RECENZE: Kde se skrývá ďábel | Craig Russell

autor: Craig Russell
překlad: Jan Kozák
originální název: Where the Devil Hides (2018)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2018
počet stran: 488
anotace

Moje zhodnocení:

Československo. Rok 1935. 

Doktor Viktor Kosárek přijíždí na odlehlý hrad, v němž sídlí psychiatrická léčebna s šesti uvězněnými vraždícími maniaky - tzv. Ďáblova šestka. Každý z pacientů má svůj temný příběh a doktor Kosárek, mladý psychiatr, využívá převratné metody k objevení tzv. ďáblova aspektu. 

Ve stejné době v Praze řádí démonický vrah zvaný jako "Kožená zástěra", který masakruje oběti po celém městě a úspěšně uniká dopadení. Je zvrácený a lidé jeho útoky nazývají dílem ďáblovým. Co ho však spojuje se šílenými chovanci na Orlím hradě? Toho se chce dopátrat Viktor, který musí odhalit pravdu za  každou cenu.

✽

Nakladatelství Jota v loňském roce vydalo gotickou detektivku s názvem Kde se skrývá ďábel, jehož autorem je mezinárodně oceněný Craig Russell. Spojení psychiatrické léčebny, uvězněných chovanců, jednoho vraždícího maniaka s předválečným obdobím odehrávajícím se v Československu - samém srdci Evropy, mě nesmírně lákalo. Jak u mě tento thriller s hororovými prvky u mě obstál, se dozvíte v recenzi níže.

Viktor Kosárek je mladý, ambicemi nabitý psychiatr, který přijíždí na odlehlý hrad s tajemnou minulostí, v němž jsou uvězněni ti nejhorší zločinci, kteří mají na svědomí odporné vraždy s minimální šancí na nápravu. Viktor však chce vyzkoušet závratnou metodu, kdy se pomocí hypnotik snaží dostat do pacientova nevědomí a nalézt ďáblův aspekt, který stvořil z obyčejného člověka vraždící monstrum. Viktor nakonec objeví něco mnohem děsivějšího, než si kdy dokázal představit.

Ve stejné době sledujeme pátrání kapitána Lukáše Smoláka z pražské městské policie, který se snaží dopadnout stále unikajícího vraha zvaného "Kožená zástěra". Když jej zavolají k mrtvé ženě, která byla doslova vykuchána a jejíž pohlaví lze rozeznat pouze podle cárů oblečení, narazí na první vrahovu chybu - na místě činu zanechal otisky prstů a částečný otisk boty. Policie brzy dopadne člověka, který má za sebou kriminální minulost a jehož otisky se shodují s otisky nalezenými na místě činu. Celý případ se však velmi brzy zkomplikuje a nabere zcela jiný směr.

Celý příběh je tak prakticky složen ze dvou dějových linek, které nejen, že probíhají paralelně a střídají se, ale v závěru se obě protnou. Co však tuto knihu dělá téměř knižním skvostem, je atmosféra, kterou autor vylíčil bravurně s velkou dávkou přesvědčivosti. Tajemno s hororovým nádechem vámi prostupuje už od prvních stránek. Když se navíc ke všemu přidají maniakální chovanci se svými temnými příběhy, které Viktorovi Kosárkovi pod dávkou hypnotik vypravují, nemáte daleko k obavám, co si na vás autor ještě přichystal. 

Knihu jsem četla po nocích a přiznám se, že mě mnohdy mrazilo a necítila jsem se vůbec dobře. Mlha prostupuje nejen pražskými uličkami, jimiž kráčí Kožená zástěra, ale také Orlím hradem opředeným hrůzostrašnými pověstmi, které mají pravdivé jádro, neboť na každém šprochu pravdy trochu. Zároveň cítíte, že válečný konflikt je na spadnutí, což místním obyvatelům na náladě nepřidá. Judita Blochová, zaměstnankyně psychiatrické léčebny, která si padne do noty s Viktorem Kosárkem, je židovského původu a pravidelně ji budí noční můry o konci její životní cesty. 

Autor překvapivě zasadil svůj román do Československa období první republiky a v doslovu vysvětluje, co jej k tomuto rozhodnutí vedlo. Přiznám se, že kniha mě nalákala právě tímto faktem a byla jsem zvědavá, jak se původem skotský autor popere s českými reáliemi. Myslím, že se toho zhostil velmi dobře a přesvědčivě. Příběh mě chytl už od prvních stránek a nepustil až do samého konce.

Co se týče zápletky a celkového nápadu, velmi se mi líbil. Celkové pojetí knihy mi přišlo originální a zároveň hrůzostrašné a rozdělení knihy na příběhy o chovancích, kteří dostali různorodé přezdívky také. Škoda jen toho, že mé podezření z prvních stran, se na konci ukázalo jako správné a autorův záměr jsem velmi brzy odhalila. I přesto jsem si příběh vychutnala se vším všudy, což se odrazilo i v mém konečném hodnocení.

"Cítím tvůj strach," řekl pan Hobbs. "Jsem naladěný na strach lidí. Je to energie, která mě obnovuje, a teď mě zrovna obnovuješ ty. Chceš vědět, co si myslím, co cítím. Dovol, abych ti to pověděl: Když jsem je zabíjel - když jsem zabíjel všechny ty lidi, když jsem jim dělal všechny ty strašné věci -, vychutnával jsem si každou vteřinku. Děla jsem, co jsem dělal, kvůli temné rozkoši, kterou mi to přinášelo. Jejich bolest a jejich strach pro mě byly jako exkluzivní víno". (...) str. 408

Kde se skrývá ďábel je velmi vydařeným gotickým románem, nicméně není určen slabým povahám. Vraždy, které se v něm odehrávají, jsou detailně popsány s patřičnou brutalitou a obrovským množstvím krve. Pokud vám tyto morbidní detaily v detektivkách/thrillerech vadí, raději si tuto knihu odpusťte. 

