RECENZE: Tisíc dokonalých tónů | C. G. Drews

autor: C. G. Drews
překlad: Runka Žaludová
originální název: A Thousand Perfect Notes (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 240
anotace

Moje zhodnocení:

Sedmnáctiletý Beck ze všeho nejvíc nenávidí svůj klavír, stejně tak matku, která ho nutí na něj hrát. Beckova matka byla skvělou klavíristkou do doby, než ji nemoc donutila s hraním skončit. Její místo má však zaujmout Beck a musí být stejně dobrý, ne-li lepší než ona sama. Jenže Beck by raději skládal vlastní hudbu, neboť skládání je jeho vášní, přesto se matce podvoluje, jinak by jej stihl krutý trest. Matka nechodí pro násilí daleko, ale nejvíc se Beck bojí o svou mladší sestřičku Joey.

Díky školnímu projektu Beck potkává Augustu, milou a optimistickou dívku, plnou života, která ho vytrhne z jeho bolestné existence. Následovat své srdce je však zatraceně těžké. Dokáže to? Dokáže se odpoutat od násilnické matky a jít si za vlastními sny?

✽

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo emocemi nabitý příběh zařazený do kategorie young adult, jejž napsala australská autorka C. G. Drews s názvem Tisíc dokonalých tónů.

Než přejdu k samotné recenzi, ráda bych se vyjádřila k nádherné obálce, kterou nakladatelství převzalo z originálu, za což jsem velmi vděčná. Při pohledu na obálku je motýl jen poloviční, otevřená kniha jej však odhalí v celé jeho kráse.

Tuto útlou knížku, která vás neohromí počtem stran, ale spíše emotivním příběhem, v němž má hlavní slovo hudba, přečtete doslova jedním dechem. Je totiž skvěle napsaná.

Hlavním hrdinou je patnáctiletý Beck, který nezná nic jiného, než hru na klavír. Nemá kamarády, ve škole nevyniká, ostatních se straní a jeho jedinou životní náplní je klavír a denní cvičení, do něhož ho nutí jeho matka, která si vlastní neúspěch (neboť kdysi byla skvělá klavíristka a jméno Keverichová ve světě něco znamenalo), léčí na svém synovi. Beck musí cvičit ráno před školou, po škole jde ihned domů a zase hraje na klavír až do večera. Pokud ve hře neexceluje nebo například nevynikne na soustředění, stihne jej krutý trest. 

V této knize je hlavním tématem domácí násilí, zde o to horší, že ho provádí matka na svých dětech. Charakter postavy Becka je tedy typický pro oběti domácího násilí – je uzavřen před okolním světem, sní o lepším životě, ale bojí se udělat krok k jeho uskutečnění, neboť se obává následků, které by ho mohly potkat. Má nízké sebevědomí, trpí pocity méněcennosti, ale na druhou stranu je přijal za své. Často si představuje, jaké by to bylo, kdyby ho matka aspoň jedinkrát pochválila. Beck se navíc stará o mladší sestřičku, kterou nemůže a hlavně nechce opustit a nechat ji tak napospas násilnické matce, před níž se ji snaží chránit. 

Pravým opakem Becka je Augusta, optimistická, energická dívka, která bojuje za bezpráví zvířat a často chodí bosa. Společný školní úkol svede Becka a Augustu dohromady a i když Beck Augustu všemi silami od sebe odhání, Augusta se jen tak nevzdává a slovo NE pro ni neplatí. Přátelství, které mezi nimi pomalu vzniká, je velmi křehké a konec ukáže, jak silné ve skutečnosti bylo. 

Text je prostoupen německými slovy a větami, především nadávkami, kterými matka častuje svého syna. Němčina je tvrdý jazyk a celý příběh a jeho krutost tím umocňuje a podtrhuje.

I když téma nebylo lehké, knížka vás nějakým způsobem ihned vtáhne a neupustí až do samotného, velmi emotivního závěru, který nenechá žádné oko suché. 

Tisíc dokonalých tónů je nádherný příběh, jehož jedinou vadou na kráse bylo vyprávění v er-formě, které mnohdy přesně nevystihlo danou situaci, jež vyzněla ve svém důsledku zcela jinak. 

Přesto, že nejsem cílová skupina, příběh jsem si naplno vychutnala, neboť byl napsán s citem, hudba prostupovala celým vaším tělem, a to i přesto, že byla vyjádřena pouze prostřednictvím slov, která však byla silná a zasáhla vás přímo do srdce. 

Knihu doporučuji především mladším čtenářům, kteří by si rádi přečetli silný příběh vystavěný na hudbě a emocích, chtějí poznat sílu a cenu přátelství a nebojí se slz. Věřím, že si kniha dokáže získat i starší čtenáře, pokud budou správně naladěni a nebudou je odrazovat mladší hrdinové a jejich myšlenky. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Erebus: Příběh ztracené lodi | Michael Palin

autor: Michael Palin
překlad: Martina Šímová
originální název: Erebus: The Story of a Ship (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Pangea
rok vydání: 2019
počet stran: 392
anotace

Moje zhodnocení:

Jednou z největších záhad polárních expedic je jistojistě zmizení HMS Erebus a její sesterské lodi HMS Terror, obě původně určené k bombardování, ale nakonec využité k velkolepým polárním objevům, které zmizely za podivných okolností před téměř 170 lety.  

