RECENZE: Nejdelší den Adama T. | Patrick Ness

autor: Patrick Ness
překlad: Hana Březáková
originální název: Release
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2018
počet stran: 288
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Adam Thorn zažívá svůj nejdelší a zároveň nejbouřlivější den v životě. Ve vztazích se mu nedaří, v práci se vystupňují šéfovy narážky a vše zkomplikuje ještě konflikt s otcem, farářem, který na syna činí vysoké nároky. Adam je gay, navíc ve věku, kdy poznává sám sebe a není si sám sebou až tak jistý. Jeho den je plný střetů, útěků před lidmi a vysvětlování. Nechybí však ani láska, sex a zlomené srdce. Vše se zdá být beznadějné. Najde Adam sílu objevit pravdu o sobě samém?

✽

Nejdelší den Adama T. je nejnovější počin oblíbeného autora Patricka Nesse a zároveň má druhá kniha, kterou jsem si měla možnost od tohoto autora přečíst. Autor je znám tím, že do svých příběhů zařazuje prvky fantasy a u Release to není jinak.

Skutečný svět se prolíná s tím neskutečným, alternativním fantasy světem. V prvním případě sledujeme sedmnáctiletého chlapce Adama Thorna, jehož rodiče jsou zapřísáhlí křesťané, což se neslučuje s Adamovou orientací. Adamův otec je farář a káže ve druhém největším evangelickém kostele ve Frome, matka jako správná manželka duchovního se stará o to, aby jako rodina působili vzorně a jak se patří. Už jen z toho důvodu skrývá Adam svou orientaci. Nejvíce se těší na to, až konečně vypadne z tohohle městečka a odejde studovat na vysokou školu. Jakoukoliv. Hlavně aby byl co nejdál od tohoto místa. Oporu má ve své nejlepší kamarádce Angele, s níž se zná od dětství. Tehdy je spojila jedna nepěkná událost a od té doby jsou nerozlučnou dvojicí. 

Z fantasy linie jsem byla zpočátku zmatená, netušila jsem o co kráčí, ale postupně vše nabývalo jasných obrysů a nakonec se oba příběhy úžasně prolnuly. 

V knize je nejen hodně lásky, zlomených srdcí, ale také sexu, který je popsán opravdu naturalisticky. Z tohoto ohledu to bylo moje první setkání s LGBT literaturou, konkrétně s tímto způsobem popisovaným sexuálním scénám mezi dvěma chlapci. Musím přiznat, že mě ta přímost trochu zaskočila až téměř šokovala, ale v dnešní otevřené době to není obecně nic překvapivého.  

Kniha se čte velmi rychle až skoro sama, stránky ubíhají pod rukama a vy se chcete co nejdřív dozvědět, jak Adamův den skončí a zda se setká i s něčím pozitivním, co by mu dodalo naději, protože ze začátku to tak vůbec nevypadá. Objektivně musím říct, že kniha na čtenáře určitě zapůsobí, hlavně na ty mladší, pro něž je primárně určena.

Co se však týče mého subjektivního hodnocení, až tak nadšená nejsem. Alternativní fantasy příběh mě upřímně vůbec nebavil, ale to je pouze můj problém, neboť fantasy literaturu ani její prvky v literatuře vůbec nevyhledávám. To, že nejsem cílová skupina čtenářů, mi až tak nevadilo, ráda si přečtu zajímavé knihy určené pro mládež, ale orientuji se spíše jiným směrem. Mám ráda napětí, kterého se v tomto druhu literatury nedočkám, což jsem však zde ani neočekávala. Spíše jsem doufala, že mě Adamův příběh určitým způsobem zasáhne, ale žádné emoce mnou bohužel necloumaly.  

Dokážu si však představit čtenáře, které Adamův příběh ohromí, zasáhne jejich srdce a z hlavy jej jen tak nevymažou. Škoda, že se mezi ně nemůžu zařadit. Přesto je to kniha zdařilá a Patrick Ness má můj obdiv.

Nejdelší den Adama T. je křehkou zpovědí sedmnáctiletého kluka, který si nerozumí s rodiči a oni nerozumí jemu (a nesnaží se ho ani pochopit) a hledá únik před sebou samým. Kniha se řadí do žánru young adult a z toho důvodu bych ji doporučila právě mladším čtenářům, které chytne za srdce. 

