RECENZE: Lovci lebek | Hana Hindráková, Jiří Johánek

autoři: Hana Hindráková, Jiří Johánek

nakladatelství: Grada

rok vydání: 2016

počet stran: 224

Na tuto knihu jsem narazila v knihovně náhodou. Už jsem o ní slyšela a těšila se na nový thriller z českého prostředí. Upoutala mě i zdařilá obálka, která vás zaujme na první pohled.

Přiznám se však, že od Hany Hindrákové jsem ještě žádnou knihu nečetla. Vím jen, že píše romány odehrávající se v Africe.

Tuto knihu napsala společně s českým policistou Jiřím Johánkem a troufám si říct, že se opravdu povedla.

Anotace:

Při jedné policejní zásahové akci je bossem ukrajinské mafie zastřelen Jaroslavův kolega a kamarád Lukáš, po kterém zůstala těhotná manželka. Od této události již uběhlo 10 let a Jaroslava stále nepřešly myšlenky na pomstu. Díky minulosti, kdy si nepřestává klást za vinu kamarádovu smrt, však stále více propadá alkoholu. Život mu také komplikují dluhy z hazardu a sílící tlak vymahačů. Není divu, že se mu pomalu ale jistě rozpadá rodina.

Mezitím dostane Jaroslav vytouženou nabídku práce u speciální jednotky Lovců lebek. Krátce po zapracování je Jaroslav vyslán ke svému prvnímu případu. Pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Lovci lebek paralelně pátrají po pedofilním vrahovi, v Británii stíhaném pro deset násilných sexuálních činů na dětech, a mezinárodně hledaném nájemném vrahovi, který si přezdívá Andílek. Ten je v Čechách na žádost Alexandra Ivanova, ukrajinského bodyguarda vládců českého podsvětí a mimo jiné i vraha Lukáše. Andílek má za úkol zlikvidovat nepohodlné svědky, po nichž pátrá také Jaroslavova jednotka. Nepůjde však jen o Jaroslavův život, ale v ohrožení budou i jeho nejbližší.

Vlastní názor:

Kniha přibližuje chod tohoto speciálního pátracího útvaru, jehož oficiální název zní Oddělení cíleného pátrání služby kriminální policie a vyšetřování (uf). Nepochybuji, že se jedná o tvrdou policejní práci, při které se mimo jiné musíte spolehnout na ostatní, důležitá je rovněž důvěra a vzájemné si krytí zad. Ale nejen to zaručuje úspěšnost všech policejních zátahů a akcí.

Na první pohled mě na knize upoutalo to, že ji máte přečtenou za jeden večer, až tak je útlá. Jednoduše si sednete s knížkou v ruce a najednou zjistíte, že už jste na konci. Dalším velkým plusem jsou krátké kapitolky, díky nimž děj plyne velmi svižně a nemá žádná hluchá místa. Děj se převážně odehrává v České republice, navštívíme Prahu, Plzeň, Brno, Karlovy Vary a nakoukneme i za hranice. 

Na české poměry opravdu zdařilý a napínavý thriller, který vás nenechá vydechnout a provede vás veškerou špínou českého podsvětí. A závěr, ten vás určitě překvapí. Jen je škoda, že příběh byl místy moc rychlý, akce střídala akci a Lovci lebek dělali zátahy jako na běžícím páse. To mi trochu kazilo celkový dojem. Jelikož však s autorkou spolupracoval policista, předpokládám, že to, co nám kniha předkládá, je tedy krutá realita a ne pouhá fikce. Celkově hodnotím knihu velice kladně.

80 %

Už jste četli tuto knihu? A jak se vám líbila? 

Continue Reading...

RECENZE: Bábovky | Radka Třeštíková

autor: Radka Třeštíková
nakladatelství: Motto
rok vydání: 2016
počet stran: 328


Po prvotině Dobře mi tak a románu To prší moře vydává Radka Třeštíková svůj třetí román s názvem Bábovky.


Dvanáct žen, dvanáct osudů a dvanáct bábovek

Každá z hrdinek řeší svůj vlastní příběh. Rebeka je milenkou ženatého muže. Ten si k ní pravidelně odskakuje od manželky. Karolína touží po dítěti. Vztah s manželem je založen už jen na počítání plodných dnů. Miluška se dozvídá, že je nevyléčitelně nemocná a zbývají jí pouhé dva roky života. Johana si po několika neúspěšných podnikatelských záměrech zřizuje cestovní agenturu. Co mají společného tyto zdánlivě spolu nesouvisející příběhy? Postupně se proplétají a dochází k celé řadě zajímavých rozuzlení. Dvanáct různých žen, dvanáct kapitol. A bábovky se symbolicky objeví v každé z nich.

