sobota 30. června 2018

RECENZE: Tajemství skotské krve | Jan Hrdina

autor: Jan Hrdina
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 256
anotace


Moje zhodnocení:


Kapitán Ian Deveron-Gordon přijíždí na hrad Kilcarron do středního Skotska, aby sepsal dějiny rodu Carronů. Nikdo netuší, že je Korunou pověřen k tajnému úkolu, neboť v Kilcarronu zemřelo několik služebných podivnou smrtí. Ian nabírá podezření, že oběti nezemřely nešťastnou náhodou, jak se o nich tvrdí. V tom ho utvrzuje i fakt, že se mu někteří obyvatelé Kilcarronu snaží různými způsoby znemožnit jeho pátrání. Povede se Ianovi odhalit celou pravdu?


Kniha Tajemství skotské krve je debutem mladého českého autora Jana Hrdiny, jejíž děj se odehrává ve viktoriánském Skotsku.




Autor vystudoval historii a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a vzdělání si rozšířil studiem historie na University of Groningen v Nizozemí. Od roku 2001 píše, publikuje a překládá. V současnosti je publicistou a historikem na volné noze. Specializuje se na starší dějiny Británie, zejména Skotska, antiku a rané dějiny středověku. Je jedním z předních českých odborníků specializující se na dějiny a kulturu Skotska.

Celým příběhem nás provází kapitán Ian Deveron-Gordon, mladý muž, který svůj život zasvětil armádě, ale po prohrané bitvě u Maiwandu v Afghánistánu, kde byl zabit jeho bratr Duncan, se rozhodl, že u armády skončí, neboť má už dost válčení a zabíjení. Tento fakt vyvolá u jeho otce, který je guvernérem a zástupcem královny v Indii, rozhořčení, ale Ian je rozhodnutý odjet do centrální Indie (je totiž po matce napůl Ind) studovat tamní kulturu a dějiny. Po čase je však Ian vybrán britskou aristokratickou společností k prošetření nejasných úmrtí na hradě Kilcarron se zástěrkou, aby sepsal dějiny rodu Carronů. Po příjezdu na hrad Kilcarron se ihned ujímá úkolů, jimiž byl pověřen. Kilcarron je opředen nejen mlhou a tajemstvími, ale také děsivým prokletím, které pronásleduje rod Carronů od nepaměti.




Kniha vás na první pohled zaujme svou obálkou, na které je vyobrazeno velké červené T, za nímž se ve svitu měsíce tyčí skotský hrad, jenž zřejmě vyobrazuje hrad Kilcarron, kde se příběh z velké části odehrává. Do očí vám též padne menší formát, v němž je kniha zpracována. Uvnitř se kniha dělí na prolog, který je dle mého názoru velmi povedený, vlastní obsah čítající 24 kapitol a skotský epilog, jenž vás obohatí o spoustu zajímavých informací o tehdejším a dnešním Skotsku.

Z výše uvedeného je patrné, že kniha je bohatá na skotské dějiny, kulturu i tradice a je tak především určená pro milovníky tohoto malého, avšak z hlediska historie bohatého koutu země. Je vidět, že autor se v této problematice vyzná, neboť čtenáři předkládá příběh, který působí velmi vyspěle a uvěřitelně. Na vykreslených postavách, které působí ploše a uměle, je sice znát, že jde o autorovu prvotinu, nic to však nemění na tom, že se jedná o velmi povedený příběh plný tajných chodeb, zákoutí a skrýší, které dokreslují úžasnou atmosféru místa.




Autor se vrací k tradičnímu pojetí detektivky po vzoru Agathy Christie či Arthura Conana Doyla,  avšak slepě tyto autory nekopíruje. Bohužel brzy po nálezu těla je detektivní práce a pátrání jaksi upozaděno, což mě dost mrzelo, neboť kniha se prezentuje jako detektivka, přesto bych ji spíše zařadila do historického románu s detektivní zápletkou. Rozuzlení a příběh jako takový je celkem předvídatelný a autor mě žádným svým krokem nijak nepřekvapil. Co se týče závěru, čekala jsem větší "pecku", ale přesto jej považuji za slušný. Za plus považuji to, že je děj vystavěn na skutečných událostech, což dle mého názoru činí knihu atraktivnější. Autorův styl vyprávění je spíše přímočarý bez zbytečných kudrlinek a vaty, přesto bych se nebála příběh více do detailu propracovat.

Tajemství skotské krve řadím do lehce nadprůměrného čtení, jenž je především určeno pro milovníky viktoriánského Skotska.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si můžete také Tajemství skotské krve koupit, a to jak v tištěné, tak i v elektronické podobě.



Continue Reading...

středa 27. června 2018

RECENZE: Hrob kolibříka | Jennifer Skutelsky

autor: Jennifer Skutelsky
překlad: Bronislava Grygová
originální název: Grave of Hummingbirds
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2018
počet stran: 224
anotace


Moje zhodnocení:


Děj románu je zasazen do fiktivní vesnice jednoho fiktivního státu kdesi v Jižní Americe. Vysoko v Andách žije doktor Moreno, který se věnuje veterinární medicíně a nabízí útočiště nemocným či zraněným zvířatům. Trpí výčitkami nad ztrátou své milované manželky Nity, která ho předčasně opustila a Moreno se viní z toho, že ji nedokázal zachránit. Vesnice se pomalu chystá na oslavy Dne nezávislosti, které jsou spojeny s barbarskými a pohanskými zvyky, jež jsou noční můrou doktora Morena, neboť se každoročně kvůli nim dostává do potyčky s místními obyvateli. Na slavnost se přijíždí podívat Američanka Sophie Lawsonová se svým sedmnáctiletým synem Finnem, kteří si od společné dovolené slibují, že je zase sblíží. Oba dva se stávají nejen svědky, ale i přímými účastníky krvavých událostí, které na sebe nenechají dlouho čekat. Před rokem tu byla totiž nalezena mrtvá žena s podivným tetováním, která měla na sobě připevněna křídla kondora a až velmi nápadně se podobala zesnulé Morenově manželce. 


Kniha Hrob kolibříka byla mým prvním setkáním s magickým realismem v literatuře. Původně jsem si myslela, že se bude jednat o čistokrevný thriller pouze s dějem zasazeným do Latinské Ameriky, ale nakonec mi kniha dala mnohem víc, než jsem čekala.

Jennifer Skutelsky, autorka knihy, se narodila v Jihoafrické republice a nyní žije se svou dcerou a zvířecími mazlíčky v San Franciscu, odkud také pocházejí její dvě postavy - Sophie a Finn Lawsonovi. Autorka se před psaním věnovala baletu a sochařství, momentálně se její práce točí pouze kolem knih. Autorčina první kniha Breathing Through Buttonholes: The Story of Madeleine Heitner se dostala na seznam knihovny Jad Vašem a její vzpomínky Tin Can Shrapnel jsou finalistou knižní ceny Erica Hoffera. Hrob kolibříka je autorčinou závěrečnou prací na San Francisco State University, která autorce vynesla cenu Clark-Gross Award v kategorii román.

Než zhodnotím samotnou knihu, ráda bych pochválila knižní obálku, která výrazně koresponduje s dějem a žánrovým zařazením. Barevné motivy na obálce jsou odrazem místa i doby, do které autorka svůj román zasadila.




