RECENZE: #SmrtVšemPrasatům | Tony Parsons

autor: Tony Parsons
překlad: Michaela Teličková
originální název: The Murder Bag
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2018
počet stran: 408
anotace

Moje zhodnocení:

Jednoho dne je ve své vlastní kanceláři nalezen Hugo Buck, investiční bankéř, který zemřel za poněkud brutálních okolností. Případu se ujímá detektiv konstábl Max Wolfe, který nedávno začal pracovat na oddělení vražd londýnské Metropolitní policie, a pouští se tak do svého prvního případu. Vyjde najevo, že mrtvý muž  studoval před dvaceti lety na soukromé výběrové škole Potter´s Field, kde se spřátelil s dalšími šesti bohatými a privilegovanými studenty. U mrtvého těla je nalezena společná fotografie těchto studentů a když zemře další muž z fotografie opět za velmi krutých okolností, Max Wolfe začne uvažovat nad motivem pomsty. Max kontaktuje všechny bývalé studenty z onoho snímku, ale všichni mlží nebo netuší, proč si je vrah vybírá jako své oběti. Max Wolfe tuší, že vědí víc, než tvrdí, ale v honu po vrahovi se bude muset spolehnout jen na sebe a svůj tým. Krvavá stopa ho zavede ze zapadlých uliček do světel velkoměsta, z nejtemnějších zákoutí internetu až do centra politické moci.

✽

#SmrtVšemPrasatům je prvním dílem ze série o detektivovi konstáblovi Maxi Wolfovi, který jako otec samoživitel žije sám se svou pětiletou dcerou Scout a věrným psím přítelem Stanem. 

Jak už jsem výše zmínila, autorovi se povedl vytvořit celkem originální hlavní hrdina - otec samoživitel, který se stará o svou dceru a zároveň pracuje na oddělení vražd, což bývá mnohdy těžké skloubit dohromady. Dcerku mu však hlídá ochotná paní Murphyová a tak se Max Wolfe může naplno věnovat své práci, která skýtá mnohá nebezpečí, o čemž se čtenář několikrát sám přesvědčí. Max Wolfe je sympaťák, kterého si mnoho čtenářů oblíbí právě pro jeho rodinnou situaci, do níž se dostal ne svou vlastní vinou. Není to žádný alkoholik ani sukničkář, ale vzorný otec, jenž by za svou dceru položil i život.

Jeho první případ ho zavede na soukromou střední školu Potter´s Field, kde si před dvaceti lety stvrdilo přátelství sedm chlapců, z nichž začnou postupně jeden po druhém umírat krutou smrtí. Max Wolfe se nejprve pustí do pátrání po vražedné zbrani, která pohledem na mrtvá těla jasně určuje, že se nejedná jen tak o ledajakou zbraň. Bohužel toto pátrání je na můj vkus dost zdlouhavé a hlavnímu hrdinovi zabere spoustu cenného času,který by mohl věnovat užitečnějším věcem. Na druhou stranu chápu autorův záměr, kterým chtěl nejspíše čtenáře seznámit s tzv. Černým muzeem, které se nachází v Londýně a vystavuje původně tajnou sbírku zločinu.

#SmrtVšemPrasatům je velmi povedeným prvním dílem série, neboť není na první pohled jasné, kdo je vrahem, protože případ je dosti zamotaný. Trochu mi vadilo, že anotace a vlastně už i samotný název dost napovídá a čtenář může být zbytečně brzy ochuzen o napínavé momenty a  zvraty, což podle mého názoru trochu uškodilo celkové atmosféře příběhu. 

Autor zvolil vypravování v první osobě, což nepovažuji v tomto žánru za moc šťastnou volbu. Přece jenom vypravování ve třetí osobě dává autorovi mnohem větší prostor a možnosti, jak si se zápletkou a postavami vyhrát. Takhle vidí čtenář jen pohled hlavního hrdiny, což může postupem času začít nudit. 