Příběhy jsou vyprávěny ve dvou časových rovinách. Pravidelně se střídá současnost s minulostí. Retrospektiva však může zpočátku působit dost chaoticky. Všechny osudy jsou opravdu zamotané, stejně jako samotné hlavní hrdinky. 

Každá čtenářka se určitě v nějakém příběhu pozná, jsou to rozmanité osudy žen všech společenských vrstev i věkových kategorií. Jedinou vadu na kráse vidím v nerozlišení myšlenkových pochodů postav. Patnáctiletá puberťačka se přece nemůže vyjadřovat stejně jako sedmdesátiletá důchodkyně. Totéž ekonomicky zajištěná žena versus extrémně spořivá prodavačka v nemocniční kantýně. Kapitoly tak celkem splývají a čtenář se musí více soustředit, kterou kapitolu která z postav zrovna vypráví. Naopak musím vyzdvihnout, že každá postava byla něčím charakteristická a tím se odlišující od ostatních postav. Prolínání příběhů a postav mi přišlo velmi nápadité. Ke konci nám to však může připadat jako přehnané a nevěrohodné. Ale zase na druhou stranu, ve skutečném životě nikdy nevíte, kdo se zná s kým, takže...možné je všechno :-)

Dalším plusem jsou dlouhá souvětí. I když zabírají bezmála polovinu stránky, přesto mají hlavu i patu. Autorka opravdu psát umí. Vnitřní monology hrdinek jsou tím více autentičtější a naléhavější. Tím je bezpochyby autorčin rukopis originální a pro ni typický. 

Ukázka:

"Stojí uprostřed místnosti poněkud zmatená, okamžitě poznám, že tohle je její první dítě, přesto se jí na to zeptám a ona řekne, že ano, a s typickým dojetím se u toho pousměje, to už ženy, co rodí podruhé, nikdy neudělají, ty svoje dojetí přirozeně schovají za větší statečnost a sebejistotu, na pokoji se okamžitě zorientují a působí v něm tak trochu jako v hotelu, ona ne, ona nervózně stojí pár kroků za dveřmi, nejistě se rozhlíží a stoprocentně přemýšlí nad tím, k čemu jsou všechny ty divné nástroje, co má právě před očima."

Na Bábovky jsem se hodně těšila a má očekávání splnila do puntíku. Přečtené jsou za dva večery. Možná se prvoplánově nejedná o oddechové čtení, přesto si u něj odpočinete. V knize se však vyskytuje velké množství postav, a proto nedoporučuji knihu často odkládat. Nicméně Bábovky se čtou jedním dechem a tak vám to ani nedovolí. Mnozí budou čekat uzavřený konec, ten nám však autorka nedopřála.

Na závěr doporučuji Bábovky všem čtenářům i čtenářkám prahnoucím po emotivních příbězích, které vás chytnou za srdce. Pochvalu si zaslouží i krásná obálka, která se bude vyjímat v nejedné knihovně.

90 %

Continue Reading...

RECENZE: Ty | Caroline Kepnes

autor: Caroline Kepnes
nakladatelství: Domino
rok vydání: 2014
počet stran: 448

Před samotným přečtením knihy jsem četla pár recenzí, komentářů a názorů a vesměs byly dost rozporuplné. Já byla spokojená. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala, s pár výhradami.

Joe Goldberg se zdá být obyčejným prodavačem v knihkupectví do doby, než jej navštíví Guinevere Becková, která si nechá říkat Beck. Joe se do ní bohužel až patologicky zamiluje. Je jí totiž úplně posedlý a udělá cokoliv, opravdu COKOLIV, jen aby se s ní mohl „náhodně“ setkat. A Joe se skutečně neštítí ničeho. Nejen, že se Beck ztratí mobil, ale začnou záhadně mizet i lidé v jejím okolí. 

Ale kdo je vlastně Beck? A proč navštěvuje psychologa? Skrývá snad nějaké tajemství? 

Joe je všechna postupně odhaluje. Přichází však i na to, co neměl nikdy zjistit. Přesto Beckina postava zůstane záhadná až do samého konce, neboť je nám podsouvána pouze Joeovýma očima, který nemá všech pět pohromadě.