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart, které tuto knihu vydalo pod značkou #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Skrytá píseň | Valentina Nazarova

autor: Valentina Nazarova
překlad z angličtiny: Katerina Shevkunova
originální název: Девушка с плеером
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2018
počet stran: 384
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Jednadvacetiletá Nika Lukina, která je původem z Ruska, studuje v Londýně marketing. Oplývá krásou a temperamentem a při pohledu na ni máte dojem, že jí nic v životě nechybí. Nika má však jedno tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenia zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Nika se s tím, že se Jenia nikdy nenašla, už pomalu smířila. Jednoho dne však Nika shlédne video z festivalu ve Glastonbury, na kterém se při jednom koncertě rockové kapely mihne v pozadí její sestra přesně v den, kdy se navždy odmlčela. Nika se rozhodne využít moci sociálních sítí a vyvěsí sestřinu starou fotku na Facebook s krátkým příspěvkem, že její sestra kdysi zmizela a byla viděna naposledy jednoho červnového dne na festivalu v Glastonbury. Hned druhý den se Nice ozve sestřina nejlepší kamarádka Hannah. Na to se Nika vydává za Hannah do Notownu, kde bydlela i její sestra. Od té chvíle již nebude návratu a Nika se pustí se vší vervou do pátrání po své zmizelé sestře. 

✽

Skrytá píseň je debutovým románem ruské autorky žijící v Petrohradu Valentiny Nazarovy. Autorka vystudovala kreativní psaní na University of Northampton a je autorkou tří básnických sbírek. Pracuje v oblasti informačních technologií. Její největší vášní je rock a hudební festivaly, což se odrazilo právě v jejím románu.

Kniha začíná korespondencí mezi Nikou a její sestrou Jeniou prostřednictvím Messengeru na Facebooku. Tato korespondence neskončí ani tehdy, když se Jenia jednoho dne odmlčí a na zprávy své sestry Niky nereaguje. Zprvu je Nika vystrašená, že se sestra neozývá, poté naštvaná a nakonec smířená. Krátce po Jeniiném zmizení umírá jejich matka na rakovinu a Nika tak v krátké době ztrácí dva blízké členy rodiny. Otec se znovu ožení a už nikdy nebude nic jako dřív. Možná i proto se Nika rozhodne studovat v Londýně, daleko od otce, macechy a nevlastního bratra, s nimiž si nerozumí. 

Obě sestry nejvíce spojovala právě rocková muzika, která byla jejím srdcím blízká a díky níž dokázaly vyjádřit své niterné pocity a náladu, která je v tu chvíli obklopovala. Nika se právě z toho důvodu rozhodne ke každé zprávě určené sestře, i přesto, že si je nejspíš nikdy nepřečte, napsat interpreta a song, který v tu chvíli vystihuje její citové rozpoložení. Krátce po příjezdu do Notownu se Nika setkává s Hannah, která jí předá krabici se sestřinými věcmi, v níž objeví iPod, který obsahuje Jeniina nejoblíbenější rocková alba, a od té doby ho nedá z ruky. Hudba je totiž pro Niku jako droga, bez níž si neumí představit život. Drží ji nad hlavou v nejtěžších chvílích a pomáhá jí vyrovnat se se ztrátou, která ji postihla.

Kromě krásné obálky, která skvěle vystihuje samotný děj, mě zaujala i originální forma, kterou je příběh podán. Kniha totiž neobsahuje žádné kapitoly, jak bývá zvykem, ale pouze zprávy na Facebooku, které jsou jakýmsi monologem Niky a jsou určené její zmizelé sestře.

Nedílnou součástí příběhu je hudba, která je vlastně hlavní myšlenkou celé knihy. Děj je zcela postaven na ní a celým příběhem tak projde obrovské množství různých kapel, z nichž jedna bude hrát velice důležitou roli.

Autorka má skvělý vypravěčský talent. Už od prvních stránek je čtenář pohlcen příběhem, který je nasáklý dávným tajemstvím a spolu s Nikou bude po malých kouscích odhalovat, kdo vlastně byla Jenia, protože to zprvu není tak jednoznačné. Je možné, že Nika měla o své starší sestře mylné představy? Přece jenom, když se odloučily, bylo Nice třináct let a mohla si o sestře činit falešné iluze.

Autorka ve své knize poukázala na předsudky, které mají místní obyvatelé vůči cizincům. Všechny Rusy spojují s mafií a hážou je do jednoho pytle. Jelikož je autorka také Ruska a v Anglii studovala, bezesporu vycházela z vlastních zkušeností.

