čtvrtek 31. října 2019

RECENZE: Dcery čarodějného vrchu | Mary Sharratt

autor: Mary Sharratt
překlad: Ina Leckie
originální název: Daughters of the Witching Hill (2010)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 416
anotace


Moje zhodnocení:


Elizabeth Southernsová, přezdívána také matka Demdike, v sobě objeví skrytou sílu – schopnost uzdravovat chromá zvířata či jen vlídným slovem zkrotit koně. Matka Demdike je velmi chudá a často se musí ona i její rodina (dcera se třemi dětmi) uchýlit k žebrotě. Když však zjistí, že je obdařená, cesta životem se hned zdá být snadnější – tu uzdraví nemocného člověka či zchromlou kravku a za odměnu dostane kus chleba či džbán piva. Tento dar se dědí z generace na generaci a už její děd byl vyhlášeným zaříkávačem koní. Je však na každém z nich, k jakým úmyslům chtějí své schopnosti užívat, zda k pomoci druhým či k odplatě a zda se jich nechtějí zříci. 


Když jsem se dozvěděla o novince nakladatelství Jota s názvem Dcery čarodějného vrchu od britské autorky Mary Sharratt, jež napsala knihu o čarodějnictví a čarodějnických procesech, neváhala jsem a o knihu k recenzi si zkusila napsat. Cca před půl rokem jsem četla výborné Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického popisující procesy s čarodějnicemi na českém, respektive moravském území, které mě navnadilo na toto téma, navíc jsem si ze zvědavosti chtěla přečíst o čarodějnických procesech odehrávajících se v jiné zemi.


Do této knihy jsem šla, dá se říct, s velkou neznámou. Bála jsem se, aby mi styl vyprávění sedl, protože historické knihy si pečlivě vybírám, a pokud mi nesedne styl psaní, většinou je i odkládám. Mé obavy byly naštěstí liché. Příběh mě vtáhl už od prvních stran, osudy staré Demdike, která se potýkala na tenké hranici mezi bílou a černou magií, její šilhavé dcery Lizy a vnučky Alizon, mě doslova uhranuly. 

Vypravěči knihy se střídají – nejprve máme možnost poznat Bess Southernsovou, které nikdo neřekne jinak než matka Demdike, jež po smrti manžela zůstala sama na odlehlém Malkin Toweru v Pendleském lese jen s dětmi. Čtenář sleduje každodenní boj této rodiny o přežití, snahu najít si v okolních statcích jakoukoliv práci a vydělat si aspoň na starý kus chleba. Ne vždy se to povede a nejednou se musí uchýlit k žebrání. Jednoho dne se však bába Demdike seznámí s tajemným našeptávačem, který bábě pomáhá se správnými zaříkadly a čarováním. 

Druhou polovinou čtenáře provází vnučka Alizon, která už jako pětiletá doprovází svou babičku na výpravy za pomocí druhým, sleduje uzdravování a přípravu léčivých bylinek. Už od mala se učí babiččiny praktiky s tím, že jednoho dne získá léčivou sílu a převezme řemeslo po babičce. S postupem věku však Alizon o tuto moc nestojí, nechce ji přijmout a vyhýbá se jí. Bohužel osud jí však do cesty staví mnoho překážek, z nichž jedna se jí i její rodině stane osudnou.

Autorka napsala velice poutavý historický román, jehož předností je vylíčení osudů tří generací jedné obyčejné a chudé rodiny a popisu jejich každodenního života a útrap spojených s chudobou a snahou přežít, který se odehrává na přelomu 16. a 17. století v Anglii. Král Jakub I. ihned poté, co nastoupí na trůn, začíná pronásledovat čarodějnice a sám sebe v tomto ohledu nazývá „odborníkem, neboť napíše rozsáhlé pojednání o čarodějnictví. Tento fakt se nejspíš stane osudným pro obyvatele Pendleského lesa, neboť v roce 1612 stanou místní čarodějnice před soudem, kde si vyslechnou konečný rozsudek. 


Závěrečný doslov autorky, ve kterém se mimo jiné dozvíte o tom, že čerpala ze skutečných historických událostí a skutečným postavám opět vdechla život, kdy zároveň vysvětluje drobné nesrovnalosti a změny některých jmen s informací, co ji k tomu vedlo, vaše pocity mnohonásobně umocní. 

Nečekejte však knihu ve stylu Kladiva na čarodějnice od Václava Kaplického, která byla mimochodem skvělá a jedna (dle mého názoru) z nejlepších četeb vůbec, nýbrž spíše historický román, v němž převládají popisy každodenního života obyčejných lidí té nejnižší sociální vrstvy s ukázkou tehdejší magie a zaříkávání, přičemž závěrečný proces s čarodějnicemi je pouhou třešinkou na dortu.


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

pondělí 28. října 2019

RECENZE: Ďáblovo dílo | Lotte Petri

autor: Lotte Petri
překlad: Jana Michalíková
originální název: Djævelens værk (2017)
nakladatelství: Kalibr
rok vydání: 2019
počet stran: 264
anotace


Moje zhodnocení:


Kvůli stavbě nové stanice kodaňského metra je nutno přesunout kosterní pozůstatky ze hřbitova Assistens na nové místo. Úkolem je pověřena Josefine Jespersenová, soudní antropoložka, která díky němu dostala výjimečnou příležitost získat pro svůj výzkum o zdravotním stavu obyvatelstva přístup k bohatému kosternímu materiálu. Projekt vyvolal u místních obyvatel vlnu odporu, neboť se domnívají, že klid zemřelých tím bude znesvěcen. Když brutálně zavraždí Josefininu kolegyni, archeoložku Ritu, která také na projektu pracovala, a poté i mladou dívku, vše nasvědčuje tomu, že se v okolí pohybuje psychopatický vrah. Policie má pocit, že má co dočinění se samotným ďáblem, a proto začne spolupracovat s exorcistou, který je přesvědčen o tom, že hřbitovní vykopávky otevřely bránu samotnému zlu. 


