pátek 30. srpna 2019

RECENZE: Beze svědků | Lisa Jewell

autor: Lisa Jewell
překlad: Milan Lžička
originální název: Then She Was Gone (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 288
anotace


Moje zhodnocení:


Již deset let uběhlo od zmizení patnáctileté Ellie, která byla všemi milovaná a obletovaná. Nyní byly však nalezeny její ostatky, které rodině definitivně vzaly veškerou naději, že ji ještě někdy spatří živou. Laurel, matka ztracené dívky, se s pohřbem konečně smiřuje s její smrtí. Seznámí se s Floydem, šarmantním padesátníkem, který žije se svou mladší dcerou Poppy. Ta velice nápadně připomíná Laurelinu dceru Ellie. S Poppy se Laurel otevírají staré rány a snaží se přijít na to, co se kdysi stalo její dceři. Opravdu utekla z domova?


Před časem vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis zajímavě znějící psychothriller Beze svědků známé britské autorky Lisy Jewell, která má na kontě již deset knih a nyní pracuje na další.


Hlavní protagonistkou je Laurel, matka zmizelé dcery Ellie, která má pocit, že v den, kdy její dcera zmizela, pro ni skončil veškerý život. Rodina se jí rozpadla - s manželem Paulem se rozvedla, s dcerou Hannou se odcizila a se synem Jakem se vídá jen sporadicky. Když jí jednoho dne zavolají na policejní stanici s tím, že byl učiněn nový objev v případu Ellie, obává se nejhoršího. Našly se ostatky, které potvrdily to, co už Laurel ve skrytu duše cítila. Po pohřbu může konečně uzavřít jednu kapitolu svého života a možná začít znovu. K tomu jí pomůže seznámení s Floydem, šarmantním padesátníkem, který žije se svou mladší dcerou Poppy. Když se Laurel poprvé seznámí s Poppy, vydechne úžasem. Poppy totiž až náramně připomíná její zesnulou dceru Ellie. Začíná nad Ellie a tím, co se jí stalo, znovu přemýšlet, čímž si otevře staré rány. Kdo je vůbec Floyd? A jak to, že Poppy vypadá jako by Ellie z oka vypadla?

Kniha je rozdělena na pět částí. Zpočátku se seznamujeme s Laurel a jejím traumatem souvisejícím se zmizením Ellie. Pohledy čtenáře se střídají a zároveň máme možnost sledovat Ellieny poslední kroky na svobodě v kapitolách nazvaných "Tehdy". Mezitím vyvstane spousta otázek. Co se stalo Ellie? Proč zmizela? 

V knize se střídají časové i dějové linky, z pohledu čtyř vypravěčů, z období před deseti lety a ze současnosti a zároveň se střídá er-forma s ich-formou. Nejspíš jste se teď trochu lekli. Je pravda, že takto shrnuté to může působit chaoticky. Na to, že kapitoly nejsou označené ani konkrétním vypravěčem či časovým údajem, nemusíte se bát, že byste byli ztracení či ztratili přehled ve vyprávění. Napomáhá tomu právě fakt, že kniha je rozdělena právě na pět částí.


Autorka napsala velmi povedený a čtivý příběh. Myslím si, že osud Ellie zasáhne každého čtenáře a nikomu nebude její osud lhostejný. Příběh má však jedno velké mínus, a tím je předvidatelnost. Zhruba v jedné třetině už budete znát jádro celé zápletky a přijdete tak o momenty překvapení či větší zvraty. Některé detaily točící se okolo hlavní zápletky vám však budou utajeny a dozvíte se je až v závěrečné části. 

Plusem knihy, jak jsem už výše uvedla, je v prvé řadě čtivost, která vás k příběhu připoutá. První třetina knihy se vám sice může zdát trochu rozvláčnější a žádných větších překvapujících událostí se nedočkáte, přesto si vás autorka jakýmsi podmanivým způsobem omotá kolem prstu a nedovolí vám knihu odložit. Dalším významným plusem jsou kratší kapitoly, které vás podvědomě nutí číst dál a obracet další a další stránky.

Nejedná se sice o žádný krvavý, nervydrásající thriller, ale za to si vychutnáte čtivý detektivní román určený spíše pro ženy, ve kterém nechybí emoce a přiměřená dávka napětí. 


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Beze svědků můžete koupit.
Continue Reading...

středa 28. srpna 2019

RECENZE: Nevítaný host | Shari Lapena

autor: Shari Lapena
překlad: Jana Kunová
originální název: An Unwanted Guest (2018)
nakladatelství: Kalibr
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace


Moje zhodnocení:


Skupina hostů, mezi nimiž jsou tři páry Ian a Lauren, Matthew a Dana, Beverly a Henry, dvě kamarádky Gwen a Riley, proslulý obhájce trestního práva David a postarší spisovatelka Candice, přijíždí do odlehlého venkovského hotelu, který se snaží navrátit k tradičním hodnotám, takže zde například není žádné připojení k internetu. Chvíli poté, co dorazí, udeří sněhová bouře, která způsobí výpadek elektrického proudu a doslova odřízne všechny obyvatele hotelu od okolního světa. První noc dojde k tragédii - Dana spadne ze schodů, udeří se do hlavy a zabije se. Hosté jsou nálezem Danina těla zdrceni, nejvíce však její snoubenec Matthew. Když se objeví stopy, které naznačují, že Dana nezemřela náhodou, atmosféra hotelu se změní a nedůvěra hostů přechází v paranoiu. Brzy je nalezeno tělo dalšího hosta, které nese jasné známky cizího zavinění...


I když novinka kanadské autorky Shari Lapeny s názvem Nevítaný host vychází dnešním dnem, příznivci elektronických čteček knih si měli možnost přečíst knihu s několikadenním předstihem, neboť v elektronické podobě vyšla tato kniha dříve než v papírové. Já jsem této možnosti využila a ráda vás seznámím s názorem na ni prostřednictvím recenze níže.

Autorka debutovala psychothrillerem Manželé odvedle (recenzi si můžete přečíst zde), který se stal hitem roku. Další autorčina kniha Někdo cizí v domě byla podobně laděným psychothrillerem jako předchozí kniha (recenze zde). Obě knihy jsem hodnotila průměrně, nekonalo se z mé strany žádné velké nadšení, přesto, když jsem si přečetla anotaci na autorčinu novinku Nevítaný host, rozhodla jsem se jí dát ještě šanci, neboť detektivní příběhy odehrávající se na uzavřeném prostoru s omezeným počtem postav jednoduše miluji.


Příběh začíná pátečním příjezdem hostů na hotel. Kvůli hustému sněžení uvízne v příkopě auto s Gwen a Riley. Naštěstí jede okolo Ian s Lauren a dvojici kamarádek přibere a zaveze na hotel. Čtenář se v tu chvíli pomalinku seznamuje s prvními postavami. 