V knize se prolínají postavy doktora Gregoryho Vásqueze Morena, který trpí předčasným odchodem manželky, již nemohl zachránit, Sophie Lawsonové, osamělé forenzní antropoložky, která touží po práci v terénu a jejího sedmnáctiletého syna Finna, jehož největší láskou je balet. Sophie s Finnem přijíždějí  strávit dovolenou do Pajáru, země, kterou celá léta sužovala diktatura a ovládaly ji drogové kartely. V zemi je stále patrná chudoba, a to i přes pomalu vznikající demokracii. Minulé režimy však napáchaly hodně škod, které se budou jen velmi pomalu napravovat. Lidé jsou stále ovlivněni minulostí, pověrami a dodržují místní folklor a zvyky s ním spojené. Děj je převážně soustředěn do vesnice Colibrí, jak zní její název, a snad nikde jinde není vliv barbarských a pohanských zvyků tak patrný jako právě zde. A přímo uprostřed probíhajících oslav Dne nezávislosti Pajáry se ocitá ústřední dvojice Sophie a Finn, které silně ovlivní magické síly onoho místa. Ani jeden se v Colibrí necítí dobře, brzy začínají vidět různé přízraky a často si ani čtenář nebude jist, co je skutečné a co ne. Autorka velmi barvitě popsala úchvatné přírodní scenérie, které na vás budou ze stránek přímo dýchat a často budete mít pocit, že jste se ocitli v Colibrí sami.

Kniha je velmi útlá a čítá něco málo přes dvě stě stran, ale její obsah má velkou vypovídací hodnotu. I když se jedná o fiktivní zemi a místo, určitě vám brzy na mysl vytane nejeden stát v Latinské Americe, kde jsou dodnes patrné vlivy diktatury či drogových kartelů a vládne zde korupce na nejvyšších místech, policii nevyjímaje. Těžko pak budete nacházet spravedlnost, když není nikdo, kdo by ji zjednal. A podobně se cítí i postavy v knize, konkrétně například doktor Moreno, jenž bojuje za změnu a upuštění od dlouhodobě zažitých tradic, které vedou vždy ke krveprolití.




Detektivní zápletka v knize nijak nevyčnívá i přesto, že celý děj je na ní vystavěn. Zápletku považuji za povedenou, ozvláštněnou právě atmosférou oblasti, do níž se soustředí. Skvěle působí i vykreslení nezvyklé fauny a flóry, s níž se na ostatních kontinentech nesetkáte, která se snoubí s mystickými motivy a magií. Řídký vysokohorský vzduch často způsobí, že postavy halucinují, ale je otázkou, zda vidiny zapříčinil pouhý nedostatek kyslíku. Knihou budete zlehka proplouvat i přes značně temné pozadí, přičemž po celou dobu čtení budete jasně cítit, že cosi shnilého visí ve vzduchu.

Jedná se o výjimečný čtecí zážitek, který ve vás zanechá určité pocity. Já jsem si knihu naprosto užila, jediné, co bych vytkla, je místy nezáživný popis, který by mohl při nedostatečném soustředění navodit ospalost. Mně se to však nestalo ani jednou, kniha mě naprosto pohltila a přečetla jsem ji ve velmi krátké době.

Hrob kolibříka doporučuji zarytým čtenářům thrillerů, kteří mají už po krk okoukaných reálií a chtějí zkusit nové a tím pádem i atraktivnější prostředí, do něhož je děj zasazen. Kniha je rovněž určena pro milovníky magického realismu a všeho, co tento žánr nabízí.


✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota, kde můžete knihu Hrob kolibříka, pokud vás zaujala, přímo koupit.
Continue Reading...

pátek 22. června 2018

RECENZE: Na odvrácené straně | Anthony O´Neill

autor: Anthony O´Neill
překlad: Jan Kalandra
originální název: The Dark Side
nakladatelství: Leda
rok vydání: 2018
počet stran: 432
anotace


"NEMLAŤ HLAVOU PROTI ZDI. 
POUŽIJ HLAVU NĚKOHO JINÉHO."



Moje zhodnocení:


Výstřední miliardář Fletcher Mosas založil na odvrácené straně Měsíce Město Hříchu, které původně sloužilo jako vězení pro nejtěžší zločince na Zemi. Je to jediné místo v celém vesmíru, kde seženete prakticky cokoliv - nejúčinnější fet, nejlevnější plastickou operaci, intimnější zákoutí pro dohodnutí kšeftu nebo nejzkorumpovanější policii. Poručík Damien Zackon, který byl na Měsíc uklizen v rámci programu na ochranu svědků, neboť se stal na Zemi nepohodlným, se má o tom všem přesvědčit na vlastní kůži. Jakožto nováčka jej pověří, aby vyšetřil sérii krvavých atentátů, které může mít na svědomí sám patriarcha Fletcher Mosas nebo jeho ambiciózní dcera Zlata. Zackonovi však hází klacky pod nohy nejen samotná měsíční policie, která má z něj akorát legraci, ale i zdejší samozvaný vládce. 


Na odvrácené straně je nejnovější sci-fi thriller z produkce nakladatelství Leda, který je příznačně nazýván "měsíční" a pojatý ve stylu noir, což je termín pocházející z francouzštiny a znamená "černý". Slovem noir se v české literatuře označuje výhradně detektivní román. Více o noir v literatuře se dozvíte například zde.




Knihu napsal Anthony O´Neill, Australan narozený v Melbourne, momentálně však žijící v hlavním městě Skotska Edinburghu, kde se usadil zejména proto, aby čerpal z inspirace svých literárních vzorů Roberta Louise Stevensona a Arthura Conana Doyla. V prvotině Šahrazád - Útěk z Bagdádu (2001, česky 2002) si potměšile pohrává s arabským folklorem, v druhém románu The Lamplighter (2003, Lampář) se již plně ponořil do stínohry zanedbaných čtvrtí skotské metropole v duchu romantika Stevensona. Dále napsal Říši věčnosti (2006, česky 2009), The Unscratchables (2009, Nezničitelní) či románovou novinku Dr. Jekyll and Mr. Seek (2017).

Na začátku knihy narazíte na Mosasův kodex, jehož body jsou jakýmsi návodem pro přežití na Měsíci a který je jak vystřižen ze Satanské bible, čímž vám dodá určitou představu o celém konceptu příběhu, jenž rozhodně nebude pro slabé povahy. Já si určitý obrázek udělala hned a celá natěšená jsem obrátila na další stránku. První kapitola je jakýmsi úvodem, který vás zasvětí do tajů a důležitých faktů o Měsíci, které se vám budou hodit pro pochopení děje, přičemž "informativních" kapitol bude v knize ještě více. Druhou kapitolou však začíná jízda, která skončí až s poslední stránkou. Nevěříte? Přesvědčte se o tom sami.

Kniha má v podstatě dvě dějové linky - v té první sledujeme cestu androida, který vypadá jako člověk, ale je to robot. Velmi cílevědomý robot, který jde doslova přes mrtvoly a jeho jediným cílem je dojít do Oz, El Dorada či Očistce, říkejte si tomu, jak chcete, a ovládnout ho. Ač byly tyto kapitoly mnohdy dost brutální a v podstatě jste vždycky věděli, jak skončí, i tak mě bavily nejvíc. Ty hlášky, které android vypouštěl z úst, byly bezkonkurenční a nemohla jsem se jich nabažit. Bohužel většina z nich je nepublikovatelných, neboť android nešetřil sprostými slovy. Ale byly tak vtipné, mnohdy dětsky naivní, přitom sedly jako hrnec na pr... Nedá se to popsat. To si musíte přečíst.




