RECENZE: Najdi mě | André Aciman

autor: André Aciman
překlad: Sylva Ficová
originální název: Find me (2019)
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2020
počet stran: 192
anotace

Moje zhodnocení:

Po úžasném románu Dej mi své jméno, který jsem již dříve četla a recenzi na něj si můžete přečíst zde, napsal autor pokračování s názvem Najdi mě, díky kterému znovu ožívají oblíbené postavy z předchozího románu, tedy Eliův otec Samuel, Oliver a samotný Elio. Jak jejich příběhy pokračovaly?

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo již podruhé úspěšný román Dej mi své jméno, který se dočkal neméně úspěšného zfilmování, spolu s jeho pokračováním Najdi mě, a to v podobném provedení a především v pevné vazbě, kterou mám osobně raději. Z obou obálek navíc dýchá léto a prázdniny.

Eliův otec Samuel cestuje z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Plány mu však zkříží krásná mladá dívka, s níž se dá ve vlaku do řeči a která nakonec ovlivní celý jeho život. Elio se odstěhuje do Paříže, kde potká tajemného staršího muže a rovněž on naváže milostný vztah. Oliver, ženatý vysokoškolský profesor žijící v Nové Anglii, začne uvažovat o návratu do Evropy.

Už tak útlá kniha se skládá ze tří kratších příběhů popisujících osudy čtenářům známých postav z předchozího románu. Zajímavé je, že na sebe časově vůbec nenavazují, autor skokově popisuje období v rozmezí dvaceti let. Ústředním dějem jsou však vztahy mezi hrdiny a jejich intimní zpovědi. Opět se jedná o román zařazený do žánru LGBT vyjma prvního příběhu o Samuelovi.

Kniha je plná rozhovorů mezi postavami, jejich niternými zpověďmi, napsaná v poetickém duchu. Hrdinové řeší lásku a její smysl, touhu po životě a odkrývají přelomové životní okamžiky, které je poznamenaly, ale zároveň mají snahu jít v životě dál. 

Čtenář se opět setkává s originálním stylem psaní, který je autorovi vlastní. V knize tak najdete spoustu zajímavých myšlenek vedoucích k hlubšímu zamyšlení.

Na některé čtenáře může kniha působit útržkovitě, neboť se nejedná o jeden celistvý příběh po vzoru románu Dej mi své jméno, ale tentokrát se skládá ze tří milostných příběhů, které se na konci protnou...anebo k tomu již nedojde?

Čtenář se může těšit na konečné uzavření příběhu Elia a Olivera, které bylo v podstatě nutností. Jejich cesty, dříve rozdělené, se opět setkají a oni zjistí, že plamen v jejich srdci stále doutnal, a když se konečně opět setkali, velmi rychle došlo k jeho vzplanutí. 

Pokud jste četli Dej mi své jméno, které vás uhranulo, nenechte si ujít ani jeho volné pokračování, jež podle mého názoru za přečtení rozhodně stojí.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Tisíc dokonalých tónů | C. G. Drews

autor: C. G. Drews
překlad: Runka Žaludová
originální název: A Thousand Perfect Notes (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 240
anotace

Moje zhodnocení:

Sedmnáctiletý Beck ze všeho nejvíc nenávidí svůj klavír, stejně tak matku, která ho nutí na něj hrát. Beckova matka byla skvělou klavíristkou do doby, než ji nemoc donutila s hraním skončit. Její místo má však zaujmout Beck a musí být stejně dobrý, ne-li lepší než ona sama. Jenže Beck by raději skládal vlastní hudbu, neboť skládání je jeho vášní, přesto se matce podvoluje, jinak by jej stihl krutý trest. Matka nechodí pro násilí daleko, ale nejvíc se Beck bojí o svou mladší sestřičku Joey.

Díky školnímu projektu Beck potkává Augustu, milou a optimistickou dívku, plnou života, která ho vytrhne z jeho bolestné existence. Následovat své srdce je však zatraceně těžké. Dokáže to? Dokáže se odpoutat od násilnické matky a jít si za vlastními sny?

✽

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo emocemi nabitý příběh zařazený do kategorie young adult, jejž napsala australská autorka C. G. Drews s názvem Tisíc dokonalých tónů.

Než přejdu k samotné recenzi, ráda bych se vyjádřila k nádherné obálce, kterou nakladatelství převzalo z originálu, za což jsem velmi vděčná. Při pohledu na obálku je motýl jen poloviční, otevřená kniha jej však odhalí v celé jeho kráse.

Tuto útlou knížku, která vás neohromí počtem stran, ale spíše emotivním příběhem, v němž má hlavní slovo hudba, přečtete doslova jedním dechem. Je totiž skvěle napsaná.

Hlavním hrdinou je patnáctiletý Beck, který nezná nic jiného, než hru na klavír. Nemá kamarády, ve škole nevyniká, ostatních se straní a jeho jedinou životní náplní je klavír a denní cvičení, do něhož ho nutí jeho matka, která si vlastní neúspěch (neboť kdysi byla skvělá klavíristka a jméno Keverichová ve světě něco znamenalo), léčí na svém synovi. Beck musí cvičit ráno před školou, po škole jde ihned domů a zase hraje na klavír až do večera. Pokud ve hře neexceluje nebo například nevynikne na soustředění, stihne jej krutý trest. 

V této knize je hlavním tématem domácí násilí, zde o to horší, že ho provádí matka na svých dětech. Charakter postavy Becka je tedy typický pro oběti domácího násilí – je uzavřen před okolním světem, sní o lepším životě, ale bojí se udělat krok k jeho uskutečnění, neboť se obává následků, které by ho mohly potkat. Má nízké sebevědomí, trpí pocity méněcennosti, ale na druhou stranu je přijal za své. Často si představuje, jaké by to bylo, kdyby ho matka aspoň jedinkrát pochválila. Beck se navíc stará o mladší sestřičku, kterou nemůže a hlavně nechce opustit a nechat ji tak napospas násilnické matce, před níž se ji snaží chránit. 

Pravým opakem Becka je Augusta, optimistická, energická dívka, která bojuje za bezpráví zvířat a často chodí bosa. Společný školní úkol svede Becka a Augustu dohromady a i když Beck Augustu všemi silami od sebe odhání, Augusta se jen tak nevzdává a slovo NE pro ni neplatí. Přátelství, které mezi nimi pomalu vzniká, je velmi křehké a konec ukáže, jak silné ve skutečnosti bylo. 

Text je prostoupen německými slovy a větami, především nadávkami, kterými matka častuje svého syna. Němčina je tvrdý jazyk a celý příběh a jeho krutost tím umocňuje a podtrhuje.

I když téma nebylo lehké, knížka vás nějakým způsobem ihned vtáhne a neupustí až do samotného, velmi emotivního závěru, který nenechá žádné oko suché. 

Tisíc dokonalých tónů je nádherný příběh, jehož jedinou vadou na kráse bylo vyprávění v er-formě, které mnohdy přesně nevystihlo danou situaci, jež vyzněla ve svém důsledku zcela jinak. 

Přesto, že nejsem cílová skupina, příběh jsem si naplno vychutnala, neboť byl napsán s citem, hudba prostupovala celým vaším tělem, a to i přesto, že byla vyjádřena pouze prostřednictvím slov, která však byla silná a zasáhla vás přímo do srdce. 