Skrytá píseň je napsána čtivým stylem, ději nechybí napětí ani překvapivé zvraty. Některé části mi však přišly natahované nebo dokonce zbytečné. Autorce se však povedlo skvěle vylíčit atmosféru zapadlých anglických městeček a venkovů, ale hlavně vyjádřit povahu místních obyvatel, kteří jako kdyby ustrnuli v čase. Všichni jsou téměř smíření s pochmurným místem, kde se nic neděje a kde doslova chcípl pes. I já jsem měla při čtení občas pocit, že nesu na svých bedrech tíži, která časem dolehne na všechny obyvatele. Dnes již zavřené, ale kdysi prosperující továrny s ponurými a temnými uličkami mi připomínaly město duchů.

Co se týče celkového hodnocení, musím srazit jednu hvězdičku za ne moc povedený závěr. Zápletku považuji za zdařilou, ale celkové vyústění už tolik ne. Ke konci jsem měla pocit, že jsem se ocitla spíše v parodii, než ve skutečném příběhu. Autorka se bohužel nevyvarovala zbytečných klišé, která jsou pro tento žánr typická, čímž důkladně pohřbila pečlivě budovanou atmosféru, již stavěla prakticky od samého začátku. I přes těchto pár negativ se jedná o velice zdařilý debut a já budu pevně doufat, že se dočkáme dalších děl této mladé ruské autorky.

Kniha je napsaná ve stylu young adult literatury, avšak s detektivní zápletkou, u které můžete předpokládat, že bude bližší srdcím náctiletých čtenářů. Není to však tak jednoznačné, neboť žánr young adult je stále více oblíben i u starších čtenářů. Nicméně v prvé řadě si Skrytou píseň užijí všichni fanoušci rockové muziky a milovníci thrillerů, pro které je tato kniha jako stvořená. Skladby dokáží skvěle navodit správnou atmosféru a můžete se tak nechat unášet na vlnách kytarových riffů.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega, kde si Skrytou píseň můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Oni nevědí, co činí | Jussi Valtonen

autor: Jussi Valtonen
překlad: Michal Švec
originální název: He eivät tiedä mitä tekevät
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 488
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Joe Chayefski je úspěšný neurovědec žijící se svou rodinou v  Baltimoru v USA. Jak už to tak bývá, potýká se s mnoha problémy, a to jak obvyklými tak i těmi nezvyklými. Jeho žena je zahlcená prací, starší dcera tráví až příliš mnoho času s nejnovějším smartphonem a k tomu kdosi začal obtěžovat jeho rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Je pravděpodobné, že útoky mají na svědomí ekologičtí aktivisté, mezi něž patří i Joeův syn z předchozího manželství, který žije s matkou ve Finsku. Joe bude muset přehodnotit svůj dosavadní život, abych ochránil svou novou rodinu. 

✽

Oni nevědí, co činí je v prvé řadě psychologickým dramatem odehrávajícím se v blízké budoucnosti, ve níž jsou na vrcholu technologické firmy, mediální monopoly a farmaceutický průmysl. Kniha je rovněž řazena i do tzv. techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu.

Příběh začíná v roce 1994, tedy v době, kdy na Joea čeká slibná kariéra vědce na nejprestižnějších vědeckých ústavech v USA, ale on se i přesto rozhodne pro život ve Finsku s manželkou Alinou, která odtud pochází. Krátce po jejich seznámení Alina otěhotní a mladí lidé se vezmou. Narodí se jim syn Samuel, ale manželství není šťastné, neboť si oba představovali svůj život odlišně. Ukáže se, že rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou jsou markantnější než si oba původně mysleli. Joe není spokojen se svou prací ve finském výzkumném ústavu a má pocit, že jeho práce nemá žádný smysl. Naproti tomu si Alina neumí představit život v USA, doma je přece tady, ve Finsku. Když Joe dostane pracovní nabídku z Massachusettském technologickém institutu, dlouho neváhá. Alinu s malým Samuelem nechává ve Finsku a odjíždí do USA.

Po bezmála dvaceti letech se opět setkáváme s Joem, který je úspěšným neurovědcem zabývajícím se výzkumem a léčbou extrastriatální refrakční amblyopie, který svým výzkumem přispěl k tomu, že se tato oční vada dá léčit již v dětském věku a dospělí pacienti poté vidí normálně. Výzkum je však podmíněn laboratorními pokusy na zvířatech, které jsou trnem v oku ekologickým aktivistům. Vlastní Joeův výzkum však není jediným problémem valícím se na jeho rodinu. Starší dcera se stane obětí zneužívání jedné bezohledné technologické firmy a Joe je nucen přehodnotit své postoje, aby ochránil svou rodinu.