Za androidem nezaostávaly ani kapitoly se sympatickým poručíkem Damienem Zackonem (Zákonem), který bral vyšetřování krvavých útoků velmi vážně, ale bohužel jeho kolegové už tolik ne. Často mu házeli klacky pod nohy, sráželi jeho policejní metody a celkově jim byl akorát pro srandu králíků. Myslím si, že i nejenom Zackon sám, ale i čtenář se velice brzy zamyslí nad tím, proč zrovna Zackon byl pověřen vyšetřit vražedné útoky. Jak může dopadnout vraha nováček, který neví ani zbla o tamním životě? Vše zjišťoval za pochodu a pomalu životu na odvrácené straně Měsíce přicházel na chuť.

Postavu Damiena Zackona si pro jeho charakteristické vlastnosti určitě snadno oblíbíte. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se autor rozhodl napsat pokračování a čtenáři by se tak mohli se Zackonem ještě setkat. 

Život na odvrácené straně Měsíce autor popsal skvěle, popisné kapitoly sice mohou některého čtenáře nudit, ale pro děj jsou celkem důležité. Občas jsem si při čtení vzpomněla na knihu Marťan, která byla taktéž výborná a mohu tedy souhlasit s tvrzením, že tato kniha je pro fanoušky Marťana opravdu určená. Je jiná, ale přesto skvělá. 

Zápletka je povedená, kapitoly akční, scény napínavé, děj skvěle promyšlený, vyprávění bizarně zábavné, postava androida jakožto záporáka bezkonkurenční, postava Zackona jakožto klaďase sympatická, měsíční svět temný a zvrácený, který se vám ihned zaryje pod kůži. Vím, že nešetřím superlativy, ale tentokrát nemohu jinak. 

Pokud jste tedy fanoušky sci-fi a nevadí vám detektivní zápletka, technologické popisy a brutální scény, směle se pusťte do tohoto chladnokrevného měsíčního thrilleru.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dagmar Červenkové z nakladatelství Leda, na jejichž stránkách si můžete přímo knihu Na odvrácené straně, pokud vás zaujala, koupit.



Trailer ke knize:



Continue Reading...

neděle 17. června 2018

RECENZE: Černá díra | Yrsa Sigurðardóttir

autor: Yrsa Sigurðardóttir
překlad: Ondřej Duha
originální název: Sogið
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2018
počet stran: 352
anotace


Moje zhodnocení:


Dvanáct let po vraždě mladé dívky se v Reykjavíku na jedné základní škole otevírá časová kapsle s poselstvím pro budoucí generace. V pouzdře se nacházejí deset let staré dopisy, v nichž školáci popisují, jak si představují Island v roce 2016. Ředitele školy znepokojí jeden nepodepsaný dopis, který prorokuje, že budou zavražděni ti lidé, jejichž iniciály jsou zaneseny v dopise. Porovnáním rukopisu se brzy přijde na to, který žák dopis psal...
Krátce po objevení časové kapsle jsou u jednoho domu v jezírku objeveny lidské ruce, které někdo oběti uřezal za živa. Nikdo se však nepohřešuje a ani nikdo neslyšel zvěsti, že by někomu chyběly ruce. Brzy začnou umírat za velmi krutých okolností lidé a policie dospěje k závěru, že dopis z časové kapsle nesmí brát na lehkou váhu.
Případu se ujímá kriminalista Hulder, který byl po předchozím zpackaném případu sesazen z pozice šéfa a upadl na policejním oddělení v nemilost. V troskách je i jeho vztah s psycholožkou Freyjou, kterou přizve k případu, aby se pokusil jejich vztah zachránit. Nic však na první pohled není takové, jaké se zdá a je těžké rozluštit, kdo je vlastně vrah a kdo oběť.


Oblíbená islandská krimi autorka Yrsa Sigurðardóttir přichází s druhým dílem třídílné série Freyja & Huldar, jejíž první díl DNA (recenze zde) uchvátil mnoho čtenářů. Já jsem nebyla výjimkou a nyní po dočtení Černé díry mohu prozradit, že tato kniha překonala na plné čáře už tak skvělý první díl, jakým DNA bezesporu byla. Je to vůbec možné? Ano, u Yrsy Sigurðardóttir je totiž možné vše...





Upozornění: Níže mohou být zodpovězeny otázky z předchozího dílu!

I v tomto díle se opět setkáváme s kriminalistou Huldarem, který byl po předchozím nevydařeném případě, jemuž velel, odklizen do zadní kanceláře, kde jsou mu přidělovány podřadné úkoly. Jeho kolegové na něj pohlížejí skrz prsty a považují ho za odepsaného. Psycholožka Freyja sice stále pracuje v Dětském domě, ale nyní jen jako řadová psycholožka, neboť její nadřízení se shodli na tom, že Freyja poté, co zastřelila člověka, byť v sebeobraně, není vhodná osoba na pozici ředitelky Dětského domu. Ani jeden z nich však na svou práci nezanevřel a Huldarovi a Freyje opět nezbude, než spojit síly k odhalení pachatele nelítostných vražd, ale i smutného pozadí případu. Navíc si někdo nepřeje, aby pravda vyšla najevo.




Autorka prostě umí. Už prolog, který je mimochodem brilantně napsaný, vás vtáhne a navodí tajuplnou atmosféru mrazivého Islandu, kde se v jednom zanedbaném domě ukrývá zlo. Jakou roli v tom má holčička, s níž se ve škole nikdo nekamarádí, chybí jí dva prsty a podle mého názoru i nahání strach? Tragédie, která se stane v jednom omšelém domě se špinavými okny, bude čtenáři velice záhy vysvětlena. Jakou souvislost však může mít s dopisem objeveným v časové kapsli, v němž jsou uvedeny iniciály lidí, kteří mají letos umřít? A existuje vůbec nějaká souvislost?

Autorce se opět podařilo vytvořit dokonalý a zároveň velmi spletitý příběh, jehož kořeny sahají až do hluboké a trýznivé minulosti, která se dotkla nevinných obětí, přičemž sled následujících událostí dal do pohybu tragédii, jež ovlivnila velký počet lidí přesahující generace. Při čtení této knihy vám bude hodně úzko, když si představíte, že to, co je v knize popisováno, se děje kdekoliv na světě. Autorka vybrala nelehké téma, ale povedlo se jí vymyslet skvělou zápletku, kterou budete velice pomalu rozplétat a mnohdy vám zůstane rozum stát. Konečné rozuzlení vás překvapí, ale závěrečný epilog vám dozajista vyrazí dech! Působivě, mistrně sepsaný příběh, který nenechá žádného čtenáře chladným a v hlavě vám zůstane ještě dlouho po přečtení. Jsem zvědavá, co přinese třetí díl, když tento na plné čáře předčil už tak skvělý první díl.




Pokud se vám líbila kniha DNA, Černá díra vás doslova nadchne. Za to ručím! Knihu doporučuji čtenářům, kteří si oblíbili skvěle propracované kriminální příběhy se zajímavou zápletkou a nechybí jim pořádná dávka otrlosti, neboť některé scény se nebudou číst lehce a mohou s vámi zamávat.