Knihu doporučuji čtenářům, kteří si libují v hororové atmosféře, jenž vás zde bude provázet po celou dobu, dále pokud jste si oblíbili/vyhledáváte příběhy odehrávající se v psychiatrických léčebnách nebo se toužíte dozvědět zajímavá fakta o slovanské mytologii, ale především pokud chcete nalézt ďáblův aspekt. Takhle kniha vám s tím rozhodně pomůže.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Říkala si o to | Louise O'Neill

autor: Louise O'Neill
překlad: Květa Palowská
originální název: Asking For It (2015)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Emma O'Donovanová má vše, po čem její vrstevnice touží. Žije v malém irském městě, kde zná každý každého. Je oblíbená, krásná, populární a svět jí leží u nohou. Až do jedné osudné noci, z níž si vůbec nic nepamatuje. Brzy však vyplují fotky. Fotky, které vidí nejen Emma, ale také rodina, přátelé, sousedé... Emma zažívá ponížení, které ji dovede až na samé dno. 

✽

Nakladatelství Bookmedia mi nabídlo ke zrecenzování kontroverzní knihu s vypovídajícím názvem Říkala si o to, jejíž anotace mě upoutala a i když tento druh literatury běžně nečtu, riskla jsem to a nabídku přijala. Jak se mi kniha líbila, se dozvíte níže v recenzi.

Nejprve bych se ráda vyjádřila k obálce, která se mi vůbec nelíbí. Chápu její symboliku, ale přiznám se, že bych tuto knihu v knihkupectví buď přehlédla, a když už by mi zrak na ni padl, vůbec by mě nelákala k otevření a přečtení si anotace. Zahraniční obálky jsou sice velmi podobné (až na drobné detaily), ale asi bych uvažovala o jiném zpracování. Nejvíc mi asi vadí ta ošklivá zelená barva.

Stačí opravdu málo, aby se život Emmy O'Donovanové, osmnáctileté nadějné studentky, která si maluje růžovou budoucnost, nenávratně změnil. Jednoho rána ji na trávníku před domem najdou rodiče, kteří si zpočátku myslí, že jejich dcera je mrtvá. Může však být ještě něco horšího? Emma si z předešlé noci nepamatuje nic, neví, jak se ocitla na trávníku před domem. Všichni ostatní to ví. Všichni o Emmě mluví, každý k tomu má co říct, ale neuvědomují si, že Emma je lidská bytost, která vše cítí. Nejprve ji označí za couru, poté za objekt znásilnění. Kde je pravda? Zdá se, že ostatní mají jasno. Říkala si o to. Co vlastně čekala?

Opravdu se může zdát, že si Emma o to říkala. Oplývala vysokým sebevědomím, chlapecký obdiv a závist dívek byl jejím denním chlebem. Libovala si v toužebných pohledech kluků, nosila vyzývavé oblečení, které pokaždé odhalovalo víc, než by bylo zdrávo a její nejlepší kamarádka musela být ošklivější než ona. Z Emmy povrchnost čišela, i když neustále zdůrazňovala opak.

O tom, jaká ve skutečnosti Emma je, se všichni dozví prostřednictvím fotek umístěných na sociální sítě. Po jejich shlédnutí mají všichni jasno - Emma je coura. Nicméně Emma si z té noci nic nepamatuje, což má na svědomí koktejl umíchaný z alkoholu a zakázaných látek. Zpočátku Emma tvrdí, že si ze všech vystřelila, ale velice brzy ji dojde, že udělala chybu. Vulgarity a nadávky jsou na denním pořádku a tak se Emma pomalu uzavírá před okolím do svého malého pokoje, z něhož prakticky nevychází. Lze se vůbec s takovou situací vyrovnat, zapomenout a jít dál?

Autorka svůj příběh rozdělila na dvě část - část odehrávající se loni, v níž se čtenář seznamuje s Emmou, jejími spolužáky a přáteli. Zpočátku má čtenář pocit, že naskočil do rozjetého vlaku - autorka sází jedno jméno za druhým, skáče z minulosti do přítomnosti, jak se jí zlíbí a čtenář se může cítit dezorientovaně. Doporučuji se však těmito stránkami, v nichž vás autorka seznamuje s místními obyvateli a jejich zařazením do sociální vrstvy, prokousat, neboť posléze nabere příběh velmi rychlý spád. Druhá část se odehrává letos, rok od uplynulých událostí, které změnily Emmin život o 360 stupňů. Noc, která obrátila Emmin život vzhůru nohama, poznamenala nejen ji, ale také její rodinu, která se pomalu vlivem plynoucích událostí rozpadá. Rodinné hodnoty jsou pokroucené a vina padá pouze a jedině na Emmu. 

Tento kontroverzní příběh, který rozpoutává diskuzi široké veřejnosti, o což autorce šlo především, otevírá mnoho otázek. Kdo je vlastně viník a kdo oběť? Téma znásilnění či zneužití je stále aktuální a úhly pohledu ukazují širší rozměr.