Děj je vyprávěn střídavě z pohledu všech hostů včetně majitele hotelu a jeho syna, kteří zajišťují chod hotelu a starají se o pohodlí a občerstvení hostů. Když dojde ke sněhové bouři, která odřízne hotel a jeho obyvatele od okolního světa, jsou všichni odkázáni jen sami na sebe. Vše komplikuje výpadek elektrického proudu. Hned první noc však dojde k tragédii. Dana, Matthewova snoubenka, je nalezena pod schody mrtvá. Zprvu se zdá, že klopýtla na schodech a tím si přivodila pád a následnou smrt. Brzy však trestní obhájce David odhalí stopy, které ukazují na zavinění jinou osobou. Když je v sobotu odpoledne nalezen další z hostů mrtvý, po prvotním ohledání je jasné, že mezi obyvateli hotelu se skrývá vrah.

Jak jsme u autorky zvyklí, vypráví děj opět v přítomném čase. Ten mi v jejích předchozích knihách příliš neseděl a obecně jej moc nevyhledávám. Tentokrát mi nevadil, neboť jsem byla na autorčin styl už předem připravená. Pokud jste se s její tvorbou již setkali, tak víte, že píše jednoduchým a vcelku přímočarým stylem, bez zbytečných kudrlinek a dějových odboček. Některým její strohý styl nemusí vyhovovat, někteří jej naopak vyhledávají. Obojí je věc vkusu a preferencí.

Oproti dvěma předchozím knihám, které tíhly spíše k jednoduché šabloně současných psychothrillerů, se autorka ve své novince zaměřila na klasickou detektivní zápletku ve stylu Agathy Christie. Děj se totiž odehrává v hotelu odříznutém sněhovou bouří s omezeným počtem hostů. Každý podezřívá každého, atmosféra houstne a nevíte, komu máte věřit.


Charaktery jednotlivých postav byly vykresleny jednoduše, téměř až ploše. S tolika postavami a takovou zápletkou však čtenář nemůže počítat s kdovíjak propracovanými charaktery a rozhodně tento fakt nemůže autorce přičítat k tíži. Když autorčinu knihu porovnáme s Agathou Christie a její Vraždou v Orient-expresu, zjistíme, že také psala spíše kratší detektivky s ne příliš vykreslenými charaktery postav. Její zápletky však byly vždy chytře vymyšlené, a pokud příběh neobsahuje chytrou zápletku, celkově neobstojí.

Nevítaný host se četl velmi lehce a svižně. Autorčin styl je čtivý a její styl psaní těžko odložitelný. Přesto bych vytkla zdlouhavější začátek, který sice přinesl důležité seznámení s postavami, ale než došlo k zlomové scéně, uběhlo podle mého názoru dost stránek. Rovněž nejsem spokojená s atmosférou, která panovala v hotelu a mezi hosty, neboť bych uvítala větší podezřívání a celkovou nevraživost. Mrzelo mě, že jsem vlivem sněhové bouře zuřící za okny hotelu nepocítila žádné mrazení v zádech ani chlad zavrtávající se pod kůži, a to i přesto, že sněhem byl obklopený celý hotel. 

Většího napětí se dočkáme až v samotném závěru knihy, v němž autorka vyústí svou zápletku. Anotace láká na šokující konec, ale já osobně bych volila jiné slovo než "šokující". Překvapivý rozhodně byl, ale naštěstí jiným způsobem než v jejích předchozích knihách, kde mi celkový dojem spíše pokazil.

Připravte se na to, že Nevítaný host se od autorčiných předchozích knih odlišuje, ale pro mě je vítaným překvapením. Kniha není dokonalá a vůbec se nemůže srovnávat s knihami Agathy Christie, ale oceňuji především snahu se k nim alespoň přiblížit.

Knihu doporučuji především fanouškům autorky, ale také čtenářům, kteří tíhnou spíše ke klasickým detektivkám a jejím zápletkám. V takovém případě s touto knihou chybu rozhodně neuděláte.


✰✰✰✰


Chystáte se na autorčinu novinku Nevítaný host?
Máte raději klasické detektivky a jednoduché zápletky nebo si libujete ve složitých příbězích?
Ráda si přečtu vaše názory v komentářích.
Continue Reading...

úterý 27. srpna 2019

RECENZE: Smrtící řeka | Dervla McTiernan

autor: Dervla McTiernan
překlad: Hana Catalano
originální název: The Rúin (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace


Moje zhodnocení:


Když Cormac Reilly objevil před dvaceti lety předávkovanou Hilarii Blakeovou, která po sobě zanechala dvě zubožené děti, byl u policie teprve nováčkem. Nyní dostává tento případ k prošetření poté, co je Jack Blake nalezen mrtvý v temných vodách řeky Corrib se závěrem, že se jednalo o sebevraždu. Jackova přítelkyně Aisling se s jeho smrtí těžce vyrovnává, ale aby zapomněla, naplno se ponoří do práce. Brzy se však objeví Jackova sestra Maude, která nevěří v bratrovu sebevraždu. Snaží se policii přimět k prošetření, ale ta je se závěry vyšetřování brzy hotová. Vše se zkomplikuje, když Maude obviní z vraždy...

✽ 

Debut irské autorky Dervly McTiernan s názvem Smrtící řeka jsem měla v hledáčku ode dne vydání. Když mi knihu nakladatelství Dobrovský s.r.o. nabídlo k recenzi, dlouho jsem neváhala. Na knihu jsem četla jen samou chválu, tak jsem se do ní bezodkladně pustila. Můj názor na ni si můžete přečíst níže.

Hlavním hrdinou je detektiv Cormac Reilly, který se odstěhoval z Dublinu do Galway, osmdesátitisícového města, kde zná každý každého, spolu s přítelkyní Emmou, která zde získala práci. Cormac začíná pracovat na tamním policejním oddělení a pomalu si zvyká na nové kolegy. Zatím však dostává jen podřadnou práci - odložené případy. Jedním z nich je i případ Hilarie Blakeové, která zemřela před dvaceti lety na předávkování heroinem, po níž zůstaly dvě zanedbávané děti. Kdysi shodou okolností Hilariino tělo objevil a nyní dostává její případ k opětovnému prošetření. Dvě zubožené děti, které osiřely po matčině smrti, z paměti nikdy nevymazal. Jedno z dětí - Jack Blake - byl nedávno nalezen mrtvý po pádu do temné řeky Corrib. Po letech se objeví i jeho sestra Maude, která tvrdí, že bratr sebevraždu nespáchal. Snaží se policii donutit k prošetření a nalezení Jackova vraha, protože je přesvědčená, že byl zavražděn. Za nitky však tahá kdosi, kdo nechce, aby se Jackova smrt vyšetřila... 


Po mrazivém prologu, který vás navnadí a s očekáváním obracíte další stránky, se ocitnete v domě milujících partnerů, jež zasáhne krutý osud. První stránky jsou napsány opravdu působivě, autorka se se čtenářem nemazlí a jde rovnou na věc. Tyto kapitoly střídají kapitoly sledující Cormaca Reillyho, s nímž se čtenář pomalu seznamuje. Cormac zjišťuje, že na tamním policejním oddělení panuje mezi kolegy nevraživost a on se ji snaží pomalu rozklíčovat a přijít jí na kloub. Cormac s prací není moc spokojený, neboť nedostává žádné velké případy. Jsou mu svěřeny jen tzv. odložené případy. Když po smrti Jacka Blakea dostane na starost dvacet let starý případ podezřelého úmrtí jeho matky, začínají se policejním oddělení šířit podivné manévry, které vyvrcholí podrazem na Cormac Reillyho. 

