MINIRECENZE: Kamenná opice / Zkurvenej příběh / Měla jsi vůbec někdy rodinu?

By: Marcela Pudichová on 14:49

Share it Please

Tweet

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Dnes bych vám ráda představila tři velice odlišné knihy, které jsem měla půjčené z knihovny a měla možnost si přečíst. Doufám, že vás některá knížka blíže zaujme a třeba se rozhodnete si ji přečíst.

Kamenná opice│Jeffery Deaver

Stručný obsah:

Čtvrtý případ se sympatickým detektivem Lincolnem Rhymem a jeho týmem.

K Long Islandu míří velká čínská nákladní loď s čínskými uprchlíky. Americké úřady se dozvěděly, že na palubě se nachází i mezinárodně hledaný zločinec zvaný Duch a požádají proto Lincolna Rhyma a Amélii Sachsovou o spolupráci. Pobřežní hlídka se vydává Ducha zatknout, loď však exploduje a Duch uniká na člunu. Na dvou dalších člunech unikají i uprchlíci a Duchoví někdejší spolupasažéři, což Duch vnímá jako ohrožení své osoby a snaží se uprchlíky zlikvidovat. Dvě rodiny přežijí a Duch se ukryje v čínské čtvrti New Yorku a za pomoci podsvětí se chystá rodiny vyhledat a zavraždit. Lincoln Rhyme se spojí s čínským detektivem Sonnym Li, který ho zasvětí do čínské kultury a zvyků. Rhyme začíná shromažďovat důkazy, které ho mohou dovést k úspěchu, ale i ke smrti.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Je to již nějaká doba, kdy jsem naposledy četla sérii s Lincolnem Rhymem a když se mi naskytla příležitost půjčit si tuto knihu, neváhala jsem.

Dosud mám přečtené tyto knihy s Lincolnem Rhymem v hlavní roli: Sběratel kostí, Prázdné křeslo, Kamenná opice a Sběratel kůží. Po přečtení Kamenné opice se můj žebříček nezměnil a stále vede Prázdné křeslo, které se mi dosud líbilo nejvíc.

Stručné zhodnocení:
Proti Rhymeovi tentokrát stojí silný soupeř, který se jen tak nevzdává a jde si tvrdě za svým cílem. Rhymeovi naštěstí pomáhá čínský detektiv Sonny Li, který Lincolna zasvětí do čínské kultury a zvyků, aby mohl rychleji pochopit myšlení a další kroky Ducha. Těmto nebezpečným převaděčům se říká hadí hlavy a není radno si s nimi zahrávat.

Sonnyho Li si určitě oblíbíte stejně jako já. Je to opravdu skvěle napsaná postava, která mě po celou knihu nesmírně bavila. A ta mluva! Navíc bylo vidět, že si s Lincolnem padli do noty a skvěle se doplňovali.

Děj mi přišel občas dlouhavý a některé pasáže zbytečně natahované. Autor se často v některých situacích opakoval, zejména co se týče Amélie a její artritidy, kterou nám připomínal snad pokaždé, co se Amélie objevila na scéně. Zajímavé však byly informace o čínské kultuře, které nám autor naservíroval a čtenář měl tak možnost dozvědět se o této zajímavé zemi mnohem více. Často se mi však pletla čínská jména a občas jsem se ztrácela, kdo je kdo, hlavně ze začátku. Příběh měl spád, napětí také nechybělo a ani nečekané zvraty, přesně tak, jak jste na ně u autora zvyklí. Z knihy nejsem zklamaná, ale čekala jsem malinko víc.

✰✰✰✰

Zkurvenej příběh│Bernard Minier

Stručný obsah:
Bernard Minier tentokrát opouští Pyreneje a svůj příběh zasazuje do Ameriky, konkrétně na sever od Seattlu, kde se táhne řetězec jen trajektem přístupných ostrovů, jenž jsou po celý rok obklopeny mlhou. Na jednom z nich - Glass Islandu - žije šestnáctiletý Henry, kterého právě opouští jeho přítelkyně Naomi. Když je další den Naomi nalezena mrtvá, Henry se dostává do centra pozornosti všech obyvatel, kteří na ostrově žijí. Je právě on pachatelem vraždy?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Po Mrazu, který se mi líbil a Kruhu, který už tolik ne, jsem se rozhodla zkusit Minierův samostatný román. Před časem mě nalákala recenze z blogu Knižní velryby a teď jsem se konečně ke knize dostala.

