit se zlu čelem a zároveň se vyrovnat i se stíny z vlastní minulosti.

✽ 

Po Trhlině, kterou jsem četla v českém překladu loni, jsem se letos pustila do dalšího autorova počinu, který vydání Trhliny (recenze zde) předcházel. Trvalo mi rok, než jsem našla odvahu přečíst si Strach, z něhož jsem měla opravdový respekt.

Začátek knihy nás seznamuje s postavami, z nichž je hlavní postava rovněž vypravěčem celého příběhu. Prostřednictvím jeho myšlenek se ocitáme v jednom opuštěném bytě na ružomberském předměstí nacházejícího se v téměř prázdné bytovce, která umocňuje pocit osamělosti, s nímž se hlavní hrdina potýká. Matka mu zemřela před pár lety a otec, s nímž neměl dobrý vztah, už víc jak rok bydlí v domově důchodců. Z každého koutu tohoto místa i z každé buňky hlavního hrdiny čiší deprese a tíseň, která se začne pomalu vkrádat i do mysli čtenáře. 

Přiznám se, že žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah, což ve své podstatě vůbec nevadilo. Spíše naopak. Atmosféra byla i tak dost depresivní a ponurá a postava hlavního hrdiny vše jen podtrhla.

Třeskuté mrazy, nejhorší za posledních několik let, byly cítit z každé stránky a navozovaly správnou mrazivou atmosféru. Obdivuji autorův vypravěčský um, kterým dokáže vyvolat ve čtenáři strach, napětí a husí kůži. Na mě kniha působila přesně tak, jak měla, protože jsem se bála. Duchařina jak vyšitá. Strach jsem totiž začala číst v době, kdy u nás napadl sníh a večernímu čtení jsem se vyhýbala. Přesto jsem se každého šustnutí v bytě lekala i při denním světle a když se následující den při pozvolném oteplování uvolnila část sněhu ze střechy a s hlasitou ránou dopadla na okenní parapet, u kterého jsem seděla, tak tak jsem si nepustila do kalhot.   

Některé scény jsem předvídala (třeba tu s telefonátem v závěrečné třetině), ale jelikož se hororovým knihám i filmům vesměs vyhýbám, nenarušilo to mou četbu a nepřišla jsem o žádný čtenářský prožitek. Přesto ve mně bylo tím okamžikem zaseto semínko pochybností, které, jak se na konci ukázalo, mělo své opodstatnění.

Nejvíce jsem si užila (a přesně toto v hororech a mysteriózních thrillerech miluji) pátrání po podivných úkazech v různých archivech, dokumentech a s tím i související spojování různých šifer, které nás posunuly pravdě zase o kousek blíže. Závěrečnou třetinu jsem přečetla na jeden zátah a po celou dobu jsem pociťovala mravenčení v zádech. Konec byl dle mého názoru rychle useknutý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.

Mile mě překvapilo, že autor ve svém románu zmiňuje proslulou Djatlovovu výpravu na Ural z ledna roku 1959. Pokud netušíte, o co jde, rozhodně si o této záhadě zjistěte více.

Když však Strach srovnám s Trhlinou, tak Strach Trhlinu bohužel nepřekonal. Možná byla chyba, že jsem jako první četla Trhlinu a pak ji se Strachem srovnávala. Přesto si myslím, že se jedná o dvě samostatná díla, která by se neměla srovnávat, ač v nich jistou podobnost najít můžeme. 

Pokud si myslíte, že ve vás autor nedokáže vyvolat strach, zkuste si přečíst Strach a poté možná změníte názor. Knihu moc ráda doporučím  nejen fanouškům mysteriózna a hororů, ale také čtenářům, kteří tento žánr neupřednostňují, ale rádi by vyzkoušeli něco nového. Třeba si autora oblíbíte stejně jako já.

✰✰✰✰

Četli jste některou knihu od slovenského autora Jozefa Kariky? 

Vyhledáváte hororové či mysteriózní příběhy? 

Bojíte se rádi? 

Budu se těšit na vaše komentáře, které nenechám bez odpovědi.

Continue Reading...

RECENZE: Infernum | Mark Maria Kraft

autor: Mark Maria Kraft
překlad: Emilie Harantová
originální název: Infernum
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2017
počet stran: 312
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Naproti hotelu Hilton je z Vltavy vytaženo zohavené ženské tělo. Případu se ujímá mladá atraktivní vyšetřovatelka Eva spolu se svým asistentem Jakubem. Záhy je mrtvá žena identifikována jako Helena, přítelkyně Američana Sama, který na předpokládaný den vraždy nemá alibi a tak se stává podezřelým číslo jedna. Evě však cosi nesedí a intuice ji naznačuje, že Sam není vrah. Eva zjišťuje, že Helena měla podivný vztah s bratrem Vítkem, který je zároveň Eviným zaměstnancem. Vše se začíná pěkně zamotávat. Navíc Evě pomáhá bývalý přítel Martin, který pracuje jako státní zástupce, ale tím, že Evě nabídl pomoc, začíná být jeho místo v ohrožení. Martin není jediný muž, který se v Eviném okolí pohybuje. Její divoký osobní život se stále více prolíná s jejími případy a ocitá se tak v soukolí moci, chtíče a intrik. Na pozadí toho všeho spřádají své tajné plány policejní prezident i ministr vnitra.