✰✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji paní Heleně Herynkové z nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde
Continue Reading...

sobota 16. června 2018

MINIRECENZE: Papírová princezna | Prokletý princ | Pentagram


Hezké odpoledne milí čtenáři.


Dnes jsem si pro vás připravila tři minirecenze, z nichž dvě knihy jsou první dva díly ze série Royalové a třetí kniha je pátý případ Harryho Holea.


Papírová princezna | Erin Watt


Stručná anotace:
Ella Harperová neměla život nikdy jednoduchý. Se svou přelétavou matkou se celý život stěhovala od města k městu, bojovala o přežití a doufala, že se jednou její život obrátí k lepšímu. Pak matka zemřela a Ella musela pracovat na třech místech zároveň, aby se uživila. Jednoho dne se objeví Callum Royal, který Ellu proti její vůli vytrhne z jejího nuzného života a odveze ji do svého sídla, za pěti syny, kteří ji však nenávidí. Bratři Royalové jsou jeden přitažlivější než druhý, k žádnému ji to ovšem netáhne tak jako k Reedovi, jenž je však odhodlaný ji poslat zpět odkud přišla. Ella se bude muset potýkat s nevraživostí nejen svých pěti nevlastních bratrů, ale také spolužáků ze střední, kterou navštěvuje jen vybraná elita. Jestli má Ella v paláci Royalů přežít, bude se muset naučit, jak být jednou z nich a přitom zůstat sama sebou.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Na počátku všeho byla obyčejná lidská vlastnost - zvědavost. Co na těch Royalech všichni mají? Že bych se jim podívala na zoubek? Řeknu to asi tak - zítra si běžím do knihovny pro druhý díl :D

Stručné zhodnocení:
Skvělé oddechové čtení, které jsem přelouskala jedním dechem. Láska, lži, intriky, erotika, bohatství, luxus, sexy chlapi - to vše  na vás v knize čeká a ještě mnohem víc. Postavám bych možná přidala pár let navíc, aby vše působilo realističtěji, ale i tak jsem spokojená. Jsem ráda, že hlavní hrdinka nebyla jen hloupá nána s hlavou v oblacích, ale. Autorka se bohužel nevyhnula pár obvyklým klišé, které tento typ literatury přitahuje, ale mnohé jsem jí odpustila. Občas jsem se nad některými scénami pousmála, také hlavně přitom, jak hlavní hrdinka neustále obdivovala Reedovy vypracované svaly a neustále čtenářům připomínala jeho fyzické kvality. Reed je správný "zlý chlapec" a vůbec se nedivím, že si ho některé čtenářky zamilovaly a doslova všem bratrům propadly. Já k tomu neměla daleko. Nemůžu se dočkat pokračování.

✰✰✰✰


Prokletý princ | Erin Watt


Stručná anotace:
Reed Royal má vše, co by si mohl přát - vzhled, postavení, peníze, cokoliv, na co si vzpomene. Spolu s bratry navštěvuje elitní akademii Astor Park a dívky na něj stojí frontu, aby si s Reedem mohly vyrazit, a kluci mu to závidí, jenže Reedovi nikdy nezáleželo na nikom jiném než na jeho rodině - dokud mu do života nevstoupila Ella Harperová. Počáteční antipatie, která přešla v nenávist a plán, jak novému členovi rodiny udělat ze života peklo, vzaly brzy za své. Nenávist se postupně změní v lásku a Reed chce být Elle nablízku a zajistit jí bezpečí. Vše bude idylické a zalité sluncem, ale když Reed udělá jednu hloupou chybu, Ellu od sebe odežene a uvrhne tím rodinu Royalů do chaosu a život se mu začne rozpadat pod rukama. Ella ho už nechce. Tajemství. Zrada. Nepřátelé. Nic podobného Reed dosud nepoznal, ale pokud chce získat svou princeznu zpět, musí dokázat, že jí za to stojí.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Po přečtení Papírové princezny jsem si ihned běžela do knihovny pro pokračování a ještě ten den plynule na příběh navázala.

Stručné zhodnocení:
Mé radostné pocity, které jsem měla po dočtení Papírové princezny, se po přečtení Prokletého prince už nedostavily. Na začátek jsem se těšila, protože Papírová princezna skončila velice otevřeně a věřím, že každá čtenářka se chtěla dozvědět, jak to vlastně všechno bylo. Kniha je tentokrát psána i z pohledu Reeda, takže se dozvíme jeho pohnutky a trochu více tohoto na venek drsného chlapce poznáme. Musím říct, že se mi v prvním díle víc líbilo, jak na mě působil, tak tajemně a opravdu drsně. V tomto díle se jeho postava stala citlivější a poznali jsme jeho pravé já, že za tou drsnou slupkou se skrývá normální muž, které zasáhla ztráta matky, stejně jako Ellu. To mají oba společné. První polovinu knihy se ovšem nic moc neděje, Reed i Ella zažívají různé trable a je jasné, že brzy se dají opět dohromady. Čekala jsem větší jiskření a vzrušení mezi těmi dvěma, ale to, co v prvním díle dokonale fungovalo, zde chybělo. Knihu musím hodnotit bohužel jako průměr, který ničím zvláštním nevybočuje, což je škoda. Reeda Royala jsem si oblíbila a po otevřeném konci se na pokračování rozhodně chystám, ale už to asi nebude takové horké, jak před přečtením tohoto dílu. Zvědavost je však silnější a Palác lží mám již objednaný v knihovně.

✰✰✰


Pentagram | Jo Nesbø

Stručná anotace:
V Oslu nastala doba dovolených a udeřila vlna veder. Harry Hole je na dně - opilý, opuštěný a suspendovaný. Ve zběsilém, ale neúspěšném honu za usvědčením svého kolegy Toma Waalera z vraždy zradil všechny své blízké. Dostane však ještě poslední úkol - vypátrat sériového vraha, který obětem odsekává prsty. Kvůli dovoleným však není dostatek lidí a Harry bude muset pracovat spolu s Tomem Waalerem, jediným kolegou, který nemá dovolenou. Vzápětí zmizí manželka známého producenta Willyho Barliho, který chystá premiéru muzikálu My Fair Lady, v němž měla jeho žena hrát hlavní roli. Dokáže Harry rozluštit vzkazy a symboly, které vrah zanechává na místech činu, a dokáže zabránit dalším vraždám? Přijme nabídku Toma Waalera? A podaří se mu vrátit svůj osobní život k normálu?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:
Další díl, tentokrát již pátý, s Harrym Holem v hlavní roli. Aneb pokračuji ve čtení série :-)

Stručné zhodnocení:
Opět se setkáváme s oblíbeným vyšetřovatelem Harry Holem, kterého, zdá se, porazil démon alkohol. Ocitá se na dně, bez práce a bez své životní lásky. Bude však muset vyřešit ještě poslední případ, navíc s nenáviděným kolegou, který zavraždil Harryho kolegyni a kamarádku Ellen. Podaří se mu  tentokrát usvědčit Toma Waalera? Nebo je to boj s větrnými mlýny? 
Nesbø opět nezklamal. Naservíroval čtenářům velmi čtivý příběh už od prvních stránek. Harrymu budete držet palce, aby to s ním nedopadlo špatně, aby se konečně vzchopil a zničil tu svini Waalera. Podotýkám, že Waaler je skvěle napsaná záporná postava - odporný ve všech ohledech. Na této knize se mi líbilo, že zde Harry řešil pouze jeden případ, čtenář se tak mohl více soustředit a případy (jako například u minulého dílu) se mu tolik nepletly. V knize nechybí dějové zvraty, které se čtenářem zamávají, překvapivé rozuzlení ani výborný závěr. Souboj ve výtahu byl geniální. Skvěle napsáno. Nemám opravdu nic, co bych vytkla. Parádní jízda od začátku do konce. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu. 

