RECENZE: Tisíc dokonalých tónů | C. G. Drews

autor: C. G. Drews
překlad: Runka Žaludová
originální název: A Thousand Perfect Notes (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 240
anotace

Moje zhodnocení:

Sedmnáctiletý Beck ze všeho nejvíc nenávidí svůj klavír, stejně tak matku, která ho nutí na něj hrát. Beckova matka byla skvělou klavíristkou do doby, než ji nemoc donutila s hraním skončit. Její místo má však zaujmout Beck a musí být stejně dobrý, ne-li lepší než ona sama. Jenže Beck by raději skládal vlastní hudbu, neboť skládání je jeho vášní, přesto se matce podvoluje, jinak by jej stihl krutý trest. Matka nechodí pro násilí daleko, ale nejvíc se Beck bojí o svou mladší sestřičku Joey.

Díky školnímu projektu Beck potkává Augustu, milou a optimistickou dívku, plnou života, která ho vytrhne z jeho bolestné existence. Následovat své srdce je však zatraceně těžké. Dokáže to? Dokáže se odpoutat od násilnické matky a jít si za vlastními sny?

✽

Nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB vydalo emocemi nabitý příběh zařazený do kategorie young adult, jejž napsala australská autorka C. G. Drews s názvem Tisíc dokonalých tónů.

Než přejdu k samotné recenzi, ráda bych se vyjádřila k nádherné obálce, kterou nakladatelství převzalo z originálu, za což jsem velmi vděčná. Při pohledu na obálku je motýl jen poloviční, otevřená kniha jej však odhalí v celé jeho kráse.

Tuto útlou knížku, která vás neohromí počtem stran, ale spíše emotivním příběhem, v němž má hlavní slovo hudba, přečtete doslova jedním dechem. Je totiž skvěle napsaná.

Hlavním hrdinou je patnáctiletý Beck, který nezná nic jiného, než hru na klavír. Nemá kamarády, ve škole nevyniká, ostatních se straní a jeho jedinou životní náplní je klavír a denní cvičení, do něhož ho nutí jeho matka, která si vlastní neúspěch (neboť kdysi byla skvělá klavíristka a jméno Keverichová ve světě něco znamenalo), léčí na svém synovi. Beck musí cvičit ráno před školou, po škole jde ihned domů a zase hraje na klavír až do večera. Pokud ve hře neexceluje nebo například nevynikne na soustředění, stihne jej krutý trest. 

V této knize je hlavním tématem domácí násilí, zde o to horší, že ho provádí matka na svých dětech. Charakter postavy Becka je tedy typický pro oběti domácího násilí – je uzavřen před okolním světem, sní o lepším životě, ale bojí se udělat krok k jeho uskutečnění, neboť se obává následků, které by ho mohly potkat. Má nízké sebevědomí, trpí pocity méněcennosti, ale na druhou stranu je přijal za své. Často si představuje, jaké by to bylo, kdyby ho matka aspoň jedinkrát pochválila. Beck se navíc stará o mladší sestřičku, kterou nemůže a hlavně nechce opustit a nechat ji tak napospas násilnické matce, před níž se ji snaží chránit. 

Pravým opakem Becka je Augusta, optimistická, energická dívka, která bojuje za bezpráví zvířat a často chodí bosa. Společný školní úkol svede Becka a Augustu dohromady a i když Beck Augustu všemi silami od sebe odhání, Augusta se jen tak nevzdává a slovo NE pro ni neplatí. Přátelství, které mezi nimi pomalu vzniká, je velmi křehké a konec ukáže, jak silné ve skutečnosti bylo. 

Text je prostoupen německými slovy a větami, především nadávkami, kterými matka častuje svého syna. Němčina je tvrdý jazyk a celý příběh a jeho krutost tím umocňuje a podtrhuje.

I když téma nebylo lehké, knížka vás nějakým způsobem ihned vtáhne a neupustí až do samotného, velmi emotivního závěru, který nenechá žádné oko suché. 

Tisíc dokonalých tónů je nádherný příběh, jehož jedinou vadou na kráse bylo vyprávění v er-formě, které mnohdy přesně nevystihlo danou situaci, jež vyzněla ve svém důsledku zcela jinak. 

Přesto, že nejsem cílová skupina, příběh jsem si naplno vychutnala, neboť byl napsán s citem, hudba prostupovala celým vaším tělem, a to i přesto, že byla vyjádřena pouze prostřednictvím slov, která však byla silná a zasáhla vás přímo do srdce. 

Knihu doporučuji především mladším čtenářům, kteří by si rádi přečetli silný příběh vystavěný na hudbě a emocích, chtějí poznat sílu a cenu přátelství a nebojí se slz. Věřím, že si kniha dokáže získat i starší čtenáře, pokud budou správně naladěni a nebudou je odrazovat mladší hrdinové a jejich myšlenky. 

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Dcera života | Giovanna Fletcher, Tom Fletcher

autor: Giovanna a Tom Fletcher
překlad: Nikola Jurníková
originální název: Eve of Man (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 344
anotace

Moje zhodnocení:

Eva je výjimečná, neboť je poslední dívkou na Zemi. Žije ve věži pod přísným dohledem matek, které jsou zároveň jejími jedinými společnicemi. Celý život Evu připravují na její jediné poslání a se svým osudem je smířená. Nyní dovršila šestnácti let a s jedním ze tří vybraných mužů má zachránit lidstvo. Pak potká Brama a zatouží převzít kontrolu nad svým životem a ochutnat svobodu. Zdá se, že si bude muset vybrat mezi láskou a záchranou lidstva...

✽

Nakladatelství Slovart v edici #BOOKLAB vydalo zajímavou dystopii Dcera života, již napsala manželská dvojice Giovanna a Tom Fletcherovi, kteří jsou úspěšnými britskými autory dětské a young adult literatury.

Když se zhruba před šesti dekádami přestaly rodit dívky, zpočátku se tomu říkalo fenomén. Brzy se však tento jev změnil v hrozbu pro celé lidstvo. Po padesáti letech, kdy se narodila poslední dívka, se stal zázrak. Celý svět byl v očekávání a tajil se mu dech. Jejich přání byla vyslyšena a zrodila se Eva - spasitelka lidstva. O šestnáct let později Eva dovrší plodného věku a nyní si vybere ze tří mužských adeptů toho nejvhodnějšího, s nímž se pokusí zachránit lidstvo před jistou záhubou.

Tato kniha bezesporu disponuje originálním námětem, s nímž jsem se v knihách podobného žánru ještě nesetkala. Jev, který čtenář v příběhu pozoruje, není totiž vůbec nereálný a věřím, že by nás jednoho dne mohl potkat i ve skutečnosti.

Z žen se najednou stává ohrožená menšina, která se musí ukrývat před mužskou společností, protože s nimi nejsou v bezpečí. A takhle je vychovávána i Eva, která žije ve věži obklopena matkami a iluzí dokonalého světa, ač bez žen jejího věku. Ženská populace stárne, ale jeden chytrý vědec stvořil Holly - kamarádku v Eviném věku, která se stala klíčem k jejímu pochopení. Holly je pouhý hologram, jenž ovládají muži, kteří se různě střídají. Jedním z nich je i Bram, který se s Evou prostřednictvím Holly zná už od raného dětství a považuje ji za nejlepší kamarádku do doby, než si uvědomí, že se do ní zamiloval. Při nepovedeném setkání s adeptem na plození se Eva s Bramem střetne tváří v tvář a oba mladé lidi zažehne plamen lásky. Bram se však kvůli tomu neobejde bez následků...

Děj je vyprávěn očima Evy i Brama, jejichž pohledy se střídají. Samozřejmostí je ich forma, prostřednictvím níž se postupně seznamujeme s naivní Evou, jejíž život je nalinkovaný do sebemenšího detailu, která díky vzplanutí k Bramovi pomalu objevuje skutečný svět, jímž je obklopena. Ze spořádaného až téměř rozmazleného děvčete se zvolna stává rebelující mladá dívka, která zatouží po svobodě a lásce. Na konci je její proměna dost patrná. Naproti tomu očima Brama poznáváme svět z druhé strany, o němž nemá Eva prakticky ani ponětí. Oběma hlavními hrdiny prostupují emoce, ale také první láska, která ovlivňuje jejich následné chování a rozhodování.

Příběh mě velmi bavil, četl se dobře, ale bylo vidět, že se jedná o první díl série, prostřednictvím něhož se čtenář pomalu seznamuje se světem, tím, jak funguje, ale také s technologiemi, které byly důsledkem přizpůsobení se nynějšímu životu vytvořeny. Některé popisné pasáže tak mohly místy nudit a zpomalovat v předchozích stránkách rozjeté tempo příběhu. Svět odehrávající se za zdmi dómu, tedy ten, o kterém nemá Eva ani tušení, nebyl rozpracován tak, jak bych si představovala a k úplnému pochopení nebylo dost věcí vysvětleno, ale v tomto případě věřím, že se bližší detaily dozvíme v dalším, respektive dalších dílech. Závěrečná třetina byla dost napínavá a se samotným koncem jsem byla spokojená.

