RECENZE: Smrt na druhém břehu | Dominik Dán

autor: Dominik Dán
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Smrť na druhom brehu
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 312

Anotace:

Začátek devadesátých let byl hektickým obdobím nejen na oddělení vražd, ale v celé společnosti. Ze zelenáče Richarda Krauze je samostatně pracující detektiv a s parťákem Jozefem Fischerem zvaným Chosé řeší jeden případ za druhým. Tenhle se stal na jaře 1994: Na břehu řeky Moravy našli dva výrostci polozahrabanou rozkládající se mrtvolu muže. Na tom by nebylo nic zvláštního, klidně mohla skončit v krematoriu a mohli jí na státní útraty zatopit. To by ale nesměla mít v zátylku pravidelný kulatý otvor s průměrem 9 mm. Stačil jeden pohled, a dvojici detektivů bylo hned jasné, že ho nezpůsobil vrták, ale olovo odlité do tvaru kulky. Ovšem z jaké pistole byla vystřelena a čí ruka ji v ten moment držela, to se dozví až po dlouhém vyšetřování. Chlapci z mordparty se řádně zapotí, protože nevědí nic ani o vrahovi, ani o oběti. Mrtvý chlap nikomu nechybí. Nevědí ani to, že kulatý otvor v lebce se zanedlouho stane symbolem vyřizování účtů v podsvětí, které se právě začíná formovat.

Moje zhodnocení:

Richard Krauz s parťákem Jozefem Fischerem, kterému nikdo neřekne jinak než Chosé, pracují na novém případě. Na břehu řeky Moravy je nalezena polozahrabaná mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Při zběžném ohledávání mrtvoly (nebo spíše toho, co z ní zbylo) objeví patolog vzadu na lebce díru o průměru 9 mm. Na první pohled je jasné, že tady šlo o popravu. Totožnost mrtvého je pro všechny záhadou. Nikomu nechybí a v registru pohřešovaných osob se nikdo jeho věku či barvě vlasů ani nepřibližuje. Navíc mrtvý u sebe neměl žádné doklady ani jiné osobní věci. Pak jednoho z policistů napadne, že by mohlo jít o cizince, Rakušana, neboť řeka tvoří přírodní hranici mezi Slovenskem a Rakouskem, takže by teoreticky mohl být zavražděn v tam a na druhý břeh ho mohli pachatelé jen odklidit. Slovenští policisté proto požádají o součinnost rakouskou policii, která by jim pomohla taktně se zbavit jednoho případu. Ti jim nijak nepomohou a Richardovi nezbude, než se spojit s podsvětím...

Ve stejnou dobu Burger a Hanzel pracující na témže oddělení vražd řeší trochu jiný případ. Burgera vyhledá jeho sousedka s tím, že má strach o svou dceru Aničku, která z ničeho nic přestala chodit do tiskárny a našla si novou práci krupiérky v jednom nočním klubu. Potud by to bylo celkem v pořádku, Anička je dospělá a má právo na svůj život. To by jí ale její matka nesměla najít v kabelce revolver osmatřicítku Smith&Wesson a ruličku bankovek k tomu. Je to znepokojující o to víc, že Anička nevlastní zbrojní průkaz...

Kniha Smrt na druhém břehu je již třiadvacátým dílem série s názvem Naše Město s Richardem Krauzem v hlavní roli, kterou napsal pod pseudonymem píšící slovenský autor Dominik Dán, jenž je v současnosti nejprodávanějším slovenským autorem a každá jeho kniha se stala bestsellerem. Spolupracoval na scénáři úspěšného televizního seriálu Kriminálka Staré Město a v roce 2016 vstoupila do kin zfilmovaná podoba knihy Rudý kapitán.

Z knihy Smrt na druhém břehu jsem upřímně nadšená. Konečně kniha z našich končin (Slováky stále beru jako naše bratry, ač to může působit jako klišé), která se mi opravdu dostala pod kůži. Musím podotknout, že je to má druhá kniha od tohoto autora; asi před rokem jsem četla Popel všechny zarovná, která ve srovnání s touto byla o malinko horší. Dánův styl psaní mi neskutečně sedl, navíc je vidět, že autor tomu, o čem píše, opravdu rozumí, má spoustu zkušeností a nebojí se je použít. Na začátku knihy se setkáme s obligátní formulkou o tom, že jakkoli nám mohou být postavy či děj povědomé, jedná se o pouhou náhodu, která se skutečnými událostmi nemá nic společného. Přesto vám toho povědomého může být celkem dost. Co se týče podsvětí a různých praktik, z toho mi běhal doslova mráz po zádech a věřím tomu, že přesně takhle se to dělo, ne-li děje dodnes.

Dalším plusem je, že děj se neodehrává v současnosti, ale v devadesátých letech, těsně po revoluci, kdy pád železné opony otevřel mnoho možností, každý chtěl podnikat a hned vydělávat miliony. Já v té době prožívala léta školou povinná a o dění okolo jsem se nijak zvlášť nezajímala, maximálně jen tak okrajově. Dnes mě jako první s touto dobou spojené napadne kmotr Mrázek, který se v mysli vynoří většině občanů.

Dominik Dán mě natolik uchvátil, že jsem si ještě toho dne po dočtení objednala na knižním bazaru díl s názvem Uzel, který je sice v pořadí šestnáctou knihou autora, ale chronologicky se řadí na první místo. Richard Krauz nastupuje na oddělení vražd jako detektiv, přičemž tam v té době ještě nepracuje Chosé ani Kuky. Už teď mám takový pocit, že knihám Dominika Dána zcela propadnu a budu chtít mít doma další a další díly. Už teď se toho nemohu dočkat :-)

Autor píše velmi čtivě, hází jednu vtipnou hlášku za druhou, jímž jsem se smála nahlas a od srdce. Moc ráda bych zde nějakou ocitovala, ale vytržená z kontextu by nikomu vtipná nepřišla. Nechybí ani napětí, které se ke konci dalo již krájet a já pomalu ani nedýchala, když se stal Krauz podezřelým z vynášení informací. Kniha mě doslova přikovala k židli a nechtěla pustit až do samého konce. Nakonec se oba případy pěkně promíchaly a já jako čtenář jsem se nestačila divit, jak to autor dokonale promyslel. Nemohu jinak, než dát knize plný počet a těšit se na další počin Dominika Dána.