✰✰✰✰✰
Continue Reading...

úterý 12. června 2018

RECENZE: Dokonalé stopy | Helen Fields

autor: Helen Fields
překlad: Nela Knapová
originální název: Perfect Remains
nakladatelství: Plus
rok vydání: 2018
počet stran: 352
anotace


Moje zhodnocení:


Inspektor Luc Callanach opustil slibně rozjetou kariéru u Interpolu, aby začal od nuly ve skotském Edinburghu. Ani se zde neohřeje a už je přizván ke konzultaci případu Elaine Buxtonové, pohřešované právničky, jejíž ohořelé tělo bylo nalezeno vysoko v horách. Jediné, podle čeho ji jde identifikovat, je zub a kousek zkrvaveného šátku. V tajné místnosti kdesi v Edinburghu mezitím skutečná Elaine Buxtonová vyděšeně křičí do tmy. 
Obstojí Luc Callanach před svými novými kolegy? Podaří se mu vypátrat vraha, který za sebou dokonale zahlazuje všechny stopy?


Dokonalé stopy jsou prvním dílem série s inspektorem Lucem Callanachem, napůl Skotem a napůl Francouzem, který byl vychováván bilingvně. Jeho kariéra se slibně rozjížděla u Interpolu do doby, než došlo k incidentu, po němž byl "uklizen" do skotského Edinburghu. Zde začíná od nuly a hned dostává svůj velký případ, díky němuž si může získat své kolegy. Druhou inspektorkou, která vede svůj vlastní případ odložených novorozeňat, je sympatická Skotka Ava Turnerová, s níž si Callanach brzy padne do noty a začnou si vzájemně se svými případy pomáhat.




Autorkou této slibně začínající série je Helen Fields, která žije se svou rodinou a dvěma psy v Hampshiru. Třináct let pracovala jako právnička, přičemž se věnovala i vážným případům vražd nebo pašování drog. S manželem založila po narození druhého dítěte filmovou produkční společnost, v níž se uplatnila jako scénáristka i producentka. Sama si vydala dvě fantasy knihy, ale do světa velké literatury pronikla díky sérii thrillerů s Lucem Callanachem a Avou Turnerovou v hlavní roli.

Na knihu jsem byla velmi natěšená. Na Goodreads.com má vysoké hodnocení a tak jsem si od knihy hodně slibovala. Lákadlem byla i obálka, která na mě působila hřejivým dojmem a oku byla sympatická. Jestli mě však i mimo obálku nadchl příběh a nová dvojice vyšetřovatelů, se dozvíte níže.

Po úvodní kapitole, v níž nahlédneme na vrahovo počínání si na budoucím místě činu, se čtenář seznámí s novou dvojicí vyšetřovatelů, a sice s "krasavcem" Lucem Callanachem a svéhlavou Avou Turnerovou. Po atraktivním úvodu však přijde pro mnohé čtenáře nemilé překvapení v podobě odhalení totožnosti vraha, které může mnohé čtenáře zklamat. I já jsem se cítila lehce podvedená, neboť o tomto není v anotaci ani zmínka. Po přečtení knihy však musím konstatovat, že to bylo jedině dobře (jinak já osobně bych po knize nikdy nesáhla) a nakonec považuji kapitoly z pohledu vraha za jedny z nejpovedenějších nejen v této knize, ale i všeobecně, co se thrillerů týče.




Kniha je vyprávěna v er-formě, a to i z pohledu vraha, což považuji jako velmi dobré rozhodnutí. Na vraha a jeho počínání tak může čtenář nahlížet nezaujatě. Autorce se totiž podařilo vytvořit opravdu hodnověrného a také šíleného psychopata, jaký nemá na poli nejnovějších thrillerů obdoby. Popisování různých brutálních scén a výjevů ne vždy zacházelo do úplných detailů, ale pro čtenářovu představivost to mnohdy stačilo. Naopak drastické scény, které autorka popsala podrobněji, nedělaly dobře i mně - a já se v tomto případě považuji za celkem otrlou. Z tohoto hlediska proto nedoporučuji knihu méně otrlým čtenářům, kteří na mnohdy nechutné scény nemusí mít žaludek.

Autorčin vrah je zajímavý bezesporu tím, že rád plánuje, a to až s chorobnou pečlivostí, která se projevuje často obsesivním chováním. Jeho další vlastností je časté nevyzpytatelné chování, takže čtenář mnohdy netuší, jaké budou další vrahovy kroky. Vrahův motiv byl překvapivý a jsem ráda, že se autorka v tomto případě vyhnula donekonečna omílanou šablonovitou psychologií postav a povedlo se jí stvořit originální, ale přesto realistickou lidskou zrůdu. Jak už jsem výše uvedla, kapitoly z pohledu vraha mne velmi bavily, což se bohužel nedá říct o kapitolách týkajících se vyšetřování.

Jak už jsou čtenáři zvyklí (a ani v této sérii tomu nebude jinak), vyšetřovatelé mají svou minulost, která pomalu vyplouvá na povrch a formuje postavy a jejich následné chování či počínání. Nejedná se však o jediný zajímavý aspekt, co se týče postav, a tužbu dozvědět se o nich více. Netvrdím, že jsem nebyla zvědavá, kvůli čemu byl Callanach "odejit" z Interpolu do skotského Edinburghu. Byla. A dost. Nakonec se nejednalo o nic šokujícího v pravém slova smyslu a myslím si, že ten důvod nebyl ani nijak originální. Co se týče Avy, ta mi byla hodně sympatická a myslím, že si ji mnozí čtenáři oblíbí pro její tvrdohlavost a zapálenost do všeho, co má pro ni smysl.




Bohužel kapitoly, ve kterých se vyšetřují případy zavražděných žen, mě po většinu času nudily. Když nad tím zpětně uvažuji, celé to bylo takové nemastné neslané. Mé sympatie si nenašel ani inspektor Callanach, který se často choval jako bručoun a v jedné scéně s padákem mě dokonce namíchl. Více se bohužel vyjádřit nemohu kvůli možným spoilerům. Naopak líbila se mi postava Avy, jež se soustředila výhradně na svůj případ odložených novorozeňat, který byl dle mého nadbytečný, neboť s hlavním případem neměl nic společného a zbytečně tak od něj odváděl pozornost.

Nebýt výše uvedených výtek, jednalo by se o dokonalý úvodní díl nové detektivní série, kterému nechybí pořádná dávka napětí, jež nakonec vyvrcholí v grandiózní finále. Navíc není nouze ani o překvapivé momenty, které však přicházejí až v druhé polovině knihy. Totožnost vraha je totiž odhalena záhy, jak již bylo řečeno, takže čtenáři nezbývá než sledovat vrahovy dramatické myšlenkové pochody, které táhnou celý příběh. Dalším velkým plusem je prostředí, ve kterém se děj odehrává. Škoda, že atmosféra onoho místa nebyla z knihy více cítit.