Opět mám problém se zařazením knihy do škatulky "thriller". Podle mého názoru se jedná o detektivku, v níž se setkáváme s několika thrillerovými prvky. Na thriller zde bylo velmi málo napětí a napínavých scén, jichž se čtenář dočká až v samotném závěru knihy při vyvrcholení zápletky.  Po slibném začátku totiž přichází útlum a čtenář se ocitá ve víru vyšetřování, které se podle mého názoru hýbe velice pomalu. V polovině knihy jsem nabyla dojmu, že děj stagnuje a nikam se neposouvá. Cormac Reilly sem tam někoho vyslechne, ale spíše sledujeme zákulisní praktiky tamního policejního oddělení. Naštěstí v druhé polovině  dojde k zajímavému zvratu, po němž se příběh začne velmi rychle posouvat dál.


Na debut se nicméně jedná o velmi povedené dílo, které nabízí originální zápletku i její zpracování. V závěru se dočkáme spádu, který nedovolí knihu ani na okamžik odložit, a to do té doby, než se dozvíme okolnosti případu. Jeho jádro se nachází v minulosti, což žádného čtenáře už v dnešní době nepřekvapí. Autorka skvěle vylíčila atmosféru nejen současného Irska, ale především jeho poměrů v letech devadesátých, kdy tehdejší zákony vůbec nechránily týrané děti před jejich tyranskými rodiči. Největší důraz se kladl na rodinu a rodinné hodnoty a nebralo se v potaz, že by některé děti mohly ve společnosti vlastních rodičů trpět.

Jak jsem již výše uvedla, nebýt dějového útlumu, který byl na druhou stranu důležitým nástinem poměrů a chodu policejního oddělení, jenž bylo pro další vývoj nepostradatelnou součástí děje, avšak následoval po skvělém mrazivém začátku, jednalo by se bezpochyby o strhující debut, který by neměl chybět v žádné knihovně věrného čtenáře detektivek.


✰✰✰✰



Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Smrtící řeka vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

sobota 24. srpna 2019

RECENZE: Vzorný syn | Čong Judžong

autor: Čong Judžong
překlad: Petra Ben-Ari
originální název: The Good Son (2016)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2019
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


Šestadvacetiletého Judžina jednoho rána probudí podivný kovový zápach a telefonát bratra, který se ptá, jestli je všechno v pořádku. Judžin je zmatený, předchozí noc si nepamatuje, a po prohledání stylového patrového bytu v Soulu objeví matku v tratolišti krve mrtvou. Judžin skoro celý život trpí záchvaty a má problémy s pamětí. Vybavuje si pouze jeden mlhavý moment, kdy matka naléhavě volá jeho jméno. Křičela o pomoc či prosila o svůj život? 


Když nakladatelství Dobrovský s.r.o. vydalo thriller korejské autorky Čong Judžong Vzorný syn, moc dlouho jsem neváhala, zda si o knihu k recenzi napsat. Anotace mě zaujala na první přečtení, stejně tak ocenění autorky. Jak kniha u mě nakonec obstála, se dozvíte níže v recenzi.

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je šestadvacetiletý Judžin, o kterém mnoho nevíme. Jednoho rána jej probudí pach krve, kdy s hrůzou po prohledání stylového patrového bytu zjistí, že dole pod schody leží jeho matka v kaluži krve mrtvá. Na předchozí noc si nepamatuje, v hlavě mu jen zní, jak matka naléhavě volá jeho jméno. Ještě než objeví mrtvou matku, volá mu bratr, který se ptá, zda je všechno v pořádku - uprostřed noci mu totiž volala jejich matka. Judžin nechápe, co se v noci mohlo stát. Jelikož však na jeho oblečení i vlasech zasychá krev, která není jeho, pochopí vážnost situace a začíná pro něj zběsilé třídenní pátrání po tom, co se té noci stalo, ale hlavně po tom, kdo je vlastně on sám a co se ve skutečnosti celé ty roky skrývalo za příběhem jeho rodiny.


Čtenář si zpočátku vše jen domýšlí, neboť se opět setkává s tzv. nespolehlivým vypravěčem, který dominuje celým příběhem. Velmi pomalu spolu s Judžinem odhalujeme pravdu o něm samém, o jeho matce a o celé rodině. Co se skrývá za Judžinovými záchvaty? Proč si z předešlé noci nic nepamatuje? Čtenáři však velmi brzy dojde, kdo je matčinými vrahem. 

Autorka nechala čtenáře nahlédnout do mysli zdánlivě normálního mladého muže, kterého jeho matka nenechala nikdy na pokoji, hlídala ho na každém kroku, neboť se bála záchvatů, které ho vždy ohrožovaly na životě. Aspoň zpočátku budete mít ten dojem. S každým obraceným listem vám na mysli vyvstanou další a další otázky, na které bude v průběhu celého příběhu dostávat odpovědi. Už od prvních stránek jste v napětí, které se stupňuje. Je však znát, že autorčin rukopis nepochází z našich krajů, nečekejte tedy psychothriller v americkém či evropském duchu, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi kvalitní četbu. 

Počáteční tempo je pomalejší, za to poslední třetina vám nedovolí knihu odložit. Připravte se na drsný příběh, který vám poběží přímo před očima. Překladatelka trefně v doslovu uvedla, že: "Styl vyprávění je velmi vizuální a silně evokuje filmovou naraci". Všechny scény jsem si dokázala představit, neboť jejich popisy byly velmi živé a naturalistické. 

Zpočátku jsem se bála, že mi nebude vyhovovat styl psaní, ale mé obavy byly liché. Začtete se velmi rychle, ale nečekejte, že třísetdvacetistránkovou knihu slupnete na posezení. Budete si muset příběh dávkovat, ale přesto vás bude neustále magicky přitahovat.


Největším mínusem této knihy považuji dělení na kapitoly, které jsou kromě prologu a epilogu pouhé čtyři. Pokud tedy neradi necháváte kapitoly nedočtené, obrňte se trpělivostí. 

Autorka napsala syrový thriller, kterému vévodí atmosféra korejského života vyšší vrstvy, jež se střetává s šílenstvím vystupujícím z všudypřítomné mlhy, která obklopuje chlapcovu mysl. Příběh je prostoupen mnoha nečekanými zvraty, které vás mnohdy vyvedou z míry a rozhodí vaše ustálené životní hodnoty. Když se u některých drsných scén zasmějete stejně jako hrdina smějící se u brazilského filmu Město bohů (který je mimochodem vynikající), leknete se, zda není šílenství v této knize nakažlivé. Autorka si vás omotá kolem prstu a budete chtít té krve více a více!