Kromě nepřehledného začátku bych autorce vytkla i useknutý (byť pro některé možná neočekávaný) konec, a to i přesto, že autorka v závěrečném doslovu objasňuje, co ji k tomuto rozhodnutí vedlo. Očekávala jsem nějakou satisfakci či uzavření, a to v jakékoliv rovině. Toho se mi nedostalo. Navíc hlavní hrdinka mi vůbec nepřirostla k srdci a často mnou zmítaly smíšené pocity. Čin, který se jí stal samozřejmě neschvaluji a jsem zásadně pro potrestání viníků, kteří se později ocitají v roli obětí, což může působit jako paradox.

Na závěr bych knihu ráda doporučila spíše mladším čtenářům, neboť byla zařazena do žánru young adult, s čímž naprosto souhlasím. Nicméně ani staršími čtenáři by neměla býti opominuta. Říkala si o to má rozhodně co nabídnout nejen aktuálním tématem, ale také ukazuje, jak velkou moc mají sociální sítě.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Ivě Kulihové z nakladatelství Bookmedia. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Místo, kde bydlím | Brenda Rufener

autor: Brenda Rufener
překlad: Olga Pek
originální název: Where I Live (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Linden Roseová je mladá a talentovaná dívka, která však před ostatními něco tají. Je bez domova a bydlí na chodbách své střední školy. Přežít každý den jí pomáhá přátelství s Hamem a Seungem, práce redaktorky školního blogu a vidina toho, že získá stipendium, vystuduje a stane se novinářkou. Linden si nese vlastní šrámy z minulosti, které jí jednoho dne připomene spolužačka Bea, která do školy dorazí s natrženým rtem. Když Linden promluví, ohrozí své tajemství, ale ví, že nesmí mlčet. Co se stane, až se všichni kolem ní dozvědí, že je bezdomovkyně?

✽

Místo, kde bydlím autorky Brendy Rufener je další knihou z řady young adult, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB.

První, čeho si na knize všimnete, je její výrazná zelená obálka a malý sympatický formát vhodný akorát do kabelky. Kniha má sice měkkou vazbu, ale opatřenou klopami, které ji činí trochu bytelnější.

Hlavní hrdinkou tohoto středoškolského dramatu je sympatická dívka Linden, která vypráví svůj příběh v první osobě, což jej činí osobitějším a čtenář má možnost vytvořit si k hlavní hrdince užší pouto. I když mnohdy to není tak snadné, ona sama se totiž nerada otevírá a tají i jednu zásadní věc, že žije na chodbách své střední školy. Úplnou pravdu o ní nevědí ani její dva nejlepší přátelé - korejec Seung, s jehož rodinou tráví Linden spoustu volného času, a veselý a kamarádský Franklin, který po jedné vtipné příhodě získal přezdívku Ham, jež mu už zůstala. Tito tři kamarádi a jejich vzájemné špičkování při jejich komunikaci vás provází po celou knihu, i když ne vždy je čas a místo pro srandu, v příběhu se totiž řeší i vážnější témata.

Jedním z nich je právě bezdomovectví a ač se může zdát, že je hlavním tématem příběhu, není to až tak docela pravda. Větších i menších vážných témat najdeme v příběhu více - jedním z nich je i násilí na ženách. Když jednoho dne přijde do školy spolužačka Bea s natrženým rtem, který nevznikl pouhým klopýtnutím, připomene to Linden její vlastní bolestné vzpomínky, které se jí zaryly hluboko do duše, jež je od té doby dost pošramocená. Řešení je nasnadě, ale povede k němu celkem trnitá cesta.

Autorka si pěkně pohrála s charaktery hlavní hrdinky i vedlejších postav, kterým doslova vdechla život, což je činí reálnějšími. Na postavách je znát, že autorka, která celý život bojuje za práva mladých lidí bez domova, má zkušenosti s vážnými osudy teenagerů, které spojuje bezdomovectví a chudoba. Na konci knihy najdete několik odkazů, kam se v takovým případech obrátit.

Celkově mi však příběh až tak úplně nesedl, respektive mi nesedla postava hlavní hrdinky. Ze začátku mi hned na mysl vytanula otázka: Jak je možné, že tak mladá dívka zůstala sama bez prostředků a bez domova? Postupně se čtenář dozvídá střípky z její minulosti, které ji díky tomu, že přišla o všechny příbuzné, dovedly na chodby střední školy, kde bydlí. Přespává na lavičkách tělocvičny a ze školních záchodů si udělala provizorní koupelnu i prádelnu. Chápu důvody, které ji vedly k tomu, že se nikomu nechtěla se svými problémy svěřit a nechat si pomoct, ale já osobně bych se asi zachovala jinak. Doufala bych, že by mě mí přátelé neodsoudili za to, jaký mi život připravil osud, a ráda bych se se svými problémy někomu svěřila, a určitě dříve a jinak, než hlavní hrdinka. Když se neztotožním s hlavní postavou, je pak těžké hodnotit knihu převážně kladně.

Závěr mi k celkovému konceptu knihy rovněž nesedl, čekala jsem, že bude pojatý trochu jinak, ale nakonec chápu autorku, jaké ji k tomu vedly důvody. Vážná témata je potřeba trochu odlehčit a čtenáře pozitivně naladit.

I přesto si však myslím, že si toto středoškolské drama, jehož situace vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, aby vás vzápětí stáhly na dno a rozplakaly vás, najde své čtenáře.

