RECENZE: Mrtvé město | Camilla Sten

autor: Camilla Sten

překlad: Adriana Kubrychtová
originální název: Staden (2019)
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
rok vydání: 2020
počet stran: 416
anotace

Moje zhodnocení:

Mrtvé město Camilly Sten mě zaujalo už při vydání. Po příbězích, ve kterých hraje hlavní roli záhada, doslova prahnu. Nemohla jsem si tedy nechat uniknout ani tuto novinku od nakladatelství Metafora, která mi byla zaslána k recenzi.

Hlavní vypravěčkou je Alice, producentka, která si brzy uskuteční svůj sen. Chystá se natočit dokumentární film o Silvertjärnu, městečku ve Švédsku, v němž v padesátých letech zmizelo beze stopy téměř 900 jeho obyvatel. Alici tahle záhada vždycky fascinovala, nejspíš i proto, že v městečku vyrostla její babička, která zde ztratila všechny příbuzné. Nyní se Alice vydává do městečka se skupinou přátel, aby zjistili a zaznamenali, co se tehdy stalo. Když přijedou, zjišťují, že nejsou v Silvertjärnu tak docela sami...

Příběh začíná mrazivým prologem odehrávajícím se na konci 50. let, kdy dva policisté přijíždějí k ohlášené události ve městečku Silvertjärn. Nejen, že nepotkají jediného jeho obyvatele, ale na náměstí objeví něco strašného. Poté se ozve pláč dítěte. 

Autorce se podařilo již od prvních stránek navodit tu správnou atmosféru, která k těmto typům příběhů nevyhnutelně patří. Nepříjemné mrazení v zádech, napjaté očekávání, co přinesou další stránky a k tomu i scény, které vás mají vyděsit. 

Mrtvé město není jen názvem knihy, ale především projektu, který má producentku Alici uvést do světa dokumentaristiky a filmu. Jen s malým rozpočtem se snaží o nemožné. Přesto je odhodlaná jít si za svým snem, a to takříkajíc přes mrtvoly. V partě se nachází Alicina kamarádka Tone, která něco skrývá, spolužačka ze studií Emmy, s níž má Alice nevyřízené účty, kamarád a sponzor Max a Emmyin přítel Robert. Na prozkoumání městečka a natáčení mají pouhých šest dní. Zdá se to jako krátká doba, ale odehraje se v ní neskutečně mnoho událostí a zvratů.

Autorka si skvěle pohrála s charaktery postav. I přesto, že děj vypráví Alice, budete s napětím sledovat, co s postavami udělá město duchů, jakým Silvertjärn beze sporu je. Městečko zamrzlo v padesátých letech, lidé své domovy opustili ve spěchu, mnohdy s hrnkem uvařené kávy na stole či při rozdělané práci. Jako by se zde zastavil čas. Už ten pocit, že nevíte, co se zde odehrálo, že všichni najednou zmizeli, nahání husí kůži. Se stejnými pocity se vyrovnávají i postavy, do jejichž mysli se vkrádají obavy, zda jsou v městečku skutečně sami. Budou je provázet stíny ve tmě, smích na videu, hlasy ve vysílačce a ještě mnohem víc. Nakonec zmizí jeden člen party.

Celou dobu jsem přemýšlela, co za zmizením obyvatel vězí. Když jsem se však dozvěděla, že konec je postaven na reálném základě a rozuzlení je logické, tím více můj mozek vyvíjel další a další teorie. A přesně tím reálným základem, na němž je vybudován závěr, si mě autorka získala. Navíc děj provází dopisy z minulosti adresované Alicině babičce či pohledy do minulosti. Zlehka, ale za to nevyhnutelně do sebe různé střípky s blížícím se koncem pomalu zapadají a vy odkrýváte jedno velké tajemství, které stálo za zmizením téměř 900 obyvatel jednoho malého, do té doby nevýznamného, městečka, které kdysi prosperovalo důlní činností.

Pokud máte chuť na vynikající thriller, kterému nechybí hororová atmosféra a pořádná dávka napětí, zaměřte se na Mrtvé město, u něhož vám zaručuji, že jej přečtete jedním dechem.

✰✰✰✰✰

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Martině Havlové z nakladatelství Grada, kde si také knihu Mrtvé město, pokud vás zaujala, můžete koupit.

Continue Reading...