Pokud milujete thrillery, nevadí vám krev a drsné příběhy, rádi zkoušíte nové autory, nebojíte se delších kapitol ani neobvyklého příběhu, rozhodně dejte šanci Vzornému synovi, jenž má ruce ušpiněné od krve.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Vzorný syn vydal pod značkou Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 22. srpna 2019

RECENZE: Černobyl: Historie jaderné katastrofy | Serhii Plokhy

autor: Serhii Plokhy
překlad: Petr Kovařík
originální název: Chernobyl: The History of Nuclear Catastrophe (2018)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 400
anotace


Moje zhodnocení:


Kniha mapuje nejhorší jadernou katastrofu v dějinách Země. V noci z 25. na 26. dubna 1986 došlo k výbuchu čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně. Autor seznamuje čtenáře se vznikem sovětského jaderného výzkumu, konstrukcí dvou hlavních typů reaktorů užívaných v SSSR, s jejich přednostmi i chybami. Nastiňuje výstavbu jaderné elektrárny u Černobylu, spojenou s problémy i proslulou sovětskou fušeřinou. Hlavní část knihy mapuje události, které vedly k explozi reaktoru č. 4. Kniha ilustruje zmatek technického personálu, úsilí hasičů o zvládnutí požáru i s jejich tragickými osudy. Autor dále v knize odhaluje nedostatky sovětského způsobu zvládání této události, snahu o zatajení, a to nejen před zahraničím, ale především před vlastními občany. Tato snaha o utajování je nakonec korunována fatálním vývojem v radioaktivitou postižených republikách.


Když nakladatelství Jota přišlo s nabídkou na recenzi knihy Černobyl: Historie jaderné katastrofy, která vyšla v dubnu, vypískla jsem doslova radostí. Ve stejnou dobu jsem totiž měla rozkoukanou pětidílnou minisérii HBO s názvem Černobyl, která mě doslova uhranula. Kniha mi přišla jako vítaný doplněk. Splnila nakonec má očekávání?

Autorem tohoto historického díla, jak sám autor tento počin v předmluvě nazývá, je Serhii Plokhy, americký historik zaměřený na dějiny východní Evropy a Ukrajiny. Narodil se totiž v ruském Nižném Novgorodě ukrajinským rodičům. Vystudoval dějiny a sociální vědy na univerzitě v Dněpropetrovsku, na níž posléze učil a získal titul profesora. Po roce 1996 začal spolupracovat se zámořskými univerzitami a od roku 2007 je profesorem ukrajinských dějin na Harvardu, kde od roku 2013 řídí Ukrajinský výzkumný institut. Kniha Černobyl: Historie jaderné katastrofy byla roku 2018 oceněna cenou Baillie Gifforda za nejlepší anglicky psanou literaturu faktu - a myslím, že plným právem.

Kniha se velice podrobně věnuje černobylské havárii, a to nejen samotnému dni, respektive noci, kdy se katastrofa odehrála, tedy 26. dubna 1986, ale zaměřuje se i na události, které havárii předcházely. Nejednalo se o pouhou chybu lidského faktoru, tedy obsluhu elektrárny, která sice katastrofu zapříčinila, ale katastrofě napomohl celkový přístup tehdejšího řešení problémů spojený s komunistickou ideologií. Z toho důvodu byl použit levnější typ reaktoru a při výstavbě elektrárny nechyběla ani ona pověstná sovětská fušeřina. Byly stanoveny velmi ambiciózní úkoly, tedy přechod od používání fosilních paliv, zejména uhlí, ropy a plynu, k jaderné energii, a to za pouhých pět let. Gorbačov k tomu prohlásil: "V současné pětiletce budou uvedeny do provozu atomové elektrárny dvaapůlkrát výkonnější než ty v předchozím plánu, a zastaralé jednotky a tepelné elektrárny budou hromadně vyměněny." Ten, kdo by kvóty nesplnil a požadované výsledky nepředložil, by byl potrestán. Myslím, že právě v tu dobu bylo zaseto druhé ze semínek (jako první považuji samotnou komunistickou ideologii) vedoucí k nejhorší atomové katastrofě všech dob. Každý rozumný člověk totiž pochopí, že když nejsou prostředky určené k takovým úkolům, není možné je ani kvalitně splnit. Komunistická ideologie je v této knize velmi věrně vylíčena.


Kniha tedy začíná právě 27. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu, dále popisuje stavbu Černobylské jaderné elektrárny, výstavbu samotných reaktorů i důvod, proč byl použit levnější typ reaktoru RBMK. Autor vždy krátce shrnuje i životopisy důležitých postav, které měly důležité i méně důležitější postavení nebo vliv na události před katastrofou či po ní. Dále se autor důkladně věnuje oné páteční noci a samotnému výbuchu čtvrtého reaktoru, jakož i řetězci událostí, které výbuchu předcházely. Samozřejmostí jsou i důsledky této katastrofy, včetně požáru, radioaktivního mraku a šíření ionizujícího záření, které ovlivnilo mnoho lidských životů, jakož i následná snaha katastrofu před lidmi žijícími v blízkosti černobylské elektrárny i před celým světem ututlat a zamést pod koberec. Zjistíme, že tato katastrofa nepřímo vedla k rozpadu Sovětského svazu a k nezávislosti Ukrajiny, což je zřejmě jediným pozitivem (dá-li se to tak nazvat) na celé černobylské katastrofě. Dozvíte se, že Černobylská jaderná elektrárna byla v chodu až do roku 2000, byť byly v provozu do té doby pouze dva reaktory. Autor popisuje události po katastrofě jak z technické stránky, tak i z té politické, která má zde rovněž své nezastupitelné místo; a to až do současnosti, tedy do roku 2017.

Kniha obsahuje mapky, které vám nastíní tehdejší zvýšenou dávku radiace na území Evropy a její šíření, spad cesia v okolí havárie, schéma jaderného reaktoru RBMK, blok 4 jaderné elektrárny v Černobylu v prvních dnech a týdnech po výbuchu včetně několika černobílých fotografií vyobrazujících skutečnost před a po havárii. Jelikož se jedná o literaturu faktu, na konci knihy najdeme velké množství odkazů k ověření faktů a nechybí ani jmenný rejstřík.

Bohužel kniha obsahuje velké množství překlepů, chybějících písmen a stylistických chyb, což nevrhá na nakladatelství, respektive jejich korekturu příliš dobré světlo. Já tento prohřešek nakladatelství ráda odpustím, protože obsah tentokrát zvítězil nad formou na plné čáře.

Autor zpracoval historii černobylské jaderné katastrofy do velmi čtivé formy vzhledem k tomu, že se jedná o čistokrevnou literaturu faktu. Tato kniha se z velké části zabývá politikou, která, přiznám se, mě ne vždy příliš bavila a rozhodně jsem ji nečetla se zatajeným dechem jako například události, které proběhly těsně před výbuchem či chvíli po něm. Osudy hasičů při hašení požáru a dobrovolníků při odklízení  následků havárie vezmou každého za srdce, jakož i fakt, že Sovětský svaz upřednostnil politické zájmy před zdravím a bezpečím vlastních občanů, což se mu ve výsledku nakonec vymstilo.

Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří nemají o černobylské havárii velké povědomí, ale také těm, kterým na trhu chyběla kniha zabývající se tímto tématem. Pokud jste viděli seriál Černobyl a rádi byste si rozšířili vědomosti týkající se černobylské havárie, pak je tato kniha skvělým doplňkem.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde.
Continue Reading...

středa 21. srpna 2019

RECENZE: Dcera života | Giovanna Fletcher, Tom Fletcher

autor: Giovanna a Tom Fletcher
překlad: Nikola Jurníková
originální název: Eve of Man (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 344
anotace


Moje zhodnocení:


Eva je výjimečná, neboť je poslední dívkou na Zemi. Žije ve věži pod přísným dohledem matek, které jsou zároveň jejími jedinými společnicemi. Celý život Evu připravují na její jediné poslání a se svým osudem je smířená. Nyní dovršila šestnácti let a s jedním ze tří vybraných mužů má zachránit lidstvo. Pak potká Brama a zatouží převzít kontrolu nad svým životem a ochutnat svobodu. Zdá se, že si bude muset vybrat mezi láskou a záchranou lidstva...