Když byla v roce 2014 objevena loď Jejího Veličenstva Erebus, rozhodl se autor napsat její příběh od prvního vyplutí v roce 1826 přes epickou výpravu do Antarktidy a konečnou zkázu v Arktidě.

✽

Miluji záhady všeho druhu, takže když se mi naskytla příležitost recenzovat knihu Erebus: Příběh ztracené lodi od jejího vyplutí až po zmrtvýchvstání populárního autora Michaela Palina, neváhala jsem ani minutu. Jak se mi kniha líbila a zda naplnila mé očekávání, se dozvíte v recenzi níže.

V této informacemi napěchované, ale zároveň poutavé knize nám autor popisuje velkolepý příběh jedné lodi, která byla původně určená pro válečné účely. Jelikož však skončily napoleonské války a hledalo se její uplatnění, byla nakonec HMS (Her Majesty's - tedy loď Jejího Veličenstva) Erebus (stejně tak její sesterská loď HMS Terror) využita pro objevy a upevnění statusu Královského námořnictva a jeho budoucnosti.

Vyprávění začíná v roce 1826, kdy byla HMS Erebus dne 7. června po dlouhých dvou letech stavby poprvé spuštěna na vodu za nadšeného jásotu. Zpočátku hlídkovala ve Středomoří, poté vyplouvá s tím, aby dosáhla severního magnetického pólu. V letech 1839-1843 za velké podpory vlády (ideové i finanční) pod vedením kapitána Jamese Clarka Rosse vyplula HMS Erebus na svou dlouhou plavbu za účelem magnetometrických, astronomických i oceánografických měření, zejména však k dosažení jižního magnetického pólu, což se Rossovi nakonec nepodařilo. O dva roky později se na HMS Erebu plavil sir John Franklin (odtud pojmenování Franklinova expedice), jehož úkolem bylo za účasti sesterské lodi HMS Terror, v jejímž čele stál kapitán Francis Crozier, objevení arktické Severozápadní cesty spojující Atlantský a Tichý oceán. Při této výpravě byla HMS Erebus ztracena a objevena až po téměř 170 letech.

Autor shromáždil historická fakta, čerpal z deníkových záznamů, které často citoval, tehdejších novinových článků, často se opíral o osobní korespondenci účastníků expedice, prostřednictvím které ke čtenáři autorovi hrdinové promlouvali. Vznikl tak ucelený příběh, který nevypráví suchá historická fakta, ale autor jej sepsal do velmi čtivé, místy až beletristické podoby, jež vás rozhodně nebude nudit. Dozvíte se mnoho informací o námořnících, o tom, jak plavby probíhaly, že se mnohdy nejednalo o pokojné plavby, ale o drsný boj o přežití v těžkých podmínkách, kdy hlavními úkoly byly řád a disciplína, protože bez nich by nebylo možné dlouhá léta na lodi odříznuté od okolního světa přežít a vůbec fungovat. Štiplavý mráz, bičující větry, sněhové bouře, obrovské vlny, ledové kry - s tím se námořníci museli denně vyrovnávat a tyto kruté podmínky zdolávat. Často záleželo na kapitánovi a jeho rozhodnutí, které mělo navést loď na správnou cestu. Neumím si představit, jak to muselo být zatraceně těžké, žít léta jen na lodi, bez možnosti sbalit se a odejít, naneštěstí však při objevování a mapování území musela loď kotvit a námořníci mohli vstoupit na pevnou zem. Často má vyprávění až cestopisný nádech, zajímavé však je, že autor sám navštívil mnohá místa popisující v příběhu a srovnává je, jak vypadala tehdy a dnes.  

Podle mého názoru měly tyto plavby smysl - jak jinak objevit neobjevené, popsat nepopsané a zmapovat nezmapované. HMS Erebus na svých plavbách objevila a pojmenovala novou pevninu a ostrovy, výpravy byly zaměřené na meteorologii, geologii a zoologii. Často se dočtete, kolik živočichů námořníci postříleli, a to nejen za vědeckými účely.

Vyprávění dokreslují barevné fotografické přílohy, na nichž si prohlédnete portréty významných osobností vystupujících v této knize, malby účastníků polárních expedic a různých plánků, ale i fotografií vraku. Dočkáte se i jedné nepěkné fotografie exhumovaného těla Johna Torringtona, jehož tělo se v arktických podmínkách dokonale zakonzervovalo. Samozřejmostí jsou rovněž mapky jednotlivých polárních expedic, které vám pomohou v zorientování se. 

Na konci se autor věnuje okolnostem objevení vraku, kterému přispěla náhoda, a novým možnostem bádání, jenž nalezený vrak může nabídnout.

Vytkla bych snad jedině, a to velké množství jmen a postav, které jsem si nebyla schopna zapamatovat a často se mi pletly. V druhé polovině knihy jsem navíc pociťovala splývání jednotlivých plaveb a mnohdy jsem se přistihla, že mi myšlenky utíkají jinam a že nevím, o čem zrovna čtu. Těšila jsem se na samotný skon Franklinovy expedice, co je potkalo a proč zmizeli z povrchu zemského, takže stránky před tím jsem dočítala už jen ze setrvačnosti.