Závěrem chci uvést, že Dokonalé stopy jsou nadprůměrným čtením, které mnohé čtenáře nadchne a zcela je pohltí. Knihu rozhodně doporučím a další díly si ujít nenechám.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy, kde si také můžete v kategorii Detektivky a napětí knihu  Dokonalé stopy zakoupit.


Continue Reading...

pátek 8. června 2018

RECENZE: Paní půlnoci | Cassandra Clare

autor: Cassandra Clare (p)
překlad: Eva Maršíková, Alžběta Lexová
originální název: Lady Midnight
nakladatelství: Slovart
edice: Booklab
rok vydání: 2017
počet stran: 608
anotace


Moje zhodnocení:


Lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla jako dvanáctiletá za Temné války o oba rodiče. Od té doby uběhlo již pět let a z Emmy vyrostla mladá žena, která je odhodlaná vraha svých rodičů vypátrat a krutě pomstít. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k Santa Monice. Před Emmou stojí cesta, na níž se musí naučit důvěřovat svému srdci, které ji však svádí na scestí...


Paní půlnoci je prvním dílem ze série Temné lsti, jímž oblíbená autorka Cassandra Clare otevírá strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.




Při bližším pátrání po autorce a knize jsem zjistila, že je tato série provázána s autorčinými předchozími sériemi, a sice s Pekelnými stoji a Nástroji smrti. Tyto dvě předchozí série jsem nečetla (a ani se v budoucnu nechystám) a možná jsem tak byla ochuzena o některé detaily.

Než se pustím do samotné recenze, ráda bych uvedla, že fantasy příběhy skoro nevyhledávám, ale když jsem dostala možnost recenzovat Pána stínů, požádala jsem nakladatelství Slovart i o předchozí díl Paní půlnoci, abych byla v obraze. Série je čtenáři hodně vychvalovaná a na Databázi knih má opravdu hodně vysoké hodnocení.

Kniha na první pohled zaujme svým zpracováním, neboť ořízka je vyvedena v zelené barvě a moc hezky koresponduje s úžasnou obálkou, kterou jen tak nepřehlédnete. Čeho si ale všimnete na první pohled, je tloušťka knihy, která čítá více jak 600 stran a text je vyveden vcelku malým písmem. Uvnitř knihy najdeme prolog, 27 kapitol, epilog, poznámku autorky a pro fanoušky předchozí série i krátký příběh o Clare, hrdince známé z předchozí série.




Začátek knihy byl pro mě trošku boj, neboť jsem neměla představu, jaký svět autorka vymyslela, tak jsem většinu času tápala v množství postav i veškerých pro mě nových informací. Bylo vidět, že autorka se hodně snažila novým čtenářům přiblížit svět, který stvořila a který její čtenáři tak moc milují. Trvalo mi tedy více jak sto stran, než jsem se pořádně začetla a začala se trochu orientovat a dávat si jisté věci do souvislostí. Takže i když mnozí čtenáři a recenzenti doporučují začít předchozími sériemi, není to vůbec podmínkou a knihu si mohou užít i čtenáři noví a nezkušení. Pokud však máte v plánu číst i série Nástroje smrti a Pekelné stroje, je lepší začít těmito, neboť autorka v této knize hodně spoileruje a tím prakticky znemožňuje číst předchozí série.

V knize vystupuje velké množství postav, z nichž si mnohé oblíbíte. Příběh je vyprávěn er-formou a zaměřuje se především na hlavní ženskou hrdinku Emmu Carstairsovou, jejímž cílem je najít vrahy svých rodičů a pomstít je. Další důležitou postavou je její parabátai Julián Blackthorn, jehož pojí s Emmou zvláštní pouto. Emmina touha po pomstě ji přivedla na stopu záhadných vražd. V Los Angeles se objevují znetvořené mrtvoly, které kvůli obroušeným bříškům prstů nejdou identifikovat a jejich těla jsou poseta démonickými symboly. Emma věří, že vrah jejích rodičů je stále na svobodě a že právě rozlousknutí těchto případů vražd ji může dovést až k vrahům rodičů. Pomáhá jí parabátai Julián, s nímž si kdysi při společném obřadu přísahali, že se budou navždy chránit. Jejich pouto je velmi silné, položili by za sebe život, ale jsou to partneři pouze v boji. Láska mezi parabátai je zapovězená a zakázaná, ale oba je to přitahuje k sobě víc a víc.




Autorce se povedl stvořit dokonalý fantasy svět, který je provázaný s naším skutečným světem a kde musí být dodržována jistá pravidla a zákony. Lovci stínů mají vlastní organizaci, kulturu i schopnosti a čtenář se v tom dokáže orientovat. To se autorce opravdu povedlo. V jejím světě vystupují rozličná stvoření jako jsou například upíři, vlkodlaci, víly, čarodějové a samozřejmě i lovci stínů. Příběh je postaven na lásce, ale nejen té milostné, ale také sourozenecké, neboť Emmě a Juliánovi pomáhají také jeho sourozenci Livy, Tibo, Dru, Tavy a Mark, kteří žijí v losangeleském Institutu spolu s Emmou a Juliánem. Pomocnou ruku podává i Cristina, která přijela z Mexika do Los Angeles na praxi.

V příběhu se objevují i detektivní prvky a prvky romantického románu, takže kniha je určena pro širší spektrum čtenářů. Každý si v knize najde to své. Hlavním grem této knihy je však zapovězená láska mezi dvěma parabátai, kteří po sobě touží, ale nemohou spolu být. Otevřený konec knihy láká na další v pořadí druhý díl Pán stínů, který je prý o hodně lepší než Paní půlnoci. Myslím, že se čtenáři mají na co těšit.

Kniha Paní půlnoci je určena pro fanoušky Cassandry Clare a jejích předchozích sérií Nástroje smrti a Pekelné stroje, jakož i pro milovníky propracovaných fantasy světů. Zařazení do žánru young adult určuje doporučené věkové rozmezí čtenářů, ale na své si přijdou i čtenáři starší.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart, které vydalo knihu pod labelem #BOOKLAB. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit ji můžete přímo zde.


Continue Reading...

středa 6. června 2018

RECENZE: Ledové sestry | S. K. Tremayne

autor: S. K. Tremayne
překlad: Petra Královcová
originální název: The Ice Twins
nakladatelství: Motto
rok vydání: 2017
počet stran: 336
anotace


Moje zhodnocení:


Rok po tragické smrti malé Lydie se rodiče Sarah a Angus s jednovaječným dvojčetem Kirstie odstěhují na malý izolovaný ostrov, aby začali nový život. Krátce na to Kirstie prohlásí, že došlo k velkému omylu a že je ve skutečnosti Lydia. Angus často odjíždí za prací mimo ostrov a Sarah sama se svou zbylou dcerou tráví čas na ostrově. Jedné bouřlivé noci, kdy je Sarah s Lydií uvězněna na ostrově, objeví v manželově prádelníku důkaz, že skutečnost je ještě děsivější než její nejhorší obavy.