Nakladatelství Slovart v edici #BOOKLAB vydalo zajímavou dystopii Dcera života, již napsala manželská dvojice Giovanna a Tom Fletcherovi, kteří jsou úspěšnými britskými autory dětské a young adult literatury.

Když se zhruba před šesti dekádami přestaly rodit dívky, zpočátku se tomu říkalo fenomén. Brzy se však tento jev změnil v hrozbu pro celé lidstvo. Po padesáti letech, kdy se narodila poslední dívka, se stal zázrak. Celý svět byl v očekávání a tajil se mu dech. Jejich přání byla vyslyšena a zrodila se Eva - spasitelka lidstva. O šestnáct let později Eva dovrší plodného věku a nyní si vybere ze tří mužských adeptů toho nejvhodnějšího, s nímž se pokusí zachránit lidstvo před jistou záhubou.


Tato kniha bezesporu disponuje originálním námětem, s nímž jsem se v knihách podobného žánru ještě nesetkala. Jev, který čtenář v příběhu pozoruje, není totiž vůbec nereálný a věřím, že by nás jednoho dne mohl potkat i ve skutečnosti.

Z žen se najednou stává ohrožená menšina, která se musí ukrývat před mužskou společností, protože s nimi nejsou v bezpečí. A takhle je vychovávána i Eva, která žije ve věži obklopena matkami a iluzí dokonalého světa, ač bez žen jejího věku. Ženská populace stárne, ale jeden chytrý vědec stvořil Holly - kamarádku v Eviném věku, která se stala klíčem k jejímu pochopení. Holly je pouhý hologram, jenž ovládají muži, kteří se různě střídají. Jedním z nich je i Bram, který se s Evou prostřednictvím Holly zná už od raného dětství a považuje ji za nejlepší kamarádku do doby, než si uvědomí, že se do ní zamiloval. Při nepovedeném setkání s adeptem na plození se Eva s Bramem střetne tváří v tvář a oba mladé lidi zažehne plamen lásky. Bram se však kvůli tomu neobejde bez následků...

Děj je vyprávěn očima Evy i Brama, jejichž pohledy se střídají. Samozřejmostí je ich forma, prostřednictvím níž se postupně seznamujeme s naivní Evou, jejíž život je nalinkovaný do sebemenšího detailu, která díky vzplanutí k Bramovi pomalu objevuje skutečný svět, jímž je obklopena. Ze spořádaného až téměř rozmazleného děvčete se zvolna stává rebelující mladá dívka, která zatouží po svobodě a lásce. Na konci je její proměna dost patrná. Naproti tomu očima Brama poznáváme svět z druhé strany, o němž nemá Eva prakticky ani ponětí. Oběma hlavními hrdiny prostupují emoce, ale také první láska, která ovlivňuje jejich následné chování a rozhodování.

Příběh mě velmi bavil, četl se dobře, ale bylo vidět, že se jedná o první díl série, prostřednictvím něhož se čtenář pomalu seznamuje se světem, tím, jak funguje, ale také s technologiemi, které byly důsledkem přizpůsobení se nynějšímu životu vytvořeny. Některé popisné pasáže tak mohly místy nudit a zpomalovat v předchozích stránkách rozjeté tempo příběhu. Svět odehrávající se za zdmi dómu, tedy ten, o kterém nemá Eva ani tušení, nebyl rozpracován tak, jak bych si představovala a k úplnému pochopení nebylo dost věcí vysvětleno, ale v tomto případě věřím, že se bližší detaily dozvíme v dalším, respektive dalších dílech. Závěrečná třetina byla dost napínavá a se samotným koncem jsem byla spokojená.


V této knize nejde čistě jen o pouhou romantiku, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale láska je zde velmi silným pohonem pro oba hlavní hrdiny. V prvé řadě sledujeme cestu k poznání obou hlavních hrdinů, kteří mají o světě své vlastní představy, ale postupně budou odhalovat, že se v jistých věcech velmi mýlili. Nic není černobílé a život nejde přesně nalinkovat, ačkoliv se někteří snaží dosáhnout právě tohoto a nechtějí se za žádnou cenu vzdát.

Na závěr musím zmínit krásnou zlatou obálku, pod níž se ukrývá labyrint, ve kterém stojí na opačném konci proti sobě muž a žena. Najdou Bram a Eva k sobě navzájem cestu?

Knihu doporučuji všem čtenářům, zejména milovníkům young adult dystopií, ale na své si přijdou i čtenáři, kteří tento žánr vyhledávají zřídka, avšak nebrání se mu. Velkým tahounem příběhu jsou totiž sympatické postavy, které si velmi snadno oblíbíte a budete jim fandit. 


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 18. srpna 2019

RECENZE: Zvuky přírody: Svět lesa | Robert Hunter

autor: Robert Hunter
překlad: Jan David
originální název: Sounds of Nature: World of Forests (2019)
ilustrace: Robert Hunter (2018)
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Drobek
rok vydání: 2019
počet stran: 24
anotace


Moje zhodnocení:


Objevte krásy lesů všech kontinentů a hlavně zvířat, která v nich žijí, a to prostřednictvím zvuků, jež vydávají. Uslyšíte více než 60 rozličných zvuků divokých zvířat včetně gorilího mručení v horách, křik papoušků v deštném pralese či ržání poníků uprostřed lesů. Po přečtení informací o různých zvířatech stiskněte tlačítko s notou a každé z nich si poslechněte.


Dobrovský s.r.o. vydal v edici Drobek, která se věnuje především dětské literatuře, fascinující knihu s názvem Zvuky přírody:Svět lesa, jejímž autorem je Robert Hunter, která je zajímavá především tím, že prostřednictvím této knihy procestujete celý svět a poslechnete si zvuky přírody.


V prvé řadě mě překvapil velký formát, v němž je kniha vyvedena, neboť jsem čekala spíše menší formát typu leporelo. Tím si nejen mě, ale i mého syna kniha na první pohled získala.


Nejprve jsme se synem museli vyzkoušet tlačítka, u kterých jsem se pídila po tom, jak fungují. Na konci knihy najdeme souhrn o tom, co jsou vlastně lesy a jak se dále podle druhů dřevin, které v něm rostou, dělí. Ke každému lesu se nachází příslušné tlačítko, po jehož stisknutí uslyšíte zvuky zvířat v pořadí, které najdete na předcházejících dvoustranách. V jehličnatém lese, který naleznete hned na první dvojstraně, si tak můžete poslechnout sýkoru koňadru, ryse ostrovida, prase divoké, lišku obecnou, jezevce, tetřeva a jelena lesního.


Kniha má krásné a bohaté ilustrace, které věrně prezentují zvířata, jež v knize naleznete. Obálka je rovněž povedená, neboť vyobrazená zvířata včetně názvu knihy jsou plastická a patrná na pohmat. Kniha tím dostala punc výjimečnosti.