V této knize nejde čistě jen o pouhou romantiku, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale láska je zde velmi silným pohonem pro oba hlavní hrdiny. V prvé řadě sledujeme cestu k poznání obou hlavních hrdinů, kteří mají o světě své vlastní představy, ale postupně budou odhalovat, že se v jistých věcech velmi mýlili. Nic není černobílé a život nejde přesně nalinkovat, ačkoliv se někteří snaží dosáhnout právě tohoto a nechtějí se za žádnou cenu vzdát.

Na závěr musím zmínit krásnou zlatou obálku, pod níž se ukrývá labyrint, ve kterém stojí na opačném konci proti sobě muž a žena. Najdou Bram a Eva k sobě navzájem cestu?

Knihu doporučuji všem čtenářům, zejména milovníkům young adult dystopií, ale na své si přijdou i čtenáři, kteří tento žánr vyhledávají zřídka, avšak nebrání se mu. Velkým tahounem příběhu jsou totiž sympatické postavy, které si velmi snadno oblíbíte a budete jim fandit. 

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Illuminae | Amie Kaufman, Jay Kristoff

autor: Amie Kaufman, Jay Kristoff
překlad: Richard Podaný
originální název: Illuminae (2015)
nakladatelství: CooBoo
rok vydání: 2016
počet stran: 599
anotace

Moje zhodnocení:

Společnost BeiTech jednoho dne zaútočí na planetu Kerenza IV, jejíž osídlení není až tak úplně legální. Při útoku zemřou tisíce lidí, ale část je zachráněna na lodích flotily Alexander. Zachrání se i dva mladí lidé - Kady Grantová a Ezra Mason, kteří se toho dne nerozešli zrovna v dobrém. Kady se ocitne na Hypatii a Ezra na Alexandru. BeiTech však vyšle bitevní loď Lincoln, která má jediný úkol - zničit lodní flotilu Alexander a tím zničit stopy o jejich útoku. Na jedné z lodí se objeví zmutovaný virus, který celou situaci značně zkomplikuje. Do toho se navíc zblázní umělá inteligence SPIRO, která místo, aby hlavním hrdinům pomáhala, postaví se proti nim. Kady a Ezra musí i přes počáteční osobní antipatie spojit své síly a zachránit nejen sebe, ale i zbytek přeživších z Kerenzy IV.

✽

Ani mé pozornosti neunikla série Akta Illuminae, kterou má na svědomí dvojice autorů Amie Kaufman a Jay Kristoff. Na knihu, respektive sérii jsem slýchala spoustu kladných ohlasů, ale nikdy mi nepřišlo na mysl, že bych si i já mohla Illuminae přečíst. Až mi ji jednoho dne půjčila Jana alias Pinky v Knihách a já si řekla, proč vlastně ne.

Illuminae je pěkný tlouštík, takže jsem ji chvíli nechala odležet a pustila se do ní až po dvou měsících. Na první pohled vás zaujme grafická úprava knihy, jejíž děj je složen z různých dokumentů, přepisů rozhovorů mezi postavami i jednotlivými loděmi, chatů, přepisů kamerových záznamů, dat ze SPIRA, mapek lodí a jejích útrob atd. Už jen tím se kniha vyznačuje velkou originálností, protože není jednoduché sestavit na základě těchto dokumentů děj tak, aby čtenáře zaujal, ale především, aby děj dával vůbec nějaký smysl. Toho jsem se zprvu hodně bála, že děj nepochopím a vůbec neodtuším, o co vlastně jde.

Spletla jsem se. Zpočátku jsem se sice hůře orientovala, nemohla se do příběhu "začíst", přeskakování z různých dokumentů a hlavně postav mi přišlo nesouvislé a náhodné, spíše abych tak řekla nesmyslné. Zdání klame. Věřte, že jakmile překročíte prvních sto stran, děj vás vtáhne takovým způsobem, že knihu nebudete moci vůbec odložit. Budou vám brnět ruce i nohy z tíhy samotné knihy, ale propracovanost děje a hlavně úžasné a nečekané zvraty vás přikovají k židli a nepustí. 

Na zápletce si autoři dali velmi záležet a celý svět včetně postav propracovali do nejmenších detailů. Zpočátku můžete mít pocit, že všem těm technickým záležitostem nebudete nikdy rozumět, ale to se každou další stránkou začne poddávat. Z některých zvratů vám doslova spadne brada a budete si říkat, jak to, že jsem na to nepřišel/la dříve. Někteří čtenáři sice mohou namítat, že co se týče zmutovaného viru, nejedná se v knihách či filmech o nic nového či snad originálního (já sama jsem na toto téma viděla snad všechny filmy), ale zde do příběhu to skvěle zapadá. Navíc musím vyzdvihnout postavu umělé inteligence - SPIRO - která se svou legendární větou "No nejsem milosrdný?" jistě zapíše do malých pomyslných dějin žánru sci-fi. Rozhodně vám na mysli vyvstane otázka, jaké nebezpečí v sobě může skrývat taková umělá inteligence, jejíž chytrost vás převýší stotisícinásobně, pro lidstvo, které ji paradoxně vyvinulo.

Co se týče hlavních hrdinů, tedy Kady a Ezra, obě postavy byly skvěle propracované, i když Kady o něco více, jejich chatování neztrácelo vtip, ale i vážnost situace. Od teď vím, že hacknout se dá snad úplně všechno.

Tento román je multižánrový. Najdete zde nejen žánr, na kterém je kniha stavěna, a sice sci-fi, ale prolíná se zde i thriller (a to místy dosti krvavý), young adult a samozřejmě zde nechybí ani kus romantiky, která je však nenásilná a hlavně na ní nestojí celý děj. Je spíše jen na okraji, ale má velký význam a hlavně pohon pro naše dva hlavní hrdiny.

Těším se, co přinesou další dva díly, tedy Gemina a Obsidio, které už máte mnozí z vás dávno přečtené. Jsem ráda, že jsem se k této sérii dostala až nyní, kdy už jsou vydaná i pokračování a vyhnula jsem se nekonečně dlouhému čekání na druhý, respektive třetí díl.

Knihu doporučím všem čtenářům bez rozdílu věku či pohlaví. Myslím si, že zaujme téměř každého, a to nejen vizuální stránkou, ale také chytrým a promyšleným dějem.

✰✰✰✰✰

Co vy a tato série, resp. kniha? Také vás uhranula stejně jako mě?

Kterou postavu jste si oblíbili? A  kterou naopak nemohli snést?
Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

RECENZE: Mlčeti zlatá rybka | Annabel Pitcher

autor: Annabel Pitcher
překlad: Barbara Hajná
originální název: Silence is Goldfish (2015)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 352
anotace

Moje zhodnocení:

Když v patnácti náhodou zjistíte, že váš táta není ten, kdo vás vychoval, ale úplně neznámý cizinec, svět se vám zboří jako domeček z karet. Tess, které se tohle děje, je zprvu šokovaná a chtěla by toho tolik říct - nejlepší kamarádce, rodičům, babičce, spolužákům - ale nějak ji dojdou slova, a upřímně, není se čemu divit. Jejím jediným společníkem je pan Rybka, který Tess pomáhá v pátrání po pravdě a kterému se nestydí cokoliv říct.

✽

Mlčeti zlatá rybka je třetí knihou autorky Annabel Pitcher, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB. V roce 2015 vyšla kniha s názvem Kečupová mračna (kterou jsem neměla možnost zatím přečíst) a v roce 2017 vyšla druhá autorčina kniha Moje sestra žije na krbové římse (recenze zde).

Hlavní hrdinkou tohoto dívčího románu je patnáctiletá Tess, která se jednoho dne čirou náhodou dozví, že její táta Jack není jejím biologickým otcem. Dost to s ní zamává, a to i z toho důvodu, že se o sobě dozví ne zrovna lichotivé věci. Tess neví, jak se s nově vzniklou situací vypořádat a nepomůže tomu ani rozepře s Jackem, po níž přestane mluvit úplně. Spolužáci ji kvůli jejímu vzhledu šikanují a Tess dokonce vlastní vinou ztratí i svou nejlepší kamarádku. Na problémy, s kterými se bude muset vypořádat, však nebude sama, protože na cestě za pravdou ji bude doprovázet pan Rybka, který svými vtipnými glosami odlehčí téměř každou nepříjemně vzniklou situaci.