Bohužel příběh má pár much, které autor v dalších dílech jistě vypiluje k dokonalosti, aby se čtenáři mohli těšit na lepší a propracovanější pokračování. Já jsem se zpočátku nemohla začíst, bohužel mi do čtení vstoupily jiné povinnosti a často jsem knihu musela odkládat. Druhá polovina mě však přikovala k židli a nemohla jsem se odtrhnout. Líbilo se mi prostředí Londýna i různá jeho zákoutí. I když zápletka zasazená na soukromou střední školu pro vyvolené není moc originální, autor si s jejím zpracováním celkem vyhrál a povedl se mu sepsat napínavý krimi román se zajímavým hlavním hrdinou. 

Pokud jste milovníci krimi románů, určitě sáhněte po této novince, neboť autor píše lehkým čtivým stylem, který zaujme široké spektrum čtenářů. Dalším plusem, který přidává na atraktivnosti, je prostředí ulic Londýna, do kterého autor svůj krimi román zasadil, neboť navozují tu správnou a mnohdy až tíživou atmosféru.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA, kde si knihu #SmrtVšemPrasatům můžete přímo koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Někdo cizí v domě | Shari Lapena

autor: Shari Lapena
překlad: Jana Kunová
originální název: A Stranger in the House
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2018
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Karen a Tom Kruppovi jsou mladí a šťastní manželé, kteří bydlí na jednom zámožném předměstí na severu státu New York a na první pohled jim nic nechybí. Tom se jednoho večera vrací z práce a nachází odemčený dům, ve kterém jako by se zastavil život. V domě se svítí, v kuchyni je téměř připravená večeře, ale Karen není doma. Dům opustila zjevně rychle a nečekaně - nevzala si s sebou kabelku ani mobil. Tom ještě toho večera ohlásí na polici, že pohřešuje svou manželku. Ale záhy se dozvídá strašnou událost. Jeho manželka měla vážnou autonehodu a utrpěla silný otřes mozku. Navíc si na události z toho dne vůbec nevzpomíná. Po pár dnech v nemocnici je propuštěna domů, ale už není nic jak bývalo. Oba se snaží na nepěknou událost zapomenout a vrátit svůj život do starých kolejí. Jenže se zdá, že se doma cosi změnilo. Něco není v pořádku. Někdo tam byl. Někdo cizí.

✽

Někdo cizí v domě je druhým thrillerem, který napsala kanadská spisovatelka Shari Lapena, jež si získala mnoho čtenářů svou prvotinou s názvem Manželé odvedle, kterou vydal Knižní klub loňského roku.

Na autorčin nejnovější počin jsem byla upřímně zvědavá. Manželé odvedle jsem četla krátce po vydání a recenzi na tuto knihu si můžete přečíst zde. Připomenu, že mě Manželé odvedle dost zklamali, ale po vydání autorčiny novinky jsem na ni četla mnoho kladných ohlasů, a proto jsem se rozhodla jít i do této novinky. Zda kniha splnila má očekávání nebo dokonce předčila Manželé odvedle, se dočtete na řádcích níže.

Shari Lapena má svůj nezaměnitelný styl - píše v přítomném čase, což může být pro některé čtenáře dosti nezvyklé. Její styl je však jednoduchý, nepoužívá sáhodlouhá souvětí, ve kterých byste se mohli snadno ztratit. Toliko ke kladům knihy.

Někdo cizí v domě velmi nápadně připomíná knihu Manželé odvedle. Možná nabudete dojmu, že autorka vzala nesympatické postavy z předchozí knihy a zasadila je do tohoto příběhu. Já to aspoň tak cítila. Postavy jsou ploché, žádná vám nepřiroste k srdci, navíc se po celou dobu chovají dost nelogicky a hloupě. Při čtení vám vyvstává jeden otazník za druhým a vše působí dost neuvěřitelně. 

Nemohu knize upřít čtivost. Stránky ubíhají velice rychle, plusem je i menší rozsah co do počtu stran, a tak celou knihu slupnete za pár hodin. Mně to tedy trvalo trochu déle, ale kvůli jiným povinnostem. I přes svižné tempo jsem se však při čtení občas přistihla, že mi myšlenky utíkají jinam a moc se na příběh nesoustředím. 

