RECENZE: Smrt jako umění | Laurence Anholt

autor: Laurence Anholt
překlad: Lubomír Veselý
originální název: Art of Death (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Na knihu Smrt jako umění britského autora Laurence Anholta jsem četla několik pozitivních recenzí a spojení policistky a mystika jakožto vyšetřovací dvojice mě lákalo k přečtení. Jak mé hodnocení nakonec dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Slavná umělecká performerka Kristal Havfruenová je na své vernisáži nalezena v nádrži plné formaldehydu mrtvá. Její manžel se ještě pokusí o její záchranu. Rozbije sklo a pokusí se dát manželce dýchání z úst do úst. Kvůli formaldehydu však skončí Kristalin manžel v nemocnici. Policie začne pátrat v úzkém rodinném kruhu. Kdo mohl chtít kontroverzní umělkyni zabít?

Na první pohled komplikovaného případu se ujme Shanti Joyceová. Po rozvodu a předchozím zpackaném případu byla nedávno převelena z Londýna do Yeovilu. Bojí se však dalšího neúspěchu a tak požádá o pomoc Vincenta Caina zvaného Veggie, který působí dost podivínsky. Cain je však znám svou dokonalou intuicí, a proto spojí síly s pragmatickou Shanti. Podaří se jim dopadnout vraha?

Ještě jsem nečetla detektivku, ve které by hrálo hlavní roli umění. Byla jsem na ni proto velmi zvědavá a na čtení se těšila. Vykreslení na první pohled zajímavě působící dvojice, na níž je perfektně vyobrazeno, že protilady se přitahují, se podle mého názoru autorovi příliš nepovedlo. Autor se snažil napsat charakterově zcela odlišné postavy, které se při práci budou doplňovat - na jedné straně nohama na zemi stojící žena, na straně druhé budhista a mystik, který rád filozofuje. Podle mého názoru toto spojení příliš nefungovalo a působilo strojeně a vykonstruovaně. Postavy jsem si nedokázala zhmotnit, a tak zůstaly pouze na papíře. Hlavní ženskou postavu jsem si neoblíbila a nesympatizovala s ní. Cain byl na tom o dost lépe, ale i tak měl své mouchy. Hlavní postavy mi tak vůbec nesedly.

Děj se točí okolo umění a policejní dvojice pátrá pouze v uzavřeném rodinném kruhu. Takové detektivky mám ráda. Zde bohužel nefungovalo nic tak, jak bych očekávala. Čekalo na mě jen nudné a rutinní vyšetřování opepřené barvitou minulostí mrtvé Kristal a její rodiny. "Chlapec jménem Art" byl vcelku originální, stejně tak díla, která Kristal po celou svou kariéru umělkyně vytvořila. Tyhle nápady se mi líbily a autora chválím.

Bohužel v knize chyběl jakýkoliv náznak napětí či motivace k dalšímu čtení. Podle mého názoru se jedná jen o průměrnou detektivu, na kterou si za pár dní už ani nevzpomenu. Škoda, přitom našlápnuto měla dobře.

Přesto bych nerada knihu zatracovala. Pokud vás láká nezvyklé spojení detektivní dvojice, máte rádi umění a nevadí vám spíše poklidnější detektivní vyšetřování prosté akčních scén, mohla by vás kniha Smrt jako umění zaujmout.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mamince se budeš líbit | Jaroslav Konvička

autor: Jaroslav Konvička
nakladatelství: MaHa
rok vydání: 2020
počet stran: 152
anotace

Moje zhodnocení:

Když mi autor Jaroslav Konvička nabídl svou novou knihu Mamince se budeš líbit k recenzi, po přečtení anotace jsem dlouho neváhala a jeho nabídku přijala. Jak dopadlo mé hodnocení?

Alenka je učitelka na základní škole, což jí na sebevědomí moc nepřidává. Večery tráví nad knihami se sklenkou červeného vína a čeká na svého prince na bílém koni. V lásce má totiž smůlu, což jí dává vyžrat nejen její maminka, ale i sestra Věra. Alenka nechce zůstat na ocet, ale kde najít muže vhodného pro život? Jednoho dne, když se vrací domů s nakoupenými vánočními dárky pro rodinu, pozná tajemného Kristiána, který je rozený gentleman. Alence plní každé, i nevyslovené přání a Alenka má pocit, že konečně našla toho pravého. Čím se však Kristián živí? A co vlastně skrývá?

Nejprve mě překvapila velikost knížky a fakt, že se jedná o novelu. Kniha malého formátu o 150 stranách slibovala ukrácení chvíle jednoho odpoledne. Přiznám se, že jsem ke knížce tohoto žánru, tedy novele pro ženy, přistupovala s nedůvěrou. Nejednou mě kniha českého autora zklamala a já se trochu bála, že i teď mě potká něco podobného. Jsem ráda, že tomu tak nebylo!

Do knížky jsem se záhy po jejím doručení pustila a po dočtení jsem neměla slov, avšak v tom nejlepším slova smyslu. Tato novela mě totiž velice příjemně překvapila.

