RECENZE: Máš mě v krvi | Elisabeth Norebäck

autor: Elisabeth Norebäck
překlad: Blanka Rozsypalová
originální název: Säg att du är min (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Psychothrillery miluji, takže když jsem zaregistrovala novinku Máš mě v krvi švédské autorky Elisabeth Norebäck, zkusila jsem si o ni  napsat k recenzi. A vyšlo mi to.

Čtenář sleduje vyprávění z pohledu tří žen. Nejprve se autorka zaměřuje na psycholožku Stellu Widstrandovou, ke které se přihlásí na skupinovou terapii mladá studentka Isabelle Karlssonová, která Stelle až nápadně připomíná její ztracenou dceru Alici. Stellino okolí se však domnívá, že její dcera Alice se před dvaceti lety utopila. Její tělo nebylo nikdy objeveno, a proto Stella věřila, že její dcera stále žije. Mohla by být Isabelle opravdu Stellina ztracená dcera? Nebo je to nemožné a Stella si vše jen vybájila?

Druhou vypravěčkou je Stellina klientka Isabelle, která se po smrti otce dozví, že nebyl jejím biologickým otcem, a dává matce za vinu, jakým způsobem se to dozvěděla. Prostupují jí silné emoce a k matce cítí nenávist, kterou se snaží pomocí terapie zvládnout. A do třetice sledujeme Kerstin, matku Isabelle, která se po smrti manžela straní okolí, zároveň těžce nese, že ji dcera opustila a odstěhovala se za studiem do hlavního města.

Máš mě v krvi rozhodně považuji za jeden z těch lepších psychothrillerů, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi tohoto žánru. Neměl by vás odradit zdlouhavější začátek, s nímž jsem, přiznám se, celkem dlouho bojovala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat a knihu přečíst až do úplného závěru. Co prožívá žena, která jen na minutu spustila své dítě z očí a už o něj navždycky přišla? Je možné zapomenout? Nikoliv. Je možné utišit výčity svědomí? Nikoliv. Přesto se Stelle podařilo téměř nemožné - vystudovala psychologii, stala se uznávanou psycholožkou, vdala se a přivedla na svět syna. Rodinná idylka se však začne pomalu bortit poté, co se na jí pořádanou skupinovou terapii přihlásí dívka až nápadně připomínající její ztracenou dceru Alici. 

Čtenář zpočátku netuší, kde stojí pravda. Příběh se zamotává, Stella se začíná pomalu hroutit a nedočká se ani podpory rodiny. Isabelle netuší, proč se na ni Stella upíná, ale jelikož její otec nebyl jejím biologickým otcem, přemýšlí o svém původu. Když to čtenář nejméně čeká, na scénu přichází Kirsten. Která žena z této trojice je skutečně psychicky nemocná? Šílenství pomalu vyplouvá na povrch a nenechá na čtenáři nit suchou.

Všechny tři postavy jsou velmi dobře napsané, a to především z psychologické stránky. Stella zpočátku působí nesympaticky, což bylo nejspíš záměrem autorky. Rovněž jsem netušila, kam zařadit Isabelle, neboť ani z ní jsem neměla dobrý pocit. Autorka dlouho skrývala skutečné charaktery všech tří postav a odkrývala je velmi pomalu. Čtenář byl tak dlouho na pochybách, což považuji za velké plus. 

Tento nervydrásající psychothriller vás nepustí až do poslední stránky. To příkoří, o kterém víte, ale jako čtenář s ním nemůžete nic udělat, vás bude pomalu stravovat až do závěrečné třetiny, která se velmi povedla. Už dlouho jsem nebyla u podobné knihy tak nervózní, jako u této, a byla napjatá, jak vše nakonec dopadne. Jedinou výtku mám k delšímu začátku. Tento příběh vás nestrhne hned od první stránky, ale vyplatí se počkat. Já i přesto hodnotím plným počtem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Máš mě v krvi vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Deníky cizince | Elly Griffiths

autor: Elly Griffiths
překlad: Martin Novák
originální název: The Stranger Diaries (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Nádherná obálka spolu s označením, že se jedná o gotický thriller ve mně vzbudila velkou zvědavost. Deníky cizince od anglické autorky Elly Griffiths (vlastním jménem Domenica de Rosa) jsem si proto nemohla nechat ujít. 

Hlavní hrdinkou je středoškolská učitelka angličtiny Clare Cassidyová, která se specializuje na gotické spisovatele, zejména na R. M. Hollanda, o němž píše knihu. Každoročně o jeho knihách přednáší, zejména o zločinech, které jsou v nich páchány. Když však zemře její kolegyně a zároveň nejlepší kamarádka Ella a u jejího těla je nalezen citát z Cizince, tedy povídky R. M. Hollanda, policie nabyde dojmu, že vrahem je někdo, kdo Clare dobře zná. Clare si už od útlého věku píše deník a svěřuje se mu se svými největšími obavami a trápeními. Jednoho dne však u svého dřívějšího zápisu objeví větu "Ahoj Clare. Neznáš mě.", kterou napsal někdo jiný. Cizinec před jejíma očima obžívá...

Povídka Cizinec provází čtenáře po celou knihu. Po částech se tak čtenář dozvídá, o čem ona povídka je. Na konci ji vám autorka naservíruje celou a můžete si ji tak vychutnat od začátku do konce bez jediného přerušení. Zajímavostí však je, že gotický spisovatel R. M. Holland je smyšlenou postavou, stejně tak jeho povídka Cizinec. 

Autorka celou zápletku vystavěla právě na této povídce, která příběhu dodává tu správnou tajuplnou atmosféru, kterou si představuji u označení "gotický thriller". Hlavní postava Clare učí na Talgarthské střední, v jejíž staré budově, v horním patře (studentům nepřístupném) se nacházela pracovna R. M. Hollanda. Tato stará část školy tak působí dosti tajemně až strašidelně a odehraje se v ní nejedna mrazivá scéna.

Příběh není vyprávěn jen z pohledu Clare, což jsem velmi vítala. Střídají se tu hned dva další vypravěči - Clařina dcera Georgia a detektiv Harbinder Kaurová. Čtenář tak získává více pohledů na případ zavražděné a neví, komu vlastně věřit. Otevírá se několik možností, kdo mohl hrůzný zločin spáchat. Vrah se ovšem neštítí dalších zločinů.

Musím uznat, že autorka si s knihou dala velkou práci a oceňuji propracovanost jejiho příběhu. Vymyslet fiktivní postavu včetně celé povídky, tedy autorova díla, nebylo jednoduché. O to víc mě mrzí konec a finální rozuzlení, které bylo na můj vkus příliš předvídatelné a moc rychle vyřešené. Vrah byl dopaden, odhalen a ve dvou odstavcích vyklopil svůj motiv včetně pohnutek, které ho k němu vedly. 

Přesto knihu hodnotím nadprůměrně a fanoušci temných a propracovaných thrillerů si zde jistě přijdou na své. Po delší době jsem narazila na knihu, která mě svým příběhem strhla a já si její čtení doslova užívala. Doporučuji.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Deníky cizince vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Líbánky | Tina Seskis

autor: Tina Seskis
překlad: Michaela Dvořáková
originální název: The Honeymoon (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2020
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Jemma si vysnila nádherné líbánky na Maledivách, které jí manžel, jehož si před týdnem vzala, splnil. Měla by se těšit na úžasné čtyři týdny v luxusní vile s naprostým soukromím s kompletním servisem, ale velmi záhy o ráj na Zemi přijde, protože její manžel zmizí. Na celém ostrově není k nalezení a Jemma si nemůže vzpomenout, co se noc předtím stalo… 

✽

Nalákána anotací slibující zajímavý vztahový psychothriller jsem si knihu Líbánky autorky Tiny Seskis vybrala k recenzi a velmi brzy se do ní plná očekávání pustila. Jak nakonec mé hodnocení dopadlo a jestli knihu mohu ostatním čtenářům doporučit, se dozvíte v recenzi níže.

