pátek 21. prosince 2018

RECENZE: Morgenland - Za největším tajemstvím Třetí říše | Richard Sklář

autor: Richard Sklář
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 352
anotace


Moje zhodnocení:


Automechanika Hynka Ambrože vytrhne z dalšího obyčejného dne telegram, který v něm oživí dávné vzpomínky na letní brigádu. Odpověď na telegram rozhýbe tok následujících událostí a odkryje také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemstvím třetí říše.

Rudolf Honig, veterán z první světové války, žije ve vesnici Malá Morávka v Jeseníkách, kde zároveň pracuje jako vesnický kovář. Koncem druhé světové války u něj doma dojde ke krveprolití, které ovlivní jeho život. Je zajat, ale před postupující frontou se mu podaří i se svým věznitelem Von Richterem, důstojníkem SS, uniknout. Oba jsou zranění a málem se jim stane osudným. Jejich cesta je dovede na území dnešního Polska, kde v utajené továrně sídlí Vůdcova poslední naděje - zbraň odplaty. Neustále střeží tajemství, které jim svěří nejzáhadnější žena třetí říše a ono tajemství v paralelním příběhu prosákne i do dnešních dní a protne se ve vzrušujícím závěru.


Morgenland - Za největším tajemstvím Třetí říše je název nejnovějšího thrilleru ostravského autora Richarda Skláře, který vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis a zároveň se jedná o mé třetí setkání s tímto autorem.

Na nejnovější knihu Richarda Skláře jsem se celkem těšila, a to i přesto, že mě autorovy předchozí knihy (Vila na Sadové a Anděl smrti) moc neoslovily. Příběh mě nalákal na tajemství spojené s druhou světovou válkou a propojením s přítomností, ale také na kulisy, ve kterých se příběh odehrává. Jste zvědaví, jaké je největší tajemství Třetí říše? Já byla velmi.

Nejprve však musím poukázat na to, že se jedná o příběh fiktivní, pakliže se odehrává na pozadí skutečných historických událostí. Autor příběh umístil opět do mě známých míst, a to nejen Ostravy a okolí, ale také Malé Morávky v Jeseníkách.

Po celou dobu se pravidelně střídají dvě dějové linky - s Rudolfem Honigem odehrávající se téměř na konci druhé světové války v roce 1945 a s Hynkem Ambrožem, která je zasazena do současné Ostravy let 2015 až 2016. Zprvu vám bude dělat problém časté střídání dějových linek, neboť jejich kapitoly jsou celkem krátké a než se začtete do jedné dějové linky, autor už přeskakuje do druhé. Orientování v ději je tak trochu ztíženo a mně celkem dlouho trvalo pořádně se do knihy začíst. Přiznám se, že úplně ponořit do děje se mi nepodařilo.

Autor se opět dopustil nešvaru, který jsem mu vytkla již v předchozích knihách. Velice zdlouhavě líčí nepotřebné detaily každodenního života, které vám berou veškerou chuť do čtení. Zpočátku mi to nevadilo, ale s každou další otočenou stránkou mě to dost vyčerpávalo. Tendence k přeskakování byla opravdu velká a přiznám se, že jsem pár řádků i přeskočila. Pokud se autor těchto nepotřebných detailů do budoucna nevyvaruje, ztratí podle mého názoru velkou základnu čtenářů.


Další věc, která mě praštila hodně do očí, bylo nářečí Jarka Fialky, kamaráda Hynka Ambrože, které bych spíše zařadila do oblasti Jižní Moravy než Malé Morávky ležící v okrese Bruntál. Mimo to postavy opět hojně hovoří ostravským dialektem, který je mi blízký, ale například k důstojníku SS, jenž tímto dialektem také v knize hovoří, se mi to moc nehodilo.

Historická linka mě bavila asi o něco více. Ukazuje tehdejší dobu syrově a bez příkras. Popisy válečných útrap byly popsány naturalisticky, zmrzačení a smrt byla tehdy na denním pořádku. Hrdinové té doby mi přišli občas až nesmrtelní, kolikrát přežili svou vlastní smrt, a to ne jednou. Později tyto obrazy působily spíše samoúčelně.

