středa 22. srpna 2018

RECENZE: Došel nám čas | Barbora Walterová Benešová

autor: Barbora Walterová Benešová
nakladatelství: Brána
rok vydání: 2018
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


Mariana Laurentová má po maturitě, užívá si prázdnin a dozvídá se, že ji přijali na prestižní americkou univerzitu. Vidina skvělé budoucnosti se rozplyne jako pára nad hrncem, když jednoho dne dojde k výpadku elektrického proudu. Když není dodávka obnovena ani další den, všichni myslí na nejhorší. Přicházejí různé zvěsti, že výpadek má na svědomí teroristický útok či havárie elektrárny. V důsledku výpadku proudu se matka dětí nevrátí domů a Mariana musí řešit vážný problém - ochránit své dva mladší sourozence. Když začínají pomalu docházet zásoby a sourozenci mají strach před gangy, které rabují a zabíjejí, rozhodnou se, že vyrazí za dědečkem na farmu. Ta však leží asi 800 mil daleko a dostat se tam nebude v těchto podmínkách vůbec jednoduché. Podaří se jim zvládnout tak náročnou cestu? 


Došel nám čas je název nejnovější knihy Barbory Walterové Benešové, jíž vydalo nakladatelství Brána.

Před časem jsem byla samotnou autorkou oslovena s žádostí, zda bych si její knihu přečetla a zrecenzovala ji. Neváhala jsem a nabídku přijala. Jak si u mě vedl tento postapokalyptický román, se dozvíte níže v recenzi.




Došel nám čas je již čtvrtou autorčinou knihou, ale první, která se věnuje žánru sci-fi. Barbora Walterová Benešová se již od malička toužila stát spisovatelkou či novinářkou. Její první kniha Dívka, která nesměla mít sny vyšla u nakladatelství Brána v roce 2015. Čtyři roky předtím však autorka vydala samonákladem svou první knihu Bez volby a následně její druhý díl Apokalypsa. Pochází z Jeviněvsi, malé vesničky u Mělníka, kde po různém stěhování po Čechách zakotvila natrvalo. Žije zde s manželem, rodiči a čtyřmi dětmi. ⟪zdroj

Nejprve bych chtěla pochválit nejen název knihy, který se k danému tématu hodí a dle mého názoru nemohl být zvolen lepší, ale rovněž úžasně graficky zpracovanou obálku, jež rozhodně zaujme na první pohled. Kniha barevně ladí i s předsádkou a i když je menšího formátu, ničemu to nevadí.

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem příběhu je Mariana, obyčejná devatenáctiletá dívka, která si užívá prázdnin spolu se svými sourozenci - šestnáctiletým Adamem a desetiletými trojčaty Tadeasem, Tobiasem a Antonií, které nikdo neřekne jinak než Tony - a zároveň prožívá první lásku. Sourozenci žijí společně s matkou v Chicagu, otec tragicky zahynul. Jednoho dne matka odveze dvě z trojčat k dědečkovi na farmu a Mariana s Adamem a Tony zůstávají doma. Tony má totiž nohu v sádře, s níž má následující den navštívit lékaře a nechat si ji zkontrolovat. V noci, po matčině odjezdu, se Mariana budí žízní a zjišťuje, že nejde proud. Nejen, že nejdou rozsvítit světla, ale navíc nemá ani signál na mobilu, což nevěstí nic dobrého. Ani ráno není proud obnoven a lidé se srocují před domy. Začíná rabování, lidé si jsou totiž vědomi, že brzy dojde nejen voda, ale i potraviny. Na ulici už není bezpečno a po vraždě sousedů se musí Mariana rychle rozhodnout, kam se se sourozenci uchýlit. Matka se nevrací a jediným východiskem zdá se být odjezd na dědečkovu farmu do Nebrasky, která je vzdálená asi 800 mil. Je možné vůbec zvládnout tak náročnou cestu bez auta a jen s malými zásobami? Když navíc všude číhají gangy, které se neštítí vás nejen okrást, ale i zavraždit?