Kniha Oni nevědí, co činí se věnuje aktuálním tématům dnešní doby, kterými jsou nejen nejmodernější technologie, ale též prostředí výzkumných ústavů a s nimi spojené pokusy na zvířatech. Tato kniha ukazuje rozdílný pohled všech dotčených stran, jimiž jsou samozřejmě vědci, kteří svůj výzkum zakládají právě na laboratorních pokusech, ale také obyčejní lidé, kteří na tuto problematiku neměli vlastní názor do doby, než onu hrůzu uviděli na vlastní oči. 

Pohledy všech vypravěčů se střídají a čtenář má tak možnost nahlédnout do mysli a pocitů všech postav tohoto velkolepého románu. Tento román je v prvé řadě úžasný v tom, že dokáže oslovit široké spektrum čtenářů - od mladých lidí, po střední generaci, od nejrůznějších univerzitních profesorů po ekologické aktivisty, taktéž Evropany i Američany. Každý si v tom najde to své a bude mít k jedné straně blíže než k druhé. Soupeří zde nejrůznější protikladné názory, z nichž není žádný definitivně potvrzen, ale ani vyvrácen.

Velmi mě zaujaly vykreslené rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou, které byly patrné z mnoha aspektů a působily věrohodně. Mnoho českých čtenářů se jistě pozastaví nad typickou americkou výchovou, která byla patrná z chování Rebeccy k rodičům. Zajímavé bylo odlišné vnímání vědy a vědeckého zkoumání z pohledu Evropana a Američana.

I když je kniha psána pro široké spektrum čtenářů, neosloví každého jednotlivce. Problémem této knihy je její obsáhlost a stížená srozumitelnost co se týče nejrůznějších technologických postupů a popisů v knize obsažených, a to zejména pro laiky. Pozorným čtením se s tím však dá vypořádat vcelku obstojně, ale některé čtenáře to může odradit. Na knize je zvláštní, že se čte velmi pomalu. Čas s ní ubíhal úplně jiným tempem, než jsem byla zvyklá. Přemýšlela jsem, čím by to mohlo být, ale nejspíš autorovým stylem, jehož postavy se často ohlížely do minulosti a vyprávění tím ztrácelo na dynamičnosti.

Co se týče obálky, na níž jsou vyobrazeny cikády, které mají v románu také svou roli, ta je úžasně graficky zpracovaná a zaujme čtenářovo oko na první pohled.

Závěrem bych ráda uvedla, že i když se jedná o trochu náročnější čtení, které stylem, jakým je kniha napsaná, nezaujme každého čtenáře, vaši pozornost si rozhodně zaslouží, ať už tématy, jimž se věnuje, ale především aktuálností a obavami z blízké budoucnosti, kdy veškerou moc mohou převzít různě vyspělé technologie.

✰✰✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Leda, kde si můžete také knihu Oni nevědí, co činí koupit.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Kamenná opice / Zkurvenej příběh / Měla jsi vůbec někdy rodinu?

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Dnes bych vám ráda představila tři velice odlišné knihy, které jsem měla půjčené z knihovny a měla možnost si přečíst. Doufám, že vás některá knížka blíže zaujme a třeba se rozhodnete si ji přečíst.

Kamenná opice│Jeffery Deaver

Stručný obsah:

Čtvrtý případ se sympatickým detektivem Lincolnem Rhymem a jeho týmem.

K Long Islandu míří velká čínská nákladní loď s čínskými uprchlíky. Americké úřady se dozvěděly, že na palubě se nachází i mezinárodně hledaný zločinec zvaný Duch a požádají proto Lincolna Rhyma a Amélii Sachsovou o spolupráci. Pobřežní hlídka se vydává Ducha zatknout, loď však exploduje a Duch uniká na člunu. Na dvou dalších člunech unikají i uprchlíci a Duchoví někdejší spolupasažéři, což Duch vnímá jako ohrožení své osoby a snaží se uprchlíky zlikvidovat. Dvě rodiny přežijí a Duch se ukryje v čínské čtvrti New Yorku a za pomoci podsvětí se chystá rodiny vyhledat a zavraždit. Lincoln Rhyme se spojí s čínským detektivem Sonnym Li, který ho zasvětí do čínské kultury a zvyků. Rhyme začíná shromažďovat důkazy, které ho mohou dovést k úspěchu, ale i ke smrti.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Je to již nějaká doba, kdy jsem naposledy četla sérii s Lincolnem Rhymem a když se mi naskytla příležitost půjčit si tuto knihu, neváhala jsem.

Dosud mám přečtené tyto knihy s Lincolnem Rhymem v hlavní roli: Sběratel kostí, Prázdné křeslo, Kamenná opice a Sběratel kůží. Po přečtení Kamenné opice se můj žebříček nezměnil a stále vede Prázdné křeslo, které se mi dosud líbilo nejvíc.