Na zadní straně zjistíte nejen tiráž knihy, ale rovněž i to, že tento výrobek používá tři knoflíkové baterie, které jdou samozřejmě po vybití vyměnit. Najdete zde i varování, že kniha je nevhodná pro děti do tří let z důvodu nebezpečí spolknutí malých částí. Zvuky, které kniha vydává, nejsou zbytečně hlasité, ale hlasitost regulovatelná není.

Já i syn jsme s knihou spokojení a nemáme jí co vytknout. Každá strana obsahuje sice krátké, ale vyčerpávající informace nejen o lesním porostu typickým pro různý kontinent a vytvářející rozličný ekosystém, ale také o zvířatech, jež jsou pro ně typická. Díky zvukům zvířat se ocitnete přímo uprostřed dění.


Knihu bych doporučila dětem, které se zajímají o přírodu a rády by poznaly svět zvířat z trochu jiného úhlu.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Zvuky přírody: Svět lesa vydal pod značkou Drobek. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

úterý 13. srpna 2019

RECENZE: Nenechám tě odejít | Chevy Stevens

autor: Chevy Stevens
překlad: Ivana Svobodová
originální název: Never Let You Go (2017)
nakladatelství: Ocelot
rok vydání: 2019
počet stran: 400
anotace


Moje zhodnocení:


Myšlence, že i něco tak malého jako třepetání motýlích křídel může na druhém konci světa vyvolat tajfun, se říká motýlí efekt. Lindsey se snaží zapomenout na minulost poté, co se ji její manžel pokusil zabít. Když skončil ve vězení, mohla si od svého násilnického manžela konečně oddechnout. Nyní žije poklidným životem se svou téměř osmnáctiletou dcerou Sophií, která se chystá maturovat. Když je Andrew z vězení propuštěn, začnou se dít děsivé věci...


Když mi mladé nakladatelství Ocelot prostřednictvím eshopu Megaknihy.cz nabídlo k recenzi novinku kanadské autorky Chevy Stevens, neváhala jsem ani okamžik. Thrillery miluji a i přesto, že vlastním od autorky dvě knihy, Nenechám tě odejít byla mou první zkušeností s Chevy Stevens.

Dějem nás provází hned dvě vypravěčky - Lindsey, která nás prostřednictvím minulosti seznamuje se svým násilnickým manželem, jehož psychický a fyzický teror musela snášet až do doby, kdy se ji pokusil zabít. Ohlédne se však i do šťastných dnů, kdy se se svým budoucím manželem teprve seznámila a čtenářům se snaží přiblížit, jak se pomalu do jejich vztahu vkrádala jeho násilnická povaha. Druhou vypravěčkou je Lindseyna téměř dospělá dcera Sophie, která má na otce pouze matné vzpomínky. Svého otce prakticky nezná a když zjistí, že jej po 11 letech propustili z vězení, využije této příležitosti, aby s ním navázala vztah, a to přes výslovný zákaz Lindsey, která Sophii před otcem varuje. Kolem Lindsey se brzy začnou dít děsivé věci, které ji nenechají chladnou a znovu se bude muset rozhodnout, jak z této situace co nejlíp vyváznout.


Záměrně ve své recenzi zamlčuji některé situace, které popisuje anotace, protože podle mě prozrazuje všechny zajímavé a důležité zvraty, které si autorka pro své čtenáře prostřednictvím tohoto příběhu připravila. Naštěstí jsem si anotaci předem nečetla a dobře jsem udělala. Podle mého názoru anotace prozrazující příliš mnoho této knize dost uškodila.

Autorka totiž napsala skvělý thriller, který vás vtáhne už od první stránky. I přes jeho tloušťku čítající 400 stran jsem jej přečetla za pouhé dva dny, což hodně vypovídá. Přiznám se, že se mi už dlouho nestalo, aby mě příběh, v němž se chytře prolíná minulost s přítomností, tak pohltil a doslova mi nedovolil od něj odejít. 

Děj se odehrává v Kanadě, která je známá svým chladnějším a drsnějším podnebím, jenž se prolíná i do samotného příběhu. Sníh, déšť a vítr jsou na denním pořádku a hlavní hrdinky se musí vyrovnat nejen s těmito častými projevy počasí, ale také s násilnickým psychopatem, který nemá co ztratit. Tyto dva prvky zde skvěle fungují a doplňují se. 


Autorka umí budovat tíživou atmosféru a i když máte pocit, že se místy nic neděje, dokáže vás během chvilky překvapit a vyvést z omylu. Dočkáte se několika nečekaných zvratů událostí, které dějem zamávají a některé situace se pořádně zamotají. Málem jsem autorce sedla na lep, když se mě snažila navést na falešnou stopu, která byla na můj vkus v jeden okamžik až příliš okatá, takže fungovala spíše obráceně. Přesto jsem pachatele až do samého závěru neodhalila, čímž jsem se neochudila o moment překvapení. V závěrečné třetině jsem se však výrazněji zamyslela nad motivem, který jsem nakonec odhalila dříve, než jej odkryla čtenáři sama autorka.  

V příběhu nenajdete žádná hluchá místa, bavila mě každá stránka i věta, jediné, co trochu kazilo celkový dojem, byly často chybně odsazené odstavce či absentující uvozovky v přímých větách. Oproti předchozímu Kingovi, jehož textová úprava byla katastrofální, zde uvidíte značné zlepšení, ale přesto není ani tentokrát výsledek bezchybný.

Nebýt dvou malých výtek (anotace a úprava textu), jednalo by se z mého pohledu o téměř dokonalou knihu, která by neměla uniknout žádnému milovníkovi thrilleru a napětí, neboť si zde rozhodně přijde na své. Na závěr bych však ráda ještě dodala, že tato kniha zaujme spíše ženy, neboť po psychologické stránce se autorka zaměřuje na niterné pocity dvou hlavních hrdinek - tedy žen.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělého čtenářského zážitku mnohokrát děkuji eshopu Megaknihy.cz. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 12. srpna 2019

RECENZE: Noční pták | Brian Freeman

autor: Brian Freeman
překlad: Jan Jirák
originální název: The Night Bird (2017)
nakladatelství: Knižní klub
edice: Edice světový bestseller
rok vydání: 2018
počet stran: 336
anotace


Moje zhodnocení:


Brynn Lansingová se v panickém záchvatu vrhne z mostu. Jiná žena se o pár dní dříve v podobném záchvatu na svatbě přítelkyně zastřelí. Sanfranciský detektiv Frost Easton na náhody nevěří a začne pátrat, co mohly mít obě ženy společného. Brzy zjistí, že obě byly pacientkami Frankie Steinové, psychiatričky, která oběma zemřelým ženám vymazala z paměti události, jež v nich vyvolávaly panické stavy. Frankie se brzy ozve někdo, kdo si říká Noční pták. O obou případech ví všechno. Dokonce zná Frankiina tajemství a Frostovy nejhorší můry. Jak je to možné? Kdo se skrývá za přezdívkou Noční pták a o co mu jde? To musí vyřešit detektiv Frost Easton dříve, než přijde další Frankiin pacient o život.