Knihu doporučuji především mladším čtenářům, kteří by si rádi přečetli silný příběh vystavěný na hudbě a emocích, chtějí poznat sílu a cenu přátelství a nebojí se slz. Věřím, že si kniha dokáže získat i starší čtenáře, pokud budou správně naladěni a nebudou je odrazovat mladší hrdinové a jejich myšlenky. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mlčeti zlatá rybka | Annabel Pitcher

autor: Annabel Pitcher
překlad: Barbara Hajná
originální název: Silence is Goldfish (2015)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 352
anotace

Moje zhodnocení:

Když v patnácti náhodou zjistíte, že váš táta není ten, kdo vás vychoval, ale úplně neznámý cizinec, svět se vám zboří jako domeček z karet. Tess, které se tohle děje, je zprvu šokovaná a chtěla by toho tolik říct - nejlepší kamarádce, rodičům, babičce, spolužákům - ale nějak ji dojdou slova, a upřímně, není se čemu divit. Jejím jediným společníkem je pan Rybka, který Tess pomáhá v pátrání po pravdě a kterému se nestydí cokoliv říct.

✽

Mlčeti zlatá rybka je třetí knihou autorky Annabel Pitcher, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB. V roce 2015 vyšla kniha s názvem Kečupová mračna (kterou jsem neměla možnost zatím přečíst) a v roce 2017 vyšla druhá autorčina kniha Moje sestra žije na krbové římse (recenze zde).

Hlavní hrdinkou tohoto dívčího románu je patnáctiletá Tess, která se jednoho dne čirou náhodou dozví, že její táta Jack není jejím biologickým otcem. Dost to s ní zamává, a to i z toho důvodu, že se o sobě dozví ne zrovna lichotivé věci. Tess neví, jak se s nově vzniklou situací vypořádat a nepomůže tomu ani rozepře s Jackem, po níž přestane mluvit úplně. Spolužáci ji kvůli jejímu vzhledu šikanují a Tess dokonce vlastní vinou ztratí i svou nejlepší kamarádku. Na problémy, s kterými se bude muset vypořádat, však nebude sama, protože na cestě za pravdou ji bude doprovázet pan Rybka, který svými vtipnými glosami odlehčí téměř každou nepříjemně vzniklou situaci.

Kniha, ač je primárně určena pro mladší čtenáře, se už od prvních stránek četla velmi lehce a téměř sama. Na 350 stranách se odvíjí příběh mladé dívky Tess, která jednoho dne ztratí všechny jistoty, které tvořily její život. Upne se na myšlenku, že jejím skutečným tátou by mohl být její učitel matematiky, který dle ní splňuje všechny předpoklady, zejména co se týče vzhledu. Při honbě za pravdou se dostane do několika nepříjemných situací, z nichž jí pomůže vybruslit pan Rybka, imaginární přítel, který s ní rozmlouvá a jako jediný jí plně rozumí. Nebýt pana Rybky, celý příběh by neměl tu správnou jiskru a něco by mu chybělo. Tahle imaginární postava vás bude hodně bavit.

Autorka se snažila poukázat na nelehký život dospívající a tak trochu oplácanější dívky. Tess je každý školní den vystavována šikaně spolužáků, zejména oblíbené dívky Anny, jež se Tess snaží shodit za každé situace. Tess se tak musí vypořádat nejen s faktem, že Jack není její biologický otec, ale také s každodenní šikanou a ztrátou nejlepší kamarádky. Ne vždy jsem s chováním Tess souhlasila a prakticky jsem se s její postavou neztotožnila, ale dokázala jsem se aspoň na okamžik vcítit do její obtížné situace, z níž se zdá, není úniku, a netroufala jsem si odhadnout, jaký konec autorka zvolí.

Zápletka sice nebyla nijak originální (za to postava pana Rybky ano!), ale autorka se s ní vypořádala velmi obstojně. Musím pochválit závěrečné vyústění, které v podstatě uzavřelo celou rodinnou i školní situaci, neboť bylo jediné správné a pohladilo mě na duši.

Stejně jako předchozí autorčiny knihy se i tato může pochlubit nádherně graficky zpracovanou ořízkou, na níž si můžete všimnout (a jistě na první pohled všimnete) malých rybek.

Mlčeti zlatá rybka je dle mého názoru dosud nevyvedenější knihou autorky a já jsem už nyní zvědavá, s čím přijde příště.

Knihu doporučuji spíše mladším čtenářům, kterým předá poselství v ní obsažené, ale zaujme i dospělé čtenáře, kterým nevadí vážnější témata vyprávěná z pohledu dospívající dívky.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Jsem holka. Co s tím? | Holly Bourne

autor: Holly Bourne
překlad: Romana Bičíková
originální název: What's a Girl Gotta Do? (2016)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Když jednoho dne na cestě do školy začnou středoškolačku Lottie obtěžovat dva dělníci z dodávky, uvědomí si, že je potřeba začít jednat a snažit se změnit svět. Přijde se skvělým plánem - založí si vlog, pomocí něhož začne bojovat se všudypřítomným sexismem. Pomáhají jí nejlepší kamarádky Amber a Evie, jejichž příběhy vyprávějí první dva díly série, ale také nadějný filmař Will. Will a Lottie se zpočátku nemůžou vůbec vystát, ale brzy se ukáže, že protiklady se přitahují. Je však možné snahu změnit svět skloubit s učením a přípravou na pohovor na Cambridge?

✽

Jsem holka. Co s tím? britské autorky Holly Bourne je závěrečný třetí díl úspěšné série Být holka je dřina, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB. Tomuto dílu předchází kniha Už jsem normální?!?, která vypráví příběh Evie (recenze zde) a Je tohle láska?, která se zaměřila na Amber (recenze zde).

V posledním díle se čtenář seznámí s poslední dívkou z nerozlučné trojice, a to s Lottie. V předchozích dílech na nás může působit jako "holka do větru", ale nakonec se ukáže, že vše je jinak. Její výřečnost vezme za své, když cestou do školy narazí na chlapy z dodávky, kteří ji začnou slovně obtěžovat. Situace ji tak zaskočí, že nedokáže reagovat a doslova uteče. Celý den nad tím hloubá, co udělala špatně, jestli snad na sebe přitáhla pozornost, ale když vše vyloučí, zjistí, že hlavním důvodem byl fakt, že je holka. Lottie odmala sní o tom, že vystuduje Cambridge a stane se předsedkyní vlády a poté změní svět. Přípravy na pohovor na Cambridge jsou sice v plném proudu, ale Lottie se rozhodne jednat ihned a snažit se změnit svět. Celý měsíc bude upozorňovat na všechen sexismus, co uvidí. Nakonec se z nápadu stane školní projekt, do kterého se zapojí i její kamarádky. Snad zbude i čas na lásku.

Celá tato série je zaměřená na feminismus, ale v posledním díle se do tohoto tématu autorka pořádně obula. Slova jako feminismus a sexismus jsou zde propírána velmi důkladně, a to ze všech stran i úhlů. Lottie je rozhodnuta změnit svět za každou cenu, snaží se otevřít oči všem, a i když na to půjde dost výstředním způsobem a spousta lidí ji nepochopí a naopak jí začnou házet klacky pod nohy, nevzdává se až do úplného závěru.

Chování Lottie mnohdy hraničilo až s extrémismem, viděla jen svoji pravdu a naprosto odmítala odlišný postoj. Nechápala, proč věc tak očividnou někteří nevidí nebo vidět nechtějí. V tomto jsem se s ní nedokázala shodnout, ale přisuzovala jsem to jejímu mládí a naivitě, kterou v tomhle věku mohu snadno odpustit. Její spolužáci, školní sbor a hlavně rodiče však tak tolerantní často nebyli a i když se její projekt snažili někteří sabotovat, Lottie se nevzdala. Na druhou stranu obdivuji její odvahu, neboť snaha upozornit na sexismus za každou cenu ji mnohdy stálo nejedno ošklivé ponížení.