Kniha naprosto postrádá jakékoliv napětí, které byste v thrilleru očekávali, neboť napětí je právě ten důvod, proč například já thrillery vůbec čtu. Do sté stránky se v podstatě nic neděje, pak přichází malý zvrat, který mě teda donutil číst dále, ale poté mě už nic nepřekvapilo. Až tedy na závěr. Už z autorčiny předchozí knihy čtenáři mohli očekávat, že velký zvrat - ba dokonce obrat o 360 stupňů - přijde na samotném konci. V tom autorka nezklamala. Ale při čtení závěru jsem nabyla pocitu, že autorka si závěrem neuměla moc poradit a napsala první věc, která ji napadla. Nebýt závěru, dala bych o hvězdičku víc.

Za mě tato kniha ne. Ale věřím, že se najde spousta čtenářů, kterým tento jednoduchý styl a zápletka sedne a autorku si oblíbí. Mně osobně dvě knihy od Shari Lapena stačily a další nejspíš ani číst nebudu.

Knihu doporučuji spíše nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit jednoduchý styl vyprávění a minimum napětí. Pokud se vám Manželé odvedle líbili, myslím, že vás nezklame ani tato kniha. Je psána v podobném duchu a hodně vám autorčinu prvotinu bude připomínat.

✰✰

Líbila se vám autorčina novinka?
Předčila knihu Manželé odvedle, pokud jste četli obě?
Budu zvědavá na vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: Kreativní zápisník | René Nekuda

autor: René Nekuda
nakladatelství: U Veverky
rok vydání: 2017
počet stran: 232
anotace

Moje zhodnocení:

Nedávno se mi dostal do rukou tento Kreativní zápisník, což je vlastně brožovaná knížka malého formátu, jež je určena pro všechny kreativce, kteří se chtějí nějakým způsobem rozvíjet, a to velmi zábavnou formou bez jakéhokoliv omezení. 

Autor René Nekuda již několik let vede kurzy tvůrčího psaní a od roku 2011 vede kreativní kurzy. Více o autorovi se dozvíte zde.

Píšete rádi? Tvoříte rádi? Malujete rádi? Tak přesně pro vás je tento roztomilý zápisník uvnitř s krásnými ilustracemi určen. Pokud máte kreativní duši, rádi objevujete a zkoušíte nové věci, tento zápisník by vám neměl chybět. O hodně byste totiž přišli. Nevěříte? Pojďte se se mnou přesvědčit na vlastní oči.

Nejprve mrkneme na obálku. Ta je velice vydařená a rozhodně ji nemůžete přehlédnout. Je poseta různými malůvkami konkrétních i nekonrétních věcí s vtipnými žárovkami.

Tento Kreativní zápisník je určen především pro ty, kteří se věnují tvůrčímu psaní. Bude jim inspirací, pomůže jim v osobním rozvoji, též je i naučí novým věcem. Kreativní zápisník bude vaším průvodcem, pomocníkem, učitelem, rádcem, parťákem, objevíte neobjevitelné, dozvíte se o sobě spoustu nových zajímavých věcí a zároveň budete postupně rozvíjet svoji kreativitu. 

Je vidět, že si dal autor s tvořením Kreativního zápisníku velmi záležet. Zápisník je velmi kvalitně zpracován, vazba je šitá, takže nehrozí rozlepení stránek, když si zápisník pořádně rozevřete. 

Nemusíte se vůbec bát, že si nebudete umět se zápisníkem poradit či si nebudete vědět rady s úkoly či cvičeními. Hned po autorově předmluvě totiž narazíte na kapitolu "Jak knihu používat", kde se dozvíte vše potřebné, i když autor hned v úvodu tvrdí, že zápisník nemá přesný návod k použití. Protože kreativitě se meze nekladou. Dostanete jen pár doporučení, s nimiž bude vaše sžívání se zápisníkem o něco jednodušší a rychlejší. Netrapte se tím, že zadání nepochopíte hned napoprvé nebo že snad něco zkazíte. Zde nic takového neplatí. Je jen na vás, jakým způsobem svou kreativitu dáte najevo. Zápisník je totiž jen váš a nemusíte ho vůbec nikomu ukazovat. Je jen na vás, co si v něm uchováte. 

Kreativní zápisník se dělí na čtyři oddíly:

• archiv, jehož úkoly slouží k uchování a pozdější kontrole
• cvičení je nejčastějším typem zadání a slouží k přirozenému a hravému rozvíjení kreativity
• slovní zásoba slouží k rozšiřování slovní zásoby
• povídkář (ten bude váš nejoblíbenější) - náhodný generátor postav, témat, úvodních vět a prostředí, většinou spojený s příběhovými úkoly.

