RECENZE: Číhání | Eric Rickstad

By: Marcela Pudichová on 14:16

Share it Please

Tweet

autor: Eric Rickstad
překlad: Vratislav Kadlec
originální název: Lie in Wait
nakladatelství: Host
rok vydání: 2017
počet stran: 440
anotace

Moje zhodnocení:

Dříve poklidné městečko Canaan ve Vermontu nyní narušuje spor o legalizaci homosexuálních sňatků a mezi lidmi to vře. V lidech se probouzí předsudky a staří přátelé si nemohou přijít na jméno. Násilí a výtržnictví je takřka na denním pořádku.

Když je jednoho dne přímo v domě u advokáta zastupujícího místní pár gayů nalezena brutálně zavražděná dívka, Sonja Testová nabude podezření, že smrt mladé dívky nějak souvisí právě s touto kauzou. Sonja Testová velmi pomalu odhaluje spletité nitky jednoho děsivého činu, který má své kořeny hluboko v minulosti. Podaří se jí zastavit pachatele dřív, než jeho konání odnesou další nevinní lidé?

✽

Číhání od Erica Rickstada je druhým dílem Vermontského cyklu, ale zároveň prvním případem Sonji Testové, s níž jsme se mohli seznámit v prvním díle nazvaném Tiché dívky (mou recenzi si můžete přečíst zde). Číhání Tichým dívkám předchází a příběh se odehrává asi rok předtím. 

Číhání napsal Eric Rickstad, americký autor, který žije se svou rodinou ve Vermontu. Jeho prvotina Reap (Sklizeň, 2000) byla zařazena do výběru New York Times Noteworthy Novel. Kniha Tiché dívky (2015) se dostala mezi bestsellery New York Times a USA Today. V roce 2015 vyšla autorovi další kniha s názvem Lie in Wait (Číhání, 2017) a ještě letošního roku se čeští čtenáři dočkají pokračování s názvem Jména mrtvých dívek (The Names of Dead Girls, 2017).

Hlavní hrdinkou, i když ne jedinou, neboť autor dal prostor i detektivovi z konkurenčních policejních složek či obyčejným místním lidem a tak má čtenář možnost nahlédnout na děj z více úhlů, je Sonja Testová, která má možnost vyřešit svůj první velký případ. Jako matka dvou malých dětí se cítí rozpolceně a trpí výčitkami svědomí, že svou rodinu často zanedbává a dává přednost práci. Přesto nebo právě proto Sonjina paličatost a dobrá intuice jí napomáhají vést případ tím správným směrem. Případem je pověřen Richard North, detektiv ze státní vermontské policie, který má dostatek zkušeností, zato Sonja Testová z místní policie mu má jen zdatně sekundovat. Ti dva si zpočátku vůbec nesednou, ale ohavný zločin je nakonec spojí a donutí ke vzájemné spolupráci.

Jelikož se všichni obyvatelé mezi sebou znají a s malým zapadlým městečkem ležícím uprostřed lesů nedaleko hranic s Kanadou jsou spjatí, těžce nesou, že by jeden z nich mohl být vrahem. Náladu místních jitří spor o legalizaci homosexuálních sňatků, který obyvatele rozdělil na dva tábory. S jedním odpůrcem těchto sňatků se seznámí i čtenář. Je jím Jed King, starý surovec, s nímž se do křížku dostane i Sonja Testová. 

Autor stejně jako v předchozí knize i zde použil dosti ožehavé téma, které je mezi lidmi dost propíráno a ti často trpí předsudky, které mohou vést i k různým druhům násilí. Autor nám velmi svérázným způsobem umožnil nahlédnout do života obyčejných lidí žijících na venkově, kde si každý vidí do talíře a o tom druhém ví, dá se říct, vše. Do tohoto prostředí chytře umístil originální zápletku, která působí věrohodně.

Oblíbila jsem si autorův styl psaní, který je dostatečně originální, ale hlavně přímočarý bez zbytečných kudrlinek. Autor si nebere žádné servítky a čtenáři předkládá syrový příběh s dostatečnou věrohodností bez zbytečných pochybností. I zde se čtenář setká s četnými vulgarismy, které příběh sice nijak nenarušují, ale přesto by mohly některého čtenáře odradit. Přiznám se, že v tomto díle mi to nevadilo tolik, jako v předchozím. Už jsem s tím tak nějak počítala dopředu a nezaskočilo mě to.

Děj vás pohltí už od první kapitoly, ale nečekejte žádný akční a napětím prošpikovaný thriller, ale spíše poklidnou detektivku, která se zaměřuje na poctivou detektivní práci, přesto je zcela bez hluchých míst. Jak už jsem výše uvedla, zápletka je dostatečně věrohodná, stejně tak i vrahův motiv, který, jak se na konci ukáže, vedl ke zbytečné smrti nevinné dívky. Čtenář netuší vůbec nic až do samého závěru, jenž je velmi překvapivý a nečekaný. Za velké plus považuji i neokoukané prostředí, které díky tomu, že se děj odehrává v chladném a ponurém listopadu, vyniká tou správnou atmosférou.

Na závěr bych Číhání (a celou sérii) doporučila především milovníkům detektivních románů, jenž vyžadují originální námět, který je zpracován natolik věrohodně, že budete chtít zjistit, zda opravdu takové místo existuje.

✰✰✰✰✰ 

Četli jste Tiché dívky nebo Číhání? 
Taky už se nemůžete dočkat, až vyjdou Jména mrtvých dívek?
Nebo naopak vám tato série nic neříká?
Budu se těšit na všechny vaše komentáře.