Na začátku této knihy můžete nabýt dojmu, že se jedná o jednoduché romantické čtení s prvky komedie určené ženám, tedy čtení ve stylu Deník Bridget Jonesové. O této postavě se zmiňuje i hlavní hrdinka a setkání s tajemným Kristiánem tomu i odpovídá. Jak však ve čtení postupujete, zjišťujete, že příběh v sobě ukrývá i nějaký ten prvek napětí, protože toužíte odhalit pravdu o Kristiánovi. Věřte, že všechny vaše teorie budou mylné, a že jich během čtení budete mít. V průběhu čtení si můžete klást rovněž otázku, proč se Alenka nazývá právě Alenkou a ne Alenou. Konec a celkové rozuzlení příběhu vás jistojistě překvapí. V závěru jsem na příběh koukala jinýma očima a dokonce se donutila k menšímu zamyšlení. Zaujalo mě, že některé otázky zůstaly nezodpovězené a zároveň odpovědi na ně si každý čtenář mohl vyložit po svém.

Příběh se mi líbil i po jazykové a stylistické stránce. Bylo vidět, že autor je vypsaný a nejedná se o žádnou prvotinu, která by měla ještě ležet tzv. v šuplíku. Autora chválím a myslím, že si ani jeho další knihy nenechám uniknout. Až mě trochu mrzí, že jsem odmítla i druhou autorovu knihu Kdysi dávno v budoucnu, která nyní vyšla v novém kabátku. 

Nečekala jsem, že mě tahle malá nenápadná knížka tolik zaujme a příjemně překvapí. Pokud tedy toužíte po zajímavém příběhu, který zpočátku může působit prvoplánově až tuctově, čímž se nenechte mýlit, rozhodně po této knize sáhněte. Vřele doporučuji.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Jaroslavu Konvičkovi. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Deníky cizince | Elly Griffiths

autor: Elly Griffiths
překlad: Martin Novák
originální název: The Stranger Diaries (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Nádherná obálka spolu s označením, že se jedná o gotický thriller ve mně vzbudila velkou zvědavost. Deníky cizince od anglické autorky Elly Griffiths (vlastním jménem Domenica de Rosa) jsem si proto nemohla nechat ujít. 

Hlavní hrdinkou je středoškolská učitelka angličtiny Clare Cassidyová, která se specializuje na gotické spisovatele, zejména na R. M. Hollanda, o němž píše knihu. Každoročně o jeho knihách přednáší, zejména o zločinech, které jsou v nich páchány. Když však zemře její kolegyně a zároveň nejlepší kamarádka Ella a u jejího těla je nalezen citát z Cizince, tedy povídky R. M. Hollanda, policie nabyde dojmu, že vrahem je někdo, kdo Clare dobře zná. Clare si už od útlého věku píše deník a svěřuje se mu se svými největšími obavami a trápeními. Jednoho dne však u svého dřívějšího zápisu objeví větu "Ahoj Clare. Neznáš mě.", kterou napsal někdo jiný. Cizinec před jejíma očima obžívá...

Povídka Cizinec provází čtenáře po celou knihu. Po částech se tak čtenář dozvídá, o čem ona povídka je. Na konci ji vám autorka naservíruje celou a můžete si ji tak vychutnat od začátku do konce bez jediného přerušení. Zajímavostí však je, že gotický spisovatel R. M. Holland je smyšlenou postavou, stejně tak jeho povídka Cizinec. 

Autorka celou zápletku vystavěla právě na této povídce, která příběhu dodává tu správnou tajuplnou atmosféru, kterou si představuji u označení "gotický thriller". Hlavní postava Clare učí na Talgarthské střední, v jejíž staré budově, v horním patře (studentům nepřístupném) se nacházela pracovna R. M. Hollanda. Tato stará část školy tak působí dosti tajemně až strašidelně a odehraje se v ní nejedna mrazivá scéna.

Příběh není vyprávěn jen z pohledu Clare, což jsem velmi vítala. Střídají se tu hned dva další vypravěči - Clařina dcera Georgia a detektiv Harbinder Kaurová. Čtenář tak získává více pohledů na případ zavražděné a neví, komu vlastně věřit. Otevírá se několik možností, kdo mohl hrůzný zločin spáchat. Vrah se ovšem neštítí dalších zločinů.

Musím uznat, že autorka si s knihou dala velkou práci a oceňuji propracovanost jejiho příběhu. Vymyslet fiktivní postavu včetně celé povídky, tedy autorova díla, nebylo jednoduché. O to víc mě mrzí konec a finální rozuzlení, které bylo na můj vkus příliš předvídatelné a moc rychle vyřešené. Vrah byl dopaden, odhalen a ve dvou odstavcích vyklopil svůj motiv včetně pohnutek, které ho k němu vedly. 

Přesto knihu hodnotím nadprůměrně a fanoušci temných a propracovaných thrillerů si zde jistě přijdou na své. Po delší době jsem narazila na knihu, která mě svým příběhem strhla a já si její čtení doslova užívala. Doporučuji.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Deníky cizince vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Najdi mě | André Aciman

autor: André Aciman
překlad: Sylva Ficová
originální název: Find me (2019)
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2020
počet stran: 192
anotace

Moje zhodnocení:

Po úžasném románu Dej mi své jméno, který jsem již dříve četla a recenzi na něj si můžete přečíst zde, napsal autor pokračování s názvem Najdi mě, díky kterému znovu ožívají oblíbené postavy z předchozího románu, tedy Eliův otec Samuel, Oliver a samotný Elio. Jak jejich příběhy pokračovaly?