„Je sranda si z tebe dělat srandu a ty nepoznáš, jestli si dělám srandu, nebo jestli jsem šílený, a když se začneš smát, tak zase já nepoznám, jestli jsi milá, nebo si o mně myslíš svoje.“

Kniha je psána du-formou, což je celkem nezvyklé. Musím přiznat, že jsem se s touto formou v knize ještě nesetkala. Vůbec to však není rušivé. Spíše naopak. Takhle máte pocit, že Joe promlouvá přímo k vám. O to více získává kniha na přitažlivosti. Joe si vás doslova podmaní. Ač tomu nebudete chtít věřit, je postava Joea až nečekaně sympatická. Nakonec dospějete k tomu, že Joe vlastně není až tak "zlý", jen je dobrý manipulátor. A jak sám sebe vidí Joe? Vtipné je, že si přijde mezi ostatními jako jediný normální.

Kniha se snaží šokovat. O perverznosti totiž nouze nebude, jak malinko napovídá i oficiální anotace. Je možné, že některým čtenářům se to nebude líbit a knihu se znechucením odloží. Nicméně byla by to škoda. Opravdu budete překvapeni, jak se vztah Joea a Beck bude vyvíjet dál. Je sice pravda, že po první třetině budete mít pocit, že děj ztrácí na tempu a zřejmě budete přemýšlet, co se bezmála dalších 200 stran bude dít, avšak stojí si za to počkat na finále, které spěje k nevyhnutelnému. 

Zaujalo mě, že kniha je prošpikována odkazy na různé autory a jejich díla, a to nejen literární ale i filmová. Na konci knihy budete mít nejspíš potřebu shlédnout film Woodyho Allena Hana a její sestry či běžet do obchodu pro Kingovu knihu Doktor spánek. Případně si ještě ve slovníku cizích slov vyhledáte slovo "solipsistická". 

Co mě na knize naopak zklamalo, bylo postupné odkrývání Beckiných tajemství. Ta až tak ohromující nebyla. Očekávala jsem nějaký zásadní zvrat, který celý příběh takzvaně převrátí naruby. Poslední dobou se mi často stává, že mám představu o určitém konci, ale ten samozřejmě nepřijde, no a pak jsem zklamaná. Ale to je pouze můj problém.   

Pokud chcete nahlédnout do duše a myšlení jednoho vyšinutého knihkupce, určitě si tuto knihu nenechte ujít. 

80 %

Continue Reading...

RECENZE: Řez do tuhého | Judy Melinek, T. J. Mitchell

Dva roky, 262 mrtvol aneb vzpomínky soudní lékařky

autoři: Judy Melinek, M.D., T.J. Mitchell

originální název: Working Stiff: Two Years, 262 Bodies, and the Making of a Medical Examiner
počet stran: 244

nakladatelství: Blue vision

rok vydání: 2014

Judy Melinek měla po promoci na medicíně velké přání, a to stát se chirurgem. Zahájila proto chirurgickou stáž ve výukové nemocnici v Bostonu. Studenty v tomto oboru však čekala neskutečná dřina. 36hodinová směna nebyla žádná výjimka. 

"Při některých příležitostech jsem třímala skalpel 60 hodin v kuse, mezitím jsem si jen občas zdřímla. Bylo pár týdnů, kdy jsem pracovala 130 hodin."

Není divu, že po na konci jedné takové 36hodinové směny Judy omdlela. Krátce na to operovala akutní apendicitidu ve vysokých horečkách. Když zjistila, že její horečka je vyšší než pacientova, uvědomila si, že hazarduje s lidskými životy. A takovým chirurgem být nechtěla. Po poradě s manželem podala výpověď a odstěhovala se do New Yorku, aby absolvovala stáž newyorského Úřadu vrchního soudního lékaře. 

V této autobiografii nám také autorka srozumitelně vysvětluje, čím se ve skutečnosti patologie zabývá a co obnáší její specializace forenzní patologie.

Kniha je tématicky rozdělena do 12 kapitol, přičemž každá se věnuje obětím různých nehod, vražd, sebevražd, a to v různém stupni rozkladu. Celá jedna kapitola je věnována 11. září 2001, která na mne opravdu silně zapůsobila. Nikdy by mě nenapadlo, jak je taková identifikace těl složitá. Celková identifikace obětí trvala 8 měsíců. Většinou se totiž jednalo jen o pouhé části a fragmenty těl. Bylo proto nutno zavést nový klasifikační systém, který spočíval v tom, že čísla případů budou začínat "DM" nula jedna, tj. "Disaster Manhattan 2001". 