Současná linka byla bohužel o dost horší. Spousta akčních scén, které vyznívají občas komediálně až groteskně. Hlavně v závěru, protože kvůli dějové linii odehrávající se v Bruselu, jsem si myslela, že jsem se ocitla uprostřed děje nějakého béčkového filmu.

Je pravda, že konec se prolnul opravdu nečekaně a neuměla jsem si představit, jak se mohou obě dějové linky protnout. Můj celkový dojem závěr trochu vylepšil, ale celkově jsem spíše zklamaná. Téma působilo atraktivně, ale zpracování nebylo úplně nejšťastnější.

Morgenland měl velký potenciál, ale bohužel nebyl vůbec naplněn. Propojení druhé světové války s dějovou linkou odehrávající se v současnosti působilo zpočátku velmi atraktivně, ale bohužel se autorovi nepovedlo zpracování. Často jsem se nudila a zároveň tak i nutila do čtení. Autor mi bohužel svým stylem psaní vůbec nesedl a pochybuji, že ještě někdy zkusím nějakou jeho knihu. Je to škoda, protože příběhy odehrávající se v mé rodné Ostravě miluji, je totiž fajn poznávat v knize místa, která autor popisuje. Ale jen to ke kvalitnímu příběhu nestačí.

Pokud vás baví thrillery odehrávající se ve dvou časových rovinách, z nichž jedna se odehrává na sklonku druhé světové války, rádi odhalujete tajemství a chcete se dozvědět, jaké je největší tajemství Třetí říše, tak směle do tohoto. Pokud se rovněž nezaleknete zdlouhavějších popisů a nevadí vám delší příběhy, bude tato kniha pro vás ideálním čtením, třeba na dlouhé zimní večery.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Morgenland - Za největším tajemstvím třetí říše můžete koupit.
Continue Reading...

úterý 18. prosince 2018

RECENZE: Chladnokrevně | Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Cool Blood
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 416
anotace


Moje zhodnocení:


Když Temže vyplaví velký zrezivělý kufr, detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová tuší, že uvnitř kufru neobjeví nic pěkného. Obě se s podobným nálezem nesetkávají poprvé, ale nenadejde den, kdy by se na takový pohled mohl člověk připravit. Uvnitř zrezivělého kufru objeví rozřezanou mrtvolu mladého muže, která je již v pokročilém stádiu rozkladu. Tým Eriky Fosterové se brzy dozví, že o dva týdny dříve bylo v kufru nalezeno tělo mladé ženy. Co obě oběti spojuje? Zdá se, že Erika bude opět na stopě sériovému vrahovi. Podaří se jí ho včas zastavit?


Chladnokrevně je již pátým dílem série s oblíbenou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, která si získala sympatie čtenářů po celém světě. Knihu napsal Robert Bryndza a vydalo ji nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis.

Autor nenechá čtenáře dlouho čekat a hned zkraje příběhu začíná detektiv šéfinspektor Erika Fosterová řešit další případ. Tentokrát vyplaví řeka Temže na břeh zrezivělý kufr, v němž Erika se svou kolegyní Kate Mossovou objeví tělo mladého muže, které má od trupu oddělené končetiny a hlavu. Navíc se nejedná o první takový nález. Má Erika a její tým co do činění se sériovým vrahem? Další pátrání je zavede mezi drogové dealery a zdá se, že za vraždami mladých lidí je mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Erice Fosterové není tentokrát dán prostor, na jaký je čtenář zvyklý. Co se však opakuje, je její neochota se komukoliv podřizovat. V prvních dílech mohl nabýt čtenář dojmu, že Erika nemůže vystát v nadřízené funkci pouze muže, ale teď, když je její nadřízenou žena, čtenář pochopí, že Erika se nerada podřizuje komukoliv. Nudná práce v kanceláři však není nic pro Eriku, nejspíš i proto odmítla povýšení, které ji nabídli. Nejraději pracuje přímo v terénu a ne se v kanceláři zasypávat nudným papírováním. Ráda se spoléhá na své kolegy, ale tentokrát se mezi jeho řadami ukrývá zrádce, který jí podrazí nohy a Eričina cesta nabere zcela jiný směr.