Kniha, ač je primárně určena pro mladší čtenáře, se už od prvních stránek četla velmi lehce a téměř sama. Na 350 stranách se odvíjí příběh mladé dívky Tess, která jednoho dne ztratí všechny jistoty, které tvořily její život. Upne se na myšlenku, že jejím skutečným tátou by mohl být její učitel matematiky, který dle ní splňuje všechny předpoklady, zejména co se týče vzhledu. Při honbě za pravdou se dostane do několika nepříjemných situací, z nichž jí pomůže vybruslit pan Rybka, imaginární přítel, který s ní rozmlouvá a jako jediný jí plně rozumí. Nebýt pana Rybky, celý příběh by neměl tu správnou jiskru a něco by mu chybělo. Tahle imaginární postava vás bude hodně bavit.

Autorka se snažila poukázat na nelehký život dospívající a tak trochu oplácanější dívky. Tess je každý školní den vystavována šikaně spolužáků, zejména oblíbené dívky Anny, jež se Tess snaží shodit za každé situace. Tess se tak musí vypořádat nejen s faktem, že Jack není její biologický otec, ale také s každodenní šikanou a ztrátou nejlepší kamarádky. Ne vždy jsem s chováním Tess souhlasila a prakticky jsem se s její postavou neztotožnila, ale dokázala jsem se aspoň na okamžik vcítit do její obtížné situace, z níž se zdá, není úniku, a netroufala jsem si odhadnout, jaký konec autorka zvolí.

Zápletka sice nebyla nijak originální (za to postava pana Rybky ano!), ale autorka se s ní vypořádala velmi obstojně. Musím pochválit závěrečné vyústění, které v podstatě uzavřelo celou rodinnou i školní situaci, neboť bylo jediné správné a pohladilo mě na duši.

Stejně jako předchozí autorčiny knihy se i tato může pochlubit nádherně graficky zpracovanou ořízkou, na níž si můžete všimnout (a jistě na první pohled všimnete) malých rybek.

Mlčeti zlatá rybka je dle mého názoru dosud nevyvedenější knihou autorky a já jsem už nyní zvědavá, s čím přijde příště.

Knihu doporučuji spíše mladším čtenářům, kterým předá poselství v ní obsažené, ale zaujme i dospělé čtenáře, kterým nevadí vážnější témata vyprávěná z pohledu dospívající dívky.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Jsem holka. Co s tím? | Holly Bourne

autor: Holly Bourne
překlad: Romana Bičíková
originální název: What's a Girl Gotta Do? (2016)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 432
anotace

Moje zhodnocení:

Když jednoho dne na cestě do školy začnou středoškolačku Lottie obtěžovat dva dělníci z dodávky, uvědomí si, že je potřeba začít jednat a snažit se změnit svět. Přijde se skvělým plánem - založí si vlog, pomocí něhož začne bojovat se všudypřítomným sexismem. Pomáhají jí nejlepší kamarádky Amber a Evie, jejichž příběhy vyprávějí první dva díly série, ale také nadějný filmař Will. Will a Lottie se zpočátku nemůžou vůbec vystát, ale brzy se ukáže, že protiklady se přitahují. Je však možné snahu změnit svět skloubit s učením a přípravou na pohovor na Cambridge?

✽

Jsem holka. Co s tím? britské autorky Holly Bourne je závěrečný třetí díl úspěšné série Být holka je dřina, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB. Tomuto dílu předchází kniha Už jsem normální?!?, která vypráví příběh Evie (recenze zde) a Je tohle láska?, která se zaměřila na Amber (recenze zde).

V posledním díle se čtenář seznámí s poslední dívkou z nerozlučné trojice, a to s Lottie. V předchozích dílech na nás může působit jako "holka do větru", ale nakonec se ukáže, že vše je jinak. Její výřečnost vezme za své, když cestou do školy narazí na chlapy z dodávky, kteří ji začnou slovně obtěžovat. Situace ji tak zaskočí, že nedokáže reagovat a doslova uteče. Celý den nad tím hloubá, co udělala špatně, jestli snad na sebe přitáhla pozornost, ale když vše vyloučí, zjistí, že hlavním důvodem byl fakt, že je holka. Lottie odmala sní o tom, že vystuduje Cambridge a stane se předsedkyní vlády a poté změní svět. Přípravy na pohovor na Cambridge jsou sice v plném proudu, ale Lottie se rozhodne jednat ihned a snažit se změnit svět. Celý měsíc bude upozorňovat na všechen sexismus, co uvidí. Nakonec se z nápadu stane školní projekt, do kterého se zapojí i její kamarádky. Snad zbude i čas na lásku.

Celá tato série je zaměřená na feminismus, ale v posledním díle se do tohoto tématu autorka pořádně obula. Slova jako feminismus a sexismus jsou zde propírána velmi důkladně, a to ze všech stran i úhlů. Lottie je rozhodnuta změnit svět za každou cenu, snaží se otevřít oči všem, a i když na to půjde dost výstředním způsobem a spousta lidí ji nepochopí a naopak jí začnou házet klacky pod nohy, nevzdává se až do úplného závěru.

Chování Lottie mnohdy hraničilo až s extrémismem, viděla jen svoji pravdu a naprosto odmítala odlišný postoj. Nechápala, proč věc tak očividnou někteří nevidí nebo vidět nechtějí. V tomto jsem se s ní nedokázala shodnout, ale přisuzovala jsem to jejímu mládí a naivitě, kterou v tomhle věku mohu snadno odpustit. Její spolužáci, školní sbor a hlavně rodiče však tak tolerantní často nebyli a i když se její projekt snažili někteří sabotovat, Lottie se nevzdala. Na druhou stranu obdivuji její odvahu, neboť snaha upozornit na sexismus za každou cenu ji mnohdy stálo nejedno ošklivé ponížení.

Ač se může zdát, že kniha řeší jen vážná témata, není to tak docela pravda. S Lottie čtenář zažije i spoustu vtipných situací, které touhu změnit svět odlehčí tím správným způsobem. A jelikož se jedná o yound adult literaturu, najde se zde i místo a čas pro lásku, která je sice tentokrát prvoplánová, ale jelikož autorka proti sobě postavila zarytou feministku a sebestředného šovinistu, nebyla nouze o zajímavé dialogy, jenž donutí nejednoho čtenáře k zamyšlení.

Celá série je bezpochyby skvělá a originální a já si ji doslova zamilovala. První díl Už jsem normální?!? byl bezkonkurenční, druhý Je tohle láska? mě malinko zklamal, ale jsem ráda, že s třetím dílem Jsem holka. Co s tím? se autorka vrátila ke kvalitám prvního dílu. V každém díle se najde prostor pro vtip, lásku, ale řeší se i vážnější témata a autorce se povedlo všechny tyto ingredience smíchat dokonale dohromady a vytvořit příběhy, které vás vezmou za srdce, ale také vedou k určitému ponaučení.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Říkala si o to | Louise O'Neill

autor: Louise O'Neill
překlad: Květa Palowská
originální název: Asking For It (2015)
nakladatelství: Bookmedia
rok vydání: 2019
počet stran: 256
anotace

Moje zhodnocení:

Emma O'Donovanová má vše, po čem její vrstevnice touží. Žije v malém irském městě, kde zná každý každého. Je oblíbená, krásná, populární a svět jí leží u nohou. Až do jedné osudné noci, z níž si vůbec nic nepamatuje. Brzy však vyplují fotky. Fotky, které vidí nejen Emma, ale také rodina, přátelé, sousedé... Emma zažívá ponížení, které ji dovede až na samé dno. 

✽

Nakladatelství Bookmedia mi nabídlo ke zrecenzování kontroverzní knihu s vypovídajícím názvem Říkala si o to, jejíž anotace mě upoutala a i když tento druh literatury běžně nečtu, riskla jsem to a nabídku přijala. Jak se mi kniha líbila, se dozvíte níže v recenzi.

Nejprve bych se ráda vyjádřila k obálce, která se mi vůbec nelíbí. Chápu její symboliku, ale přiznám se, že bych tuto knihu v knihkupectví buď přehlédla, a když už by mi zrak na ni padl, vůbec by mě nelákala k otevření a přečtení si anotace. Zahraniční obálky jsou sice velmi podobné (až na drobné detaily), ale asi bych uvažovala o jiném zpracování. Nejvíc mi asi vadí ta ošklivá zelená barva.

Stačí opravdu málo, aby se život Emmy O'Donovanové, osmnáctileté nadějné studentky, která si maluje růžovou budoucnost, nenávratně změnil. Jednoho rána ji na trávníku před domem najdou rodiče, kteří si zpočátku myslí, že jejich dcera je mrtvá. Může však být ještě něco horšího? Emma si z předešlé noci nepamatuje nic, neví, jak se ocitla na trávníku před domem. Všichni ostatní to ví. Všichni o Emmě mluví, každý k tomu má co říct, ale neuvědomují si, že Emma je lidská bytost, která vše cítí. Nejprve ji označí za couru, poté za objekt znásilnění. Kde je pravda? Zdá se, že ostatní mají jasno. Říkala si o to. Co vlastně čekala?