Stručné zhodnocení:
Proti Rhymeovi tentokrát stojí silný soupeř, který se jen tak nevzdává a jde si tvrdě za svým cílem. Rhymeovi naštěstí pomáhá čínský detektiv Sonny Li, který Lincolna zasvětí do čínské kultury a zvyků, aby mohl rychleji pochopit myšlení a další kroky Ducha. Těmto nebezpečným převaděčům se říká hadí hlavy a není radno si s nimi zahrávat.

Sonnyho Li si určitě oblíbíte stejně jako já. Je to opravdu skvěle napsaná postava, která mě po celou knihu nesmírně bavila. A ta mluva! Navíc bylo vidět, že si s Lincolnem padli do noty a skvěle se doplňovali.

Děj mi přišel občas dlouhavý a některé pasáže zbytečně natahované. Autor se často v některých situacích opakoval, zejména co se týče Amélie a její artritidy, kterou nám připomínal snad pokaždé, co se Amélie objevila na scéně. Zajímavé však byly informace o čínské kultuře, které nám autor naservíroval a čtenář měl tak možnost dozvědět se o této zajímavé zemi mnohem více. Často se mi však pletla čínská jména a občas jsem se ztrácela, kdo je kdo, hlavně ze začátku. Příběh měl spád, napětí také nechybělo a ani nečekané zvraty, přesně tak, jak jste na ně u autora zvyklí. Z knihy nejsem zklamaná, ale čekala jsem malinko víc.

✰✰✰✰

Zkurvenej příběh│Bernard Minier

Stručný obsah:
Bernard Minier tentokrát opouští Pyreneje a svůj příběh zasazuje do Ameriky, konkrétně na sever od Seattlu, kde se táhne řetězec jen trajektem přístupných ostrovů, jenž jsou po celý rok obklopeny mlhou. Na jednom z nich - Glass Islandu - žije šestnáctiletý Henry, kterého právě opouští jeho přítelkyně Naomi. Když je další den Naomi nalezena mrtvá, Henry se dostává do centra pozornosti všech obyvatel, kteří na ostrově žijí. Je právě on pachatelem vraždy?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Po Mrazu, který se mi líbil a Kruhu, který už tolik ne, jsem se rozhodla zkusit Minierův samostatný román. Před časem mě nalákala recenze z blogu Knižní velryby a teď jsem se konečně ke knize dostala.

Stručné zhodnocení:

Tento víc jak šesti set stránkový román jsem přečetla během čtyř dnů a po celou dobu čtení se u mě střídaly pocity nudy a nadšení. Autor píše opravdu rozvláčně. Co někteří autoři zvládnou vystihnout v jednom odstavci, Minier rozepíše na čtyři strany. Věřím, že to může některé čtenáře odradit a knihu můžou předčasně odložit. Já jsem vytrvala hlavně kvůli tomu, že jsem se chtěla dozvědět, jaký bude onen překvapivý konec, o němž jsem ze všech stran slyšela. Musím tedy před autorem smeknout, protože rozuzlení bylo famózní, nečekané a dost originální. Jen ta cesta k němu byla trnitá a místy zdlouhavá. Neškodilo by děj o něco  zkrátit, příběh by dostal ten správný náboj a udržel by čtenáře v napětí, protože napětí bylo to, co knize nejvíc chybělo. Napínavé scény tam sice byly, ale bylo jich jako šafránu. Co se týče šestnáctiletého hlavního hrdiny, u něj mi vadila občas příliš "dospělá" mluva a oslovování "maminko". Nevěřím totiž, že by šestnáctiletý puberťák takhle oslovoval svoji mámu. Na knize se mi líbilo atraktivní prostředí, atmosféra věčně zamlženého ostrova, který je dostupný jen přes trajekt a celkem slušná zápletka vystavěná na tajemství a lžích. Přesto hodnotím jako průměr.

✰✰✰

Měla jsi vůbec někdy rodinu?│Bill Clegg

Stručný obsah:
V předvečer dceřiny svatby se domem June Reidové ozývá výbuch, který uvnitř pohřbí celou její rodinu. June byla u domu a celou hrůzu sledovala vlastníma očima. Krátce po pohřbu odjíždí zlomená June stovky kilometrů od svého domova, kdesi k oceánu, a ubytuje se v motelu, na který má její dcera pěkné vzpomínky. June zde přemýšlí nad minulostí a o chybách, jichž se dopustila při výchově své dcery Lolly i při budování vztahu s partnerem Lukem a které vedly až ke tragickému konci. Není to však jen June, která ke čtenáři prostřednictvím autora promlouvá, ale i další postavy, jich se tragédie dotkla. Vyprávění každého vede k ucelenému obrazu a čtenář má tak možnost zjistit, co se ten den skutečně stalo.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Knihu jsem zaznamenala až s recenzí Kristýnky z blogu The Book Talk Blog. V knihovně jsem na ni narazila u novinek, tak jsem si ji půjčila.