Nechybí ani rozšiřující informace, díky kterým lépe pochopíte zadání, doplňující otázky k danému cvičení a podrobnější vysvětlení, případně řešení úkolu, které se nedoporučuje číst před splněním zadání.

Já jsem se při tvoření velmi bavila. Objevila jsem v sobě kreativní duši, o níž jsem neměla ani potuchy a která nejspíš celý život ve mně dřímala. Ze začátku jsem se Kreativního zápisníku bála jako čert kříže, psaní mi totiž nikdy nešlo a když si vzpomenu na své slohové práce ze školy, byla to jedna velká katastrofa, při jejichž psaní jsem vyloženě trpěla. Vím, že se to nedá moc srovnávat, ale měla jsem v sobě nějaký blok a nemohla se uvolnit. Tento zápisník mi však pomohl na všechny trable z minulosti zapomenout. Objevování sebe sama jsem si velmi užila a i když jsem ještě zdaleka nesplnila všechny úkoly ani cvičení, protože by byla škoda si je všechny vyčerpat najednou, rozhodně je mám v plánu.

Pokud sami rádi tvoříte či jen někoho takového znáte, pořiďte sobě či blízkým tento Kreativní zápisník, s nímž nemůžete nikdy šlápnout vedle. 

Důležité informace na závěr:

Zde se dozvíte o Kreativním zápisníku mnohem více, nechybí ani ukázky či recenze jiných kreativců.
Jak se dá pracovat s Kreativním zápisníkem se dozvíte zde.

✰✰✰✰✰

Autorovi Renému Nekudovi mnohokrát děkuji, že mi dal možnost vyzkoušet si tento úžasný Kreativní zápisník, který mi byl vděčným společníkem.

Zaujal vás Kreativní zápisník?
Co si o něm myslíte?
Už jste se s něčím podobným setkali?
Budu se těšit na všechny vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: V úkrytu | Liz Nugent

autor: Liz Nugent
překlad: Michaela Dvořáková
originální název: Lying in Wait
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2018
počet stran: 384
anotace

Moje zhodnocení:

Lydia Fiztsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. Touží však po jedné věci, které kdyby dosáhla, život by se stal pro ni perfektním. Lydia je přesvědčená, že manžel jí sežene to, po čem nejvíc prahne. Její chorobná touha ji požene až k vraždě a ani mrtvé tělo ji před ničím nezastaví. Ať to stojí, co to stojí.

✽

Kniha V úkrytu, kterou napsala Liz Nugent, je skvělý psychologický thriller, který vás dostane stejně jako mě. Anotace mnohé neprozrazuje, což považuji za velké plus, a pokud se tedy chcete dozvědět více, rozhodně sáhněte po tomto vynikajícím thrilleru.

Liz Nugent se narodila v Dublinu, kde bydlí dodnes a kde se také odehrává její psychologický thriller V úkrytu. O prvotinu se však nejedná. Autorka debutovala v roce 2014 románem Hádanka jménem Oliver, která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Nakladatelství Omega jej připravuje a měl by vyjít ještě letos.

Děj čtenáře zavede do irského Dublinu, konkrétně na sklonek roku 1980, ve kterém se hrůzný příběh jedné rodiny začíná teprve odvíjet. Na začátku všeho byla obyčejná touha po dítěti, můžete si říct. Ale tak obyčejná bohužel nebyla. Předcházelo jí velmi mnoho neúspěšných pokusů o vlastní dítě, které přerostlo až v chorobnou posedlost, kvůli níž zemřela mladá žena rukou Lydiina manžela. Ale ten ji vlastně nechtěl zabít...

Autorka z pohledu tří osob rozehrává nebezpečnou hru, při které je už od počátku jasné, že nemůže dopadnout dobře. Hlavními vypravěči v první osobě jsou Lydia, její syn Laurence a Karen, sestra zemřelé ženy. Děj je rozdělen na tři části - rok 1980, rok 1985 a rok 2016, přičemž celý příběh se převážně odehrává v minulosti, což může na první pohled působit nezvykle. Rok 2016 je jen jakýmsi epilogem, tečkou za celým propleteným příběhem.