Tento slibně znějící thriller, který vydalo nakladatelství Kalibr, mě zaujal jak svou anotací, tak i obálkou. Měla jsem chuť na temný a snad i trochu hororový thriller z prostředí hřbitova a výzkumu kosterních pozůstatků. Zda kniha splnila mé očekávání, si můžete přečíst v recenzi níže.


Se začátkem knihy se ocitnete přímo uprostřed hřbitova Assistens, který je nutno přestěhovat, a to včetně kosterních pozůstatků kvůli výstavbě metra. Soudní antropoložka Josefine Jespersenová je spolu s kamarádkou Ritou, archeoložkou, pověřena vedením vykopávek, které jsou časově náročné a noční práce za nepříznivého počasí nejsou výjimkou. Když Josefine najde Ritu brutálně zavražděnou a uloženou do jednoho z vykopaných hrobů, rozjíždí se policejní vyšetřování, jehož vedením je pověřen policejní inspektor Alexander Damgaard, zvaný jednoduše Xander, který se pouští do velmi složitého případu.

Začátek knihy se autorce velmi vydařil. Hřbitov, vykopané hroby, kosti, do toho déšť a zima – nejen tyto kulisy vytváří samy o sobě tu správnou tajemnou atmosféru. K tomu je zapotřebí i značná dávka spisovatelského umu, kterou autorka prokázala. Když se na scéně objeví dívka vykazující známky posedlosti ďáblem a ani psycholožka si s ní neví rady, obrátí se na zkušeného exorcistu, který se pokusí o vymítání. Tyto scény se autorce rovněž vydařily, navodily temnou atmosféru, v méně otrlém čtenáři tak dokáží vyvolat náznak jakési hrůzy či obav, bohužel u mě toto vůbec nefungovalo, s čímž se běžně u podobných knih nesetkávám. Z toho tedy vyvozuji, že autorka popsat živě hororové či tajuplné scény sice umí, ale chybí jim to podstatné – navodit ve čtenáři pořádnou dávku strachu nebo obav z toho, co odkryjí následující strany. Myslím si, že se autorka připravila o to nejdůležitější, co dělá thriller thrillerem, protože samotný námět na poli tohoto žánru považuji za originální.

Postavy byly ucházející vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, přesto by bylo vhodné je více propracovat, zejména co se týče hlavních hrdinů a jejich psychologie. V tomto žánru zavedené klišé, že hlavní hrdinové skrývají nějaké hrůzné tajemství, které je odkryto postupně, zde působilo nenásilně a k celkovému námětu mi pasovalo.


Co se týče posledních padesáti stran, příběh bohužel neměl hlavu ani patu. Autorka splácala totální guláš a snaha čtenáře ohromit či šokovat se tak minula účinkem. Při zpětném ohlédnutí musel být pachatel jakýsi superhrdina ocitající se na několika místech zároveň, takže děj v závěru působil místy nelogicky a velmi nereálně. Konec knihy se autorce vůbec nepovedl, jako by ho ani nenapsala ona a celý, dobře našlápnutý děj tak v podstatě „zabil“. Námět přitom nebyl vůbec špatný, děj mě dokázal udržet v napětí a v očekávání, jak se v závěru vše vyvrbí a vyřeší. Přišlo však jen zklamání. Některé (dle mého názoru podstatné) skutečnosti nebyly dostatečně vyřešeny, v hlavě se mi vyrojila spousta otázek, na které jsem nedostala žádné odpovědi. Jelikož se jedná o první díl série, je možné, že se nějakých odpovědí dočkáme v dalších pokračováních, ale osobně o tom trochu pochybuji. 

Škoda, že autorka nevyužila potenciál, s nímž měla velmi dobře nakročeno. Těšila jsem se na thriller s hororovým nádechem, ale toho jsem se bohužel nedočkala.

Přesto bych knihu nezatracovala, neboť si dle mého názoru své čtenáře najde, jen je otázka, zda tito čtenáři autorce "zbaští" pokulhávající závěr. 


✰✰✰


Čtete rádi horory? Chystáte se i na tuto knihu?
Continue Reading...

středa 23. října 2019

RECENZE: V mysli vraha | Mike Omer

autor: Mike Omer
překlad: Milan Lžička
originální název: A Killer's Mind (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 344
anotace


Moje zhodnocení:


V Chicagu řádí vrah, jenž zabíjí ženy, které poté nabalzamuje a vystaví v pozicích, jako kdyby byly živé. Ne nadarmo se mu začne přezdívat Škrtící funebrák. K případu je přizvána forenzní psycholožka Zoe Bentleyová, která se snaží pochopit vrahovu motivaci a zabránit tak dalšímu vraždění. Pomáhá jí Tatum Gray, agent FBI, s nímž si zpočátku moc nesedne. Přesto jsou nuceni spolupracovat a vraha  včas vypátrat. Zoe během vyšetřování dostává anonymní zásilky s podezřelým obsahem, který jí připomene minulost, jež, zdá se, nespí...