Stručné zhodnocení:
U knihy mě překvapil její formát, který je menší velikosti než bývá zvykem. Na živo je knížka mnohem sympatičtější a dokonce jsem přišla na chuť i její obálce, která mě zprvu spíše odrazovala. 

Celkový příběh je tvořen menšími střípky vyprávění různých postav, kterých se osobně dotkla tragédie, jež potkala především June Reidovou. Ale nejen ona přišla o někoho blízkého. Všichni se těšili na nadcházející svatbu a místo ní se konal pohřeb. Každý se s touto situací vyrovnával po svém, stejně tak, jako se každý jinak vyrovnává se svým smutkem. Autorovi se podařilo prostřednictvím různých lidských osudů čtenáři přiblížit, jak se každý člověk s tragédií vyrovnává jiným způsobem. Četba to nebyla vůbec jednoduchá, často jsem si musela dělat mezi čtením pauzu, abych dokázala vše vstřebat. Jediné, s čím jsem měla velký problém, bylo velké množství postav, které mi na začátku trochu zkomplikovalo čtení. Navíc střídání ich-formy a er-formy tomu moc nepomáhalo. Až jsem si zapamatovala postavy, konečně jsem se mohla soustředit a plně ponořit do příběhu. Poslední  kapitola vyjádřila tolik myšlenek, nad kterými budete hloubat a jimž dáte jistě za pravdu, stejně jako já.

✰✰✰✰

Continue Reading...

RECENZE: Žena v okně | A J. Finn

autor: A. J. Finn

překlad: Jiří Kobělka
originální název: The Woman in the Window
nakladatelství: Motto
rok vydání: 2017
počet stran: 352
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Anna Foxová, vypravěčka tohoto příběhu, žije sama uzavřená ve velkém domě a už několik měsíců nevyšla ven. Celé dny tráví popíjením vína a sledováním starých černobílých filmů, když zrovna nešpehuje sousedy. Pozoruje je skrz fotoaparát a ví o nich téměř vše. Jednoho dne se do domu přes ulici nastěhují noví sousedé Russelovi, kteří na první pohled vypadají jako normální a slušná rodina. Jenže pak Anna zahlédne něco, co neměla. Její už tak nejistý a vratký svět se začne bortit a Anna netuší, co je pravda a co jen pouhá představa. Nikdo a nic není takové, jak se zdá. Kdo je vlastně v nebezpečí? 

✽

Vydání knihy předcházel malý boom. Nestává se totiž často, aby kniha vyšla dříve v zahraničí než v originále. Čeští čtenáři tak zažili premiéru a měli možnost si přečíst knihu jako první.

Po dlouhé době jsem se setkala s knihou, jejímuž příběhu nepředchází žádný úvod či prolog a čtenář je ihned vržen do světa hlavní hrdinky a jejích myšlenek.

Začátek byl pro mě rozpačitý, zdál se mi hodně rozvláčný a prostý jakéhokoliv smysluplného děje.  Po překročení sté strany jsem stále netušila, co si o Anně a celém příběhu myslet. Děj je psán formou jakéhosi deníku, do něhož si Anna zapisuje své myšlenky, trápení a vylévá si své srdce. Myslím si, že toto autor pojal velice dobře a uvěřitelně a považuji to za jeho dobrý tah, protože co jiného chcete dělat, když nemůžete opustit svůj dům, než svěřovat se deníku. Příběh se mi tak velmi nevtíravým způsobem dostával pod kůži a za polovinou jsem knihu nemohla vůbec odložit. 