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo již podruhé úspěšný román Dej mi své jméno, který se dočkal neméně úspěšného zfilmování, spolu s jeho pokračováním Najdi mě, a to v podobném provedení a především v pevné vazbě, kterou mám osobně raději. Z obou obálek navíc dýchá léto a prázdniny.

Eliův otec Samuel cestuje z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Plány mu však zkříží krásná mladá dívka, s níž se dá ve vlaku do řeči a která nakonec ovlivní celý jeho život. Elio se odstěhuje do Paříže, kde potká tajemného staršího muže a rovněž on naváže milostný vztah. Oliver, ženatý vysokoškolský profesor žijící v Nové Anglii, začne uvažovat o návratu do Evropy.

Už tak útlá kniha se skládá ze tří kratších příběhů popisujících osudy čtenářům známých postav z předchozího románu. Zajímavé je, že na sebe časově vůbec nenavazují, autor skokově popisuje období v rozmezí dvaceti let. Ústředním dějem jsou však vztahy mezi hrdiny a jejich intimní zpovědi. Opět se jedná o román zařazený do žánru LGBT vyjma prvního příběhu o Samuelovi.

Kniha je plná rozhovorů mezi postavami, jejich niternými zpověďmi, napsaná v poetickém duchu. Hrdinové řeší lásku a její smysl, touhu po životě a odkrývají přelomové životní okamžiky, které je poznamenaly, ale zároveň mají snahu jít v životě dál. 

Čtenář se opět setkává s originálním stylem psaní, který je autorovi vlastní. V knize tak najdete spoustu zajímavých myšlenek vedoucích k hlubšímu zamyšlení.

Na některé čtenáře může kniha působit útržkovitě, neboť se nejedná o jeden celistvý příběh po vzoru románu Dej mi své jméno, ale tentokrát se skládá ze tří milostných příběhů, které se na konci protnou...anebo k tomu již nedojde?

Čtenář se může těšit na konečné uzavření příběhu Elia a Olivera, které bylo v podstatě nutností. Jejich cesty, dříve rozdělené, se opět setkají a oni zjistí, že plamen v jejich srdci stále doutnal, a když se konečně opět setkali, velmi rychle došlo k jeho vzplanutí. 

Pokud jste četli Dej mi své jméno, které vás uhranulo, nenechte si ujít ani jeho volné pokračování, jež podle mého názoru za přečtení rozhodně stojí.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Co drží Měsíc na obloze? | Michael Büker

autor: Michael Büker
překlad: Jitka Bajgarová
ilustrace: Tanja Wehr
originální název: Was den Mond am Himmel hält (2019)
nakladatelství: Kazda
rok vydání: 2019
počet stran: 128
anotace

Moje zhodnocení:

Co všechno jste chtěli vědět o Měsíci a báli jste se zeptat. To a ještě víc dostanete v této populárně naučné publikaci, kterou napsal astrofyzik Michael Büker a ilustrovala ji Tanja Wehr.

Fyziky se nemusíte bát. Rozhodně ne v této knize. Autor ji pojal přesně takovým způsobem, aby vás zaujala a nedovolila vám knihu odložit. Celou knihu dokreslují povedené černobílé ilustrace doplněné barevnou dvojstranou, která se nachází vždy na konci hlavní kapitoly.  

Čtenáře zaujmout je důležité. A Michael Büker přesně ví jak na to. Jste zvědaví? Zajímá vás Měsíc a vše kolem něj? Tato kniha je určená pro malé i velké čtenáře se zájmem o astrofyziku.

A co všechno se tedy v této knize dozvíte? Kniha je rozdělena na pět velkých kapitol: Měsíc na obloze, Měsíc ve vesmíru, Měsíc jako exponát, Měsíc jako cíl a Budoucnost Měsíce. Šestá kapitola obsahuje přílohy, tedy literární prameny a odkazy na další literaturu pro zájemce.

Čtivou formou se tedy dočtete o Měsíci a jeho fázích, procestujete celou přivrácenou stranou Měsíce, dozvíte se, co se nachází na odvrácené straně Měsíce, tedy té tmavé polovině, kterou pouhým okem nikdy neuvidíte. Víte o tom, že na Měsíci se nacházejí Moře? Občas mají dost děsivé názvy, třeba takové Moře nepokojů. Autor vám vysvětlí, jak probíhá úplné či částečné zatmění Měsíce, ale neopomene ani zatmění Slunce. Jaký je povrch na Měsíci a jaké zde panují teploty? Je vůbec možné je změřit? Neméně zajímavou kapitolou bude i vznik naší sluneční soustavy a jak se formoval Měsíc a Země do konečné podoby. Je jejich podoba konečná nebo se stále vyvíjí? Z čeho se skládá měsíční prach? A kdy zmizí stopy astronautů z Apolla z povrchu Měsíce? Která posádka byla na Měsíci jako první? A proč už není Měsíc lákadlem číslo jedna? Jaká je jeho budoucnost a jak bude vypadat za pár miliónů let? Na tyto otázky (a ještě mnohem víc) vám spolehlivě odpoví tato zajímavě zpracovaná kniha.

