RECENZE: Hra na lháře | Ruth Ware

autor: Ruth Ware
překlad: Věra Klásková
originální název: The Lying Game
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 408
anotace

Moje zhodnocení:

Jednoho červnového rána vyhrabe pes cosi, co zpočátku připomíná obyčejnou ztrouchnivělou větev. Po bližším prozkoumání se zjistí, že se jedná o lidskou kost...

Isa, Thea, Fatima a Kate - čtyři nerozlučné kamarádky, které se kdysi na střední škole bavily tím, že hrály takzvanou hru na lháře: spolužačkám i učitelkám vykládaly smyšlené historky. Jejich hra se však neobešla bez následků, nakonec všechny čtyři škola vyloučila.

Nyní, po sedmnácti letech, svolá Kate všechny kamarádky k sobě do mlýna, ale nepůjde o sentimentální setkání. Roky lhaní si vyžádaly svou daň a je třeba věci uvést na pravou míru.

✽

Hra na lháře je název třetí knihy britské autorky Ruth Ware, kterou u nás vydalo nakladatelství Leda. Na tuto knihu jsem se moc těšila, protože předchozí autorčina kniha Žena z kajuty č. 10 (2017) se mi hodně líbila a recenzi na ni si můžete připomenout zde. První u nás vydanou knihou byla kniha s názvem Všude kolem černý les (2016), kterou doma sice mám, ale stále ještě nepřečtenou. Myslím, že je o důvod víc se jí co nejdříve podívat na zoubek.

Ruth Ware vyrostla v Sussexu na jižním pobřeží Anglie. Po absolvování manchesterské univerzity žila načas v Paříži a později se vrátila do Británie. Pracovala na více pozicích. Momentálně žije s manželem a dvěma malými dětmi v Londýně. Její debut Všude kolem černý les se stal bestsellerem Sunday Times a New York Times.

- - - -

Hra na lháře má 5 pravidel:

1. Vyslov lež!

2. Na svém výmyslu trvej!

3. Nenech se načapat!

4. Nikdy si nelžeme navzájem!

5. Poznej, kdy s lhaním přestat!

- - - -

Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je Isa, dvaatřicetiletá právnička, toho času na mateřské. Se svým partnerem Owenem se stará o půlroční dcerku Freyu. Z jejího poklidného a zdánlivě ničím nerušeného života ji vytrhne esemeska od Kate, kamarádky, kterou už spoustu let neviděla, s jedinou větou "Potřebuji tě!". Tato věta znamená jediné, neodkladně přijet. Ještě toho dne se Isa sbalí i se svou dcerkou a vypraví se do Saltenu, do městečka, které před sedmnácti lety opouštěla s hanbou. Esemesku od Kate dostanou i její dvě kamarádky - Thea a Fatima. Ještě toho večera se setkají u Kate na mlýně. Všechny si myslely, že to, co kdysi provedly, je již zapomenuto, ale jedna nalezená lidská kost jim připomene, co tehdy provedly. Zdá se, že lhaní si vybralo svou daň...

Autorka už od začátku rozehraje se čtenáři dokonalou hru na lháře. I když má tato hra zdánlivě jednoduchá pravidla, stačí porušení jediného z nich a celá složitě budovaná lež se může rozpadnout jako domeček z karet. Kdo lže a kdo mluví pravdu? Autorka mlží už od prvních stran, čtenář si není ničím jistý a důležité informace se dozvídá až v nejzazším momentě. Tímto se autorce podařilo vybudovat tísnivou, tajemnou a mnohdy až strašidelnou atmosféru, které přispívá i místo, kde se velká část příběhu odehrává. Tím místem jsou blata v Saltenu, kde na hlubokých tůních stojí mlýn, na něhož bohužel destruktivně působí střídání přílivu a odlivu. Právě v tomto mlýně, kde Kate dodnes bydlí, se kdysi odehrála spousta důležitých událostí, které jakýmsi způsobem ovlivnily budoucí život všech čtyř kamarádek. Po příjezdu se nejen Ise, ale i ostatním oživí vzpomínky na minulost, neboť mlýn jim byl kdysi druhým domovem.