Hlavní hrdinkou, z jejíhož pohledu může čtenář celý děj sledovat, je Jemma, trochu komplikovaná žena, která má většinou problém s rozhodováním, což si bohužel neuvědomuje. Její chování působí často dětinsky a záleží jí jedině na ní samotné. Spolu s ní se tedy čtenář ocitá na Maledivách, ráji na Zemi, který rájem právě přestal být. Manžel, kterého si před týdnem vzala, je k nenalezení a zmizel neznámo kam. 

Prostřednictvím Jemminých vzpomínek sledujeme počátky jejich vztahu, které sahají až do doby téměř před osmi lety, kdy odpověď na inzerát na seznamce zapříčinil celý sled událostí, které je zavedl až na vysněné líbánky. 

Kniha je rozdělena na čtyři části a střídá se vyprávění z minulosti s vyprávěním ze současnosti. Kapitoly jsou velmi krátké, takže máte tendenci neustále číst a knihu neodkládat, ale v tomto případě tento fakt budí jen onen dojem. Kniha je totiž dějově velmi slabá a horko těžko jsem nacházela situace, které by mě zajímaly natolik, že bych knihu nebyla schopná odložit. Takže ano, chápete dobře, po většinu času jsem se bohužel nudila a odpočítávala počet zbývajících stran do konce knihy. Začátek ovšem takový nebyl. Zpočátku jsem byla zvědavá, jaké okolnosti předcházely nejen manželově zmizení, ale i jejich vztahu. Na str. 66 přišel první, dá se říct, zvrat, který mě utvrdil v tom, že kniha snad tak špatná nebude, a to i přes nízké hodnocení na knižních databázích. Bohužel jsem se spletla. Následovalo pouze fňukání a stížnosti hlavní hrdinky prokládané vzpomínkami, ve kterých byla ona sama středobodem vesmíru.

Na hlavní hrdince jsem bohužel nenašla ani jedinou vlastnost, pro kterou bych byla ochotna si ji aspoň maličko oblíbit. Působila po celou dobu velmi nesympaticky a nezaregistrovala jsem ani její pokrok či jakýkoliv posun v jejím chování a vystupování.

I přes tato výše uvedená negativa jsem byla zvědavá, jak vše nakonec dopadne. Kdo má ve zmizení manžela prsty? Jemma? Nebo snad manžel sám? 

Natěšená na konec, a to nejen ve smyslu dočkání se rozuzlení samotné zápletky, ale také ve smyslu dočtení knihy, jsem v závěru utrpěla menší šok. Takový konec jsem si ani v nejdivočejších snech nepředstavovala. Hodně mě překvapil, spíše až šokoval, ale na druhou stranu vlastně zklamal. Podle mě se k tomuto žánru vůbec nehodil. Knize jsem chtěla udělit průměrné hodnocení, ale bohužel za ten strašný konec musím strhnout ještě hvězdičku navíc. Tohle se autorce vůbec nepovedlo. Zpětným ohlédnutím jsem na konci postrádala smysl, proč tuto knihu vlastně číst. Konec, jaký autorka zvolila, považuji za menší podvod na čtenáře.

✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Líbánky vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové | Stuart Turton

autor: Stuart Turton
překlad: Martina Šímová
originální název: The Seven Deaths of Evelyn Hardcastle (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 472
anotace

Moje zhodnocení:

Muž nepamatující si své jméno se probudí s jedinou myšlenkou - na ženu jménem Anna. V lese byl svědkem vraždy a obává se o ženin život. Vrací se do rozpadlého sídla Blackheath a potkává tajemného morového doktora se zobákovitou maskou, který mu vysvětlí, že jediným způsobem, jak uniknout ze stále se opakujícího jediného dne, je ten, že musí vyřešit důmyslnou vraždu Evelyn Hardcastlové. Má to však jeden háček - každý den se probudí v těle jiného hostitele. Bohužel není jediný, kdo se zajímá o vyřešení vraždy...

✽

Už si ani přesně nevybavuji, proč jsem si vybrala zrovna knihu Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové od Stuarta Turtona k recenzi od Knihy Dobrovský, ale něčím mě přitahovala. Ještě že jsem dala na svůj instinkt, protože jinak bych přišla o můj osobní objev roku!

Jak už to tak u mě bývá, těsně před samotným čtením jsem si nečetla anotaci, takže jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Prvních sto stran jsem tedy tápala spolu s hlavní postavou – Danielem, který se probudil uprostřed lesů s jedinou vzpomínkou – na ženu jménem Anna. Navíc si byl jistý, že v lese se stala vražda a že o ní musí někoho urychleně zpravit, ale především najít Annu. Když se vrátí do ponurého a tajemného sídla Blackheath, nikdo z jeho obyvatel o Anně nikdy neslyšel. Daniel neví, kdo je, nic si nepamatuje a když potká morového doktora, který jen svým vzezřením budí hrůzu, a řekne mu, že jediná cesta ven vede přes vyřešení vraždy Evelyn Hardcastlové. Když se hlavní postava další ráno probudí v těle jiného člověka, čtení nabere úplně jiný rozměr.

Čtenář se dozvídá, že je svědkem setkání hostů ukončeného maškarním bálem, v jehož závěru je zavražděna Evelyn Hardcastlová, dcera majitelů sídla. Ač se jedná o velice spletitý a zamotaný příběh čítající přes 400 stran menšího písma, u kterého musíte navíc často přemýšlet, rozhodně stojí za pozornost. Na své si přijdou především fanoušci Agathy Christie, neboť autor napsal promyšlený detektivní příběh odehrávající se v jeden jediný den, viděn osmi různými pohledy. 

Hlavní hrdina musí vyřešit vraždu Evelyn Hardcastlové, aby byl osvobozen z dokola se opakujícího jednoho jediného dne. Pokud neoznačí vraha a nepředloží pádné důkazy, tento kolotoč se bude odehrávat znovu a znovu. Je možné za osm dní odhalit pachatele? Hlavní hrdina potřebuje nejen důvtip, ale také pomoc ostatních jeho budoucích já. Ne ovšem každé jeho já je mu ochotno pomoci. O vypátrání vraha však usilují i další osoby, které hlavnímu hrdinovi konkurují a jeho pátrání mu komplikují. Kdo vypátrá vraha jako první?

Čtenář je zahrnut mnoha informacemi, které musí stále zpracovávat, aby mu dal celkový příběh smysl. Je třeba si všímat detailů, drobných náznaků, na druhou stranu se každý nový den dozvídá osobní informace o tom kterém hostiteli, ve kterém se hlavní hrdina zrovna probudí. Jedná se tedy o trochu náročnější čtení, ale já jsem si ho osobně velmi užívala. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem si přála, aby kniha ještě neskončila.

Tento vícevrstevný příběh autor zasadil do první třetiny 20. století, přičemž atmosféra, která často působí tajemně, mnohdy až strašidelně, dokonale souzní s tímto příběhem. Autor má můj obdiv za originalitu a neotřelost, ale především za to, že se jedná o jeho prvotinu! Neskutečné. Věřím, že mu kniha dala velmi zabrat a já se klaním tomu, že napsal příběh, který má hlavu i patu a nemá téměř hluchá místa, ač čtenář může mít pocit, že se některé situace opakují několikrát (stejné situace jsou však viděny vždy z pohledu jiné osoby).