Tato kniha má sice brožovanou vazbu, ale gramáž papíru je vyšší a nechybí ani klopy na úvodních deskách. Celkem má 128 stran, na kterých se nachází 116 černobílých kreseb s 5 dvoustranami barevných kreseb. A to je možná kámen úrazu. Chyběly mi autentické fotografie, které jsou sice běžně dostupné, ale knihu by udělaly podle mého názoru atraktivnější. Jinak k samotnému textu nemám žádných výtek.

Pokud máte doma malého astrofyzika, který se zajímá o vesmír a sluneční soustavu, neváhejte a pořiďte mu tuto zajímavou, čtivou a informacemi nabitou knihu, která má vysoké šance zaujmout.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Kazda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mrazivá krutost | Caz Frear

autor: Caz Frear
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Stone Cold Heart (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Když mi byla nabídnuta Mrazivá krutost od Caz Frear, tedy pokračování Malých sladkých lží (receze zde) s Cat Kinsellovou v hlavní roli, chvíli jsem váhala. Přece jenom první díl měl nějaké drobné mouchy a úplně stoprocentně mě nepřesvědčil. Nakonec zvítězila zvědavost. A udělala jsem dobře!

Cat Kinsellovou navštíví Joseph Madden, který chce poradit, jak se má bránit proti manželce, jež proti němu chystá nějakou odplatu. Cat to považuje za pouhé manželské neshody a odkáže jej na místní policejní oddělení. Když se s Josephem setká příště, je obviněn z vraždy, ale jeho manželka mrtvá není. Je Joseph Madden oběť nebo vrah? Všechny stopy svědčí proti němu. Cat má však tušení, že se za vraždou mladé Naomi skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát.

Přiznám se, že mě děj zpočátku příliš nezaujal. Pamatuji si, že totéž se mi stalo i u Malých sladkých lží, kde jsem se nějak nemohla ztotožnit s hlavní hrdinkou a jejími myšlenkami. Obávala jsem se, že mě s Mrazivou krutostí čeká něco obdobného. Ještě na 150. stránce jsem uvažovala, že knihu odložím a vrátím se k ní později. Nakonec mě nakopla kamarádka a já se do příběhu zakousla a poté jsem ho přečetla skoro jedním dechem.

Ač tedy začátek nemusí příliš zaujmout (vyjma setkání Cat s Josephem Maddenem), rozhodně doporučuji četbu nevzdat, protože vám autorka ukáže, jak pracovat s postavami a jejich psychologií, protože to tentokrát zvládla znamenitě. 

Autorka napsala čtivou, propracovanou klasickou detektivku bez zbytečného násilí, která vás donutí zamyslet se, kdo mohl spáchat tak krutý a nelítostný čin. Myslím, že konec a celkové rozuzlení vám vezme dech a budete zírat s pusou dokořán. V průběhu čtení budete měnit své teorie a tipy na vraha, aby vás v závěru autorka překvapila konečným vyústěním, v němž do sebe vše zapadne.

I když jsem si stále nějak nenašla cestu k hlavní hrdince a zatím se nenachází v žebříčku mých top vyšetřovatelů, věřím, že s dalším dílem, pokud bude stejně kvalitní jako tento, tuto skutečnost vůbec nevylučuji. 

Pokud hledáte kvalitní a promyšlenou detektivku bez zbytečné krve a akčních scén, rozhodně se zaměřte na Mrazivou krutost, která vás dostane nejen svou propracovaností, ale především skvěle vylíčenými charaktery a psychologií postav.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Mrazivá krutost můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Noční návštěva | Carol Goodman

autor: Carol Goodman
překlad: Jana Kordíková
originální název: The Night Visitors (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2020
počet stran: 248
anotace

Moje zhodnocení:

Nejprve mě Noční návštěva americké autorky Clary Goodman zaujala svou zasněženou obálkou, poté i anotací, která se zmiňovala o prvcích duchařiny. Dlouho jsem se nerozmýšlela a do Noční návštěvy se pustila. Knihu jsem četla rovněž v rámci společného čtení s kamarádkou.

Začátek příběhu nás seznamuje se dvěma naprosto odlišnými ženami. Tou první je Alice, která v noci uprostřed sněhové bouře spolu se svým desetiletým synem Orenem utíká od násilnického manžela. U autobusu je vyzvedne padesátiletá sociální pracovnice Mattie, která bydlí uprostřed lesa v polorozpadlém domě. Nechá je u sebe jednu noc, ale z jedné noci se jich nakonec stane víc. Obě ženy skrývají nejedno tajemství.

V celém příběhu se tak střídají pouze dvě vypravěčky, a to Alice a Mattie. Čtenář tak postupně střádá střípek po střípku, aby si utvořil celkový obrázek o obou ženách. Obě mají za sebou nepěknou minulost, každá jiným způsobem, a snaží se chránit před okolím. U Orena se navíc objeví schopnosti, které mohou u čtenáře vyvolat menší mrazení v zádech.

Kniha byla velmi čtivá, a to již od prvních stránek. Nečekala jsem, že se do knihy tak hluboko ponořím a bude se mi jen těžko odkládat. Zpočátku jsem se tedy divila, proč má kniha tak nízké hodnocení na knižních databázích. Nečetla jsem si však komentáře, abych si svůj úsudek udělala sama bez ovlivnění okolí či snad nechtěného přečtení spoileru.