✽

Kniha Infernum mě zaujala především tím, že autor, ač je původem Švýcar, zasadil svůj příběh do českého prostředí, konkrétně Prahy a okolí, v němž vystupují české postavy s typicky českými jmény. Jak už jsem zmínila, Mark Maria Kraft je švýcarský autor, který v současné době žije střídavě ve Švýcarsku, Německu a v Čechách. Vystudoval podnikovou ekonomii, informatiku, později také filozofii. Je mezinárodně činným obchodníkem a kreativním nezávislým novinářem Thriller Infernum je jeho debutem.

Ještě než přistoupím k samotné recenzi, bych ráda pochválila povedenou obálku, jejíž vyobrazení znázorňuje skryté zlo, které se může ukrývat kdekoliv. Červená barva vše dokonale podtrhuje.

Hlavní postavou je mladá atraktivní vyšetřovatelka Eva Jelínková, která na mě už od prvních stránek působila nesympaticky a můj dojem se s každou další stránkou bohužel více prohluboval. Eva je chtíčem posedlá hysterická žena, která i přes svou nepěknou minulost využívá své tělo jako prostředek k dosažení osobních cílů. Vyšetřování jako takové jde po chvíli stranou a spíše se probírá Evin osobní život. Autor nám dovoluje nahlédnout do její minulosti, která nám sice mnohé její chování vysvětlí, přesto jsem nad ní často kroutila hlavou. 

V knize vystupuje celkem dost postav, jež jsou označené pouze křestními jmény, což působilo dost neosobně. Ze začátku jsem se v postavách špatně orientovala, na každé stránce vykoukl nějaký Pavel, Karel, Martin, Adam atd. Tohle mi prostě nesedlo a zvykala jsem si na to prakticky po celou dobu. Navíc mi celkový popis postav přišel dost povrchní (až na výjimku hlavní hrdinky), neuměla jsem si je v reálu vůbec představit nebo zhmotnit. Byla to jen jména na papíře, která mi nic bližšího neřekla.

Další výtku mám k minulosti některých postav. Nevím, jestli jsem ten dojem měla jenom já, ale přišlo mi, že každá postava byla v minulosti nějakým způsobem zneužívána, což se samozřejmě později projevilo na jejich charakteru. Často jsem pak přemýšlela, jestli se náhodou před přijetím na jakoukoliv policejní pozici nedělají psychotesty? Postav v této sféře bylo zvrácených víc než dost a celkem často jsem si kladla tuto otázku. 

Autorův styl psaní ani celková forma mě nijak neoslovily. Je pravda, že nález zohavené mrtvoly je jen pouhý začátek kolotoče intrik, vydírání a boje o moc, kterou čtenář od samého počátku nemusí čekat, stejně tak směr, jakým se příběh dále ubírá. V příběhu jsem postrádala napětí, které by mě při čtení pohánělo vpřed, často jsem se přistihla, že se při čtení spíše nudím a přeji si, ať už to mám za sebou. Zápletka je sice zajímavá, ale bohužel mi do českého prostředí vůbec neseděla. Musím podotknout, že kniha je místy dost brutální až surová, autor se dost často uchyluje k podrobným popisům sexuálních scén, které jsou plné brutalit. Popis zohavené ženy a především toho, čím vším se na ní vrah vyřádil, taky nepatří zrovna k chuťovkám. Přesto mi tyto scény nijak zvlášť nevadily, a to nejspíš proto, že na mě kniha valný dojem neudělala. Chybělo mi i detailněji popsané české prostředí, které Prahu připomínalo velmi vzdáleně, autor použil jen pár ulic a míst, ale vůbec jsem neměla pocit, že v té Praze či okolí jsem. 

Závěrem chci dodat, že i přes několik výtek si myslím, že kniha Infernum si své čtenáře najde. Na své si přijdou milovníci brutálních a krvavých scén, které jsou velmi detailně popsány. Pokud navíc upřednostňujete thrillery odehrávající se v českém prostředí, může být Infernum pro mnohé zajímavým objevem. 

60 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada, kde si Infernum můžete přímo koupit.

Continue Reading...