RECENZE: V rouše beránčím | Simo Hiltunen

autor: Simo Hiltunen
překlad: Linda Dejdarová
originální název: Lampaan vaatteissa (2015)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2019
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

Lauri Kivi pracuje jako novinář kriminální rubriky na rozsáhlém článku o rodinných vraždách, a to krátce poté, kdy přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky. Brzy vyjde najevo, že se nejedná o náhodné vraždy…

Sám Lauri má na dětství špatné vzpomínky, neboť v jejich rodině vládl násilnický otec, který nešel pro ránu daleko. Psaní článku tak Lauriho zavede hluboko do minulosti, do vlastních vzpomínek na ošklivé dětství, ale také do života jeho dospívající dcery.

✽

Když mi Bookmedia nabídlo severský thriller V rouše beránčím finského autora Sima Hiltunena s drobným upozorněním na to, že se jedná výhradně o čtení pro silné žaludky, zpozorněla jsem a nabídku přijala. Na knižních databázích sice kniha nemá příliš vysoké hodnocení, ale nenechala jsem se jím ovlivnit a chtěla si udělat vlastní názor. Jak tedy mé čtení dopadlo, si můžete přečíst v recenzi níže.

Celá kniha, potažmo děj působí dost depresivně a syrově už od prvních stránek. Tak má dobrý severský román působit. Ráda bych však upozornila, že se nejedná o čistokrevný thriller, ač se tak na první dojem může zdát, ale spíše o jakési rodinné a psychologické drama s prvky thrilleru. 

Autor nastiňuje dvě dějové linky, z nichž jedna vypráví současný příběh Lauriho Kiviho, a druhá zabíhá do minulosti a seznamuje čtenáře s Kiviho zdrcujícím dětstvím a co jej formovalo do dnešní podoby. Násilí se v rodině předává z generace na generaci a je tedy jasné, že ani Laurimu se nevyhne. V té první linii tedy sledujeme Lauriho a jeho práci novináře v kriminální rubrice. Když prosákne, že na Štědrý den zavraždil otec své dvě děti před očima jejich matky, Lauri se snaží být u případu první a napsat exkluzivní článek. Policie je však skoupá na slovo a jen nerada pouští informace ven. Lauri se tak pustí po stopách tzv. rodinných vražd, zpovídá rodinné příslušníky a snaží se nahlédnout do mysli vrahů.

Potud měla kniha velký potenciál. Asi tak do poloviny mě příběh hodně bavil, a když nastoupilo pátrání po rodinných vraždách, čekala jsem skvělou jízdu. Bohužel ta byla neustále přerušována vzpomínkami na Lauriho minulost, která výrazně zpomalovala už tak ne příliš rychlé tempo příběhu. Odkrývání bolesti, kterou musel Lauri od dětství snášet, jsem brala velmi vážně, často jsem se do jeho pocitů vžívala a nechápala, jak někdo může být takových činů schopen. Přesto hlavní linie příběhu byla ne vždy úplně šťastně utnuta a skok do minulosti mě připravil o jakékoliv napětí, jehož budování se autorovi ne vždy dařilo.

Druhá polovina, počínaje událostí, kdy byl Lauri zatčen, byla stránku od stránky slabší a nevěrohodnější, a to přesně kvůli důkazům k Lauriho zatčení, které bylo postaveno na nesmyslném základě a už jsem horko těžko věřila autorovi a jeho příběhu. Odkrývání pachatele působilo místy směšně a neuvěřitelně, stejně tak motiv činu. Autor Finsko vyobrazil jako plné psychopatů, násilníků, tyranů, prznitelů dětí atd. Jestli bylo autorovým záměrem šokovat, tak se mu to vydařilo. Kniha rozhodně není určená pro slabší povahy, k čemuž mám po přečtení již pochopení. 

Podle mého názoru si autor ublížil rozvláčností textu, nešťastným střídáním současnosti s minulostí a pomalým tempem, které v závěru sice gradovalo, ale nejspíš se mihlo účinkem. Celkový autorův nápad nebyl vůbec špatný, ale doporučovala bych text proškrtat a zbytečné, nicneříkající a pro děj nedůležité popisy vynechat. Zpracování knihy mě tedy moc nenadchlo.

Knihu bych doporučila čtenářům, kteří se nebojí delšího a popisnějšího textu a raději sáhnou po severském psychologickém dramatu s prvky thrilleru a počítají se syrovějším podáním celého příběhu. V tom případě věřím, že by se vám kniha V rouše beránčím mohla líbit.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Ivě Kulihové z KNIHCENTRUM.cz, kde si také můžete knihu V rouše beránčím koupit.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Co když zemřu, než se probudím | Muž bez psa | Krvavé svatební šaty

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po krátké době mám pro vás opět článek se třemi minirecenzemi na knihy, které jsem nedávno přečetla, a sice Co když zemřu, než se probudím od Emily Koch, Muž bez psa od Håkana Nessera a do třetice Krvavé svatební šaty, které napsal Pierre Lemaitre. Doufám, že vám mé recenze menšího formátu třeba pomohou s výběrem knihy.

