James a Elle Eversmanovi projíždějí Mohavskou pouští vstříc novému životu. V autě mají veškerý svůj majetek a těší se, že začnou na novém místě s čistým štítem. Po silniční uzavírce jsou odkázání jet objížďkou, kde se jim nečekaně porouchá auto a oni uvíznou uprostřed pustiny. Mobil je bez signálu a vody mají nedostatek. Nemají prakticky žádnou šanci na záchranu. A co víc. Na mušce je drží děsivě přesný odstřelovač, který nezná slitování. James s Elle jsou schovaní za rozbitým autem a okolo nich je jen poušť. Je vůbec možné takovouhle situaci přežít?
Nakladatelství Kalibr přišlo v novém roce s druhou autorovou knihou
Na dostřel, která byla přeložena do češtiny. První přeloženou knihou byla kniha
Není úniku (recenzi si můžete přečíst
zde), která u čtenářů sklidila úspěch.
Na dostřel je autorova prvotina, kterou napsal již v roce 2014. Jak u mě obstála si můžete přečíst v recenzi níže.
Už po předchozí knize
Není úniku je autor znám tím, že na omezeném prostoru a s malým počtem postav rozehraje napínavý a nervy drásající příběh, jehož námět je až děsivě jednoduchý. Pokud jste četli
Není úniku, jistě víte, co mám na mysli. V knize
Na dostřel se odehrává něco velmi podobného a přesto úplně odlišného.
Mladí manželé James a Elle Eversmanovi se jednoho dne rozhodnou opustit svůj dosavadní domov po několika neúspěších v osobním i rodinném životě, naloží veškeré své věci do auta a jedou vstříc novému životu. Cesta do Tulsy vede přes Mohavskou poušť, která je známá svými nehostinnými podmínkami. Dojedou až k silniční uzavírce kde je značky navedou na objížďku, která působí dost nedůvěryhodně. Jelikož se jedná o jedinou cestu, nezbude jim, než se po ní vydat. Brzy narazí na podivně se chovajícího starce, který vypadá, jako kdyby zabloudil. Krátce na to se manželům porouchá auto a oni uvíznou uprostřed pustiny bez vody a mobilního signálu. Když zjistí, že jsou na mušce chladnokrevného odstřelovače, který je vzdálený více jak kilometr a přesnou střelou trefí vše, co se jen pohne, začne jejich boj o holý život.
Musím před autorem smeknout, protože dokázal (opět!) na tak malém prostoru vyvinout maximum napětí, a to už od prvních stránek, které jsem doslova hltala. Už od začátku totiž cosi nehraje, což pocítí i naši dva hlavní hrdinové: auto zaparkované uprostřed pouště bez řidiče, zástupce šerifa, který je tak mladý, že má pleť posetou akné, pronikavý pohled statného muže v dlouhém kovbojském plášti, který přijel v džípu a na něhož narazí na benzínce, s nímž se rozloučí vztyčeným prostředníkem, netušíce, zda tohoto gesta nebudou později litovat.
James a Elle jsou velmi sympatičtí hlavní hrdinové, kterým budete už od počátku fandit a jejich protivníka Williama Tappa, chladnokrevného odstřelovače, majícího je na mušce, začnete brzy nenávidět. Záporná postava je čtenářům známá od začátku, neboť autor střídá pohledy všech vypravěčů, a to včetně hlavního padoucha. Charaktery všech postav jsou velice dobře vykresleny, přičemž jejich povahové rysy určují, jak se budou s následnými vyhrocenými situacemi vyrovnávat a s řešením se budou postupně měnit i jejich názory. James, věčný optimista a člověk, který by neublížil mouše, bude muset zapomenout na svůj dosavadní bezúhonný život a pokusit se zachránit sebe i svou manželku. James a Elle se velmi milují, udělali by pro druhého cokoliv a neváhali by za sebe položit život.
Jednotlivé postavy mají prostor pro vlastní vzpomínky, myšlenky i přehodnocování dosavadního života. I William Tapp je jenom člověk, který má z určitých věcí strach, byť to nemá v hlavě v pořádku. Vzpomíná na své životní zásahy, které velice zřídka minuly svůj cíl, a je na ně patřičně hrdý. Zabíjení je pro něj jistý druh zábavy, u které krátí dlouhé chvíle. Čtenář se dozví, že obětí muselo být několik desítek, což považuji za první zádrhel, který bych knize vytkla. Podle mě prostě není možné, aby jen tak beze stopy zmizela taková spousta lidí, po kterých nikdo nepátrá a nikomu nechybí. Věřím, že se v rozlehlé poušti může ztratit člověk, ale několik desítek? Nepochopitelné.
Pominu-li toto, kniha mě svým příběhem upoutala zhruba do dvou třetin. Napětí je vyšponované na maximum, čtenář se o hlavní hrdiny bojí a drží jim pěsti, aby se jim podařilo vykličkovat z další nebezpečné situace. V závěrečné třetině jsem však měla pocit, že z hrdinů se stali nesmrtelní superhrdinové, kteří přežijí každou nebezpečnou situaci, z níž by obyčejný smrtelník vyvázl jen stěží.
Závěrečné odhalení, které mělo být dle anotace překvapivé a pro mnohé čtenáře jistě i bylo, jsem tipovala na začátku knihy a bohužel se i trefila, takže mě žádný "wow efekt" nečekal.
Přesto se jedná o velice zdařilou prvotinu, jakou autor mohl napsat. Kniha
Není úniku byla mnohem propracovanější a napínavá až do samého závěru, byť se zde autor také nevyhnul jistému superhrdinství, které nebylo dle mého názoru tolik bijící do očí. Rovněž popisy byly v knize
Není úniku rozvedenější, ale atmosféra byla v obou mrazivá, i když každá trochu jiným způsobem.
Budu doufat, že autor u svého nezaměnitelného stylu zůstane a napíše ještě mnoho knih, které si rozhodně nenechám ujít. Tyto příběhy, ve kterých jde hlavním hrdinům primárně o přežití, mě velmi baví a dokáží mě k sobě pevně připoutat. Těžko se od nich odchází a vy musíte číst a dozvědět se, jestli hlavní hrdina přežije až do samého konce.
Tuto knihu moc ráda doporučím milovníkům napětí a akce a rovněž čtenářům, kterým se líbila autorova předchozí kniha
Není úniku. Jedná se o vcelku povedené dílo, které si své fanoušky jistě najde.
✰✰✰
Už jste četli některou knihu Taylora Adamse?
Co na jeho styl říkáte?
Která kniha se vám líbila více?