To však nic nemění na tom, že se jedná o velmi přínosný historický pohled do polárních expedic, tehdejšího námořnictva, zvyků námořníků, jejich každodenních dnů, ale i útrap. HMS Erebus za svůj život obeplula celý svět, navštívila dalekou Antarktidu, až ji dostihla zkáza v Arktidě.

Knihu doporučuji zejména milovníkům historie polárních expedic, neboť tato je zpracovaná do čtivé podoby, dále čtenářům, kteří by se rádi dozvěděli o tehdejším životu námořníků a v neposlední řadě i milovníkům velkých objevů!

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Erebus: Příběh jedné lodi vydal pod značkou Pangea. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Co když zemřu, než se probudím | Muž bez psa | Krvavé svatební šaty

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po krátké době mám pro vás opět článek se třemi minirecenzemi na knihy, které jsem nedávno přečetla, a sice Co když zemřu, než se probudím od Emily Koch, Muž bez psa od Håkana Nessera a do třetice Krvavé svatební šaty, které napsal Pierre Lemaitre. Doufám, že vám mé recenze menšího formátu třeba pomohou s výběrem knihy.

Co když zemřu, než se probudím | Emily Koch

Stručná anotace:

Všichni jsou přesvědčeni, že Alex je v kómatu, z něhož se už pravděpodobně nikdy neprobere. Zatímco jeho rodina diskutuje o možnosti odpojení Alexe od přístrojů, samotný Alex může jen naslouchat. Bea, Alexova přítelkyně, se nemůže se situací smířit a probíhá u ní vnitřní boj, jak se s touto možností vyrovnat. Alex začne mít brzy podezření, že nehoda, která ho upoutala na lůžko, nebyla pouhou nehodou, ale že mu někdo usiloval o život. A ten někdo je stále na svobodě. Alex pátrá ve své minulosti a snaží se najít vodítka, která by ho dovedla k pachateli. Zároveň se snaží přijít na to, jak ochránit svou rodinu.

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Tato kniha mě zaujala hned, jak vyšla. Kdysi jsem četla knihu s podobným tématem od Joy Fielding Ještě mě nezabíjej, která se mi hodně líbila. Očekávala jsem něco v podobném duchu.

Stručné zhodnocení:

Předně bych chtěla uvést, že v tomto se případě nejedná o thriller. Prvky thrilleru se v knize objeví, ale jen okrajově, stejně tak jako pátrání po možném pachateli. Příběh vypráví Alex, který je po domnělé nehodě upoután na lůžko - nemůže se hýbat, ani mluvit, ale přesto slyší, co se kolem něj děje. Na den, kdy se stala nehoda, si nevzpomíná, ale snaží se pohledy do minulosti dopátrat pravdy. Děj se rozvíjí velice pozvolna, než Alex vůbec pochopí, že nehoda nebyla žádnou nehodou, uběhne hodně stránek. Autorka má můj obdiv za to, že se rozhodla vytvořit příběh vystavěný pouze na myšlenkových pochodech člověka v kómatu. Na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, se kniha v tomto ohledu velmi povedla. Bohužel tempo příběhu je pomalejší, jedná se spíše o psychologické drama s detektivní zápletkou, ale kvůli tomu, že čtenář očekává thriller a s ním spojené napětí, může být v závěru zklamaný. Závěrečná třetina se věnuje právě zmíněné detektivní zápletce a dokonce se čtenář dočká i nějakého toho napětí. V tomto ohledu se však nejedná o nic světoborného - vodítka čtenář nemá žádná a vše se dozví z úst samotného pachatele. SPOILER (po označení myší): Samotný konec mě celkem naštval, čekala jsem happyend, ale k němu nedošlo. Závěr mě šokoval, stále jsem doufala, že se Alex probere. Po dočtení jsem měla celkem špatný pocit a sedla na mě depka. Kniha za přečtení rozhodně stojí a na debut se jedná o povedené dílo. Jen jsem měla bohužel jiná očekávání.

✰✰✰

Muž bez psa | Håkan Nesser

Stručná anotace:

Příběh začíná podrobnými popisy vztahů rodiny Hermanssonovy, která se v předvánoční čas sejde z důvodu dvojí oslavy narozenin – nejstarší dcera Ebba slaví čtyřicítku a její otec Karl-Erik šedesát pět let. K rodičům Karlu-Erikovi a Rosemarie přijíždí syn Robert, jehož nechvalně proslavilo účinkování v reality show „Zajatci z ostrova Koh Fuk“, dále dcera Ebba s manželem Leifem a dětmi Henrikem a Kristofferem, a konečně dcera Kristina s manželem Jakobem a batoletem Kelvinem. První noc záhadně zmizí Robert, jemuž se zpočátku nikdo ani nediví, druhou noc však zmizí i devatenáctiletý Henrik, nadějný student práv. Jaká je pravděpodobnost, že zmizí hned dva členové rodiny a jejich zmizení nebude spolu souviset? Přesně tuhle otázku si položí Gunnar Barbarotti, policejní komisař s italskými kořeny, který dostane tento záludný případ na starosti. 

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Knížku jsem si koupila ve slevách, a jelikož mě autor zaujal už dřívější knihou Vlaštovka, kočka, růže, smrt, neváhala jsem a knihu si koupila. Nyní jsem usoudila, že přišel vhodný čas na její přečtení.