Anna trpí agorafobií, což obecně je strach z otevřených prostranství, a je tedy zavřená doma, kde se cítí v bezpečí, už skoro rok. Z domu sice nevychází, protože u ní toto vede k panice až k bezvědomí, ale je schopna přijímat návštěvy. Celé dny popíjí merlot, kterým zapíjí své léky a sleduje staré černobílé filmy. Ve volných chvílích pomáhá podobně nemocným lidem prostřednictvím chatu na fóru Agora. Anna je totiž dětská psycholožka a ví, jak s takovými lidmi mluvit a hlavně jak jim pomoct. Její velkou zálibou však je sledování sousedů pomocí fotoaparátu Nikonu s teleobjektivem. Ví tak o každém téměř vše. Záhy se vedle ní nastěhují noví sousedé Russelovi, kteří na první pohled působí jako normální rodina. Brzy však dojde k incidentu, který Anna zahlédne ze svého okna a který se odehraje právě v sousedově domě. Situace vypadá opravdu vážně a Anna se pokusí opustit svůj byt, aby zachránila člověka v nouzi. Bohužel na ni silně dolehne její nemoc a skončí na psychiatrii. Od té doby ji budou všichni přesvědčovat, že se nic nestalo a že si celý incident její mysl vybájila. Nevěří jí nejbližší a dokonce ani policie. Sama Anna o sobě začne pochybovat a neví, co je skutečnost. Anna brzy nabývá dojmu, že se mohlo jednat o halucinaci vyvolanou požitým alkoholem v kombinaci s psychotropními léky, které jí předepsal její psychiatr. Co je pravda a co lež? Co skutečnost a co pouhá halucinace?

Žena v okně je skvěle vystavěný psychologický thriller s detektivními prvky, který si oblíbí výhradně čtenáři tohoto žánru. Nejedná se o žádný tuctový příběh, ač tak může na první pohled působit. Příběh vám zpočátku bude připadat fádní, nudný a nezajímavý, ale závěr vám opravdu vyrazí dech. Zpětně budete na knihu pohlížet úplně jinak a mnohdy nic neříkající repliky ze starých černobílých filmů, jež Anna sleduje a které zpočátku působí samoúčelně, nabudou v závěru úplně jiných rozměrů.

Autor dokáže čtenáře skvěle obalamutit a stejně jako Anna nebudete tušit, zda se jedná o skutečnost nebo pouhý blud. I přes počáteční antipatie, které jsem cítila k hlavní hrdince, jsem si ji v závěru oblíbila a fandila ji. V této knize není opravdu nic takové, jaké se zdá a radím vám, nevěřte nikomu. Pokud budete stejně pozorní jako já, část zápletky odhalíte dříve, než vám ji autor s velkou pompou odkryje sám. Možná vám dokonce přeběhne i mráz po zádech, protože se jedná velmi o nečekaný zvrat, který mnohé šokuje. Takové já v knihách miluji. Navíc je děj plný skvělých tipů na staré černobílé thrillery, které ozvláštňují celou atmosféru knihy. Já si jich hned několik vypsala a třeba takové Okno do dvora od Alfreda Hitchcocka si píšu mezi ty filmy, které nutně musím shlédnout co nejdříve.

Jsem si však jistá, že Žena v okně neosloví všechny cílové čtenáře. Setkala jsem se s názory, že hlavní hrdinka se až nápadně podobá Rachel z Dívky ve vlaku a celá kniha má podobný koncept. S tímto tvrzením nesouhlasím. Alkoholismus a blouznění hlavních hrdinek skýtá určitou podobnost, ale oba příběhy jsou rozdílné a odvíjí se zcela jiným směrem. Troufám si též tvrdit, že pokud se vám Dívka ve vlaku nelíbila, Žena v okně vás asi taky nezaujme, ale platí to samozřejmě i naopak. Nechci vás však v žádném případě odrazovat a rozhodně doporučuji, abyste Ženě v okně dali určitou šanci.

Pokud tedy překousnete pomalejší začátek, budete odměněni překvapivým závěrem s nejedním nečekaným zvratem. V tom případě vám zaručuji skvělý čtenářský zážitek.

Knihu doporučuji zejména čtenářům, kteří by rádi objevili v tomto žánru něco nového a přečetli si něco, co tu ještě nebylo. Žena v okně se však bude líbit i nováčkům a začínajícím čtenářům, kteří na poli psychothrilleru ještě nejsou tak zběhlí. 

✰✰✰✰✰

Jaký máte názor vy? Jste spíše odpůrci nebo příznivci této knihy?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: Dítě Stasi | David Young

autor: David Young
překlad: Eva Brožová
originální název: Stasi Child
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2018
počet stran: 336
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Nadporučice Karin Müllerová a její zástupce Werner Tilsner jsou zavoláni k naléhavému případu. Na hřbitově blízko Berlínské zdi je nalezeno zohavené tělo mladé dívky, která se podle prvotního ohledání stop snažila prchnout přes Zeď, ale ze Západu. Vyšetřování smrdí od počátku. Karin má jako členka Lidové policie z Východu omezené pravomoce, Stasi chce znát identitu mrtvé dívky, ale nepřeje si, aby vyšetřovatelka znala příliš mnoho odpovědí. Brzy je jasné, že někdo manipuloval s důkazy. Vyšetřování zavede Karin na ostrov Rujána do výchovného ústavu pro mládež Prora Ost. Müllerová navzdory doporučení sleduje stopu, která překvapivě souvisí s někým jí velmi blízkým...