Zmínit se musím rovněž o povedené obálce s výrazným žlutým pruhem, která se nedá přehlédnout a u níž je na první pohled jasné, s kým máte tu čest.

Smrt na druhém břehu je určena pro všechny, kteří by se chtěli dozvědět více o chodu oddělení vražd v devadesátých letech a jak do případů zasahovalo podsvětí, které má neskutečně dlouhé prsty. Výjimkami nejsou ani zrádci v řadách policie a konkrétně v této knize nechybí ani domácí násilí. Autor se s ničím nepáře, nic si nepřibarvuje a naopak vás nechce ničeho ušetřit. Servíruje vám to přesně tak, jak to bylo a nebojí se s tím jít až na dřeň. 

100 %

Za poskytnutí recenzního výtisku a úžasnému čtenářskému zážitku děkuji nakladatelství Slovart. Knihu si můžete zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Dívky z trajektu | Lone Theils

autor: Lone Theils
překlad: Magdaléna Jírková
originální název: Pigerne Fra Englandsbåden
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017
počet stran: 320

Anotace:

Novinářka Nora Sandová má zálibu ve sbírání starých kufrů, a když jeden obzvláště podařený exemplář objeví v malé anglické vesničce, ani ve snu by ji nenapadalo, že krom nového úlovku dost možná natrefila i na pořádného sólokapra. Na těch starých polaroidových fotografiích, které z něj vypadnou, se jí totiž od první chvíle něco nezdá… A pak si konečně vzpomene: ta dvě děvčata na fotkách jsou přece ty holky z dětského domova, co se před několika lety beze stopy ztratila na trajektu z Kodaně do Anglie! Když navíc na kufru objeví jmenovku, jež avizuje, že toto zavadlo dříve patřilo známému sériovému vrahovi Billu Hixovi, pustí se do pátrání v dávném případu, který nebyl nikdy vyřešen. Vynikající temná prvotina, která hned po vydání atakovala první příčky dánského žebříčku bestsellerů.

Moje zhodnocení: 

Nora Sandová pracuje jako zahraniční novinářka pro dánský týdeník Globalt. Do Londýna přijela před pěti lety, kdy se její kariéra novinářky teprve rozjížděla. Momentálně pracuje na jedné reportáži o učiteli z Rwandy, z níž je akorát znechucená. Odjíždí proto s Petem, kolegou, do malé anglické vesničky na oběd. Nořiným koníčkem je sbírání starých kufrů a když si po cestě za výlohou jednoho obchůdku všimne vystaveného tmavě hnědého koženého kufru, uvědomí si, že by se jí báječně hodil do její sbírky. 

Po návratu do svého londýnského bytu v Belsize Park, je Nora zralá akorát na postel. Následující ráno zakopne o svůj nový kufr ležící přede dveřmi. Po otevření z něj vypadne hromádka polaroidových fotografií. Na všech snímcích jsou mladé dívky, teenagerky, jenž se dívají přímo na fotografa. Jeden snímek však Noru zaujme. Stojí na něm dívky dvě, je léto, a jedna z dívek má na sobě triko s nápisem Feed The World, který Nora datuje rok nebo dva po koncertu Live Aid v roce 1984. Pak si konečně vzpomene. To jsou přece ty holky z ústavu, které se beze stropy ztratily na trajektu z Kodaně do Anglie! Po důkladném prozkoumání kufru objeví na boku napsané jméno, které by mohlo patřit sériovému vrahovi Billu Hixovi. Pouští se tak do pátrání dávného případu, jenž nebyl nikdy vyřešen, pouze na vlastní pěst.

Na úvod musím říct, že mě zaujala krásná obálka a trochu mě i ovlivnila nálepka Edice světový bestseller. Vzhledem k obálce a názvu jsem nabyla dojmu, že vyšetřování a pátrání po zmizelých dívkách bude probíhat přímo na trajektu a tudíž půjde o tzv. záhadu zamčeného pokoje. Samozřejmě vše bylo nakonec úplně jinak, ale za to si bohužel můžu sama, protože jsem si pozorně nepřečetla anotaci. Poslední dobou se mi to stává celkem často. I když jsem tedy očekávala příběh z jiného soudku, zklamaná nakonec nejsem.

Začátek knihy mi přišel malinko kostrbatý, musela jsem si zvykat na autorčin styl psaní, po pár stranách však nebyl problém se začíst. S přibývajícími stránkami však přibývalo i postav, kterých je v knize opravdu požehnaně, což může být pro některé čtenáře problém. Jelikož se dívky ztratily na cestě mezi Kodaní a Anglií, na pátrání se podílely obě země. Nora tedy nepátrá jen v Anglii, ale stopy ji zavedou i do Dánska. Zpovídá různé detektivy a vyšetřovatele, kteří kdysi měli s případem co do činění, většina z nich případu věnovala celé roky a dodnes se nemohou smířit s tím, že případ nebyl nikdy objasněn. Nora také zjišťuje fakta o Billu Hixovi, sériovém vrahovi, který je v současné době ve vězení. Další stopy ji zavedou do dnes již zavřeného ústavu a za bývalými chovanci, kteří také cestovali na trajektu. Jeden chovanec je již pár let nezvěstný. Může mít se zmizelými dívkami něco společného? V knize se postavy často střídají, mizí a znovu se objevují a já jsem v nich celkem špatně orientovala. Prostě spousta jmen, která mi nic neříkala.

