Dnes je bílá sobota a já bych vás ráda přivítala u dalšího článku, kterým vám prostřednictvím minirecenzí představím tentokrát dvě knihy - historický román dle skutečné události Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického a další díl amišské série Ztracené děti od Lindy Castillo. V tomto krátkém shrnutí se dozvíte, jak se mi knihy líbily, jestli splnily má očekávání a zda je doporučuji dalším čtenářům.
Kladivo na čarodějnice | Václav Kaplický
Děj knihy je zasazen do druhé poloviny 17. století a začíná pokusem o znesvěcení hostie, která rozpoutala nejhorší čarodějnické procesy, jež se odehrály ve Velkých Losinách a v Šumperku. V sobotínském kostele se žebračka Maryna Schuchová pokusila ukrást posvěcenou hostii pro svou přítelkyni, které nedojila kráva. Výměnou za ni měla dostat trochu jídla. Bohužel však byla odhalena ministrantem, který vše oznámil faráři Schmidtovi, náboženskému fanatikovi, jenž ve všem viděl dílo čarodějnic. Žebračka byla uvězněna v losinském zámku a bylo svoláno panstvo, které mělo rozhodnout, co s ní. Farář Schmidt doporučil olomouckého advokáta Bobliga z Edelstadtu, který měl velké zkušenosti s čarodějnickými inkvizicemi. Své role inkvizitora se směle chopil a doznání získával především torturou. Zaměřil se výhradně na bohaté měšťany, jejichž majetku se zmocnil, neboť tehdy byl majetek odsouzených konfiskován. Proti Bobligovi se postavil šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který s těmito procesy nesouhlasil a nakonec byl z čarodějnictví obviněn také.
Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Tuto knihu jsem si zvolila do projektu #vyzvaspointou, neboť březnové téma znělo česká klasika a nemohla jsem svým výběrem udělat lépe.
Stručné zhodnocení:
Tento román, který vznikl na základě skutečné události odehrávající se v letech 1678-1692 v okolí Velkých Losin a Šumperka, mě pohltil už od prvních stránek. Nejen touha po moci a majetku přivedla několik desítek lidí na hranici, kde byli upáleni, ale i liknavost a lhostejnost lidí na vyšších místech, kteří tragédii mohli zabránit. Autor velmi věrně vyobrazil tehdejší dobu, ale i poměry, které v ní panovaly. Historické romány moc nevyhledávám, ale tento byl napsán do velmi čtivé podoby. Postavu šumperského děkana Kryštofa Lautnera jsem si velmi oblíbila, jeho marný boj proti zlu jsem prožívala a doslova se modlila, aby vše dobře dopadlo. Mezi lidmi byl oblíbený a mé sympatie si získal především tím, jak bojoval a nevzdával se, a to až do úplného konce. Nevěřila jsem, jakého zla jsou lidé schopní a nečekala jsem, že proliji tolik slz. Po dočtení jsem cítila bezmoc a bylo mi hodně úzko. Tento úžasný historický román mi zůstane v hlavě a v srdci už navždy.
✰✰✰✰✰
Ztracené děti | Linda Castillo
Kate Burkholderová, policejní náčelnice ohijského městečka Painters Mill, je požádána o pomoc při pátrání po ztracených amišských děvčatech. Případ je o to těžší, že se není čeho chytit a chybí jakákoliv stopa, která by je navedla správným směrem. Amišové jsou navíc skoupí na slovo a je prakticky nemožné z nich dostat jakékoliv informace. Když zmizí i Kateina neteř Sadie a jedna z pohřešovaných dívek je nalezena mrtvá, situace se vyostří a Kate nezbývá mnoho času. Musí svou neteř najít živou, a to za každou cenu.
Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Dostala jsem chuť na další díl amišské série, kterou jsem si velmi oblíbila.
Už po čtvrté se setkáváme s oblíbenou policejní náčelnicí malého městečka Kate Burkholderovou, která je tentokrát přizvána na konzultaci k případu ve vedlejším okrese a spolupracuje s přítelem a agentem z BCI, ohijského Úřadu pro kriminální vyšetřování v Clevelandu Johnem Tomasettim. Zde zmizí několik amišských děvčat a Kate jako bývalá amiška by měla mít větší šanci rozmluvit amšiské rodiny, které děvčata postrádají. U první poloviny knihy jsem se celkem nudila, případ se delší dobu nepohnul žádným směrem a vyšetřovatelé přešlapovali na místě. Závěrečná třetina byla skvělá. Napínavá a taky trochu strašidelná. Vtáhla mě a nepustila. Atmosféra byla skvěle vykreslená a cítila jsem Kateinu bezmoc. Konec jsem přečetla jedním dechem. Závěrečný zvrat už byla třešnička na dortu. Bohužel první polovina si to pokazila a musím své hodnocení snížit o jednu hvězdičku. I přesto knihu doporučuji a těším se na další díl.
✰✰✰✰
Kladivo na čarodějnice bych také chtěla jednou přečíst. Ale jednou mi někdo řekl (už fakt nevím, kdo to byl.. :D), že se čte strašně těžce a je nudná. Takže jsem svou touhu po ní odsunula hodně dozadu. Asi to byla chyba... A na Lindu jsem zrovna koukala v knihovně, ale docela mě naštvalo, že v knihách není napsané, kolikátý díl to zrovna je a já byla opět nepřipravená. Chjo.. Snad příště :D
OdpovědětVymazatTo ti ten člověk stoprocentně lhal :D Nebo spíše mu zrovna tahle kniha nesedla. Já se právě taky bála, že se to bude číst těžce, přece jenom se to odehrává v 17. století, ale naopak mě to mile překvapilo, jak to ten autor sepsal čtivě :-O. Četlo se to lehce, já jsem byla do toho úplně zažraná a nemohla jsem se odtrhnout. Hodně mě to bavilo a užila jsem si to. A ke konci jsem řvala jak želva.
VymazatNěkdy mi taky vadí, že na knihách není označení, který je to díl, ale naše ostravská knihovna to právě označuje. Když je nějaká série a má víc dílů, značí to na ty knihy i dovnitř, což je výhoda.
No právě. Odehrává se to v 17. století a navíc je to podstatně stará kniha. Takže obavy jsou na místě. Ale jsem ráda, že vím, že se není čeho bát. Určitě se do ní brzy pustím. Jsem na ni ještě více zvědavá, takže opravdu moc díky! :)
VymazatFakt? To je dobrý nápad. To budu muset u nás taky navrhnout :D Klidně to udělám za ně :D