Co když zemřu, než se probudím | Emily Koch

Stručná anotace:

Všichni jsou přesvědčeni, že Alex je v kómatu, z něhož se už pravděpodobně nikdy neprobere. Zatímco jeho rodina diskutuje o možnosti odpojení Alexe od přístrojů, samotný Alex může jen naslouchat. Bea, Alexova přítelkyně, se nemůže se situací smířit a probíhá u ní vnitřní boj, jak se s touto možností vyrovnat. Alex začne mít brzy podezření, že nehoda, která ho upoutala na lůžko, nebyla pouhou nehodou, ale že mu někdo usiloval o život. A ten někdo je stále na svobodě. Alex pátrá ve své minulosti a snaží se najít vodítka, která by ho dovedla k pachateli. Zároveň se snaží přijít na to, jak ochránit svou rodinu.

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Tato kniha mě zaujala hned, jak vyšla. Kdysi jsem četla knihu s podobným tématem od Joy Fielding Ještě mě nezabíjej, která se mi hodně líbila. Očekávala jsem něco v podobném duchu.

Stručné zhodnocení:

Předně bych chtěla uvést, že v tomto se případě nejedná o thriller. Prvky thrilleru se v knize objeví, ale jen okrajově, stejně tak jako pátrání po možném pachateli. Příběh vypráví Alex, který je po domnělé nehodě upoután na lůžko - nemůže se hýbat, ani mluvit, ale přesto slyší, co se kolem něj děje. Na den, kdy se stala nehoda, si nevzpomíná, ale snaží se pohledy do minulosti dopátrat pravdy. Děj se rozvíjí velice pozvolna, než Alex vůbec pochopí, že nehoda nebyla žádnou nehodou, uběhne hodně stránek. Autorka má můj obdiv za to, že se rozhodla vytvořit příběh vystavěný pouze na myšlenkových pochodech člověka v kómatu. Na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, se kniha v tomto ohledu velmi povedla. Bohužel tempo příběhu je pomalejší, jedná se spíše o psychologické drama s detektivní zápletkou, ale kvůli tomu, že čtenář očekává thriller a s ním spojené napětí, může být v závěru zklamaný. Závěrečná třetina se věnuje právě zmíněné detektivní zápletce a dokonce se čtenář dočká i nějakého toho napětí. V tomto ohledu se však nejedná o nic světoborného - vodítka čtenář nemá žádná a vše se dozví z úst samotného pachatele. SPOILER (po označení myší): Samotný konec mě celkem naštval, čekala jsem happyend, ale k němu nedošlo. Závěr mě šokoval, stále jsem doufala, že se Alex probere. Po dočtení jsem měla celkem špatný pocit a sedla na mě depka. Kniha za přečtení rozhodně stojí a na debut se jedná o povedené dílo. Jen jsem měla bohužel jiná očekávání.

✰✰✰

Muž bez psa | Håkan Nesser

Stručná anotace:

Příběh začíná podrobnými popisy vztahů rodiny Hermanssonovy, která se v předvánoční čas sejde z důvodu dvojí oslavy narozenin – nejstarší dcera Ebba slaví čtyřicítku a její otec Karl-Erik šedesát pět let. K rodičům Karlu-Erikovi a Rosemarie přijíždí syn Robert, jehož nechvalně proslavilo účinkování v reality show „Zajatci z ostrova Koh Fuk“, dále dcera Ebba s manželem Leifem a dětmi Henrikem a Kristofferem, a konečně dcera Kristina s manželem Jakobem a batoletem Kelvinem. První noc záhadně zmizí Robert, jemuž se zpočátku nikdo ani nediví, druhou noc však zmizí i devatenáctiletý Henrik, nadějný student práv. Jaká je pravděpodobnost, že zmizí hned dva členové rodiny a jejich zmizení nebude spolu souviset? Přesně tuhle otázku si položí Gunnar Barbarotti, policejní komisař s italskými kořeny, který dostane tento záludný případ na starosti. 

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Knížku jsem si koupila ve slevách, a jelikož mě autor zaujal už dřívější knihou Vlaštovka, kočka, růže, smrt, neváhala jsem a knihu si koupila. Nyní jsem usoudila, že přišel vhodný čas na její přečtení.