Hlavní postavy jsou vykresleny velmi dobře. Nora je zkušená novinářka, která, když se do nějakého případu zakousne, nepoleví. Myslím si, že autorka do Nory vložila část sebe, obě mají stejnou práci a věnují se kickboxu a obě mi přijdou sympatické. Další zajímavou postavou je Andreas, Nořin bývalý kamarád a spolužák z gymnázia, který měl kdysi o Noru zájem, ta jej však odmítla. Po mnoha letech se opět setkávají a jelikož Andreas, který pracuje u policie, má strýce, který zná člověka, jenž se případu kdysi věnoval, zprostředkuje jejich setkání. V Noře se probouzejí dávné city a nechce si přiznat, že k Andreasovi něco cítí. Romantická linka mi v thrilleru nijak nepřekážela, i když nebyla sice moc originální a obsahovala pár klišé.

Zápletka byla zajímavá, ač jsem nedostala přesně to, co jsem očekávala, ale to jde na můj vrub. Nečekejte žádný nervy drásající thriller, celý děj plyne tak nějak rozvláčně. Napětí přijde až na úplný závěr knihy, který je nejen napínavý, ale dočkáme se i nečekaného rozuzlení, které mě osobně potěšilo, protože jsem očekávala, že příběh bude ukončen v tom svém pomalém tempu, které si držel po celou dobu. Pokud nemáte rádi série, rozhodně vás nepotěší, že nedostanete odpověď na všechny otázky, protože pár jich viset ve vzduchu na konci rozhodně bude. Bez překvapivého závěru bych Dívky z trajektu musela hodnotit jako průměrný a ničím nevynikající román s prvky detektivky a thrilleru.

Na konci knihy je zmínka o tom, že příběh je založen na skutečných událostech. Bohužel k tomu nejsou uvedeny žádné bližší informace, což je podle mého názoru škoda. Tato informace tak vyznívá do ztracena.

Závěrem bych jen dodala, že vzhledem k autorčině prvotině se jedná o povedené dílo, pár nedostatky se odradit nenechám a určitě budu vyhlížet pokračování, které v Dánsku vyšlo v minulém roce a jehož název zní Den blå digters kone.

Dívky z trajektu bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nevadí pomalejší tempo příběhu a neprahnou po hektolitrech krve.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy. Knihu si můžete zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Tajemství letního odpoledne | Kate Morton

autor: Kate Morton
překlad: Hana Krejčí
originální název: The Secret Keeper 
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2014
počet stran: 408

Anotace:

Parný letní den v Suffolku. Zatímco zbytek rodiny vyráží na piknik, šestnáctiletá Laurel sní v koruně stromu o chlapci jménem Billy, o Londýně a zářivé budoucnosti. Než však odpoledne skončí, stane se svědkyní otřesného zločinu, který všechno změní. O třicet let později je Laurel oblíbenou herečku, kterou však stále tíží stíny minulosti a vzpomínky. Vrací se proto zpátky na rodinnou farmu a začíná skládat střípky utajené historie - příběhu Dorothy, Vivien a Jimmyho, tří osob ze zcela odlišných světů, které za války svedla v Londýně dohromady náhoda a jejichž životy se krutě a osudově propletly. Strhující příběh o záhadách a tajemstvích, o divadle a krádeži, o vraždě a věrné lásce, odehrávající se střídavě ve třicátých a šedesátých letech minulého století.

Moje zhodnocení:

Dlouho jsem váhala, zda si přečíst knihy od Kate Morton. Autorku mi doporučila kolegyně z práce, chválila autorku, že píše opravdu pěkně a že se dobře čte. Bála jsem se, že se bude jednat o přeslazený románek, ale to jsem se spletla. Po přečtení jsem dlouho zírala s otevřenou pusou do prázdna. Autorka se hned stala mou oblíbenou a mám v plánu přečíst všechny její knihy, které byly u nás vydány. 

Celý příběh začíná v roce 1961, kdy malá Laurel sní o chlapci jménem Billy, o Londýně a o kariéře slavné herečky. Jednoho letního odpoledne se však stane nechtěnou svědkyní toho, jak její matka zabije podivného tuláka. 

O třicet let později se Laurel vrací na rodnou farmu Greenacres, kde se setkává se sestrami a bratrem, aby společně navštívili jejich matku Dorothy. Greenacres jí připomene dětství a s ním i vzpomínky na otřesný zločin, jehož byla tehdy svědkem. Zůstává na farmě a začíná pomalu skládat střípky dávné a utajené historie. Dorothy, Vivien a Jimmy jsou tři osoby ze zcela odlišných světů, jež svede dohromady náhoda, která jejich životy krutě a osudově proplete. 

Kniha je rozdělena na tři části - Laurel, Dolly a Vivien.

Z Laurelina pohledu se jedná spíše o detektivní pátrání, které nás zavede do knihovny a archivů, kde se pomalu dozvídáme spolu s Laurel střípky související s její matkou a dostáváme odpovědi na otázky týkající se zabitého tuláka. Později se do pátrání připojí i Laurelin bratr Gerry, který byl jako malý také svědkem onoho zločinu.

Na část vypravovanou Dorothy, která si nechala říkat Dolly, jsem byla hodně zvědavá. Ptáte se proč? Protože Dorothy jako maminka versus mladá Dorothy byly totiž tak diametrálně odlišné osoby, až jsem se sama sebe ptala, jak je to vůbec možné. Celou dobu totiž tušíte, že se muselo odehrát něco, co ji zásadně změnilo, protože žádný člověk svou povahu jen tak ze dne na den nezmění. Mladou Dolly jsem neměla ráda, často si hrála na někoho jiného, toužila po bohatství a byla závistivá. Když se jí nedostalo toho, co si vysnila, rozhodla se pro pomstu. Její plán se však ošklivě zvrtne.