✽ 

Kniha Noční pták od Briana Freemana čekala na přečtení více než rok. Loni se jednalo o senzaci na poli thrilleru a mně taková kniha nemohla chybět v knihovně. Dostala jsem ji jako dárek od Monči z Mermaidina čtecího koutku a konečně jsem se na ni na sklonku července vrhla. Jak se mi líbila a zda splnila má očekávání, se dozvíte v recenzi níže.

Hlavní postavou je detektiv Frost Easton, který bydlí v domě s kocourem Shackem, jehož je nájemníkem. Od zvláštního setkání, které je nečekaně spojilo dohromady, jsou nerozlučná dvojka. Ani zde nechybí u hlavního protagonisty určitý šrám z minulosti, kterým je poznamenán. Frost a jeho bratr Duane přišli za otřesných okolností o sestru Katie, kterou velmi postrádají. Od toho dne není jejich rodina úplná a rodiče se museli ze San Francisca odstěhovat, aby jim toto místo nepřipomínalo jejich ztrátu. Postava Frosta Eastona mi přišla od první chvíle sympatická. Autorovi se podařila skvěle vykreslit.


Další postava, která v příběhu hraje velkou roli, je Frankie Steinová, psychiatrička, jejíž pacientky se zabily za podivných okolností. Brzy je zjištěno, že jejich smrt má přímou souvislost s léčbou, kterou na ně Frankie aplikovala, aby se zbavily svého panického strachu - smazání vzpomínek týkajících se jejich strachu. Tato terapie se zdá být úspěšná, ale pouze do té doby, než se na scéně objeví Noční pták, který aplikuje hypnoterapii s opačným účinkem. Postava Frankie může některým čtenářům ležet v žaludku, neboť brání vyšetřování s odkazem na lékařské tajemství, které nemůže prolomit.

Zpočátku sledujeme příběh točící se okolo Frosta a Frankie jako dvě samostatné dějové linky. Frostovi pomáhá s případem svědkyně Lucy Hagenová, která byla spolubydlící a zároveň kamarádkou Brynn Lansingové, dívky, která skočila z mostu, a pomalu se z nich stávají důvěrní přátelé. Naopak Frankie se po prvotní ignoraci zjevného nebezpečí pouští do pátrání po pravdě zcela sama, ale později Frankie ani Frostovi nezbude, než své síly a vědomosti proti Nočnímu ptákovi spojit.

Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha vtáhla hned od první kapitoly a doslova prvních stránek. Autor totiž píše velmi čtivě a umí navodit tajuplnou atmosféru a postrašit své čtenáře i bez krvavých a drastických scén. Příběhu nechybí ani pořádná dávka napětí, která pohání čtenáře v touze dozvědět se víc. Kdo je Noční pták a jaký je jeho motiv? Přiznám se, že jsem totožnost pachatele neuhodla, ač jsem si po celou dobu myslela, že vím, kdo jím je. Spletla jsem se na plné čáře. Na thrillerech nejvíc miluji právě to, když mě autor dokáže na konci překvapit a vyrazit mi rozuzlením dech.


Autor si zápletku promyslel do nejmenšího detailu, ale především musím vyzdvihnout originalitu celého příběhu, protože je to poprvé, co jsem se setkala s pozměňováním vzpomínek pomocí hypnoterapie v knize tohoto žánru. Zápletka mi přišla věrohodná a natolik přesvědčivá, že nepochybuji o tom, že by se tento příběh mohl odehrát i ve skutečnosti.

Shodou okolností jsem si nedávno koupila pokračování s názvem Vnitřní hlas, na které se již nesmírně těším. Co jsem slyšela, tak je snad ještě lepší než Noční pták. Doufám, že se přečtení dočká dříve než za rok.

Nočního ptáka doporučuji milovníkům thrillerů, kteří ocení originalitu příběhu a obejdou se bez velkého množství krve a drastických scén.


✰✰✰✰✰


Už jste četli Nočního ptáka a jeho pokračování?
Jak se stavíte k pozměňování vzpomínek pomocí hypnózy?
Continue Reading...

středa 7. srpna 2019

RECENZE: Kazatel | Honza Vojtíšek

autor: Honza Vojtíšek
nakladatelství: Martin Štefko - Golden Dog
rok vydání: 2019
počet stran: 336
anotace


Moje zhodnocení:


Mladík Gaben, jehož příběh se odehrává v současnosti, velmi rád experimentuje se svým takřka nejlepším kamarádem Martinem, s nímž si aplikuje na tělo různé přípravky, které jim mnohdy zajistí jiné vnímání, přesněji řečeno halucinace. Po jednom takovém experimentu se s Gabenem začnou dít podivné věci...
Naproti tomu v dalekém středověku vystupuje kněz Řehoř, který jednoho dne prozkoumá s prostoduchým Jankem tajemnou jeskyni, z níž se vrátí jen jeden z nich...


Když mi nakladatelství Goldendog, věnující se především vydávání knih hororového žánru, ozvalo s nabídkou, zda bych si nepřečetla jejich horkou novinku s názvem Kazatel českého autora Honzy Vojtíška, jenž svůj život zasvětil právě hororu, neváhala jsem ani na okamžik. S hororem jakožto knižním žánrem se zatím jen seznamuji, ale velmi mě lákalo přečíst si český horor českého autora odehrávající se v našich končinách. Jak mé seznámení s českým hororem dopadlo, se dozvíte níže v recenzi.

Jak jsem již výše nastínila v krátké anotaci, čtenář má možnost sledovat dvě dějové linky, z nichž jedna je zasazena do současnosti a druhá do minulosti, konkrétně do hlubokého středověku roku 1476. V té první sledujeme podivný experiment dvou mladých mužů, který se zvrhne v cosi děsivého, což si zpočátku ani postava Gabriela, mladého muže, který si neřekne jinak než Gaben, vůbec neuvědomí. S touto postavou jsem měla malinko problém. I když byla popsána a vykreslena celkem dobře, v mých představách se jaksi nezhmotnila. Nedokázala jsem si ji představit jako živou bytost z masa a kostí. Cizokrajně znějící jméno Gaben vše ještě navíc dost zhoršovalo.


Naopak kněz Řehoř, jenž sám sebe jmenoval kazatelem, byl vykreslen bezchybně. Děj, do něhož byla tato postava zasazena, byl popsán do nejmenších detailů, jenž byly velmi věrohodné. Je vidět, že se autor českému středověku více věnuje nebo si toto období bravurně nastudoval. Jedna scéna (hostie a kravka) mi dokonce připomněla Kladivo na čarodějnice, historický román Václava Kaplického, který naprosto zbožňuji a možná se jím autor nechal trochu inspirovat. Řehořova mluva a chování věrně zobrazily kněze tehdejší doby a celkově popisy okolí a místních lidí, jakož i atmosféra, realisticky vyobrazily tehdejší dobu a život na vsi. 

Autor se pokusil napsat český horor zasazený do typicky českého prostředí a myslím, že se mu to podařilo. Zlo má zde konkrétní podobu, ale přesto je čtenářům skrytý jeho konkrétní motiv, což mi k pochopení jeho pohnutek chybělo. 