Nakladatelství Cosmopolis vydalo první díl slibně znějící série se Zoe Bentleyovou, forenzní psycholožkou, v hlavní roli s názvem V mysli vraha britského autora Mikea Omera. Jak tento thriller hodnotím, se dočtete v recenzi níže.


Tento temný thriller se zvráceným pachatelem, jenž své oběti balzamuje a aranžuje do všedních póz, si vás podmaní od prvních stránek. Příběh sledujeme z pohledu hned několika osob včetně pachatele a jeho myšlenkových pochodů. Hlavní hrdinkou je horlivá a temperamentní forenzní psycholožka Zoe Bentleyová, která může na čtenáře zpočátku působit zvláštně, hlavně co se týče jejích rituálů ohledně jídla. Když se však na ni zaměříme z profesionálního hlediska, je uznávanou psycholožkou, která se snaží včas odhalit motivy pachatele, a to s pomocí jejich profilace. V případu jí pomáhá agent FBI Tatum Grey, který byl na tuto pozici po nepovedeném případu „odklizen“, a i když si zpočátku se Zoe Bentleyovou nesedne, po postupném zvykání v závěru vytvoří skvěle se doplňující dvojici, která pachatele odhalí těsně před dalším hrůzným činem, který se chystal spáchat. 

Hlavní postavy jsou skvěle napsané, ať už se jedná o jejich charakteristiku, která byla propracována lehce nad průměrem (i když podle mého skrývá ještě nějaké rezervy, které si autor nechá snad do dalších dílů) či co se týče popisných vlastností. Za zmínku stojí rozhodně i vedlejší postavy, konkrétně Tatumův dědeček Marvin, jehož postava se vymyká zaběhnutým standardům, které si pod pojmem „dědeček“ vybavíte. Předností jsou vtipné dialogy, kterým se upřímně zasmějete a nad nimiž se výtečně pobavíte. 

Minulost Zoe Bentleyové je zahalena rouškou tajemna. Čtenářům je zpočátku naznačena událost, která ji dříve ovlivnila a určila směr profese, na jejíž cestu se vydala. Kapitoly ze současnosti jsou prokládány minulostí, jejíž ústřední postavou je opět Zoe, tehdy však čtrnáctiletá, která se snažila vypátrat Maynardského vraha, jenž řádil v jejím rodném městečku a děsil tehdejší místní obyvatele a nebyl nikdy odsouzen. Přiznám se, že v jednu chvíli mě příběh vyprávěný v minulosti zajímal mnohem víc, než ten současný, čtrnáctiletá Zoe mi byla jaksi bližší a obdivovala jsem její urputnost a odvahu a snahu pátrání na vlastní pěst nevzdat. Škoda, že jej autor nepropracoval podrobněji a nešel více do hloubky, s chutí bych jej přečetla!


Současný případ dá zabrat nejen oběma hlavním hrdinům, ale i čtenáři, neboť vodítka k odhalení pachatele jsou zpočátku minimální. První polovina je tak spíše seznamovací, nejen s postavami, ale i se samotným příběhem, druhá pak přináší více akce, zvratů a odhalení. Konec byl na můj vkus možná příliš rychlý, očekávala bych podrobnější rozepsání, klidně o víc jak dvacet stran.

V mysli vraha nejspíš titul thriller roku nezíská, ale přesto si příběh získal mé sympatie, a to nejen pro jeho originalitu, co se týče zvrácenosti pachatele, ale zároveň mě nadchly obě hlavní postavy, s nimiž se moc ráda setkám i v dalším pokračování. 

Pokud vám tedy nevadí pachatelé se zvrácenými choutkami, brutální vraždy a scény, sáhněte po této knize, která vás dostane výhradně svou čtivostí a propracovaným dějem. 


✰✰✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu V mysli vraha můžete koupit.
Continue Reading...

sobota 19. října 2019

Knižní přírůstky: září 2019


Hezký večer milí čtenáři.

Dnes bych vám ráda představila knížky, které mi v knihovně přibily za měsíc září. Tentokrát jich není až tolik jako v minulých měsících, ale i přesto jde o slušnou hromádku 😁. Některé už mám přečtené i zrecenzované.

Sandie Jones - Matčina hra

První recenzní výtisk měsíce září a hned taková pecka! Přečteno za den a vřele doporučuji milovníkům psychothrillerů. Celou recenzi si můžete přečíst zde.


ON TĚ MILUJE: Adam zbožňuje Emily. Emily je přesvědčená, že Adam je perfektní muž, jakého nevěřila, že někdy potká.
ALE ONA TEBE NE: Ve stínu číhá soupeřka, žena, kterou s jejím milovaným spojuje hluboké pouto.
NIC JI NEZASTAVÍ: Emily si vybrala Adama, ale nevybrala si jeho matku Pammie. Neexistuje nic, co by matka neudělala pro svého syna. A Emily zjistí, kam až je Pammie schopná zajít, aby dosáhla svého. Aby Emily odešla navždy.


Michael Robotham - Vykrvácet

Další recenzní výtisk, tentokrát z nakladatelství MOBA. Od autora jsem před lety četla knihu Řekni lituji a byla skvělá. Rozhodla jsem si přečíst tuto sérii od začátku - první díl V podezření mám přečtený (minirecenzi chystám), druhý díl Amnézie mám nyní rozečtený.