Tento postapokalyptický román nastiňuje možnou budoucnost, která čeká každého z nás, pokud dojde k blackoutu. Trvalý výpadek elektrického proudu je již odedávna strašákem každého racionálně uvažujícího člověka. Kniha ukazuje, jak se lidem postupně mění priority, někteří se mění v monstra a jsou hnáni jen pudy. V tomto případě hrozí vždy rozvrat společnosti a svět, jaký jsme znali, přestává existovat. Stačí pár dnů a lidé začnou rabovat a zabíjet se mezi sebou.




Autorce se podařilo toto postupné přehodnocování vlastních priorit, jakož i celkový rozvrat společnosti popsat velmi věrohodně. Cítíte bezmoc, která je všudypřítomná. Voda a potraviny docházejí, léky nejsou a lidé v nemocnicích, závislí na přístrojích, umírají jako první. Dochází pohonné hmoty a jelikož čerpadla na benzínkách pohání elektrický proud, není žádná možnost, jak se k pohonným hmotám dostat. Auta přestávají jezdit a lidé se musí spolehnout na vlastní přepravu. Ve velkých městech není bezpečno a lidé se uchylují na vesnice a farmy, kde je ještě jakási naděje na přežití.

Příběh vás zaujme už od první stránky a jelikož se děj neustále rychlým tempem posouvá dál, nemá si čtenář možnost ani vydechnout. Hluchá místa budete hledat stěží a bude pro vás velkým problémem knihu byť jen na okamžik odložit. Co se týče mého subjektivního názoru, první polovina se mi líbila mnohem více než druhá. Cesta na farmu mi přišla mnohem zajímavější, než život na ní. Měla jsem pocit, že kniha trochu ztratila na svém tempu, které bylo v první polovině až dechberoucí.

Mnohé z vás určitě napadne, proč se děj neodehrává v České republice. Já však zcela chápu autorčiny důvody zasadit děj do Ameriky, která je rozlehlejší a pro zápletku více vhodná. Česká republika je jen malou zemí, navíc cesta z velkého města na farmu by netrvala tolik dnů, takže toto autorce vůbec nevytýkám.

Celkově však knihu hodnotím kladně i přesto, že autorka v podstatě nepřichází s ničím novým. Knih s tématem blackoutu a jiných postkatastrofických vizí je velmi mnoho, i tak si tento román svou pozornost rozhodně zaslouží. Autorce se povedl napsat příběh, který vás dostane a emočně zasáhne. Určitě si i vy budete představovat, jaký by to byl život, ve kterém bychom se vrátili do časů, kdy lidé ještě neznali elektřinu. Ti měli výhodu, neboť život s elektrickým proudem nepoznali a uměli bez něj žít. My to dnes již neumíme, a to může být naší záhubou.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří bez mobilu a různých vymožeností dnešní doby nedají ani ránu. Až po přečtení knihy si uvědomíte, jakou cenu má rodina, zázemí, ale i samotný život.


✰✰✰✰  


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji autorce Barboře Walterové Benešové. Knihu vydalo nakladatelství Brána.


Trailer ke knize:






Continue Reading...

pátek 5. ledna 2018

RECENZE: Krycí jméno E 219 | Terry Shaft

autor: Terry Shaft (p)
nakladatelství: Grada
edice: Cosmopolis
rok vydání: 2017
počet stran: 190
oficiální anotace


Moje zhodnocení:


Svět, jak ho známe, už neexistuje, neboť jej zasáhl uměle vytvořený vir, na který neexistuje lék a lidé jeden za druhým umírají. Vir napadá mozek obětí a transformuje jejich myšlení na úroveň prvoků. Jakmile se jednou nakazíte, už vám není pomoci.
Hlavní hrdinou je Erik Wilson, odsouzený vězeň, který má teď kvůli viru dovolené vycházky a zdá se, že mu nic nechybí. Brzy se však do věznic začnou stahovat poslední zdraví lidé a pro Erika v jeho cele už není místo. Jako kriminálník nemá nárok se skrývat a tak je propuštěn. Najednou se Erik ocitá mezi Nakaženými a tím začíná boj o holý život...