Opravdu se může zdát, že si Emma o to říkala. Oplývala vysokým sebevědomím, chlapecký obdiv a závist dívek byl jejím denním chlebem. Libovala si v toužebných pohledech kluků, nosila vyzývavé oblečení, které pokaždé odhalovalo víc, než by bylo zdrávo a její nejlepší kamarádka musela být ošklivější než ona. Z Emmy povrchnost čišela, i když neustále zdůrazňovala opak.

O tom, jaká ve skutečnosti Emma je, se všichni dozví prostřednictvím fotek umístěných na sociální sítě. Po jejich shlédnutí mají všichni jasno - Emma je coura. Nicméně Emma si z té noci nic nepamatuje, což má na svědomí koktejl umíchaný z alkoholu a zakázaných látek. Zpočátku Emma tvrdí, že si ze všech vystřelila, ale velice brzy ji dojde, že udělala chybu. Vulgarity a nadávky jsou na denním pořádku a tak se Emma pomalu uzavírá před okolím do svého malého pokoje, z něhož prakticky nevychází. Lze se vůbec s takovou situací vyrovnat, zapomenout a jít dál?

Autorka svůj příběh rozdělila na dvě část - část odehrávající se loni, v níž se čtenář seznamuje s Emmou, jejími spolužáky a přáteli. Zpočátku má čtenář pocit, že naskočil do rozjetého vlaku - autorka sází jedno jméno za druhým, skáče z minulosti do přítomnosti, jak se jí zlíbí a čtenář se může cítit dezorientovaně. Doporučuji se však těmito stránkami, v nichž vás autorka seznamuje s místními obyvateli a jejich zařazením do sociální vrstvy, prokousat, neboť posléze nabere příběh velmi rychlý spád. Druhá část se odehrává letos, rok od uplynulých událostí, které změnily Emmin život o 360 stupňů. Noc, která obrátila Emmin život vzhůru nohama, poznamenala nejen ji, ale také její rodinu, která se pomalu vlivem plynoucích událostí rozpadá. Rodinné hodnoty jsou pokroucené a vina padá pouze a jedině na Emmu. 

Tento kontroverzní příběh, který rozpoutává diskuzi široké veřejnosti, o což autorce šlo především, otevírá mnoho otázek. Kdo je vlastně viník a kdo oběť? Téma znásilnění či zneužití je stále aktuální a úhly pohledu ukazují širší rozměr.

Kromě nepřehledného začátku bych autorce vytkla i useknutý (byť pro některé možná neočekávaný) konec, a to i přesto, že autorka v závěrečném doslovu objasňuje, co ji k tomuto rozhodnutí vedlo. Očekávala jsem nějakou satisfakci či uzavření, a to v jakékoliv rovině. Toho se mi nedostalo. Navíc hlavní hrdinka mi vůbec nepřirostla k srdci a často mnou zmítaly smíšené pocity. Čin, který se jí stal samozřejmě neschvaluji a jsem zásadně pro potrestání viníků, kteří se později ocitají v roli obětí, což může působit jako paradox.

Na závěr bych knihu ráda doporučila spíše mladším čtenářům, neboť byla zařazena do žánru young adult, s čímž naprosto souhlasím. Nicméně ani staršími čtenáři by neměla býti opominuta. Říkala si o to má rozhodně co nabídnout nejen aktuálním tématem, ale také ukazuje, jak velkou moc mají sociální sítě.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Ivě Kulihové z nakladatelství Bookmedia. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Místo, kde bydlím | Brenda Rufener

autor: Brenda Rufener
překlad: Olga Pek
originální název: Where I Live (2018)
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2019
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Linden Roseová je mladá a talentovaná dívka, která však před ostatními něco tají. Je bez domova a bydlí na chodbách své střední školy. Přežít každý den jí pomáhá přátelství s Hamem a Seungem, práce redaktorky školního blogu a vidina toho, že získá stipendium, vystuduje a stane se novinářkou. Linden si nese vlastní šrámy z minulosti, které jí jednoho dne připomene spolužačka Bea, která do školy dorazí s natrženým rtem. Když Linden promluví, ohrozí své tajemství, ale ví, že nesmí mlčet. Co se stane, až se všichni kolem ní dozvědí, že je bezdomovkyně?

✽

Místo, kde bydlím autorky Brendy Rufener je další knihou z řady young adult, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB.

První, čeho si na knize všimnete, je její výrazná zelená obálka a malý sympatický formát vhodný akorát do kabelky. Kniha má sice měkkou vazbu, ale opatřenou klopami, které ji činí trochu bytelnější.

Hlavní hrdinkou tohoto středoškolského dramatu je sympatická dívka Linden, která vypráví svůj příběh v první osobě, což jej činí osobitějším a čtenář má možnost vytvořit si k hlavní hrdince užší pouto. I když mnohdy to není tak snadné, ona sama se totiž nerada otevírá a tají i jednu zásadní věc, že žije na chodbách své střední školy. Úplnou pravdu o ní nevědí ani její dva nejlepší přátelé - korejec Seung, s jehož rodinou tráví Linden spoustu volného času, a veselý a kamarádský Franklin, který po jedné vtipné příhodě získal přezdívku Ham, jež mu už zůstala. Tito tři kamarádi a jejich vzájemné špičkování při jejich komunikaci vás provází po celou knihu, i když ne vždy je čas a místo pro srandu, v příběhu se totiž řeší i vážnější témata.

Jedním z nich je právě bezdomovectví a ač se může zdát, že je hlavním tématem příběhu, není to až tak docela pravda. Větších i menších vážných témat najdeme v příběhu více - jedním z nich je i násilí na ženách. Když jednoho dne přijde do školy spolužačka Bea s natrženým rtem, který nevznikl pouhým klopýtnutím, připomene to Linden její vlastní bolestné vzpomínky, které se jí zaryly hluboko do duše, jež je od té doby dost pošramocená. Řešení je nasnadě, ale povede k němu celkem trnitá cesta.

Autorka si pěkně pohrála s charaktery hlavní hrdinky i vedlejších postav, kterým doslova vdechla život, což je činí reálnějšími. Na postavách je znát, že autorka, která celý život bojuje za práva mladých lidí bez domova, má zkušenosti s vážnými osudy teenagerů, které spojuje bezdomovectví a chudoba. Na konci knihy najdete několik odkazů, kam se v takovým případech obrátit.

Celkově mi však příběh až tak úplně nesedl, respektive mi nesedla postava hlavní hrdinky. Ze začátku mi hned na mysl vytanula otázka: Jak je možné, že tak mladá dívka zůstala sama bez prostředků a bez domova? Postupně se čtenář dozvídá střípky z její minulosti, které ji díky tomu, že přišla o všechny příbuzné, dovedly na chodby střední školy, kde bydlí. Přespává na lavičkách tělocvičny a ze školních záchodů si udělala provizorní koupelnu i prádelnu. Chápu důvody, které ji vedly k tomu, že se nikomu nechtěla se svými problémy svěřit a nechat si pomoct, ale já osobně bych se asi zachovala jinak. Doufala bych, že by mě mí přátelé neodsoudili za to, jaký mi život připravil osud, a ráda bych se se svými problémy někomu svěřila, a určitě dříve a jinak, než hlavní hrdinka. Když se neztotožním s hlavní postavou, je pak těžké hodnotit knihu převážně kladně.

Závěr mi k celkovému konceptu knihy rovněž nesedl, čekala jsem, že bude pojatý trochu jinak, ale nakonec chápu autorku, jaké ji k tomu vedly důvody. Vážná témata je potřeba trochu odlehčit a čtenáře pozitivně naladit.

I přesto si však myslím, že si toto středoškolské drama, jehož situace vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, aby vás vzápětí stáhly na dno a rozplakaly vás, najde své čtenáře.

Kniha je určena především pro mladší čtenáře, ale myslím si, že i starší čtenáři si najdou v příběhu to své. Pokud hledáte středoškolský příběh, který řeší nejen úsměvná témata, ale přináší i důvod k zamyšlení, je tahle kniha pro vás ta pravá.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde. 

Continue Reading...

RECENZE: Už zase létám | Sita Brahmachari

autor: Sita Brahmachari
překlad: Barbara Hajná
originální název: Kite Spirit 
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 296
anotace

Moje zhodnocení:

Pár dní před šestnáctými narozeninami postihne Kite zdrcující zpráva. Její nejlepší kamarádka Dawn, nadaná hudebnice a vzorná studentka, spáchala sebevraždu. Kite neměla ponětí, že Dawn něco trápí a že si sáhne na život. Kite si vše vyčítá, měla kamarádku zachránit, a to se jí nepovedlo. Neumí se se ztrátou a pocity žalu vyrovnat, a proto odjíždí se svým otcem do Jezerní oblasti, kde objeví nejen své dávné kořeny, ale také sama sebe. Když se navíc seznámí s místním klukem Garthem, její život nabere hned jiný směr.