Hlavní hrdinka - Isa - je přesně tím typem hrdinek, které čtenáři nemusí. Chválím autorku, že se tentokrát vyvarovala velkému požívání alkoholu či léků a hlavní hrdinka tak působí opravdověji. Postavu matky malého nemluvněte zvládla na jedničku, takže určitě nesouhlasím s názorem na jednom knižním portále, že se jedná jen o jakýsi "deník hloupé matky". I já si ještě živě pamatuji všechny iracionální myšlenkové pochody, k nimž mě přiměly hormony související s mateřstvím. Samozřejmě ne všechny kroky, které Isa učinila, jsem schvalovala, párkrát jsem si řekla, "Iso ne, tohle nedělej!", ale jinak jsem byla s hlavní hrdinkou vcelku ztotožněná.

Po celou dobu čtení budete plní očekávání, co přinese další stránka. Tím, že autorka karty odkrývá postupně, buduje napětí, které nabývá na intenzitě. Nic není takové, jaké se zpočátku zdá, příběh je plný zvratů a momentů překvapení. I když se některé následující situace daly předvídat, nepokazilo mi to dojem a čtení jsem si maximálně užila až do poslední stránky. Autorku si buď oblíbíte anebo neoblíbíte. Já patřím k té první skupině, protože autorka mě i touto knihou přesvědčila, že psát umí a Hra na lháře dle mého názoru předčila dokonce i Ženu z kajuty č. 10. 

Obálka je dle mého názoru velmi povedená. Zobrazuje přesně tu činnost, která je v městečku, kde se hlavní děj soustřeďuje, hlavní obživou mnoha lidí. Obálka může mít samozřejmě dvojí význam. Lež má krátké nohy a lhář se častokrát zamotá do svých vlastních lží. Oka sítě na obálce jsou navíc vystouplá a působí opravdovým dojmem. 

I když knihu považuji za velmi zdařilou, určitě nesedne každému čtenáři. Jak jsem výše zmínila, hlavní hrdinka může působit nesympatickým dojmem s přemírou mateřství, které v ní třímá. Pokud vás však autorka předchozími dvěma knihami přesvědčila, ani tato vás nezklame. Za sebe mohu rozhodně doporučit.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Trailer ke knize:

Continue Reading...

RECENZE: Žena z kajuty č. 10 | Ruth Ware

autor: Ruth Ware
překlad: Věra Klásková
originální název: The Woman in Cabin 10
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2017
počet stran: 368
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Lo Blacklocková pracuje jako novinářka pro cestovatelský časopis Velocity už deset let a stále čeká na povýšení. Když její šéfka onemocní, naskytne se jí jedinečná příležitost, jak dokázat, co v ní je. Spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti se zúčastní luxusní okružní plavby na soukromé jachtě po norských fjordech, která má příznačný název Polární záře, aby o tom napsala článek. Vše vypadá jako pohádka - noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace... Pro Lo tato pohádka však skončí, když v polotmě zahlédne, jak někdo srazí z paluby do moře nějakou ženu. Lo je jediná, kdo incident viděl, nikdo jí však nevěří - nejen, že nikdo z hostů nechybí, navíc ten večer vypila Lo víc alkoholu než je zdrávo, načež její historku někteří zpochybní...

Vydání této knihy jsem vyhlížela s velkou nedočkavostí a pomalu nemohla dospat dne, kdy se mi dostane do rukou a já ji otevřu. Teď po jejím dočtení mám pocit prázdnoty, přesto bych knize vytkla pár drobností, které se dozvíte níže.

Ruth Ware je anglická spisovatelka momentálně žijící v Londýně s manželem a malými dětmi. Vyrostla v Sussexu na jižním pobřeží Anglie a po vystudování manchesterské univerzity odjela  načas do Paříže, aby se zase vrátila zpět do Británie. Vystřídala mnoho zaměstnání než se uchýlila ke spisovatelské činnosti. Její prvotina In a Dark, Dark Wood (Všude kolem černý les, Leda 2016) se stala bestsellerem Sunday Times a New York Times. Jelikož jsem její prvotinu nečetla, což se ale chystám brzy napravit, nemohu porovnat, která z těchto dvou knih je lepší. Světově úspěšnější se však stala Žena z kajuty č. 10.

