pátek 21. prosince 2018

RECENZE: Morgenland - Za největším tajemstvím Třetí říše | Richard Sklář

autor: Richard Sklář
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 352
anotace


Moje zhodnocení:


Automechanika Hynka Ambrože vytrhne z dalšího obyčejného dne telegram, který v něm oživí dávné vzpomínky na letní brigádu. Odpověď na telegram rozhýbe tok následujících událostí a odkryje také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemstvím třetí říše.

Rudolf Honig, veterán z první světové války, žije ve vesnici Malá Morávka v Jeseníkách, kde zároveň pracuje jako vesnický kovář. Koncem druhé světové války u něj doma dojde ke krveprolití, které ovlivní jeho život. Je zajat, ale před postupující frontou se mu podaří i se svým věznitelem Von Richterem, důstojníkem SS, uniknout. Oba jsou zranění a málem se jim stane osudným. Jejich cesta je dovede na území dnešního Polska, kde v utajené továrně sídlí Vůdcova poslední naděje - zbraň odplaty. Neustále střeží tajemství, které jim svěří nejzáhadnější žena třetí říše a ono tajemství v paralelním příběhu prosákne i do dnešních dní a protne se ve vzrušujícím závěru.


Morgenland - Za největším tajemstvím Třetí říše je název nejnovějšího thrilleru ostravského autora Richarda Skláře, který vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis a zároveň se jedná o mé třetí setkání s tímto autorem.

Na nejnovější knihu Richarda Skláře jsem se celkem těšila, a to i přesto, že mě autorovy předchozí knihy (Vila na Sadové a Anděl smrti) moc neoslovily. Příběh mě nalákal na tajemství spojené s druhou světovou válkou a propojením s přítomností, ale také na kulisy, ve kterých se příběh odehrává. Jste zvědaví, jaké je největší tajemství Třetí říše? Já byla velmi.

Nejprve však musím poukázat na to, že se jedná o příběh fiktivní, pakliže se odehrává na pozadí skutečných historických událostí. Autor příběh umístil opět do mě známých míst, a to nejen Ostravy a okolí, ale také Malé Morávky v Jeseníkách.

Po celou dobu se pravidelně střídají dvě dějové linky - s Rudolfem Honigem odehrávající se téměř na konci druhé světové války v roce 1945 a s Hynkem Ambrožem, která je zasazena do současné Ostravy let 2015 až 2016. Zprvu vám bude dělat problém časté střídání dějových linek, neboť jejich kapitoly jsou celkem krátké a než se začtete do jedné dějové linky, autor už přeskakuje do druhé. Orientování v ději je tak trochu ztíženo a mně celkem dlouho trvalo pořádně se do knihy začíst. Přiznám se, že úplně ponořit do děje se mi nepodařilo.

Autor se opět dopustil nešvaru, který jsem mu vytkla již v předchozích knihách. Velice zdlouhavě líčí nepotřebné detaily každodenního života, které vám berou veškerou chuť do čtení. Zpočátku mi to nevadilo, ale s každou další otočenou stránkou mě to dost vyčerpávalo. Tendence k přeskakování byla opravdu velká a přiznám se, že jsem pár řádků i přeskočila. Pokud se autor těchto nepotřebných detailů do budoucna nevyvaruje, ztratí podle mého názoru velkou základnu čtenářů.


Další věc, která mě praštila hodně do očí, bylo nářečí Jarka Fialky, kamaráda Hynka Ambrože, které bych spíše zařadila do oblasti Jižní Moravy než Malé Morávky ležící v okrese Bruntál. Mimo to postavy opět hojně hovoří ostravským dialektem, který je mi blízký, ale například k důstojníku SS, jenž tímto dialektem také v knize hovoří, se mi to moc nehodilo.

Historická linka mě bavila asi o něco více. Ukazuje tehdejší dobu syrově a bez příkras. Popisy válečných útrap byly popsány naturalisticky, zmrzačení a smrt byla tehdy na denním pořádku. Hrdinové té doby mi přišli občas až nesmrtelní, kolikrát přežili svou vlastní smrt, a to ne jednou. Později tyto obrazy působily spíše samoúčelně.

Současná linka byla bohužel o dost horší. Spousta akčních scén, které vyznívají občas komediálně až groteskně. Hlavně v závěru, protože kvůli dějové linii odehrávající se v Bruselu, jsem si myslela, že jsem se ocitla uprostřed děje nějakého béčkového filmu.

Je pravda, že konec se prolnul opravdu nečekaně a neuměla jsem si představit, jak se mohou obě dějové linky protnout. Můj celkový dojem závěr trochu vylepšil, ale celkově jsem spíše zklamaná. Téma působilo atraktivně, ale zpracování nebylo úplně nejšťastnější.

Morgenland měl velký potenciál, ale bohužel nebyl vůbec naplněn. Propojení druhé světové války s dějovou linkou odehrávající se v současnosti působilo zpočátku velmi atraktivně, ale bohužel se autorovi nepovedlo zpracování. Často jsem se nudila a zároveň tak i nutila do čtení. Autor mi bohužel svým stylem psaní vůbec nesedl a pochybuji, že ještě někdy zkusím nějakou jeho knihu. Je to škoda, protože příběhy odehrávající se v mé rodné Ostravě miluji, je totiž fajn poznávat v knize místa, která autor popisuje. Ale jen to ke kvalitnímu příběhu nestačí.

Pokud vás baví thrillery odehrávající se ve dvou časových rovinách, z nichž jedna se odehrává na sklonku druhé světové války, rádi odhalujete tajemství a chcete se dozvědět, jaké je největší tajemství Třetí říše, tak směle do tohoto. Pokud se rovněž nezaleknete zdlouhavějších popisů a nevadí vám delší příběhy, bude tato kniha pro vás ideálním čtením, třeba na dlouhé zimní večery.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Morgenland - Za největším tajemstvím třetí říše můžete koupit.
Continue Reading...

úterý 18. prosince 2018

RECENZE: Chladnokrevně | Robert Bryndza

autor: Robert Bryndza
překlad: Kateřina Elisová
originální název: Cool Blood
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 416
anotace


Moje zhodnocení:


Když Temže vyplaví velký zrezivělý kufr, detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová tuší, že uvnitř kufru neobjeví nic pěkného. Obě se s podobným nálezem nesetkávají poprvé, ale nenadejde den, kdy by se na takový pohled mohl člověk připravit. Uvnitř zrezivělého kufru objeví rozřezanou mrtvolu mladého muže, která je již v pokročilém stádiu rozkladu. Tým Eriky Fosterové se brzy dozví, že o dva týdny dříve bylo v kufru nalezeno tělo mladé ženy. Co obě oběti spojuje? Zdá se, že Erika bude opět na stopě sériovému vrahovi. Podaří se jí ho včas zastavit?


Chladnokrevně je již pátým dílem série s oblíbenou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, která si získala sympatie čtenářů po celém světě. Knihu napsal Robert Bryndza a vydalo ji nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis.

Autor nenechá čtenáře dlouho čekat a hned zkraje příběhu začíná detektiv šéfinspektor Erika Fosterová řešit další případ. Tentokrát vyplaví řeka Temže na břeh zrezivělý kufr, v němž Erika se svou kolegyní Kate Mossovou objeví tělo mladého muže, které má od trupu oddělené končetiny a hlavu. Navíc se nejedná o první takový nález. Má Erika a její tým co do činění se sériovým vrahem? Další pátrání je zavede mezi drogové dealery a zdá se, že za vraždami mladých lidí je mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Erice Fosterové není tentokrát dán prostor, na jaký je čtenář zvyklý. Co se však opakuje, je její neochota se komukoliv podřizovat. V prvních dílech mohl nabýt čtenář dojmu, že Erika nemůže vystát v nadřízené funkci pouze muže, ale teď, když je její nadřízenou žena, čtenář pochopí, že Erika se nerada podřizuje komukoliv. Nudná práce v kanceláři však není nic pro Eriku, nejspíš i proto odmítla povýšení, které ji nabídli. Nejraději pracuje přímo v terénu a ne se v kanceláři zasypávat nudným papírováním. Ráda se spoléhá na své kolegy, ale tentokrát se mezi jeho řadami ukrývá zrádce, který jí podrazí nohy a Eričina cesta nabere zcela jiný směr.

Autor sepsal mnohovrstevnatý příběh, v němž poukazuje na různé společenské problémy a také na to, kam až vás mohou tyto problémy dostat. Co dělá člověka člověkem? Proč jsou některé lidské duše tak zvrácené a temné? Mají to v sobě již od narození nebo jde o souhru více okolností? Čtenář má tentokrát možnost nahlédnout do duše psychopata, o jehož osudu bylo rozhodnuto mnohem dříve, než se narodil. Matka ho odložila a on vyrůstal v dětském domově, který pro něj nebyla žádná procházka růžovým sadem. Má však tento člověk právo na to, aby ničil i jiné životy? Je láska opravdu natolik slepá, abychom učinili tolik životních chyb?


Autorovi se opět povedlo vykreslit natolik uvěřitelného psychopata, že si k němu ihned vytvoříte negativní vztah. Tentokrát totiž autor ponechal větší prostor právě záporné postavě, což mi osobně vůbec nevadilo. Ba naopak. Líbí se mi, že autor pokaždé ve své knize vytvoří zcela odlišnou zápornou postavu i její pohnutky, které ji donutí konat hrůzné činy. V tomto případě zde zcela sedí pořekadlo, že s jídlem roste chuť.

