RECENZE: Stálo to za to | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Stálo to za to
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 231
anotace

Moje zhodnocení:

Bašku s Lívií spojuje nejsilnější pokrevní pouto. Jsou sestry, ale zdá se, že kromě rodičů nemají nic společného. Zatímco Lívii se vše daří a rodiče ji všemožně podporují, Baška zůstává na druhé koleji, a to nejen doma, ale i ve škole a mezi kamarády. Rodičům by se ráda zavděčila, ale ti jsou tak zaslepení, že se jí to nedaří. Svou jedinou naději na štěstí vidí v Jakubovi, který však skrývá tajemství. Co tíží Lívii, že se začíná pomalu uzavírat do sebe? Zvítězí u Bašky sobeckost nebo pocit zodpovědnosti? 

✽

Stálo to za to je již čtvrtým autorčiným románem pro mládež, který vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB.

Miroslava Varáčková je slovenská autorka, která žije v Trnavě, kde také vznikají její romány. Je vdaná a má dvě malé děti. Baví ji knihy, turistika, cestování, dobré filmy a rocková hudba. Píše romány pro mládež (young adult) a většina knih se řadí do žánru fantasy. Pod značkou #BOOKLAB vydalo nakladatelství Slovart ČR tyto romány: Hlavně to nikomu neříkej, 2017 (Len to nikomu nepovedz, 2015), Grafitové děvče, 2017 (Grafitové dievča, 2017), Drž mě, když padám, 2018 (Drž ma, keď padám, 2017) a Stálo to za to, 2018 (Stálo to za to, 2017).

Středoškolačka Baška bydlí společně s rodiči a s o rok starší sestrou Lívií, která se věnuje gymnastice na evropské úrovni a je tak pýchou celé rodiny. Na první pohled se jedná o harmonickou rodinu, jež drží při sobě a těší se z úspěchů talentované Lívie. Čtenář si však velice brzy všimne matčina podivného nadržování starší dceři, která je opečovávaná, za to Baška se jim hodí jen jako služka. Baška tuto nespravedlnost dlouho snáší bez jakýchkoliv řečí, ale je si vědoma, že ji rodina odstrčila na druhou kolej. Dlouho se snaží Lívii i matce zavděčit, ale nedaří se jí to. Potkává Jakuba, který jí není lhostejný a pomalu se mezi nimi začne rodit vztah, jenž je pro Bašku únikem od reality a vidinou šťastného života. Sled dalších událostí otevře Bašce oči a i přes nespravedlnost rodičů, s níž se potýká, se bude snažit zachránit, co se dá. S jedním však nepočítala...

Zpočátku jsem si myslela, že se děj bude točit výhradně okolo Bašky a Jakuba, ale to jsem se spletla. Začátek knihy totiž působí jako obyčejný dívčí román, v němž půjde o rodící se vztah mezi Baškou a Jakubem. Jsem ráda, že mě nakonec autorka překvapila, a to velmi mile. Tato kniha je převážně sondou do jedné, na první pohled obyčejné a idylické rodiny, která vám vyvrátí mýty o tom, že někdy zkrátka jen nestačí dostat od života dobré karty.

Autorka opět napsala skvělý dívčí román, nad kterým se chtě nechtě každý čtenář zamyslí. Rodin, které na své děti kladou vysoké nároky, je nespočet a tato kniha ukazuje, kam až to může zajít. Už od začátku jsem tušila, že konec nebude růžový, protože barva posledních stránek tomu skutečně neodpovídala. Představovala jsem si všechno možné, ale takovýto konec opravdu ne. Závěr mě šokoval a zůstala jsem zírat s otevřenou pusou dokořán. Žádná rodina si nezaslouží takový osud, jaké se dostalo zrovna této, ale velkou roli v neodvratitelné tragédii hrála právě zaslepenost. Rodiče často nevidí, co by měli, anebo na druhou stranu to vidět nechtějí či si to nechtějí přiznat. Baška zažívala krušné chvíle a já ji obdivovala za její neustálou toleranci a schopnost omlouvat druhé. Někdy jsem chtěla zatřást s jejími rameny a zařvat: "Prober se! Přestaň už ustupovat!", ale v hloubi duše jsem chápala její chování. Často mi ji bylo opravdu líto, protože rodiče si bohužel nevybíráme.