Stručné zhodnocení:

Autor je skvělý vypravěč, ve výsledku mi ani nevadilo, že začátek byl na mě trochu delší a zabýval se detailními popisy rodinných vztahů a vazeb jedné obyčejné švédské rodiny, jež byly pro následující směr příběhu důležité. Seznamujeme se s rodinou, jejíž členové skrývají jedno menší či větší tajemství, z nichž některá se odhalí až na samém konci. Musím pochválit autora, že stvořil policistu, který není nijak zatížen démony z minulosti, jedná se o obyčejného chlapíka a otce zároveň, jenž uzavřel vtipnou dohodu s Bohem, která pobaví snad každého čtenáře. Vytknout autorovi musím jen jednu věc – často odhalí pravdu čtenáři dříve, než se o ní dozvědí postavy v příběhu. Já osobně ráda odhaluji zároveň s postavami, příběh pak působí tajemněji a já si užívám překvapivá odhalení. Na závěr bych ještě ráda vyzdvihla překlad, který je znamenitý a i díky němu jsem si četbu maximálně užila. Přesto knihu vřele doporučuji, zejména však těm čtenářům, kteří mají rádi ne příliš krvavé detektivní romány sice s jednoduchou zápletkou, ale za to skvěle zpracovanou.

✰✰✰✰

Krvavé svatební šaty | Pierre Lemaitre

Stručná anotace:

Hlavní hrdinku Sophii trápí výpadky paměti. Je roztržitá, stále unavená a třese se. Děsí ji události, na něž si nemůže vzpomenout, ale zároveň ji děsí vlastní minulost, kterou nemůže vymazat z hlavy. Když jednoho dne objeví chlapce, kterého měla jako chůva na starosti, brutálně zavražděného, utíká, protože její vysvětlení pod tíhou důkazů nemůže za žádnou cenu obstát. Plánuje nový život s mužem, kterého potká na seznamce. Brzy se ukáže, že není jediná, která skrývá nějaké tajemství. 

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Knížku jsem blíže zaznamenala až na knižních účtech na Instagramu a zaujala mě nejen podle obálky, ale i podle názvu. Když jsem vyhrála možnost vybrat si e-knihu na Palmknihách, dlouho jsem se nerozmýšlela.

Stručné zhodnocení:

Kniha je rozdělena na tři části, z nichž první je bezkonkurenčně nejlepší. Autor napsal drsný, nervydrásající příběh, ve kterém hraje hlavní roli šílenost. Co se přihodilo Sophii, že se z ní stala taková troska, jejíž cesta je neustále dlážděná umírajícími lidmi? První část autor napsal opravdu brilantně. Byla jsem doslova šokována, jakým směrem se kniha ubírala, a když Sophie objevila mrtvého chlapce, obávala jsem se, že nebudu schopna číst dál. Naštěstí jsem vytrvala. Druhá část knihy odhalila velký kus pravdy a příběh tak ztratil na tajemnosti, což byla škoda. Třetí část směřovala k očekávanému konci, ale to nic neměnilo na tom, že autor napsal skvělý a drsný thriller o psychickém i fyzickém zneužívání a pomstě. Plný počet hodnocení si však kniha dle mého nezasloužila, neboť, jak jsem výše uvedla, příběh po skončení první části ztratil atmosféru, v níž se odráželo šílenství, které bylo patrné z každého řádku. Nepomohla tomu ani zbytečně zdlouhavá druhá část. Do třetice musím vytknout některé scény, které byly dle mého přitažené za vlasy a působily na mě dosti nevěrohodně. I přes drobné výtky se jedná o můj osobní objev roku a rozhodně se poohlédnu po dalších autorových knihách. Doporučuji milovníkům psychothrillerů, kteří se nebojí drsnějších scén.

✰✰✰✰

Continue Reading...

RECENZE: Přiznání | Jo Spain

autor: Jo Spain
překlad: Blanka Šustrová
originální název: The Conffesion (2018)
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2019
počet stran: 368
anotace

Moje zhodnocení:

Když do luxusního domu zdiskreditovaného bankéře Harryho McNamary přijde neznámý muž a Harryho brutálně ubije k smrti, Julie, Harryho žena, nečinně sedí a na děsivý výjev se pouze dívá - ztuhlá strachy. Hodinu po útoku se JP Carney vzdá policii a k činu se přizná. Tvrdí však, že útok byl náhodný a muže, kterého ubil, vůbec nezná. Je to opravdu tak, jak JP tvrdí? A co Julie, Harryho žena skrývá? Proč útoku nezabránila? Souvisí snad tento čin s Harryho minulostí?

✽

Knihu Přiznání irské autorky Jo Spain, kterou vydalo nakladatelství MOBA a nabídlo k recenzi, jsem zaregistrovala brzy po jejím vydání. Na první pohled mě zaujala obálka a přiznám se, že jsem anotaci jen přelétla očima a v paměti mi utkvěly pouze první dvě věty. Zda jsem se svým rozhodnutím knihu přečíst neunáhlila a zda se mi nakonec líbila, si můžete přečíst v recenzi níže.