Stručné zhodnocení:

Tento víc jak šesti set stránkový román jsem přečetla během čtyř dnů a po celou dobu čtení se u mě střídaly pocity nudy a nadšení. Autor píše opravdu rozvláčně. Co někteří autoři zvládnou vystihnout v jednom odstavci, Minier rozepíše na čtyři strany. Věřím, že to může některé čtenáře odradit a knihu můžou předčasně odložit. Já jsem vytrvala hlavně kvůli tomu, že jsem se chtěla dozvědět, jaký bude onen překvapivý konec, o němž jsem ze všech stran slyšela. Musím tedy před autorem smeknout, protože rozuzlení bylo famózní, nečekané a dost originální. Jen ta cesta k němu byla trnitá a místy zdlouhavá. Neškodilo by děj o něco  zkrátit, příběh by dostal ten správný náboj a udržel by čtenáře v napětí, protože napětí bylo to, co knize nejvíc chybělo. Napínavé scény tam sice byly, ale bylo jich jako šafránu. Co se týče šestnáctiletého hlavního hrdiny, u něj mi vadila občas příliš "dospělá" mluva a oslovování "maminko". Nevěřím totiž, že by šestnáctiletý puberťák takhle oslovoval svoji mámu. Na knize se mi líbilo atraktivní prostředí, atmosféra věčně zamlženého ostrova, který je dostupný jen přes trajekt a celkem slušná zápletka vystavěná na tajemství a lžích. Přesto hodnotím jako průměr.

✰✰✰

Měla jsi vůbec někdy rodinu?│Bill Clegg

Stručný obsah:
V předvečer dceřiny svatby se domem June Reidové ozývá výbuch, který uvnitř pohřbí celou její rodinu. June byla u domu a celou hrůzu sledovala vlastníma očima. Krátce po pohřbu odjíždí zlomená June stovky kilometrů od svého domova, kdesi k oceánu, a ubytuje se v motelu, na který má její dcera pěkné vzpomínky. June zde přemýšlí nad minulostí a o chybách, jichž se dopustila při výchově své dcery Lolly i při budování vztahu s partnerem Lukem a které vedly až ke tragickému konci. Není to však jen June, která ke čtenáři prostřednictvím autora promlouvá, ale i další postavy, jich se tragédie dotkla. Vyprávění každého vede k ucelenému obrazu a čtenář má tak možnost zjistit, co se ten den skutečně stalo.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Knihu jsem zaznamenala až s recenzí Kristýnky z blogu The Book Talk Blog. V knihovně jsem na ni narazila u novinek, tak jsem si ji půjčila.

Stručné zhodnocení:
U knihy mě překvapil její formát, který je menší velikosti než bývá zvykem. Na živo je knížka mnohem sympatičtější a dokonce jsem přišla na chuť i její obálce, která mě zprvu spíše odrazovala. 

Celkový příběh je tvořen menšími střípky vyprávění různých postav, kterých se osobně dotkla tragédie, jež potkala především June Reidovou. Ale nejen ona přišla o někoho blízkého. Všichni se těšili na nadcházející svatbu a místo ní se konal pohřeb. Každý se s touto situací vyrovnával po svém, stejně tak, jako se každý jinak vyrovnává se svým smutkem. Autorovi se podařilo prostřednictvím různých lidských osudů čtenáři přiblížit, jak se každý člověk s tragédií vyrovnává jiným způsobem. Četba to nebyla vůbec jednoduchá, často jsem si musela dělat mezi čtením pauzu, abych dokázala vše vstřebat. Jediné, s čím jsem měla velký problém, bylo velké množství postav, které mi na začátku trochu zkomplikovalo čtení. Navíc střídání ich-formy a er-formy tomu moc nepomáhalo. Až jsem si zapamatovala postavy, konečně jsem se mohla soustředit a plně ponořit do příběhu. Poslední  kapitola vyjádřila tolik myšlenek, nad kterými budete hloubat a jimž dáte jistě za pravdu, stejně jako já.

✰✰✰✰