Kniha je určena především pro mladší čtenáře, ale myslím si, že i starší čtenáři si najdou v příběhu to své. Pokud hledáte středoškolský příběh, který řeší nejen úsměvná témata, ale přináší i důvod k zamyšlení, je tahle kniha pro vás ta pravá.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Dům | Simon Lelic

autor: Simon Lelic
překlad: Tomáš Suchomel
originální název: The House (2017)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Jack a Sydney získali vysněný dům, do něhož se ihned nastěhují. Koupili ho včetně harampádí, které za svůj život původní majitel nashromáždil. První dny tedy tráví tím, že věci třídí a vyhazují. Když Jack na půdě objeví mrtvou kočku, která rozhodně nezemřela na sešlost věkem, a krabici plnou holčičích věcí, přesto, že předchozí majitel žádné děti neměl, rozhodne se před Syd část pravdy zamlčet. V noci se po domě kdosi prochází a sahá na Syd ledovou rukou. V domě se dějí podivné věci a když se Syd seznámí s komplikovanou Elsie z problematické rodiny, jejíž otec je zakrátko nalezen u prahu Jackova a Sydina domu mrtvý, zjišťují, že s nimi kdosi rozehrál nebezpečnou hru, která nemůže skončit dobře.

✽

Kniha Dům autora Simona Lelica mě zaujala hned od vydání, takže když nakladatelství Jota nabídlo knihu k recenzi, neváhala jsem a zkusila své štěstí. Jak se mi kniha líbila, se dozvíte v recenzi níže.

Začátek knihy byl velice slibný. Mladý pár se nastěhuje do vysněného domu, ač tuší předem prohranou bitvu, neboť o dům má zájem více zájemců, kteří jsou o mnoho movitější než Jack se Syd. Jaké je jejich překvapení, když se realitní makléř ozve zrovna jim! Jack a Syd se těší na nový začátek, který by mělo odstartovat nové bydlení. Dům je velmi prostorný, ale přeplněný harampádím od předchozího majitele, který se narychlo sbalil a odjel za životní láskou do Austrálie. Noví majitelé tak mají jediný úkol - probrat a zbavit se všech krámů. Jack špatně spí a jednou v noci, když zrovna nemůže usnout, poslouchá zvuky domu. Když uslyší zřetelné kroky, vyděsí se a když opustí ložnici ve snaze ony kroky identifikovat, mezitím čísi ledová ruka pohladí spící Syd.

Zní to strašidelně? Máte pravdu! Začátek knihy mě navnadil na duchařinu, což je také zmíněno i na zadní stránce obálky. Jméno Alfreda Hitchcocka zná jistě každý a pod ním si představí klasické horory a mistra hororového žánru. Bohužel o duchařinu se v žádném případě nejedná. Dům je pouze a jen psychologickým thrillerem.

Autor má velice zvláštní styl psaní, který vám zpočátku nemusí vůbec sednout. První stránky jsem se nemohla pořádně soustředit na věty a jejich smysl. Střídají se totiž dva vypravěči - Jack a Syd, kteří hovoří ke čtenáři a k sobě navzájem prostřednictvím dopisu. Musím říct, že po počátečních rozpacích mě kniha do sebe nečekaně vtáhla a stránky ubíhaly jedna za druhou. Před mýma očima se rozjel pořádný psychothriller s tajemstvími a bolestnou minulostí, která pomalu vyplouvala na povrch. A nebo ne?

Dvě třetiny knihy uběhly rychlostí blesku, čtení jsem si užívala a těšila se, co přinesou další stránky, ale hlavně, jaký bude závěr? Jak tohle všechno skončí? Poslední třetina však byla jedno velké zklamání. Atmosféra, kterou autor pracně budoval dvě třetiny knihy, jako mávnutím kouzelného proutku zmizela, stejně tak gradace příběhu, která postrádala smysl. Měla jsem pocit, jako kdyby autor nevěděl, co se závěrem a jak správně podat jeho vyvrcholení. Najednou jsem četla jednu nudnou stránku za druhou a modlila se, aby už byl definitní konec. Překvapení se žádného nedočkáte, vše bylo podáno tak nějak nemastně neslaně. Přitom nápad měl autor skvělý, jen se mu ho nepodařilo podat čtivěji a atraktivněji. Čtenář už v podstatě tušil, kam vše směřuje a přišel tak o moment překvapení. Opravdu velká škoda, protože příběh měl nakročeno velmi dobře.

I když jsem od knihy čekala zcela něco jiného, nakonec jsem byla s psychothrillerem, jak nám jej autor podal, spokojená, nebýt poslední třetiny, která se bohužel nepovedla. Nerada bych však odradila případné budoucí čtenáře, kteří se na knihu teprve chystají. Jen nečekejte duchařinu ve stylu Alfreda Hitchcocka, ale spíše psychologický thriller sondující poznamenané duše ovlivněné zkaženým dětstvím a touze po pomstě. Věřím, že autorovy další knihy budou již tentokrát vybroušené k dokonalosti a ujít si je nenechám.

Knihu doporučuji spíše čtenářům, kteří s psychothrillery nemají příliš zkušeností, v tom případě by je mohla nadchnout. Zápletka byla totiž velmi dobře promyšlená a a do jisté doby i nepředvídatelná. Kniha Dům má rozhodně co nabídnout, tak si ji přečtěte a udělejte vlastní obrázek.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde, a to i v elektronické podobě.

Continue Reading...