Když se Sienna Hegartyová, problémová kamarádka dcery Joe O’Loughlina, objeví u dveří jeho domu v šoku, neschopná říct, co se stalo, a celá od krve, Joe si slíbí, že odhalí temná tajemství, která se její mysl rozhodla pohřbít. U Sienny doma policie objeví zásadní díl celé skládačky: mrtvolu jejího otce, bývalého policisty. Testy potvrdí, že krev, kterou na sobě Sienna má, patří panu Hegartymu. Dívka tvrdí, že si nic nepamatuje, ale vyšetřovatelé se soustředí právě na ni. O’Loughlin cítí, že se se Siennou děje ještě něco. Možná je to jen v její hlavě. Anebo je to skutečné. Někdo skutečný. Někdo schopný spáchat tu nejodpornější a nejpříšernější vraždu vůbec, někdo, kdo se nebude bát vraždit znovu…


Jaroslav V. Mareš - Přísně tajné skandály

Nová spolupráce s nakladatelstvím Epocha mi rozšířila obzory a jsem za ni velmi vděčná. K recenzi mi přišly hned tři krásné kousky, z nichž dvě už mám přečtené i zrecenzované (Přísně tajné skandály recenze zde).


Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale daleko těžší. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Proč celý svět zná Alžbětu Báthoryovou, zatímco její českou předchůdkyni nezná nikdo? Jak je možné, že zavražděného zbojníka, hrdinu románů 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak strašlivou historii skutečné předlohy hraběte Draculy ukrývá českokrumlovské podzemí? Na čem ztroskotal pokus českých fašistů předběhnout Hitlera a převzít u nás moc dřív, než se to podařilo v Německu? Proč se středobodem českého protinacistického odboje staly obložené chlebíčky? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.


Václav Králíček - Titanic: Nikdo nechtěl uvěřit

Další knížka z nakladatelství Epocha, kterou mám již přečtenou i zrecenzovanou (odkaz zde).


Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí, nacházejících se na palubě.
Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň se daří ve světle nově objevených faktů vyvrátit některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku.
Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci, ale i o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit to co následovalo po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn "ženy a děti první".


Viktorín Šulc - Panoptikum sexuálních vražd 3: Monstru podoben

Tahle série mě lákala už delší dobu a po předchozích dvou dílech jsem pokukovala stejně dlouho, takže když se mi naskytla možnost zrecenzovat tento třetí díl, neváhala jsem ani na chvilku.


Obludné vraždy diktované zvráceným pojetím sexuální touhy, deviantní uvažování pachatelů…
Třetí svazek ojedinělého a mimořádně rozsáhlého díla mapuje historii tuzemské vraždy v letech 1993 až 1999. A stejně jako první díl série, také druhý se dočkal velmi častého pětihvězdičkového maxima čtenářů-hodnotitelů i nadšených vzkazů:
„Musím číst. Pořád! Čtu dokonce i při čištění zubů. Manžel si ťuká rukou na čelo, jestli jsem se nezbláznila. Ale já tu knihu nedokážu odložit!“
„Skvělá kniha. Absolutně na dřeň. Autor je mistr v daném žánru… Každopádně budu třetí díl netrpělivě vyhlížet.“
„První dva svazky jsou výjimečným dílem. Jestli máte rádi detektivky, tak tohle je skutečné krimi ze života.“
A kam nás Panoptikum tentokrát zavede? Tak třeba k patricijské hrobce olšanského hřbitova. Na prázdninově opuštěné školní hřiště. Projdeme se po střeše severomoravského věžáku… Zaposloucháme se do ozvěny pachatelových kroků, ustrneme nad posledním výkřikem oběti… Seznámíme se s uvažováním kriminalistů na místě činu, s poznatky soudních lékařů, se zkušenostmi expertů zkoumajících vražednou mysl.
Dveře třetí ponuré panoptikální chodby se otevírají s přízračným skřípotem…
Odvážíte se vstoupit?


Nicole Ehrenbergerová, Lucie Ehrenbergerová - A Cup of Style: Motivační diář 2020

Nakladatelství Slovart pod labelem #BOOKLAB jako každý rok mi i tentokrát poslalo Motivační diář na rok 2020. Pokud rádi plánujete, neměl by vám tento pomocník sester Ehrenbergerových chybět.


Nový Motivační diář 2020 blogerek Lucie a Nicole z A Cup of Style je tu a je skvělý! Praktický pomocník, díky kterému si přehledně naplánuješ všechny své úkoly, povinnosti a schůzky, přináší tentokrát kromě osvědčených rad také praktické postupy a úkoly, které ti pomohou dosáhnout toho, co si opravdu přeješ. Najdeš v něm také místo na poznámky a „to do” listy.


Mike Omer - V mysli vraha

Thrillery miluji, takže tento jsem nemohla v žádném případě vynechat. Knihu mám již přečtenou a byla skvělá. Rozhodně doporučuji. Recenzi chystám.


Chicago. Tři ženy byly nalezeny uškrcené, nabalzamované a naaranžované v pózách, jako by byly živé. K případu je přizvána horlivá a sebevědomá forenzní psycholožka Zoe Bentleyová a podivínský speciální agent FBI Tatum Gray. Zoe se musí pokusit pochopit vrahovu motivaci, aby ho policie dokázala najít dřív, než zemřou další ženy. Během vyšetřování sama dostává podezřelé anonymní zásilky. Nikomu o nich neřekne, jejich obsah ale odkazuje k příšerným zločinům z minulosti. Z lovce se stává kořist a z minulosti děsivá přítomnost...