Ač se může zdát, že kniha řeší jen vážná témata, není to tak docela pravda. S Lottie čtenář zažije i spoustu vtipných situací, které touhu změnit svět odlehčí tím správným způsobem. A jelikož se jedná o yound adult literaturu, najde se zde i místo a čas pro lásku, která je sice tentokrát prvoplánová, ale jelikož autorka proti sobě postavila zarytou feministku a sebestředného šovinistu, nebyla nouze o zajímavé dialogy, jenž donutí nejednoho čtenáře k zamyšlení.

Celá série je bezpochyby skvělá a originální a já si ji doslova zamilovala. První díl Už jsem normální?!? byl bezkonkurenční, druhý Je tohle láska? mě malinko zklamal, ale jsem ráda, že s třetím dílem Jsem holka. Co s tím? se autorka vrátila ke kvalitám prvního dílu. V každém díle se najde prostor pro vtip, lásku, ale řeší se i vážnější témata a autorce se povedlo všechny tyto ingredience smíchat dokonale dohromady a vytvořit příběhy, které vás vezmou za srdce, ale také vedou k určitému ponaučení.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Místo, kde bydlím | Brenda Rufener

autor: Brenda Rufener
překlad: Olga Pek
originální název: Where I Live (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Linden Roseová je mladá a talentovaná dívka, která však před ostatními něco tají. Je bez domova a bydlí na chodbách své střední školy. Přežít každý den jí pomáhá přátelství s Hamem a Seungem, práce redaktorky školního blogu a vidina toho, že získá stipendium, vystuduje a stane se novinářkou. Linden si nese vlastní šrámy z minulosti, které jí jednoho dne připomene spolužačka Bea, která do školy dorazí s natrženým rtem. Když Linden promluví, ohrozí své tajemství, ale ví, že nesmí mlčet. Co se stane, až se všichni kolem ní dozvědí, že je bezdomovkyně?

✽

Místo, kde bydlím autorky Brendy Rufener je další knihou z řady young adult, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB.

První, čeho si na knize všimnete, je její výrazná zelená obálka a malý sympatický formát vhodný akorát do kabelky. Kniha má sice měkkou vazbu, ale opatřenou klopami, které ji činí trochu bytelnější.

Hlavní hrdinkou tohoto středoškolského dramatu je sympatická dívka Linden, která vypráví svůj příběh v první osobě, což jej činí osobitějším a čtenář má možnost vytvořit si k hlavní hrdince užší pouto. I když mnohdy to není tak snadné, ona sama se totiž nerada otevírá a tají i jednu zásadní věc, že žije na chodbách své střední školy. Úplnou pravdu o ní nevědí ani její dva nejlepší přátelé - korejec Seung, s jehož rodinou tráví Linden spoustu volného času, a veselý a kamarádský Franklin, který po jedné vtipné příhodě získal přezdívku Ham, jež mu už zůstala. Tito tři kamarádi a jejich vzájemné špičkování při jejich komunikaci vás provází po celou knihu, i když ne vždy je čas a místo pro srandu, v příběhu se totiž řeší i vážnější témata.

Jedním z nich je právě bezdomovectví a ač se může zdát, že je hlavním tématem příběhu, není to až tak docela pravda. Větších i menších vážných témat najdeme v příběhu více - jedním z nich je i násilí na ženách. Když jednoho dne přijde do školy spolužačka Bea s natrženým rtem, který nevznikl pouhým klopýtnutím, připomene to Linden její vlastní bolestné vzpomínky, které se jí zaryly hluboko do duše, jež je od té doby dost pošramocená. Řešení je nasnadě, ale povede k němu celkem trnitá cesta.

Autorka si pěkně pohrála s charaktery hlavní hrdinky i vedlejších postav, kterým doslova vdechla život, což je činí reálnějšími. Na postavách je znát, že autorka, která celý život bojuje za práva mladých lidí bez domova, má zkušenosti s vážnými osudy teenagerů, které spojuje bezdomovectví a chudoba. Na konci knihy najdete několik odkazů, kam se v takovým případech obrátit.

Celkově mi však příběh až tak úplně nesedl, respektive mi nesedla postava hlavní hrdinky. Ze začátku mi hned na mysl vytanula otázka: Jak je možné, že tak mladá dívka zůstala sama bez prostředků a bez domova? Postupně se čtenář dozvídá střípky z její minulosti, které ji díky tomu, že přišla o všechny příbuzné, dovedly na chodby střední školy, kde bydlí. Přespává na lavičkách tělocvičny a ze školních záchodů si udělala provizorní koupelnu i prádelnu. Chápu důvody, které ji vedly k tomu, že se nikomu nechtěla se svými problémy svěřit a nechat si pomoct, ale já osobně bych se asi zachovala jinak. Doufala bych, že by mě mí přátelé neodsoudili za to, jaký mi život připravil osud, a ráda bych se se svými problémy někomu svěřila, a určitě dříve a jinak, než hlavní hrdinka. Když se neztotožním s hlavní postavou, je pak těžké hodnotit knihu převážně kladně.

Závěr mi k celkovému konceptu knihy rovněž nesedl, čekala jsem, že bude pojatý trochu jinak, ale nakonec chápu autorku, jaké ji k tomu vedly důvody. Vážná témata je potřeba trochu odlehčit a čtenáře pozitivně naladit.

I přesto si však myslím, že si toto středoškolské drama, jehož situace vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, aby vás vzápětí stáhly na dno a rozplakaly vás, najde své čtenáře.

Kniha je určena především pro mladší čtenáře, ale myslím si, že i starší čtenáři si najdou v příběhu to své. Pokud hledáte středoškolský příběh, který řeší nejen úsměvná témata, ale přináší i důvod k zamyšlení, je tahle kniha pro vás ta pravá.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Už zase létám | Sita Brahmachari

autor: Sita Brahmachari
překlad: Barbara Hajná
originální název: Kite Spirit 
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Pár dní před šestnáctými narozeninami postihne Kite zdrcující zpráva. Její nejlepší kamarádka Dawn, nadaná hudebnice a vzorná studentka, spáchala sebevraždu. Kite neměla ponětí, že Dawn něco trápí a že si sáhne na život. Kite si vše vyčítá, měla kamarádku zachránit, a to se jí nepovedlo. Neumí se se ztrátou a pocity žalu vyrovnat, a proto odjíždí se svým otcem do Jezerní oblasti, kde objeví nejen své dávné kořeny, ale také sama sebe. Když se navíc seznámí s místním klukem Garthem, její život nabere hned jiný směr.

✽

Nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB vydalo koncem roku již třetí knihu britské autorky s indickými kořeny Sity Brahmachari Už zase létám.

Tato kniha má nejen nádhernou obálku, která je velice příjemná i na dotek, ale oplývá podmanivým příběhem s notnou dávkou smutku, jenž v sobě ukrývá spoustu krásných myšlenek, které zasáhnou vaše srdce.

Autorka se snažila přiblížit, jaké pocity prožívá dospívající dívka, jejíž nejlepší kamarádka spáchá sebevraždu. Po odeznění prvotního šoku a vůbec schopnosti přijmout tuto skutečnost se Kite Solomonové, šestnáctileté studentce, začínají v mysli rojit otázky, proč ji Dawn nepožádala o pomoc, nesvěřila se jí se svým trápením, které by společně určitě vyřešily, a postupně začne trpět výčitkami svědomí, že tomu mohla nějakým způsobem zabránit. Ve vzpomínkách na Dawn se snaží nalézt klíč či alespoň drobný náznak, proč se Dawn rozhodla pro nejkrajnější řešení své situace. Autorce se povedlo podat toto bolestné téma citlivě, ale zároveň upřímně bez jakéhokoliv mlžení či snahy ušetřit čtenáře od pravdy.