Z knih Miroslavy Varáčkové, které jsem měla možnost přečíst a zrecenzovat, tahle rozhodně vede, a to na plné čáře. Doporučuji ji spíše mladším čtenářům, ale myslím si, že zaujme i starší čtenáře. Nejedná se totiž o žádný tuctový příběh o lásce, ale v knize jde o něco víc. Co do počtu stran se jedná o tenčí knihu a děj je navíc ještě proložen SMS zprávami či zprávami z Messengeru, takže se čte velmi rychle a téměř sama. Stálo to za to.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Grafitové děvče | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
ilustrace: Ivana Jancíková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Grafitové dievča
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 184
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Hlavní hrdinka tohoto částečně grafického románu Táňa je obyčejné sedmnáctileté děvče, které to však v životě nemá lehké. Její matka je alkoholička, která o Táňu nejeví prakticky žádný zájem, nestará se jí o jídlo, ani o ošacení a Táňa je nucena protloukat se životem jak se dá. Často musí krást, aby vůbec měla na jídlo. Její nejlepší kamarád zvaný Břitva, s nímž tvoří nerozlučný pár, je pravý opak. Pochází ze zazobané rodiny a často se cítí okolím nepochopený, proto mu drobné krádeže dopřávají vytouženého adrenalinu a svobody. Když Táňu jednoho dne osloví fotograf Ben, nabude pocit, že po letech trápení jí bude v životě něco dopřáno. Bohužel vztah, který je založen na falši a neupřímnosti, nemůže nikdy vydržet. Ještě předtím však dostane od života další ránu. Kolik je toho schopna vydržet dívka, se kterou si osud nepěkně pohrál?

✽

Letos se mi dostává do ruky už druhý román Miroslavy Varáčkové, slovenské spisovatelky, která se svými knihami sklízí nejeden úspěch. Prvním byl Hlavně to nikomu neříkej, který jsem před časem recenzovala a recenzi na něj si můžete přečíst zde. Kniha Grafitové děvče opět pracuje s tématem jistého sociálního vyloučení (v prvním případě se jednalo o šikanu, v tomto románu se autorka zaměřila na život s alkoholikem) hlavní hrdinky.

Sedmnáctiletá Táňa, studentka střední průmyslové školy, oboru geodézie, nikdy nepoznala rodičovskou lásku a péči. Její matka už hodně let bojuje s alkoholem, věčně je v limbu a navíc si domů vodí pánské návštěvy pochybného vzezření. Táňa žije ze dne na den, drobnými krádežemi si obstarává jídlo a kráčí vstříc neúspěšné budoucnosti, přesto doufá, že se jí podaří dostudovat, i kdyby jen s odřenýma ušima a poté si najde nějakou podřadnou práci. Vše se zlomí, když potká Bena, který ji zasvětí do fotomodelingu, ale i tajů lásky. Bohužel však dojde k odcizení mezi Táňou a jejím nejlepším kamarádem Břitvou, který cítí, že se mění a už to není jeho "grafitové děvče".

Grafitové děvče je podmanivým románem pro dívky, kterému na atraktivitě a čtivosti přidávají komiksové části, jež vhodně nahrazují určité zásadní situace, které zrovna hlavní hrdinka prožívá. Knížka je vcelku tenká, nemá ani dvě stě stran a díky komiksovým vsuvkám příběh plynule, ale rychle utíká. Přečteno máte za jedno odpoledne či večer.