RECENZE: Malé sladké lži | Caz Frear

autor: Caz Frear
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Sweet Little Lies (2017)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Cat Kinsellová velmi milovala svého tatínka a na dětství má hezké vzpomínky, ale pouze do té doby, kdy otce přistihla, jak flirtuje se sedmnáctiletou Maryanne Doyleovou ze sousedství. Když Maryanne pár dní poté cestou do obchodu zmizí, Catin otec zapírá, že by Maryanne znal. Jenže Cat byla vždy velmi bystré dítě a pamatuje si z toho dne mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Cat se však oním tajemstvím užírá až do dospělosti a její vztah s otcem navždy poznamenalo. O osmnáct let později Cat pracuje jako detektiv u oddělení vražd a jejím nejnovějším případem je zavražděná žena jménem Alice, jejíž tělo bylo nalezeno nedaleko hospody, kterou provozuje Catin otec. Můžou případy Maryanne a Alice souviset? Jaká tajemství budou muset vyplout na povrch? Opravdu chce Cat o otci zjistit pravdu?

✽

Nakladatelství Grada vydalo pod značkou Cosmopolis úspěšný thrillerový debut autorky Caz Frear s názvem Malé sladké lži.

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem příběhu je Cat Kinsellová, mladá žena pracující jako detektiv u oddělení vražd, která si z dětství nese křivdu, jež narušila její vztah s otcem, který byl předtím přímo ukázkový. Cat svého tatínka milovala, byl pro ní vzorem, ale pouze do dne, kdy ho přistihla flirtovat se sedmnáctiletou Maryanne, která o pár dní později zmizela, přičemž otec zapíral, že Maryanne vůbec znal. Nyní, o osmnáct let později, se v blízkosti hospody Catina otce najde tělo mladé ženy jménem Alice, která byla brutálně zavražděna. Brzy však vyjde najevo, že Alice nebyla tou, za kterou se vydávala.

Příběh ze současnosti je prokládán ohlédnutími do minulosti, která pomalu poodhalují, co se tehdy v roce 1998 stalo. Tyto vsuvky jsou velmi vhodně umístěné a prozrazují pouze tolik, kolik je pro čtenáře v tu chvíli důležité.

S knihou, respektive hlavní hrdinkou, jsem měla zpočátku menší problém. Působila velmi nesympaticky svým chováním a otravnými myšlenkami, jimiž čtenáře již od prvních stran vydatně zásobovala. Hrdinka ke čtenáři promlouvá v ich formě a bylo velmi těžké jí vůbec přijít na chuť. Pokud se jednalo o autorčin záměr získat si k hlavní postavě určitý odstup, pak se jí vydařil. V druhé polovině knihy není po nesympatické a otravné hlavní hrdince ani památky, přeměna jejího chování působila vyumělkovaně a nerealisticky. Abych však hlavní hrdinku pouze nekritizovala, pobaví vás její sarkastické průpovídky, které vás provedou celým příběhem a jimž se mnohdy od srdce zasmějete.

Zápletku autorka velmi dobře promyslela, a to do sebemenšího detailu. Její rozuzlení čtenáře překvapí a možná i vyděsí, protože při představě, že se takové věci na světě nejspíš i dějí, pocítíte nemalou úzkost a záchvěv odporu. Jedinou výtku mám tak k postavě hlavní hrdinky, která mi k srdci nepřirostla, i když jako dítěti pátrajícímu po pravdě, jsem jí fandila. Ohlédnutí do minulosti byla vyšperkovaná k dokonalosti, a to zejména poznámkami Cat jakožto malé holky, která si zapisovala různé postřehy při vlastním pátrání po pravdě, kterou její otec zjevně tajil. To, co si její dětská mysl vsugerovala a brala za naprosto jasnou věc, která nesnese sebemenší pochybnost, ovlivnilo její mnohdy zkreslený pohled v dospělosti.

Kniha Malé sladké lži není thrillerem jako takovým, jedná se spíše o poklidnou detektivku zaměřující se na výslechy svědků. Akční situace nečekejte, autorka se zaměřuje zejména na popisy a myšlenky hlavní hrdinky. Její život totiž ovlivnila jedna malá sladká lež, která zapříčinila problémy v komunikaci s okolím, ale hlavně s rodinnými příslušníky, kterým se radši vyhýbá. Minulosti se však vyhnout nejde, a aby Cat zjistila pravdu o svém otci, je nucena vrátit se do míst, kde vyrostla a prožila část dětství.

Malé sladké lži jsou velmi vydařeným debutem, o kterém rozhodně ještě uslyšíte a který by neměl uniknout žádnému fanouškovi detektivek. Doporučuji dát této knize šanci, protože si ji dle mého stoprocentně zaslouží a možná by byla škoda přijít o tento zajímavý čtenářský zážitek.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Malé sladké lži můžete koupit.

Continue Reading...

SVĚT KNIHY 2019

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Ráda bych vás přivítala u článku, ve kterém vám vylíčím, jak jsem prožila svou úplně první návštěvu knižního veletrhu Svět knihy 2019.

O co se jedná?

Každoročně (letos již po pětadvacáté v řadě) se brány pražského výstaviště otevírají všem příznivcům literatury, kde jsou seznámeni s literární tvorbou řady zemí, včetně českých autorů. Letos veletrh probíhal ve dnech 9.5. - 12.5.2019. Hlavními tématy pro tento rok byly Paměť a vzpomínky. Čestným hostem pak Latinská Amerika.

Proč jsem si vybrala čtvrtek, tedy první den veletrhu?

Manžel mi loni slíbil, že na příští Svět knihy se mnou pojede, ale letos mu vyšlo volno pouze na čtvrtek. Hlavní program sice připadl na víkend, což mě trochu mrzelo, protože v sobotu byl hlavním hostem u stánku Grady čtenáři milovaný Robert Bryndza, ale nedalo se nic dělat. Navíc moc nemusím davy a tlačenice a dokážu si představit, jaký to musel být v sobotu boj.

S kým jsem ho strávila?