Co se týče mě samotné, tato kniha mi až tak úplně nesedla. V prvé řadě nejsem cílový čtenář, což by ve své podstatě tolik nevadilo, neboť se young adult příběhům v žádném případě nevyhýbám, ale spíše si je pečlivě vybírám. Zadruhé - téma bylo podle mě podáno velmi nudně. Chápu, že v příběhu jde v prvé řadě o pocity a ne o akci, ale emoce, které byly celou knihou protkány, mě nijak nezasáhly.

S hlavní hrdinkou jsem se vůbec neztotožnila a neuměla jsem se do ní vcítit. Přece jenom, tohle pubertální období mám už dlouhá léta za sebou a naštěstí jsem nikdy nemusela řešit podobnou situaci, v níž se ocitla hlavní hrdinka. Po dlouhých sto stranách konečně Kite odjíždí se svým otcem do Jezerní oblasti, aby si zde léčila bolavou duši. Tato část knihy byla trochu zajímavější, autorka se více věnovala popisům a snažila se čtenáři přiblížit místo, které má pro ni samotnou důležitý význam a má na něj krásné vzpomínky. V této části knihy se odehrálo několik málo uvěřitelných scén spadajících spíše do fantaskního světa. Autorka dle mého již překročila pomyslnou hranici oddělující realitu a nadpřirozeno, což mi víceméně vadilo.

Kite zde pozná, jaký význam má rodina a přátelství, že život není vždy pouhá procházka růžovým sadem a často znenadání přijdou těžké zkoušky, které nám osud připraví a my se k nim musíme postavit čelem a vyřešit je. Jen na nás zůstává, jak se s nimi popereme, zda si necháme pomoci od nejbližších nebo pro nás bude lehčí svěřit se úplně cizímu člověku. Na konci této cesty našla Kite sama sebe a domů se vrátila jako úplně jiná dívka. Její proměna byla patrná a postupná, což bych ráda vyzdvihla.

Mrzí mě, že jsem se nedokázala do knihy více ponořit a vychutnat si ji tak, jak to autorka původně zamýšlela. Knihu jsem nakonec dočetla ze setrvačnosti a s jistou rozpačitostí. Příběh mi absolutně nesedl. Být mi o patnáct let méně, dívala bych se na to zcela jinak. Závěrem bych však chtěla uvést, že kniha si své čtenáře rozhodně najde a věřím, že zasáhne nejedno čtenářské srdce.

Kniha Už zase létám je určena především dospívajícím dívkám, kterým může pomoci vyrovnat se s podobným trápením, jež prožívá hlavní hrdinka a zjistit, jak takovou situaci řešit. Na konci knihy jsou otištěny české odkazy na linku důvěry, kde vám s vaším problémem rádi pomůžou.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Stálo to za to | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Stálo to za to
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 231
anotace

Moje zhodnocení:

Bašku s Lívií spojuje nejsilnější pokrevní pouto. Jsou sestry, ale zdá se, že kromě rodičů nemají nic společného. Zatímco Lívii se vše daří a rodiče ji všemožně podporují, Baška zůstává na druhé koleji, a to nejen doma, ale i ve škole a mezi kamarády. Rodičům by se ráda zavděčila, ale ti jsou tak zaslepení, že se jí to nedaří. Svou jedinou naději na štěstí vidí v Jakubovi, který však skrývá tajemství. Co tíží Lívii, že se začíná pomalu uzavírat do sebe? Zvítězí u Bašky sobeckost nebo pocit zodpovědnosti? 

✽

Stálo to za to je již čtvrtým autorčiným románem pro mládež, který vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB.

Miroslava Varáčková je slovenská autorka, která žije v Trnavě, kde také vznikají její romány. Je vdaná a má dvě malé děti. Baví ji knihy, turistika, cestování, dobré filmy a rocková hudba. Píše romány pro mládež (young adult) a většina knih se řadí do žánru fantasy. Pod značkou #BOOKLAB vydalo nakladatelství Slovart ČR tyto romány: Hlavně to nikomu neříkej, 2017 (Len to nikomu nepovedz, 2015), Grafitové děvče, 2017 (Grafitové dievča, 2017), Drž mě, když padám, 2018 (Drž ma, keď padám, 2017) a Stálo to za to, 2018 (Stálo to za to, 2017).

Středoškolačka Baška bydlí společně s rodiči a s o rok starší sestrou Lívií, která se věnuje gymnastice na evropské úrovni a je tak pýchou celé rodiny. Na první pohled se jedná o harmonickou rodinu, jež drží při sobě a těší se z úspěchů talentované Lívie. Čtenář si však velice brzy všimne matčina podivného nadržování starší dceři, která je opečovávaná, za to Baška se jim hodí jen jako služka. Baška tuto nespravedlnost dlouho snáší bez jakýchkoliv řečí, ale je si vědoma, že ji rodina odstrčila na druhou kolej. Dlouho se snaží Lívii i matce zavděčit, ale nedaří se jí to. Potkává Jakuba, který jí není lhostejný a pomalu se mezi nimi začne rodit vztah, jenž je pro Bašku únikem od reality a vidinou šťastného života. Sled dalších událostí otevře Bašce oči a i přes nespravedlnost rodičů, s níž se potýká, se bude snažit zachránit, co se dá. S jedním však nepočítala...

Zpočátku jsem si myslela, že se děj bude točit výhradně okolo Bašky a Jakuba, ale to jsem se spletla. Začátek knihy totiž působí jako obyčejný dívčí román, v němž půjde o rodící se vztah mezi Baškou a Jakubem. Jsem ráda, že mě nakonec autorka překvapila, a to velmi mile. Tato kniha je převážně sondou do jedné, na první pohled obyčejné a idylické rodiny, která vám vyvrátí mýty o tom, že někdy zkrátka jen nestačí dostat od života dobré karty.

Autorka opět napsala skvělý dívčí román, nad kterým se chtě nechtě každý čtenář zamyslí. Rodin, které na své děti kladou vysoké nároky, je nespočet a tato kniha ukazuje, kam až to může zajít. Už od začátku jsem tušila, že konec nebude růžový, protože barva posledních stránek tomu skutečně neodpovídala. Představovala jsem si všechno možné, ale takovýto konec opravdu ne. Závěr mě šokoval a zůstala jsem zírat s otevřenou pusou dokořán. Žádná rodina si nezaslouží takový osud, jaké se dostalo zrovna této, ale velkou roli v neodvratitelné tragédii hrála právě zaslepenost. Rodiče často nevidí, co by měli, anebo na druhou stranu to vidět nechtějí či si to nechtějí přiznat. Baška zažívala krušné chvíle a já ji obdivovala za její neustálou toleranci a schopnost omlouvat druhé. Někdy jsem chtěla zatřást s jejími rameny a zařvat: "Prober se! Přestaň už ustupovat!", ale v hloubi duše jsem chápala její chování. Často mi ji bylo opravdu líto, protože rodiče si bohužel nevybíráme.

