MINIRECENZE: Andílek | Konkláve | Vila na Sadové

Share it Please

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Dnes jsem si pro vás připravila minirecenze na tři knihy. První z nich se jmenuje Andílek, který napsala Mary Kubica, byl mou první zkušeností s autorkou a určitě ne poslední. Stejně tak, co se týče Roberta Harrise a jeho Konkláve, které čtenářům ukázalo, jak taková volba papeže vlastně probíhá zevnitř, očima jednoho kardinála. Od autora si chci již delší dobu přečíst Otčinu, která mě láká tématem alternativní historie, aneb co by se stalo, kdyby tehdy druhou světovou válku vyhrál Adolf Hitler. Poslední knihou, kterou jsem pro vás zrecenzovala v kratším formátu, je Vila na Sadové Richarda Skláře, jejíž příběh, ať už ten ze současnosti či z minulosti, se odehrává v Ostravě, ve městě, které je mému srdci blízké.

Andílek | Mary Kubica

Stručná anotace:
Heidi měla vždy dobré srdce. Pracuje v neziskové organizaci, kde se stará o uprchlíky, kterým pomáhá zařadit se do normálního života. Jednoho deštivého dne si všimne mladé dívky s miminkem v náručí. Dívka žije na ulici a Heidi jí je nesmírně líto. Myslí na ni dnem i nocí. Heidin manžel Chris měl pro manželčinu touhu pomáhat lidem vždy pochopení, ale když se jednoho dne objeví Heidi s dívkou a miminkem ve dveřích, nemůže tomu uvěřit nejen on, v šoku je i jejich dvanáctiletá dcera Zoe. V malém bytě se jich místo tří teď tlačí pět a Chris i Zoe dávají důrazně najevo svůj nesouhlas se vzniklou situací. Nedůvěřivá Willow je ráda, že má střechu nad hlavou a je o ni i její miminko postaráno. Jaké tajemství skrývá mladá matka? A nezašla Heidi v péči o cizinku nebezpečně daleko?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Psychothrillery od Mary Kubicy chci zkusit už delší dobu. Proč nezačít třeba Andílkem, kterého jsem si vypůjčila z knihovny a suším ho doma už víc jak dva měsíce...

Stručné zhodnocení:

Příběh je předkládán čtenáři ze tří pohledů - z pohledu Heidi, Chrise a Willow, přičemž se střídají i různá časová období. Začátek vám může připadat rozvláčnější, ale jelikož se jedná o psychothriller, dá se to tolerovat. Osud Willow mě zajímal a byla jsem zvědavá, jak vůbec dojde k tomu, že ji Heidi nabídne přístřeší a přivede k sobě do rodiny. Kniha ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby se váš život otočil o 360 stupňů a zničil všechny vaše plány a ideály. Každý si nese nějaké tajemství, které pomalu vyplouvá na povrch. Kniha je doslova nabitá emocemi a já jsem v určitých pasážích měla co dělat, abych zadržela slzy. Někdy stačí málo k tomu, aby rány, které jsou již dávno zahojené, se opět otevřely a zasáhly vás plnou silou. Mezi šílenstvím a normálností existuje tenká hranice, když máte na dosah něco, co jste neměla už nikdy mít. V určitých situacích jsem chápala obě strany, respektive, že jsem se dokázala vcítit do toho, co asi zrovna prožívaly. Konec byl velmi překvapivý a podle mě si kniha rozhodně zaslouží vaši pozornost.

✰✰✰✰✰

Konkláve | Robert Harris

Stručná anotace:
Papež je mrtvý. Za zavřenými dveřmi v Sixtinské kapli se ihned roztáčí kola katolické mašinérie. Sto osmnáct kardinálů z celého světa zasedne, aby zvolili nového papeže, nejmocnějšího duchovního vůdce planety. Bůh jim má být nápomocen, aby zvolili toho pravého. Každý má však nějaká svá tajemství či hřích, které nedokážou déle skrývat. I když jsou kardinálové oslavováni jako muži ctností, všichni mají své rivaly a někteří se neváhají intrikovat.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Kniha mě lákala delší dobu a když jsem ji náhodou objevila v novinkách v knihovně, odnesla jsem si ji domů.