Mnoho situací vás překvapí, ohromí, nadchne, ale i šokuje a vyděsí. Knize nechybí vtip, napětí, akce, ale především skvělé rozuzlení, které nebudete ani v nejmenším čekat.

Z pohledu mě samotné se jedná o bezkonkurenčně nejlepší a neoriginálnější knihu, kterou jsem v roce 2019 četla. Doufám, že se od autora dočkáme dalších podobných příběhů.

Knihu vřele doporučuji všem čtenářům, kteří by si rádi přečetli něco neuvěřitelného v tom nejlepším možném slova smyslu.  

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Ledový strach | Mads Peder Nordbo

autor: Mads Peder Nordbo
překlad: Michaela Weberová
originální název: Kold Angst (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 440
anotace

Moje zhodnocení:

Matthew se opět setkává s Tupaarnaq, která se do Nuuku vrátila, aby mu pomohla s hledáním jeho sestry Arnaq, jež zmizela po víkendovém pobytu s dánskými přáteli v odlehlé oblasti Færingehavnu. Když Matthew s Tupaarnaq zmíněnou oblast navštíví, najdou v jednom zchátralém domě mnoho krve, což vysvětluje hodně. Žije Arnaq?

Matthew brzy zjišťuje, že byl zatažen do podivné hry, v jejíž roli hraje nejen jeho nevlastní sestra Arnaq, ale i otec, kterého neviděl 24 let. Ten byl totiž jako mladý voják součástí tajného a smrtícího experimentu, který vedl k tragédii, a Tom, Matthewův otec, byl obviněn z dvojnásobné vraždy. Byl donucen uprchnout a žít dlouhá léta v utajení. Zmizení Arnaq opráší tento starý případ, dávná tajemství se začínají vymykat kontrole a vyplouvat na povrch.

✽

Po přečtení prvního dílu Bez kůže dánského autora Madse Pedera Nordbo, který se mi moc líbil (recenze zde), jsem si nemohla ujít ani pokračování s názvem Ledový strach, odehrávající se opět v Grónsku, zemi pokryté ledem a sněhem, kde se dějí otřesné zločiny.

Stejně jako v prvním díle, i tentokrát čtenáře provází příběhem novinář Matthew, který se po tragické autonehodě, při níž zemřela jeho manželka a nenarozená dcera, do Grónska odstěhoval. Když zmizí jeho nevlastní sestra Arnaq, spolu s navenek drsnou a nepřístupnou kamarádkou Tupaarnaq, jejíž život poznamenalo hned několik tragických událostí, za něž si odpykala trest odnětí svobody, se pouští společně s příslušníky grónské policie do pátrání po zmizelé sestře. Arnačin případ otevírá případ Mathewova otce Toma, který se kdysi účastnil vojenského tajného experimentu, který skončil smrtí. Poté se Tom musel ukrývat a žít v utajení. Nyní, po 24 letech, se otec Matthewovi ozve, což neunikne ani americké vládě, která na Matthewa začne tlačit, aby se s Tomem setkal a pomohl vysvětlit události z roku 1990. 

Autor se často odkazuje na předchozí díl, díky čemuž je čtenář neustále v obraze, a pokud předchozí díl nečetl, neuniknou mu žádné souvislosti. Přesto doporučuji plynule navázat z knihy Bez kůže na Ledový strach. Čtení si tak mnohem více užijete a budete se lehce orientovat nejen v příběhu, ale také ve jménech, která mi, přiznám se, v prvním díle dělala trochu problémy.

Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, a to v roce 1990, kdy probíhal utajený experiment na vojenské základně v Thule, a v současnosti, která je zasazena do roku 2014. Obě dějové linky jsou poutavě napsané, aby se na konci propojily, přičemž na povrch vyplují dávná tajemství, která neměla být nikdy odhalena.

Autor je mistr ve vyprávění, ale především v popisu reálií ledem pokrytého Grónska, místních zvyklostí, kultury, ale i politiky, která v příběhu hraje nemalou roli. Atmosféra mrazivého Grónska je skvěle vykreslena, až máte pocit, že jste se v příběhu ocitli spolu s postavami. Jak drsná je grónská krajina, stejně drsné jsou i příběhy, které se zde odehrávají. Slabším povahám toto dílo doporučuji se vší obezřetností! Odlehlá místa, samota a dlouhotrvající tma totiž ovlivní i toho nejotrlejšího jedince. Zkažené mysli vstupují do popředí a čtenář nestačí žasnout. Věřím, že si autor vše nevymyslel a  zneužívání je velkým tamním problémem. Aspoň já jsem měla ten dojem. Nechť si jej však každý čtenář utvoří sám.

I když ani Ledový strach (stejně jako Bez kůže) nehodnotím plným počtem, přesto mohu obě knihy s klidným srdcem doporučit fanouškům mrazivých detektivek, ze kterých vám bude tuhnout krev v žilách.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Ledový strach vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Co když zemřu, než se probudím | Muž bez psa | Krvavé svatební šaty

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po krátké době mám pro vás opět článek se třemi minirecenzemi na knihy, které jsem nedávno přečetla, a sice Co když zemřu, než se probudím od Emily Koch, Muž bez psa od Håkana Nessera a do třetice Krvavé svatební šaty, které napsal Pierre Lemaitre. Doufám, že vám mé recenze menšího formátu třeba pomohou s výběrem knihy.

Co když zemřu, než se probudím | Emily Koch

Stručná anotace:

Všichni jsou přesvědčeni, že Alex je v kómatu, z něhož se už pravděpodobně nikdy neprobere. Zatímco jeho rodina diskutuje o možnosti odpojení Alexe od přístrojů, samotný Alex může jen naslouchat. Bea, Alexova přítelkyně, se nemůže se situací smířit a probíhá u ní vnitřní boj, jak se s touto možností vyrovnat. Alex začne mít brzy podezření, že nehoda, která ho upoutala na lůžko, nebyla pouhou nehodou, ale že mu někdo usiloval o život. A ten někdo je stále na svobodě. Alex pátrá ve své minulosti a snaží se najít vodítka, která by ho dovedla k pachateli. Zároveň se snaží přijít na to, jak ochránit svou rodinu.

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Tato kniha mě zaujala hned, jak vyšla. Kdysi jsem četla knihu s podobným tématem od Joy Fielding Ještě mě nezabíjej, která se mi hodně líbila. Očekávala jsem něco v podobném duchu.