Čtenář už po páté dostane příběh, který nevybočuje z autorova standardu, neboť autorův styl psaní je nezaměnitelný. Od nalezení mrtvoly, přes průběh vyšetřování až po vrahovo dopadení - to vše autor vykresluje velice realisticky a čtenář mu vše věří. Stejně uvěřitelně vykresluje i byrokracii, která vyšetřování ztěžuje a zbytečně prodlužuje. Ve všech čtyřech autorových knihách spojení těchto složek funguje přesně tak, jak má, přesto mám tentokrát pocit, že tomu něco chybí. Začátek mě ihned vtáhl, ale jakmile byl vrah čtenáři odtajněn, jako by pro mě příběh ztratil na atraktivnosti a jakési motivaci pokračovat ve čtení. Byla jsem teprve v polovině a neuměla si představit, jak příběh bude nadále pokračovat a kterým směrem se ubere. Nakonec jsem byla překvapená a autor si mě opět získal a já hltala stránku za stránkou. Konec mi přišel trochu přitažený za vlasy, protože si myslím, že člověk po tolika střelných zraněních ztratí vědomí vlivem vykrvácení dříve, než je vůbec schopen něco konat, natož myslet. Ale třeba se pletu.

Tentokrát se u mě žádný "wow efekt" nekonal a stále si první příčku drží Temné hlubiny. Další díly však budu s netrpělivostí očekávat a těšit se, co si pro nás autor připraví příště.

Pokud jste fanoušky Roberta Bryndzy, jeho nová kniha Chladnokrevně by vám neměla v žádném případě uniknout. Knihu doporučím milovníkům detektivek a rozhodně neuděláte chybu, když sáhnete nejdříve po této knize. Určitě si autora zamilujete stejně jako tisíce čtenářů po celém světě a ještě si moc rádi seženete předchozí díly.

Moje recenze na předchozí díly si můžete přečíst kliknutím na příslušný název knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Chladnokrevně můžete koupit.

Continue Reading...

čtvrtek 13. prosince 2018

RECENZE: Bez kůže | Mads Peder Nordbo

autor: Mads Peder Nordbo
překlad: Michaela Weberová
originální název: Pigen uden hud
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 408
anotace


Moje zhodnocení:


Matthew Cave, osmadvacetiletý novinář, přijíždí do Nuuku, hlavního města Grónska, psát do místních novin poté, co přišel při autonehodě o manželku a nenarozenou dceru. Brzy ho vyšlou, aby napsal reportáž o zajímavém objevu - pod ledovým příkrovem je objevena mumie skandinávského Vikinga. Zdá se, že půjde o velkou senzaci světového měřítka, ale pouze do chvíle, kdy mumie zmizí a hlídač je brutálním způsobem zabit. Matthew rozjíždí pátrání na vlastní pěst, které ho zavede až do roku 1973, kdy došlo k brutálním vraždám čtyř mužů. Všichni byli podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer a dvě z těchto dívek nebyly nikdy nalezeny. Vyšetřování tak dosud neskončilo.


Kniha Bez kůže je název prvního dílu série Grønland, kterou vydal Dobrovský s.r.o. pod nově vzniklou edicí Vendeta

Autorem knihy je Mads Peder Nordbo, který pochází z Dánska, ale již několik let žije v grónském hlavním městě Nuuk. Vystudoval literaturu, komunikaci a filozofii na Univerzitě jižního Dánska a Stockholmské univerzitě. Pracuje v oblasti komunikací na radnici v Nuuku, kde mimo jiné píše pro starostu obce Kommuneqarfik Semersooq, která se táhne napříč grónským ledovcem. Jeho prvotina Bez kůže byla přeložena do 18 jazyků.

Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by měla tak mrazivou obálku, jako právě Bez kůže. Již samotný název nechá na plné obrátky pracovat naši fantazii, a co teprve při pohlédnutí do očí postavy, která je na obálce vyobrazena s poraněnou kůží na obličeji a ponechána napospas sněhu a ledu. Očekávání byla velká a já se s chutí pustila do knihy, která se přesně hodila do počasí panujícího za okny našeho bytu. Ráda bych ještě vyzdvihla krásné předsádky, které vyobrazují pohled na grónské hlavní město, a to se sněhovou pokrývkou i bez. Zda kniha naplnila má očekávání, se dozvíte níže v recenzi.

Děj začíná prologem, v němž hlavní hrdina prožívá noční můru, která se mu vrací noc co noc. Vidí umírat svou ženu a nenarozenou dcerku, které zemřely při autonehodě. Matthew sice přežil, ale měl poškozenou krční páteř, s níž má dodnes problémy. Za jediné východisko považuje utéct do Nuuku,  hlavního města Grónska, aby psal pro místní noviny. Šéfredaktor ho krátce po nálezu mumifikované mrtvoly objevené v ledu pošle na místo, aby vše zdokumentoval spolu s fotografem Malikem a sepsal o této senzaci reportáž. Krátce na to mumie zmizí a hlídač je zabit zvlášť brutálním způsobem. Matthew rozjíždí pátrání na vlastní pěst, které ho zavede až do roku 1973, kdy byli stejně ohavným způsobem zabiti čtyři muži podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer, z nichž dvě nebyly nikdy nalezeny. Co spojuje zločiny, které od sebe dělí několik desítek let? Matthew si uvědomuje, že půjde o nadlidský úkol. Troufne si spoléhat jen na Tuparnaaq, mladou grónskou ženu, která si odseděla 12 let za vraždu svého otce. Podaří se jim společně odhalit vraha a zpřetrhat nitky, které sahají až do nejvyšších míst politiky?


Po rozpačitém začátku, kdy jsem se nemohla pořádně začíst a myšlenky mi neustále utíkaly jinam, nastal velice brzy obrat a já knihu nemohla dát z ruky. Tak moc mě příběh pohltil a doslova si mě omotal kolem prstu! Drsná krajina s drsným podnebím - to není místo pro žádné bábovky. Myslím, že i Matthew si zpočátku nemohl zvyknout na tamní drsnou krajinu, kde přežije jen ten nejsilnější a nejodolnější jedinec. Štiplavý mráz se nám vtíral pod kůži při každém otočení listu, zatímco noční teploty klesaly hluboko pod bod mrazu. Brutální vraždy, které připomínaly zabití a stažení tuleňů z kůže, násobily již vzniklou ponurou atmosféru. Pokud se vám tedy příčí brutální vraždy a jejich popis, raději se knize vyhněte. Taktéž, pokud vám vadí lov tuleňů. Jednoho takového se čtenář sám zúčastní. Z mého pohledu se jednalo o zajímavou podívanou, o kterou čtenář nemohl být ochuzen, a jistě i podmínku k přežití na tak nehostinném místě, které po větší část roku pokrývá sníh.

V knize se prolíná přítomnost s minulostí, která sahá do roku 1973. Obě dějové linky byly velmi dobře propracované a vyústily v překvapivý konec. Gradace napětí však ke konci knihy jako by stagnovala, představovala bych si napínavější závěr. Rozuzlení mě samotnou překvapilo, i když jisté pochybnosti jsem měla již krátce předtím. Momentů překvapení však zažijete hned několik.

Další věc, co bych knize vytkla, jsou jména postav, na které český čtenář není zvyklý. Jména jako Tuparnaaq či Paneeraq zní mým uším ryze mužsky, ač jimi byly pojmenovány ženské postavy. Celkově se mi jména dost pletla, je sice fakt, že postavy jsou různým způsobem propojeny, ale mátlo mě, když autor oslovoval tutéž postavu jménem a později příjmením. Než mi došlo, že se jedná o tutéž postavu, pomalu jsem začala panikařit, že mi něco z děje uniklo. Stejný problém jsem měla s postavou, která se například objevila pouze na začátku a poté až později. V tu chvíli jsem vůbec netušila, kam ji zařadit. Z toho důvodu nebylo čtení plynulé a často jsem byla nucena se od příběhu odtrhávat.


Naopak velmi se mi líbila hlavní postava, kterou jsme si sice nemohli dost dobře představit, neboť její popis byl velice fádní, ale potěšilo mě, že zločiny vyšetřoval novinář a autor tak ukázal tuto profesi ve zcela jiném světle. Z toho plyne hlavně fakt, že novinařina nemusí být jen nudné papírování.

I přes problém se jmény, který byl možná jen na mé straně, se jednalo o velmi návykové čtení a už teď vím, že si další pokračování ze série Grønland s názvem Ledový strach, který by měl vyjít ke konci března, nenechám ujít.

Knihu vřele doporučuji fanouškům severských thrillerů, kterým nevadí přílišná brutalita zločinů a s ním spojené vyšetřování. Kniha není určená pro slabé povahy, což plyne i ze samotného místa, kde se děj odehrává. Tamní drsná a nehostinná krajina si žádá nejvyšší stupeň otrlosti a v jistých případech i kapku bezohlednosti, jinak zde nemáte ani tu nejmenší šanci přežít.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž knihu Bez kůže vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 10. prosince 2018

RECENZE: Ráj mrtvých dětí | Roxann Hill

autor: Roxann Hill
překlad: Nora Nimrichtová
originální název: Wo die toten Kinder leben
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
edice: Vendeta
rok vydání: 2018
počet stran: 248
anotace


Moje zhodnocení:


Vyšetřovatelka Anna Steinbachová, která odešla z policie a je nyní na volné noze, spojí své síly s knězem Pavlem Wagnerem, aby objasnili důvod sebevražd členů ctihodných rodin. Anna má za sebou životní trauma, které ji ztrpčuje život a k církvi nemá zrovna vřelý vztah. Přesto nachází přátele a smysl své práce. Brzy na scénu vstoupí další ohavné zločiny a stopy vedou zpět k církvi. Jak může zneužívání dětí souviset se sebevraždami mladých lidí? 