Autor sepsal mnohovrstevnatý příběh, v němž poukazuje na různé společenské problémy a také na to, kam až vás mohou tyto problémy dostat. Co dělá člověka člověkem? Proč jsou některé lidské duše tak zvrácené a temné? Mají to v sobě již od narození nebo jde o souhru více okolností? Čtenář má tentokrát možnost nahlédnout do duše psychopata, o jehož osudu bylo rozhodnuto mnohem dříve, než se narodil. Matka ho odložila a on vyrůstal v dětském domově, který pro něj nebyla žádná procházka růžovým sadem. Má však tento člověk právo na to, aby ničil i jiné životy? Je láska opravdu natolik slepá, abychom učinili tolik životních chyb?


Autorovi se opět povedlo vykreslit natolik uvěřitelného psychopata, že si k němu ihned vytvoříte negativní vztah. Tentokrát totiž autor ponechal větší prostor právě záporné postavě, což mi osobně vůbec nevadilo. Ba naopak. Líbí se mi, že autor pokaždé ve své knize vytvoří zcela odlišnou zápornou postavu i její pohnutky, které ji donutí konat hrůzné činy. V tomto případě zde zcela sedí pořekadlo, že s jídlem roste chuť.

Čtenář už po páté dostane příběh, který nevybočuje z autorova standardu, neboť autorův styl psaní je nezaměnitelný. Od nalezení mrtvoly, přes průběh vyšetřování až po vrahovo dopadení - to vše autor vykresluje velice realisticky a čtenář mu vše věří. Stejně uvěřitelně vykresluje i byrokracii, která vyšetřování ztěžuje a zbytečně prodlužuje. Ve všech čtyřech autorových knihách spojení těchto složek funguje přesně tak, jak má, přesto mám tentokrát pocit, že tomu něco chybí. Začátek mě ihned vtáhl, ale jakmile byl vrah čtenáři odtajněn, jako by pro mě příběh ztratil na atraktivnosti a jakési motivaci pokračovat ve čtení. Byla jsem teprve v polovině a neuměla si představit, jak příběh bude nadále pokračovat a kterým směrem se ubere. Nakonec jsem byla překvapená a autor si mě opět získal a já hltala stránku za stránkou. Konec mi přišel trochu přitažený za vlasy, protože si myslím, že člověk po tolika střelných zraněních ztratí vědomí vlivem vykrvácení dříve, než je vůbec schopen něco konat, natož myslet. Ale třeba se pletu.

Tentokrát se u mě žádný "wow efekt" nekonal a stále si první příčku drží Temné hlubiny. Další díly však budu s netrpělivostí očekávat a těšit se, co si pro nás autor připraví příště.

Pokud jste fanoušky Roberta Bryndzy, jeho nová kniha Chladnokrevně by vám neměla v žádném případě uniknout. Knihu doporučím milovníkům detektivek a rozhodně neuděláte chybu, když sáhnete nejdříve po této knize. Určitě si autora zamilujete stejně jako tisíce čtenářů po celém světě a ještě si moc rádi seženete předchozí díly.

Moje recenze na předchozí díly si můžete přečíst kliknutím na příslušný název knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Chladnokrevně můžete koupit.

Continue Reading...

čtvrtek 13. prosince 2018

RECENZE: Bez kůže | Mads Peder Nordbo

autor: Mads Peder Nordbo
překlad: Michaela Weberová
originální název: Pigen uden hud
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 408
anotace


Moje zhodnocení:


Matthew Cave, osmadvacetiletý novinář, přijíždí do Nuuku, hlavního města Grónska, psát do místních novin poté, co přišel při autonehodě o manželku a nenarozenou dceru. Brzy ho vyšlou, aby napsal reportáž o zajímavém objevu - pod ledovým příkrovem je objevena mumie skandinávského Vikinga. Zdá se, že půjde o velkou senzaci světového měřítka, ale pouze do chvíle, kdy mumie zmizí a hlídač je brutálním způsobem zabit. Matthew rozjíždí pátrání na vlastní pěst, které ho zavede až do roku 1973, kdy došlo k brutálním vraždám čtyř mužů. Všichni byli podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer a dvě z těchto dívek nebyly nikdy nalezeny. Vyšetřování tak dosud neskončilo.