Celková atmosféra, která mě provázela po celou dobu čtení, nebyla vůbec špatně vykreslená. Možná bych se více zaměřila na popisy okolí, protože zuřící sněhovou bouři jsem nijak zvlášť na sobě nepocítila. Přitom starý rozpadlý dům uprostřed lesa je ideální kulisa pro vytváření tajemné a tíživé atmosféry. Prvky duchařiny se do příběhu hodily a nijak mě nerušily, ale že by ve mně vyvolávaly strach či mrazení, ta to bohužel ne. V jednu chvíli mi některá scéna silně připomněla film Šestý smysl a cítila jsem tak trochu vykrádání onoho filmu. Navíc musím podotknout, že jedna konečná scéna s těmito prvky byla už dost přehnaná a nejspíš zasadila poslední hřebíček do pomyslné rakve nízkého hodnocení.

Autorka do příběhu zakomponovala Star Wars, respektive oblibu u desetiletého Orena ve filmech a postavách. Filmy jsem nikdy neviděla, navíc mě vůbec nelákají, takže toto šlo zcela mimo mě a ke konci mě jen zmínky o nich dost otravovaly. 

Kniha mě velmi bavila až do poslední závěrečné třetiny, která podle mého názoru celý příběh totálně zkazila. Autorka kombinovala, kombinovala, až to celé překombinovala a příběh tak ztrácel na uvěřitelnosti. A pokud příběh není pro čtenáře uvěřitelný, musí se odrazit i v konečném hodnocení. Bohužel jsem měla ten dojem, že autorka konec vymýšlela za pochodu, a když ji něco zajímavého (rozuměj zvrat) napadlo, ihned to do děje zakomponovala. Opravdu mi bylo líto tak pokaženého konce, přitom celý příběh měl podle mého názoru velký potenciál.

Noční návštěvu bych ráda doporučila čtenářům, kteří se nebojí špatných konců a na tom zlém vždy najdou něco pozitivního. 

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Noční návštěva můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Dobré ráno, žabko! | Gabriele Clima, Agnese Baruzzi

autor: Gabriele Clima
překlad: Barbora Veselá
ilustrace: Agnese Baruzzi
nakladatelství: Ocelot
rok vydání: 2020
počet stran: 11

Anotace:

Příroda umí vyprávět nádherné malé i velké příběhy, které nás dokážou dojmout i překvapit jako opravdová dobrodružství. Tak jako ten o žabí mamince a jejích malých žabkách, které rostou, rostou a rostou a každý den objevují, že se nikdy nepřestáváme učit.

Moje zhodnocení:

Když mi Megaknihy.cz nabídly k recenzi výběr ze tří dětských knih, neváhala jsem a vybrala si ten o žabce. Syn má žabky rád, tak nebylo o čem rozhodovat. Další na výběr ze stejné série byly tyto: Dobré ráno, červenko! a Dobré ráno, zajíčku!

Knížka je určená pro ty nejmenší děti, a to již od jednoho roku. Má pouhých jedenáct stran, ale vynahradí vám to obsahem, který rozhodně stojí minimálně za prohlédnutí. Jednotlivé listy jsou silnější jako u klasických dětských leporel a tak se nemusíte bát, že by vaši malí záškodníci knížku brzy zničili. Kniha je rozměrově větší než klasické leporelo, ale zaručuji vám, že se bude příjemně číst.

Kniha má nádherné ilustrace, které si užijí nejen vaše děti, ale i vy. Uvnitř je kniha vyřezávaná, ale nejedná se o klasická otevírací okénka, ale předcházející strana vždy souvisí ilustračně i s tou následující. Je vidět, že je knížka od první do poslední stránky promyšlená.

Co se týče textu, ten hezky doplňuje nádherné ilustrace a vypráví příběh o žabí mamince a jejích žabích dětech, kterak se žabí maminka zamilovala do žabáka, s nímž měla kupu malých dětí. Nejprve vznikla malá vajíčka, ze kterých se vylíhli pulci a z nich vyrostly malé žabky. Děj je velice jednoduchý a textu opravdu málo, takže by i nejmenší děti mohly udržet chvilkovou pozornost.

Myslím si, že tato kniha rozhodně stojí za pozornost a pokud hledáte zajímavou a originální knihu pro děti, poohlédněte se po této či po dalších ze stejné série.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Ocelot a eshopu MegaKnihy.cz. Pokud vás tato kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Mám nad tebou moc | Teresa Driscoll

autor: Teresa Driscoll (p)
překlad: Ivana Nuhlíčková
originální název: I Am Watching You (2017)
nakladatelství: Ikar
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Ella cestuje vlakem a nechtíc vyslechne rozhovor dvou mladých dívek, které cestují poprvé do Londýna. Nevěnuje tomu pozornost do doby, než si k dívkám přisednou dva mladíci, ze nichž později vyleze, že právě opustili brány vězení. Oba děvčatům nabízí průvodce po Londýně a domlouvají si večerní akci v klubu. Ella chce v jednu chvíli zasáhnout, protože se v ní ozve mateřský instinkt, ale nakonec od toho upustí. Druhý den se s hrůzou dozví, že jedna z dívek, krásná Anna, zmizela. V Elle se probudí výčitky svědomí a policii se ozve jako svědek. Uplyne rok a Anna je stále nezvěstná. Ella se stále nemůže vyrovnat s tím, že tehdy nezasáhla a vyčítají jí to i další lidé. Když jí začnou chodit výhrůžné dopisy, najme si soukromého detektiva…

✽

Mám nad tebou moc Teresy Driscoll je další thriller z Edice světový bestseller, který mě nějakým způsobem zlákal a tak jsem si ho pořídila. Plánovala jsem jej přečíst někdy v budoucnu, ale nakonec jsem se k ní dostala celkem brzy, a to díky společnému čtení. Jak se mi kniha líbila a zda jsem s ní byla spokojená, se dozvíte v recenzi níže.