Úplně první impuls, kdy přišla řeč na Svět knihy, byl díky Janči alias Pinky v knihách, která mě správně nahlodala a pak stačilo jen přemluvit manžela. Mnozí z vás si možná myslí, že jsem tento den strávila s manželem, ale opak je pravdou. V Holešovicích jsem měla sraz s blogerskou kamarádkou Mončou alias Mermaidkou z Mermaidina čtecího koutku, která byla mým skvělým průvodcem a společníkem.

Vlevo Monča, vpravo já :-)

S kým jsem se potkala?

Krátce po vstupu jsme s Mončou potkaly Šárku z blogu Můj knižní ráj, Sabču z Knižní kavárny a Katku z Knižního večírku. Chvíli jsme zdrbly a jelikož už měly holky nakoupeno, lákaly nás do stánku Euromedia, z něhož si odnesly spoustu knih v akci. Škoda, že jsme si neudělaly aspoň jednu fotku jako důkaz a na památku. Snad příště.

Poté jsem si dala spicha s Darčou z Daramegan knihy, které jsem vezla dvě knížky. Vtipné bylo hlavně to, že jsme obě z Ostravy, ale naše první osobní setkání proběhlo až v Praze. Seznámení proběhlo i s její sestrou Janou z blogu Pary a knihy.

Když se můj den D blížil ke konci a já se musela pomalu odebrat na vlak, pozdravily jsme ještě Šárku, Sabinu a Katku, u stolu s nimi seděla i Dana Goliášová. Při samém odchodu jsme potkaly Zvrhlou Narcisku, což bylo celkem vtipné, protože když kolem nás prošla, Monča vykřikla: "To byla Narciska" a já odpověděla: "Zvrhlá!" 😂😂😂. Pak jsme se tomu smály jak trubky. 

Jaké stánky jsem navštívila?

Myslím, že skoro všechny 😁. Ale naše první kroky vedly do Albatros Media, kde jsme strávily hodnou chvíli. Když jsme nakoupily, obešly jsme všechny tři sály a prošly snad kolem všech stánků. U některých jsme se zastavily, některé jsme jen minuly. Ale kdybych měla jmenovat konkrétně, omrkly jsme Mladou frontu, Host, Argo, Gradu, Slovart, Euromedia, Práh, Paseku, Jotu, Knihy Dobrovský a další. 

Jaké knihy jsem si koupila?

Hned v Albatros Media jsem si koupila Zmizení Sáry Lindertové od Kateřiny Šardické. Původně jsem si sice tuto knihu kupovat nechtěla, ale na živo si mě k sobě nějak přitáhla. V Euromedia jsem dlouho přemýšlela, jakou knihu bych si koupila, nakonec jsem jednu sice koupila, ale věnovala jsem ji Monči na oplátku, protože mi taky přivezla jako dárek knihu.
Dlouho jsem se rozmýšlela, jakou druhou knihu si koupím (rozpočet byl bohužel velmi malý) a rozhodla se pro novinku z nakladatelství Práh s názvem Code 93 od Oliviera Norka. Tuto knihu jsem objevila teprve před pár dny, ale nějak mi nasadila brouka do hlavy a něčím mě k sobě vábila. Na knižním veletrhu jsem si tak koupila pouze dvě knihy, takže nejspíš budu za exota veletrhu, neboť všichni kupovali mnohem více knih.

Co ještě jsem si přivezla?

I přesto, že jsem si koupila jen dvě knihy, přivezla jsem si jich domů celkem šest. Jak už jsem zmínila, jednu knihu, konkrétně Kamkoli půjdeš od Camilly Way, jsem dostala jako dárek od Monči, která mi po jejím rozbalení trefně řekla, že bych si ji sama určitě nikdy nekoupila, což měla pravdu. Jsem moc ráda, že ji mám a budu doufat, že ji i brzy přečtu. 

Další tři knihy jsem si odnesla ze stánku nakladatelství Slovart, u něhož jsem se měla hlásit u paní Jany Kaizrové, která měla mít pro mě dárek. Dostala jsem krásnou plátěnou tašku s motivem jejich knižní novinky Dcera života, k tašce knihu Dcera života, pak novinku od Annabel Pitcher Mlčeti zlatá rybka a do třetice nové vydání knihy Divá Bára a jiné dívky na útěku od Boženy Němcové. Jana Kaizrová mě také informovala o tom, že budou vydávat klasická díla. Divá Bára a jiné dívky na útěku ilustrovalo grafické studio Tomski&Polanski, s jehož kresbami jsem se již setkala u knih nakladatelství Leda. Dceru života, Mlčeti zlatá rybka a Divou Báru a jiné dívky na útěku jsem dostala samozřejmě jako recenzní výtisky, takže se po jejich přečtení můžete těšit na recenzi.

Dále jsme s Mončou navštívily i různé stánky se záložkami a kalendáři a dalšími knihomolskými věcmi. Koupila jsem si dvě mini magnetické záložky a jednu dostala od Monči jako dárek.

Jak se mi na veletrhu líbilo?

Byl to úžasný zážitek. Jsem ráda, že letos to konečně vyšlo a já se mohla podívat na nejvýznamnější knihomolskou událost roku. Nepřivezla jsem si sice žádnou fotku autora a ani žádný podpis, ale i tak jsem byla moc spokojená.
Moc ráda jsem se opět po roce shledala s Mončou, se kterou jsme si stihly i popovídat u kávy. Výlet to byl však náročný. Cesta z Ostravy do Prahy na otočku zabrala dost času a když jsem večer kolem desáté ulehala do postele, příjemně mě bolely nohy. Budu se těšit na příští rok a doufám, že z toho s Mončou uděláme naši malou tradici 😊.