Z knih Miroslavy Varáčkové, které jsem měla možnost přečíst a zrecenzovat, tahle rozhodně vede, a to na plné čáře. Doporučuji ji spíše mladším čtenářům, ale myslím si, že zaujme i starší čtenáře. Nejedná se totiž o žádný tuctový příběh o lásce, ale v knize jde o něco víc. Co do počtu stran se jedná o tenčí knihu a děj je navíc ještě proložen SMS zprávami či zprávami z Messengeru, takže se čte velmi rychle a téměř sama. Stálo to za to.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Kodex lovce stínů | Cassandra Clare, Joshua Lewis

autor: Cassandra Clare (p), Joshua Lewis
překlad: Alžběta Lexová
originální název: The Shadowhunter's Codex 
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Nejlepším přítelem každého mladého lovce stínů je Kodex lovce stínů, který byl publikován již ve 13. století. Válka s démony, která zdá se být nekonečná, může být velice stresující, a tak není divu, že člověk sem tam pozapomene jemné nuance démoních jazyků nebo tipy na co nejefektivnější zneškodnění raumů. S Kodexem budete připraveni na každou bezvýchodnou situaci.

✽

Kodex lovce stínů je nezbytnou příručkou každého milovníka autorky Cassandry Clare a její série Temné lsti, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #Booklab.

Jedná se o ilustrované vydání, které je nejen důležitou pomůckou pro lepší orientování se ve světě lovců stínů, ale také příručkou, jak překonat plno nástrah, které tě mohou potkat. Kodex tě naučí, jak zabíjet démony, chránit civily a také samozřejmě, jak jednat s různorodými obyvateli podsvěta - vlkodlaky, upíry a podobnými bytostmi, s nimiž tě setkání rozhodně nemine.

Kodex je rozdělen na úvod, který tě seznamuje se světem nefilim a po přečtení této kapitoly už budeš mít jasno v tom, kdo je lovec stínů, o jejich přísaze a jménech, která přijmou, když se z civilů stane lovec stínů. Po úvodu se Kodex dělí na osm částí, které jsou označené římskou číslicí. Seznámíš se tak se zbrojnicí a v ní obsaženými zbraněmi a s uměním boje, které zahrnuje především výcvik pro tvou hbitost a výdrž. V dalších kapitolách nazvaných jako Bestiář, který je rozdělený na tři části Démonologie, Podsvěťané a Andělé a lidé, se dozvíš mnoho informací o těch konkrétních rasách. Například, co jsou démoni zač, co chtějí v našem světě, jak skutečně vypadají, proč nás chtějí zničit, ale také jak je zabít či vyjmenování těch vyšších démonů. Podobné informace tě čekají u části nazvané Podsvěťané, stejně tak u části Andělé a lidé. VI. část s názvem Grimoár se velice důkladně věnuje magii a runám a dozvíš se mimo jiné stručný seznam nejčastěji užívaných run. Další část nazvaná "SED LEX, DURA LEX", tedy v překladu "Zákon je tvrdý, ale je to zákon" je velice důležitá, neboť se v ní seznámíš se Zákonem, kterým se musíš řídit a také se podle něj chovat. Závěrečná část se věnuje geografii, což ani nemusím blíže vysvětlovat. Kodex rovněž obsahuje dvě přílohy - Výňatky o dějinách nefilim a Deváté dohody.  

Každá kapitola je bohatě ilustrovaná černobílými kresbami, které hezky doplňují psaný text. Po krásných ilustracích mě zaujaly ručně vepsané poznámky hlavních hrdinů, tedy Clary, Simona a Jace, které srší sarkasmem. Některé části Kodexu jsou pojaty vtipně a zábavně, na konci některých kapitol jsou části věnující se námětům k diskuzi a cvičení, aneb, byli jste pozorní při čtení Kodexu? Jak už to tak bývá, některé kapitoly byly méně záživné, neřku-li nudné.

Co se týče mého sugestivního názoru, nejsem úplný příznivce takových dodatků, respektive ani příznivce tohoto žánru. Pro čtenáře, kterým sága Temné lsti nic neříká, je kniha prakticky zbytečná a nic vám nepřinese. Nemá totiž žádný jednolitý příběh, jen přináší ohromné množství informací o světě lovců stínů. Věřím však, že milovníci této série budou víc než nadšeni.

Pro fanoušky ságy Temné lsti se jedná o povinnost. Kniha vás navnadí na svět, který čtenáři Cassandry Clare tak milují a některé kapitoly vám osvěží třeba už zapomenuté detaily. Líbí se mi, že obálka je vyvedena ve stejném duchu jako předešlé dva díly a můžete si ji tak zařadit do své sbírky.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Vítr ve dveřích | Madeleine L'Engle

autor: Madeleine L'Engle
překlad: Barbara Hajná
originální název: A Wind in the Door
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 240
anotace

Moje zhodnocení:

Po roce se opět setkáváme s našimi dobře známými hrdiny. Meg Murryová se jednoho dne vrátí ze školy a její bratr Charles Walace jí začne vyprávět, že se u nich v zeleninové zahrádce setkal s draky. Meg zároveň trápí podivná choroba, která sužuje jejího mladšího bratra. Následující noci se Meg, Charles Wallace a jejich kamarád Calvin vydají zahradu prozkoumat, setkají se zde s tajemným Učitelem. Ten jim vysvětlí, že domnělí draci jsou ve skutečnosti cherubíni, kteří přišli na pomoc vážně nemocnému Charlesovi a zároveň celému vesmíru. Meg, Charlese a Calvina čeká opět dobrodružná výprava a bitva proti zlým silám.

✽

Vítr ve dveřích je druhým pokračováním série Struny času, kterou napsala již zesnulá Madeleine L'Engle, autorka, jež je jednou ze zakladatelek tohoto žánru. První díl se nazývá V pasti času a recenzi na něj si můžete připomenout zde.

Od minulého vesmírného dobrodružství uplynul již rok a čtenář se opět setkává s oblíbenými hrdiny - Meg Murryovou, Charlesem Wallacem a jejich kamarádem Calvinem, který jim při dobrodružných výpravách pomáhá. Tentokrát se příběh ubere trochu jiným směrem, neboť Charles se setká v zahradě jejich domu s draky, kteří však nejsou obyčejnými draky, ale cherubíny a přišli na pomoc Charlesovi, neboť jej sužuje podivná choroba.

Malý Charles Wallace, který je oproti svým vrstevníkům mnohem chytřejší, se kvůli svým vynikajícím schopnostem stává často terčem šikany. Šikana je ve školách běžná a autorka ji ukázala trochu v jiném světle.

I když se jedná o pokračování, není třeba s nutností sahat po předchozím díle, neboť každý z nich se dá číst samostatně, což považuji za výhodu. Tato pohádka pro děti, jíž s určitostí je, v sobě nese mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Autorka poukazuje na různé společenské a rodinné problémy, které jsou i dnes aktuální.

Postavy jsou nejen velmi sympatické a budete jim fandit, ale autorka je pro vás zhmotnila a působí živě. Navíc se vyvíjí a oproti prvnímu dílu poznáte drobné změny, které jsou dle mého názoru k lepšímu. Některé situace jsou předvídatelné, ale to není u pohádek nic neobvyklého, takže by tato skutečnost neměla žádného čtenáře překvapit. Konec se opět nese v podobném duchu jako v prvním díle.

Autorce se opět podařil napsat velmi čtivý a zároveň nadčasový příběh, který, i když je primárně určen pro mladší čtenáře, zaujme i čtenáře starší. Kombinace fantasy a sci-fi prvků okořeněná vědeckými principy působí originálně a nevšedně. Přesně tohle se mi na autorce líbí.

Jak už jsem výše několikrát zmínila, příběh si užijí výhradně mladší čtenáři, kteří milují různá vesmírná dobrodružství, jež jsou daleko za hranicemi našeho chápání.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: A Cup of Style: Motivační diář 2019 | Lucie a Nicole Ehrenbergerovy

autor: Lucie a Nicole Ehrenbergerovy
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

Po roce jsme se opět dočkali nového Motivačního diáře pro rok 2019, který pro nás vymyslely sestry Lucie a Nicole Ehrenbergerovy, známé české blogerky z blogu A Cup of Style!