Knihu Ráj mrtvých dětí vydal Dobrovský s.r.o. pod novou edicí nazvanou Vendeta. Na knihu mě nalákala především líbivá obálka a lákavá anotace.

Nejen pro mě, ale možná i pro vás bude překvapením, že knihu napsala autorka české národnosti. Roxann Hill se narodila v Brně, ale během Pražského jara odešla jako malá holčička se svými rodiči do Německa, kde vyrostla a dodnes žije. V současné době se věnuje psaní, ale mimo to i svým dvěma dětem a manželovi. Její série thrillerů o Steinbachové a Wagnerovi se stala v Německu velmi populární.

Spojení témat zločinu a církve mě odjakživa lákalo. Z toho důvodu jsem vůbec neváhala u nabídky ke zrecenzování této knihy.

Ústřední dvojice, která se věnuje vyšetřování, se tak trochu vymyká klasickému schématu vyšetřovatelů u detektivek. Jedním z vyšetřovatelů je totiž kněz, což je tak trochu neobvyklé. I to byl důvod, proč jsem se na knihu těšila. Žena s temnou minulostí, která odešla od policie, vyšetřuje ohavné zločiny spolu s knězem, který má také nějaký ten vroubek z minulosti. Nesourodější dvojici jsem si neuměla představit a těšila se na všechny možné situace, které se v příběhu mohly odehrát.


Autorčin styl psaní mě bohužel vůbec neoslovil. Napsala totiž velice povrchní příběh, který nezachází do žádných detailů, a to ať se týká postav či nejrůznějších popisů. Nejen, že si po celou dobu čtení nebudete umět představit, kde a kdy se příběh odehrává (dočtete se to pouze z anotace, která uvádí, že na podzim), z příběhu to nebude vůbec znát. Absentují zde jakékoliv popisy okolí, místa, podnebí. Možná se jednalo o autorčin záměr a chtěla nechat vše na fantazii čtenáře, ale mě osobně to takto bohužel nevyhovovalo. Když se čtenář nemá od čeho odpíchnout, nemůže si udělat ani žádnou představu. Kniha je sice tenká co do počtu stran, ale na úkor popisných scén. Postavy na tom nejsou bohužel o moc lépe. Ty jsou šedé, fádní, postrádající jakýkoliv charakterový rys. To, že je jeden z vyšetřovatelů kněz, čtenář pozná jen opakující se připomínkou o nošení jeho kolárku.

Děj se skládá z pouhých dialogů, z nichž některé se vyšetřování vůbec netýkají. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Anny, které není dán žádný prostor k vlastním myšlenkám a pocitům. O její minulosti se dozvíme jen kusé informace, které nám vůbec nepomohou, abychom si k její postavě vytvořili jakýkoliv vztah.

Celá kniha, respektive její příběh, je odfláknutý, šitý horkou jehlou a velmi, velmi povrchní. Chybí propracovanost postav, dějových linek, a nepochopila jsem, proč hlavní aktéři vyšetřují dva zcela odlišné a ničím nepropojené případy. Autorka se žádnému tématu nevěnovala do hloubky a z toho důvodu není dokončená ani žádná myšlenka. Všechna klišé, která vás v souvislosti s detektivkou či thrillerem napadnou, se v této knize i stanou. Nad přemíře nelogičností v chování hlavních postav, a to i těch záporných, jsem kroutila hlavou a ťukala si na čelo. Na čtenáře vše působí dost neuvěřitelně, a když nevěříte autorovi, je zde něco opravdu špatně. Děj postrádá jakékoliv napětí či jeho gradaci. Neustálé ohrožování hlavních hrdinů a s jakou grácií se vždy z každé nepříznivé situace dostali, bylo až úsměvné. Autorka mě svou knihou bohužel nepřesvědčila.

Celou dobu jsem přemýšlela, co bych na knize vyzdvihla, abych zmírnila všechna negativa, která jsem vytkla. Celkový námět a zápletka nebyly vůbec špatné. Nápad autorka měla, ale bohužel se jí nepovedl zpracovat do atraktivní a čtivé formy. Druhou hvězdičku dávám za sympatickou obálku.

Knížku bych doporučila nenáročným čtenářům, kterým nebude vadit přílišná nepropracovanost příběhu a jeho naivita, která je z něj znát. Na druhou stranu se nejedná o žádné oddechové čtení, sebevraždy dětí či jejich zneužívání jsou témata, kterému se někteří čtenáři vyhýbají.


✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Knihy Dobrovský, jenž Ráj mrtvých dětí vydal v edici Vendeta. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 3. prosince 2018

RECENZE: Stálo to za to | Miroslava Varáčková

autor: Miroslava Varáčková
překlad: Jan Hanzlík
originální název: Stálo to za to
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 231
anotace


Moje zhodnocení:


Bašku s Lívií spojuje nejsilnější pokrevní pouto. Jsou sestry, ale zdá se, že kromě rodičů nemají nic společného. Zatímco Lívii se vše daří a rodiče ji všemožně podporují, Baška zůstává na druhé koleji, a to nejen doma, ale i ve škole a mezi kamarády. Rodičům by se ráda zavděčila, ale ti jsou tak zaslepení, že se jí to nedaří. Svou jedinou naději na štěstí vidí v Jakubovi, který však skrývá tajemství. Co tíží Lívii, že se začíná pomalu uzavírat do sebe? Zvítězí u Bašky sobeckost nebo pocit zodpovědnosti? 


Stálo to za to je již čtvrtým autorčiným románem pro mládež, který vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #BOOKLAB.

Miroslava Varáčková je slovenská autorka, která žije v Trnavě, kde také vznikají její romány. Je vdaná a má dvě malé děti. Baví ji knihy, turistika, cestování, dobré filmy a rocková hudba. Píše romány pro mládež (young adult) a většina knih se řadí do žánru fantasy. Pod značkou #BOOKLAB vydalo nakladatelství Slovart ČR tyto romány: Hlavně to nikomu neříkej2017 (Len to nikomu nepovedz, 2015), Grafitové děvče2017 (Grafitové dievča, 2017), Drž mě, když padám, 2018 (Drž ma, keď padám, 2017) a Stálo to za to, 2018 (Stálo to za to, 2017).

Středoškolačka Baška bydlí společně s rodiči a s o rok starší sestrou Lívií, která se věnuje gymnastice na evropské úrovni a je tak pýchou celé rodiny. Na první pohled se jedná o harmonickou rodinu, jež drží při sobě a těší se z úspěchů talentované Lívie. Čtenář si však velice brzy všimne matčina podivného nadržování starší dceři, která je opečovávaná, za to Baška se jim hodí jen jako služka. Baška tuto nespravedlnost dlouho snáší bez jakýchkoliv řečí, ale je si vědoma, že ji rodina odstrčila na druhou kolej. Dlouho se snaží Lívii i matce zavděčit, ale nedaří se jí to. Potkává Jakuba, který jí není lhostejný a pomalu se mezi nimi začne rodit vztah, jenž je pro Bašku únikem od reality a vidinou šťastného života. Sled dalších událostí otevře Bašce oči a i přes nespravedlnost rodičů, s níž se potýká, se bude snažit zachránit, co se dá. S jedním však nepočítala...


Zpočátku jsem si myslela, že se děj bude točit výhradně okolo Bašky a Jakuba, ale to jsem se spletla. Začátek knihy totiž působí jako obyčejný dívčí román, v němž půjde o rodící se vztah mezi Baškou a Jakubem. Jsem ráda, že mě nakonec autorka překvapila, a to velmi mile. Tato kniha je převážně sondou do jedné, na první pohled obyčejné a idylické rodiny, která vám vyvrátí mýty o tom, že někdy zkrátka jen nestačí dostat od života dobré karty.

Autorka opět napsala skvělý dívčí román, nad kterým se chtě nechtě každý čtenář zamyslí. Rodin, které na své děti kladou vysoké nároky, je nespočet a tato kniha ukazuje, kam až to může zajít. Už od začátku jsem tušila, že konec nebude růžový, protože barva posledních stránek tomu skutečně neodpovídala. Představovala jsem si všechno možné, ale takovýto konec opravdu ne. Závěr mě šokoval a zůstala jsem zírat s otevřenou pusou dokořán. Žádná rodina si nezaslouží takový osud, jaké se dostalo zrovna této, ale velkou roli v neodvratitelné tragédii hrála právě zaslepenost. Rodiče často nevidí, co by měli, anebo na druhou stranu to vidět nechtějí či si to nechtějí přiznat. Baška zažívala krušné chvíle a já ji obdivovala za její neustálou toleranci a schopnost omlouvat druhé. Někdy jsem chtěla zatřást s jejími rameny a zařvat: "Prober se! Přestaň už ustupovat!", ale v hloubi duše jsem chápala její chování. Často mi ji bylo opravdu líto, protože rodiče si bohužel nevybíráme.

Z knih Miroslavy Varáčkové, které jsem měla možnost přečíst a zrecenzovat, tahle rozhodně vede, a to na plné čáře. Doporučuji ji spíše mladším čtenářům, ale myslím si, že zaujme i starší čtenáře. Nejedná se totiž o žádný tuctový příběh o lásce, ale v knize jde o něco víc. Co do počtu stran se jedná o tenčí knihu a děj je navíc ještě proložen SMS zprávami či zprávami z Messengeru, takže se čte velmi rychle a téměř sama. Stálo to za to.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

čtvrtek 29. listopadu 2018

RECENZE: Jana Eyrová | Charlotte Brontë

autor: Charlotte Brontë
překlad: Miroslav Kaftan
originální název: Jane Eyre
nakladatelství: Leda
edice: Démanty literatury
rok vydání: 2018
počet stran: 568
anotace


Moje zhodnocení:


Děj tohoto románu se odehrává ve viktoriánské Anglii v kopcovité yorkshirské krajině a vypráví romantický příběh mladé dívky, sirotka, kterou od útlého dětství vychovávala nemilující teta, k níž si nedokázala vytvořit žádný vztah. Zažila útrapy v sirotčinci, kde studovala a poté si našla místo vychovatelky na sídle v Thornfieldu, kde se zamilovala do pána domu Edwarda Rochestera. Osud jí nebyl vždy nakloněn, přesto si dokázala vybojovat své místo na slunci a stát se sebevědomou ženou.