Tentokrát jako první zhodnotím obálku, která je naprosto dokonalá! Moc se mi totiž líbí efekt tekoucích kapek, které jsou patrné nejen na pohled, ale i na pohmat. Vše umocňuje částečně rozpitý název knihy a rozbouřené moře, které vidíme skrz kulaté okýnko, a máme pocit, že na lodi plujeme také.

Co se týče příběhu, musím zmínit jistou podobnost s knihou, kterou zná téměř každý čtenář, a sice s Dívkou ve vlaku. Podobné znaky tkví v tom, že i zde je hlavní hrdinka tak trochu závislá na alkoholu, kterého si dopřává často a ve velkém množství, a to i přesto, že by vlastně alkohol pít neměla, jelikož bere dlouhodobě antidepresiva, jež mohou mít v kombinaci s alkoholem nežádoucí účinky. Spolu s Lo na jachtě pluje i její expřítel Ben, který si tyto informace nenechá pro sebe. Z toho důvodu Lo nikdo nevěří. Navíc vše podtrhuje fakt, že na jachtě žádný z hostů nechybí. Je možné, že si ten incident Lo vybájila? Sama Lo si začne klást otázky, zda opravdu není paranoidní, ale i přesto začne na vlastní pěst pátrat, co to vlastně pod rouškou tmy ze své verandy viděla.

Žena z kajuty č. 10 je i přes svůj zdlouhavý začátek psána lehkým stylem, do kterého se snadno ponoříte, protože se čte prakticky úplně sama. Vše je tajemné a mlhavé a vy se spolu s Lo ocitáte na palubě lodi a doslova cítíte, jak se Polární záře houpe pod vašima nohama. Při autorčině popisu podpalubí si představujete malé, ač útulné kajuty, úzké chodbičky vedoucí až pod úroveň hladiny moře, které ještě více umocňují pocit stísněnosti. Do toho si představte, že se mezi vámi nachází vrah, před kterým není úniku, neboť jste na širém moři a přístav je v nedohlednu. Pátrali byste po tom, co se stalo nebo byste vzpomínku potlačili? Navíc, když se začnou dít další podivné věci? Jak si vysvětlíte zjištění, že kajuta č. 10, v níž se měl onen incident odehrát, je od začátku plavby neobsazená, přesto si Lo minulý večer od ženy, která byla ubytována právě v kajutě č. 10, půjčila řasenku?

Čtenáři vyvstává na mysl mnoho otázek, přičemž si představuje nejrůznější možné i nemožné scénáře, co se vlastně v noci stalo. I já jich měla hned několik, ale nakonec jsem byla vedle jak ta jedle. Asi sto stran před koncem se odhalí část pravdy, která mě upřímně zklamala. Rozpačitá jsem byla nejen ze samotného rozuzlení, ale i z toho, že ono rozuzlení přišlo tak brzy. Marně jsem přemýšlela, co se ještě na nadcházejících stranách bude dít a zda následující stránky předčí onen tajemný a mlhavý začátek. Nechci tvrdit, že samotné rozuzlení mě nepřekvapilo, ano, bylo překvapující a nečekané, ale já asi očekávala mnohem víc. Stále jsem však doufala, že mě autorka ještě překvapí, ale bohužel se tak nestalo. Samotný závěr byl nejen předvídatelný, ale na můj vkus i celkem rychlý a sentimentální.

I přesto, že je tu jistá podobnost s Dívkou ve vlaku, určitě se tím nenechte odradit. Rachel z Dívky ve vlaku byla mnohem větší troska, než naše Lo. Pokud bych však měla tyto dvě knihy srovnat, Dívka ve vlaku mě zasáhla mnohem více, a to z toho důvodu, že byla prvním thrillerem ve své kategorii a ovlivnila tak nejen budoucí čtenáře, ale i spisovatele.

Na závěr jedno varování: Pokud vás vytáčejí hlavní hrdinky, které se utápí v alkoholu a navíc trpíte klaustrofobií, tato kniha nebude pro vás tou správnou volbou, i když jistou šanci byste ji dát mohli. Knize totiž nechybí pořádná dávka napětí a jedna nevysvětlitelná záhada, které notně musíte přijít na kloub.

85 %

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.

Continue Reading...