✽

Nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB vydalo koncem roku již třetí knihu britské autorky s indickými kořeny Sity Brahmachari Už zase létám.

Tato kniha má nejen nádhernou obálku, která je velice příjemná i na dotek, ale oplývá podmanivým příběhem s notnou dávkou smutku, jenž v sobě ukrývá spoustu krásných myšlenek, které zasáhnou vaše srdce.

Autorka se snažila přiblížit, jaké pocity prožívá dospívající dívka, jejíž nejlepší kamarádka spáchá sebevraždu. Po odeznění prvotního šoku a vůbec schopnosti přijmout tuto skutečnost se Kite Solomonové, šestnáctileté studentce, začínají v mysli rojit otázky, proč ji Dawn nepožádala o pomoc, nesvěřila se jí se svým trápením, které by společně určitě vyřešily, a postupně začne trpět výčitkami svědomí, že tomu mohla nějakým způsobem zabránit. Ve vzpomínkách na Dawn se snaží nalézt klíč či alespoň drobný náznak, proč se Dawn rozhodla pro nejkrajnější řešení své situace. Autorce se povedlo podat toto bolestné téma citlivě, ale zároveň upřímně bez jakéhokoliv mlžení či snahy ušetřit čtenáře od pravdy.

Co se týče mě samotné, tato kniha mi až tak úplně nesedla. V prvé řadě nejsem cílový čtenář, což by ve své podstatě tolik nevadilo, neboť se young adult příběhům v žádném případě nevyhýbám, ale spíše si je pečlivě vybírám. Zadruhé - téma bylo podle mě podáno velmi nudně. Chápu, že v příběhu jde v prvé řadě o pocity a ne o akci, ale emoce, které byly celou knihou protkány, mě nijak nezasáhly.

S hlavní hrdinkou jsem se vůbec neztotožnila a neuměla jsem se do ní vcítit. Přece jenom, tohle pubertální období mám už dlouhá léta za sebou a naštěstí jsem nikdy nemusela řešit podobnou situaci, v níž se ocitla hlavní hrdinka. Po dlouhých sto stranách konečně Kite odjíždí se svým otcem do Jezerní oblasti, aby si zde léčila bolavou duši. Tato část knihy byla trochu zajímavější, autorka se více věnovala popisům a snažila se čtenáři přiblížit místo, které má pro ni samotnou důležitý význam a má na něj krásné vzpomínky. V této části knihy se odehrálo několik málo uvěřitelných scén spadajících spíše do fantaskního světa. Autorka dle mého již překročila pomyslnou hranici oddělující realitu a nadpřirozeno, což mi víceméně vadilo.

Kite zde pozná, jaký význam má rodina a přátelství, že život není vždy pouhá procházka růžovým sadem a často znenadání přijdou těžké zkoušky, které nám osud připraví a my se k nim musíme postavit čelem a vyřešit je. Jen na nás zůstává, jak se s nimi popereme, zda si necháme pomoci od nejbližších nebo pro nás bude lehčí svěřit se úplně cizímu člověku. Na konci této cesty našla Kite sama sebe a domů se vrátila jako úplně jiná dívka. Její proměna byla patrná a postupná, což bych ráda vyzdvihla.

Mrzí mě, že jsem se nedokázala do knihy více ponořit a vychutnat si ji tak, jak to autorka původně zamýšlela. Knihu jsem nakonec dočetla ze setrvačnosti a s jistou rozpačitostí. Příběh mi absolutně nesedl. Být mi o patnáct let méně, dívala bych se na to zcela jinak. Závěrem bych však chtěla uvést, že kniha si své čtenáře rozhodně najde a věřím, že zasáhne nejedno čtenářské srdce.

Kniha Už zase létám je určena především dospívajícím dívkám, kterým může pomoci vyrovnat se s podobným trápením, jež prožívá hlavní hrdinka a zjistit, jak takovou situaci řešit. Na konci knihy jsou otištěny české odkazy na linku důvěry, kde vám s vaším problémem rádi pomůžou.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Stálo to za to | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Stálo to za to
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 231
anotace

Moje zhodnocení:

Bašku s Lívií spojuje nejsilnější pokrevní pouto. Jsou sestry, ale zdá se, že kromě rodičů nemají nic společného. Zatímco Lívii se vše daří a rodiče ji všemožně podporují, Baška zůstává na druhé koleji, a to nejen doma, ale i ve škole a mezi kamarády. Rodičům by se ráda zavděčila, ale ti jsou tak zaslepení, že se jí to nedaří. Svou jedinou naději na štěstí vidí v Jakubovi, který však skrývá tajemství. Co tíží Lívii, že se začíná pomalu uzavírat do sebe? Zvítězí u Bašky sobeckost nebo pocit zodpovědnosti? 

✽

Stálo to za to je již čtvrtým autorčiným románem pro mládež, který vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB.

Miroslava Varáčková je slovenská autorka, která žije v Trnavě, kde také vznikají její romány. Je vdaná a má dvě malé děti. Baví ji knihy, turistika, cestování, dobré filmy a rocková hudba. Píše romány pro mládež (young adult) a většina knih se řadí do žánru fantasy. Pod značkou #BOOKLAB vydalo nakladatelství Slovart ČR tyto romány: Hlavně to nikomu neříkej, 2017 (Len to nikomu nepovedz, 2015), Grafitové děvče, 2017 (Grafitové dievča, 2017), Drž mě, když padám, 2018 (Drž ma, keď padám, 2017) a Stálo to za to, 2018 (Stálo to za to, 2017).

Středoškolačka Baška bydlí společně s rodiči a s o rok starší sestrou Lívií, která se věnuje gymnastice na evropské úrovni a je tak pýchou celé rodiny. Na první pohled se jedná o harmonickou rodinu, jež drží při sobě a těší se z úspěchů talentované Lívie. Čtenář si však velice brzy všimne matčina podivného nadržování starší dceři, která je opečovávaná, za to Baška se jim hodí jen jako služka. Baška tuto nespravedlnost dlouho snáší bez jakýchkoliv řečí, ale je si vědoma, že ji rodina odstrčila na druhou kolej. Dlouho se snaží Lívii i matce zavděčit, ale nedaří se jí to. Potkává Jakuba, který jí není lhostejný a pomalu se mezi nimi začne rodit vztah, jenž je pro Bašku únikem od reality a vidinou šťastného života. Sled dalších událostí otevře Bašce oči a i přes nespravedlnost rodičů, s níž se potýká, se bude snažit zachránit, co se dá. S jedním však nepočítala...

Zpočátku jsem si myslela, že se děj bude točit výhradně okolo Bašky a Jakuba, ale to jsem se spletla. Začátek knihy totiž působí jako obyčejný dívčí román, v němž půjde o rodící se vztah mezi Baškou a Jakubem. Jsem ráda, že mě nakonec autorka překvapila, a to velmi mile. Tato kniha je převážně sondou do jedné, na první pohled obyčejné a idylické rodiny, která vám vyvrátí mýty o tom, že někdy zkrátka jen nestačí dostat od života dobré karty.

Autorka opět napsala skvělý dívčí román, nad kterým se chtě nechtě každý čtenář zamyslí. Rodin, které na své děti kladou vysoké nároky, je nespočet a tato kniha ukazuje, kam až to může zajít. Už od začátku jsem tušila, že konec nebude růžový, protože barva posledních stránek tomu skutečně neodpovídala. Představovala jsem si všechno možné, ale takovýto konec opravdu ne. Závěr mě šokoval a zůstala jsem zírat s otevřenou pusou dokořán. Žádná rodina si nezaslouží takový osud, jaké se dostalo zrovna této, ale velkou roli v neodvratitelné tragédii hrála právě zaslepenost. Rodiče často nevidí, co by měli, anebo na druhou stranu to vidět nechtějí či si to nechtějí přiznat. Baška zažívala krušné chvíle a já ji obdivovala za její neustálou toleranci a schopnost omlouvat druhé. Někdy jsem chtěla zatřást s jejími rameny a zařvat: "Prober se! Přestaň už ustupovat!", ale v hloubi duše jsem chápala její chování. Často mi ji bylo opravdu líto, protože rodiče si bohužel nevybíráme.