Mnozí z vás si ještě víc jak dva měsíce budou zapisovat poznámky a různé dílčí či životní úspěchy do letošního motivačního diáře, ale je třeba myslet dopředu a už si pomalu začít shánět diář na rok 2019. 

Pokud jste se ještě letos nerozhodli, jaký diář si na rok 2019 vyberete, možná vám pomůžu se rozhodnout právě pro tento.

Začnu úžasnou obálkou, která je oproti loňskému diáři opravdu vyvedená! Na dotek je sametově hebká a moc se mi líbí pastelové barvy, které na ni byly použity. Opět nechybí praktická gumička, díky níž se vám diář nebude otevírat, kdybyste v něm náhodou měli zapsáno něco, co by mělo zůstat jiným očím skryté. Uvnitř diáře se skrývá všitá záložka, díky které už nebudete muset v diáři  listovat a hledat správné datum.

Diáře, které sestry navrhly, si jsou všechny uvnitř hodně podobné, neboť jak už o sestrách víme, milují plánování.

Začátek diáře je zasvěcen ročnímu plánování, a to jak klasicky ve čtvercových škatulkách pro daný měsíc, tak i ve sloupcích. Každý měsíc začíná úvodním slovem či tématem pro daný měsíc, v lednu vám navíc sestry mimo jiné popřejí krásný nový rok 2019. Následuje měsíční plánovač a poté samozřejmě klasický denní diář, který je navíc po stranách opatřen buď poznámkami nebo "to do" listem. Na konci měsíce nesmí chybět zhodnocení za uplynulý měsíc, co vám udělalo největší radost nebo co se vám naopak nepodařilo. Následuje dvojstrana určená pro poznámky, kde si můžete zapsat nejrůznější postřehy. Každý začátek měsíce se vás bude snažit namotivovat k různým aktivitám a činnostem, ať už venku či jen k odpočinku. Prosinec je vhodný k tomu, abychom zhodnotili celý uplynulý rok, co se vám v roce 2019 povedlo a vaše nejlepší zážitky. Na konci diáře dostanete velký prostor k vlastním poznámkám, můžete si zde zapisovat klasicky na řádky či jen tak kreslit na prázdný list. Sestry myslely opravdu na všechno.

Jak jsem zjistila, jedná se už o třetí diář, který sestry spolu vymyslely a vydalo je nakladatelství Slovart pod edicí #BOOKLAB. I tento se velmi povedl a nese se v duchu předchozích, takže vás nic nezaskočí či nemile nepřekvapí. Spíše naopak. Holky jsou velmi kreativní a pořád vymýšlejí nové a nové výzvy, které vás dovedou k lepšímu sebevědomí, ale zároveň vám jejich praktičnost dokáže lépe zorganizovat čas.

Tento motivační diář vás uchvátí na první i druhý pohled a pokud máte již zkušenosti s předchozími motivačními diáři, tento vás nezklame. Pokud však stále ještě váháte, který diář si na rok 2019 pořídit, já se přimlouvám za tento. Je nádherně zpracovaný a vaše dny s ním budou rozhodně hezčí a plánování snadnější.

✰✰✰✰✰

Za krásný motivační diář na rok 2019 děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás zaujal, více se o něm dozvíte zde, kde si ho můžete rovnou i koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Je tohle láska? | Holly Bourne

autor: Holly Bourne
překlad: Romana Bičíková
originální název: How hard can love be?
nakladatelství: Slovart
značka: BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

Evie, Amber a Lottie jsou nejlepší kamarádky, které spojuje nejen silné přátelství, ale hlavně feministický klub, který společně založily. Předchozí díl Už jsem normální?!? vyprávěl o Evie, tento příběh se zaměřil na Amber. 

Amber žije v Anglii, ale tohle léto vyráží do Ameriky za svou matkou, kterou už dva roky neviděla. Ambeřina matka nebyla nikdy ukázkový rodič, ale poté, co se odstěhovala do Ameriky, prý prodělala celkovou změnu osobnosti. Amber je plná nadějí, ale i zklamání, neboť matce nikdy neodpustila, že jí ze dne na den opustila. Těší se, že se shledají, sblíží a společné léto jejich vztah změní. Bohužel ne vše půjde podle plánu. Amber má přes léto vypomáhat na dětském táboře, kde se seznámí s Kylem, klukem, Králem plesu, po němý touží všechny dívky. Opravdu by mohl mít o Amber zájem? Evie a Lottie si to myslí. A pokud ano, je tohle láska?

✽

Je tohle láska? je druhým dílem z třídílné série Být holka je dřina, kterou napsala autorka knih pro děti a mládež Holly Bourne. Předchozí díl Už jsem normální?!? jsem četla a recenzovala na začátku roku a recenzi na něj si můžete přečíst zde.

Amber je sedmnáctiletá dívka, jejímiž nejlepšími přítelkyněmi jsou Evie a Lottie. Žije v Anglii se svým otcem, macechou a nevlastním bratrem Craigem, kterého z duše nenávidí. Tohle léto se však má po dvou letech setkat se svou matkou, která se odstěhovala do Ameriky a Amber jí a otčímovi bude vypomáhat s dětským táborem. Amber se těší, že celé léto stráví se svou matkou, že se sblíží a jejich vztah se urovná. Nic ale nepůjde podle plánu. Amber se cítí odstrčená, svého otčíma nemusí a cítí se sama. Naštěstí potká Kylea, typického amerického kluka, sportovce a krále plesu. Je možné, aby měl oči jen pro Amber? Ale proč ji matka před ním varuje? 

Autorka napsala dojemný a citlivý příběh, v němž se snaží mladá dívka urovnat vztah s matkou, která ji před dvěma lety opustila. Amber zpočátku působí jako rozmazlený fracek, který se snaží vynutit si pozornost matky za každou cenu, čímž mi dost lezla na nervy. Postupně jsem se do ní vctítila a začala ji chápat. Myslím, že se autorce podařilo opět velice dobře vykreslit charakter postavy -  náctileté dívky s problémy, s nimiž se  musí potýkat. Amber touží po lásce, a to především po té mateřské. Jelikož má pocit, že se jí nedostává, utápí slzy v alkoholu. Naštěstí má kolem sebe spoustu přátel, kteří ji nenechají ve štychu a pomůžou jí i za cenu, že se sami dostanou do vážných problémů. 

Na autorce se mi líbí, že umí skvěle skloubit vážné téma (i v tomto díle se řeší psychická nemoc) s neobyčejným příběhem jedné středoškolačky, která netouží po ničem jiném než po lásce. Příběh je sice určen pro mládež, ale je napsán originálně a nic zde nepůsobí jako klišé. Přesto se mi předchozí díl Už jsem normální?!? líbil o něco více, protože byl protkán humorem a vtipnými situacemi. V tomto díle moc prostoru pro humor nebylo, což na druhou stranu chápu, ale zpočátku jsem měla jiná očekávání. První polovina mi tak přišla o něco slabší, druhá naopak mě vtáhla a nepustila až do poslední stránky.