Stručné zhodnocení:

U této knihy jsem předpokládala a zároveň se i těšila, že se dozvím, jak probíhá konkláve uvnitř, očima samotných kardinálů, čehož se mi také dostalo. Jedná se o čtivý příběh od první stránky, i když jsem se zpočátku bála, jestli budu všemu rozumět. Děj je vyprávěn z pohledu Jacopa Lomeliho, kardinála-biskupa a zároveň děkana kolegia kardinálů, který neustále bojuje s vnitřními rozpory, jenž byly velmi dobře popsány. Ve jeho 75 letech jej trápí jakási duchovní nespavost, která mu brání ve splynutí s Duchem svatým, modlitby mu činí problém a Bůh mu neodpovídá. Papež zemřel a je třeba zvolit nového duchovního vůdce a Lomeli vezme tento úkol velmi vážně a je rozhodnutý, že učiní všechny potřebné kroky, aby konkláve proběhlo podle daných pravidel. Bohužel většina kardinálů vidí v ostatních kardinálech své rivaly a nebojí se intrik, aby dosáhli svého.

Zápletka je velmi povedená, s překvapivou pointou a velmi nečekaným závěrem, u něhož mi spadla brada. Knihu budete jen velmi těžko odkládat a napětím si okoušete všechny nehty.

Jedná se o mé první setkání s autorem a po přečtení této knihy obdivuji jeho píli, neboť musel načerpat velmi mnoho informací (o čemž se i v poděkování zmiňuje), aby mohl čtenářům popsat zákulisí konkláve uvěřitelným, ale zároveň decentním způsobem. Jsem ráda, že jsem měla možnost si přečíst tuto knihu a určitě se poohlédnu i po dalších autorových knihách.

✰✰✰✰

Vila na Sadové | Richard Sklář

Stručná anotace:
Rok 1941

Johann Proske, postarší úředník na pozici tajemníka starosty Moravské Ostravy, začíná v pohodlí luxusní vily na Sadové ulici psát svůj deník. Na první pohled ustrašený byrokrat však hraje dvojí hru. Původního majitele vily, celou jeho rodinu i sbírku cenných uměleckých předmětů ukrývá.

Rok 2013

Realitní agentka Roberta, přezdívaná Bo, je životem protřelá padesátnice, které nechybí vtip, inteligence a skvělý úsudek. Se svým bývalým manželem vlastní úspěšnou firmu, jejich společná minulost však sahá mnohem dál. Před dvaceti lety totiž pracovali jako elitní agenti Ministerstva vnitra.

Jejich společnost prodává vilu na Sadové, o kterou se začne zajímat tajemný kupec. Při pátrání po jeho identitě odhalí podezřele mnoho indicií souvisejících s jejich minulostí. Někdo krutý a chladnokrevný se rozhodl najít je a pomstít se.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Jelikož je děj zasazen do Ostravy, kde jsem vyrostla a žiji, už dlouho mě lákalo přečíst si tento příběh.

Stručné zhodnocení:

V knize se prolínají dva příběhy - minulý a současný. Minulý se odehrává v protektorátní Ostravě, v době, kdy Reinhard Heydrich nastupuje do úřadu zastupujícího říšského protektora. Na první pohled ušlápnutý úředník Johann Proske, který svědomitě plní své povinnosti, ukrývá doma židovskou rodinu i s jejich cennou uměleckou sbírkou. Tato dějová linka mě velmi zajímala a četla jsem ji jedním dechem. Dozvěděla jsem se spoustu pro mě nových informací o tehdejší době, kdy již dva roky zuřila druhá světová válka. S deníkem Johanna Proskeho jsem prožila tři válečné roky, od roku 1941 do roku 1943.

Bohužel současná dějová linka, ač zprvu působila velmi lákavě, neboť vás ihned vtáhne prohlídkou oné tajemné vily na Sadové, která je stěžejní pro tento příběh, se později doslova rozplizla do nudného a velmi vleklého příběhu. Po slibném začátku se děj začal velmi táhnout, neposouval se vpřed a zřejmě i z toho důvodu jsem pak měla menší čtecí krizi, kdy se mi nechtělo pokračovat ve čtení. Hlavní hrdinka je celkem drsná žena, která se ničeho a nikoho nebojí, díky níž není nouze o dostatek akčních a krvavých scén. Za velké plus považuji samozřejmě místo, kde se příběh odehrává, neboť Ostrava je mým rodným městem a ulice, na kterých se děj odehrává, mi jsou velmi dobře známé. Tamní ostravská atmosféra i s všudypřítomným smogem a humorem mi byla velmi blízká, a to byl nejspíš i důvod, proč jsem u knihy vytrvala až do konce. Závěr byl překvapivý, ale cesta k němu velmi velmi zdlouhavá. Škoda. Asi jsem čekala něco trochu jiného.

✰✰✰