Poslední část týkající se Vivien je krásným příkladem toho, že první dojem nemusí být vždycky ten správný. Její příběh se mi líbil nejvíce. Osud si s ní nehezky pohrál už v dětství, a to, jak se s ním vyrovnávala, bylo až dojemné. V dospělosti je se svým osudem už smířená, životem proplouvá, jak se dá, než jí osud postaví do cesty Dolly. Konec je napínavý, už se toužíte dozvědět, jak to všechno dopadne a když už si myslíte, že to víte, říkáte si, to je ono? Já jsem četla skoro čtyři sta stran, abych se dozvěděla tohle?? No to snad ne! Ale pak bum. Vše se otočí o 360 stupňů a nakonec je to úplně jinak...

Začátek se může zdát trochu rozvleklý, autorka však potřebovala nastínit všechny okolnosti, které s celým příběhem souvisely. U této knihy je opravdu důležité vytrvat a přečíst ji až do konce. Teprve tehdy do sebe všechny dílky zapadnou jako puzzle a budou dávat najednou smysl. Dostanete odpověď na veškeré otázky, které se vám po celou dobu honily v hlavě a nad kterými jste při čtení přemítali. Po přečtení posledních řádků vám bude srdce tlouct vzrušením a myslím si, že i mnohým čtenářům i ukápne i nejedna slza. Konec je totiž dechberoucí, originální, překvapivý a nečekaný. Ten se autorce povedl a doslova jí tleskám. Dlouho po dočtení jsem zírala s otevřenou pusou a nemohla tomu uvěřit. Tato kniha si nálepku Edice světový bestseller bezesporu zaslouží.

Malou výtku mám k jedné situaci, o které rozhodla opravdu velká náhoda, nerozhodla o ní tedy žádná hlavní postava, ale zcela neznámá osoba, která byla takzvaně ve špatném čase na špatném místě. Sama však byla přesvědčená o tom, že koná dobrý skutek. Tohle mi do příběhu moc nezapadlo a přišlo mi to účelové. Více to konkretizovat nemůžu, protože bych mohla prozradit děj, což bych nerada.

Autorčin styl je velmi čtivý, podařilo se jí perfektně vylíčit atmosféru válečného Londýna, jakož i život různých vrstev společnosti od chudiny až po zbohatlíky. Přítomnost s minulostí se střídá nepravidelně, obojí časové linie se mi líbily, ale přesto ta válečná byla o něco barvitější a zajímavější. Ze současnosti jsem moc ráda četla dopisy, které Laurel objevila v archivech a které přibližovaly tamější okolnosti. 

Tajemství letního odpoledne bych doporučila především ženám všech věkových kategorií, které mají rády propracovaný příběh plný napětí a romantiky odehrávající se zčásti v současnosti a zčásti za druhé světové války.

95 %

Četli jste Tajemství letního odpoledne od Kate Morton? 

Kterou jinou knihu byste mi od ní ještě doporučili?

Continue Reading...

RECENZE: Hlavně to nikomu neříkej | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Len to nikomu nepovedz
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 240

Anotace:

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…

Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Moje zhodnocení:

Sedmnáctiletá Eva nemá lehký život. Smrt otce ji hluboce poznamenala a matka se na ní vykašlala. Jediný, kdo jí zbyl, je její dvacetiletý bratr Ivo, který svou roli hlavy rodiny bere až příliš vážně. S jizvou na tváři a nelítostnou minulostí si Eva přátele hledá jen těžko. Ve škole to není jiné. I zde je terčem posměchu, spolužáci si na ni zasedli a Eva veškerý boj s nimi už dávno vzdala. Jejím jediným smyslem života je tanec, jedině na parketu se cítí být sama sebou a dokáže se oprostit od všeho kolem sebe. Když do jejího života vstoupí láska, šikana ze strany spolužáků se vyhrocuje...

Miroslava Varáčková je úspěšná slovenská spisovatelka, která má na kontě už jedenáct knih. Hlavně to nikomu neříkej je její druhá kniha přeložená do češtiny. Autorka se zaměřuje na mladé čtenáře a ani tato kniha není výjimkou. Ústředním tématem je tentokrát šikana, která je nyní velice aktuální.

Na úvod musím říct, že já osobně jsem se s šikanou nikdy nesetkala a ani jsem jí nebyla svědkem, přesto podle statistik rok od roku výskyt šikany na školách stoupá. Navíc novým nebezpečným fenoménem v dnešní době je tzv. kyberšikana, která jako zbraně využívá sociálních sítí. Vybraná oběť je týrána vidinou zveřejnění urážlivého videa či fotografie na těchto společenských kanálech. Následky šikany bývají mnohdy nenapravitelné: oběť trpí frustrací sociálních potřeb, nízkým sebevědomím, což může vyvrcholit totálním vyčerpáním organismu a rozvojem psychosomatických onemocnění (zdroj).

"V břiše se mi rozlije pocit pálivý jako kyselina. Strach. Obyčejný živočišný strach, před kterým zbytečně hledám únikovou cestu, protože si mě i tak vždycky znovu najde. Nenápadně se vtírá do mé duše a následně tryská jako ničivý gejzír."