Kniha má velkou výhodu v tom, že je již od prvních stránek velmi čtivá, čtenáře vtáhne, vyždímá a na konci doslova vyplivne. Přesně takhle jsem se cítila já po přečtení posledních stránek. Ale o tom až později. Vraťme se raději k začátku. Hned na první stránce první kapitoly se čtenář dozví o smrti ženy, která měla být prostředkem k dosažení Lydiina šíleného plánu. Ten se čtenář bude dozvídat postupně, tajemství budou odhalována plynule a čtenář se mimo jiné dozví, co plánu předcházelo. Za ironii celého příběhu považuji to, že jsem téměř až do posledních stránek neodhalila, která postava je vlastně ta špatná. Autorka nepozorného čtenáře mistrně obalamutí, ale díky tomu mu připraví překvapení navíc.

Zápletka je velice jednoduchá, ale zde dokonale funguje. Mám ráda přesně tento typ knihy, kdy je vypravěčů více a příběh se odvíjí hned z několika různých úhlů. I když je čtenáři celkem brzy jasné, že životy všech tří hlavních protagonistů se protnou, cesta k tomuto vyústění bude nepředvídatelná a překvapivá. Knize nechybí napětí, které je mimo závěru hnacím pohonem k rychlému přečtení. Příběh vede k nevyhnutelnému konci, jenž vám rozhodně vyrazí dech! Já dlouho po dočtení zírala s otevřenou pusou a nevěřila jsem, že je člověk něčeho takového schopný. Závěr se autorce velmi povedl a zaručuji vám, že vám bude v hlavě rezonovat ještě dlouho po otočení poslední stránky.  

Pokud jste již dlouho nečetli psychothriller s opravdu překvapivým a šokujícím koncem, kniha V úkrytu je pro vás ta pravá. Nejen závěr však stojí za pozornost, bude vás bavit zvrácenost, které je kniha plná, zajímavě napsané charaktery postav, jež jsou přesvědčivé a uvěřitelné. Příběh vámi otřese a nejeden z vás si pomyslí, zda se tento příběh skutečně někdy někde neodehrál.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Omega. O knize se více dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Černooké Zuzany | Julia Heaberlin

autor: Julia Heaberlin
překlad: Bohuslava Nováková
originální název: Black-Eyed Susans
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 384
anotace

Moje zhodnocení:

Když bylo Tesse šestnáct let, nalezli ji v poli polomrtvou mezi pohozenými kostmi a s mlhavými vzpomínkami, jak se tam dostala. Od té doby je v hledáčku tisku jako přeživší "Černooká Zuzana", což je přezdívka obětem této masové vraždy kvůli žluté vrstvě lučního kvítí, která vykvetla na jejich společném hrobě. Tessino svědectví poslalo muže do cely smrti.

Nyní, o téměř dvacet let později, je Tessa umělkyní a svobodnou matkou. Jednoho zimního dne najde pod okny trs čerstvě zasazených černookých Zuzan - květin, které kvetou jen v létě. Tessu to vyděsí, uvědomí si, že možná poslala do cely smrti nepravého muže a že skutečný vrah je stále na svobodě. Obrátí se proto na právníky, kteří se snaží muže čekajícího na popravu zprostit obvinění. Květiny však nejsou dostatečným důkazem a forenzní zkoumání neidentifikovaných kostí postupuje velmi pomalu. Poprava muže se nezadržitelně blíží a Tessa se snaží vzpomenout, co se tehdy vlastně stalo.

✽ 

Černooké Zuzany vyšly u nakladatelství Omega již minulý rok, ale teprve nová autorčina kniha Papíroví duchové mě donutila si tuto knihu konečně přečíst. Už před časem mě knížka zaujala hlavně svou květinovou obálkou a nemohla jsem ji dostat z hlavy. Jak se mi nakonec líbila, se dočtete níže.

Autorka Černookých Zuzan, Julia Heaberlin, vyrostla v Texasu, kde se její příběh také odehrává. S manželem bydlí poblíž Dallasu/Fort Worthu a má syna, který momentálně navštěvuje Texaskou univerzitu v Austinu. Autorka je oceněnou novinářkou, pracovala jako redaktorka pro Fort Worth Star-Telegram, The Dallas Morning News a The Detroit News. Černooké Zuzany jsou jejím třetím psychologickým thrillerem.