RECENZE: Kříďák | C. J. Tudor

autor: C. J. Tudor
překlad: Jana Kunová
originální název: The Chalk Man (2018)
nakladatelství: Kalibr
rok vydání: 2018
počet stran: 319
anotace

Moje zhodnocení:

Jednoho letního dne roku 1986 se dvanáctiletý Eddie připlete do nehody na lunaparku, která mu změní život. Tehdy se poprvé za dost děsivých okolností setká s panem Halloranem, učitelem, kterého všichni pro jeho vzhled nazývají pan Křída. Ten Eddiemu a jeho dětské partě také vnukne nápad - začnou si zanechávat vzkazy pomocí křídových kreseb. Jednalo se o skvělou zábavu, ale jen do doby, než je křídoví panáčci dovedli k mrtvému tělu rozřezanému na kousky. Tahle událost je nesmazatelně ovlivnila a promítla se jim do jejich nočních můr. O třicet let později najdou ve svých schránkách záhadnou obálku, která obsahuje panáčka a kus křídy. Minulost se vrací a strašáci z dětských let mohou zabíjet i dnes. 

✽

Kříďák, debut roku 2018, neunikl snad žádnému čtenáři. Kniha označovaná jako bestseller mnohé odradila, ale v podstatě zaznamenala velký čtenářský úspěch. Já se jí dlouze vyhýbala, ale jelikož jsou mysteriózní thrillery mým šálkem kávy, byla jsem ráda, že jsem se do ní nakonec pustila.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Minulost nás zavádí do roku 1986, tedy do doby, kdy jedna nešťastná událost rozpoutala sled dalších neodvratitelných událostí. V malém městečku Andenbury má snad každý svá tajemství. Pocit, že vás někdo neustále sleduje, se vystupňuje od té děsivé nehody na pouti, které byl dvanáctiletý Eddie svědkem. Od toho dne se jeho život změnil, poznamenal ho, stejně tak i ostatní obyvatele v městečku. Jedna děsivá událost střídá další až dojde k té nejděsivější. Malí, křídou nakreslení panáčci dovedou partu dětí k hrůznému nálezu, který se následně promítne do jejich dalšího života. O třicet let později, v roce 2016, dostává Eddie záhadný dopis s ještě záhadnějším obsahem. Ten mu však připomene jeho minulost. Navíc se mu ozve dávný kamarád z dětství, s nímž přerušil styky, který mu řekne, že ví, kdo tehdy zabil ono děvče rozřezané na kousky. Kolotoč událostí nabírá jistý směr a dávná tajemství pomalu vyplouvají na povrch.

Styl, jakým autorka vystavěla tento příběh, hodnotím jako velmi vhodně zvolený. Čtenáři totiž zpočátku odhalí velmi málo. Nejedná se tak o klasické vyšetřování vraždy, jaké známe z detektivních příběhů, v nichž se nejprve odehraje vražda a teprve poté probíhá pátrání. Tento tah autorky, jakož i střídání časových rovin, které zvolila, považuji za skvělý, neboť ve čtenáři vzbuzuje mnohem větší zvědavost a touhu přijít všem věcem na kloub, i když čtenář ještě vůbec netuší, co se vlastně odehrálo. Drobné střípky se sice odkrývají pozvolně, ale o to více vás příběh k sobě pomalu připoutává.

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem je Eddie, který vše vypráví ze svého pohledu - z pohledu dítěte a o 30 let později i z pohledu dospělého. Autorka se dokázala velmi dobře vcítit do duše malého dvanáctiletého kluka a velmi věrně popisuje pocity a prožitky, které s ním cloumají. V příběhu se promítnou i chlapcovy noční můry, které jsou popsané velmi realisticky a dokážou otřást s vaším vnímáním reality. Pomalu se dozvídáte o jeho malých tajemstvích, ale také o tajemstvích ostatních obyvatel. Největší vliv má na Eddieho pan Křída, učitel s pochybnou pověstí, s nímž se malý Eddie skamarádí, ale i Eddie sám svými neuváženými rozhodnutími ovlivní některé události, které jeho přičiněním dospějí do tragického konce. Některým by se dalo lehce zabránit, ale Eddie se rozhodne mlčet. Některá tajemství by totiž měla zůstat navždy pohřbená.

Události z minulosti, před kterými nelze utéct, Eddieho nakonec dostihnou a on se jim bude muset postavit čelem. Závěrečné rozuzlení, ač se zprvu jevilo velmi jasně, bylo překvapivé a na konci se dočkáte odpovědí na některé otázky. Přesto zůstaly některé nezodpovězené. A závěrečná pointa? Wow! Velmi morbidní a nečekaná! Předchozí střípky vás k ní sice mohly dovést, ale já jsem netušila nic až do samého konce. Skvělé!

Kříďák mě velmi a nad veškerá očekávání pohltil, převrátil můj život naruby, protože nešlo přestat číst, překvapil, nadchl, a na to, že se jedná o debut, musím autorce vyseknout poklonu. Její další knihu si rozhodně ujít nenechám a už teď se na ni třesu.

Knihu doporučuji milovníkům napětí, mysteriózna a dávných tajemství, kterým nevadí jejich pomalé odkrývání a zároveň by chtěli objevit něco, co nebylo nikdo nalezeno.