Příběh nám autorka předestírá prostřednictvím několika vypravěčů – svědkyně Elly, Annina otce, kamarádky Sarah a detektiva Matthewa. Čtenář se tak velice pomalu dozvídá tehdejší události a zjišťuje, že každý skrývá nějaké tajemství. Co tají Annina kamarádka Sarah? Proč se rozdělily a nezůstaly spolu? Co se mezi nimi stalo? Jaké zoufalství povede Annina otce k činu, který hodlá spáchat? Kdo posílá výhrůžné vzkazy svědkyni Ellie? A kdo ji sleduje? Co vypátrá soukromý detektiv Matthew?

Po dlouhé době mě kniha zaujala již od prvních stránek a jen velmi nerada jsem ji odkládala. Nejen, že se v ní střídají vypravěči, což je samo o sobě četbu pohánějící, ale kapitoly jsou akorát tak dlouhé (spíše krátké) a vždy končí takovým způsobem, že vás okamžitě navnadí na další stránky. Kapitolu po kapitole vám autorka servíruje drobky indicií, z nichž se pokoušíte složit ucelený obrázek a konečně přijít na to, co ta nebo ona osoba skrývá. S další a další stránkou podezíráte někoho jiného, až máte pocit, že v Annině zmizení musel mít prsty snad každý. Přesto jsem si myslela, že jsem ještě před polovinou odhalila motiv i vraha. Ale spletla jsem se na celé čáře.

Konec je překvapivý, i když nakonec asi trochu jiný, než čekáte. Rozuzlení zápletky bylo na můj vkus možná až moc rychlé a bylo mi líto, že příběh již dále nepokračuje. Svědkyni Ellu si umím v hlavní roli představit i v nějakém volném pokračování, její postava i příběh by měl potenciál.

Měla jsem tendenci tuto knihu neustále srovnávat s knihou Do vody od Pauly Hawkins, v níž také vystupuje hned několik vypravěčů, kteří se nepravidelně střídají ve vyprávění. Jen v knize Mám nad tebou moc jich nevystupovalo tolik a vyprávění nebylo místy tolik zmatené, aby se čtenáři neorientovali. Co se týče zápletky a celkového zpracování však lépe hodnotím právě Do vody, přesto Mám nad tebou moc spadá rovněž mezi ty povedenější thrillery, které by si podle mého názoru měl každý milovník thrilleru přečíst.

Pokud tedy hledáte thriller s psychologickými prvky, který je svižný, čtivý, bez zbytečné vycpávky, jehož tempo je rychlé, postavy zajímavé, v němž nechybí napětí a překvapivý závěr, rozhodně se zaměřte na tuto knihu. Doufám, že vás nezklame.

✰✰✰✰

Jak se stavíte k nálepkám "bestseller"?

Mají na vás nějaký vliv?

Četli jste tuto knihu?

Continue Reading...

RECENZE: Tma | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Tma (2018)
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2018
počet stran: 208
anotace

Moje zhodnocení:

Televizní scénárista přijíždí o vánočních svátcích na chatu v pohoří Malá Fatra, aby zde strávil nejen klidnou zimní atmosféru, ale zároveň, aby zde načerpal energii a odpočinul si nejen od hektické práce, ale i nefungujícího manželství. Chata se mu však stane brzy vězením, odkud i přes nezamčené dveře není úniku. Jak dopadne jeho zoufalý boj o život?

✽

Po úžasné Trhlině (recenze zde) a neméně skvělém Strachu (recenze zde) jsem se konečně pustila i do třetí autorovy knihy podobného žánru, tedy do Tmy. Jak dopadla moje ne příliš velká očekávání?

Po počátečním seznámení s hlavním hrdinou a jeho životem, v němž momentálně není spokojený, se společně s ním přemístíme do osamělé horské chaty v pohoří Malá Fatra, kde doufá v utříbení myšlenek a odpočinutí si od práce a manželství. Věří, že zde načerpá nové síly, ale především se vyhne domácímu dusnu, které už nějaký čas svírá jeho manželství. Napětí z něho po pár hodinách spadne a dokonce se vrhne i na psaní nového scénáře. Po použití očních kapek se však jeho život změní v peklo a postupně na obě oči oslepne. Sám, odříznutý od civilizace a vysoko v horách jen s pár nejnutnějšími zásobami, bude muset bojovat o svůj doslova holý život.

Samotná anotace zněla zajímavě a zaútočila na mou zvědavost – co se mohlo stát osamělému muži, že svede boj o svůj život? Po mrazivé Trhlině a ještě mrazivějšímu Strachu jsem se těšila na další mrazivý, v horách se odehrávající příběh, který mě udrží v napětí a přivodí mi husí kůži po celém těle. Bohužel se však nic takového nekonalo. Aplikace očních kapek a posléze oslepnutí na mě působilo hodně nereálně, a když děj není postaven na racionálním základě, těžko uvěřím i autorovi a jeho vyprávění. Určitě bych se raději přiklonila k takové verzi, aby autor hrdinovu slepotu nijak blíže nepopisoval, zejména to, jakým způsobem oslepl. 