Nejprve bych se pozastavila nad názvem knihy, který v anglickém originále zní Black-Eyed Susans a do češtiny byl přeložen doslovně, přestože se jedná o třapatku srstnatou (rod Rudbeckia) a ne o květinu, které se v českých kruzích běžně říká černooká Zuzana (rod Thunbergia). Tolik pro zajímavost na začátek.

Černooké Zuzany jsou psychologickým thrillerem, který se odehrává ve dvou pravidelně se střídajících časových rovinách - v minulé a současné. První z nich nás zavede do událostí roku 1995, tedy krátce potom, co byla Tessa nalezena polomrtvá v hrobě a právě ona se snaží s pomocí psychologa rekonstruovat den, kdy byla unesena a vybavit si pachatelovu tvář. V současnosti je Tesse o téměř dvacet let více a když jednoho únorového dne najde pod okny trs žlutých květin, které rostou pouze v létě, osloví právníky, kteří mají za úkol zprostit muže odsouzeného k popravě obvinění. Střídání časových rovin je však velmi nešťastné a nefunguje na čtenáře tak, jak by mělo. Než se totiž čtenář stačí zorientovat v současnosti, protože většinu času tápe v myšlenkách hlavní hrdinky, skočí autorka do minulosti, v níž opět budete tápat a horko těžko si dávat vše do souvislosti. Chápu autorčin záměr vybudovat jakési napětí ve střídání časových os, ale v této knize to bohužel nefunguje. a čtenáře toto střídání spíše rozladí. Námět je dle mého názoru povedený, avšak zpracování už je horší. Vůbec se nedivím mnoha čtenářům, kteří knihu odložili a už se k ní nevrátili.

Hlavní hrdinka mi nebyla vůbec sympatická, v šestnácti působila spíše jako nějaký spratek, kolem kterého se kvůli zmíněným událostem točí celý svět, o dvacet let později jako nevyrovnaná osobnost s hlavou plnou myšlenek, které mi byly protivné.

Co se týče závěru, vůbec jsem nepochopila, jaká byla vlastně pointa příběhu. Proč se to celé odehrálo? Jaký to mělo smysl? Tomu jsem vůbec neporozuměla. Přitom třetí část knihy se autorce povedla, má spád a čtení mě konečně vtáhlo. Než se však jakéhosi napětí dočkáme, uběhne nekonečných a vlekoucích se 300 stran. Přijde mi žalostně málo, že příběh prakticky stojí na posledních padesáti stranách.

Poslední výtku mám k autorčině (ne)schopnosti nakousnout jakékoliv vážné a zajímavé téma - například trest smrti, forenzní analýzu, sériové vrahy, ale také třeba ústřední květiny. Nic z toho není dotažené a autorka se jim věnuje jen povrchně. 

Abych však jen nehanila, kniha má i své kladné stránky. Autorce se občas povedly napsat zajímavé, tajemné až mrazivé scény, které jsem si živě představovala a u nichž jsem měla husí kůži. Šlo zejména o Tessino hledání a kopání "pokladů". Rovněž se mi líbila jedna vedlejší postava, která sice dějem moc nezamíchala, ale bavila jsem se nad jejím honem po ztracených zahradních lopatkách, přičemž mě následné vyústění těchto krádeží překvapilo v pozitivním slova smyslu.

Závěrem chci uvést, že Černooké Zuzany nejsou oddechovým čtením, a to hlavně z toho důvodu, že se v první třetině budete těžko orientovat, což může mnohé odradit od pokračování v četbě, přesto si troufám tvrdit, že se najdou čtenáři, které střídání minulosti a přítomnosti bavit bude, protože námět je zdařilý a jistý potenciál kniha má. To, že nebyl využit, je věc druhá.

Pokud máte rádi žlutou záplavu květin nejen na obálce, protivné pubertální šestnáctky a seriál Bones (Sběratelé kostí), směle se pusťte do této knihy. Mohla by se vám líbit.