Téma šikany je v knize podáno velmi přesvědčivě, ať už se týká oběti či agresorů. Hlavní hrdinka je naivní dívka, která razí heslo ignoruj, však je to jednou přestane bavit. Bohužel v tomto případě se tak neděje. Spíš naopak. Šikana ze strany spolužáků se stupňuje do té míry, kam to až nechá hlavní hrdinka dojít. Nejhorší bylo, že ke konci už své agresory dokonce bránila. Já jsem se bohužel s Evou nedokázala ztotožnit. Chápu, že má za sebou nepěknou minulost, kdy ji otec celé dětství týral, ale prostě mi lezlo na nervy, že si nechala všechno líbit. Prostě odtud potud. Na druhou stranu mi ji bylo samozřejmě i líto. Takové věci by se neměly dít nikomu. Eva byla zrovna taková povaha, která to neuměla nikomu říct. Její až patologicky ochranitelský bratr celou dobu něco tuší, ale Eva vše zapírá, protože Ivo umí řešit problémy akorát pěstmi. Eva nemá ani žádnou kamarádku, které by se mohla svěřit, a tak celou tíhu svého trápení je nucena nést sama na svých bedrech. Sdílená bolest, je poloviční bolest. Naštěstí má tanec, jedině při něm se cítí být sama sebou, při něm zapomíná na všechna příkoří a zlé vzpomínky.

"Miluju tanec. Miluju pocit, kdy vnímám jen hudbu, pohyb a rytmus. Tehdy zapomínám na všechny starosti a žiju jen pro daný okamžik.
Kéž by neexistoval svět mimo parket!"

Samozřejmě chápu autorčin záměr, proč Eva byla taková, jaká byla, jinak by totiž šikanu nemohla ukázat ve své nejsurovější podobě. Důvěra je velmi křehká věc a Evě trvá dlouho, než se někomu otevře. S její minulostí a navíc s jizvou přes celou tvář, která ji každodenním pohledem do zrcadla připomíná vše, co se jí stalo, se není čemu divit. Navíc trpí komplexem méněcennosti a nízkým sebevědomím, o nichž nás stále přesvědčuje ve svých myšlenkách. Myslím si, že autorce se povedlo velice přesvědčivě zprostředkovat čtenářům myšlenky probíhající v hlavě oběti šikany. Skutečně věřím tomu, že tato oběť takto může jednat a myslet. A to je pro mě směrodatné. Kniha to nebyla vůbec pěkná, neboť když si představíme, že takové věci se opravdu dějí a mnohdy s ošklivými konci, vnitřně mě to ubíjelo. Naštěstí se ukáže světlo na konci tunelu v podobě lásky, která i hory přenáší. Přesto jsem doufala ve vyhrocenější konec, který by byl daleko více odstrašující.

"Nenávidím, že moje myšlení je poznamenané všemi zlými věcmi, které se mi staly a které se mi dějí i nadále. Přeju si zhluboka se nadechnout, hodit všechny předsudky, pocity méněcennosti a komplexy za hlavu a užívat si přítomnou chvíli. Kéž bych to uměla."

Kniha je napsána velice čtivě, příběh vás doslova vtáhne, asi proto jsem ji měla přečtenou za dva dny. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na časové úseky. Poprvé se setkáváme s Evou v lednu 2014 a její příběh končí v srpnu 2015. Kniha je zajímavější tím, že veškerá e-mailová a textová korespondence je psána v bublinách. Dokonce se zde nachází přepis facebookové konverzace i s lajky. Rovněž moc se mi líbí obálka, na níž je vyobrazena dívka dívající se z okna.

Jelikož je kniha zařazena do  kategorie young adult, je určená především pro mladší čtenáře, pro které by měla být povinností. Vzhledem k romanci, která se v příběhu odehrává a kterou mi kniha malinko připomněla románky od Lenky Lanczové, doporučím knihu spíše dívkám. Přesto, že už dávno nepatřím do určené věkové kategorie, knihu jsem slupla jako malinu a maximálně si ji užila. Tudíž ji mohu vřele doporučit i dospělým čtenářům.

95 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo v edici #BOOKLAB. Knihu si můžete zakoupit zde.

Continue Reading...

RECENZE: Tuhej tulipán | Jaromír Konečný

 autor: Jaromír Konečný
překlad: Michaela Škultéty
originální název: Tote tulpen
nakladatelství: Portál
rok vydání: 2017
počet stran: 200

Anotace:

Tuhej tulipán - Detektivka pro mladý - napínavý příběh pro starší čtenáře je prvním dílem volné série originálních detektivek pro mládež. Hlavní hrdina, šestnáctiletý Leon, se dostane na šikmou plochu a skončí ve vězení pro mladistvé. Naštěstí je brzy propuštěn na podmínku a získá dokonce i výuční místo v květinářství. Naneštěstí hned první den doslova zakopne o mrtvolu – a pro policii je pochopitelně podezřelým číslo jedna. Naštěstí je tu Laura, dcera jeho šéfa, která mu jako jediná věří. Ti dva se společně rozhodnou vypátrat skutečného vraha a dokázat Leonovu nevinu. Bláznivé dobrodružství může začít…

Jaromír Konečný žije od roku 1982 v Německu, kde působí jako spisovatel, publicista a kabaretní performer s „česko-bavorským přízvukem“. Patří k vůdčím osobnostem poetry slamu. Velmi úspěšné jsou jeho knížky pro mládež.

Moje zhodnocení:

Šestnáctiletý Leon, hlavní hrdina této detektivky pro mladé, je právě propuštěn na podmínku z nápravného zařízení pro mladistvé v rámci resocializačního programu a dostává učňovské místo v jednom mnichovském květinářství. Po dvou letech strávených v dětském domově a roku v pasťáku nemůže uvěřit tomu, že je na svobodě. To však ještě netuší, co si na něj osud přichystal.

Jeho první kroky nevedou do květinářství, ale do Mekáče, kde si objednává kupu hranolků a teprve s plným žaludkem míří do květinářství. Sotva do něj vejde, hned zakopává o mrtvolu. Aby toho nebylo málo, ani se nenaděje a v rukou drží vražednou zbraň. A teď si to představte - Leon stojí se zakrvaveným vypichovačem plevele nad mrtvou ženou a v tu chvíli vchází do květinářství Laura, pubertální dcera majitele květinářství. Ta i přes svůj výjev, který spatří, uvěří v Leonovu nevinu. V tu chvíli se rozbíhá sled komických, ale i vážných situací, které budou provázet celé pátrání.