Kniha Bez kůže je název prvního dílu série Grønland, kterou vydal Dobrovský s.r.o. pod nově vzniklou edicí Vendeta

Autorem knihy je Mads Peder Nordbo, který pochází z Dánska, ale již několik let žije v grónském hlavním městě Nuuk. Vystudoval literaturu, komunikaci a filozofii na Univerzitě jižního Dánska a Stockholmské univerzitě. Pracuje v oblasti komunikací na radnici v Nuuku, kde mimo jiné píše pro starostu obce Kommuneqarfik Semersooq, která se táhne napříč grónským ledovcem. Jeho prvotina Bez kůže byla přeložena do 18 jazyků.

Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by měla tak mrazivou obálku, jako právě Bez kůže. Již samotný název nechá na plné obrátky pracovat naši fantazii, a co teprve při pohlédnutí do očí postavy, která je na obálce vyobrazena s poraněnou kůží na obličeji a ponechána napospas sněhu a ledu. Očekávání byla velká a já se s chutí pustila do knihy, která se přesně hodila do počasí panujícího za okny našeho bytu. Ráda bych ještě vyzdvihla krásné předsádky, které vyobrazují pohled na grónské hlavní město, a to se sněhovou pokrývkou i bez. Zda kniha naplnila má očekávání, se dozvíte níže v recenzi.

Děj začíná prologem, v němž hlavní hrdina prožívá noční můru, která se mu vrací noc co noc. Vidí umírat svou ženu a nenarozenou dcerku, které zemřely při autonehodě. Matthew sice přežil, ale měl poškozenou krční páteř, s níž má dodnes problémy. Za jediné východisko považuje utéct do Nuuku,  hlavního města Grónska, aby psal pro místní noviny. Šéfredaktor ho krátce po nálezu mumifikované mrtvoly objevené v ledu pošle na místo, aby vše zdokumentoval spolu s fotografem Malikem a sepsal o této senzaci reportáž. Krátce na to mumie zmizí a hlídač je zabit zvlášť brutálním způsobem. Matthew rozjíždí pátrání na vlastní pěst, které ho zavede až do roku 1973, kdy byli stejně ohavným způsobem zabiti čtyři muži podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer, z nichž dvě nebyly nikdy nalezeny. Co spojuje zločiny, které od sebe dělí několik desítek let? Matthew si uvědomuje, že půjde o nadlidský úkol. Troufne si spoléhat jen na Tuparnaaq, mladou grónskou ženu, která si odseděla 12 let za vraždu svého otce. Podaří se jim společně odhalit vraha a zpřetrhat nitky, které sahají až do nejvyšších míst politiky?


Po rozpačitém začátku, kdy jsem se nemohla pořádně začíst a myšlenky mi neustále utíkaly jinam, nastal velice brzy obrat a já knihu nemohla dát z ruky. Tak moc mě příběh pohltil a doslova si mě omotal kolem prstu! Drsná krajina s drsným podnebím - to není místo pro žádné bábovky. Myslím, že i Matthew si zpočátku nemohl zvyknout na tamní drsnou krajinu, kde přežije jen ten nejsilnější a nejodolnější jedinec. Štiplavý mráz se nám vtíral pod kůži při každém otočení listu, zatímco noční teploty klesaly hluboko pod bod mrazu. Brutální vraždy, které připomínaly zabití a stažení tuleňů z kůže, násobily již vzniklou ponurou atmosféru. Pokud se vám tedy příčí brutální vraždy a jejich popis, raději se knize vyhněte. Taktéž, pokud vám vadí lov tuleňů. Jednoho takového se čtenář sám zúčastní. Z mého pohledu se jednalo o zajímavou podívanou, o kterou čtenář nemohl být ochuzen, a jistě i podmínku k přežití na tak nehostinném místě, které po větší část roku pokrývá sníh.