Sarah Flint - Sběratel trofejí

Výhra od Terezky, alias Mrs. Jungové. Ještě jednou moc děkuji a doufám, že se k ní co nejdříve dostanu. Maminčina mazánka, tedy předchozí díl této série, jsem četla už před časem, a i když jsem si z něj na zadek nesedla, ráda zkusím i pokračování.


Pozoruje a vyčkává... A počítá. Každý z nich uchovává ve formaldehydu, aby se uchoval. Každý prst znamená jednu oběť, mučenou a zabitou. Srdce vyřízlá z hrudi a místo nich vložený symbol konkrétní zrady. A každý týden přibude nová trofej. V jeho očích se všechny oběti provinily a musely zaplatit. Jedno však všechny oběti spojuje. Přijde Charlotte na to, co to je?


J. S. Monroe - Nepamatuji si své jméno


Nová spolupráce s nakladatelstvím Metafora mi přinesla tuto knížku, na kterou jsem velmi zvědavá. Anotace vypadá slibně.


„Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuju,” opakuje si stále dokola mladá žena, hledící z okna jedoucího vlaku. Míří do malé vesnice ve Whiltshire – lístek na vlak a adresu našla v kapse kabátu. Jsou to jediné věci, kterých se může držet. Po příletu do Londýna se nedokázala rozpomenout na své jméno, ani jak přišla o kabelku. Muž za přepážkou ztrát a nálezů jí doporučil jet domů, protože ve známém prostředí krátkodobá ztráta paměti většinou rychle odezní…
Pozdě večer dorazí na místo a zazvoní u malého domku s doškovou střechou. „Já tady bydlím, tohle je můj dům,” sdělí Tonymu a Lauře, kteří jí otevřou. Mladí manželé ji pozvou dovnitř, ale oba shodně tvrdí, že jim dům patří, a navíc ji ani jeden z nich nezná. Jenže ona se u nich doma překvapivě dobře orientuje.
Tony a Laura jsou velmi ochotní a chtějí jí pomoct, ale zároveň nevědí, co si o ní mají myslet. Dívka, která si nevzpomíná na své jméno, ale dobře vnímá jejich znepokojené pohledy. Jediné, co ví naprosto jistě, je, že přinejmenším jeden člověk tu všem chladnokrevně lže.
Nepamatuji si své jméno je skvělý psychologický thriller plný nečekaných zvratů. Autor dovedně střídá úhel pohledu, nabízí perspektivu hlavních protagonistů i dalších zúčastněných a tím přesvědčivě prokresluje postavy a zhušťuje napětí. Thriller o tom, že paměť může klamat. A o tom, že sbírka mořských koníčků zdaleka nemusí být nevinná záliba.


A jaké knihy jste si v září pořídili vy?

Continue Reading...

středa 16. října 2019

RECENZE: Titanic: Nikdo nechtěl uvěřit | Václav Králíček

autor: Václav Králíček
nakladatelství: Epocha
rok vydání: 2019
vydání: druhé 
počet stran: 400
anotace


Moje zhodnocení:


O Titanicu, nejslavnějším, nejluxusnějším a té doby největším zaoceánském parníku třídy Olympic patřícímu společnosti White Star Line, slyšel jistě každý. Osudná mu byla nedělní noc ze 14. na a 15. dubna 1912, kdy na své panenské plavbě narazil do ledovce. Následná chybná rozhodnutí zpečetila nejen osud Titanicu, ale také dvou třetin lidí nacházejících se na jeho palubě. 
Autor ve svém druhém, revidovaném vydání, vyvrací mýty a fakta neustále se opakující v souvislosti s potopením Titanicu. Zaměřuje se především nejen na samotnou tragédii, která Titanic postihla, ale seznámí nás podrobně s příčinami, které stály za jeho potopením.


Nakladatelství Epocha vydalo letos druhé, revidované vydání knihy Titanic, a to na popud autora Václava Králíčka, neboť od uplynutí prvního vydání (vydaného v roce 2012 k příležitosti stého výročí od potopení Titanicu) uběhlo již několik let a za tu dobu se podařily některé omyly přivést na pravou míru, jak na začátku knihy uvádí sám autor.

Autor se ve své monografii velice detailně věnuje největšímu a nejluxusnějšímu zaoceánskému parníku té doby, a to od prvního vyplutí kýlu na vodu až po tragédii, která stála za jeho předčasným koncem. Kniha vás rovněž seznámí se vznikem společnosti White Star Line a její krátkou historií, s lidmi, kteří stáli v jejím čele, s loděnicí Harland & Wolff, jež existuje dodnes, ale především s jejím hlavním konstruktérem a později i výkonným ředitelem Thomasem Andrewsem, navrhovatelem tří tehdy největších lodí (Titanic, Olympic a Britannic), který se spolu s Josephem Brucem Ismayem, ředitelem společnosti White Star Line, nacházel na palubě Titanicu.