Jak jste prožili Svět knihy 2019 vy?

Kolik knížek jste si přivezli?

Pochlubte se mi do komentářů :-)

Continue Reading...

RECENZE: Do posledního dechu | Linda Castillo

autor: Linda Castillo
překlad: Lenka Faltejsková
originální název: Her Last Breath (2013)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2018
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Jedné deštivé noci se otec se třemi malými dětmi vrací domů, když do jejich bryčky zničehonic ve velké rychlosti narazí auto a řidič z místa nehody ujede. Nehodu přežije pouze devítiletý chlapec, čehož je svědkem Kate Burkholderová, která na místo nehody dorazí jako první. Děsivý obraz hrůzy bude z hlavy jen těžko vymazávat. Později se ukáže, že nehoda nebyla pouhou nehodou, ale chladnokrevnou vraždou. Kdo by však mohl chtít zavraždit amišského diákona a jeho malé děti? Chlapec, který přežil, může jako jediný odhalit, co se onu deštivou noc stalo, ale bohužel nemůže vypovídat. Kate Burkholderová je odhodlaná zjistit, kdo zabil manžela a děti její nejlepší kamarádky z dětství a pátrání ji zavede do nejtemnějších zákoutí lidské mysli a otřese vším, čemu kdy věřila.

✽

Do posledního dechu je pátým dílem ze série Amišské detektivky s Kate Burkholderovou v hlavní roli. Autorkou knih s touto sympatickou policejní náčelnicí malého městečka je Linda Castillo.

Kate Burkholderová tentokrát řeší opravdu otřesný případ, který ji hluboce zasáhne a osobně se jí bude dotýkat. Její amišskou kamarádku z dětství zasáhne krutý osud - při strašlivé nehodě přijde o manžela a dvě malé děti. Nejstarší syn přežil, ale je ve vážném stavu v nemocnici. Mattie se zhroutí celý svět a nechápe, kdo by mohl jejímu manželovi a dětem ublížit. Brzy se totiž ukáže, že nešlo o pouhou nehodu, ale o chladnokrevnou a předem promyšlenou vraždu. Kdo by mohl mít spadeno na slušnou amišskou rodinu, která se ničím neprovinila?

V tomto díle dožene Kate její minulost, která by měla zůstat navždy pohřbená. Mimo osobní problémy řeší i ty vztahové, neboť se brání přiznat si city, které chová k agentovi Úřadu pro kriminální vyšetřování Johnu Tomasettimu. Tomasetti přijde totiž s návrhem, který by mohl jejich vztah posunout zase o kus dál. Je však Kate připravena učinit tak závažný krok? A jak si poradí s ostatními problémy, které se snesly na její hlavu?

Autorka mě svou originálností nepřestává překvapovat. I v této knize opět dokazuje, co je její silnou stránkou a proč si její knihy oblíbily čtenáři z celého světa. Je to velmi jednoduché. Originalita tkví především v prosté amišské kultuře, která nám není tolik známá. Autorka však ukazuje, že jejich kulturu má dokonale probádanou. Čtenář má opět možnost nahlédnout do stylu života amišů, pro něž soudržnost rodiny znamená životní hodnotu.

Příběh, ač první stránky byly velmi kruté a těžko se četly, mě vtáhl hned od první stránky a nepustil až do samého závěru, který byl opět velkým překvapením. Děj nepostrádal správnou dávku napětí a jeho stupňování, načež autorka nezklamala ani šokujícím koncem, pro které jsou její případy typické. Prostor se našel i pro špetku romantiky, ale nic přehnaného, takže odpůrci těchto romantických vsuvek se nemusí ničeho obávat.

Postavu Kate Burkholderové si nelze neoblíbit, neboť autorka ji doslova vdechla život. Těžko si představit, že její postava ve skutečnosti neexistuje a je pouze smyšlená. I když je Kate obrněná proti lecčemu a od případů si vždy drží odstup, tentokrát ji případ smrti dětí a manžela nejlepší kamarádky z dětství hluboce zasáhne. Pořádný otřes však zažije, když na povrch vyplují některá tajemství z minulosti, která by měla zůstat ukrytá. Kate se pomalu hroutí a její ráznost a odvaha dostává na frak. Vyšetřování okolo minulosti, které se Kate osobně týká, však ukončeno není, takže s největší pravděpodobností se protne i do dalšího dílu této série Mrtví promlouvají.

Ke knize Do posledního dechu nemám žádné výtky, neboť jsem opět dostala to, co jsem očekávala - promyšlení originální případ, na jehož konci do sebe vše dokonale zapadlo. Vrahovy pohnutky byly šokující a pro mě nepředstavitelné, ale věřím, že ve skutečnosti by se podobný případ odehrát mohl.

Ač se jedná o pátý díl série, lze jej číst samostatně bez znalosti předchozích dílů. Přesto doporučuji, pokud jste teprve teď tuto sérii objevili, začít prvním dílem, který vás dokonale obeznámí s Katinou minulostí, která v tomto díle vyplave na povrch.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde, a to i v elektronické podobě.

Continue Reading...

RECENZE: Pronásledovaní | Mark Edwards

autor: Mark Edwards
překlad: Dana Chodilová
originální název: Follow You Home (2015)
nakladatelství: Baronet
rok vydání: 2018
počet stran: 368
anotace

Moje zhodnocení:

Mělo to být dobrodružství, na jaké se nezapomíná...Daniel s Laurou se rozhodli, že než založí rodinu, procestují Evropu křížem krážem. Velké prázdninové dobrodružství se však na jednom malém nádraží v Rumunsku změní v peklo. Uprostřed lesů naleznou podivný dům, v jehož útrobách se skrývá zlo. Zlo, které změní jejich dosavadní životy. Zlo, které je bude pronásledovat i v Londýně. Zdá se, že hrůza jen tak neskončí...