V knize se prolíná přítomnost s minulostí, která sahá do roku 1973. Obě dějové linky byly velmi dobře propracované a vyústily v překvapivý konec. Gradace napětí však ke konci knihy jako by stagnovala, představovala bych si napínavější závěr. Rozuzlení mě samotnou překvapilo, i když jisté pochybnosti jsem měla již krátce předtím. Momentů překvapení však zažijete hned několik.

Další věc, co bych knize vytkla, jsou jména postav, na které český čtenář není zvyklý. Jména jako Tuparnaaq či Paneeraq zní mým uším ryze mužsky, ač jimi byly pojmenovány ženské postavy. Celkově se mi jména dost pletla, je sice fakt, že postavy jsou různým způsobem propojeny, ale mátlo mě, když autor oslovoval tutéž postavu jménem a později příjmením. Než mi došlo, že se jedná o tutéž postavu, pomalu jsem začala panikařit, že mi něco z děje uniklo. Stejný problém jsem měla s postavou, která se například objevila pouze na začátku a poté až později. V tu chvíli jsem vůbec netušila, kam ji zařadit. Z toho důvodu nebylo čtení plynulé a často jsem byla nucena se od příběhu odtrhávat.


Naopak velmi se mi líbila hlavní postava, kterou jsme si sice nemohli dost dobře představit, neboť její popis byl velice fádní, ale potěšilo mě, že zločiny vyšetřoval novinář a autor tak ukázal tuto profesi ve zcela jiném světle. Z toho plyne hlavně fakt, že novinařina nemusí být jen nudné papírování.

I přes problém se jmény, který byl možná jen na mé straně, se jednalo o velmi návykové čtení a už teď vím, že si další pokračování ze série Grønland s názvem Ledový strach, který by měl vyjít ke konci března, nenechám ujít.

Knihu vřele doporučuji fanouškům severských thrillerů, kterým nevadí přílišná brutalita zločinů a s ním spojené vyšetřování. Kniha není určená pro slabé povahy, což plyne i ze samotného místa, kde se děj odehrává. Tamní drsná a nehostinná krajina si žádá nejvyšší stupeň otrlosti a v jistých případech i kapku bezohlednosti, jinak zde nemáte ani tu nejmenší šanci přežít.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Bez kůže vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 10. prosince 2018

RECENZE: Ráj mrtvých dětí | Roxann Hill

autor: Roxann Hill
překlad: Nora Nimrichtová
originální název: Wo die toten Kinder leben
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 248
anotace


Moje zhodnocení:


Vyšetřovatelka Anna Steinbachová, která odešla z policie a je nyní na volné noze, spojí své síly s knězem Pavlem Wagnerem, aby objasnili důvod sebevražd členů ctihodných rodin. Anna má za sebou životní trauma, které ji ztrpčuje život a k církvi nemá zrovna vřelý vztah. Přesto nachází přátele a smysl své práce. Brzy na scénu vstoupí další ohavné zločiny a stopy vedou zpět k církvi. Jak může zneužívání dětí souviset se sebevraždami mladých lidí? 


Knihu Ráj mrtvých dětí vydal Dobrovský s.r.o. pod novou edicí nazvanou Vendeta. Na knihu mě nalákala především líbivá obálka a lákavá anotace.

Nejen pro mě, ale možná i pro vás bude překvapením, že knihu napsala autorka české národnosti. Roxann Hill se narodila v Brně, ale během Pražského jara odešla jako malá holčička se svými rodiči do Německa, kde vyrostla a dodnes žije. V současné době se věnuje psaní, ale mimo to i svým dvěma dětem a manželovi. Její série thrillerů o Steinbachové a Wagnerovi se stala v Německu velmi populární.

Spojení témat zločinu a církve mě odjakživa lákalo. Z toho důvodu jsem vůbec neváhala u nabídky ke zrecenzování této knihy.