L & L
Vypravěčem celého příběhu je Leon, šestnáctiletý kluk, který svým prvním dojmem může působit  jako grázl, ale opak je pravdou. Je to ve skrytu dobrák od kosti, navíc velmi chytrý a sečtělý, jen to nerad dává najevo. Před několika lety mu zemřela matka a jeho otec si odjel léčit žal do Indie. Za to Laura, to je jiný šálek čaje. S tou mlátí puberta ostošest, všemu se hihňá a její jedinou a největší vášní je čtení detektivek. Laura jim dokonce vymyslí jméno. Od teď budou detektivní dvojka Laura & Leon. L & L. Další Lauřinou oblíbenou činností je mlácení a rýpání do Leona. Ti dva se celou knihu jen špičkují a dobírají se, ale jak se říká, co se škádlivá, rádo se mívá.

Tuto knihu neberte vážně
Jelikož se jedná o detektivku pro mladý, jak je výslovně uvedeno na obálce, hovoří se v knize výhradně nespisovnou mluvou, která je mladším čtenářům bližší. Autor se jim snažil přiblížit vtipnými (v jednom případě dokonce sprostým jménem) jmény, kterými počastoval příslušníky policie. Z těch si autor doslova střílí. Policajti jsou zde vyobrazeni jako typicky hloupé osoby, které moc dobře známe z vtipů či např. filmů o majoru Majsnerovi. Už chybí jen koblihy. Hlavní vyšetřovatel (ten, jehož jméno není publikovatelné) svou hloupostí doslova maří celé vyšetřování. V jeho hledáčku se pravidelně objevuje Leon, který je jeho podezřelým číslo jedna. Za každý prohřešek dostává Leon tři pomyslné body a až jich bude mít deset, šoupne ho komisař zpět do pasťáku.

Queen of night
Jak vypovídá název knihy, důležitou roli zde sehrají tulipány. Čtenář se dozví něco málo z jejich historie, rovněž se dozvíme i o velmi vzácné odrůdě tulipánu, jejíž název zní velmi vznešeně - Queen of night. Tato černá odrůda tulipánu, jejíž odlesky mají fialový odstín, opravdu existuje. Nejedná se tedy o černý tulipán v pravém slova smyslu.

Queen of night (zdroj)

Napětí v knize nehledejte
Ač se jedná o detektivku, je prostá všech napínavých scén, což může být nejednomu čtenáři líto. Já jsem knihu brala jako oddechovou literaturu, v níž bude spousta humorných scén, takže jsem upřímně napětí neočekávala. Co se týče samotné detektivní zápletky, ta je vcelku promyšlená, hlavní roli zde sehrají jak jinak než tulipány. Je možné, že kvůli nim někdo vraždil? Podezřelých je hned několik, střídají se celkem rychle, odhalit totožnost pachatele se mi však nepodařilo. Zda se ptáte, jak mohou po vrahovi pátrat dva puberťáci, tak velice snadno. Laura jako čtenářka detektivek má hodně teoretických znalostí a jak trefně poznamená, pokud najdou motiv, najdou i vraha. Povede se jim vraha zastavit dříve, než udeří znovu?

Pár slov k obálce
Tak tu musím jedině pochválit. Zelená hezky kontrastuje s křiklavě růžovou, navíc tulipány i nadpis jsou na pohmat vystouplé. Původní obálka se mi však líbí o malinko více.

Závěrem
Tuhej tulipán mě hodně bavil. Vzhledem k počtu stran (200) se jedná o knižní jednohubku, kterou budete mít přečtenou za dva večery a ještě si navíc u ní hezky odpočinete a pobavíte se. Leona jsem si oblíbila a budu se těšit na další díly. Vše totiž nebylo vysvětleno, což značí, že bude pokračování. A já doufám, že ano! Musím se přece dozvědět, jaké tajemství skrývá Lauřin otec. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala, takže jsem maximálně spokojená. Nemůžu tedy jinak, než knihu doporučit všemi deseti.

Je vrahem zahradník?
Jestli se chcete dozvědět, jestli je tentokráte vrahem opravdu zahradník, musíte si knihu přečíst sami 😁.

100 %

Continue Reading...

RECENZE: Metoda 15/33 | Shannon Kirk

autor: Shannon  Kirk
překlad: Petr Červený
originální název: Metod 15/33
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 240

Anotace:

Představte si bezmocnou, šestnáctiletou, těhotnou dívku, kterou právě někdo unesl z domova a naložil do špinavého auta.

Jenže: dívka je sociopatka, má IQ na hranici geniality a je to skvělá manipulátorka. Od první chvíle únosu touží po dvou věcech – ochránit své nenarozené dítě a nemilosrdně se únosci pomstít. Promyšleně a s klidnou hlavou kalkuluje a čeká na správný okamžik k útoku.

Tento thriller je o tom, co se stane, když oběť je stejně bezcitná jako únosce. Příběh plný zvratů vede k zamyšlení, kdo je tu vlastně oběť a kdo agresor. 

Fascinující psychologický thriller mladé americké autorky vychází ve 20 zemích a získal několik ocenění, například National Indie Excellence Award (2015) nebo School Library Journal's nejlepší kniha pro dospívající mládež za rok 2015.

Moje zhodnocení:

Po této knize jsem toužila jako dlouho po žádné. Zajímavý a originální námět, neméně zajímavý název a už obligátní vychvalování na zadní straně obálky mě maximálně navnadilo. Splnila však kniha má očekávání?