Jana Eyrová je název jednoho z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších klasických románů Anglie, jaký kdy byl napsán. Své čtenáře si získává bezmála po dvě století a do budoucna věřím, že si získá ještě nespočet dalších čtenářů. Knihu napsala Charlotte Brontë a myslím, že je zbytečné tuto autorku více přibližovat. 

Zamyslila jsem se nad tím a položila si otázku: Jak je možné, že je tento román pořád tak oblíbený? Jana Eyrová byla poprvé publikována již v roce 1847 a tehdy se jednalo o moderní dílo, které nemělo v té době obdoby. Dnes může působit víceméně zastarale, neboť doba pokročila hodně kupředu, ale přesto si zanechala své kouzlo a atmosféru tehdejší doby. Viktoriánské období je u čtenářů jedno  z nejoblíbenějších vůbec, a není proto divu, že si Jana Eyrová získala srdce mnoha čtenářek.


Vypravěčkou příběhu není nikdo jiný než Jana Eyrová, chudá dívka, která přišla o oba rodiče. Po jejich smrti se jí ujal strýc, který ji měl velmi rád, bohužel zemřel příliš brzy. Na smrtelném loži mu paní Reedová, jeho manželka, slíbila, že se o Janu postará jako o vlastní. Paní Reedová chovala vůči Janě už od počátku zášť a nenávist, a proto bylo jejich soužití utrpením pro obě dvě. Když byla situace již neúnosná, poslala paní Reedová Janu do sirotčince, kde se jí mělo dostat patřičnému vzdělání. Jana poté popisuje svá léta v sirotčinci, kde panovala bída a hlad, ale Jana byla spokojená, neboť jí tam bylo lépe než u paní Reedové. Jana zde navázala první upřímné přátelství a byla oblíbená i mezi učitelkami. Po ukončení studií zde sama začala pracovat jako učitelka. Cítila však, že by chtěla v životě dokázat víc a tak si podala inzerát, v němž hledala místo vychovatelky. Tehdy však zasáhl osud a Jana přijala místo vychovatelky v Thorfieldu, velkém a tajemném sídle, které vlastnil Edward Rochester. S pánem domu navázala přátelství a brzy k němu začala chovat hlubší city, jenž byly opětovány. V lásce jim však stálo mnoho překážek, které oba museli překonat, než mohli být konečně spolu.

Kniha je celkem obsáhlá, neboť popisuje Janin život od útlého dětství až po dospělost, přesto jsem neměla pocit, že by byla, jak se říká, nekonečná. Je pravda, že mi její čtení trvalo poněkud déle, ale nebylo to vinou knihy, nýbrž nedostatkem mého času. Kapitoly jsou delší, často jsem však byla tak začtená, že jsem si jejich délku vůbec neuvědomovala. Už od prvních stránek mě kniha pohltila a prožívala jsem spolu s hlavní hrdinkou její útrapy a nespravedlnost, na níž často narážela. Postava Jany a její vypravěčské schopnosti se mi moc líbily, ač jsem s ní třeba často nesouhlasila, velmi jsem jí za její nesobeckost obdivovala. Další věc, kterou bych ráda vyzdvihla, je ta, že se hlavní postava často obracela na přímo svého čtenáře a hovořila k němu. 

Nikdy bych nevěřila, že budu tak silně prožívat pouto, které postupně vznikalo mezi Janou Eyrovou a panem Rochesterem. Na jejich rozhovory jsem se vždy velmi těšila a dvakrát se mi stalo, že mě dojaly k slzám. Pan Rochester sice nepůsobil jako idol dívčích srdcí, ale jakýmsi způsobem si mě získal a na konci mi ho bylo trochu i líto. Zpočátku působil dost povýšeně, ale v určitý moment se jako mávnutím kouzelného proutku změnil a stal se z něj citlivý člověk. Janu tak chápu a dokážu si představit, čím si získala jeho srdce.


Vyzdvihnout musím fakt, že kniha, ač se jedná o prvoplánovou romantiku, není plná klišé typických právě pro tento žánr, tedy aspoň z mého pohledu. Zvraty (a že jich je hned několik) jsou překvapivé a nečekané. Atmosféra té doby je popsaná velmi realisticky a já se do ní naplno vžila. Často jsem měla tísnivý pocit a pociťovala lehké mravenčení v zádech. Některé scény byly totiž tak poutavě a tajuplně popsány, až jsem se kolikrát bála. Starý dům, respektive jeho pán měl svá tajemství, která postupně odhaloval, protože je nemohl déle skrývat. 

Já za sebe mohu říct, že jsem nadšená a děkuji nakladatelství Leda, že mi umožnilo přečíst si tento krásný a dá se říci nesmrtelný román, v němž láska překoná všechny překážky. 

Pokud jste Janu Eyrovou ještě nečetli, vřele doporučuji, a to zejména ženám a dívkám, které mají velký předpoklad si tento román užít a vychutnat naplno. Jsem si jistá, že osloví i ty čtenářky, které klasická literární díla často nevyhledávají, neboť je velká pravděpodobnost, že Janě Eyrové (stejně jako já) podlehnou. 

Na závěr chci pochválit úžasnou obálku a celkové provedení knihy, jakož i překlad, který je dle mého názoru velmi povedený. Čeština je krásný a bohatý jazyk a mě bylo radostí jej číst. Rozhodně stojí za zvážení pořízení právě tohoto vydání, které bude jistě skvostem vaší osobní knihovny.


✰✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělý čtenářský zážitek mnohokrát děkuji nakladatelství Leda. Pokud vás kniha či její nové vydání zaujalo, zakoupit si je můžete přímo zde.
Continue Reading...

středa 28. listopadu 2018

RECENZE: Strážce nádrže | Zdeněk Svěrák

autor: Zdeněk Svěrák
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 96
anotace


Moje zhodnocení:


Humorná novela psaná formou dopisů, které Jiří Smrček, strážce nádrže, adresuje generálnímu řediteli povodí. V dopisech se zmiňuje nejen o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše a prozrazuje na sebe i věci, které jen tak někomu nesvěříme. Jeho úkolem je najít mezi obyvateli obce Horní Znělá svého nástupce. Zdá se, že žádný kandidát není dostatečně vhodný.


Nakladatelství Grada nedávno vydalo krátkou novelu Strážce nádrže, kterou napsal Zdeněk Svěrák, jehož není třeba českým čtenářům představovat. Ač velmi dobře znám jeho filmovou a divadelní tvorbu, s tou spisovatelskou se setkávám poprvé.

Vypravěčem příběhu je Jiří Smrček, sedmdesátiletý bývalý venkovský učitel, který je pověřen důležitým úkolem - má najít místo sebe nového strážce nádrže. Kniha je psaná formou dopisů, které Jiří Smrček adresuje generálnímu řediteli povodí a vůbec mu nevadí, že ani na jeden z jeho 23 dopisů ředitel neodpoví. Často se ve svých dopisech zmiňuje o stavu přehrady, ale kolikrát na sebe prozradí detaily (nejen) ze svého osobního života, které by obyčejný člověk jen tak někomu nesvěřil.


Zpočátku jsem nevěřila, že by mě novela o bezmála sto stranách mohla zaujmout či snad překvapit. S autorem jsem neměla žádné zkušenosti a po pravdě nevěděla, co přesně očekávat. Nakonec jsem byla nadšená. Zdeněk Svěrák je totiž skvělým vypravěčem, který dokázal na malém prostoru vytvořit laskavý, milý a úsměvný příběh s kapkou hořkosti, jenž ve mně vyvolal spoustu emocí. 

Vyprávění v sobě ukrývá několik vtipných scén, u nichž jsem se smála nahlas. Popisy kolonoskopie, scény s hlučným výtahem či obsluhu nahoře bez jen tak ze své paměti nevymažu. Autor si dokonce udělal legraci i sám ze sebe, a to s grácií sobě vlastní. S lechtivými scénami si poradil obstojně a kniha nepůsobí vůbec lacině. Závěr byl docela smutný s hořkou pachutí, ale naštěstí nedopadl způsobem, kterého jsem se nejvíc obávala. 

Pokud máte chuť na odpočinkovou jednohubku plnou laskavého humoru a krásné a bohaté češtiny, poohlédněte se po Strážci nádrže, který ve vás zaručeně vyvolá úsměv na tváři. 


✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové a nakladatelství Grada, kde si také Strážce nádrže můžete zakoupit.
Continue Reading...

neděle 25. listopadu 2018

RECENZE: Strach | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
originální název: Strach
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2016
počet stran: 272
anotace


Moje zhodnocení:


Jožo Karský se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, tedy do míst, kde prožil své dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Při zvlášť tuhých zimách a silných mrazech zde mizí děti, což na vlastní kůži zažila i rodina Karských. Hlavní hrdina bude muset spojit síly s bývalými kamarády a postavit se zlu čelem a zároveň se vyrovnat i se stíny z vlastní minulosti.