Ústřední dvojice, která se věnuje vyšetřování, se tak trochu vymyká klasickému schématu vyšetřovatelů u detektivek. Jedním z vyšetřovatelů je totiž kněz, což je tak trochu neobvyklé. I to byl důvod, proč jsem se na knihu těšila. Žena s temnou minulostí, která odešla od policie, vyšetřuje ohavné zločiny spolu s knězem, který má také nějaký ten vroubek z minulosti. Nesourodější dvojici jsem si neuměla představit a těšila se na všechny možné situace, které se v příběhu mohly odehrát.


Autorčin styl psaní mě bohužel vůbec neoslovil. Napsala totiž velice povrchní příběh, který nezachází do žádných detailů, a to ať se týká postav či nejrůznějších popisů. Nejen, že si po celou dobu čtení nebudete umět představit, kde a kdy se příběh odehrává (dočtete se to pouze z anotace, která uvádí, že na podzim), z příběhu to nebude vůbec znát. Absentují zde jakékoliv popisy okolí, místa, podnebí. Možná se jednalo o autorčin záměr a chtěla nechat vše na fantazii čtenáře, ale mě osobně to takto bohužel nevyhovovalo. Když se čtenář nemá od čeho odpíchnout, nemůže si udělat ani žádnou představu. Kniha je sice tenká co do počtu stran, ale na úkor popisných scén. Postavy na tom nejsou bohužel o moc lépe. Ty jsou šedé, fádní, postrádající jakýkoliv charakterový rys. To, že je jeden z vyšetřovatelů kněz, čtenář pozná jen opakující se připomínkou o nošení jeho kolárku.

Děj se skládá z pouhých dialogů, z nichž některé se vyšetřování vůbec netýkají. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Anny, které není dán žádný prostor k vlastním myšlenkám a pocitům. O její minulosti se dozvíme jen kusé informace, které nám vůbec nepomohou, abychom si k její postavě vytvořili jakýkoliv vztah.

Celá kniha, respektive její příběh, je odfláknutý, šitý horkou jehlou a velmi, velmi povrchní. Chybí propracovanost postav, dějových linek, a nepochopila jsem, proč hlavní aktéři vyšetřují dva zcela odlišné a ničím nepropojené případy. Autorka se žádnému tématu nevěnovala do hloubky a z toho důvodu není dokončená ani žádná myšlenka. Všechna klišé, která vás v souvislosti s detektivkou či thrillerem napadnou, se v této knize i stanou. Nad přemíře nelogičností v chování hlavních postav, a to i těch záporných, jsem kroutila hlavou a ťukala si na čelo. Na čtenáře vše působí dost neuvěřitelně, a když nevěříte autorovi, je zde něco opravdu špatně. Děj postrádá jakékoliv napětí či jeho gradaci. Neustálé ohrožování hlavních hrdinů a s jakou grácií se vždy z každé nepříznivé situace dostali, bylo až úsměvné. Autorka mě svou knihou bohužel nepřesvědčila.

Celou dobu jsem přemýšlela, co bych na knize vyzdvihla, abych zmírnila všechna negativa, která jsem vytkla. Celkový námět a zápletka nebyly vůbec špatné. Nápad autorka měla, ale bohužel se jí nepovedl zpracovat do atraktivní a čtivé formy. Druhou hvězdičku dávám za sympatickou obálku.

Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit přílišná nepropracovanost příběhu a jeho naivita, která je z něj znát. Na druhou stranu se nejedná o žádné oddechové čtení, sebevraždy dětí či jejich zneužívání jsou témata, kterému se někteří čtenáři vyhýbají.


✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Ráj mrtvých dětí vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 3. prosince 2018

RECENZE: Stálo to za to | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Stálo to za to
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 231
anotace


Moje zhodnocení:


Bašku s Lívií spojuje nejsilnější pokrevní pouto. Jsou sestry, ale zdá se, že kromě rodičů nemají nic společného. Zatímco Lívii se vše daří a rodiče ji všemožně podporují, Baška zůstává na druhé koleji, a to nejen doma, ale i ve škole a mezi kamarády. Rodičům by se ráda zavděčila, ale ti jsou tak zaslepení, že se jí to nedaří. Svou jedinou naději na štěstí vidí v Jakubovi, který však skrývá tajemství. Co tíží Lívii, že se začíná pomalu uzavírat do sebe? Zvítězí u Bašky sobeckost nebo pocit zodpovědnosti? 