Stručné zhodnocení:

Předně bych chtěla uvést, že v tomto se případě nejedná o thriller. Prvky thrilleru se v knize objeví, ale jen okrajově, stejně tak jako pátrání po možném pachateli. Příběh vypráví Alex, který je po domnělé nehodě upoután na lůžko - nemůže se hýbat, ani mluvit, ale přesto slyší, co se kolem něj děje. Na den, kdy se stala nehoda, si nevzpomíná, ale snaží se pohledy do minulosti dopátrat pravdy. Děj se rozvíjí velice pozvolna, než Alex vůbec pochopí, že nehoda nebyla žádnou nehodou, uběhne hodně stránek. Autorka má můj obdiv za to, že se rozhodla vytvořit příběh vystavěný pouze na myšlenkových pochodech člověka v kómatu. Na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, se kniha v tomto ohledu velmi povedla. Bohužel tempo příběhu je pomalejší, jedná se spíše o psychologické drama s detektivní zápletkou, ale kvůli tomu, že čtenář očekává thriller a s ním spojené napětí, může být v závěru zklamaný. Závěrečná třetina se věnuje právě zmíněné detektivní zápletce a dokonce se čtenář dočká i nějakého toho napětí. V tomto ohledu se však nejedná o nic světoborného - vodítka čtenář nemá žádná a vše se dozví z úst samotného pachatele. SPOILER (po označení myší): Samotný konec mě celkem naštval, čekala jsem happyend, ale k němu nedošlo. Závěr mě šokoval, stále jsem doufala, že se Alex probere. Po dočtení jsem měla celkem špatný pocit a sedla na mě depka. Kniha za přečtení rozhodně stojí a na debut se jedná o povedené dílo. Jen jsem měla bohužel jiná očekávání.

✰✰✰

Muž bez psa | Håkan Nesser

Stručná anotace:

Příběh začíná podrobnými popisy vztahů rodiny Hermanssonovy, která se v předvánoční čas sejde z důvodu dvojí oslavy narozenin – nejstarší dcera Ebba slaví čtyřicítku a její otec Karl-Erik šedesát pět let. K rodičům Karlu-Erikovi a Rosemarie přijíždí syn Robert, jehož nechvalně proslavilo účinkování v reality show „Zajatci z ostrova Koh Fuk“, dále dcera Ebba s manželem Leifem a dětmi Henrikem a Kristofferem, a konečně dcera Kristina s manželem Jakobem a batoletem Kelvinem. První noc záhadně zmizí Robert, jemuž se zpočátku nikdo ani nediví, druhou noc však zmizí i devatenáctiletý Henrik, nadějný student práv. Jaká je pravděpodobnost, že zmizí hned dva členové rodiny a jejich zmizení nebude spolu souviset? Přesně tuhle otázku si položí Gunnar Barbarotti, policejní komisař s italskými kořeny, který dostane tento záludný případ na starosti. 

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Knížku jsem si koupila ve slevách, a jelikož mě autor zaujal už dřívější knihou Vlaštovka, kočka, růže, smrt, neváhala jsem a knihu si koupila. Nyní jsem usoudila, že přišel vhodný čas na její přečtení.

Stručné zhodnocení:

Autor je skvělý vypravěč, ve výsledku mi ani nevadilo, že začátek byl na mě trochu delší a zabýval se detailními popisy rodinných vztahů a vazeb jedné obyčejné švédské rodiny, jež byly pro následující směr příběhu důležité. Seznamujeme se s rodinou, jejíž členové skrývají jedno menší či větší tajemství, z nichž některá se odhalí až na samém konci. Musím pochválit autora, že stvořil policistu, který není nijak zatížen démony z minulosti, jedná se o obyčejného chlapíka a otce zároveň, jenž uzavřel vtipnou dohodu s Bohem, která pobaví snad každého čtenáře. Vytknout autorovi musím jen jednu věc – často odhalí pravdu čtenáři dříve, než se o ní dozvědí postavy v příběhu. Já osobně ráda odhaluji zároveň s postavami, příběh pak působí tajemněji a já si užívám překvapivá odhalení. Na závěr bych ještě ráda vyzdvihla překlad, který je znamenitý a i díky němu jsem si četbu maximálně užila. Přesto knihu vřele doporučuji, zejména však těm čtenářům, kteří mají rádi ne příliš krvavé detektivní romány sice s jednoduchou zápletkou, ale za to skvěle zpracovanou.

✰✰✰✰

Krvavé svatební šaty | Pierre Lemaitre

Stručná anotace:

Hlavní hrdinku Sophii trápí výpadky paměti. Je roztržitá, stále unavená a třese se. Děsí ji události, na něž si nemůže vzpomenout, ale zároveň ji děsí vlastní minulost, kterou nemůže vymazat z hlavy. Když jednoho dne objeví chlapce, kterého měla jako chůva na starosti, brutálně zavražděného, utíká, protože její vysvětlení pod tíhou důkazů nemůže za žádnou cenu obstát. Plánuje nový život s mužem, kterého potká na seznamce. Brzy se ukáže, že není jediná, která skrývá nějaké tajemství. 

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Knížku jsem blíže zaznamenala až na knižních účtech na Instagramu a zaujala mě nejen podle obálky, ale i podle názvu. Když jsem vyhrála možnost vybrat si e-knihu na Palmknihách, dlouho jsem se nerozmýšlela.

Stručné zhodnocení:

Kniha je rozdělena na tři části, z nichž první je bezkonkurenčně nejlepší. Autor napsal drsný, nervydrásající příběh, ve kterém hraje hlavní roli šílenost. Co se přihodilo Sophii, že se z ní stala taková troska, jejíž cesta je neustále dlážděná umírajícími lidmi? První část autor napsal opravdu brilantně. Byla jsem doslova šokována, jakým směrem se kniha ubírala, a když Sophie objevila mrtvého chlapce, obávala jsem se, že nebudu schopna číst dál. Naštěstí jsem vytrvala. Druhá část knihy odhalila velký kus pravdy a příběh tak ztratil na tajemnosti, což byla škoda. Třetí část směřovala k očekávanému konci, ale to nic neměnilo na tom, že autor napsal skvělý a drsný thriller o psychickém i fyzickém zneužívání a pomstě. Plný počet hodnocení si však kniha dle mého nezasloužila, neboť, jak jsem výše uvedla, příběh po skončení první části ztratil atmosféru, v níž se odráželo šílenství, které bylo patrné z každého řádku. Nepomohla tomu ani zbytečně zdlouhavá druhá část. Do třetice musím vytknout některé scény, které byly dle mého přitažené za vlasy a působily na mě dosti nevěrohodně. I přes drobné výtky se jedná o můj osobní objev roku a rozhodně se poohlédnu po dalších autorových knihách. Doporučuji milovníkům psychothrillerů, kteří se nebojí drsnějších scén.

✰✰✰✰

Continue Reading...

RECENZE: Smrtící řeka | Dervla McTiernan

autor: Dervla McTiernan
překlad: Hana Catalano
originální název: The Rúin (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Když Cormac Reilly objevil před dvaceti lety předávkovanou Hilarii Blakeovou, která po sobě zanechala dvě zubožené děti, byl u policie teprve nováčkem. Nyní dostává tento případ k prošetření poté, co je Jack Blake nalezen mrtvý v temných vodách řeky Corrib se závěrem, že se jednalo o sebevraždu. Jackova přítelkyně Aisling se s jeho smrtí těžce vyrovnává, ale aby zapomněla, naplno se ponoří do práce. Brzy se však objeví Jackova sestra Maude, která nevěří v bratrovu sebevraždu. Snaží se policii přimět k prošetření, ale ta je se závěry vyšetřování brzy hotová. Vše se zkomplikuje, když Maude obviní z vraždy...

✽ 

Debut irské autorky Dervly McTiernan s názvem Smrtící řeka jsem měla v hledáčku ode dne vydání. Když mi knihu nakladatelství Dobrovský s.r.o. nabídlo k recenzi, dlouho jsem neváhala. Na knihu jsem četla jen samou chválu, tak jsem se do ní bezodkladně pustila. Můj názor na ni si můžete přečíst níže.