✽

Knihu Pronásledovaní jsem koncem roku vyhrála u nakladatelství Baronet a konečně letos jsem se do ní pustila. Jak se mi nakonec líbila, se dočtete níže v recenzi.

Už první řádky přinášely příslib něčeho tajemného a děsivého. Aspoň takovým dojmem na mě první stránky působily. Z noční jízdy vlakem nikdy nevěstí nic dobrého.

Daniel s Laurou, přesyceni plážemi, se rozhodnou okusit kulturu východní Evropy. Na cestě do Budapešti se ve vlaku seznámí s Ionem a Alinou, podivně nesourodým rumunským párem, který se s nimi dá do řeči. Cesta je dlouhá, sedadla nepohodlná a i přesto, že Daniel a Laura nemají zaplacené spací kupé, do jednoho volného se uloží ke spánku. Probuzení rumunskou policií je tvrdé a nečekané. O to horší situace nastane, když Daniel s Laurou nenajdou své doklady. Společně s Alinou, která se nepříjemnou situaci snaží vyřešit, se ocitnou uprostřed lesů na jednom malém rumunském nádraží. Rozhodnou se dojít do nejbližšího města a zdá se, že nejschůdnější cesta vede po kolejích. Když si Alina v lese odskočí a dlouho se nevrací, Daniel s Laurou se ji vydají hledat. Uprostřed lesů objeví dům a po překročení jeho prahu se jim život otočí o 360 stupňů. Vypustí čiré zlo, kterého se jen tak nezbaví.

Střih. Naše mladá dvojice se ocitá v Londýně a snaží se zapomenout na hrůzu, která je tehdy potkala v tom strašidelném rumunském lese. Ale něco je jinak. Oba jsou poznamenaní tím, co viděli v tom podivném, hrůzu nahánějícím domě. Brzy zjistí, že ani v Londýně nejsou v bezpečí.

Kniha je rozdělena na několik částí, z nichž se většina odehrává v Londýně, ale autor hlavní hrdiny vrací prostřednictvím vzpomínek i zpět do Rumunska. Za velmi chytrý považuji krok autora, kterým předčasně neprozradil čtenáři, co konkrétně mladá dvojice v domě zažila. Čtenář už od počátku přemýšlí nad tím, co dvojici v domku uprostřed lesů potkalo. Co viděla tak hrůzného, že se snaží o jediné - vše vytěsnit navždy z hlavy? Ani v Londýně nejsou v bezpečí, Lauru kdosi sleduje a Danielovi vykradou byt. Když začnou umírat lidé, kteří si hrůzný zážitek vyslechnou, Daniel se rozhodne přijít věcem na kloub.

Do doby, než autor čtenářům prozradil, co se v domě odehrálo, měl příběh nádech tajemna a atmosféra každou další stránkou houstla. Dokonce i děj odehrávající se v Londýně, který mohl po strašidelných rumunských lesích působit nudně a fádně, byl napsán velmi čtivě, a i když tempo trochu zpomalilo, měli jste nutkání číst dál a dál. Potud bych neměla co vytknout.

Když došlo k velkému odhalení, pocítila jsem jisté zklamání. Ano, hrůza, kterou poznali, byla dost děsivá, dá se říct, že i nechutná, ale nezasáhlo mě to tolik, jak hlavní hrdiny. Události, které se začaly odehrávat bezprostředně po velkém odhalení, nabraly směr, nad kterým jsem nevěřícně kroutila hlavou. Tajemná až hororová atmosféra, která panovala první polovině knihy, se jako mávnutím kouzelného proutku vytratila. Při čtení mi na mysl několikrát vytanulo slovo slátanina a bohužel pro to, co autor předvedl, nemám jiné označení. Před mýma očima běžely podivné scény, které s první polovinou příběhu neměly vůbec nic společného. Konec byl tak překombinovaný, že všemu doslova nasadil korunu.

Co však autorovi nemohu upřít, je neuvěřitelná čtivost, díky níž jsem hltala každé slovo. Všemu nasvědčuje i fakt, že jsem knihu přečetla za rekordně krátkou dobu. Od stránek se prakticky nešlo odtrhnout. Takové pocity jsem snad zažila poprvé. Představte si, že čtete totální nesmysl, ale nemůžete přestat. Autorův styl psaní má něco do sebe a myslím, že mu dám ještě jednu šanci. Koncem května totiž vychází u nakladatelství Baronet jeho další kniha s názvem Štastní a mrtví.

Překvapilo mě, že kniha Pronásledovaní má na knižních databázích vesměs kladné hodnocení, jako bych snad četla úplně jinou knihu. Samozřejmě výjimka se našla a já se do ní také počítám.

Přesto bych knihu nezatracovala, neboť si své fanoušky jistě najde. Jak jsem výše uvedla, první polovina působila téměř dokonale, nepopsané a nevyřčené zlo ovlivní čtenářovo myšlení a dá prostor ke mnoha spekulacím, což považuji za velké plus. Druhá polovina byla o dost slabší, ale možná mám jenom vysoké nároky. Doporučím si udělat vlastní obrázek.

✰✰✰

Chystáte se na Pronásledované nebo už je máte přečtené? Jaký máte na knihu názor?

Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...