Co se týče postav, nejvýraznější z nich je Amber, která rychleji mluví než myslí a díky tomu také zažívá spoustu problémů, kterým by se jinak vyhnula. Autorka dala prostor i jejím kamarádkám z Anglie - Evie a Lottie, s nimiž Amber komunikuje přes skype a e-mail, přičemž nezapomínají ani na svůj feministický klub, jehož jsou členkami. Každá postava je jiná, má svůj osobitý charakter i vystupování, ale nejvíce jsem si oblíbila Whinnie, jejímž životním symbolem a filozofií je Medvídek Pú. Hlavní chlapecká postava Kyle mě zpočátku moc nezaujala, ale pak mě ohromila svými skutky. 

Závěrem chci uvést, že se jedná o velmi čtivý příběh pro mládež, který má nejen duši, ale i správnou atmosféru, se kterou jste se mohli setkat už v předchozím díle. Cením si originality, které se příběhu dostalo, jakož i nepředvídatelného závěru, s nímž se běžně u tohoto žánru nesetkáte.

Pokud tedy hledáte neokoukanou a originální romantiku pro mládež, zaměřte se na sérii Být holka je dřina. Pokud jste ještě nečetli předchozí díl Už jsem normální?!?, doporučuji začít tímto.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Kamenný dům | A. K. Benedict

autor: A. K. Benedict
překlad: Eva Maršíková
originální název: The Stone House
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 264
anotace

Moje zhodnocení:

Poblíž školy Coal Hill stojí starý kamenný dům, který je opředený tajemstvím a děsivými historkami. Když kolem něj jednou Tanya projde, vzhlédne vzhůru a v okně uvidí vyděšenou křičící dívku. Dům ji stále něčím přitahuje a tak se Tanya rozhodne přijít tamním záhadám na kloub. V domě se dějí divné věci a noční můry začínají být skutečné.  

✽

Kamenný dům je závěrečným dílem trilogie, jež byla inspirována seriálem Class ze světa seriálu Doctor Who. Námět napsal Patrick Ness, který se stal u čtenářů velmi oblíbeným zejména jako autor young adult románů. Kamennému domu předchází knihy Neuvěříte, co se stalo potom (recenze zde) a Jízda (recenze zde).

Po dvou mužských autorech se třetího závěrečného dílu ujala žena, autorka A. K. Benedict, o níž jsem zjistila pouze to, že je britské národnosti. Trochu jsem se obávala, zda si autorka udrží laťku stejně vysoko jako právě Guy Adams a James Goss, kteří napsali předchozí díly, ale nakonec jsem byla velice příjemně a mile překvapena. A. K. Benedict strčila oba autory hravě do kapsy a s příběhem si poradila mnohem lépe a zručněji.

Kniha mě opravdu bavila. Ač mi žánrově, ale hlavně věkem hlavních hrdinů, nebyla moc blízká, děj mě od prvních stránek zaujal a udržel si mou pozornost po celou dobu. Hlavním tahákem totiž není postava, ale právě kamenný dům, po němž dostala kniha i svůj název. Dům je opředen tajemstvími a děsivými historkami, jež kolují mezi místními. V tom domě totiž straší. Když se jednoho dne vydá Tanya na procházku kolem kamenného domu, do něhož za žádných okolností nesmíte vstoupit, vzhlédne do okna v prvním patře a za ním zahlédne křičící obličej jedné dívky. Od té doby si ji dům jakýmsi způsobem omotá a Tanya není schopna myslet na nic jiného, než na dům a dívku, která jej obývá. Rozhodne se přijít všem záhadám, kterými je dům opředen, na kloub. O pomoc při pátrání požádá i své spolužáky - Rama, Aprile, Matteusze, Charlieho a jejich učitelku slečnu Quillovou. Ti nejsou vůbec nadšeni, ale nakonec se k průzkumu domu nechají přemluvit. To, co v domě zažijí, by však nepřáli ani svému nejhoršímu nepříteli. Noční můry se jim zhmotní přímo před očima...

Zaujal mě originální námět s nočními můrami. Přišel mi propracovaný a uvěřitelný, udržel mou pozornost a já byla napnutá, co se odehraje na dalších stránkách. V knize nechybí ani hororové prvky, které místy vytváří tu správnou strašidelnou atmosféru.

Některé rozhovory mezi spolužáky mi přišly trochu dětinské, ale to se vzhledem k věku hlavních hrdinů dá pochopit. Na něco už jsem asi příliš stará a celkem jsem si to při čtení uvědomovala. Většinu času se však postavy chovaly dospěleji a jejich věk bych jim v žádném případě nehádala. Další výtku mám ani ne tak k rozuzlení, ale spíše k samotnému závěru, který mi přišel skoro až sentimentální a moc pohádkový. To je však jen můj čistě subjektivní názor.

Závěrečný díl série je bezkonkurenčně nejlepší, čtenáři dostanou přesně to, co slibuje anotace a možná ještě i něco navíc. Jedná se o skvělou knižní jednohubku, kterou, pokud vás zaujmou již první stránky, přečtete na jedno zhltnutí. 

Pokud jste tedy fanoušky nejen seriálu Class, ale i stejnojmenné knižní série a předchozí dva díly se vám líbily, poslední díl by vám určitě neměl chybět v knihovně. Kamenný dům si užijí především mladší čtenáři, pro něž je tato kniha primárně určená, ale mohla by zaujmout i starší čtenáře. Já jsem toho příkladem.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Klimešové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Dej mi své jméno | André Aciman

autor: André Aciman
překlad: Lucie Podhorná
originální název: Call Me be Your Name
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 248
anotace

"Dej mi své jméno a já ti dám to moje."

Moje zhodnocení:

Sedmnáctiletý Elio se zamiluje do o pár let staršího Olivera, studenta, kterého pozval Eliův otec, aby strávil prázdniny v jejich vile na italské Riviéře. Dospívající Elio zažije nečekané vzplanutí, které je tak silné, že si ho zpočátku ani nepřipouští. Elio se stane Oliverem doslova posedlý a trápí ho Oliverova lhostejnost. Ani jeden z nich si nechtějí připustit, že cítí něco k tomu druhému. Nakonec jejich láska trvá sice krátce, ale za to intenzivně a poznamená je na celý život.

✽

Knihu Dej mi své jméno napsal André Aciman již v roce 2007, ale českého překladu se kniha dočkala až letos. V roce 2017 byla kniha zfilmována a snímek získal několik cen včetně Oscara. 

André Aciman je americký autor egyptského původu. Narodil se a vyrůstal v Alexandrii. Autor má po svých rodičích italské a turecké kořeny, v rodině se hovořilo hned několika jazyky. Jeho rodina kvůli židovskému původu nezískala egyptské občanství a v roce 1965 musela Egypt opustit. V Římě získali italské občanství, ale v roce 1968 se přestěhovali do New Yorku. Aciman v USA vystudoval anglický jazyk a literaturu. Už v roce 1994 vydal svoji první knihu, biografii Out of Egypt, za kterou obdržel cenu Whiting Award. Prozatím největší uznání mu ovšem vynesl román Dej mi své jméno, za který získal cenu Lambda Literary Award v kategorii Gay Fiction.

Dej mi své jméno je romantický příběh odehrávající se v 80. letech na italské Riviéře, kam Eliův otec každoročně pozve jednoho studenta z ciziny, aby zde strávil prázdniny. Toho léta přijede o sedm let starší Oliver, do něhož se Elio zamiluje. Elio teprve dospívá a byť má zkušenosti i s dívkami, nečeká, že se tak hluboce zamiluje právě do Olivera. Eliova láska se brzy stává spíše posedlostí a fyzická přitažlivost je tak silná, že Elio skoro blázní. Postupně mezi nimi vzniká přátelství, které přeroste v hlubší cit. 