✰✰✰✰✰

Jak jste na tom vy s bestsellery? Čtete je rádi nebo se jim naopak vyhýbáte?
Kříďáka jste obešli obloukem nebo přečetli hned po vydání?
Řadíte se k odpůrcům či nadšencům?

Budu se těšit na vaše komentáře.

Continue Reading...

MINIRECENZE: Sklenice srdíček | Až mi zítra budeš chybět

Hezký večer milí čtenáři.

Vítám vás u další série minirecenzí, které jsem si pro vás připravila. Tentokrát se jedná o dvě knihy - Sklenice srdíček od Jennifer Hillier a Až mi zítra budeš chybět od Heineho Bakkeida, které jsem četla ve čtečce.

Sklenice srdíček | Jennifer Hillier

Stručná anotace:
Když jednoho dne zmizí oblíbená studentka Angela Wongová, nikdo si nedokáže představit, že by s jejím zmizením mohla mít něco společného její nejlepší kamarádka Georgina Shawová. Rozhodně to nenapadlo ani kamaráda obou dívek Kaisera Brodyho. O čtrnáct let později jsou nalezeny Angeliny ostatky a z její vraždy je usvědčen Calvin James, který poté zavraždil ještě nejméně další tři ženy. Mezitím se z Kaisera Brodyho stal detektiv, který odhalí krutou pravdu. Geo kdysi s Calvinem Jamesem chodila a celých čtrnáct let věděla, co se Angele stalo. Je odsouzena a odpykává si pětiletý trest. Calvin je odsouzen na doživotí, ale předtím uprchne a skrývá se. Brzy se začnou na stejném místě, kde byla nalezena Angela, objevovat další mrtvoly a Kaiser Brody dostane tento případ na starosti. Ví Geo, kde se Calvin skrývá a proč znovu zabíjí?

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Novinku autorky jsem měla v hledáčku od chvíle, co jsem zahlédla obálku, která mě nějakým způsobem přitahovala. Předchozí autorčina kniha Řezník se mi hodně líbila a rozhodla jsem se, že si přečtu i Sklenici srdíček.

Stručné zhodnocení:

Autorka střídá dva pohledy. Nejprve se čtenář seznámí s Geo, která je právě odsouzena na pět let k odpykání trestu. Čtenář sleduje její pobyt ve vězení a pomalu odkrývá pravdu. Zhruba uprostřed příběhu uvidíme případ z jiné strany - očima Kaisera Brodyho, kdysi kamaráda Angely i Georginy, nyní detektiva, který je povolán k nálezu ženské oběti, u níž je nalezeno i malé dítě. Způsob zohavení ženy až nápadně připomíná vraždy Calvina Jamese, ale dětská oběť k němu nesedí. Pátrání odhalí příbuzenský vztah mezi mrtvou ženou a dítětem a určí směr vyšetřování. Poslední třetinu knihy opět sledujeme očima Georginy, jejíž životní příběh se střídavě odvíjí v současnosti a v minulosti, která nám pomalu odkrývá pravdu, co se tehdy Angele stalo. 

Tato autorčina kniha mě bohužel zklamala. Jednu chvíli jsem příběh s nadšením hltala a nemohla se odtrhnout, abych se vzápětí kousala nudou. Mnohdy jsem věděla, co na nás autorka v následujících stránkách chystá, zvratů bylo opravdu minimálně, tedy aspoň těch, které bych nečekala. Konec byl velmi překombinovaný a neuvěřitelný. Celkový námět mi přišel hodně přitažený za vlasy a nevěřím, že by se takhle mohl odehrát i ve skutečnosti.

✰✰✰

Až mi zítra budeš chybět | Heine T. Bakkeid

Stručná anotace:
Thorkild Aske býval elitní policejní důstojník, jehož doménou byly výslechy podezřelých ve vlastních řadách. Po jedné chybě, která stála život mladou ženu, je odsouzen a ve věznici si odpyká dvouletý trest. Po propuštění má pocit, že jej kromě trýznivých vzpomínek nečeká nic dobrého. Když ho kontaktují lidé, kteří by ho měli spíše nenávidět, aby jim pomohl nalézt jejich nezvěstného syna, váhá, ale nakonec žádost o pomoc přijímá. Odjíždí na odlehlý ostrov a uprostřed drsné severské přírody a uzavřené komunity se musí srovnat nejen sám ze sebou, ale obstát proti vrahovi, který se neštítí ničeho.

Proč tato kniha a okolnosti vedoucí k jejímu přečtení:

Po knize jsem sáhla  na doporučení Zdenky Medvědí z Medvědí oázy a jsem moc ráda, že jsem knihu neodkládala dlouho a ihned se do ní pustila.