Nejprve se pojďme seznámit s hlavní hrdinkou, která je tak trochu...svá. Její IQ dozajista převyšuje její výšku - je totiž, jak anotace uvádí, geniální hříčkou přírody. To ovšem netuší její únosce. Netuší, že jeho oběť spřádá plán, jak se pomstít. Že se odpočítávají poslední dny jeho života. Že její submisivní chování je jen zástěrka. Hlavní hrdinka svůj plán pomsty bere pouze jako vědecký pokus, propočítává jej do posledního detailu a nic nesmí nechat náhodě. Je totiž v osmém měsíci těhotenství a v tomhle stavu se není schopna fyzicky bránit. Její největší zbraní je její mozek.

"Váš protivník bude často zaneprázdněn vlastním plánem, a tak tomu vašemu nebude věnovat pozornost. Nesnažte se podvědomě toužit o uznání, tím vyvoláte pozornost - oddejte se svému vlastnímu dobrému pocitu. Buďte sebevědomí a zvítězíte.(...)"

Děj je vypravován v ich formě, střídají se tu dva vypravěči - hlavní hrdinka Lisa a zvláštní agent Roger Liu, který pátrá po pohřešovaných dívkách.

Začátkem jsem se musela prokousávat. Nezáživné Lisino vyprávění a popisování jejích vědeckých metod může leckterého čtenáře doslova uspat. To vám však nehrozí s agentem Liu, jehož kapitoly jsou vtipné, napínavé a probíhá v nich klasické detektivní pátrání, které knihu velmi oživuje.

Jak děj plyne, dozvídáme se, že celý příběh je vyprávěn retrospektivně. Lisa tedy neprožívá svůj únos v přítomném čase, ale vypráví jej jako vzpomínku.

Ne každý čtenář se s hlavní hrdinkou ztotožní. V knize působí hodně sebevědomě a arogantně. Máte pocit, že snědla veškerou moudrost světa. Přitom je vlastně oběť, které by vám mělo být líto, ale bohužel v této knize to moc nefunguje. Lisa působí jako klinický sociopat. Je jím však? Hlavou se mi mihl v současnosti hodně diskutovaný Aspergerův syndrom, tedy jistý druh autismu.

"(...) Sociopat však není. Chápe a je schopna vyjádřit city. Zároveň se však od nich dokáže oprostit. Vaše dcera mi sdělila, že oplývá jakýmsi vnitřním spínačem, který dokáže ovládat a vybrat si, jestli chce zažít pocity jako radost, strach nebo láska. pokud se jí zachce."

Z jejích myšlenkových pochodů je naprosto jasné, že normální šestnáctiletou puberťačkou nebude. Většinu času tráví ve své sklepní laboratoři, kde provádí nejrůznější experimenty. Její IQ atakuje hranici geniality. Chytrá má však být po kom. Její matka je uznávaná soudní obhájkyně, jejíž kauzy z 99,8 procent končí vítězně, otec je bývalý příslušník speciálních jednotek, který se dal na dráhu vědce, jehož specializací je problematika využití radiace v lékařství. Lisa navíc nepochází z žádných chudých poměrů. Nejedná se ani o žádnou "zbouchnutou" šestnáctku, jak se čtenář může mylně domnívat.

Líbilo se mi, že nám autorka umožnila nakouknout do prostředí nadprůměrně inteligentních lidí, s nimiž se běžně nesetkáváme. Přesto jsem měla dojem, že nějakou "zvláštní" schopnost měla snad každá postava, včetně vyšetřujících policistů. Abnormálně vyvinutý zrak či sluch je pro policii jistě přínosem, navíc, když takové dva policisty přidělí k sobě, ale pro obyčejného čtenáře to až tak uvěřitelné není. 

Pár výtek mám i k překladu. Doslova mě zarazil překlad hodně známé knihy Gabriela García Márqueze Sto roků samoty na Sto let samoty či celkem známý film s Michaelem Douglasem a Kathleen Turner v hlavní roli Honba za diamantem na Honba za diamanty? Myslím, že dohledat si např. na internetu nějaká fakta, je otázkou pár minut.

Rovněž mi vadilo označování dnů v textu knihy. Ve větě "Můj druhý návštěvník se ukázal Dne 4. v doprovodu Doktora (...)." je za číslem tečka, která značí řadovou číslovku. V duchu jsem si to tedy četla jako "dne čtvrtého", ale v kontextu celé věty mi to prostě nedávalo smysl. Doslova mě to rušilo od čtení. Já bych to prostě přehodila. Logičtější je říct "čtvrtého dne" a ne "dne čtvrtého". Samozřejmě na celkový děj to nemá vůbec žádný vliv. Jen můj mozek se s tím nějak neuměl vypořádat.

Celkově se mi však kniha líbila a bavila mě. Napětí v knize se dalo krájet, kapitoly jsou ukončeny v tom nejnapínavějším momentě, takže je jasné, že u jedné kapitoly nezůstanete. Od knihy se těžko odcházelo, netrpělivě jsem odpočítávala minuty do dalšího otevření knihy. Dobrým příkladem je sedmá kapitola, v níž Roger Liu na začátku nakousne důležitou informaci k vyšetřování, poté odbočí do minulosti, vrátí se k původní myšlence zpět, aby to čtenářům prostě neřekl!? Co to jako je? Byla jsem pak jak na trní. V pozitivním slova smyslu. Autorka tak velmi často vygradovala napínavý okamžik do maxima. Vězte, že v takové chvíli knihu prostě neodložíte.

Přesto jsem od knihy očekávala něco jiného. Přišlo mi, že samotný akt pomsty byl až moc rychlý, najednou bylo po všem už asi v polovině knihy. Těšila jsem se, jaké zvraty nám autorka ještě nachystá, ale bohužel už se žádné velké překvapení nekonalo a kniha pomalu dospěla ke svému konci. Poslední kapitolu už jsem chtěla mít rychle za sebou.