Vypravěčem knihy je právě Elio, dospívající kluk, který miluje hudbu, hraje na klavír a jeho oblíbenou činností je přepis slavných hudebních děl. Kniha se z velké části skládá z Eliových vnitřních monologů, u kterých kolikrát není jasné, zda jsou skutečné či se jedná pouze o Eliovy představy. Oliverovi je dvacet čtyři, studuje a zároveň pracuje na své knize. Oliver je mnohem zkušenější a působí mnohem dospěleji, než Elio, jehož láska k Oliverovi se stane brzy posedlostí. V knize vystupují i další postavy, ale spíše jen okrajově.

Tento LGBT román vypráví o hlubokém přátelství mezi dospívajícím chlapcem a mužem, které postupně přeroste v lásku. Ani jeden zpočátku netuší, jestli ten druhý cítí totéž a tak předstírají lhostejnost. Elio se tím užírá, neví, jak si u Olivera stojí a nemá odvahu mu přiznat své city. Oba jsou dost nesmělí a já jsem byla v první polovině celkem napnutá, kdy u nich dojde k fyzickému sblížení. Děj totiž plyne velmi velmi zlehka, až můžete nabýt dojmu, že se spíše vleče. Způsobují to právě dlouhé monology hlavního hrdiny.

Příběh je rozdělen na čtyři části, dělení na klasické kapitoly v knize nenajdete. Tohle mi na knize trochu vadilo, protože jsem měla často pocit, že odcházím od rozečtené pasáže - ne vždy jsem měla tolik času, abych přečetla celou jednu část. První polovina se občas táhla, druhou polovinu jsem naopak přečetla jedním dechem. Upřímně - vůbec jsem nečekala, že mě zrovna tato kniha tolik zasáhne. LGBT literaturu vůbec nevyhledávám, tato byla teprve mou druhou čtenářskou zkušeností. 

Sexuální scény jsou naturalistické a některé doslova obscénní. Tam řadím například scénu s broskví (kdo četl, jistě ví). Při takových scénách mě vždycky napadá, kde asi autor čerpal zkušenosti, jestli jsou jeho vlastní či jde o pouhé výplody fantazie. 

Celkově však knihu hodnotím kladně. Bylo to zase něco jiného, než na co jsem zvyklá a dá se říct, že jsem tu lásku prožila s nimi. Příběh je plný emocí a mnohým z vás zlomí srdce.

Knihu doporučuji všem romantickým duším a fanouškům LGBT literatury. Dej mi své jméno je ideálním čtením na dovolenou. 

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo pod edicí #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Pán stínů | Cassandra Clare

autor: Cassandra Clare (p)
překlad: Alžběta Lexová
originální název: Lord of Shadows
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2018
počet stran: 584
anotace

Moje zhodnocení:

Emma Cairstarsová zjistila, že láska kterou cítí ke svému parabátai Juliánu Blackthornovi, je nejen zákonem zapovězená, ale mohla by je dokonce navždy zničit. Jejich pouto je silné, posvěcené přísahou, ale jen jako parabátai, kteří spolu bok po boku bojují i umírají, ale nikdy se do sebe nesmějí zamilovat. Emma si je vědoma, že by se od Juliána měla držet dál, jenže Blackthornovi mají tolik nepřátel, s nimiž je potřeba bojovat. Jejich jedinou nadějí je získat Černý spis mrtvých, mocnou knihu, po které prahne každý a je pro ni ochoten udělat prakticky vše.

✽

Pán stínů Cassandry Clare, oblíbené autorky fantasy pro mladé, je druhým dílem série o lovcích stínů s názvem Temné lsti a zároveň volným pokračováním série Nástroje smrti, kterou si zamilovali mnozí čtenáři a čtenářky. První díl Temných lstí Paní půlnoci jsem recenzovala nedávno a přečíst si ji můžete zde.

Pán stínů byl mou druhou fantasy knihou v celkem krátké době, což je u mne dost nezvyklé. Ale nebojte, stále zůstávám věrná detektivkách a thrillerům, jen občas je potřeba si čtení zpestřit jiným žánrem. V těchto případech většinou sahám po young adult romancích, ale ráda udělám výjimku a přečtu si i něco ze světa fantasy. Jsem totiž otevřená prakticky všem žánrům.

Paní půlnoci byla mojí první zkušeností, co se týče autorky Cassandry Clare, a i když jsem si z ní "nesedla na zadek", celkem mě její styl vypravování zaujal. Navíc Paní půlnoci končila pro mnohé čtenáře velmi otevřeně a mnozí se pokračování nemohli dočkat. Já měla to štěstí, že jsem Paní půlnoci četla až po vydání Pána stínů a nemusela jsem tak nekonečně dlouhou dobu čekat na pokračování.

Pán stínů těsně navazuje na Paní půlnoci a děj bez jakýchkoliv okolků ihned pokračuje. Je výhodou mít v paměti události z předcházejícího dílu, nebudete se tak ztrácet v souvislostech a marně vzpomínat na detaily, které se odehrály v předchozím díle. 

V Pánu stínů brzy dojde k rozdělení dějových linií - v té první sledujeme Emmu, Juliána, Cristinu a Marka, kteří mají důležitý úkol a vydávají se mezi víly, tedy do říše sličného lidu. I když mají brzy vyřídit, co potřebují a vrátit se zpět, zákon schválnosti tomu chce jinak, události se zkomplikují a čtveřice mezi vílami zůstává o něco déle. Druhá dějová linka sleduje druhou polovinu institutu, která se skládá z Kita, Tibyho a Livy, již mají za úkol uchránit Institut, tedy jejich domov, kterého se chtějí zmocnit zlé síly. O těchto událostech se brzy dozví Emma, Julián, Cristina a Mark, kteří se musí urychleně rozhodnout, co je důležité, čímž samozřejmě ovlivní i následující události. Někteří mrtví opět ožívají a temná magie začne opět působit ve své nejhorší možné podobě.

I toto pokračování zaujme na první pohled svým zpracováním stejně jako předchozí Paní půlnoci. Obálka je vyvedena ve stejném duchu jako předchozí díl s tím rozdílem, že ořízka není tentokrát zelená, ale modrá. Tloušťka knihy je velmi podobná, i když v tomto případě nedosahuje počet stran čísla 600, ale jen o pár stránek méně. Kniha se skládá ze dvou částí, přičemž děj je rozdělen na 29 delších kapitol.

Autorka je známá svými dlouhými rozvláčnými popisy, které čtenáři buď sednou anebo ne. Přiznám se, že v prvním díle mi to tolik nevadilo, bylo to pro mě něco celkem nového, hlavně co se týče promyšleného fantasy světa a já si ty popisy celkem užívala. Ale v druhém díle to na mě jaksi dolehlo. Při představě, že mám před sebou dalších bezmála 600 stran, mě trošku jímaly obavy.

I přesto knihu hodnotím pozitivně, protože si to dle mého názoru zaslouží. Autorce se opět povedl napsat velmi propracovaný příběh, který je tentokrát rozdělen na dvě dějové linie, ve kterých se pořád něco děje a čtenář tak nemá čas se ani na okamžik nudit. Zvraty střídají akční scény a naopak a vy si užíváte skvělou čtecí jízdu. Konec mě malinko zaskočil, ale i přesto jsem zvědavá, co se odehraje ve třetím a zároveň také závěrečném díle.

Pokud se vám Paní půlnoci líbila či vás vyloženě nadchla, Pán stínů se vám doslova zaryje pod kůži. Pokud vás však autorčin styl v prvním díle neohromil, nejspíš se tak nestane ani v tomto pokračování.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Klimešové z nakladatelství Slovart, kde si také Pána stínů můžete koupit.

Continue Reading...