Autor vás prostřednictvím této knihy (obsahující velmi mnoho černobílých fotografií, ať už samotné lodi, jejích plánů, vnitřku lodi či významných osob, jež skvěle doplňují text), provede vnějšími i vnitřními palubami RMS Titanic (přívlastek RMS pochází ze slovních spojení Royal Mail Ship - královská poštovní loď), seznámí vás s lidmi, kteří stáli za chodem Titanicu, ať už byli vidět (lodní hospodář), či byli vidět méně (důstojníci v čele s kapitánem), nebo vidět nebyli vůbec (strojníci, elektrikáři, topiči). Autor vás rovněž skvěle uvede do tehdejších reálií, dozvíte se tak například o platech námořníků, pracovní době, sociálním dělení společnosti, závodech o rychlejší lodě aj. Autor se rovněž nemohl ubránit srovnáním s jinými loděmi, přečtete si tak o různých zajímavostech odkazujících na další lodě stejné či podobné kategorie. Zvláštní kapitolu autor věnuje samotnému nárazu, okolnostem, které mu předcházely, i chybným rozhodnutím, které mu následovaly. Nechybí ani pohled na tehdejší vyšetřování či snadné označení viníka. Autor uvádí vše na pravou míru a prezentuje své vlastní závěry. V závěrečných kapitolách autor nastiňuje zajímavou skladbu přeživších, kteří cestující měli větší šanci na záchranu, identifikaci mrtvých či informace, jak zemřeli lidé nacházející se na palubě Titanicu.

Tato publikace je velice obsáhlá a podrobná, musím však vyzdvihnout její chronologické řazení, díky němuž se v dané problematice budete velice dobře orientovat a nehrozí, že byste se v textu ztráceli. Dalším významným plusem je autorova schopnost podat text velmi čtivou formou, která si vás brzy podmaní a těžko se vám bude od knihy odcházet. První stránky s několika tragickými osudy cestujících vás navnadí na další kapitoly, které vás úzce seznámí s danou problematikou, a to tak, abyste si mohli vytvořit vlastní obrázek nad tehdejšími souvislostmi. Nebyla to totiž jen chybná rozhodnutí kapitána či důstojníků plavících se na palubě Titanicu bezprostředně po nárazu, nýbrž snaha vyhovět tehdejším zastaralým lodním zákonům, které neměly nic společného s loděmi velikosti Titanicu (viz např. problematika nedostatečného množství záchranných člunů). Částečný podíl viny mají na zkáze Titanicu rovněž úsporná opatření, která se tehdy netýkala pouze Titanicu, ale i jeho sesterských lodí.


Kniha  je velmi působivá a udělá na vás velký dojem. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli na palubě Titanicu vedle ostatních cestujících i vy, prožijete s nimi poslední minuty a budete zpovzdálí sledovat jeho zkázu.

Pokud vás zajímají lodě, lodní průmysl nebo se prostě chcete dozvědět o nejslavnějším zaoceánském parníku, rozhodně sáhněte po monografii Titanic Václava Králíčka. Nebudete zklamaní.


✰✰✰✰✰


Chystáte se na tuto knihu nebo už ji máte přečtenou?
Ráda si přečtu vaše názory v komentářích.
Continue Reading...

sobota 12. října 2019

RECENZE: Matčina hra | Sandie Jones

autor: Sandie Jones
překlad: Michaela Martinová
originální název: The Other Woman (2018)
nakladatelství: Grada
značka: Cosmopolis
rok vydání: 2019
počet stran: 352
anotace


Moje zhodnocení:

Když Emily potká Adama, myslí si, že potkala muže svých snů. Oba se velmi milují a zdá se, že jejich vztahu nic nebrání. Emilino setkání s budoucí tchyní Pammie ji však vyvrátí z omylu. Pammie je tvrdá soupeřka a svého milovaného syna jen tak někomu nedá. Kam až je schopná zajít, aby svého syna ochránila? 


Když jsem poprvé spatřila obálku knihy Matčina hra anglické autorky Sandie Jones, řekla jsem si, že tuhle knihu musím prostě mít. Díky skvělému nakladatelství Cosmopolis a především Báře se mi přání splnilo a nyní vám na ni mohu sdělit svůj názor. 

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou celého příběhu je Emily, která se na jedné firemní akci seznámí s pohledným Adamem. I když Emily po předchozí špatné zkušenosti nehledá vážný vztah, oba si velmi rychle padnou do noty a zdá se, že jejich lásce nic nebrání. To však ještě netuší, kdo se postaví mezi ně. První setkání s Pammie, Adamovou matkou a Emilyinou budoucí potenciální tchyní, je trochu rozpačité a i když si Emily všimne prvních podivných náznaků v jejím chování, nebere to vůbec v potaz. Brzy však zjistí, že Pammie se svého milovaného syna jen tak nevzdá. Nenápadné intriky přejdou v otevřenou válku a když Emily zjistí, že Adamova bývalá přítelkyně zemřela za podivných okolností, začne spřádat plán, jak se Pammie definitivně zbavit. Nebude to však vůbec jednoduché, protože Pammie je velice silným soupeřem.


Námět této knihy není nijak zvlášť originální, boje mezi tchyní a snachou se objevily v nejednom knižním či filmovém zpracování (ihned se mi vybaví například film Příšerná tchyně), přesto se autorce povedlo napsat působivý psychothriller s postupně budovanou mrazivou atmosférou, která nabere nečekaný směr a závěr vám doslova vyrazí dech!

Zpočátku jsem se obávala, zda je Emily schopna, jakožto jediná vypravěčka celého příběhu, utáhnout veškerý děj jen na svých bedrech a předčasně tak jednotvárným vyprávěním neunudit čtenáře. Autorce se povedlo nemožné a díky tomu má můj obdiv. Hned od prvních stránek příběh šlape přesně tak, jak má. Vztah Emily a Adama sledujeme od prvního setkání, přes jejich rychlé a vzájemné okouzlení, do doby, než se Emily seznámí s Adamovou matkou. Děj samozřejmě pokračuje i nadále.