✽ 

Po Trhlině, kterou jsem četla v českém překladu loni, jsem se letos pustila do dalšího autorova počinu, který vydání Trhliny (recenze zde) předcházel. Trvalo mi rok, než jsem našla odvahu přečíst si Strach, z něhož jsem měla opravdový respekt.

Začátek knihy nás seznamuje s postavami, z nichž je hlavní postava rovněž vypravěčem celého příběhu. Prostřednictvím jeho myšlenek se ocitáme v jednom opuštěném bytě na ružomberském předměstí nacházejícího se v téměř prázdné bytovce, která umocňuje pocit osamělosti, s nímž se hlavní hrdina potýká. Matka mu zemřela před pár lety a otec, s nímž neměl dobrý vztah, už víc jak rok bydlí v domově důchodců. Z každého koutu tohoto místa i z každé buňky hlavního hrdiny čiší deprese a tíseň, která se začne pomalu vkrádat i do mysli čtenáře. 

Přiznám se, že žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah, což ve své podstatě vůbec nevadilo. Spíše naopak. Atmosféra byla i tak dost depresivní a ponurá a postava hlavního hrdiny vše jen podtrhla.


Třeskuté mrazy, nejhorší za posledních několik let, byly cítit z každé stránky a navozovaly správnou mrazivou atmosféru. Obdivuji autorův vypravěčský um, kterým dokáže vyvolat ve čtenáři strach, napětí a husí kůži. Na mě kniha působila přesně tak, jak měla, protože jsem se bála. Duchařina jak vyšitá. Strach jsem totiž začala číst v době, kdy u nás napadl sníh a večernímu čtení jsem se vyhýbala. Přesto jsem se každého šustnutí v bytě lekala i při denním světle a když se následující den při pozvolném oteplování uvolnila část sněhu ze střechy a s hlasitou ránou dopadla na okenní parapet, u kterého jsem seděla, tak tak jsem si nepustila do kalhot.   

Některé scény jsem předvídala (třeba tu s telefonátem v závěrečné třetině), ale jelikož se hororovým knihám i filmům vesměs vyhýbám, nenarušilo to mou četbu a nepřišla jsem o žádný čtenářský prožitek. Přesto ve mně bylo tím okamžikem zaseto semínko pochybností, které, jak se na konci ukázalo, mělo své opodstatnění.

Nejvíce jsem si užila (a přesně toto v hororech a mysteriózních thrillerech miluji) pátrání po podivných úkazech v různých archivech, dokumentech a s tím i související spojování různých šifer, které nás posunuly pravdě zase o kousek blíže. Závěrečnou třetinu jsem přečetla na jeden zátah a po celou dobu jsem pociťovala mravenčení v zádech. Konec byl dle mého názoru rychle useknutý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.

Mile mě překvapilo, že autor ve svém románu zmiňuje proslulou Djatlovovu výpravu na Ural z ledna roku 1959. Pokud netušíte, o co jde, rozhodně si o této záhadě zjistěte více.

Když však Strach srovnám s Trhlinou, tak Strach Trhlinu bohužel nepřekonal. Možná byla chyba, že jsem jako první četla Trhlinu a pak ji se Strachem srovnávala. Přesto si myslím, že se jedná o dvě samostatná díla, která by se neměla srovnávat, ač v nich jistou podobnost najít můžeme. 

Pokud si myslíte, že ve vás autor nedokáže vyvolat strach, zkuste si přečíst Strach a poté možná změníte názor. Knihu moc ráda doporučím  nejen fanouškům mysteriózna a hororů, ale také čtenářům, kteří tento žánr neupřednostňují, ale rádi by vyzkoušeli něco nového. Třeba si autora oblíbíte stejně jako já.


✰✰✰✰


Četli jste některou knihu od slovenského autora Jozefa Kariky? 
Vyhledáváte hororové či mysteriózní příběhy? 
Bojíte se rádi? 
Budu se těšit na vaše komentáře, které nenechám bez odpovědi.
Continue Reading...

čtvrtek 22. listopadu 2018

RECENZE: Chlapec v parku | A. J. Grayson

autor: A. J. Grayson
překlad: Roman Jakubčík
originální název: The Boy in the Park
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2018
počet stran: 360
anotace


Moje zhodnocení:


Dylan Aaronsen chodí pravidelně každou obědovou přestávku načerpat energii do nedalekého parku. Má své oblíbené místo a lavičku, na které sedává a pozoruje okolní dění. Místo mu pomáhá ve skládání básní, které mu pomáhají zapomenout na všední starosti. Každý den ve stejnou hodinu park navštěvuje také malý chlapec, který si hraje u nedalekého jezírka s klacíkem. Postupně si všímá, že s chlapcem není až tak úplně vše v pořádku, nevnímá a Dylan si všimne modřin, kterými jsou posety jeho paže. Když se jednoho dne chlapec v parku neukáže, začne jednat. To, co bylo zpočátku jen běžný zájem, se rázem změní v posedlost a Dylan se vydává na nebezpečnou cestu, která celý jeho dosavadní život obrátí vzhůru nohama...


Nakladatelství MOBA vydalo psychothriller Chlapec v parku, který vás na první pohled zaujme svou tajuplnou až strašidelnou obálkou. Zlákala mne jak obálka, tak i anotace, a do knížky jsem se s chutí pustila. Jak se mi nakonec tento psychothriller označovaný jako "TOP" líbil, se dozvíte níže v recenzi.

Hlavním hrdinou tohoto temného a zároveň smutného příběhu je Dylan Aaronsen, prodavač v obchodě se zdravou výživou, který každou obědovou přestávku chodí do místního parku čerpat energii, psát básně a pozorovat okolí. Den co den ve stejnou hodinu pozoruje v parku malého chlapce, který si chodí hrát k nedalekému jezírku. Jednoho dne na chlapcových pažích zpozoruje krev, což ho silně znepokojí. Když se však následující den chlapec neukáže, vyburcuje to Dylana k následujícím činům - nejdříve navštíví místní policejní oddělení a když zde nepochodí, rozhodne se po chlapci pátrat na vlastní pěst. Chlapec mu totiž u jezírka zanechal vzkaz...


Od Chlapce v parku jsem mnoho neočekávala. Hodnocení čtenářů na Databázi knih nebylo nijak vysoké, což mě, přiznám se, trochu zaskočilo, ale naštěstí se podle toho neřídím. A myslím, že jsem udělala dobře.

Nečekala jsem, že mě kniha tak pohltí, a to už od první stránky. O hlavním hrdinovi jsem si myslela, že je trochu podivín. S nikým se totiž nestýkal, kromě šéfa a zákazníků, kterým prodával pochybné potravinové doplňky. Každý pracovní den se však nemohl dočkat, až usedne na svou lavičku a spatří malého chlapce. Spolu s ní jsem se snažila přijít na to, kdo je onen malý chlapec a proč se jednoho dne u jezírka už neukáže. Ublížil mu někdo? V hlavě se vám bude rojit jedna otázka za druhou a budete napnutí, kterým směrem se bude příběh odehrávat.

Děj může na některého čtenáře působit dost rozvláčně. Autor totiž dává velký prostor Dylanovým myšlenkám a zároveň i popisům okolí, což mně osobně vůbec nevadilo a ani to mé čtení nijak nenarušovalo. Další věcí, jíž si brzy všimnete, je ta, že autor dost šetří s dialogy, které dostanou větší prostor až v druhé polovině knihy.

Kniha obsahuje pár pasáží, které mohou na čtenáře působit nevěrohodně. Já sama jsem si jich byla vědoma a čekala, jak se s nimi autor vypořádá. Vše do sebe zapadlo až po závěrečném rozuzlení, které bylo pro mě velmi překvapivé až šokující. Představovala jsem si leccos, ale zápletku jsem neodhalila a byla napnutá až do posledních stran. Autor svým závěrem předčil veškerá má očekávání.

Jedná se o velmi smutný příběh a myslím, že mnoho nevyzradím, když uvedu, že hlavním tématem knihy je násilí konané na dětech. Nemusíte se však bát žádných detailních popisů, autor spíše pracuje se čtenářovou představivostí. Je důležité poukázat, že násilí v rodině vždy ovlivní psychický vývoj dítěte a jeho následné utváření osobnosti a nikdy bychom před ním neměli zavírat oči. V závěru knihy a po přečtení celé básně mi bylo hodně úzko a přiznám se, že jsem uronila i nejednu slzu.

Pokud máte rádi temné psychothrillery se smutným pozadím a tíživou atmosférou a nevadí vám trochu rozvláčnější styl psaní, nešlápnete s touto knihou vedle.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde, a to v elektronické podobě.
Continue Reading...

středa 14. listopadu 2018

RECENZE: Kodex lovce stínů | Cassandra Clare, Joshua Lewis

autor: Cassandra Clare (p), Joshua Lewis
překlad: Alžběta Lexová
originální název: The Shadowhunter's Codex 
nakladatelství: Slovart
značka: #BOOKLAB
rok vydání: 2018
počet stran: 280
anotace


Moje zhodnocení:


Nejlepším přítelem každého mladého lovce stínů je Kodex lovce stínů, který byl publikován již ve 13. století. Válka s démony, která zdá se být nekonečná, může být velice stresující, a tak není divu, že člověk sem tam pozapomene jemné nuance démoních jazyků nebo tipy na co nejefektivnější zneškodnění raumů. S Kodexem budete připraveni na každou bezvýchodnou situaci.


Kodex lovce stínů je nezbytnou příručkou každého milovníka autorky Cassandry Clare a její série Temné lsti, kterou vydalo nakladatelství Slovart pod značkou #Booklab.