Hlavním hrdinou je detektiv Cormac Reilly, který se odstěhoval z Dublinu do Galway, osmdesátitisícového města, kde zná každý každého, spolu s přítelkyní Emmou, která zde získala práci. Cormac začíná pracovat na tamním policejním oddělení a pomalu si zvyká na nové kolegy. Zatím však dostává jen podřadnou práci - odložené případy. Jedním z nich je i případ Hilarie Blakeové, která zemřela před dvaceti lety na předávkování heroinem, po níž zůstaly dvě zanedbávané děti. Kdysi shodou okolností Hilariino tělo objevil a nyní dostává její případ k opětovnému prošetření. Dvě zubožené děti, které osiřely po matčině smrti, z paměti nikdy nevymazal. Jedno z dětí - Jack Blake - byl nedávno nalezen mrtvý po pádu do temné řeky Corrib. Po letech se objeví i jeho sestra Maude, která tvrdí, že bratr sebevraždu nespáchal. Snaží se policii donutit k prošetření a nalezení Jackova vraha, protože je přesvědčená, že byl zavražděn. Za nitky však tahá kdosi, kdo nechce, aby se Jackova smrt vyšetřila... 

Po mrazivém prologu, který vás navnadí a s očekáváním obracíte další stránky, se ocitnete v domě milujících partnerů, jež zasáhne krutý osud. První stránky jsou napsány opravdu působivě, autorka se se čtenářem nemazlí a jde rovnou na věc. Tyto kapitoly střídají kapitoly sledující Cormaca Reillyho, s nímž se čtenář pomalu seznamuje. Cormac zjišťuje, že na tamním policejním oddělení panuje mezi kolegy nevraživost a on se ji snaží pomalu rozklíčovat a přijít jí na kloub. Cormac s prací není moc spokojený, neboť nedostává žádné velké případy. Jsou mu svěřeny jen tzv. odložené případy. Když po smrti Jacka Blakea dostane na starost dvacet let starý případ podezřelého úmrtí jeho matky, začínají se policejním oddělení šířit podivné manévry, které vyvrcholí podrazem na Cormac Reillyho. 

Opět mám problém se zařazením knihy do škatulky "thriller". Podle mého názoru se jedná o detektivku, v níž se setkáváme s několika thrillerovými prvky. Na thriller zde bylo velmi málo napětí a napínavých scén, jichž se čtenář dočká až v samotném závěru knihy při vyvrcholení zápletky.  Po slibném začátku totiž přichází útlum a čtenář se ocitá ve víru vyšetřování, které se podle mého názoru hýbe velice pomalu. V polovině knihy jsem nabyla dojmu, že děj stagnuje a nikam se neposouvá. Cormac Reilly sem tam někoho vyslechne, ale spíše sledujeme zákulisní praktiky tamního policejního oddělení. Naštěstí v druhé polovině  dojde k zajímavému zvratu, po němž se příběh začne velmi rychle posouvat dál.

Na debut se nicméně jedná o velmi povedené dílo, které nabízí originální zápletku i její zpracování. V závěru se dočkáme spádu, který nedovolí knihu ani na okamžik odložit, a to do té doby, než se dozvíme okolnosti případu. Jeho jádro se nachází v minulosti, což žádného čtenáře už v dnešní době nepřekvapí. Autorka skvěle vylíčila atmosféru nejen současného Irska, ale především jeho poměrů v letech devadesátých, kdy tehdejší zákony vůbec nechránily týrané děti před jejich tyranskými rodiči. Největší důraz se kladl na rodinu a rodinné hodnoty a nebralo se v potaz, že by některé děti mohly ve společnosti vlastních rodičů trpět.

Jak jsem již výše uvedla, nebýt dějového útlumu, který byl na druhou stranu důležitým nástinem poměrů a chodu policejního oddělení, jenž bylo pro další vývoj nepostradatelnou součástí děje, avšak následoval po skvělém mrazivém začátku, jednalo by se bezpochyby o strhující debut, který by neměl chybět v žádné knihovně věrného čtenáře detektivek.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Smrtící řeka vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Vzorný syn | Čong Judžong

autor: Čong Judžong
překlad: Petra Ben-Ari
originální název: The Good Son (2016)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace

Moje zhodnocení:

Šestadvacetiletého Judžina jednoho rána probudí podivný kovový zápach a telefonát bratra, který se ptá, jestli je všechno v pořádku. Judžin je zmatený, předchozí noc si nepamatuje, a po prohledání stylového patrového bytu v Soulu objeví matku v tratolišti krve mrtvou. Judžin skoro celý život trpí záchvaty a má problémy s pamětí. Vybavuje si pouze jeden mlhavý moment, kdy matka naléhavě volá jeho jméno. Křičela o pomoc či prosila o svůj život? 

✽

Když nakladatelství Dobrovský s.r.o. vydalo thriller korejské autorky Čong Judžong Vzorný syn, moc dlouho jsem neváhala, zda si o knihu k recenzi napsat. Anotace mě zaujala na první přečtení, stejně tak ocenění autorky. Jak kniha u mě nakonec obstála, se dozvíte níže v recenzi.

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je šestadvacetiletý Judžin, o kterém mnoho nevíme. Jednoho rána jej probudí pach krve, kdy s hrůzou po prohledání stylového patrového bytu zjistí, že dole pod schody leží jeho matka v kaluži krve mrtvá. Na předchozí noc si nepamatuje, v hlavě mu jen zní, jak matka naléhavě volá jeho jméno. Ještě než objeví mrtvou matku, volá mu bratr, který se ptá, zda je všechno v pořádku - uprostřed noci mu totiž volala jejich matka. Judžin nechápe, co se v noci mohlo stát. Jelikož však na jeho oblečení i vlasech zasychá krev, která není jeho, pochopí vážnost situace a začíná pro něj zběsilé třídenní pátrání po tom, co se té noci stalo, ale hlavně po tom, kdo je vlastně on sám a co se ve skutečnosti celé ty roky skrývalo za příběhem jeho rodiny.

Čtenář si zpočátku vše jen domýšlí, neboť se opět setkává s tzv. nespolehlivým vypravěčem, který dominuje celým příběhem. Velmi pomalu spolu s Judžinem odhalujeme pravdu o něm samém, o jeho matce a o celé rodině. Co se skrývá za Judžinovými záchvaty? Proč si z předešlé noci nic nepamatuje? Čtenáři však velmi brzy dojde, kdo je matčinými vrahem. 

Autorka nechala čtenáře nahlédnout do mysli zdánlivě normálního mladého muže, kterého jeho matka nenechala nikdy na pokoji, hlídala ho na každém kroku, neboť se bála záchvatů, které ho vždy ohrožovaly na životě. Aspoň zpočátku budete mít ten dojem. S každým obraceným listem vám na mysli vyvstanou další a další otázky, na které bude v průběhu celého příběhu dostávat odpovědi. Už od prvních stránek jste v napětí, které se stupňuje. Je však znát, že autorčin rukopis nepochází z našich krajů, nečekejte tedy psychothriller v americkém či evropském duchu, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi kvalitní četbu. 

Počáteční tempo je pomalejší, za to poslední třetina vám nedovolí knihu odložit. Připravte se na drsný příběh, který vám poběží přímo před očima. Překladatelka trefně v doslovu uvedla, že: "Styl vyprávění je velmi vizuální a silně evokuje filmovou naraci". Všechny scény jsem si dokázala představit, neboť jejich popisy byly velmi živé a naturalistické. 

Zpočátku jsem se bála, že mi nebude vyhovovat styl psaní, ale mé obavy byly liché. Začtete se velmi rychle, ale nečekejte, že třísetdvacetistránkovou knihu slupnete na posezení. Budete si muset příběh dávkovat, ale přesto vás bude neustále magicky přitahovat.