Děj začíná prologem, který je napsán bez příkras a s notnou dávkou brutality a rozhodně navnadí každého čtenáře, jenž se nebojí krve a drsných scén. Prvotní nadšení a chuť do čtení však velmi brzy vezme za své, neboť po vyhroceném prologu se tempo náhle zpomalí a z dobře nakročeného thrilleru se rázem stane psychologické drama, které plynule přejde ze společenského románu, popisující životy v podobě osobních zpovědí hlavních aktérů v době před útokem.

Vypravěči jsou tři: Julie, Harryho manželka, JP, útočník a Alice, policejní vyšetřovatelka, jež dostala případ Harryho McNamary na starost. Zatímco vyprávění Julie a JP jsou zvolena v ich formě, Alice a policejní vyšetřování sledujeme z pohledu třetí osoby. 

Postava Julie vás zřejmě nijak více neosloví, působila totiž šablonovitě, její povaha byla dost předvídatelná a navíc mi nebyla vůbec sympatická. Naivní chudá dívka se stabilním rodinným zázemím se zamiluje do nechutně bohatého muže, jenž ji okouzlí lacinými triky. Láska však bývá slepá, Julie nevidí, co by vidět měla a na rady kamarádů nedá. Její manžel Harry je skvělý manipulátor a Julie mu zcela podlehne. Jejich manželství je patologické, ale jedna událost a snaha druhému dokázat nehynoucí lásku změní jejich životy navždy. S postavou Julie jsem se vůbec neztotožnila a nevytvořila si k ní žádné pouto. Harry byl divný patron a netuším, co by na něm Julie kromě peněz mohla vidět. Situaci nezachránila ani postava Alice, která byla dle mého napsána velmi mdle a nevýrazně, stejně na mě působilo i celé policejní vyšetřování. Zdánlivě jednoduchý případ a policie se stále točila v kruhu, když ke konci se jim případ zničehonic podařilo rychle rozlousknout. Za zmínku však stojí JP, jediná „normální“ postava, jejíž osud vás zasáhne a budete s ní soucítit. Co JP vedlo k tak brutálnímu útoku na člověka, s nímž neměl zdánlivě nic společného, a následně se dobrovolně přiznat policii? Nic není černobílé, jak se může na první pohled zdát, a cesta k pravdě bude dlouhá a trnitá.

Co se týče celkového příběhu, jak jsem výše uvedla, začátek byl skvěle napsaný a sliboval znamenitý rozjezd. Bohužel poté se začaly zvolna odvíjet osobní zpovědi hlavních aktérů a děj ztratil na tempu. Často se nic významného nedělo a já osobně jsem stále měla pocit, že čekám na nějaký (jakýkoli) zvrat, který nikdy nepřišel. Neoslovil mě ani styl psaní autorky, ničím nevybočoval od současných autorů a obávám se, že se mi příběh po napsání recenze vykouří z hlavy.

Vím, že moje recenze může působit spíše subjektivním dojmem a negativní recenze se mi nikdy nepíšou snadně, ale bohužel tento příběh byl nemastný, neslaný, ba i nudný, a jediná pozitiva spatřuji v prologu, který je napsán opravdu mistrně a poté v obálce, jejíž smysl mi došel až na samém konci knihy – perfektně se však k němu hodí a skvěle jej vystihuje.

Pokud si však libujete v delších příbězích, podrobně se věnujících životům hrdinů, nevadí vám pomalé odkrývání pravdy a čekání na konečné rozuzlení, které ve výsledku nemusí být ani nijak překvapující, je tahle kniha vhodná právě pro vás.

✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Polednice | Zastřelen, ubodán a otráven | Sexy farmář

Hezké dopoledne milí čtenáři.

Dnes bych vás ráda přivítala u tří minirecenzí, a to tentokrát na knihy Polednice, Zastřelen, ubodán a otráven a Sexy farmář, které jsem nedávno přečetla a rozhodla se pro tento menší formát recenze. Věřím, že se budou líbit a pomůžou vám se případně rozhodnout, zda si tu kterou knihu přečíst či nikoliv.

Polednice | Jiří Březina

Stručná anotace:

Jedno městské sídliště ničí úmorná vedra, zároveň žijí místní obyvatelé ve strachu. Obchází zde vrah, který zabíjí mladé ženy. Útočí vždy za bílého dne a od novinářů si proto vyslouží přezdívku Polednice. Zpočátku rutinní případ, kterého se ujímá nováček podporučík Tomáš Volf se stejně nezkušenou kolegyní Evou Černou, se změní ve výzvu, která bude mnohem náročnější, než se zpočátku zdálo. Nadřízení jim hází klacky pod nohy a oni i přesto budou muset dopadnout vraha dříve, než udeří znovu.

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Od autora jsem již četla Promlčení, které mě nadchlo a zaujalo natolik, že jsem sáhla po jeho další knize.