Jedná se o ilustrované vydání, které je nejen důležitou pomůckou pro lepší orientování se ve světě lovců stínů, ale také příručkou, jak překonat plno nástrah, které tě mohou potkat. Kodex tě naučí, jak zabíjet démony, chránit civily a také samozřejmě, jak jednat s různorodými obyvateli podsvěta - vlkodlaky, upíry a podobnými bytostmi, s nimiž tě setkání rozhodně nemine.


Kodex je rozdělen na úvod, který tě seznamuje se světem nefilim a po přečtení této kapitoly už budeš mít jasno v tom, kdo je lovec stínů, o jejich přísaze a jménech, která přijmou, když se z civilů stane lovec stínů. Po úvodu se Kodex dělí na osm částí, které jsou označené římskou číslicí. Seznámíš se tak se zbrojnicí a v ní obsaženými zbraněmi a s uměním boje, které zahrnuje především výcvik pro tvou hbitost a výdrž. V dalších kapitolách nazvaných jako Bestiář, který je rozdělený na tři části Démonologie, Podsvěťané a Andělé a lidé, se dozvíš mnoho informací o těch konkrétních rasách. Například, co jsou démoni zač, co chtějí v našem světě, jak skutečně vypadají, proč nás chtějí zničit, ale také jak je zabít či vyjmenování těch vyšších démonů. Podobné informace tě čekají u části nazvané Podsvěťané, stejně tak u části Andělé a lidé. VI. část s názvem Grimoár se velice důkladně věnuje magii a runám a dozvíš se mimo jiné stručný seznam nejčastěji užívaných run. Další část nazvaná "SED LEX, DURA LEX", tedy v překladu "Zákon je tvrdý, ale je to zákon" je velice důležitá, neboť se v ní seznámíš se Zákonem, kterým se musíš řídit a také se podle něj chovat. Závěrečná část se věnuje geografii, což ani nemusím blíže vysvětlovat. Kodex rovněž obsahuje dvě přílohy - Výňatky o dějinách nefilim a Deváté dohody.  

Každá kapitola je bohatě ilustrovaná černobílými kresbami, které hezky doplňují psaný text. Po krásných ilustracích mě zaujaly ručně vepsané poznámky hlavních hrdinů, tedy Clary, Simona a Jace, které srší sarkasmem. Některé části Kodexu jsou pojaty vtipně a zábavně, na konci některých kapitol jsou části věnující se námětům k diskuzi a cvičení, aneb, byli jste pozorní při čtení Kodexu? Jak už to tak bývá, některé kapitoly byly méně záživné, neřku-li nudné.

Co se týče mého sugestivního názoru, nejsem úplný příznivce takových dodatků, respektive ani příznivce tohoto žánru. Pro čtenáře, kterým sága Temné lsti nic neříká, je kniha prakticky zbytečná a nic vám nepřinese. Nemá totiž žádný jednolitý příběh, jen přináší ohromné množství informací o světě lovců stínů. Věřím však, že milovníci této série budou víc než nadšeni.

Pro fanoušky ságy Temné lsti se jedná o povinnost. Kniha vás navnadí na svět, který čtenáři Cassandry Clare tak milují a některé kapitoly vám osvěží třeba už zapomenuté detaily. Líbí se mi, že obálka je vyvedena ve stejném duchu jako předešlé dva díly a můžete si ji tak zařadit do své sbírky.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 12. listopadu 2018

RECENZE: Zničím tě a vezmu si, co je mé | Jane Lythell

autor: Jane Lythell
překlad: Zdík Dušek
originální název: The Lie of You
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2018
počet stran: 288
anotace


Moje zhodnocení:


Kathy na první pohled pro své okolí působí jako šťastná žena - má krásného chlapečka, milovaného manžela a úspěšnou práci. Heja, Kathyina podřízená, však ví o jejím životě více, přinejmenším o pár trhlinách, které narušují Kathyino manželství a zároveň o pochybách i obavě z pracovního neúspěchu, které ji často trápí. Heja chce něco, co má Kathy, a snaží se to získat za každou cenu. Jak rivalita dvou žen dopadne?

✽ 

Zničím tě a vezmu si, co je mé je název psychologického thrilleru pro ženy, který vydalo nakladatelství Metafora a napsala jej Jane Lythell.

Jane Lythell pracovala 15 let jako televizní producentka a editorka a později se stala zástupkyní ředitele Britského filmového institutu a vrchní výkonnou pracovnicí Britské akademie filmového a televizního umění. Poté pracovala na ministerstvu zahraničí a nakonec se rozhodla věnovat na plný úvazek psaní. Zničím tě a vezmu si, co je mé je autorčina prvotina, poté napsala další dva romány. Momentálně žije v anglickém Brightonu, miluje moře a je filmovou a fotbalovou fanynkou.

První věc, která vás na první pohled zaujme, je samotný název knihy, který dost napoví, o čem v příběhu půjde. Hlavními vypravěčkami jsou dvě ženy - Kathy, která přijala místo šéfredaktorky v jednom prestižním časopise o architektuře, a Heja, Kathyina podřízená, která práci redaktorky v Kathyině týmu nevyhledala náhodou. Hejiným objektem zájmu je Kathyin manžel, který je zároveň bývalým přítelem Heji. Kathy o ničem netuší, což Heja považuje za svoji výhodu. Začne intrikovat a pomalu ničit Kathyin navenek dokonalý život. Heja je ochotná použít všech dostupných prostředků a zbraní, aby dosáhla svého.


Autorka zvolila pro obě hlavní hrdinky ich formu, která čtenáři umožní nahlédnout do mysli oběma ženám a lépe se s nimi ztotožnit. Krůček po krůčku tak poznáváme životy obou žen, které nám je zprostředkovávají nahlédnutím do své minulosti. Čtenář tak zjišťuje pohnutky Heji, které ji vedou k činům, jejichž progrese se každým dalším jejím krokem stupňuje. Kam až dojde žena, aby dosáhla svého? Tato otázka napadne každého čtenáře a s každou další stránkou budete mít o Kathy větší a větší obavy.

Příběh začíná zpočátku idylicky. Postupem času se však mění ve spleť žárlivosti, lží a intrik, které velice pomalu vyplouvají na povrch a na nichž autorka v podstatě vystavěla celý svůj psychologický román. Záměrně neuvádím thriller, protože podle mého názoru se o thriller nejedná, což mi ve výsledku vůbec nevadilo. Kapitoly jsou krátké a neustále vás nutí číst dál. I když název vypoví hodně, zápletka není až tak přímočará, jak byste nejspíš čekali, což považuji za velké plus. Příběh vygraduje až k samému závěru, který je dost překvapivý a mrazivý, ale zároveň docela smutný. Autorka mě držela v neustálém napětí a druhou polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah, protože kniha byla prakticky neodložitelná.

Charaktery obou hrdinek jsou velmi dobře vykresleny, jakož i jejich životy a pozadí Londýna, na kterém se příběh odehrává. Líbilo se mi prostředí redakce časopisu a možnost nahlédnout do jejího chodu. Čtenář se i díky Kathyině nápadu a prosazení celoročního projektu o evropských památkách světového kulturního dědictví podívá do Portugalska a seznámí se s některými tamními kulturními památkami. Atmosféra míst byla výjimečná a ihned vás do oněch míst přenesla.

I když jsem původně očekávala zcela odlišný příběh, než který mi autorka připravila, jeho přečtení vůbec nelituji a moc ráda ho doporučím dalším čtenářům. Jen neočekávejte mrazivý thriller, jaký slibuje anotace, ale spíše psychologický román o rivalitě dvou žen, žárlivosti, lžích, intrikách a jednom muži, jehož situace je nezáviděníhodná.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit přímo zde.
Continue Reading...

sobota 10. listopadu 2018

RECENZE: Na okraji | Lina Bengtsdotter

autor: Lina Bengtsdotter
překlad: Lucie Podhorná
originální název: Annabelle
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2018
počet stran: 320
anotace


Moje zhodnocení:


V malém švédském městečku Gullspång vyvolá zmizení sedmnáctileté Annabelle velké pozdvižení. Místní ji popisují jako krásnou, chytrou a neobyčejnou mladou dívku a nemohou pochopit, co se jí mohlo stát. Charlie Lagerová s kolegou Andersem jsou povolání ze Stockholmu, aby pomohli zmizení objasnit. Místní jsou zděšení z toho, že by byl někdo z nich schopen Annabelle ublížit a připisují to spíše někomu, kdo jel náhodou kolem. Co když se však vrah skrývá mezi obyvateli? Charlie se vrací do míst svého dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Všichni zde mají co skrývat, ale to největší tajemství se ukrývá v blízkém jezeře.


Severský thriller Na okraji, který si vysloužil označení světového bestselleru, vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis a jedná se o první díl detektivní série, kterou napsala Lina Bengtsdotter, autorka titulovaná jako nová královna švédské krimi.

Lina Bengstdotter vyrůstala ve švédském městě Gullspång. Vyučuje švédštinu a psychologii. Napsala spoustu povídek, které ji vyšly v různých novinách a časopisech po celé Skandinávii. Žila ve Velké Británii a Itálii, nyní však žije blízko Stockholmu se svými třemi dětmi. Na okraji je její debutový román, který získal na prestižním švédském festivalu krimi CRIMETIME SPECSAVERS AWARD 2017 cenu za nejlepší debut.