Postava Emily nijak nepřekvapí - v jednu chvíli jí budete fandit a hned vzápětí ji budete toužit pořádně proplesknout, aby se vzpamatovala. Občas jsem nechápala, proč se komplikovaného vztahu raději nevzdala, ušetřila by si spoustu problémů, na druhou stranu lze pochopit, že nechtěla nechat Pammie vyhrát a dopřát jí tak pocit vítězství. Pammie, jakožto záporná postava, je vykreslena velmi dobře, takovou tchyni by si nepřál nikdo, navíc, když Emily zjistí, že Adamova bývalá přítelkyně zemřela za podezřelých okolností. Adam mi nijak moc sympatický nebyl, chlap, kterého zaslepuje láska k matce a vždy dá přednost jí před vlastní přítelkyní, mi nikdy neimponoval. V knize vystupují ještě další postavy - Pippa, nejlepší kamarádka Emily, která stojí na její straně a ráda poradí, gay Seb, kamarád, který je Emily oporou, a nesmím opomenout ani na Jamese, Adamova bratra, který bude mít v knize také svou neméně důležitou roli a pořádně zamíchá kartami.


Indiciemi, kterými by vás autorka mohla navést na správné odhalení překvapivého konce, vůbec nešetřila, což mi došlo až v samotném závěru a se zpětným ohlédnutím. Drobné detaily vám nemusí sedět a můžete nad nimi trochu přemýšlet. Přesto mohou uniknout a určitě i uniknou nejednomu pozornému čtenáři.

Tuto knihu jsem přečetla za jeden jediný den, což o mnohém svědčí. Příběh je čtivý od prvních stránek až do těch posledních. Milovníci psychothrillerů si zde opravdu přijdou na své. Doporučuji!


✰✰✰✰✰ 


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Srncové z nakladatelství Cosmopolis, kde si také knihu Matčina hra můžete koupit.
Continue Reading...

úterý 8. října 2019

RECENZE: Nora hledá vraha | Flynn Berry

autor: Flynn Berry
překlad: Dana Konvičková
originální název: Under the Harrow (2016)
nakladatelství: Jota
rok vydání: 2019
počet stran: 286
anotace


Moje zhodnocení:


Nora přijíždí na venkov navštívit svou sestru Rachel s tím, že u ní stráví víkend. Nora čeká sestru na nádraží, ale ta se neukáže. Před Racheliným domem cítí, že je něco jinak. Uvnitř domu nejprve objeví mrtvého psa, který byl věrným hlídačem a hlavně ochráncem, chvíli poté i brutálně zavražděnou Rachel. Po příjezdu policie se rozjíždí vyšetřování, které směřuje k dávné minulosti Rachel, která byla ve svých sedmnácti letech fyzicky napadena mužem, jenž nebyl nikdy dopaden. Městečko, ve kterém Rachel bydlela, je ospalé a zdá se, že ani vyšetřování se nikam neposouvá. Nora se tedy pustí do vlastního vyšetřování, v němž se snaží vypátrat sestřina vraha vlastními prostředky a možnostmi. Vypadá to, že vrahem mohl být kdokoliv.


Když nakladatelství Jota nabídlo knihu Nora hledá vraha americké autorky Flynn Berry k recenzi, zvědavost mi nedala a o recenzní výtisk jsem si napsala. Přiznám se, že obálka mě nijak nezaujala, ale anotace mě na přečtení nalákala. Trochu mě zaskočilo celkem nízké hodnocení na knižních databázích, ale rozhodla jsem se, že se jím nenechám ovlivnit a udělám si vlastní názor. Jak se mi kniha nakonec líbila a zda ji mohu doporučit, se dočtete v recenzi níže. 


Hlavní hrdinkou je, jak vypovídá i název knihy, Nora, sestra zavražděné Rachel, která svůj příběh vypráví čtenáři prostřednictvím první osoby. Její vyprávění je často proloženo úvahami a vzpomínkami na Rachel, které přichází z nenadání, což mi vždy způsobovalo menší dezorientování v příběhu. Tento styl vyprávění mi tedy vůbec nesedl a nezvykla jsem si na něj ani později. Prolínání přítomnosti a minulosti se totiž často překrývalo a autorka čtenáři nijak nepomohla, když mezi nimi souvisle přecházela. Nejednou jsem si uvědomila, že netuším, o čem vlastně čtu, neboť Nořiny myšlenky byly celkem nevyzpytatelné.

Nijak blíže mě neoslovila ani postava Nory hledající vraha své sestry. Její postupné přijímání sestřiny smrti a vyrovnávání se s ní bylo však napsáno věrohodně a celková psychologie její postavy byla propracovaná velmi dobře. 

Příběh to nebyl špatný, jen mě bohužel neoslovil styl psaní. Jak je v anotaci uvedeno, že děj se odehrává v ospalém městečku, přesně tak mi připadal podaný i celý příběh. Plynul na můj vkus a na to, že se mělo jednat o detektivku či thriller, příliš pomalu a poklidně bez větších příběhových zvratů. Vyšetřování bylo mdlé a policie se při vyšetřování Racheliny vraždy nijak nepřetrhla, což bylo nejspíš záměrem a mělo právě Noru postrčit k vlastnímu pátrání. Na něj šla tedy systematicky, vcelku i logicky, ale nakonec se sama ocitla v hledáčku policie. 