Jak už jsem výše zmínila, autorka se zde opět věnuje vážným tématům, která si myslím, zpracovala velice dobře. Prostřednictvím hlavní hrdinky nám přibližuje život s alkoholikem a každodenní starost o přežití, ale také o to, aby sociální úřad na nic nepřišel. Táňa totiž ještě není plnoletá a tak by byla s určitostí umístěna do dětského domova. Na konci Táňu čekají zlomové okamžiky, přijde o veškerou naději mít jednou normální fungující rodinu, protože této myšlenky se nikdy nevzdávala, ať už její život byl jakýkoliv.

Myslím si, že knížka mě trošku minula. Jelikož už dávno nejsem ve věku náctileté dívky, bylo mi již z anotace zřejmé, jakým směrem se příběh bude odehrávat a i když jsem se ne vždy trefila, spoustu zvratů jsem odtušila. Grafitové děvče sice nenabízí nic nového ve svém žánru, to však nemění nic na tom, že se jedná o dobré čtení, které jsem si užila. Autorka píše dost stručně, což mi osobně vyhovuje, i když  některé scény si o větší rozvinutí celkem říkaly.

Ilustrace jsou povedené a komiksové části mi čtení zpříjemňovaly. Mimo krásné ilustrace musím pochválit i úžasnou obálku, která různým natáčením hází třpytivé odlesky. Sedí mi k tomu i růžová barva, kterou je vyveden text na přebalu a desky pod přebalem.

Knihu si užijí především náctileté čtenářky, které touží po zážitcích a dobrodružství, ale nekoukají na svět jen přes růžové brýle.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo v edici #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Hlavně to nikomu neříkej | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Len to nikomu nepovedz
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2017
počet stran: 240

Anotace:

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…

Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Moje zhodnocení:

Sedmnáctiletá Eva nemá lehký život. Smrt otce ji hluboce poznamenala a matka se na ní vykašlala. Jediný, kdo jí zbyl, je její dvacetiletý bratr Ivo, který svou roli hlavy rodiny bere až příliš vážně. S jizvou na tváři a nelítostnou minulostí si Eva přátele hledá jen těžko. Ve škole to není jiné. I zde je terčem posměchu, spolužáci si na ni zasedli a Eva veškerý boj s nimi už dávno vzdala. Jejím jediným smyslem života je tanec, jedině na parketu se cítí být sama sebou a dokáže se oprostit od všeho kolem sebe. Když do jejího života vstoupí láska, šikana ze strany spolužáků se vyhrocuje...

Miroslava Varáčková je úspěšná slovenská spisovatelka, která má na kontě už jedenáct knih. Hlavně to nikomu neříkej je její druhá kniha přeložená do češtiny. Autorka se zaměřuje na mladé čtenáře a ani tato kniha není výjimkou. Ústředním tématem je tentokrát šikana, která je nyní velice aktuální.

Na úvod musím říct, že já osobně jsem se s šikanou nikdy nesetkala a ani jsem jí nebyla svědkem, přesto podle statistik rok od roku výskyt šikany na školách stoupá. Navíc novým nebezpečným fenoménem v dnešní době je tzv. kyberšikana, která jako zbraně využívá sociálních sítí. Vybraná oběť je týrána vidinou zveřejnění urážlivého videa či fotografie na těchto společenských kanálech. Následky šikany bývají mnohdy nenapravitelné: oběť trpí frustrací sociálních potřeb, nízkým sebevědomím, což může vyvrcholit totálním vyčerpáním organismu a rozvojem psychosomatických onemocnění (zdroj).

"V břiše se mi rozlije pocit pálivý jako kyselina. Strach. Obyčejný živočišný strach, před kterým zbytečně hledám únikovou cestu, protože si mě i tak vždycky znovu najde. Nenápadně se vtírá do mé duše a následně tryská jako ničivý gejzír."