Metodu 15/33 doporučím každému čtenáři, který si chce přečíst originální, zajímavý, ale hlavně napínavý thriller s dobře vykreslenými postavami včetně únosců a vedlejších postav. Radím vám překonat nudný začátek, poté se pohodlně usadit a ponořit se do vypravování mladé, pomstou hnané dívky. 

88 %

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Více o knize se dozvíte zde a zakoupit si ji můžete zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Vraždy v norimberských ulicích | J. Sydney Jones

autor: J. Sydney Jones
překlad: Alena Peisertová
originální název: Ruin value
nakladatelství: Grada
rok vydání: 2015
počet stran: 304 

Anotace:

Zatímco se Evropa připravuje na Norimberský proces, v ulicích zničeného města řádí vrah… Norimberk se stal mrtvým městem. Dvě třetiny obyvatel utekly nebo zemřely, uprostřed města čeká 30 000 těl na pohřbení do masového hrobu. A budou tu souzeni ti nejhorší váleční zločinci v ohromném procesu za pozornosti celého světa. Ale v temných ulicích města vládne chaos. Kapitán Nathan Morgan je jedním z těch, kdo má do města vnést pořádek. Newyorský detektiv, který za války sloužil jako taktik a analytik, je rozený špion – a v roce 1945 není lepší město pro špionáž a pátrání než Norimberk. Zatímco se armáda Spojených států soustředí na boj s Rudou armádou o nadvládu nad válkou zdecimovanou Evropou, po ulicích Norimberku se pohybuje vrah, který se naopak soustředí na okupační vojáky. A Nathan Morgan se ze špiona musí ještě jednou stát „obyčejným“ detektivem…

Moje zhodnocení:

Příběh se odehrává v Norimberku, který je zavalen troskami a kde čeká třicet tisíc těl na pohřbení do masového hrobu. Uprostřed toho všeho se má odehrát jeden z nejsledovanějších procesů, který s napětím sleduje celý svět. Budou zde totiž souzeni ti nejhorší váleční zločinci. Sjíždějí se zde novináři z celého světa a jejich pozornost je upřena právě na blížící se soud. 

Do popředí se pomalu ale jistě dostávají vraždy spojenců, které jsou provedeny s nezvyklou brutalitou. Vyšetřováním je pověřen kapitán Nathan Morgan, newyorský detektiv, jenž za války sloužil jako taktik a analytik a který se zároveň snaží zakrýt svůj židovský původ a své pravé jméno Morgenstein. Vražd stále přibývá a tak si přizve na pomoc Becka, německého kriminalistu, který měl za války problémy kvůli tomu, že odmítal zabíjet Židy. 

Tato zajímavá dvojice rozjíždí pátrání v ruinách zavaleném Norimberku a jediné, čeho moc nemají, je čas. Do zahájení procesu totiž zbývá pár dní a je potřeba vraha dopadnout dříve, než se o jeho řádění dozví novináři, kteří by mohli zastínit celý norimberský tribunál. Podaří se jim to?

Prostředí, do kterého je příběh vsazen, je originální, neboť knih s touto podobnou tématikou mnoho nenajdeme. Mnozí knihu přirovnávají k "berlínské sérii" Philipa Kerra, kterou já jsem ovšem nečetla a tak nemohu srovnávat. 

Autorovi se povedlo vykreslit zajímavé prostředí, které má vskutku depresivní nádech. Je po válce, lidé se soustředí na proces, v němž budou souzeni ti nejhorší zločinci, s jakými se lidstvo kdy setkalo, to vše pod troskami zavaleném městě, kde mezi lidskými ostatky pobíhají krysy. Aby toho nebylo málo, vrah se začne soustředit na spojenecké vojáky. 

Co se týče postav, žádná mi k srdci bohužel nepřirostla. Jejich minulost mě nijak nezasáhla až na jeden moment. Na celém vyšetřování mi přišlo zajímavé to, že ač je hlavní postavou kapitán Nathan Morgan, mnohem bystřejší mi přišel kriminalista Beck, který jej často převyšoval. Do vyšetřování se zamotá i novinářka Kate, která sem přijela sledovat celý proces. Dalšími postavami jsou plukovník Adams, vrchní inspektor Reinhard Manhof, major Hannigan ad.

Pár výtek bych měla ke stylu psaní. Nevím, jestli za něj může překlad nebo to jde na vrub autora, ale kniha se mi celkem špatně četla. Nemohla jsem se pořádně soustředit, myšlenky mi utíkaly stále jinam a já se párkrát v ději ztratila a musela se vracet. Navíc se v knize vyskytuje příliš mnoho postav, některé se dějem však jen mihnou a já se v nich celkem často ztrácela. Rovněž mi vadily autorem často používané zkratky, které v knize nebyly vůbec vysvětleny nebo mi to možná jen uniklo. Poslední věc, s níž jsem měla malinko problém, byla ta, že čtenář byl často o krok napřed před samotnými vyšetřovateli. Na knihách tohoto typu mám radši, když čtenář objevuje nové stopy a skutečnosti spolu s vyšetřovateli. Momentů překvapení je však v knize několik, takže o pár šokujících odhalení nepřijdete.

Závěrem chci shrnout, že se nejedná o špatnou knihu, na můj vkus však zde bylo málo napětí a často jsem se přistihla, že se prostě a jednoduše nudím. Čekala jsem také, že autor se více rozpovídá o Norimberském procesu, ale ten posloužil jen jako kulisa celému příběhu.

Když se zamyslím, komu bych knihu doporučila, tak nejspíš čtenářům, kteří si chtějí oddechnout od všech těch severských detektivek a přečíst si zase jednou něco trochu jiného. 

70 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada, která tuto knihu vydala pod značkou Cosmopolis. Knihu si můžete zakoupit zde.

Continue Reading...