Z knih Miroslavy Varáčkové, které jsem měla možnost přečíst a zrecenzovat, tahle rozhodně vede, a to na plné čáře. Doporučuji ji spíše mladším čtenářům, ale myslím si, že zaujme i starší čtenáře. Nejedná se totiž o žádný tuctový příběh o lásce, ale v knize jde o něco víc. Co do počtu stran se jedná o tenčí knihu a děj je navíc ještě proložen SMS zprávami či zprávami z Messengeru, takže se čte velmi rychle a téměř sama. Stálo to za to.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Kodex lovce stínů | Cassandra Clare, Joshua Lewis

autor: Cassandra Clare (p), Joshua Lewis
překlad: Alžběta Lexová
originální název: The Shadowhunter's Codex 
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 280
anotace

Moje zhodnocení:

Nejlepším přítelem každého mladého lovce stínů je Kodex lovce stínů, který byl publikován již ve 13. století. Válka s démony, která zdá se být nekonečná, může být velice stresující, a tak není divu, že člověk sem tam pozapomene jemné nuance démoních jazyků nebo tipy na co nejefektivnější zneškodnění raumů. S Kodexem budete připraveni na každou bezvýchodnou situaci.

✽

Kodex lovce stínů je nezbytnou příručkou každého milovníka autorky Cassandry Clare a její série Temné lsti, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #Booklab.

Jedná se o ilustrované vydání, které je nejen důležitou pomůckou pro lepší orientování se ve světě lovců stínů, ale také příručkou, jak překonat plno nástrah, které tě mohou potkat. Kodex tě naučí, jak zabíjet démony, chránit civily a také samozřejmě, jak jednat s různorodými obyvateli podsvěta - vlkodlaky, upíry a podobnými bytostmi, s nimiž tě setkání rozhodně nemine.

Kodex je rozdělen na úvod, který tě seznamuje se světem nefilim a po přečtení této kapitoly už budeš mít jasno v tom, kdo je lovec stínů, o jejich přísaze a jménech, která přijmou, když se z civilů stane lovec stínů. Po úvodu se Kodex dělí na osm částí, které jsou označené římskou číslicí. Seznámíš se tak se zbrojnicí a v ní obsaženými zbraněmi a s uměním boje, které zahrnuje především výcvik pro tvou hbitost a výdrž. V dalších kapitolách nazvaných jako Bestiář, který je rozdělený na tři části Démonologie, Podsvěťané a Andělé a lidé, se dozvíš mnoho informací o těch konkrétních rasách. Například, co jsou démoni zač, co chtějí v našem světě, jak skutečně vypadají, proč nás chtějí zničit, ale také jak je zabít či vyjmenování těch vyšších démonů. Podobné informace tě čekají u části nazvané Podsvěťané, stejně tak u části Andělé a lidé. VI. část s názvem Grimoár se velice důkladně věnuje magii a runám a dozvíš se mimo jiné stručný seznam nejčastěji užívaných run. Další část nazvaná "SED LEX, DURA LEX", tedy v překladu "Zákon je tvrdý, ale je to zákon" je velice důležitá, neboť se v ní seznámíš se Zákonem, kterým se musíš řídit a také se podle něj chovat. Závěrečná část se věnuje geografii, což ani nemusím blíže vysvětlovat. Kodex rovněž obsahuje dvě přílohy - Výňatky o dějinách nefilim a Deváté dohody.  

Každá kapitola je bohatě ilustrovaná černobílými kresbami, které hezky doplňují psaný text. Po krásných ilustracích mě zaujaly ručně vepsané poznámky hlavních hrdinů, tedy Clary, Simona a Jace, které srší sarkasmem. Některé části Kodexu jsou pojaty vtipně a zábavně, na konci některých kapitol jsou části věnující se námětům k diskuzi a cvičení, aneb, byli jste pozorní při čtení Kodexu? Jak už to tak bývá, některé kapitoly byly méně záživné, neřku-li nudné.

Co se týče mého sugestivního názoru, nejsem úplný příznivce takových dodatků, respektive ani příznivce tohoto žánru. Pro čtenáře, kterým sága Temné lsti nic neříká, je kniha prakticky zbytečná a nic vám nepřinese. Nemá totiž žádný jednolitý příběh, jen přináší ohromné množství informací o světě lovců stínů. Věřím však, že milovníci této série budou víc než nadšeni.

Pro fanoušky ságy Temné lsti se jedná o povinnost. Kniha vás navnadí na svět, který čtenáři Cassandry Clare tak milují a některé kapitoly vám osvěží třeba už zapomenuté detaily. Líbí se mi, že obálka je vyvedena ve stejném duchu jako předešlé dva díly a můžete si ji tak zařadit do své sbírky.

✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Vítr ve dveřích | Madeleine L'Engle

autor: Madeleine L'Engle
překlad: Barbara Hajná
originální název: A Wind in the Door
nakladatelství: Slovart
edice: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 240
anotace

Moje zhodnocení:

Po roce se opět setkáváme s našimi dobře známými hrdiny. Meg Murryová se jednoho dne vrátí ze školy a její bratr Charles Walace jí začne vyprávět, že se u nich v zeleninové zahrádce setkal s draky. Meg zároveň trápí podivná choroba, která sužuje jejího mladšího bratra. Následující noci se Meg, Charles Wallace a jejich kamarád Calvin vydají zahradu prozkoumat, setkají se zde s tajemným Učitelem. Ten jim vysvětlí, že domnělí draci jsou ve skutečnosti cherubíni, kteří přišli na pomoc vážně nemocnému Charlesovi a zároveň celému vesmíru. Meg, Charlese a Calvina čeká opět dobrodružná výprava a bitva proti zlým silám.

✽

Vítr ve dveřích je druhým pokračováním série Struny času, kterou napsala již zesnulá Madeleine L'Engle, autorka, jež je jednou ze zakladatelek tohoto žánru. První díl se nazývá V pasti času a recenzi na něj si můžete připomenout zde.

Od minulého vesmírného dobrodružství uplynul již rok a čtenář se opět setkává s oblíbenými hrdiny - Meg Murryovou, Charlesem Wallacem a jejich kamarádem Calvinem, který jim při dobrodružných výpravách pomáhá. Tentokrát se příběh ubere trochu jiným směrem, neboť Charles se setká v zahradě jejich domu s draky, kteří však nejsou obyčejnými draky, ale cherubíny a přišli na pomoc Charlesovi, neboť jej sužuje podivná choroba.

Malý Charles Wallace, který je oproti svým vrstevníkům mnohem chytřejší, se kvůli svým vynikajícím schopnostem stává často terčem šikany. Šikana je ve školách běžná a autorka ji ukázala trochu v jiném světle.

I když se jedná o pokračování, není třeba s nutností sahat po předchozím díle, neboť každý z nich se dá číst samostatně, což považuji za výhodu. Tato pohádka pro děti, jíž s určitostí je, v sobě nese mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Autorka poukazuje na různé společenské a rodinné problémy, které jsou i dnes aktuální.

Postavy jsou nejen velmi sympatické a budete jim fandit, ale autorka je pro vás zhmotnila a působí živě. Navíc se vyvíjí a oproti prvnímu dílu poznáte drobné změny, které jsou dle mého názoru k lepšímu. Některé situace jsou předvídatelné, ale to není u pohádek nic neobvyklého, takže by tato skutečnost neměla žádného čtenáře překvapit. Konec se opět nese v podobném duchu jako v prvním díle.

Autorce se opět podařil napsat velmi čtivý a zároveň nadčasový příběh, který, i když je primárně určen pro mladší čtenáře, zaujme i čtenáře starší. Kombinace fantasy a sci-fi prvků okořeněná vědeckými principy působí originálně a nevšedně. Přesně tohle se mi na autorce líbí.

Jak už jsem výše několikrát zmínila, příběh si užijí výhradně mladší čtenáři, kteří milují různá vesmírná dobrodružství, jež jsou daleko za hranicemi našeho chápání.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Je tohle láska? | Holly Bourne

autor: Holly Bourne
překlad: Romana Bičíková
originální název: How hard can love be?
nakladatelství: Slovart
značka: BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 456
anotace

Moje zhodnocení:

Evie, Amber a Lottie jsou nejlepší kamarádky, které spojuje nejen silné přátelství, ale hlavně feministický klub, který společně založily. Předchozí díl Už jsem normální?!? vyprávěl o Evie, tento příběh se zaměřil na Amber. 

Amber žije v Anglii, ale tohle léto vyráží do Ameriky za svou matkou, kterou už dva roky neviděla. Ambeřina matka nebyla nikdy ukázkový rodič, ale poté, co se odstěhovala do Ameriky, prý prodělala celkovou změnu osobnosti. Amber je plná nadějí, ale i zklamání, neboť matce nikdy neodpustila, že jí ze dne na den opustila. Těší se, že se shledají, sblíží a společné léto jejich vztah změní. Bohužel ne vše půjde podle plánu. Amber má přes léto vypomáhat na dětském táboře, kde se seznámí s Kylem, klukem, Králem plesu, po němý touží všechny dívky. Opravdu by mohl mít o Amber zájem? Evie a Lottie si to myslí. A pokud ano, je tohle láska?