✽

Dítě Stasi je nejnovějším thrillerem z produkce nakladatelství Jota, který vyšel v letošním roce. Autorem románu je David Young, který knihu napsal v rámci studia kriminálního thrilleru na University of London, s nímž získal výroční cenu za svůj debut. Autor se  nyní věnuje psaní na plný úvazek. Předtím však studoval humanitní studia na Bristolské polytechnice se zaměřením na moderní historii. Poté vystřídal několik zaměstnání. Kniha Dítě Stasi získala několik literárních cen, mimo jiné např. cenu CWA Endeavor Historical Dagger za nejlepší historický kriminální román roku 2016.

Příběh se odehrává ve Východním Berlíně v polovině sedmdesátých let minulého století v komunistickém východním Německu. Zajímavostí je, že Německá demokratická republika měla jednu z nejvyšších životních úrovní v celém východním bloku. NDR byla spojována s obávaným Ministerstvem státní bezpečnosti, známějším pod názvem Stasi. Vyšetřování kriminálních činů bylo obvykle v kompetenci Lidové policie, pokud však měl případ významný politický podtext, převzala ho Stasi, která měla vlastní kriminální sekci.

Hlavní postavou tohoto románu je třicetiletá nadporučice Karin Müllerová, která jako jediná (žena a takto mladá) šéfuje oddělení vražd v celé NDR. Je vdaná, manželství však zažívá krizi. Karin si z minulosti nese ošklivý zážitek, který zapříčinil, že už nemůže mít nikdy děti, což ovlivní i její touhu vypátrat vraha mladého děvčete, i přes překážky, které jí klade nejen Stasi. Co se týče její postavy, v thrillerech tohoto typu už je zvykem, že hlavní postava si nese z minulosti nějaký druh traumatu, který se výrazně podepíše na utváření její osobnosti. Musím se přiznat, že v tomto románu mi to nijak nevadilo, nevyznívalo to samoúčelně ani rušivě. Autor netlačil na pilu, jen občas cosi naznačil, takže čtenář pochopí, že hlavní hrdinka kdysi zažila něco strašného, ale v jejích myšlenkách se k tomu nevrací tolik, jako jsem se s tím setkala v jiných knihách. Co Karin zažila a s čím se musela postupně vyrovnat, se čtenář dozví až na samém konci.

Z doby, do níž autor zasadil svůj příběh, a atmosféry, které tím vytvořil, jsem byla opravdu nadšená. Vše podtrhla právě panující zima a všudypřítomný sníh, který vystihl chladnokrevnost té doby. Myslím si, že kdyby se příběh odehrával v létě, nevytvořil by tu správně "chladnou" atmosféru komunismu a děj by nepůsobil až tak mrazivě.

Sníh mi připomněl, že je třeba zhodnotit i obálku, která je dle mého názoru povedená. Dobře zvolené barvy v kombinaci se stopami ve sněhu a výhledem na Berlín a Zeď zaujmou na první pohled. Já osobně se na tu obálku nemůžu vynadívat. 

Co se týče zápletky, kterou autor vytvořil, ta není v žánru krimi nijak originální, ale její zpracování se mi líbilo. Napínavé vyšetřování se střídá s retrospektivním vyprávěním, které nám zpočátku nedává žádný smysl, ale později do sebe vše perfektně zapadne. Nic není jasné až do samého závěru, i přesto, že čtenář má své podezření a představy, kdo za tím stojí. Konec je nabitý akcí, plný napětí i zvratů, které nebudete čekat. Samotný závěr mi však přišel trochu natahovaný a posledních třicet stran jsem už nezažívala takové emoce, jaké se mnou cloumaly na předchozích stranách. 

Na konci se čtenář dozví, že se sice jedná o fiktivní román, ale některé části příběhu vycházejí ze skutečných událostí. Ty právě v závěrečné poznámce autor objasňuje a uvádí je na pravou míru.

Dítě Stasi je velmi čtivý thriller, který připomíná nechutné praktiky Stasi a jiných podobných organizací té doby. Tím je určitě výjimečný, a to i přesto, že kriminální zápletka není nijak zvlášť originální, jak jsem již výše uvedla. Přesto se jedná o román, který přečtete jedním dechem a odložíte jej až s poslední přečtenou stranou. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské a nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...