Po menším váhání jsem si ze své knihovny vybrala knihu Ledové sestry, kterou už mám doma delší dobu a kterou jsem si zakoupila na vesměs kladné ohlasy čtenářů. Zda mě kniha nadchla či nikoliv, se dozvíte níže.




Autorem knihy je Sean Thomas, který píše pod pseudonymem S. K. Tremayne. Narodil se v Devonu a momentálně žije se dvěma dcerami v Londýně. Jeho první thriller Ledové sestry byl nominovaný na Goodreaders Choice Award v katergorii Horor roku 2015 a umístil se na prvním místě žebříčku bestsellerů Sunday Times. 

Z celé knihy jsem měla pocit, že jej napsala žena, takže jsem celkem zažila šok, když jsem zjistila, že S. K. Tremayne je pseudonym autora. Nejspíš to bylo tím, že hlavní hrdinka vypráví svůj příběh v ich formě, z kterého jsem nabyla dojmu, že jej musela napsat žena. Autora chválím, neboť Sarah, která v knize vystupuje jako vypravěč a zároveň hlavní postava, je napsána opravdu uvěřitelně.

Děj knihy začíná v době, kdy už jedno z dvojčat je mrtvé a rodiče Sarah a Angus se rozhodnou odstěhovat na malý izolovaný ostrov ležící v souostroví Vnitřní Herbidy na západě Skotska. Zasazení děje do tohoto místa bylo skvělou volbou. Myslím si, že každý, kdo má rád Skotsko, si přijde na své, neboť toto místo na vás stejně jako v trilogii Ostrov Lewis od Petera Maye dýchne zvláštní a tajuplnou atmosférou, která je pro mysteriózní příběhy jako dělaná. Při čtení mě občas mrazilo, ale celkově jsem se vůbec nebála. Autor měl podle mého názoru dost prostředků k tomu navodit ve čtenáři větší pocit obav z ostrova odříznutého od civilizace, což se mu dle mého až tak úplně nepovedlo. Tato drobná výtka nemění nic na celkovém hodnocení a na příběhu, který je podle mého kvalitně zpracován.




Téma dvou sester, jednovaječných dvojčat, z nichž jedno zemře a později se ukáže, že zemřela ta druhá, je dost atraktivní a lákavé. Originální jistě není, ale zpracování považuji za velmi vydařené. Líbilo se mi i odhalení děsivé skutečnosti, která zpočátku nebyla vůbec patrná, neboť rodina působila spořádaně a slušně. Postupné odkrývání pozadí tragédie, jež celou rodinu zasáhla, směřovalo k nevyhnutelnému a pro mě zcela šokujícímu konci, neboť jsem takovéto rozuzlení vůbec nečekala. Co se zdálo být na první pohled jasné, ve výsledku bylo docela jinak. 

Autor v knize také ukazuje, jaký dopad na rodinu má smrt dítěte a zde je to o to těžší, že o život přišlo jedno z jednovaječných dvojčat. Z psychologického hlediska se autorovi povedlo vykreslit tuto životní situaci uvěřitelným způsobem, kdy v knize předkládá i některé psychologické studie, jak smrt dvojčete ovlivnila přeživší dvojče. Po tomto jsem však blíže nepátrala, tudíž nemohu říct, zda psychologické rozbory v knize uvedené jsou pravdivé či nikoliv.

Ledové sestry jsou velmi čtivým psychologickým thrillerem zahaleným určitým stupněm mystična, které dodává celkovému příběhu na atmosféře. Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem a bylo pro mě velice těžké ji odložit. Napětí stoupalo k finálnímu rozuzlení, které považuji za zdařilé a překvapivé. 




Knihu doporučuji čtenářům a milovníkům psychologických thrillerů, neboť na tomto příběhu si opravdu smlsnou. Pokud od knihy očekáváte detektivku v pravém slova smyslu, budete zklamáni. Ale nadšení budou zejména ti, kteří mají rádi příběhy s nádechem tajemna a působivou atmosférou.


✰✰✰✰✰


Četli jste Ledové sestry?
Vyhledáváte psychologické thrillery nebo raději čtete detektivky?
Budu se těšit na všechny vaše komentáře.
Continue Reading...

úterý 5. června 2018

RECENZE: Jutta | Vladimír Černil

autor: Vladimír Černil
nakladatelství: Extraphon
rok vydání: 2018
počet stran: 256
anotace


Moje zhodnocení:


Mladý Zdeněk žije v celku poklidným životem v moravském městě do doby, než mu přijde očekávaný úřední dopis, který obsahuje rozkaz k nástupu na nucené práce do Říše. Chtě nechtě opouští svůj rodný Vsetín a vydává se vlakem do Berlína. Ubytován je na privátě a hned další den nastupuje do místní fabriky jako soustružník a nástrojář. Zažívá první zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc.
Když se za dramatických okolností zkříží osudy Zdeňka a mladičké židovské dívky Jutty, jsou nuceni se semknout a nalézt společnou cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví.


Kniha Jutta je první publikace nově vzniklého nakladatelství Extraphon, které mi poslalo tuto knihu na recenzi. Autorem je Vladimír Černil, který se narodil v roce 1963. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a po roce 1989 se vrhl na podnikání. Po dvaceti letech úspěšného podnikání si začal plnit sny. Jedním z nich bylo i sepsání své první knihy Jutta, kterou napsal po padesátce. V současné době se připravuje na sepsání pokračování.




Přiznám se, že válečné příběhy čtu velice výjimečně a musím mít na ně náladu. Od té doby, co mám dítě, nerada čtu o hrůzách, které se děly právě dětem za války, nedělá mi to dobře. Když jsem se do knížky pustila a dostala se na str. 8, kde bylo popisováno, že zbytky těla mladého Samuela, syna Olgy Kühnelové a Samuela Kühnela staršího a zároveň bratra Jutty, právě dohořívaly v osvětimském krematoriu, kde byl zplynován v rámci "konečného řešení" židovské otázky, měla jsem chuť knihu zavřít a už se k ní nevrátit. Trochu jsem se bála, že příběh bude zasazen do koncentračního tábora, ale nakonec to bylo jinak, za což jsem celkem ráda.

Mladý Zdeněk pocházející z Valašska je kvůli odvelení německých mužů na frontu povolán jako levná pracovní síla do Berlína, kde má pracovat v jedné německé zbrojovce u soustruhu. Ve fabrice pracují nejen muži, ale i ženy, z nichž většina pochází z Polska. Brzy se Zdeněk seznámí s Beatrycze, mladou polskou dívkou, na kterou si však myslí ředitel fabriky Fritz Hoffmann, s nímž si není radno zahrávat, o čemž se Zdeněk nakonec přesvědčí na vlastní kůži. Zdeněk má zlomené srdce, ale útěchu nachází u Andrey, jeho bytné, která se k němu chová hezky. Osoba Andrey je zahalená tajemstvím, Zdeněk neví, co vlastně dělá, proč často opouští byt i na celou noc a kde bere tak velkou zásobu potravin. Jednoho deštivého dne najde Zdeněk pod mostem choulící se mladičkou židovskou dívku Juttu, která po varování sousedky uprchla před Gestapem, neboť jí hrozila smrt. Zdeněk vezme Juttu pod svá ochranná křídla, i když zprvu neví, jestli je to dobrý nápad. Může Zdeněk přivést Juttu k Andree, Němce, u níž si není jistý, jaký názor má na Židy?