Téma šikany je v knize podáno velmi přesvědčivě, ať už se týká oběti či agresorů. Hlavní hrdinka je naivní dívka, která razí heslo ignoruj, však je to jednou přestane bavit. Bohužel v tomto případě se tak neděje. Spíš naopak. Šikana ze strany spolužáků se stupňuje do té míry, kam to až nechá hlavní hrdinka dojít. Nejhorší bylo, že ke konci už své agresory dokonce bránila. Já jsem se bohužel s Evou nedokázala ztotožnit. Chápu, že má za sebou nepěknou minulost, kdy ji otec celé dětství týral, ale prostě mi lezlo na nervy, že si nechala všechno líbit. Prostě odtud potud. Na druhou stranu mi ji bylo samozřejmě i líto. Takové věci by se neměly dít nikomu. Eva byla zrovna taková povaha, která to neuměla nikomu říct. Její až patologicky ochranitelský bratr celou dobu něco tuší, ale Eva vše zapírá, protože Ivo umí řešit problémy akorát pěstmi. Eva nemá ani žádnou kamarádku, které by se mohla svěřit, a tak celou tíhu svého trápení je nucena nést sama na svých bedrech. Sdílená bolest, je poloviční bolest. Naštěstí má tanec, jedině při něm se cítí být sama sebou, při něm zapomíná na všechna příkoří a zlé vzpomínky.

"Miluju tanec. Miluju pocit, kdy vnímám jen hudbu, pohyb a rytmus. Tehdy zapomínám na všechny starosti a žiju jen pro daný okamžik.
Kéž by neexistoval svět mimo parket!"

Samozřejmě chápu autorčin záměr, proč Eva byla taková, jaká byla, jinak by totiž šikanu nemohla ukázat ve své nejsurovější podobě. Důvěra je velmi křehká věc a Evě trvá dlouho, než se někomu otevře. S její minulostí a navíc s jizvou přes celou tvář, která ji každodenním pohledem do zrcadla připomíná vše, co se jí stalo, se není čemu divit. Navíc trpí komplexem méněcennosti a nízkým sebevědomím, o nichž nás stále přesvědčuje ve svých myšlenkách. Myslím si, že autorce se povedlo velice přesvědčivě zprostředkovat čtenářům myšlenky probíhající v hlavě oběti šikany. Skutečně věřím tomu, že tato oběť takto může jednat a myslet. A to je pro mě směrodatné. Kniha to nebyla vůbec pěkná, neboť když si představíme, že takové věci se opravdu dějí a mnohdy s ošklivými konci, vnitřně mě to ubíjelo. Naštěstí se ukáže světlo na konci tunelu v podobě lásky, která i hory přenáší. Přesto jsem doufala ve vyhrocenější konec, který by byl daleko více odstrašující.

"Nenávidím, že moje myšlení je poznamenané všemi zlými věcmi, které se mi staly a které se mi dějí i nadále. Přeju si zhluboka se nadechnout, hodit všechny předsudky, pocity méněcennosti a komplexy za hlavu a užívat si přítomnou chvíli. Kéž bych to uměla."

Kniha je napsána velice čtivě, příběh vás doslova vtáhne, asi proto jsem ji měla přečtenou za dva dny. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na časové úseky. Poprvé se setkáváme s Evou v lednu 2014 a její příběh končí v srpnu 2015. Kniha je zajímavější tím, že veškerá e-mailová a textová korespondence je psána v bublinách. Dokonce se zde nachází přepis facebookové konverzace i s lajky. Rovněž moc se mi líbí obálka, na níž je vyobrazena dívka dívající se z okna.

Jelikož je kniha zařazena do  kategorie young adult, je určená především pro mladší čtenáře, pro které by měla být povinností. Vzhledem k romanci, která se v příběhu odehrává a kterou mi kniha malinko připomněla románky od Lenky Lanczové, doporučím knihu spíše dívkám. Přesto, že už dávno nepatřím do určené věkové kategorie, knihu jsem slupla jako malinu a maximálně si ji užila. Tudíž ji mohu vřele doporučit i dospělým čtenářům.

95 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo v edici #BOOKLAB. Knihu si můžete zakoupit zde.

Continue Reading...