"Šokovalo mě, když jsem za DM01 viděla dalších šest číslic. "To opravdu očekáváme přes sto tisíc těl?" zeptala jsem se Moniky Smiddyové, která pracovala na stanici se mnou. 

"Ne," řekla mi. "Ale sto tisíc částí těl je reálných"."

Judy Melinek vyšetřovala také těla obětí anthraxových obálek. Při pitvě jedné z těchto obětí se část patologů bála nákazy, proto se jí vůbec neúčastnila. Neméně zajímavá kapitola byla o identifikaci obětí havárie letu 587, který se zřítil v Queens a vyžádal si 265 lidských životů.

Jedná se o velmi čtivě psanou autobiografii o různých příčinách úmrtí v New Yorku. Mohu říct, že Judy Melinek je opravdu skvělá vypravěčka. Celou knihu přečtete prakticky jako detektivku. Kniha ovšem navrací zpět do reality všechny diváky CSI kriminálek, neboť skutečnost je úplně jiná. Práce forenzního patologa patří k jednomu z nejnáročnějších povolání vůbec. Společné však mají televize a realita jedno - těla nikdy nelžou. A pravdu odhalí tomu, kdo jim umí opravdu naslouchat.

Tuto knihu nedoporučuji lidem, kterým se dělá zle jen při pomyšlení na rozkládající se mrtvolu. Za to ji však doporučuji všem čtenářům, kteří se zajímají o toto téma, ať už se jedná např. o studenta medicíny či zájemce o tento obor, anebo pro "obyčejné" lidi, které fascinuje lidské tělo stejně jako mě :-).

Na závěr chci ještě dodat, že jsem narazila na názor, že kniha není z anatomického hlediska úplně přesná, ale že se může jednat o špatný překlad. Medicínu nestuduji, takže jako laik tento názor nemohu potvrdit ani vyvrátit. Já byla s knihou maximálně spokojená. Jako hodně povedenou hodnotím i obálku.

100 %

Continue Reading...

RECENZE: Krutá volba | Diane Chamberlain

autor: Diane Chamberlain

originální název: Secret life of CeeCee Wilkes

počet stran: 430

nakladatelství: Ikar

rok vydání: 2007

Eve Elliottová má vše, je milující matka i manželka, ale její život je jedna velká lež. Není tou, za níž se vydává. Kdysi, ještě jako CeeCee Wilkesová, učinila jedno chybné rozhodnutí, jehož následkem může být ohrožena její rodina nebo zničen život člověka souzeného za zločin, jehož se nedopustil. 

Celý příběh se začíná odehrávat v roce 1977. Tehdy 16 letá CeeCee se v kavárně, ve které obsluhuje, seznamuje s Tomem, do něhož se ihned zamiluje. Tom je o několik let starší a nedělá mu problémy si důvěřivou a naivní mladou dívku snadno získat.

"Upřímnost byla její druhá přirozenost. Nikdy by ji nenapadlo, že pro něj to neplatilo."

Po určité době se CeeCee od Toma dozvídá, že jeho sestra Andie je odsouzena neprávem k trestu smrti a Tom se svým bratrem Martym, válečným veteránem, mají vymyšlený plán, jak Andie pomoct. Unesou manželku guvernéra Severní Karolíny Irvinga Russella a výměnou za ní budou požadovat snížení trestu pro Andie. Věci se však po únosu zkomplikují a CeeCee bude nucena prchnout a skrývat se pod falešným jménem. Nebude však sama...

CeeCee nás provází od mládí až do dospělosti, kniha popisuje v podstatě celý její život, co ji vedlo k rozhodnutím, jež učinila a jaké následky pro ni měly... 

Ke konci knihy se opět setkáváme s Corinne, se kterou jsme se seznámili v úvodní kapitole. Příběh zde navazuje přesně v daný okamžik, ve který byl ukončen na konci první kapitoly. Finále spěje k nevyhnutelnému.

Předně musím přiznat, že autorku jsem objevila teprve nedávno, byť má na kontě už pěknou řádku knih. Je to teprve druhá kniha, kterou jsem od autorky četla (první byla Před bouří a ta se mi taky hodně líbila). Diane Chamberlain píše opravdu čtivě už od první stránky, děj je napínavý, vyvíjel se často neočekávaně, nepředvídatelně s několika zvraty. Samotný konec mě malinko zklamal, více ho však nechci rozvádět, abych něco neprozradila.  

90 %

Continue Reading...