RECENZE: Pomněnčino dítě | Amanda Prowse

By: Marcela Pudichová on 15:47

Share it Please

Tweet

autor: Amanda Prowse
překlad: Jana Šimonová
originální název: Clover´s Child
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 288

Anotace:

Když osmnáctiletá Dot, žijící v 60. Letech v Londýně, potká Sola, cítí, že je tu láska. Solomon Arbuthnott je člověk, který může přinést světlo a teplo do jejího fádního života – a co víc, Sol je mladý, pohledný voják s vynikajícími vyhlídkami. Někdo, o kom vždycky snila. Někdo, kdo jí může slíbit modré z nebe, smích, slunce. A na chvíli je život opravdu krásný. Držíce se za ruku procházejí Serpentine, tancují v zakouřených barech SOHO a začínají plánovat idylickou budoucnost, že spolu zestárnou na ostrově Svatá Lucie, Solově rodišti. Ale je rok 1961. Dívky z East Endu by neměly chodit s indickými chlapci, natož aby s nimi někam odjížděli. Svůj život mají od rodičů naplánovaný. I když to často znamená prožít život v osamění a bez lásky. I když to srdce rve na kusy...

Moje zhodnocení:

Dot, osmnáctiletá dívka žijící v Londýně, přestože pochází z chudých poměrů, na nic si nestěžuje. Má milující rodiče, mladší sestřičku Dee a hlavně svou kamarádku Barb, se kterou za jakéhokoliv počasí a v každou roční dobu navštěvují doky a pozorují velké lodě a sní o životě. Jednoho dne se Dot seznámí s pohledným mladíkem, který ji učaruje svým doprovodným projevem na klavír k písni Etty Jamesové, jež se line z gramofonu. Mladá dvojice se do sebe zamiluje a začnou si plánovat idylickou budoucnost na ostrově Svatá Lucie, Solově rodišti. Ale jsou 60. léta a dívky z East Endu by neměly chodit s černochy, natož aby s nimi někam odjížděly. Rodiče jim jejich životy naplánovali jinak, i když to často znamená prožít život v osamění a bez lásky, i když to rve srdce na kusy...

Pomněnčino dítě je prvním románem od autorky Amandy Prowse, který se mi dostal do rukou (a už ho z rukou nikdy nedám) a jsem za to moc ráda. Amanda Prowse žije s manželem Simeonem, majorem britské armády a dvěma syny ve West Country v Anglii. Svůj první román Poppy day (Omega, 2016) vydala vlastním nákladem v říjnu 2011 a kniha se hned zařadila na první místo v žebříčku eBooků. Její druhý román s názvem What Have I Done? (česky Z lásky k vám, Host, 2013) vydaný v roce 2013 získal nadšené ohlasy čtenářů a stal se bestsellerem. Dosud vydala zatím pět románů. Jejím cílem je psát takové příběhy, které lidem nedovolí zhasnout lampu u postele, a představit takové postavy, na které budete ještě dlouho po dočtení myslet. Myslím si, že u knihy Pomněnčino dítě se jí to dle mého názoru povedlo splnit do puntíku.

Krásný román o lásce, především však o té mateřské, o osamění, bolesti a ztrátách. O tom, že život většinou není takový, jaký si jej naplánujeme. Vztah bělošky a černocha je v té době tabu, věc společensky nepřijatelná, což si mladičká zaláskovaná Dot nepřipouští, ba dokonce nechápe a za tyto rasové předsudky se dokonce stydí. O jejich vztahu se brzy dozví Dotiny rodiče, kteří důrazně apelují na ukončení jejich vztahu. Při konfrontaci otce s dcerou jsem lapala po dechu, jaká rasová nenávist se v něm může skrývat. Zastání nenajde ani u matky, u níž jakožto u ženy čeká aspoň trochu pochopení. Nejedná se však jen o předsudky ze strany bělochů. Vztah s běloškou neakceptují ani Solovi rodiče, především matka. Arbuthnottovi jsou vlivní a bohatí lidé a jednoho dne dojde jeho matce trpělivost a postaví Sola před ultimátum. Tomu nezbude nic jiného než se bez rozloučení vrátit zpět na ostrov Svatá Lucie. Dot pomyšlení, že ji Sol opustil i přes sliby věčné lásky, zlomí srdce. Chvíli poté zjistí, že je těhotná...

Líbilo se mi, jak se postava Dot vyvíjela. Z mladičké naivní dívky plné života a snů se pomalu stává zlomená a opuštěná žena, která už nedoufá v lepší život. Autorce se povedlo postavu Dot vykreslit takovým způsobem, že vše budete prožívat spolu s ní. Její mladičkou lásku, štěstí a radost a na druhou stanu nepochopení, ponížení a totální zhroucení. U tohoto románu budete prolévat slzy a doufat ve šťastný konec i když brzy pochopíte, že nic takového není možné. Přesto je tu vždycky maličká naděje, pro níž stojí za to bojovat, i když vše nedopadne přesně podle plánů, které jste si předsevzali. Žít svůj vlastní sen se nepovede každému, ale nikdy byste se neměli vzdát, protože "bez snů a ideálů nelze být člověkem" (Ernst Fischer).

Autorce se povedlo dokonale a autenticky vylíčit atmosféru a poměry tehdejší doby, kdy světem vládly předsudky a "barevní" byli považováni za podřadnou rasu. Kniha ukazuje, jak lidé mohou být krutí a zlí, jak vás může zavrhnout i vlastní rodina. Pro mě nepochopitelné a nepředstavitelné. Nejhorší na tom je, že to vždy odnesou děti, bytosti, které za nic nemůžou.

I přes téma, které nám autorka ve své knize předestřela, píše velmi čtivě. Knihu budete jen těžko odkládat, protože potřeba dozvědět se, jak celý příběh Dot a Sola dopadne, bude silnější než cokoliv jiného. 

Pokud si chcete přečíst knihu o tom, jaký život opravdu je, že se s vámi mazlit nebude, ale vždy existuje jiskřička naděje, je Pomněnčino dítě dělané přímo pro vás. Nečekejte žádný sladký románek s happyendem, ale román o opravdovém životě, který, a není tomu tak dávno, by mohl prožít každý z nás.

100 %

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku a výjimečného čtenářského zážitku. O knize se dozvíte více zde a zakoupit ji můžete přímo zde.