✽

Je tohle láska? je druhým dílem z třídílné série Být holka je dřina, kterou napsala autorka knih pro děti a mládež Holly Bourne. Předchozí díl Už jsem normální?!? jsem četla a recenzovala na začátku roku a recenzi na něj si můžete přečíst zde.

Amber je sedmnáctiletá dívka, jejímiž nejlepšími přítelkyněmi jsou Evie a Lottie. Žije v Anglii se svým otcem, macechou a nevlastním bratrem Craigem, kterého z duše nenávidí. Tohle léto se však má po dvou letech setkat se svou matkou, která se odstěhovala do Ameriky a Amber jí a otčímovi bude vypomáhat s dětským táborem. Amber se těší, že celé léto stráví se svou matkou, že se sblíží a jejich vztah se urovná. Nic ale nepůjde podle plánu. Amber se cítí odstrčená, svého otčíma nemusí a cítí se sama. Naštěstí potká Kylea, typického amerického kluka, sportovce a krále plesu. Je možné, aby měl oči jen pro Amber? Ale proč ji matka před ním varuje? 

Autorka napsala dojemný a citlivý příběh, v němž se snaží mladá dívka urovnat vztah s matkou, která ji před dvěma lety opustila. Amber zpočátku působí jako rozmazlený fracek, který se snaží vynutit si pozornost matky za každou cenu, čímž mi dost lezla na nervy. Postupně jsem se do ní vctítila a začala ji chápat. Myslím, že se autorce podařilo opět velice dobře vykreslit charakter postavy -  náctileté dívky s problémy, s nimiž se  musí potýkat. Amber touží po lásce, a to především po té mateřské. Jelikož má pocit, že se jí nedostává, utápí slzy v alkoholu. Naštěstí má kolem sebe spoustu přátel, kteří ji nenechají ve štychu a pomůžou jí i za cenu, že se sami dostanou do vážných problémů. 

Na autorce se mi líbí, že umí skvěle skloubit vážné téma (i v tomto díle se řeší psychická nemoc) s neobyčejným příběhem jedné středoškolačky, která netouží po ničem jiném než po lásce. Příběh je sice určen pro mládež, ale je napsán originálně a nic zde nepůsobí jako klišé. Přesto se mi předchozí díl Už jsem normální?!? líbil o něco více, protože byl protkán humorem a vtipnými situacemi. V tomto díle moc prostoru pro humor nebylo, což na druhou stranu chápu, ale zpočátku jsem měla jiná očekávání. První polovina mi tak přišla o něco slabší, druhá naopak mě vtáhla a nepustila až do poslední stránky.

Co se týče postav, nejvýraznější z nich je Amber, která rychleji mluví než myslí a díky tomu také zažívá spoustu problémů, kterým by se jinak vyhnula. Autorka dala prostor i jejím kamarádkám z Anglie - Evie a Lottie, s nimiž Amber komunikuje přes skype a e-mail, přičemž nezapomínají ani na svůj feministický klub, jehož jsou členkami. Každá postava je jiná, má svůj osobitý charakter i vystupování, ale nejvíce jsem si oblíbila Whinnie, jejímž životním symbolem a filozofií je Medvídek Pú. Hlavní chlapecká postava Kyle mě zpočátku moc nezaujala, ale pak mě ohromila svými skutky. 

Závěrem chci uvést, že se jedná o velmi čtivý příběh pro mládež, který má nejen duši, ale i správnou atmosféru, se kterou jste se mohli setkat už v předchozím díle. Cením si originality, které se příběhu dostalo, jakož i nepředvídatelného závěru, s nímž se běžně u tohoto žánru nesetkáte.

Pokud tedy hledáte neokoukanou a originální romantiku pro mládež, zaměřte se na sérii Být holka je dřina. Pokud jste ještě nečetli předchozí díl Už jsem normální?!?, doporučuji začít tímto.

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Normálně jiní | Tammy Robinson

autor: Tammy Robinson
překlad: Ivana Svobodová
originální název: Differently Normal
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 336
anotace

Moje zhodnocení:

Devatenáctiletá Maddy se společně se svou matkou stará o mladší autistickou sestru B, která potřebuje celodenní péči. Když Maddy zrovna není se svou rodinou, pracuje v blízkém fotolabu a jejím snem je stát se fotografkou. Nemá skoro žádný volný čas a o kluky nestojí. Devatenáctiletý Albert pracuje ve stáji s koňmi. Má tu výhodu, že ho práce baví, ale zároveň je i prostředkem, jak našetřit peníze a konečně se odstěhovat z domu. Jeho otec pro něj nikdy neměl slovo uznání či pochvaly a myslí si, že jeho syn je břídil a flákač. Když se jednoho dne Maddy a Albert potkají, už nic nebude stejné. Albert začne odtažité Maddy nadbíhat a nenechá se jejím nezájmem odradit. Postupně se sbližují a zjišťují, že na své problémy nejsou sami...

✽

Na konci června vydalo nakadatelství Grada pod značkou Cosmopolis vtipně laděnou romantickou knihu Normálně jiní, kterou napsala novozélandská autorka Tammy Robinson.

Tammy Robinson žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími mazlíčky. Romány vydala vlastním nákladem a na kontě jich má již sedm. Nyní pracuje na dalším.

Autorka vypráví příběh ze dvou pohledů, z pohledu Maddy a Alberta, přičemž každý střídavě vypráví jednu kapitolu. Ich forma je dle mého názoru vhodně zvolená, i když jsem se při čtení párkrát ztratila v orientaci a ihned si neuvědomila, kdo z hlavních hrdinů právě kapitolu vypráví.

Maddy je devatenáctileté děvče, které žije výhradně pro svou rodinu - pro matku a svou mladší sestru B, která trpí autismem. Jelikož se jedná o těžší formu, potřebuje celodenní péči, kterou ji zajišťuje právě Maddy napůl s matkou. Obě však musí chodit do práce, aby zaplatily účty, které jsou nemalé, tudíž na vlastní život jim už moc času nezbývá. Maddy si nikdy nestěžovala, bere svůj život takový, jaký je a je na něj už zvyklá, protože ani jiný nepoznala. Pracuje ve fotolabu, ale jejím snem je stát se fotografkou a myslí si, že jí práce může pomoct připravit se na svůj sen. Albert má také devatenáct let, pracuje ve stájích u koní a žije v silně disharmonické a dysfunkční rodině. Otec ho celý život považuje za břídila a flákače a nic mu není dobré. Albert má pocit, že se mu ničím nezavděčí. Proto již delší dobu uvažuje, že se odstěhuje, ale nejprve si musí na svůj sen našetřit peníze, které vydělává právě prací u koní. Když potká Maddy, začne jí nadbíhat a nevzdává se i přesto, že o něj Maddy zpočátku nestojí. Nakonec se sblíží a zjistí, jakou sílu má láska a že na své problémy už nejsou sami a mohou tomu druhému dodat odvahu věci změnit. Čeká je však těžká zkouška. Jak si s ní poradí?

Kniha i přes svou nenápadnou, avšak o to více působivější obálkou, v sobě skrývá silný romantický příběh dvou mladých lidí, kteří se však budou muset vyrovnat s těžkou zkouškou.

Příběh si zamilujete už od první stránky. Autorka totiž píše velmi čtivě, kniha vás vtáhne, ani nebudete vědět jak. Vtipné scény střídají scény s hlubšími myšlenkami a vy máte pocit, že příběh Maddy a Alberta prožíváte s nimi. Cítíte, že jejich láska je opravdová, autorka se totiž umí skvěle vcítit do svých postav. Zároveň píše s citem a lehkostí a vyvaruje se laciným klišé, ale i erotickým scénám. Kniha je určena spíše pro mladší čtenáře, tzv. young adult, ale podle mého názoru zaujme i čtenáře starší. Já jsem toho důkazem.

Téma autismu je zde probíráno velmi povrchně, takže pokud čekáte od tohoto tématu něco víc, určitě sáhněte po jiné knize. O autismu se nic nového nedozvíte, osud B vás ani moc nezasáhne, protože v knize má jen okrajovou hodnotu. Autorka jej použila jen jako prostředek pro zápletku a nutný závazek pro Maddy. Možná, stejně jako já, budete celou dobu přemýšlet, jak vyřešit patovou situaci, která Maddy a Alberta svazuje. Nakonec se ukáže, že nejjednodušší možnost je vždy ta správná, i když nakonec v tomto příběhu se mine účinkem. Přiznám se, že autorka mě tím celkem rozčílila, protože celou dobu máte pocit, že situace je neřešitelná a když se najde řešení, už není potřeba. Více se o výtkách na závěr rozepisuji níže.