Zmizení sedmnáctileté dívky Annabelle vyvolá v malém městečku, kde se všichni znají, velké pozdvižení. Dívka sice pochází z rodiny, která s okolím styky neudržovala, přesto právě ona se společnosti nevyhýbala a byla hodně oblíbená. Ve volném čase se věnovala četbě a navštěvovala také křesťanský kroužek. Vyšetřovatelka Charlie Lagerová spolu s kolegou Andresem však zjistí i stinnou stránku, kterou dívka měla. Často navštěvovala večírky, kde alkohol tekl proudem a říkalo se o ní, že je koketa. Navíc Annabellina matka dceru svým ochranitelským chováním dusila a neustále kontrolovala. Je možné, že zmizela kvůli tomu? Utekla nebo ji snad někdo unesl? Místní zahrnou stockholmské vyšetřovatele mnoha dotazy. Ublížil někdo Annabelle? A pokud ano, je to někdo od nás? Jsou naše děti v nebezpečí? Charlie je rozhodnutá zjistit, co se stalo Annabelle stůj co stůj. Mezi tím se však bude muset poprat se svou minulostí, která má kořeny právě v tomhle malém městečku.


Kniha spadá do detektivního žánru s prvky thrilleru, ale částečně je i společenským románem ukazujícím nelehký život místních obyvatel, kteří žijí v jednom zapadlém městečku na okraji společnosti.

Autorka velmi věrně nastínila pochmurnou atmosféru, jež na vás dýchne z každé stránky a z každého pokřiveného osudu některého z obyvatel, který do svého příběhu vložila. Na pouhých stři sta stranách tak máme možnost poznat hned několik postav zde žijících, jejichž charaktery jakýmsi způsobem utvářely těžké životní podmínky, kterým byly od narození vystaveny. To mělo pak za následek činy plynoucí právě ze složitého způsobu života.

Musím přiznat, že už dlouho jsem nečetla nic tak depresivního jako je tato kniha. Po dočtení na mě padl splín a nebylo mi nejlépe. Cítila jsem bezmoc a některých obyvatel mi bylo opravdu líto. Nevybrali si, kde budou žít, i když jistě měli možnost svou situaci změnit (například odejít do většího města studovat či se osamostatnit a odstěhovat), ale většina nic takového neudělala. Autorka tuto společnost, která je tzv. na okraji, vykreslila velmi dobře a uvěřitelně. To, že třináctileté děti holdují alkoholu a cigaretám, je pouhý čajíček oproti tomu, co vše se ve městečku dělo.

Myslím si, že kniha získala cenu za nejlepší debut právem, jakož i označení světový bestseller. Propracované postavy i děj jsou toho důkazem. Osobně bych asi vytkla některé vlastnosti hlavní hrdinky - vyšetřovatelky Charlie Lagerové, která je ukázkovým příkladem severských detektivů. Pošramocená minulost způsobila nemožnost navázat trvalý vztah a zálibu v popíjení alkoholu. Chápu, že tato práce s sebou nese určitá rizika a je potřeba se před ošklivými věcmi obrnit, ale pohled na opilou ženu není zrovna nejkrásnější. U mužských hrdinů to dokážu tolerovat, u ženských už bohužel méně.

Přesto vás příběh už od prvních stránek pohltí, obyvatelé městečka si vás podmaní a bude se vám od knihy těžko odcházet. Mě však vtáhla až druhá polovina, kterou jsem přečetla jedním dechem. Určitě vás překvapí propracovanost zápletky, na jejímž konci do sebe vše dokonale zapadne. Konec se mi líbil, autorka se vyhnula zbytečné překombinovanosti, která by se dala očekávat, a čtenáři přichystala uvěřitelný závěr. Myslím, že kniha lépe skončit nemohla.

Autorka má svou knihou Na okraji velmi dobře našlápnuto na skvělou detektivní sérii a já budu doufat, že se co nevidět dočkáme dalšího pokračování.

Pokud jste už dlouho nečetli žádnou severskou detektivku, která by vám vyrazila dech svou propracovaností a tíživou atmosférou, zaměřte se právě na tuto. Její koupě rozhodně nebudete litovat.


✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Na okraji můžete koupit.
Continue Reading...

úterý 6. listopadu 2018

RECENZE: Advokátova dcera | Anthony Franze

autor: Anthony Franze
překlad: Milan Lžička
originální název: The Advocate's Daughter
nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 2017
počet stran: 344
anotace


Moje zhodnocení:


Washingtonský právník Sean Serrat po letech odchází z úřadu generálního prokurátora, kde si vydobyl nejen skvělé jméno, ale i spoustu vynikajících přátel a konexí. Nyní jej čeká dobře placené místo v soukromé advokátní firmě. Navíc se brzy dozví, že byl vybrán mezi nejžhavější kandidáty na soudce Nejvyššího soudu, což je funkce, do níž ho má jmenovat sám americký prezident. Jenže v té době zmizí Seanova dcera, úspěšná studentka práv, která byla pověřena mimořádným úkolem, o němž neměl její otec ani tušení. Sean se za každou cenu snaží rozluštit dceřino tajemství, ale za cenu chyb a špatných rozhodnutí. Zaplete se nejen s brutálními drogovými dealery z ulice, ale také s vyděrači v bílých límečcích. Je vůbec možné se z této šlamastyky dostat?


Advokátova dcera mě při vydání trochu minula. Zaznamenala jsem ji pouze díky Mermaidce z Mermaidina čtecího koutku, která si ji koupila a já tak trochu doufala, že si knížku brzy přečte a zrecenzuje. Než se tak stalo, knížka se objevila ve výprodeji Knižního klubu za opravdu směšnou cenu, takže aniž bych si důkladně pročítala jiné recenze, prostě jsem si ji koupila. Později mi to nedalo a mrkla jsem se na hodnocení a kupodivu, kniha byla celkem chválená.

Anthony Franze, autor knihy, je uznávaným washingtonským právníkem a odborníkem na odvolací soudy. Zúčastnil se více než třiceti případů projednávaných Nejvyšším soudem USA, jeho výroky citovala přední periodika. Zároveň právo vyučuje na domácích i zahraničních institutech. Debutoval v roce 2012 The Last Justice, Advokátova dcera je jeho druhým titulem. V roce 2017 vydal prózu z právnického prostředí, nazvanou The Outsider.

Hlavním hrdinou příběhu je Sean Serrat, uznávaný právník, který je jedním z kandidátů na místo soudce Nejvyššího soudu. Obává se však malého vroubku z minulosti, který by mohl vyplout na povrch a jeho kariéru tak ohrozit. Když mu zmizí dcera, která byla úspěšnou studentkou práv, začíná po ní pátrat. Bohužel záhy je nalezena mrtvá a Sean se dozví, že byla pověřena mimořádným úkolem. Sean se bude snažit za každou cenu vyluštit dceřino tajemství a odhalit, proč musela zemřít. Zpočátku na to bude sám, ale brzy najde oporu ve své rodině. Bude za ním rodina stát i přes odhalení jeho minulosti, o které nic netuší?


Tento román, který je kombinací thrilleru i rodinného dramatu, vás rozhodně překvapí. Nenápadná obálka může velmi snadno uniknout vašemu oku, ale to by byla rozhodně škoda. Námět sice není nijak originální, ale samotné zpracování se autorovi vydařilo i přes pár obligátních klišé.

Děj vás už od počátku vtáhne a nepustí. Otřesná vražda úspěšné studentky práv a zároveň vzorné dcery vám nedá spát a budete chtít dopadnout jejího vraha společně s jejím otcem. Autor vás svým příběhem dokáže napnout, ale zároveň i dojmout. Smrt dítěte každého rodiče velmi zasáhne a není divu, že se mu zhroutí celý svět a život pro něj přestane mít smysl. Rodinu tato tragická událost buď rozdělí nebo naopak stmelí. Připravte se tak na nálož emocí, které jsou velmi silné a dokážou vás rozrušit. Autorovi se velmi dobře povedlo nastínit okamžiky, které přicházejí bezprostředně poté, kdy se rodina o tragické události dozví, ale i období následující, kdy přichází na řadu různé fáze truchlení.

Seanovo pátrání se rozbíhá mnoha směry, jeho chyby a špatná rozhodnutí jej mnohdy zavedou na scestí, ale naštěstí má oporu v manželce a starším synovi. Podezřelých přibývá a čtenář si tak nemůže být jist vůbec ničím. Na povrch vyplavou dávná a šokující tajemství, která vás rozhodně překvapí. Tempo příběhu je velmi rychlé a napětí by se dalo mnohdy krájet.

Právnické thrillery čtu ráda, ale někdy bývá problém "srozumitelnost", protože ne každý této problematice rozumí. Autor nás však do právnického prostředí zasvětí velmi zlehka a nenásilně, nemusíte se tak bát, že něčemu neporozumíte. Je vidět, že má autor odvolací právo v malíčku a z knihy je to opravdu znát.

K plnému počtu hodnocení však této knize něco chybělo. Příběh postrádal originálnost, protože nesčetněkrát omílaný námět, který znáte z béčkových akčních filmů, je zde patrný. Nechybí ani pár klišé, které jsou pro tyto náměty typické. Když však knize tyto drobné výtky odpustíte, čeká vás příjemný čtenářský zážitek.

Advokátova dcera vás svým příběhem nejen dojme, ale také vám ukáže, jak je důležitá soudržnost rodiny. K tomu přimíchejte notnou dávku napětí, která thrilleru rozhodně chybět nesmí, atraktivní právnické prostředí, které sice není pro každého, ale umí zaujmout, a máte velmi povedený příběh, na něž jen tak nezapomenete.


✰✰✰✰


Znáte Advokátovu dceru nebo jste ji dokonce četli?
Co na knihu říkáte?
Podělte se o svůj názor v komentáři, na všechny moc ráda odpovím 😊.