Největším mínusem této knihy považuji dělení na kapitoly, které jsou kromě prologu a epilogu pouhé čtyři. Pokud tedy neradi necháváte kapitoly nedočtené, obrňte se trpělivostí. 

Autorka napsala syrový thriller, kterému vévodí atmosféra korejského života vyšší vrstvy, jež se střetává s šílenstvím vystupujícím z všudypřítomné mlhy, která obklopuje chlapcovu mysl. Příběh je prostoupen mnoha nečekanými zvraty, které vás mnohdy vyvedou z míry a rozhodí vaše ustálené životní hodnoty. Když se u některých drsných scén zasmějete stejně jako hrdina smějící se u brazilského filmu Město bohů (který je mimochodem vynikající), leknete se, zda není šílenství v této knize nakažlivé. Autorka si vás omotá kolem prstu a budete chtít té krve více a více!

Pokud milujete thrillery, nevadí vám krev a drsné příběhy, rádi zkoušíte nové autory, nebojíte se delších kapitol ani neobvyklého příběhu, rozhodně dejte šanci Vzornému synovi, jenž má ruce ušpiněné od krve.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Vzorný syn vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Klíč 17 | Marc Raabe

autor: Marc Raabe
překlad: Anna Marie Halasová
originální název: Schlüssel 17 (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

V kupoli berlínské katedrály je nalezena mrtvola prominentní kazatelky dr. Brigitte Rissové, kolem jejíhož krku visí klíč s vyraženým číslem sedmnáct. Tom Babylon z LKA chce případ získat za každou cenu. Před mnoha lety totiž zmizela jeho malá sestra, kterou naposled viděl právě s tímto klíčem kolem krku. Sám Tom se brzy stává kontroverzní osobou a jeho hlídáním je pověřena Sita Johannsová, která si brzy začne klást otázku, kdo toho více skrývá. Tom anebo tajemný vrah?

✽

Dobrovský s.r.o. vydal pod edicí Vendeta zajímavý thriller německého autora Marca Raabeho Klíč 17, který jsem pro vás přečetla a zrecenzovala. Jak se mi kniha líbila, se dozvíte na řádcích níže.

Hlavní postavou tohoto příběhu je Tom Babylon, třiatřicetiletý pracovník Zemského kriminálního úřadu, který si nese trauma z dětství. Před devatenácti lety zmizela jeho desetiletá sestra, kterou dodnes nepřestal hledat. Když se v kupoli berlínské katedrály najde rozdrásaná mrtvola s černými křídly, kolem jejíhož krku visí klíč s vyraženým číslem sedmnáct, Tom zpozorní a chce na případu dělat za každou cenu. Jeho desetiletá sestra totiž zmizela se stejným klíčem kolem krku.

Kniha je vyprávěna v přítomném čase hned z několika pohledů. Nejčastěji však sledujeme děj očima Toma Babylona, ale autor nevynechal ani vyprávění z pohledu Sity Johannsové, psycholožky, která má dohlížet na Toma či Jo Mortena, vrchního komisaře. Autor nás zavede také do minulosti, konkrétně roku 1998, tedy doby, která předcházela zmizení Tomovy malé sestry Violy, a zároveň se seznamujeme se samotným Tomem, ale hlavně s tím, jak ho zmizení sestry ovlivnilo v dalším životě. Podíváme se také do psychiatrické léčebny, kde se dějí podivné věci. Může se zdát, že autor rozehrál příliš mnoho dějových linek, ale nenechte se zmást. Na konci do sebe všechny dokonale zapadnou.

Autor se pokusil vylíčit tajuplnou až strach nahánějící atmosféru, kterou se mu bohužel nepodařilo udržet po celou dobu. Zpočátku vás kniha vtáhne, neboť vzhledem k rituální vraždě bývalé kazatelky Brigitte Rissové nabudete dojmu, že půjde o podobné či srovnatelné dílo s díly Dana Browna, ale to byste mohli být zklamaní. Nic podobného nečekejte. Autor napsal vlastní příběh, který se vymyká originálností, avšak dokonalý v žádném případě není. Jeho slabinou jsou hluchá místa, kterých je v ději hned několik. Napínavé nervy drásající pasáže, u kterých zapomínáte i dýchat, se střídají s nudou a šedí, které děj nikam neposouvají.

Ničemu nepomohla ani stále se opakující slova "OK", "Ó bože", která mě od čtení velmi rušila a zkazila celkový dojem z knihy. V poslední řadě bych ráda upozornila na chybu v anotaci - Sita se příjmením nejmenuje Johannová ale Johannsová. Nepůsobí to dobrým dojmem. 

Pochválit musím části odehrávající se v minulosti, které byly napsané přesně tak, jak si představuji. Zpočátku nevinné dětské dobrodružství se změní v boj o holý život, které vy jako čtenář prožíváte spolu s hrdiny tohoto příběhu. Škoda, že v podobném duchu nebyl napsán i zbytek knihy. Občas ději chyběla ta správná dramatičnost, která by nutila čtenáře pokračovat ve čtení. Možná i z toho důvodu jsem knihu četla déle, než je u mě zvykem. Nelákala mě k otevření, což se však změnilo v samém závěru knihy, kdy jsem ji prakticky nemohla odložit. Děj mě opět vtáhl a nepustil až do samotného rozuzlení, které bylo překvapivé a autor si ho velmi dobře promyslel. Některé otázky však zůstaly nezodpovězené, čímž si autor nechal prostor pro pokračování.

Autorův styl psaní, který mi občas přišel dost matoucí a chvíli mi trvalo, než jsem se správně zorientovala, mě bohužel neoslovil. Přesto bych tento detektivní thriller nezatracovala. Své čtenáře si jistě najde, ale já osobně jsem od slibného začátku čekala mnohem víc.

Knihu bych doporučila fanouškům detektivek a thrillerů, kterým vyhovuje vyvážené prolínání přítomnosti a minulosti a kteří chtějí přijít na kloub záhadnému klíči s vyraženým číslem sedmnáct, jenž zapříčinil smrt hned několika osob.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Klíč 17 vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Poznamenaní temnotou | Mattias Leivinger, Johannes Pinter

autor: Mattias Leivinger, Johannes Pinter
překlad: Vladimíra Mužíková
originální název: De mörkermärkta (2017)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

V průběhu krátkého časového období dojde k podivné, na první pohled zdánlivě nesouvisející sérii vražd. Oběťmi jsou lidské trosky - unavený taxikář, na alkoholu závislá bývalá psycholožka a psychicky nemocná žena. Tyto případy dostane na starost policejní inspektorka Iris Riverdalová, která bude muset čelit tajemnému vrahovi, jenž je mistrem úniku a který používá temné metody k dosažení svého cíle zdánlivě bez motivu. Postupně vyplouvá na povrch, že vraždy mají kořeny v minulosti, která se střetne s minulostí samotné Iris.

✽

Dobrovský s.r.o. letos vydal pod edicí Vendeta temný thriller dotýkající se parapsychologie s názvem Poznamenaní temnotou. 

Autory knihy jsou Mattias Leivinger a Johannes Pinter, oba původem ze Švédska, kteří již při prvním setkání věděli, že chtějí společně něco napsat. Propojil je jejich společný zájem prozkoumat dimenze mezi skutečným světem a děsivou temnotou duší lidských bytostí, přičemž v knize zúročili své znalosti z oboru historie, psychologie a náboženství. 

