RECENZE: Strach | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
originální název: Strach
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2016
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Jožo Karský se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, tedy do míst, kde prožil své dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Při zvlášť tuhých zimách a silných mrazech zde mizí děti, což na vlastní kůži zažila i rodina Karských. Hlavní hrdina bude muset spojit síly s bývalými kamarády a postavit se zlu čelem a zároveň se vyrovnat i se stíny z vlastní minulosti.

✽ 

Po Trhlině, kterou jsem četla v českém překladu loni, jsem se letos pustila do dalšího autorova počinu, který vydání Trhliny (recenze zde) předcházel. Trvalo mi rok, než jsem našla odvahu přečíst si Strach, z něhož jsem měla opravdový respekt.

Začátek knihy nás seznamuje s postavami, z nichž je hlavní postava rovněž vypravěčem celého příběhu. Prostřednictvím jeho myšlenek se ocitáme v jednom opuštěném bytě na ružomberském předměstí nacházejícího se v téměř prázdné bytovce, která umocňuje pocit osamělosti, s nímž se hlavní hrdina potýká. Matka mu zemřela před pár lety a otec, s nímž neměl dobrý vztah, už víc jak rok bydlí v domově důchodců. Z každého koutu tohoto místa i z každé buňky hlavního hrdiny čiší deprese a tíseň, která se začne pomalu vkrádat i do mysli čtenáře. 

Přiznám se, že žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah, což ve své podstatě vůbec nevadilo. Spíše naopak. Atmosféra byla i tak dost depresivní a ponurá a postava hlavního hrdiny vše jen podtrhla.

Třeskuté mrazy, nejhorší za posledních několik let, byly cítit z každé stránky a navozovaly správnou mrazivou atmosféru. Obdivuji autorův vypravěčský um, kterým dokáže vyvolat ve čtenáři strach, napětí a husí kůži. Na mě kniha působila přesně tak, jak měla, protože jsem se bála. Duchařina jak vyšitá. Strach jsem totiž začala číst v době, kdy u nás napadl sníh a večernímu čtení jsem se vyhýbala. Přesto jsem se každého šustnutí v bytě lekala i při denním světle a když se následující den při pozvolném oteplování uvolnila část sněhu ze střechy a s hlasitou ránou dopadla na okenní parapet, u kterého jsem seděla, tak tak jsem si nepustila do kalhot.   

Některé scény jsem předvídala (třeba tu s telefonátem v závěrečné třetině), ale jelikož se hororovým knihám i filmům vesměs vyhýbám, nenarušilo to mou četbu a nepřišla jsem o žádný čtenářský prožitek. Přesto ve mně bylo tím okamžikem zaseto semínko pochybností, které, jak se na konci ukázalo, mělo své opodstatnění.

Nejvíce jsem si užila (a přesně toto v hororech a mysteriózních thrillerech miluji) pátrání po podivných úkazech v různých archivech, dokumentech a s tím i související spojování různých šifer, které nás posunuly pravdě zase o kousek blíže. Závěrečnou třetinu jsem přečetla na jeden zátah a po celou dobu jsem pociťovala mravenčení v zádech. Konec byl dle mého názoru rychle useknutý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.

Mile mě překvapilo, že autor ve svém románu zmiňuje proslulou Djatlovovu výpravu na Ural z ledna roku 1959. Pokud netušíte, o co jde, rozhodně si o této záhadě zjistěte více.

Když však Strach srovnám s Trhlinou, tak Strach Trhlinu bohužel nepřekonal. Možná byla chyba, že jsem jako první četla Trhlinu a pak ji se Strachem srovnávala. Přesto si myslím, že se jedná o dvě samostatná díla, která by se neměla srovnávat, ač v nich jistou podobnost najít můžeme. 

Pokud si myslíte, že ve vás autor nedokáže vyvolat strach, zkuste si přečíst Strach a poté možná změníte názor. Knihu moc ráda doporučím  nejen fanouškům mysteriózna a hororů, ale také čtenářům, kteří tento žánr neupřednostňují, ale rádi by vyzkoušeli něco nového. Třeba si autora oblíbíte stejně jako já.

✰✰✰✰

Četli jste některou knihu od slovenského autora Jozefa Kariky? 

Vyhledáváte hororové či mysteriózní příběhy? 

Bojíte se rádi? 

Budu se těšit na vaše komentáře, které nenechám bez odpovědi.

Continue Reading...