Stručné zhodnocení:

České detektivky bývají celkem opomíjeny. Ale to by byla velká škoda, protože Jiří Březina píše velmi čtivě a jeho detektivky jsem si oblíbila. Autor tentokrát svůj příběh zasadil do vedrem rozpáleného sídliště nacházejícího se kdesi na okraji města, v němž útočí vrah s přezdívkou Polednice. Zaměřuje se na mladé ženy, které silným stiskem uškrtí. Autor napsal jednoduchý a přímočarý detektivní příběh, který sice nevyniká přehnaným napětím ani dramatičností, ale získá si vás čtivým stylem, který vás jen tak nepustí. Kniha má něco málo přes dvě stě stran, takže ji přečtete za jedno odpoledne. Přesto si myslím, že by si příběh zasloužil rozsáhlejší rozpracování jdoucí více do hloubky a vůbec by mi nevadilo, kdyby byl delší o dalších minimálně sto stran. Druhá dějová linie vyprávěná očima Marty mě zaujala a s obavami jsem čekala, co přinesou další stránky. Propojení s detektivní linkou bylo nečekané a konec mě překvapil. Věřím, že by se tento případ mohl v českých končinách klidně stát. Až tak to bylo reálné.

✰✰✰✰

Zastřelen, ubodán a otráven | Jonathan J. Moore

Stručná anotace:

Kniha mapuje příběhy atentátů napříč historií, a to od antického Řecka po současnost. Autor se zaměřuje na ty nejzajímavější, nejpříšernější a nejotřesnější atentáty v historii lidstva a zkoumá, jaké důvody k nim vedly a jaké měly následky. Dozvíte se o nápaditých zbraních, drzosti a odhodláním vrahů a čeho se neštítili, aby svůj plán dokonali.

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Smrt a s ní spojené vraždy mě vždy fascinovaly, takže když jsem tuhle knihu objevila za krásných 99 Kč, bez váhání jsem si ji koupila a ihned se pustila do jejího čtení.

Stručné zhodnocení:

Předně chci uvést, že ač se jedná o brožované vydání, je kniha vyvedena na křídovém papíře s  mnoha fotografiemi obětí i jejich vrahů, případně sochami či kresbami.

Kniha je rozdělena na 7 kapitol: Králové a panovníci, Političtí vůdci, Vzbouřenci a revolucionáři, Koledovali si o to, Daň za slávu, Mafie zasahuje a Unikli o vlásek. Pod každou kapitolou se dozvíte v chronologickém sledu o nejzajímavějších atentátech napříč historií až po současnost. Každého, koho si ve spojitosti se slovem atentát vybavíte, zde i najdete. Nechybí tak atentát na Caesara, Abrahama Lincolna, Františka Ferdinanda d´Este, J. F. Kennedyho, Martina Luthera Kinga, Johna Lennona a další. Nejzajímavější pro mě bylo 18. století a pak také kapitola týkající se mafie.

Kniha byla zajímavá, poutavá, kapitoly dlouhé tak akorát, že bylo knihu možné kdykoliv zavřít. V druhé polovině chyběl alespoň rok, kdy se atentát odehrál, abych si přiblížila dobu a její okolnosti. Některé informace se zbytečně opakovaly (viz str. 131) a některé byly příliš strohé (například podkapitola Smrt z čajové konvice týkající se atentátu na Alexandra Litviněnka (viz str. 134-135). Z komentářů na jedné z knižních databází jsem se dočetla, že kniha obsahuje nepřesné informace, zejména co se týče popisu útoku na R. Heydricha. Toto zjištění mě trochu vyvedlo z míry, neboť jsem doufala, že autor čerpá z ověřených zdrojů, ale na druhou stranu se jedná nikoliv o literaturu faktu, ale populárně naučnou literaturu. Jako celek však knihu hodnotím kladně a moc ráda ji doporučím.

✰✰✰✰

Sexy farmář | Alice Clayton

Stručná anotace:

Roxie Callahanová pracuje v LA jako šéfkuchařka a stará se o chuťové buňky nejrozmazlenějších paniček. Když jí jednoho dne nehoda se šlehačkou připraví o práci, rozhodne se vydat na východní pobřeží a pomoct matce s bistrem. Krátce poté jí místní farmář Leo Maxwell přiveze v bedýnce bio oříšky a Roxie začne přemýšlet, zda nakonec léto v zapadákově přece jen nebude stát za to.

Proč tato kniha a okolnosti jejího přečtení:

Když se všude na Instagramu začal objevovat Sexy mlékař, nedalo mi to a na knížku jsem mrkla. Zjistila jsem, že se jedná o druhý díl série a řekla si, že když mám v létě zkusit zase nějaký ten erotický román, začnu hezky popořadě od prvního dílu, tedy od Sexy farmáře. Jak jsem řekla, tak se i stalo 😁.

Stručné zhodnocení:

Jednou za čas (většinou v létě) sáhnu po nějaké letní oddechovce, většinou jde o erotický román. Ne jinak tomu bylo i v případě Sexy farmáře. Od knížky jsem očekávala přesně to, co nabízela a nakonec jsem to i dostala. Děj se točí okolo farmy, jídla, lásky a sexu. Roxie má ráda sex, ale závazky už ne. Užije si a když cítí, že se ze vztahu stává něco vážnějšího, vezme nohy na ramena. Přesně to očekává i od Lea, sexy farmáře, se kterým se seznámí díky ořechům (proto také originální název knihy zní Nuts a opravdu nechápu, proč český distributor přišel s názvem Sexy farmář, nemluvě o obálce, která vůbec nekoresponduje s hlavním mužským hrdinou). Roxie si hodlá léto užít s Leem a pak se po prázdninách vrátit zpět do LA, města, které nikdy nespí. Bohužel v knize se setkáme s obvyklými klišé postihující tento žánr. Blíže se k tomu nevyjádřím, musela bych spoilerovat. Erotických scén bylo celkem dost, až mi později přišly trochu na obtíž. Ale nic, co bych nezvládla. Hrdinům, zejména hlavní hrdince, se nevyhnou trapné momenty, které měly nejspíš čtenářky rozesmát, ale někdy bohužel sklouzly spíše k trapnosti. Ale abych nekřivdila, párkrát jsem se některým situacím i zasmála. Roxie byla celkem sympatická, nebyla zvlášť otravná a když teď nad tím tak přemýšlím, hodně mi připomínala postavu kuchařky Sookie z Gilmorových děvčat - tím, jak vařila, ne tělesnými proporcemi. Hlavní hrdinové se nevyhnou ani problému, který se jejich vztahu postaví do cesty a  na Roxie tak čeká jedno velké odhalení (tedy spíše dvě - kdo četl, pochopí 😁). Konec byl očekávaný, žádné překvapení se nekonalo, ale s tím jsem i počítala. I když knihu hodnotím průměrně a znovu si ji určitě nepřečtu, věřím, že mnoho čtenářek vyhledávajících tento žánr s ní bude spokojených. A o to jde především. Kniha svůj účel splnila. 

✰✰✰

Continue Reading...

RECENZE: TAM - Jedeme do Afriky | Busny

autor: Busny
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Marika s Davidem, kteří společně tvoří autorský tým Busny, se jednoho dne nad pivem rozhodli, že natočí seriál o Africe. Cestě předcházely měsíce příprav, až skutečně vyrazili - ve stařičkém růžovém autobuse s náhonem na všechna čtyři kola, který si dokáže poradit s jakýmkoliv terénem. 

Marika s Davidem jedou TAM - napříč východní Afrikou.

✽

Když nakladatelství Jota nabídlo k recenzi cestopis o Africe TAM - Jedeme do Afriky od autorské dvojice Mariky Dumkové a jejího přítele Davida, kteří si nechají říkat Busny, neváhala jsem ani na chvilku. Cestopisy mám ráda a těšila jsem se, co nového se o tomto černém kontinentu dozvím.

Tato kniha vznikla přímo v Africe, na cestě TAM. O cestě zpět pojednává kniha ZPĚT - Vracíme se z Afriky, která vyjde v nakladatelství Jota v září 2019.

Myslím, že každý aspoň chvilku snil o tom, že procestuje celý svět. Jen tak, s batohem na zádech, bez cestovky, bez závazků. Nejlepší nápady vznikají u piva, ale málokdo je pak realizuje. Marice a Davidovi se tento sen splnil - rozhodli se natáčet seriál o Africe a opravdu se tam vydali a procestovali téměř celou východní Afriku.

Jejich snu předcházely měsíce a měsíce příprav, bez kterých by se jim nikdy nepodařilo tak náročnou cestu uskutečnit. Než skutečně nasedli do jejich růžového autobusu, trvalo jim to téměř dva roky.

Po předmluvě, kterou napsal Janek Rubeš, vás kniha seznámí se samotnou autorskou dvojicí Marikou a Davidem, se stařičkým růžovým autobusem a medvídkem Hugem, jejich věrným společníkem, a s přípravami, které byly nutností k tomu, aby mohli uskutečnit svůj sen.

Které africké státy Busny projeli a stojí  tak rozhodně za zmínku? Především je to Izrael, Egypt, Súdán, Etiopie, Keňa, Uganda, Tanzánie, Malawi, Mosambik a Jihoafrická republika. Každá země je něčím specifická, odlišná od té druhé a dozvíte se mnoho zajímavostí a informací. Nechybí ani různá doporučení či varování, na co si dát pozor nebo čemu se raději vyhnout.

Marika Dumková, která všechny zápisky pečlivě na cestě sepisovala, má doslova spisovatelského ducha - používá barvitá souvětí a její styl psaní si zamilujete. Píše s lehkostí i vtipem, začtete se první kapitolou a najednou se ocitnete na samém konci. Já jsem knížku zhltla za víkend, shodou okolností při cestování autem.

Jediné, co knize musím vytknout, je absence fotografií. Uvnitř sice najdete vtipné kresby hlavních hrdinů, jež jsou zakomponovány do krátkých scének vyjadřujících různé situace, které je potkaly na cestě černým kontinentem, budete však postrádat klasické barevné fotografie, které by měly být podle mého názoru obsahem každého cestopisu či cestovatelského deníku. Jsem si vědoma toho, že fotografie zvyšují konečnou cenu knihy, i toho, že si na internetu můžete dohledat videa, která Busny po cestě natočila, neboť právě proto do Afriky cestovali, přesto bych uvítala aspoň pár autentických fotografií z jejich dlouhé, téměř dva roky trvající cesty TAM.

I přes tento drobný nedostatek se jedná o poutavý cestopis, který nedáte z ruky! Pokud se zajímáte o cestování, ať už skutečné či jen prostřednictvím zážitků druhých, a o Africe ještě mnoho nevíte, rozhodně se zaměřte na novinku z nakladatelství Jota TAM - Jedeme do Afriky, kterou napsala Marika Dumková.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Na podpatcích | Dominik Dán

autor: Dominik Dán
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Na podpätkoch (2011)
nakladatelství: Slovart
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Richard Krauz se svojí mordpartou řeší případ vraždy bývalého policisty, který při rvačce na místní diskotéce schytal kulku do hlavy. I přesto, že bylo kolem mnoho svědků, všichni se rozutekli a nikdo nic neviděl ani neslyšel. Otevírá se jim složitý případ, který zdá se, nemá řešení...