Po přečtení anotace, která slibovala skloubení detektivky, thrilleru a nadpřirozena, jsem dlouho neváhala a s radostí přijala možnost knihu recenzovat. Jestli vše dopadlo podle mých očekávání, se dozvíte níže v recenzi.

Hlavní hrdinkou příběhu je policejní inspektorka Iris Riverdalová, která se snaží udržet si vlastní emoce uvnitř sebe a prakticky nikdy je nedává najevo. Poznamenaná dětstvím, kdy její otec jednoho dne odešel a už se nevrátil, a matka, která psychicky onemocněla, díky čemuž Iris vyrůstala u citově chladné tety, dokáže vnímat jediný pocit - bolest. Život jí neusnadňuje ani temnota, která zasáhne Iris vždy nepřipravenou a nakrátko tak ovlivní její mysl.

Nejedná se však o jedinou postavu v tomto temném příběhu. Zpočátku se postavy a pohledy velmi rychle střídají a nedají vám šanci udělat si celistvý obrázek. Zmateně čtete dál a čekáte, kdy se postavy jakýmkoliv způsobem střetnou. Nitky příběhu se mistrně propojí až kolem 150. strany, což může některé čtenáře odradit. Mínusem této knihy může tedy být rozvláčnější začátek, který je však důležitý k pochopení a propojení předchozích souvislostí. 

I když najednou toho víte velmi mnoho, stále vám mohou unikat některé drobné detaily, například, k čemu slouží malá zrcátka. Atmosféra houstne a napětí se stupňuje a v tuto chvíli máte velkou šanci, že vás příběh chytne a nepustí. Já osobně jsem však byla na vážkách, neboť jednu chvíli jsem s očekáváním a napětím, co přinesou další stránky, nadšeně četla, abych v další chvíli o veškeré napětí přišla, neboť bylo ukončeno kapitolou a v další se děj přesunul k jiné postavě. Netrpělivě jsem pak četla dále, ale veškeré kouzlo napětí bohužel ochablo. Jednalo se nejspíše o záměr autorů, jak donutit čtenáře, aby dychtivě četli, ale mě usekávání kapitol v nejlepším v této knize spíše rozčilovalo. 

Poznamenaní temnotou je knihou určenou fanouškům parapsychologie, které jsem já osobně nepřišla na chuť. Podle mého názoru autoři nakombinovali mnoho nadpřirozených prvků, které ve výsledku působí neskutečně. Fantasy není můj oblíbený žánr, a to z důvodu, že jsem nikdy nepochopila jeho smysl (na to jsem moc velký realista), takže mi tyto fantaskní prvky vadily. Děj nepůsobil reálně a příliš nevěřím tomu, že by se takto mohl odehrát i ve skutečnosti.

Přesto věřím, že si kniha své čtenáře najde, a to především ty, kteří by rádi nahlédli pod pokličku okultismu a parapsychologie.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Poznamenaní temnotou vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Bez kůže | Mads Peder Nordbo

autor: Mads Peder Nordbo
překlad: Michaela Weberová
originální název: Pigen uden hud
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 408
anotace

Moje zhodnocení:

Matthew Cave, osmadvacetiletý novinář, přijíždí do Nuuku, hlavního města Grónska, psát do místních novin poté, co přišel při autonehodě o manželku a nenarozenou dceru. Brzy ho vyšlou, aby napsal reportáž o zajímavém objevu - pod ledovým příkrovem je objevena mumie skandinávského Vikinga. Zdá se, že půjde o velkou senzaci světového měřítka, ale pouze do chvíle, kdy mumie zmizí a hlídač je brutálním způsobem zabit. Matthew rozjíždí pátrání na vlastní pěst, které ho zavede až do roku 1973, kdy došlo k brutálním vraždám čtyř mužů. Všichni byli podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer a dvě z těchto dívek nebyly nikdy nalezeny. Vyšetřování tak dosud neskončilo.

✽

Kniha Bez kůže je název prvního dílu série Grønland, kterou vydal Dobrovský s.r.o. pod nově vzniklou edicí Vendeta. 

Autorem knihy je Mads Peder Nordbo, který pochází z Dánska, ale již několik let žije v grónském hlavním městě Nuuk. Vystudoval literaturu, komunikaci a filozofii na Univerzitě jižního Dánska a Stockholmské univerzitě. Pracuje v oblasti komunikací na radnici v Nuuku, kde mimo jiné píše pro starostu obce Kommuneqarfik Semersooq, která se táhne napříč grónským ledovcem. Jeho prvotina Bez kůže byla přeložena do 18 jazyků.

Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by měla tak mrazivou obálku, jako právě Bez kůže. Již samotný název nechá na plné obrátky pracovat naši fantazii, a co teprve při pohlédnutí do očí postavy, která je na obálce vyobrazena s poraněnou kůží na obličeji a ponechána napospas sněhu a ledu. Očekávání byla velká a já se s chutí pustila do knihy, která se přesně hodila do počasí panujícího za okny našeho bytu. Ráda bych ještě vyzdvihla krásné předsádky, které vyobrazují pohled na grónské hlavní město, a to se sněhovou pokrývkou i bez. Zda kniha naplnila má očekávání, se dozvíte níže v recenzi.

Děj začíná prologem, v němž hlavní hrdina prožívá noční můru, která se mu vrací noc co noc. Vidí umírat svou ženu a nenarozenou dcerku, které zemřely při autonehodě. Matthew sice přežil, ale měl poškozenou krční páteř, s níž má dodnes problémy. Za jediné východisko považuje utéct do Nuuku,  hlavního města Grónska, aby psal pro místní noviny. Šéfredaktor ho krátce po nálezu mumifikované mrtvoly objevené v ledu pošle na místo, aby vše zdokumentoval spolu s fotografem Malikem a sepsal o této senzaci reportáž. Krátce na to mumie zmizí a hlídač je zabit zvlášť brutálním způsobem. Matthew rozjíždí pátrání na vlastní pěst, které ho zavede až do roku 1973, kdy byli stejně ohavným způsobem zabiti čtyři muži podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer, z nichž dvě nebyly nikdy nalezeny. Co spojuje zločiny, které od sebe dělí několik desítek let? Matthew si uvědomuje, že půjde o nadlidský úkol. Troufne si spoléhat jen na Tuparnaaq, mladou grónskou ženu, která si odseděla 12 let za vraždu svého otce. Podaří se jim společně odhalit vraha a zpřetrhat nitky, které sahají až do nejvyšších míst politiky?

Po rozpačitém začátku, kdy jsem se nemohla pořádně začíst a myšlenky mi neustále utíkaly jinam, nastal velice brzy obrat a já knihu nemohla dát z ruky. Tak moc mě příběh pohltil a doslova si mě omotal kolem prstu! Drsná krajina s drsným podnebím - to není místo pro žádné bábovky. Myslím, že i Matthew si zpočátku nemohl zvyknout na tamní drsnou krajinu, kde přežije jen ten nejsilnější a nejodolnější jedinec. Štiplavý mráz se nám vtíral pod kůži při každém otočení listu, zatímco noční teploty klesaly hluboko pod bod mrazu. Brutální vraždy, které připomínaly zabití a stažení tuleňů z kůže, násobily již vzniklou ponurou atmosféru. Pokud se vám tedy příčí brutální vraždy a jejich popis, raději se knize vyhněte. Taktéž, pokud vám vadí lov tuleňů. Jednoho takového se čtenář sám zúčastní. Z mého pohledu se jednalo o zajímavou podívanou, o kterou čtenář nemohl být ochuzen, a jistě i podmínku k přežití na tak nehostinném místě, které po větší část roku pokrývá sníh.