Stručné zhodnocení:

Autor je skvělý vypravěč, ve výsledku mi ani nevadilo, že začátek byl na mě trochu delší a zabýval se detailními popisy rodinných vztahů a vazeb jedné obyčejné švédské rodiny, jež byly pro následující směr příběhu důležité. Seznamujeme se s rodinou, jejíž členové skrývají jedno menší či větší tajemství, z nichž některá se odhalí až na samém konci. Musím pochválit autora, že stvořil policistu, který není nijak zatížen démony z minulosti, jedná se o obyčejného chlapíka a otce zároveň, jenž uzavřel vtipnou dohodu s Bohem, která pobaví snad každého čtenáře. Vytknout autorovi musím jen jednu věc – často odhalí pravdu čtenáři dříve, než se o ní dozvědí postavy v příběhu. Já osobně ráda odhaluji zároveň s postavami, příběh pak působí tajemněji a já si užívám překvapivá odhalení. Na závěr bych ještě ráda vyzdvihla překlad, který je znamenitý a i díky němu jsem si četbu maximálně užila. Přesto knihu vřele doporučuji, zejména však těm čtenářům, kteří mají rádi ne příliš krvavé detektivní romány sice s jednoduchou zápletkou, ale za to skvěle zpracovanou.

✰✰✰✰

Krvavé svatební šaty | Pierre Lemaitre

Stručná anotace:

Hlavní hrdinku Sophii trápí výpadky paměti. Je roztržitá, stále unavená a třese se. Děsí ji události, na něž si nemůže vzpomenout, ale zároveň ji děsí vlastní minulost, kterou nemůže vymazat z hlavy. Když jednoho dne objeví chlapce, kterého měla jako chůva na starosti, brutálně zavražděného, utíká, protože její vysvětlení pod tíhou důkazů nemůže za žádnou cenu obstát. Plánuje nový život s mužem, kterého potká na seznamce. Brzy se ukáže, že není jediná, která skrývá nějaké tajemství. 

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Knížku jsem blíže zaznamenala až na knižních účtech na Instagramu a zaujala mě nejen podle obálky, ale i podle názvu. Když jsem vyhrála možnost vybrat si e-knihu na Palmknihách, dlouho jsem se nerozmýšlela.

Stručné zhodnocení:

Kniha je rozdělena na tři části, z nichž první je bezkonkurenčně nejlepší. Autor napsal drsný, nervydrásající příběh, ve kterém hraje hlavní roli šílenost. Co se přihodilo Sophii, že se z ní stala taková troska, jejíž cesta je neustále dlážděná umírajícími lidmi? První část autor napsal opravdu brilantně. Byla jsem doslova šokována, jakým směrem se kniha ubírala, a když Sophie objevila mrtvého chlapce, obávala jsem se, že nebudu schopna číst dál. Naštěstí jsem vytrvala. Druhá část knihy odhalila velký kus pravdy a příběh tak ztratil na tajemnosti, což byla škoda. Třetí část směřovala k očekávanému konci, ale to nic neměnilo na tom, že autor napsal skvělý a drsný thriller o psychickém i fyzickém zneužívání a pomstě. Plný počet hodnocení si však kniha dle mého nezasloužila, neboť, jak jsem výše uvedla, příběh po skončení první části ztratil atmosféru, v níž se odráželo šílenství, které bylo patrné z každého řádku. Nepomohla tomu ani zbytečně zdlouhavá druhá část. Do třetice musím vytknout některé scény, které byly dle mého přitažené za vlasy a působily na mě dosti nevěrohodně. I přes drobné výtky se jedná o můj osobní objev roku a rozhodně se poohlédnu po dalších autorových knihách. Doporučuji milovníkům psychothrillerů, kteří se nebojí drsnějších scén.

✰✰✰✰

Continue Reading...

RECENZE: Oni nevědí, co činí | Jussi Valtonen

autor: Jussi Valtonen
překlad: Michal Švec
originální název: He eivät tiedä mitä tekevät
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 488
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Joe Chayefski je úspěšný neurovědec žijící se svou rodinou v  Baltimoru v USA. Jak už to tak bývá, potýká se s mnoha problémy, a to jak obvyklými tak i těmi nezvyklými. Jeho žena je zahlcená prací, starší dcera tráví až příliš mnoho času s nejnovějším smartphonem a k tomu kdosi začal obtěžovat jeho rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Je pravděpodobné, že útoky mají na svědomí ekologičtí aktivisté, mezi něž patří i Joeův syn z předchozího manželství, který žije s matkou ve Finsku. Joe bude muset přehodnotit svůj dosavadní život, abych ochránil svou novou rodinu. 