Kniha ukazuje, že i v dobách zlých, kdy naplno zuřila válka, se lidé dokázali radovat z maličkostí, vyznávat si city a vychutnávat si vzájemnou blízkost a lásku. Uměli držet pospolu a nezapomínali na hodnoty jako jsou rodina a vzájemná úcta. Příběh je vyprávěn z pohledu obyčejných lidí, kteří se nebojí konat dobré skutky, ač jím samým může hrozit bezprostřední nebezpečí. Příběh je zasazen do období holokaustu, odehrává se v delším časovém rozpětí od listopadu 1942 až po přelom dubna a května roku 1945, kdy se válka pomalu chýlila ke konci. Čtenář sleduje Zdeňkův, posléze i Juttin boj o holý život, kdy kolikrát měli opravdu namále a jejich životy mohly náhle skončit. Příběh ukazuje nejen hrůzy tehdejší doby, ale naopak i krásné chvíle, kterým se uměli poddávat.

Zaujalo mě, že autor příběh sepsal na základě skutečných událostí, kdy mu jej ve svých dvaadevadesáti letech vyprávěla jeho babička. Na konci mě mrzelo, že jsem se nedozvěděla, jak to se Zdeňkem a Juttou bylo dál po skončení války, ale hned vzápětí jsem se dočetla, že autor připravuje pokračování. Už se nemohu dočkat.

Autor příběh sepsal velice čtivě, už od prvních stránek jsem se ponořila do vyprávění Zdeňka a s netrpělivostí očekávala, kdy a za jakých okolností se setká s Juttou. Příběh obsahuje velké množství milostných scén, které jsou psány s citem a nenarušují celou skladbu příběhu. Trochu mi vadila Zdeňkova naivita a životní nezkušenost, která se často projevila na jeho chování a skutcích. Zarazilo mě Juttino vcelku brzké milostné vzplanutí k muži krátce poté, co ji zavraždili otce a odvedli matku s bratrem. Chápu, že každý člověk se vyrovnává se ztrátou po svém, ale tohle mi prostě nesedlo, jakož i to, co se dělo pod střechou Andreina domu. Toto je však můj subjektivní názor a nikomu jej nepodsouvám.




I přes pár výtek se domnívám, že příběh věrně zachycuje tehdejší dobu, která pro mnohé znamenala smrt. V závěru jsem v napětí a očekávání konce doslova tajila dech a netrpělivě obracela stránku za stránkou, abych po otočení posledního listu mohla dá se říct v klidu vydechnout.

Pokud si chcete přečíst zase trochu jiný příběh z období holokaustu a příběhy z tohoto období vás zajímají, určitě po této knize sáhněte. Nezklame vás.


✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Petře Tomšíkové z nakladatelství Extraphon. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 4. června 2018

RECENZE: Slib mlčení | Linda Castillo

autor: Linda Castillo
překlad: Petra Pechalová
originální název: Sworn to Silence
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2014
počet stran: 384
anotace


Moje zhodnocení:


Před šestnácti lety řádil v městečku Painters Mill v Ohiu sériový vrah, který měl na svědomí několik velmi brutálních vražd. Jednou z obětí mohla být i mladá amišská dívka Kate Burkholderová, která surový útok přežila. Tento den se však vryl do paměti nejen jí, ale i její celé rodině, neboť všechny spojilo jedno temné tajemství. 
Celých šestnáct let byl klid a místní věřili, že zlo je již navěky pohřbeno. Nebo se mohli mýlit? Uprostřed jedné mrazivé noci je totiž nalezeno tělo mladé dívky, které nese stejné znaky mučení, jaké byly zaznamenány na obětech právě před šestnácti lety. Vyšetřování se ujímá mladá policistka Kate Burkholderová, která se rozhodne vraha zastavit dřív, než udeří znovu. Povede se jí to? A dokáže si uchovat tajemství, které ocejchovalo ji i její rodinu?


Na knihy Lindy Castillo a její sérii o náčelnici Kate Brukholderové jsem četla všude jen samou chválu. Všechny její thrillery mají vysoké hodnocení čtenářů a zajímavostí je především to, že se ve svých knihách zaměřila na jednu z nejkonzervativnějších křesťanských skupin - amiše, kteří praktikují jednoduchý způsob života v souladu s přírodou, půdou a členy své komunity. Vyhledala jsem si o nich více informací, abych byla při čtení v obraze, ale není to vůbec podmínkou, neboť autorka vás s jejich životy obeznámí nenásilnou a nevtíravou formou.




Hlavní hrdinkou je náčelnice Kate Burkholderová, bývalá amiška, která se po traumatizující události vzepřela víře rodičů a hned jak dovršila osmnácti let, vystoupila z jejich církve. Její rodina na ni zanevřela a přestala se s ní stýkat, kromě matky, která pro ni měla vždy slabost, ale bohužel před dvěma lety zemřela. Kate odjela na zkušenou, vystudovala policejní akademii a když matce diagnostikovali rakovinu prsu, vrátila se do svého rodného města, kde jí poté byla nabídnuta pozice náčelnice místní policie. Když je nalezeno tělo mrtvé dívky vykazující stejné  známky mučení jako před šestnácti lety, zpozorní, neboť to vypadá na stejného vraha. To ale není možné...

Od knihy a celého příběhu jsem měla velká očekávání a s potěšením mohu oznámit, že se naplnila. Jedná se o strhující thriller, který mě vtáhl hned od prvních stránek a už nepustil. Autorka píše velmi čtivě, do příběhu se ponoříte a nevnímáte okolí, jen hltáte stránku za stránkou. Nevěřila jsem, že mě knížka tak chytne, ale opak se stal pravdou. Příběh nemá žádná hluchá místa, takže ani na okamžik nepocítíte byť jen náznak nudy. Naopak. Napětí stoupá každou přečtenou kapitolou a vy jen s trnete, co přinesou další stránky. Nechybí hodně zvratů, které zamíchají s dějem a vy budete podezírat každého ze spáchání oněch brutálních vražd.




Autorka se nebojí popsat brutální scény do každičkého detailu přesně tak, abyste je měli přímo před očima, takže pokud vám tyto scény nedělají dobře, doporučuji se knize spíše vyhnout. Nemáte však pocit, že by to bylo prvoplánové. Tady to do celého příběhu pasuje a činí jej syrovějším. Líbilo se mi i prostředí, ve kterém se příběh odehrával a hlavně všudypřítomný mráz a sníh, který vám zalézal až do morku kostí. Jediné, co mi k celému příběhu nesedlo, byla obálka, která nejspíš zobrazuje sklonek léta.

Celý příběh pomalu graduje ke skvělému finále, které bude pro mnohé čtenáře překvapením, já jsem však od jisté doby svůj tip měla a ukázal se jako správný. Nic to však nemění na mém celkovém hodnocení, protože kniha jako celek je opravdu mistrně napsaná.




Pokud tedy máte rádi policejní thrillery, ve kterých se důkladně pátrá po všech stopách, jež vás dovedou k pachateli, vyslýchají se svědkové, ale také se pátrá na vlastní pěst, určitě touto knihou neprohloupíte. 


✰✰✰✰✰


Setkali jste se již s knihami Lindy Castillo? A pokud ano, co na ně říkáte?


Continue Reading...