V knize se prolíná přítomnost s minulostí, která sahá do roku 1973. Obě dějové linky byly velmi dobře propracované a vyústily v překvapivý konec. Gradace napětí však ke konci knihy jako by stagnovala, představovala bych si napínavější závěr. Rozuzlení mě samotnou překvapilo, i když jisté pochybnosti jsem měla již krátce předtím. Momentů překvapení však zažijete hned několik.

Další věc, co bych knize vytkla, jsou jména postav, na které český čtenář není zvyklý. Jména jako Tuparnaaq či Paneeraq zní mým uším ryze mužsky, ač jimi byly pojmenovány ženské postavy. Celkově se mi jména dost pletla, je sice fakt, že postavy jsou různým způsobem propojeny, ale mátlo mě, když autor oslovoval tutéž postavu jménem a později příjmením. Než mi došlo, že se jedná o tutéž postavu, pomalu jsem začala panikařit, že mi něco z děje uniklo. Stejný problém jsem měla s postavou, která se například objevila pouze na začátku a poté až později. V tu chvíli jsem vůbec netušila, kam ji zařadit. Z toho důvodu nebylo čtení plynulé a často jsem byla nucena se od příběhu odtrhávat.

Naopak velmi se mi líbila hlavní postava, kterou jsme si sice nemohli dost dobře představit, neboť její popis byl velice fádní, ale potěšilo mě, že zločiny vyšetřoval novinář a autor tak ukázal tuto profesi ve zcela jiném světle. Z toho plyne hlavně fakt, že novinařina nemusí být jen nudné papírování.

I přes problém se jmény, který byl možná jen na mé straně, se jednalo o velmi návykové čtení a už teď vím, že si další pokračování ze série Grønland s názvem Ledový strach, který by měl vyjít ke konci března, nenechám ujít.

Knihu vřele doporučuji fanouškům severských thrillerů, kterým nevadí přílišná brutalita zločinů a s ním spojené vyšetřování. Kniha není určená pro slabé povahy, což plyne i ze samotného místa, kde se děj odehrává. Tamní drsná a nehostinná krajina si žádá nejvyšší stupeň otrlosti a v jistých případech i kapku bezohlednosti, jinak zde nemáte ani tu nejmenší šanci přežít.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Bez kůže vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Ráj mrtvých dětí | Roxann Hill

autor: Roxann Hill
překlad: Nora Nimrichtová
originální název: Wo die toten Kinder leben
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 248
anotace

Moje zhodnocení:

Vyšetřovatelka Anna Steinbachová, která odešla z policie a je nyní na volné noze, spojí své síly s knězem Pavlem Wagnerem, aby objasnili důvod sebevražd členů ctihodných rodin. Anna má za sebou životní trauma, které ji ztrpčuje život a k církvi nemá zrovna vřelý vztah. Přesto nachází přátele a smysl své práce. Brzy na scénu vstoupí další ohavné zločiny a stopy vedou zpět k církvi. Jak může zneužívání dětí souviset se sebevraždami mladých lidí? 

✽

Knihu Ráj mrtvých dětí vydal Dobrovský s.r.o. pod novou edicí nazvanou Vendeta. Na knihu mě nalákala především líbivá obálka a lákavá anotace.

Nejen pro mě, ale možná i pro vás bude překvapením, že knihu napsala autorka české národnosti. Roxann Hill se narodila v Brně, ale během Pražského jara odešla jako malá holčička se svými rodiči do Německa, kde vyrostla a dodnes žije. V současné době se věnuje psaní, ale mimo to i svým dvěma dětem a manželovi. Její série thrillerů o Steinbachové a Wagnerovi se stala v Německu velmi populární.

Spojení témat zločinu a církve mě odjakživa lákalo. Z toho důvodu jsem vůbec neváhala u nabídky ke zrecenzování této knihy.

Ústřední dvojice, která se věnuje vyšetřování, se tak trochu vymyká klasickému schématu vyšetřovatelů u detektivek. Jedním z vyšetřovatelů je totiž kněz, což je tak trochu neobvyklé. I to byl důvod, proč jsem se na knihu těšila. Žena s temnou minulostí, která odešla od policie, vyšetřuje ohavné zločiny spolu s knězem, který má také nějaký ten vroubek z minulosti. Nesourodější dvojici jsem si neuměla představit a těšila se na všechny možné situace, které se v příběhu mohly odehrát.

Autorčin styl psaní mě bohužel vůbec neoslovil. Napsala totiž velice povrchní příběh, který nezachází do žádných detailů, a to ať se týká postav či nejrůznějších popisů. Nejen, že si po celou dobu čtení nebudete umět představit, kde a kdy se příběh odehrává (dočtete se to pouze z anotace, která uvádí, že na podzim), z příběhu to nebude vůbec znát. Absentují zde jakékoliv popisy okolí, místa, podnebí. Možná se jednalo o autorčin záměr a chtěla nechat vše na fantazii čtenáře, ale mě osobně to takto bohužel nevyhovovalo. Když se čtenář nemá od čeho odpíchnout, nemůže si udělat ani žádnou představu. Kniha je sice tenká co do počtu stran, ale na úkor popisných scén. Postavy na tom nejsou bohužel o moc lépe. Ty jsou šedé, fádní, postrádající jakýkoliv charakterový rys. To, že je jeden z vyšetřovatelů kněz, čtenář pozná jen opakující se připomínkou o nošení jeho kolárku.

Děj se skládá z pouhých dialogů, z nichž některé se vyšetřování vůbec netýkají. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Anny, které není dán žádný prostor k vlastním myšlenkám a pocitům. O její minulosti se dozvíme jen kusé informace, které nám vůbec nepomohou, abychom si k její postavě vytvořili jakýkoliv vztah.

Celá kniha, respektive její příběh, je odfláknutý, šitý horkou jehlou a velmi, velmi povrchní. Chybí propracovanost postav, dějových linek, a nepochopila jsem, proč hlavní aktéři vyšetřují dva zcela odlišné a ničím nepropojené případy. Autorka se žádnému tématu nevěnovala do hloubky a z toho důvodu není dokončená ani žádná myšlenka. Všechna klišé, která vás v souvislosti s detektivkou či thrillerem napadnou, se v této knize i stanou. Nad přemíře nelogičností v chování hlavních postav, a to i těch záporných, jsem kroutila hlavou a ťukala si na čelo. Na čtenáře vše působí dost neuvěřitelně, a když nevěříte autorovi, je zde něco opravdu špatně. Děj postrádá jakékoliv napětí či jeho gradaci. Neustálé ohrožování hlavních hrdinů a s jakou grácií se vždy z každé nepříznivé situace dostali, bylo až úsměvné. Autorka mě svou knihou bohužel nepřesvědčila.

Celou dobu jsem přemýšlela, co bych na knize vyzdvihla, abych zmírnila všechna negativa, která jsem vytkla. Celkový námět a zápletka nebyly vůbec špatné. Nápad autorka měla, ale bohužel se jí nepovedl zpracovat do atraktivní a čtivé formy. Druhou hvězdičku dávám za sympatickou obálku.

Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit přílišná nepropracovanost příběhu a jeho naivita, která je z něj znát. Na druhou stranu se nejedná o žádné oddechové čtení, sebevraždy dětí či jejich zneužívání jsou témata, kterému se někteří čtenáři vyhýbají.

✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Ráj mrtvých dětí vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...