Naproti tomu sledujeme atraktivní Kristýnu Jánskou, která se z chudé vesnické holky vypracovala na úspěšnou ředitelku gymnázia. Její osobní život je však spíše peklem, za zavřenými dveřmi schytává rány od svého "milujícího" manžela. Po letech se setká se svou spolužačkou Zorkou Kowalskou, která je dnes úspěšnou návrhářkou a šéfkou módního časopisu, a doufá, že jí pomůže ze svízelné rodinné situace.

✽

Nakladatelství Slovart vydalo v českém překladu čtrnáctý díl oblíbené série Naše Mesto s Richardem Krauzem v hlavní roli Na podpatcích. Autorem oblíbené série je bývalý kriminalista píšící pod pseudonymem Dominik Dán, který své bohatě nabyté zkušenosti převedl na papír a stal se mezi slovenskými i českými čtenáři fenoménem.

Čtenář tentokrát sleduje dvě zcela odlišné dějové linky. V té první sledujeme úspěšnou ředitelku gymnázia Kristýnu Jánskou, která si doma prochází peklem zvaným domácí násilí. Po letech se setká s bývalou spolužačkou Zorkou Kowalskou, která je nyní úspěšnou návrhářkou a šéfkou módního časopisu. Slovo dalo slovo a z žen se rázem stanou nejlepší přítelkyně, které nad sklenkou vína probírají své strasti a Kristýna doufá, že jí Zorka pomůže vyřešit letitý problém.

V druhé dějové lince sledujeme dva bratry, z nichž Peťa je prostšího ducha a výtržnosti v podobě ohrožování hostů v restauraci nožem či obtěžování žen, které denodenně provádí, žehlí jeho bratr Paľo, jenž nad ním drží ochrannou ruku. Majitelům restaurací již dochází trpělivost a snaží se najít řešení a otravného a hloupého Peti se zbavit. Když se pak v jedné restauraci strhne divoká bitva, na jejímž konci zůstane bývalý policista s prostřelenou lebkou mrtvý, svědci incidentu žádní a nenajde se pistole, vyšetřováním je pověřen Richard Krauz se svou mordpartou. Je jím hned jasné, že nepůjde o jednoduché vyšetřování.

Aby toho nebylo málo, v okrajové dějové lince se seznámíme s kriminalistkou Petrou, která se chce k nelibosti kolegů vdávat, ale zmítají jí pocity nejistoty.

První dějová linka se rozbíhá velmi pozvolna, čtenář má možnost nahlédnout do života úspěšné ředitelky i její někdejší spolužačky a než se situace vyhrotí, uběhne dost času. Naopak druhá dějová linka je akční už od prvních stránek a udržuje čtenářovu pozornost od počátku. 

Chvíli mi trvalo, než jsem se do obou dějových linek začetla a než jsem takříkajíc pochopila, která bije. Autor tentokrát skáče z minulosti do přítomnosti a zpět, přičemž některé scény připomíná i dvakrát, což jsem ocenila, neboť mi spousta menších detailů v paměti neutkvěla. Příběh začíná vyděračským dopisem, ale cesta k němu, respektive události, které mu předcházely, se čtenář dozvídá teprve na následujících stranách.

Jak už jsme u autora zvyklí, dějové linky ukončí vždy v tom nejnapínavějším momentě, kdy ji utne a přeskočí na druhou. Celý příběh tím dostává větší dynamičnost a nedovolí čtenáři polevit v pozornosti.

Přesto se tentokrát musím přiznat, že mě první třetina tolik nebavila, až jsem si pohrávala s myšlenkou, že knihu odložím a vrátím se k ní později. Po přečtení komentářů na knižních databázích, které lákaly na zajímavé a překvapivé zvraty, jsem se rozhodla ve čtení nepolevit. Udělala jsem dobře. Když jsem se však zamyslela na tím, proč mě tentokrát autor zpočátku neuhranul, zjistila jsem, že mi tam chyběl Richard Krauz a jeho mordparta. Zpočátku je sledujeme jen okrajově, ale jakmile došlo k vraždě bývalého policisty a Richard s partou nastoupili v plné polní, nepustila jsem knihu z ruky a přečetla ji na jeden zátah. 

Zvraty v obou, respektive ve třech dějových linkách jsou neočekávané a nejspíš mnohé čtenáře už ani nepřekvapí, neboť autor je jimi pověstný. Opět se mi líbil pohled na tamní policejní práci a jak probíhala spolupráce s podsvětím. Autor píše uvěřitelně a dala bych ruku do ohně za to, že se některé scény mohly odehrát i ve skutečnosti.

Nechybí ani pověstné vtipné dialogy, které jsem si opět užívala a bavila se nad nimi. 

Tentokrát sice nehodnotím plným počtem, ale to nic nemění na tom, že se jedná o další kvalitní příběh z pera Dominika Dána, který by jeho fanouškům neměl v žádném případě uniknout.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...