Druhou polovinu zvládla autorka podat lépe, konečně bylo z příběhu cítit nějaké napětí a touha poznat vraha Rachel. Přesto se v závěru žádné šokující odhalení nekonalo, odkrytí vraha postrádalo náznak jakýchkoliv emocí, které by prostoupily skrze čtenáře. Ve svém závěru bylo vrahovo odhalení nemastné a neslané a konec podivně useknutý. Na to, co všechno tomu předcházelo, bylo v závěru vše nějak podezřele rychle vyřešeno. 

Přesto v závěru knihu doporučím, a to zejména čtenářům, kterým nevadí poklidnější tempo vyprávění a libují si v důkladné psychologii postav.


✰✰✰


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Lucii Horské z nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.
Continue Reading...

středa 2. října 2019

RECENZE: Přísně tajné skandály | Jaroslav V. Mareš

autor: Jaroslav V. Mareš
nakladatelství: Epocha
rok vydání: 2019
počet stran: 360
anotace


Moje zhodnocení:


Chcete poodhalit skandály, které otřásly českou historií, ale s velkou pravděpodobností jste o nich nikdy neslyšeli? Víte o tom, že i Čechy mají svoji Alžbětu Báthoryovou? Je možné, aby zavražděného zbojníka 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak se Ferdinand II. vyrovnal s následky, které ho stihly poté, co se tajně oženil s neurozenou ženou? Je fér svést vinu na mrtvé, kteří se nemohou bránit? Kam zmizely ostatky, resp. mozek Bedřicha Smetany? Nejen tyto, ale i další skandály odhalíte s pomocí známého českého reportéra a publicisty Jaroslava V. Mareše, který se snaží najít odpovědi na ty nejpalčivější otázky. Obstojí?


Nová spolupráce s nakladatelstvím Epocha přinesla zároveň s novými možnostmi i rozšíření mých obzorů. První kniha, kterou jsem s notnou dávkou zvědavosti otevřela, byla Přísně tajné skandály. Přečtenou jsem ji měla za dva dny, což o něčem svědčí. Jak ji nakonec hodnotím? To se dozvíte v recenzi níže.

Úvodem autor nastiňuje, co jej k sepsání knihy vedlo, takže se například dozvíte, že knize z velké části pomohla náhoda. Současně zodpovídá jednu mou zvídavou otázku, proč Největší záhady kriminalistiky vyšly pod záštitou jiného nakladatelství než Přísně tajné skandály? V tomto případě byl důvod celkem prostý. Ale to jsem teď trošku odbočila. Nyní se vraťme k samotné recenzi.


Autor velmi čtivým stylem přiblížil čtenářům 14 šokujících skandálů, přičemž se u třináctého z nich rozepisuje o původu nešťastné třináctky a krátce zabrousí i do její historie. Dozvíte se také, proč skandálů nebylo ze symbolického hlediska pouze 13, jak to měl autor původně v plánu.

Prostřednictvím této knihy nás autor zavede do různých období českých dějin a hned prvním skandálem s názvem Karlštejnská bestie si vás jistojistě získá. 

Jak už to tak bývá, některé skandály byly hodně zajímavé, některé mě příliš nezaujaly. S chutí jsem si přečetla již zmíněnou Karlštejnskou bestii, která vraždila mladé ženy, doslova zírala u kapitoly s názvem Mrtví se bránit nemohou, která popisuje explozi benzinových výparů v rafinerii v Kralupech nad Vltavou, jež odkrývá liknavost při dodržování bezpečnosti práce a celkově snahu vše ututlat typickou pro éru komunismu. Kapitola Poslední rána Bedřicha Smetany věnující se ostatkům Bedřicha Smetany skýtala až detektivní nádech, přičemž konečné odhalení přišlo až v samém závěru, a to díky shlédnutí jedné fotografie. Poutavá byla rovněž kapitola Vilná fena a císařská milost o Ferdinandu II., synovi římskoněmeckého císaře, českého a uherského krále Ferdinanda I. a Anny Jagellonské.

Mou plnou pozornost si bohužel nezískala kapitola o Nikolu Šuhajovi, Harrym Jelínkovi a Když se estébáci postříleli s policajty. V žádném případě netvrdím, že by snad byly tyto kapitoly špatně zpracovány, nebo že by se jim snad autor důkladně nevěnoval, jen mi nebyly svým tématem příliš blízké. 

O žádném ze skandálů jsem nikdy neslyšela, je tedy vidět, že byly dobře ututlány nebo jsem se nevěnovala správnému období historie. Jsem ráda, že jsem se díky nakladatelství Epocha k této knize dostala a dozvěděla se spoustu nových a zajímavých informací podložených fakty, které pro své čtenáře autor mnohdy s velkým úsilím získal.


Kniha obsahuje spoustu rozhovorů s různě dotčenými svědky, vzpomínky, záznamy ze spisů, úryvky novinových článků apod. Obrázky jsou pouze černobílé a mnohdy ne příliš dobře čitelné, na druhou stranu jsem ráda, že kniha vůbec obrázky obsahuje. Bez nich by to nebylo ono.

Musím vyzdvihnout i obálku, která vystihuje přesně to, čemu se kniha věnuje. Autor nás vpouští za neoznačené dveře, které na první pohled skrývají nějaká tajemství. 

Pokud vás tedy zajímají záhady české historie a skandály s ní spojené, neváhejte a po knize se rozhodně podívejte. Autor vyvinul velké úsilí, aby kniha ve své konečné podobě vznikla, a jelikož se jedná celkem o 14 různorodých témat, věnoval jim veškerý svůj čas, který dle mého názoru rozhodně nebyl promarněný. 


✰✰✰✰


Chystáte se na Přísně tajné skandály? 
Continue Reading...