Od aplikování očních kapek se začíná odehrávat boj hlavního hrdiny o přežití, neboť v chatě má jen pár nejnutnějších zásob, zavolat ze smartphonu poslepu je nereálné a vydat se sám slepý ven z chaty pro pomoc, také. Sledujeme tedy zejména myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který se zpočátku snaží ze své situace nezešílet, ale okolnosti mu to moc nedovolují. Když okolo chaty začne někdo obcházet a k tomu poslouchá neustálý smích, nejde se pak divit jeho výkyvům nálad. 

Na to, že se děj odehrává v pouhých pěti dnech okolo Štědrého dne a příběh není ani stránkově moc obsáhlý, se mi neskutečně táhl. Tendence k přeskakování stránek jsem měla neustále. Závěr a celkové rozuzlení to trochu vylepšilo, byla jsem zvědavá, jak to s hlavním hrdinou dopadne, což mi v podstatě nedovolilo knihu odložit. Rozuzlení mohou mnozí čtenáři odhadnout již v průběhu čtení, protože autor se uchyloval ke zbytečně častému naznačování. 

Škoda, že vylíčení atmosféry, od které jsem očekávala mnoho, mě nijak nezasáhlo. Přitom potenciál tam autor měl velký. Na druhou stranu musím autora vyzdvihnout především v tom, že dokázal napsat plnohodnotý příběh, v němž vystupuje pouze jediná postava. To opravdu smekám. Jen z toho důvodu nemůžu hodnotit knihu níže, než jak jsem ji hodnotila. 

Knihu nezatracuji, ale bohužel z tria Trhlina, Strach, Tma je bohužel Tma opravdu nejslabší. Hodnotím tedy jako průměr.

✰✰✰

Co říkáte na Tmu?

Continue Reading...

RECENZE: V rouše beránčím | Simo Hiltunen

autor: Simo Hiltunen
překlad: Linda Dejdarová
originální název: Lampaan vaatteissa (2015)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2019
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

Lauri Kivi pracuje jako novinář kriminální rubriky na rozsáhlém článku o rodinných vraždách, a to krátce poté, kdy přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky. Brzy vyjde najevo, že se nejedná o náhodné vraždy…

Sám Lauri má na dětství špatné vzpomínky, neboť v jejich rodině vládl násilnický otec, který nešel pro ránu daleko. Psaní článku tak Lauriho zavede hluboko do minulosti, do vlastních vzpomínek na ošklivé dětství, ale také do života jeho dospívající dcery.

✽

Když mi Bookmedia nabídlo severský thriller V rouše beránčím finského autora Sima Hiltunena s drobným upozorněním na to, že se jedná výhradně o čtení pro silné žaludky, zpozorněla jsem a nabídku přijala. Na knižních databázích sice kniha nemá příliš vysoké hodnocení, ale nenechala jsem se jím ovlivnit a chtěla si udělat vlastní názor. Jak tedy mé čtení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Celá kniha, potažmo děj působí dost depresivně a syrově už od prvních stránek. Tak má dobrý severský román působit. Ráda bych však upozornila, že se nejedná o čistokrevný thriller, ač se tak na první dojem může zdát, ale spíše o jakési rodinné a psychologické drama s prvky thrilleru. 

Autor nastiňuje dvě dějové linky, z nichž jedna vypráví současný příběh Lauriho Kiviho, a druhá zabíhá do minulosti a seznamuje čtenáře s Kiviho zdrcujícím dětstvím a co jej formovalo do dnešní podoby. Násilí se v rodině předává z generace na generaci a je tedy jasné, že ani Laurimu se nevyhne. V té první linii tedy sledujeme Lauriho a jeho práci novináře v kriminální rubrice. Když prosákne, že na Štědrý den zavraždil otec své dvě děti před očima jejich matky, Lauri se snaží být u případu první a napsat exkluzivní článek. Policie je však skoupá na slovo a jen nerada pouští informace ven. Lauri se tak pustí po stopách tzv. rodinných vražd, zpovídá rodinné příslušníky a snaží se nahlédnout do mysli vrahů.

Potud měla kniha velký potenciál. Asi tak do poloviny mě příběh hodně bavil, a když nastoupilo pátrání po rodinných vraždách, čekala jsem skvělou jízdu. Bohužel ta byla neustále přerušována vzpomínkami na Lauriho minulost, která výrazně zpomalovala už tak ne příliš rychlé tempo příběhu. Odkrývání bolesti, kterou musel Lauri od dětství snášet, jsem brala velmi vážně, často jsem se do jeho pocitů vžívala a nechápala, jak někdo může být takových činů schopen. Přesto hlavní linie příběhu byla ne vždy úplně šťastně utnuta a skok do minulosti mě připravil o jakékoliv napětí, jehož budování se autorovi ne vždy dařilo.