✽

Oni nevědí, co činí je v prvé řadě psychologickým dramatem odehrávajícím se v blízké budoucnosti, ve níž jsou na vrcholu technologické firmy, mediální monopoly a farmaceutický průmysl. Kniha je rovněž řazena i do tzv. techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu.

Příběh začíná v roce 1994, tedy v době, kdy na Joea čeká slibná kariéra vědce na nejprestižnějších vědeckých ústavech v USA, ale on se i přesto rozhodne pro život ve Finsku s manželkou Alinou, která odtud pochází. Krátce po jejich seznámení Alina otěhotní a mladí lidé se vezmou. Narodí se jim syn Samuel, ale manželství není šťastné, neboť si oba představovali svůj život odlišně. Ukáže se, že rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou jsou markantnější než si oba původně mysleli. Joe není spokojen se svou prací ve finském výzkumném ústavu a má pocit, že jeho práce nemá žádný smysl. Naproti tomu si Alina neumí představit život v USA, doma je přece tady, ve Finsku. Když Joe dostane pracovní nabídku z Massachusettském technologickém institutu, dlouho neváhá. Alinu s malým Samuelem nechává ve Finsku a odjíždí do USA.

Po bezmála dvaceti letech se opět setkáváme s Joem, který je úspěšným neurovědcem zabývajícím se výzkumem a léčbou extrastriatální refrakční amblyopie, který svým výzkumem přispěl k tomu, že se tato oční vada dá léčit již v dětském věku a dospělí pacienti poté vidí normálně. Výzkum je však podmíněn laboratorními pokusy na zvířatech, které jsou trnem v oku ekologickým aktivistům. Vlastní Joeův výzkum však není jediným problémem valícím se na jeho rodinu. Starší dcera se stane obětí zneužívání jedné bezohledné technologické firmy a Joe je nucen přehodnotit své postoje, aby ochránil svou rodinu.

Kniha Oni nevědí, co činí se věnuje aktuálním tématům dnešní doby, kterými jsou nejen nejmodernější technologie, ale též prostředí výzkumných ústavů a s nimi spojené pokusy na zvířatech. Tato kniha ukazuje rozdílný pohled všech dotčených stran, jimiž jsou samozřejmě vědci, kteří svůj výzkum zakládají právě na laboratorních pokusech, ale také obyčejní lidé, kteří na tuto problematiku neměli vlastní názor do doby, než onu hrůzu uviděli na vlastní oči. 

Pohledy všech vypravěčů se střídají a čtenář má tak možnost nahlédnout do mysli a pocitů všech postav tohoto velkolepého románu. Tento román je v prvé řadě úžasný v tom, že dokáže oslovit široké spektrum čtenářů - od mladých lidí, po střední generaci, od nejrůznějších univerzitních profesorů po ekologické aktivisty, taktéž Evropany i Američany. Každý si v tom najde to své a bude mít k jedné straně blíže než k druhé. Soupeří zde nejrůznější protikladné názory, z nichž není žádný definitivně potvrzen, ale ani vyvrácen.

Velmi mě zaujaly vykreslené rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou, které byly patrné z mnoha aspektů a působily věrohodně. Mnoho českých čtenářů se jistě pozastaví nad typickou americkou výchovou, která byla patrná z chování Rebeccy k rodičům. Zajímavé bylo odlišné vnímání vědy a vědeckého zkoumání z pohledu Evropana a Američana.

I když je kniha psána pro široké spektrum čtenářů, neosloví každého jednotlivce. Problémem této knihy je její obsáhlost a stížená srozumitelnost co se týče nejrůznějších technologických postupů a popisů v knize obsažených, a to zejména pro laiky. Pozorným čtením se s tím však dá vypořádat vcelku obstojně, ale některé čtenáře to může odradit. Na knize je zvláštní, že se čte velmi pomalu. Čas s ní ubíhal úplně jiným tempem, než jsem byla zvyklá. Přemýšlela jsem, čím by to mohlo být, ale nejspíš autorovým stylem, jehož postavy se často ohlížely do minulosti a vyprávění tím ztrácelo na dynamičnosti.

Co se týče obálky, na níž jsou vyobrazeny cikády, které mají v románu také svou roli, ta je úžasně graficky zpracovaná a zaujme čtenářovo oko na první pohled.

Závěrem bych ráda uvedla, že i když se jedná o trochu náročnější čtení, které stylem, jakým je kniha napsaná, nezaujme každého čtenáře, vaši pozornost si rozhodně zaslouží, ať už tématy, jimž se věnuje, ale především aktuálností a obavami z blízké budoucnosti, kdy veškerou moc mohou převzít různě vyspělé technologie.

✰✰✰✰✰ 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Leda, kde si můžete také knihu Oni nevědí, co činí koupit.

Continue Reading...