Krycí jméno E 219 je postapokalyptický román z pera mladé české autorky Terezy Hřídelové, která vystupuje pod pseudonymem Terry Shaft a Krycí jméno E 219 je její první vydaná kniha.




Předně musím říct, že postapokalyptické romány či dystopie čtu jen velmi výjimečně. Tato kniha mě však zaujala hned na první pohled, a to nejen krásnou obálkou, na níž je vyobrazeno zničené město Los Angeles, ale také zvolenými barvami a lákavým nápisem "Stejně umřeš, tak co řešíš?". Po přečtení anotace bylo rozhodnuto, příběhy o zombících mě vždy bavily a myslím, že jsem na téma "nakažení" shlédla nespočet filmů. Hned se mi vybavil Brad Pitt a Světová válka Z a těšila jsem se, že si o něčem podobném přečtu i v této knize. Zda má očekávání byla splněna, se dočtete níže.

Kniha se dělí na dvě části a má celkem 20 kapitol. Vše začíná lákavým prologem, ve kterém se dozvídáme, že jistý japonský vědec vyvinul mutaci viru, jehož vzorek nazval X219, kterým se nakonec sám nakazil. 

20. listopadu večer
"ÁÁÁ! Můj poskok vypustil do světa vakcínu! A já se nakazil svým vlastním virem! Ta bolest je nesnesitelná! Už mi padají i vlasy a zuby! Okamžitě ho musím poslat na druhou polokouli pro lék."

V další kapitole se seznamujeme s hlavním hrdinou Erikem Wilsonem, který je bez pardonu propuštěn z přeplněné věznice, aby udělal místo jiným, dosud zdravým, ale hlavně netrestaným lidem. Erik Wilson je postava svérázná, arogantní, ale mně především nesympatická už od prvních stran. Celkovou představu o Erikovi si však čtenář udělá jen prostřednictvím jeho chování, protože o vzhledu či věku nepadne ani slovo, což považuji za velké mínus. Těžko se pak ztotožňuji s postavou, která vypadá všelijak a nijak. Nejvíce mi však vadil slovník hlavního hrdiny, neboť používal dost sprostých slov, která asi měla působit drsně, ale já vulgarity v knihách moc ráda nemám.




Co se týče vedlejších postav, těch bylo hned několik - Christina, Scott, Sunshine, Johnson, Vanessa a další. Myslím, že vedlejší postavy si oblíbíte mnohem více, než Erika. Přesto všechny tak nějak zvláštně příběhem propluli.

Za plus knihy považuji to, že snad na každé stránce probíhá nějaká akce, protože hlavním úkolem Erika je mezi Nakaženými přežít za každou cenu, takže často dělá doslova husarské kousky. 

Bohužel velkým problémem knihy je absence jakéhokoliv smysluplného děje. Čtenář bude většinu času zmatený a bude přemýšlet, co se vlastně děje a proč se to děje. Já jsem se kolikrát cítila jako Alenka v říši divů. Ale co mi v knize nejvíce chybělo, byly popisy místa, kde se děj odehrává a celkově popisy postav, jak už jsem se výše zmínila. Potenciál kniha rozhodně má, příběhu však chybí větší propracovanost, ale myslím si, že vzhledem k věku autorky to bylo dobré. Líbila se mi jazyková skladba vět, věty byly celkem košaté a na mladou dívku působivé.




I přes zmatenost děje, jsem knihu četla s velkým očekáváním a napětím, jak vše dopadne. Bohužel závěr vše dokonale pohřbil a zkazil mi zbývající požitek ze čtení. Závěrečné rozuzlení, jaké autorka zvolila, je už několik let v knižním světě pasé, a po pravdě jsem se již hodně dlouho s takovým klišé v závěru knihy nesetkala. Přesto si myslím si, že Terry Shaft jakožto začínající autorka není vůbec špatná, snad si vezme k srdci chyby, kterých se dopustila, a až se vypíše a vše dopiluje, může z ní být nadějná česká autorka. 

Kniha by se mohla líbit nenáročným čtenářům, který chtějí strávit jedno odpoledne u dystopické knižní jednohubky.


45 %


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada, kde si Krycí jméno E 219 můžete přímo koupit.
Continue Reading...