Druhá polovina, počínaje událostí, kdy byl Lauri zatčen, byla stránku od stránky slabší a nevěrohodnější, a to přesně kvůli důkazům k Lauriho zatčení, které bylo postaveno na nesmyslném základě a už jsem horko těžko věřila autorovi a jeho příběhu. Odkrývání pachatele působilo místy směšně a neuvěřitelně, stejně tak motiv činu. Autor Finsko vyobrazil jako plné psychopatů, násilníků, tyranů, prznitelů dětí atd. Jestli bylo autorovým záměrem šokovat, tak se mu to vydařilo. Kniha rozhodně není určená pro slabší povahy, k čemuž mám po přečtení již pochopení. 

Podle mého názoru si autor ublížil rozvláčností textu, nešťastným střídáním současnosti s minulostí a pomalým tempem, které v závěru sice gradovalo, ale nejspíš se mihlo účinkem. Celkový autorův nápad nebyl vůbec špatný, ale doporučovala bych text proškrtat a zbytečné, nicneříkající a pro děj nedůležité popisy vynechat. Zpracování knihy mě tedy moc nenadchlo.

Knihu bych doporučila čtenářům, kteří se nebojí delšího a popisnějšího textu a raději sáhnou po severském psychologickém dramatu s prvky thrilleru a počítají se syrovějším podáním celého příběhu. V tom případě věřím, že by se vám kniha V rouše beránčím mohla líbit.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Ivě Kulihové z KNIHCENTRUM.cz, kde si také můžete knihu V rouše beránčím koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Líbánky | Tina Seskis

autor: Tina Seskis
překlad: Michaela Dvořáková
originální název: The Honeymoon (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Jemma si vysnila nádherné líbánky na Maledivách, které jí manžel, jehož si před týdnem vzala, splnil. Měla by se těšit na úžasné čtyři týdny v luxusní vile s naprostým soukromím s kompletním servisem, ale velmi záhy o ráj na Zemi přijde, protože její manžel zmizí. Na celém ostrově není k nalezení a Jemma si nemůže vzpomenout, co se noc předtím stalo… 

✽

Nalákána anotací slibující zajímavý vztahový psychothriller jsem si knihu Líbánky autorky Tiny Seskis vybrala k recenzi a velmi brzy se do ní plná očekávání pustila. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo a jestli knihu mohu ostatním čtenářům doporučit, se dozvíte v recenzi níže.

Hlavní hrdinkou, z jejíhož pohledu může čtenář celý děj sledovat, je Jemma, trochu komplikovaná žena, která má většinou problém s rozhodováním, což si bohužel neuvědomuje. Její chování působí často dětinsky a záleží jí jedině na ní samotné. Spolu s ní se tedy čtenář ocitá na Maledivách, ráji na Zemi, který rájem právě přestal být. Manžel, kterého si před týdnem vzala, je k nenalezení a zmizel neznámo kam. 

Prostřednictvím Jemminých vzpomínek sledujeme počátky jejich vztahu, které sahají až do doby téměř před osmi lety, kdy odpověď na inzerát na seznamce zapříčinil celý sled událostí, které je zavedl až na vysněné líbánky. 

Kniha je rozdělena na čtyři části a střídá se vyprávění z minulosti s vyprávěním ze současnosti. Kapitoly jsou velmi krátké, takže máte tendenci neustále číst a knihu neodkládat, ale v tomto případě tento fakt budí jen onen dojem. Kniha je totiž dějově velmi slabá a horko těžko jsem nacházela situace, které by mě zajímaly natolik, že bych knihu nebyla schopná odložit. Takže ano, chápete dobře, po většinu času jsem se bohužel nudila a odpočítávala počet zbývajících stran do konce knihy. Začátek ovšem takový nebyl. Zpočátku jsem byla zvědavá, jaké okolnosti předcházely nejen manželově zmizení, ale i jejich vztahu. Na str. 66 přišel první, dá se říct, zvrat, který mě utvrdil v tom, že kniha snad tak špatná nebude, a to i přes nízké hodnocení na knižních databázích. Bohužel jsem se spletla. Následovalo pouze fňukání a stížnosti hlavní hrdinky prokládané vzpomínkami, ve kterých byla ona sama středobodem vesmíru.

Na hlavní hrdince jsem bohužel nenašla ani jedinou vlastnost, pro kterou bych byla ochotna si ji aspoň maličko oblíbit. Působila po celou dobu velmi nesympaticky a nezaregistrovala jsem ani její pokrok či jakýkoliv posun v jejím chování a vystupování.

I přes tato výše uvedená negativa jsem byla zvědavá, jak vše nakonec dopadne. Kdo má ve zmizení manžela prsty? Jemma? Nebo snad manžel sám? 

Natěšená na konec, a to nejen ve smyslu dočkání se rozuzlení samotné zápletky, ale také ve smyslu dočtení knihy, jsem v závěru utrpěla menší šok. Takový konec jsem si ani v nejdivočejších snech nepředstavovala. Hodně mě překvapil, spíše až šokoval, ale na druhou stranu vlastně zklamal. Podle mě se k tomuto žánru vůbec nehodil. Knize jsem chtěla udělit průměrné hodnocení, ale bohužel za ten strašný konec musím strhnout ještě hvězdičku navíc. Tohle se autorce vůbec nepovedlo. Zpětným ohlédnutím jsem na konci postrádala smysl, proč tuto knihu vlastně číst. Konec, jaký autorka zvolila, považuji za menší podvod na čtenáře.

✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Líbánky vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...