Kniha je malého sympatického formátu, který se vám hodí akorát do kabelky. Písmo tedy očekávejte menší. Brožovaná vazba mi tentokrát nevadila, kniha se velmi dobře držela v ruce. Obálka vzbuzuje přesně ten typ příběhu, který jsem uvnitř i nalezla. K tomu nemám žádnou výtku.

Je vidět, že autor má vypsanou ruku, disponuje bohatou slovní zásobou a umí se vyjadřovat. Menší výtku bych měla k delším popisným scénám, které by mi nevadilo zkrátit. Některé scény (například návštěva matky v nemocnici) bych úplně vypustila, přišly mi zbytečné a nevztahující se k zápletce.


Co se týče upozornění, že "Kniha obsahuje scény explicitního násilí a pohlavního styku (...)", jenž si čtenář může přečíst na začátku knihy, se přiznám k tomu, že jsem tyto scény čekala mnohem horší. Sexuální  i násilné scény jsou naturalistické, ale neměla jsem s nimi problém. Čtu převážně thrillery a jsem na leccos zvyklá. Čtenář, který se chystá číst horor, musí s podobnými scénami počítat a rozhodně ho nemůžou příliš překvapit.

Kazatele už bych si znovu nepřečetla, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi vydařený český horor, který je však určen pro cílové čtenáře, tedy milovníky hororu. Myslím si, že u širšího publika čtenářů bohužel neobstojí, jedná se spíše o fanouškovskou záležitost. Rovněž si nejsem jistá, zda se tato kniha hodí na seznámení s tímto žánrem, neboť ti čtenáři, kteří by doufali v strach a děs zhmotňující se na stránkách, by nejspíš byli zklamaní. Mrazivý je dost, ale bohužel jsem se u něho nebála - a zrovna na to jsem se nejvíc těšila.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martinu Štefkovi z nakladatelství Golden Dog. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

neděle 4. srpna 2019

RECENZE: Illuminae | Amie Kaufman, Jay Kristoff

autor: Amie Kaufman, Jay Kristoff
překlad: Richard Podaný
originální název: Illuminae (2015)
nakladatelství: CooBoo
rok vydání: 2016
počet stran: 599
anotace


Moje zhodnocení:


Společnost BeiTech jednoho dne zaútočí na planetu Kerenza IV, jejíž osídlení není až tak úplně legální. Při útoku zemřou tisíce lidí, ale část je zachráněna na lodích flotily Alexander. Zachrání se i dva mladí lidé - Kady Grantová a Ezra Mason, kteří se toho dne nerozešli zrovna v dobrém. Kady se ocitne na Hypatii a Ezra na Alexandru. BeiTech však vyšle bitevní loď Lincoln, která má jediný úkol - zničit lodní flotilu Alexander a tím zničit stopy o jejich útoku. Na jedné z lodí se objeví zmutovaný virus, který celou situaci značně zkomplikuje. Do toho se navíc zblázní umělá inteligence SPIRO, která místo, aby hlavním hrdinům pomáhala, postaví se proti nim. Kady a Ezra musí i přes počáteční osobní antipatie spojit své síly a zachránit nejen sebe, ale i zbytek přeživších z Kerenzy IV.


Ani mé pozornosti neunikla série Akta Illuminae, kterou má na svědomí dvojice autorů Amie Kaufman a Jay Kristoff. Na knihu, respektive sérii jsem slýchala spoustu kladných ohlasů, ale nikdy mi nepřišlo na mysl, že bych si i já mohla Illuminae přečíst. Až mi ji jednoho dne půjčila Jana alias Pinky v Knihách a já si řekla, proč vlastně ne.


Illuminae je pěkný tlouštík, takže jsem ji chvíli nechala odležet a pustila se do ní až po dvou měsících. Na první pohled vás zaujme grafická úprava knihy, jejíž děj je složen z různých dokumentů, přepisů rozhovorů mezi postavami i jednotlivými loděmi, chatů, přepisů kamerových záznamů, dat ze SPIRA, mapek lodí a jejích útrob atd. Už jen tím se kniha vyznačuje velkou originálností, protože není jednoduché sestavit na základě těchto dokumentů děj tak, aby čtenáře zaujal, ale především, aby děj dával vůbec nějaký smysl. Toho jsem se zprvu hodně bála, že děj nepochopím a vůbec neodtuším, o co vlastně jde.


Spletla jsem se. Zpočátku jsem se sice hůře orientovala, nemohla se do příběhu "začíst", přeskakování z různých dokumentů a hlavně postav mi přišlo nesouvislé a náhodné, spíše abych tak řekla nesmyslné. Zdání klame. Věřte, že jakmile překročíte prvních sto stran, děj vás vtáhne takovým způsobem, že knihu nebudete moci vůbec odložit. Budou vám brnět ruce i nohy z tíhy samotné knihy, ale propracovanost děje a hlavně úžasné a nečekané zvraty vás přikovají k židli a nepustí. 

Na zápletce si autoři dali velmi záležet a celý svět včetně postav propracovali do nejmenších detailů. Zpočátku můžete mít pocit, že všem těm technickým záležitostem nebudete nikdy rozumět, ale to se každou další stránkou začne poddávat. Z některých zvratů vám doslova spadne brada a budete si říkat, jak to, že jsem na to nepřišel/la dříve. Někteří čtenáři sice mohou namítat, že co se týče zmutovaného viru, nejedná se v knihách či filmech o nic nového či snad originálního (já sama jsem na toto téma viděla snad všechny filmy), ale zde do příběhu to skvěle zapadá. Navíc musím vyzdvihnout postavu umělé inteligence - SPIRO - která se svou legendární větou "No nejsem milosrdný?" jistě zapíše do malých pomyslných dějin žánru sci-fi. Rozhodně vám na mysli vyvstane otázka, jaké nebezpečí v sobě může skrývat taková umělá inteligence, jejíž chytrost vás převýší stotisícinásobně, pro lidstvo, které ji paradoxně vyvinulo.


Co se týče hlavních hrdinů, tedy Kady a Ezra, obě postavy byly skvěle propracované, i když Kady o něco více, jejich chatování neztrácelo vtip, ale i vážnost situace. Od teď vím, že hacknout se dá snad úplně všechno.

Tento román je multižánrový. Najdete zde nejen žánr, na kterém je kniha stavěna, a sice sci-fi, ale prolíná se zde i thriller (a to místy dosti krvavý), young adult a samozřejmě zde nechybí ani kus romantiky, která je však nenásilná a hlavně na ní nestojí celý děj. Je spíše jen na okraji, ale má velký význam a hlavně pohon pro naše dva hlavní hrdiny.


Těším se, co přinesou další dva díly, tedy Gemina a Obsidio, které už máte mnozí z vás dávno přečtené. Jsem ráda, že jsem se k této sérii dostala až nyní, kdy už jsou vydaná i pokračování a vyhnula jsem se nekonečně dlouhému čekání na druhý, respektive třetí díl.

Knihu doporučím všem čtenářům bez rozdílu věku či pohlaví. Myslím si, že zaujme téměř každého, a to nejen vizuální stránkou, ale také chytrým a promyšleným dějem.


✰✰✰✰✰


Co vy a tato série, resp. kniha? Také vás uhranula stejně jako mě?
Kterou postavu jste si oblíbili? A  kterou naopak nemohli snést?
Budu se těšit na vaše komentáře.
Continue Reading...