Stálo to za to je již čtvrtým autorčiným románem pro mládež, který vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB.

Miroslava Varáčková je slovenská autorka, která žije v Trnavě, kde také vznikají její romány. Je vdaná a má dvě malé děti. Baví ji knihy, turistika, cestování, dobré filmy a rocková hudba. Píše romány pro mládež (young adult) a většina knih se řadí do žánru fantasy. Pod značkou #BOOKLAB vydalo nakladatelství Slovart ČR tyto romány: Hlavně to nikomu neříkej2017 (Len to nikomu nepovedz, 2015), Grafitové děvče2017 (Grafitové dievča, 2017), Drž mě, když padám, 2018 (Drž ma, keď padám, 2017) a Stálo to za to, 2018 (Stálo to za to, 2017).

Středoškolačka Baška bydlí společně s rodiči a s o rok starší sestrou Lívií, která se věnuje gymnastice na evropské úrovni a je tak pýchou celé rodiny. Na první pohled se jedná o harmonickou rodinu, jež drží při sobě a těší se z úspěchů talentované Lívie. Čtenář si však velice brzy všimne matčina podivného nadržování starší dceři, která je opečovávaná, za to Baška se jim hodí jen jako služka. Baška tuto nespravedlnost dlouho snáší bez jakýchkoliv řečí, ale je si vědoma, že ji rodina odstrčila na druhou kolej. Dlouho se snaží Lívii i matce zavděčit, ale nedaří se jí to. Potkává Jakuba, který jí není lhostejný a pomalu se mezi nimi začne rodit vztah, jenž je pro Bašku únikem od reality a vidinou šťastného života. Sled dalších událostí otevře Bašce oči a i přes nespravedlnost rodičů, s níž se potýká, se bude snažit zachránit, co se dá. S jedním však nepočítala...


Zpočátku jsem si myslela, že se děj bude točit výhradně okolo Bašky a Jakuba, ale to jsem se spletla. Začátek knihy totiž působí jako obyčejný dívčí román, v němž půjde o rodící se vztah mezi Baškou a Jakubem. Jsem ráda, že mě nakonec autorka překvapila, a to velmi mile. Tato kniha je převážně sondou do jedné, na první pohled obyčejné a idylické rodiny, která vám vyvrátí mýty o tom, že někdy zkrátka jen nestačí dostat od života dobré karty.

Autorka opět napsala skvělý dívčí román, nad kterým se chtě nechtě každý čtenář zamyslí. Rodin, které na své děti kladou vysoké nároky, je nespočet a tato kniha ukazuje, kam až to může zajít. Už od začátku jsem tušila, že konec nebude růžový, protože barva posledních stránek tomu skutečně neodpovídala. Představovala jsem si všechno možné, ale takovýto konec opravdu ne. Závěr mě šokoval a zůstala jsem zírat s otevřenou pusou dokořán. Žádná rodina si nezaslouží takový osud, jaké se dostalo zrovna této, ale velkou roli v neodvratitelné tragédii hrála právě zaslepenost. Rodiče často nevidí, co by měli, anebo na druhou stranu to vidět nechtějí či si to nechtějí přiznat. Baška zažívala krušné chvíle a já ji obdivovala za její neustálou toleranci a schopnost omlouvat druhé. Někdy jsem chtěla zatřást s jejími rameny a zařvat: "Prober se! Přestaň už ustupovat!", ale v hloubi duše jsem chápala její chování. Často mi ji bylo opravdu líto, protože rodiče si bohužel nevybíráme.

Z knih Miroslavy Varáčkové, které jsem měla možnost přečíst a zrecenzovat, tahle rozhodně vede, a to na plné čáře. Doporučuji ji spíše mladším čtenářům, ale myslím si, že zaujme i starší čtenáře. Nejedná se totiž o žádný tuctový příběh o lásce, ale v knize jde o něco víc. Co do počtu stran se jedná o tenčí knihu a děj je navíc ještě proložen SMS zprávami či zprávami z Messengeru, takže se čte velmi rychle a téměř sama. Stálo to za to.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...