Continue Reading...

pondělí 5. listopadu 2018

RECENZE: Střípky ticha | Linda Castillo

autor: Linda Castillo
překlad: Lenka Faltejsková
originální název: Breaking Silence
nakladatelství: MOBA
rok vydání: 2016
počet stran: 312
anotace


Moje zhodnocení:


Jednoho dne zavolají Kate Burkholderovou, policejní náčelnici z Painters Millu, ke Slabaughovým, amišské rodině, s žádostí o pomoc. Kate objeví v nádrži na hnůj rodiče a strýce chlapce, který o pomoc zavolal. Nikoho se bohužel nepodaří zachránit a zpočátku vše vypadá jako nešťastná nehoda. Při pitvě je však zjištěno, že jedna z obětí utrpěla před smrtí úder do hlavy. Je zřejmé, že došlo k vraždě. Kate tento případ bere velmi vážně. Je jí líto sirotků, kteří rukou vraha přišli o své rodiče a strýce. Pouští se do pátrání a jelikož také vyrůstala v amišské rodině, případ se ji osobně dotýká.


Střípky ticha jsou třetím dílem čtenářsky oblíbené série s amiši, kterou napsala Linda Castillo. Předchozí dva díly Slib mlčení a Modlitba pro mlčení jsem před časem četla a velmi mě zaujaly.

Kate Burkholderová, policejní náčelnice z Painters Millu, má po dvouměsíční pauze další případ, který se zprvu jeví jako tragická nehoda. Malý chlapec zavolá o pomoc náčelnici, která ve stodole v jímce na hnůj objeví tři bezvládná těla - matku, otce a strýce chlapce. Bohužel už není ani jednomu pomoci a Kate si vyčítá, že se jí nepodařilo nikoho z nich zachránit. Ze čtyř dětí se rázem stanou sirotci. Kate je dětí líto a snaží se jim pomoct. Při pitvě je však zjištěno, že jedna z obětí utrpěla před smrtí úder do hlavy. Z tragické nehody se stává vražda. Kdo mohl chtít zabít rodiče a strýce nevinných dětí? Kate se rozhodne vraha vypátrat stůj co stůj.




Autorčiny knihy jsou u čtenářů velmi oblíbené a myslím, že jeden z důvodů budou právě nám ne tolik známí amišové, jejichž smyslem života je víra v Boha a prostý rodinný život bez zásahu moderní techniky. Mnozí si takový jednoduchý život neumí představit, na druhou stranu se mi líbí soudržnost rodiny a snaha přiblížit se přírodě. Není proto divu, že se stávají terčem těžce pochopitelné nenávisti, která je jednou dějovou linií v knize. Útoky, jenž jsou zprvu soustředěny pouze na hospodářská zvířata, se brzy zvrhnou v útoky na samotné amiše.

Autorka opět stvořila napínavý, šokujícími zvraty nabitý příběh, který má neuvěřitelně rychlé tempo. Zápletka je velmi dobře vystavěna a vede ke strhujícímu závěru, který bude pro mnohé čtenáře velkým překvapením. K tomu nemám co bych vytkla.

Některé čtenáře může trochu odrazovat Katina záliba v pití vodky, jíž se věnuje sama nebo společně s Johnem Tomasettim, přítelem, který jí s případy pomáhá. Oba spojuje podobně tragická minulost. Trochu mě šokovala jedna scéna, v níž se Kate dostaví na místo činu bezprostředně po té, kdy si hrdlem prolévali jednoho panáka vodky za druhým. Nikdo si však ničeho nevšimne a v pohodě se zkoumá místo činu. Být jednou z obětí, tak ve mně asi velkou důvěru nevyvolá opilá policejní náčelnice.

Další drobnou výtku mám k absentujícímu popisu okolí či krajiny. Obálka slibuje zasněženou krajinu a vyšetřování v mrazivém počasí, ale z příběhu toho není moc znát. Sem tam nějaká zmínka o počasí, která ve mně kdovíjakou představivost nevyvolala. Myslím, že je to celkem škoda. Autorka tím mohla navodit mrazivější atmosféru, jakou vynikají její případy.

I přes tyto malé výtky se mi Střípky ticha líbily o něco více než Modlitba za mlčení. Přesto stále vede Slib mlčení, který zatím nebyl dle mého názoru překonaný.

Knihu doporučuji milovníkům thrillerů, kterým nevadí větší míra brutality spáchaná na obětech, a dále těm čtenářům, kteří vyhledávají v knihách notnou dávku napětí a touží po překvapivém konci.


✰✰✰✰✰


Co si myslíte o této sérii? 
Četli jste některý díl (případně všechny) nebo se teprve chystáte? 
Budu se těšit na vaše komentáře.
Continue Reading...

neděle 28. října 2018

RECENZE: Anděl smrti | Richard Sklář

autor: Richard Sklář
nakladatelství: Grada
edice: Cosmopolis
rok vydání: 2015
počet stran: 400
anotace


Moje zhodnocení:


Opět se setkáváme s hlavní hrdinkou Robertou, přezdívanou Bo, která žije v Ostravě a pracuje zde jako realitní makléřka. Bo se po patnáctidenní dovolené na zotavenou vydává do Radvanic za prvním klientem, architektem Mojmírem Zastrčilíkem, který chce prodat svůj rozlehlý dům se zahradou. Tento podnikatel po roce 1989 pracoval ve Fondu národního majetku a jako městský investor zneužil své postavení k nezákonnému obohacení. V případu figuroval i europoslanec Bedřich Cihlář a bývalý státní úředník Antonín Střílka. Tyto tři zkorumpované muže zavraždí krutým způsobem mstitel, který vzal takto spravedlnost do svých rukou. Bo se svým společníkem Říďou se sériovému vrahovi připletou pod nohy a začnou pátrat na vlastní pěst. Opět mohou použít své zkušenosti z tajných misí v zahraničí, kde působili jako příslušníci elitní jednotky.



Kniha Anděl smrti volně navazuje na Vilu na Sadové. Obě knihy napsal ostravský autor Richard Sklář, ale teprve Anděl smrti byl vydán u nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis.

Richard Sklář se narodil 9.7.1968 v Bohumíně, dětství prožil v Orlové. Je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Působí jako spisovatel na volné noze. Jeho tvorba vychází z podrobné znalosti města Ostravy a jejího bezprostředního okolí. V Ostravě žije již přes dvacet let a za tu dobu poznal spoustu zajímavých lidí a partyzánských stezek, což se následně odráží v jeho literární tvorbě. Díky svým kontaktům a zkušenostem zná i zapadlá a zapomenutá zákoutí Ostravy a využívá je ve svých příbězích. 

I v této knize se opět setkáváme s hlavní hrdinkou Robertou, přáteli přezdívanou jednoduše Bo, která pracuje jako realitní makléřka. S jejím společníkem, zvaným Říďa, je pojí dlouholeté přátelství a zároveň stejná minulost, kdy oba pracovali pro ministerstvo vnitra jako příslušníci elitní jednotky. Tentokrát však  mají co do činění se sériovým vrahem, který je samozvaným mstitelem a vzal spravedlnost do svých rukou. Bo s Říďou se právě k jedné takové vraždě připletou a Bo se stane hlavní podezřelou.  Oba tak budou muset použít své bohaté zkušenosti z tajných misí a vypátrat sériového vraha dřív, než udeří znovu.




Pokud jste (stejně jako já) již četli předchozí autorovu knihu Vila na Sadové (minirecenzi si můžete přečíst zde), nepřekvapí vás autorův rozvláčný styl, který mě upřímně moc nesedl. Opět se setkáváme s detailními popisy jídla, pití, hygieny a ostatních běžných denních úkonů, které jsou zpočátku sympatické a působí lidštěji, ale časem vás začnou unavovat. Kniha je objemná nejen počtem stran, ale i svou velikostí a myslím, že by příběhu jen prospělo jej mírně seškrtat. 

Popis ostravských reálií jsem si užívala, neboť jsem rozená Ostravačka a většinu míst a ulic, kde se děj odehrává, znám. Je vidět, že autor tato místa moc dobře zná a popisy jsou autentické. Zároveň se mu povedlo vyzdvihnout ostravskou povahu, nejen co se týče slovníku a ostravských výrazů, ale i ostravského humoru. Obě ústřední postavy se skvěle doplňují a přiznám se, že jsem se při jejich slovních "přestřelkách" náramně bavila.

Děj je dostatečně napínavý už od prvních stránek, ale nebýt podrobných popisů, měl by větší grády. Navíc se zde setkáte s dost drastickými a krvavými scénami, které by pro některého čtenáře mohly být až příliš. Osobně mám dost načteno a považuji se za otrlou, ale některé scény nedělaly dobře ani mně. 

Pokud bych měla srovnat Vilu na Sadové a Anděla smrti, Vila na Sadové mi přišla o něco atraktivnější díky dějové lince odehrávající se v protektorátní Ostravě. Bohužel popisy u obou knih byly doslova ubíjející, na čtení jsem se tolik netěšila, jak jsem normálně zvyklá a dost mě to po pravdě mrzelo, protože jsem si byla jistá, že děj odehrávající se v Ostravě, si musím rozhodně užít. 

Závěr byl sice mírně překombinovaný, ale nic, co by se nedalo skousnout. Přesto jsem ráda, že už mám knihu za sebou. 

Knihu doporučím těm čtenářům, kterým nevadí podrobné popisy běžných denních a dá se říct jakýchkoliv úkonů, neštítí se krve a drastičtějších scén a chtějí poznat pravou ostravskou náturu. 


✰✰✰  


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Grada, kde si Anděla smrti můžete přímo koupit.
Continue Reading...