Autorka velmi dobře vykreslila rozdíly dvou odlišných rodin - první je harmonická a po všech stránkách funkční i přes handicap jednoho člena a její neúplnost. Druhá rodina je sice úplná, ale za to disharmonická, dysfunkční, v níž si její dva členové potrpí na urážky, ponižování a psychické nátlaky. Maddy i Albert tak mají šanci poznat odlišný rodinný život a pohled na něj.

Trochu mě zklamal konec, který byl sice dojemný, ale já měla pocit, jako by jej autorka ani nenapsala. Styl se změnil, závěr mi vůbec neseděl a cítila jsem z něj, že se autorka chtěla za každou cenu pokusit o šokující závěr, který se jí tímto povedl. To, že jsem si pobrečela, je samozřejmé (z dřívějších ohlasů jsem to i čekala), protože jen čtenáře bez citu by závěrečné vyústění nedohnalo k slzám. Ještě i dnes, den po dočtení knihy, je mi toho závěru hodně líto. Myslím, že tohle se stát nemělo, i když čtenáři, kteří mají přečtené obě na obálce zmiňované knihy (Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala), něco takového museli tušit od začátku. Já i přesto doufala v jiný konec.

I přes mírné zklamání se jedná o pěkný romantický příběh, který vám v paměti zůstane déle a možná se k němu budete rádi vracet. 

Pokud hledáte oddechové čtení na léto, kniha Normálně jiní je tou správnou volbou. A jedno varování na závěr: ke čtení si připravte dostatečný počet kapesníčků, protože je budete potřebovat!

✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si můžete také knihu Normálně jiní koupit.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Palác lží | Říjnový seznam | Mizející rok

Hezké odpoledne milí čtenáři.

Po delší době jsem přečetla tři knížky z knihovny a na vypůjčené knížky píšu jen minirecenze.

Tentokrát jsem si pro vás nachystala minirecenzi na závěrečný díl o Elle a Reedovi Palác lží, dále knihu psanou od konce k začátku od Jefferyho Deavera s názvem Říjnový seznam a thriller, který až tak thrillerem není od autorky Kate Moretti s názvem Mizející rok.

Štastnou ruku jsem neměla s knihami Říjnový seznam a Mizející rok, ale o to víc mě těší, že knížky byly pouze vypůjčené z knihovny.

Budu ráda za každý komentář, váš názor, pokud jste některou z knih četli a zda se vám případně líbila či nelíbila.

Palác lží | Erin Watt

❗Pokud jste ještě nečetli předchozí díly, mohou být zde prozrazeny některé klíčové momenty z předchozích dílů.❗

Stručná anotace:

Sotva přes práh Roylaovic domu překročí Stephen, Ellin údajně mrtvý otec, je Reed Royal obviněn z vraždy otcovy snoubenky. Přichází jeden šok za druhým a Ella i Reed je musí nejprve zpracovat a pak se s nimi začít vyrovnávat. Stephen si na Ellu dělá nároky, chce dohnat všechny roky, které zameškal a rozhodne se, že si ji nastěhuje domů, aby se sblížili. Bohužel není nakloněn lásce mezi Ellou a Reedem a snaží se jejich setkání zabránit. Reed navíc řeší závažné obvinění z vraždy, neboť jsou proti němu vzneseny nezvratné důkazy, které hovoří v jeho neprospěch. Reed je nevinen, ale důkazy hovoří jasně. Pokud Reed není vrah, kdo mohl chtít zavraždit Brooke?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Po Prokletém princi, který skončil hodně otevřeně, mi nezbylo, než se pustit i do závěrečného dílu.

Stručné zhodnocení:

Myslím si, že se jedná o celkem důstojné  ukončení série o Elle a Reedovi (další díly se zaměří na Reedova bratra Eastona). První díl však překonán nebyl, ale zase mě to díky detektivní zápletce bavilo více než Prokletý princ. I když bylo předem celkem jasné, jak se zápletka vyvrbí a jaký bude konec, ničemu to nevadilo, protože se opět jednalo o čtivou a  návykovou záležitost, kterou jsem zhltla během dvou dnů. Na pokračování s Eastonem jsem vcelku zvědavá, něco bylo nakousnuto už v tomto díle a myslím, že hodně čtenářek je natěšených. Easton a ostatní jsou sympatičtí, snadno si je jako postavy oblíbíte a budete hltat jejich lásky a trápení a různé bolístky jedním dechem.

✰✰✰✰

Říjnový seznam | Jeffery Deaver

Stručná anotace:

Gabriela McKenzieová zoufale čeká na zprávy o své unesené šestileté dcerce. Konečně se otevřou dveře. Do místnosti ale nevstoupí policie ani vyjednavač. Je to únosce a v ruce drží zbraň. Přesně takhle začíná autorův román, který je psán od konce k začátku. Ještě před dvěma dny vedla Gabriela normální život, teď musí sehnat výkupné pro únosce, ale také musí odevzdat záhadný dokument nazvaný jako Říjnový seznam. Nikdy o listině neslyšela, jen ví, že kdysi patřila jejímu šéfovi, který před uprchl před policií neznámo kam.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Byla jsem zvědavá, jak se autor popere s atypicky psaným románem.

Stručné zhodnocení:

Tak tohle byla bohužel katastrofa. Kniha mě nezaujala ani od první stránky, ani od sté, pořádně jsem se začetla někde na 250. straně, což je dost zoufalé. Nemohla jsem si zvyknout na psaní od konce, pořád jsem přemýšlela, jestli si mám pamatovat, co se stalo v předchozí kapitole nebo se soustředit na tu následující. Celé mi to přišlo zmatené a nemohla jsem se pořádně začíst. Knížku jsem dočetla jen silou vůle, ale předtím jsem ji chtěla minimálně pětkrát odložit na neurčito. Zvědavost však byla silnější, čekala jsem na překvapivý konec, resp. začátek příběhu. V tomhle autor nezklamal. Své čtenáře umí překvapit a šokovat. Závěr to dle mého názoru bohužel nezachránil. Škoda, ale tato kniha mi vůbec nesedla. Kdyby toto byla moje první přečtená kniha od autora, věřím, že po žádné další už nikdy nesáhnu. Tuto knihu hodnotím jako brak a ztrátu času.

✰✰

Mizející rok | Kate Moretti

Stručná anotace:

Zoe byla jako malé miminko adoptována, biologická matka si ji nějakého důvodu nenechala a Zoe měla štěstí a dostala se do dobrých rukou. Vychovávala ji Evelyn a i když neměly moc peněz, vždy si nějak poradily a co hlavně, měly se rády. Když Zoe dospěla, Evelyn zemřela na rakovinu a Zoe se zhroutil svět. Začala brát drogy, prodávat je a dokonce se zapletla do obchodu s bílým masem. Pak ale dostane od života druhou šanci. Odstěhuje se na druhý konec Států do New Yorku, najde si práci v aranžérském salónu a snaží se zapomenout na vše, co se stalo v Kalifornii. Poté se seznámí s bohatým a okouzlujícím Henrym, oba dva se zamilují a do pár měsíců se vezmou. Pak se ale začnou dít divné věci. Nejprve se někdo pokusí Zoe srazit autem, pak se jim kdosi vloupe do bytu a Zoe má pocit, že ji dohání její vlastní minulost.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Při návštěvě knihovny jsem byla zlákána touto novinkou a vypůjčila si ji. Po dvou měsících jsem se konečně dostala k jejímu přečtení.

Stručné zhodnocení:

Po hodnoceních na knižních databázích jsem od knihy mnoho neočekávala, ale našlo se pár výjimek, které knihu hodnotily kladně, tak jsem trochu doufala, že se také zařadím k této skupině. Bohužel se tak nestalo. Příběh připomíná knihy Za zavřenými dveřmi nebo Manželé odvedle, ale řadí se k těm méně povedeným. Děj se dost vleče, často jsem se při čtení nudila, ale říkala jsem si, že to přece nevzdám. Příběh mě pořádně chytl až kdesi na dvousté straně, což považuji za dost slabé. Hlavní hrdinka má nasazené růžové brýle a nevidí pravdu nebo možná nechce vidět. Čtenáři jsou některé skutečnosti jasné dříve, než hlavní hrdince, což o ní dost vypovídá. Kniha se prezentuje jako thriller, ale těch prvků je tam poskrovnu. Mizející rok je tak trochu splácanina všeho možného - hledání biologické matky, dvojí identita, do toho manžel s tajemstvími, jehož předchozí manželka, kterou nikdo nikdy neviděl, zemřela...Ale abych jen nehanila - děj je místy překvapivý s pár zajímavými zvraty a nečekaným koncem. Jako celek však kniha nefunguje jak má, nemá spád a chybí jí napětí, což u thrillerů očekávám. Konec to celé bohužel nezachránil.  

✰✰

Continue Reading...