✰✰✰

Četli jste Černooké Zuzany?
Líbila se vám tato kniha nebo se spíše řadíte k druhému táboru?

Continue Reading...

RECENZE: Neuvěříte, co se stalo potom | James Goss

autor: James Goss
překlad: Lucie Horáková
originální název: Class: What She Does Next Will Astound You
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 280
anotace 

Moje zhodnocení:

Druhá kniha z volně navazující série inspirované seriálem Class se světa kultovní ságy Doctor Who. I tentokrát vás příběh zavede na střední školu v Coal Hill a opět se setkáte s hrdiny z předchozího dílu. Všichni studenti poslušně plní čím dál brutálnější výzvy jisté webové stránky. Začne to tím, že si studenti jeden po druhém sypou na hlavu kyblík ledu. U tohoto úkolu se všichni natáčejí a poté sdílejí své video s ostatními. Na tom by nebylo nic strašného. Karta se však obrátí, když si jeden student vylije na hlavu vařící polévku a skončí s popáleninami v nemocnici. Ram z toho bude mít špatné svědomí, protože to on svému spolužákovi navrhl, ať zkusí vymyslet jinou výzvu. Jenže by ho nenapadlo, že to pojme takto. Všichni okolo se chovají divně a plní čím dál nebezpečnější výzvy. Až jednoho dne začnou mizet lidé a škola je poloprázdná. Když webová stránka začne rozdělovat i Aprilinu partu, rozhodně se dívka, že na vlastní pěst vypátrá, kdo za tím vším stojí. Ke své hrůze zjistí, že svět už není takový, jako byl dříve. 

✽

Neuvěříte, co se stalo potom je druhou knihou z volně navazující série inspirované seriálem Class podle námětu Patricka Nesse, oblíbeného autora, který píše převážně pro mládež. Jízda pokračuje a tentokrát se příběhu ujal James Goss.

Ač je tato kniha druhým dílem ze série, příběh bezprostředně na sebe nenavazuje, takže jej lze číst samostatně bez znalosti předchozího dílu. Toto hodnotím velmi kladně.

Na začátku celého příběhu stála webová stránka VadiNevadi.com, která nabírá mezi mladými lidmi na stále větší popularitě a ti plní jednu hloupější a nebezpečnější výzvu za druhou. Všichni si totiž myslí, že plněním úkolů bojují za Skandis a pomáhají charitě. Neuvědomují si, že ubližují především sobě a ostatním. Co nejprve působí jako čistá provokace, se mění ve rvačku a vrcholí tím, že začnou mizet lidé. Jeden za druhým. Až škola zeje prázdnotou. Zdá se, že jediný člověk, který si uvědomuje, že je "něco" špatně, je April, která začne pátrat, kdo za tím vším vlastně stojí.

Děj plyne svižně, kapitoly jsou velmi krátké a často se v něm střídají pohledy vypravěčů. Zpočátku může být čtenář mírně zmatený, neboť autor skáče mezi postavami a možná budete stejně jako já přemýšlet, kdo je vlastně ústřední postavou. Je to Ram, který má špatné svědomí z toho, že "navedl" spolužáka k nebezpečné výzvě, která se mu vymstila, nebo April, které dění na střední škole bude podezřelé a pustí se do pátrání na vlastní pěst? Nebude chybět ani cynická a sarkastická slečna Quillová, její chráněnec Charlie a jeho partner Mateusz, který je původem Polák. Málem bych opomněla na Tanyu, která má v příběhu také své místo.

Co se týče zápletky, ta nebyla nijak zvlášť originální, i když rozuzlení se autorovi povedlo a mě překvapilo. Když však tuto knihu srovnám s předchozím dílem, Jízda byla dle mého názoru povedenější a ve výsledku mě nadchla mnohem více.

Kniha je určena nejen fanouškům Doctora Who a seriálu Class, ale především milovníkům sci-fi příběhů a mimozemšťanů. Tento příběh plný dobrodružství si užijí především mladší čtenáři, neboť kniha spadá do žánru young adult a je pro tyto čtenáře primárně určená.

Pokud máte rádi dobrodružné příběhy a vesmírné boje napříč dimenzemi, nemůže vás tato kniha zklamat.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydává pod labelem #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.

Continue Reading...