Stručné zhodnocení:

Hlavní hrdina, Thorkild Aske, je ztroskotanec, který se dopustil chyby, při níž zemřela jeho láska Frei. Bere spoustu léků, aby vůbec mohl fungovat a pravidelně navštěvuje psychiatra. Co se týče hlavního hrdiny, jedná se o typický obraz hrdiny, kterým vynikají autoři severských detektivek. Čtenář zpočátku mnoho netuší, vše se odkrývá  postupně, a to i nahlédnutím do minulosti, která vedla k příčině Thorkildova neštěstí. Nahlédnutí do minulosti mě zpočátku spíše rušilo, i když jsem toužila vědět, co se tehdy stalo. Thorkildovo pátrání na ostrově a majáku bylo skvěle napsané. Líbilo se mi, jak mělo všechno nádech mysteriózna, až jsem se při čtení v noci bála. Podivné vidiny, nález ženského těla, které poté do moře odtáhne jakýsi potápěč, rozmluvy s mrtvou ženou, seance s Merethe, do toho všudypřítomné severské počasí, bičující vítr, sníh a mráz, daly společně dohromady opravdu skvělé až téměř poetické dílo, které jsem si náramně vychutnala. I když se jedná o detektivku, je psána trochu jinak, než je čtenář zvyklý, ale tím se mi právě líbila. Když zmizí dva hlavní vyšetřovatelé, kteří měli připlout na ostrov pro Thorkilda, který je zpravil o nálezu ženské mrtvoly, ač pátral po muži, je s jejich zmizením spojován právě Thorkild, který bude muset odhalit pravdu, aby očistil své jméno. Povede se mu vyzrát nad protivníkem, který se nebojí ničeho? Pachatel mi byl skrytý až do samého závěru, kdy jsem začala mít jisté podezření, které se následně potvrdilo. Rozuzlení leccos vysvětlilo, i když mi bylo některých věcí líto. Tajně jsem si přála, aby nebyly příliš skutečné. Menší výtku mám k úryvkům v anglickém jazyce, které mi přišly zbytečné a jelikož anglický jazyk příliš neovládám, spoustu větám jsem nerozuměla. A jelikož nejsem ten typ, který by si ihned ve slovníku slovíčka překládal, tak mi možná některé věci unikly.

✰✰✰✰✰

Četli jste některou z knih?

Co na ni říkáte?

Continue Reading...

RECENZE: Strach | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Robert Pilch
originální název: Strach
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2016
počet stran: 272
anotace

Moje zhodnocení:

Jožo Karský se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, tedy do míst, kde prožil své dětství, na které nemá hezké vzpomínky. Při zvlášť tuhých zimách a silných mrazech zde mizí děti, což na vlastní kůži zažila i rodina Karských. Hlavní hrdina bude muset spojit síly s bývalými kamarády a postavit se zlu čelem a zároveň se vyrovnat i se stíny z vlastní minulosti.

✽ 

Po Trhlině, kterou jsem četla v českém překladu loni, jsem se letos pustila do dalšího autorova počinu, který vydání Trhliny (recenze zde) předcházel. Trvalo mi rok, než jsem našla odvahu přečíst si Strach, z něhož jsem měla opravdový respekt.

Začátek knihy nás seznamuje s postavami, z nichž je hlavní postava rovněž vypravěčem celého příběhu. Prostřednictvím jeho myšlenek se ocitáme v jednom opuštěném bytě na ružomberském předměstí nacházejícího se v téměř prázdné bytovce, která umocňuje pocit osamělosti, s nímž se hlavní hrdina potýká. Matka mu zemřela před pár lety a otec, s nímž neměl dobrý vztah, už víc jak rok bydlí v domově důchodců. Z každého koutu tohoto místa i z každé buňky hlavního hrdiny čiší deprese a tíseň, která se začne pomalu vkrádat i do mysli čtenáře. 

Přiznám se, že žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah, což ve své podstatě vůbec nevadilo. Spíše naopak. Atmosféra byla i tak dost depresivní a ponurá a postava hlavního hrdiny vše jen podtrhla.

Třeskuté mrazy, nejhorší za posledních několik let, byly cítit z každé stránky a navozovaly správnou mrazivou atmosféru. Obdivuji autorův vypravěčský um, kterým dokáže vyvolat ve čtenáři strach, napětí a husí kůži. Na mě kniha působila přesně tak, jak měla, protože jsem se bála. Duchařina jak vyšitá. Strach jsem totiž začala číst v době, kdy u nás napadl sníh a večernímu čtení jsem se vyhýbala. Přesto jsem se každého šustnutí v bytě lekala i při denním světle a když se následující den při pozvolném oteplování uvolnila část sněhu ze střechy a s hlasitou ránou dopadla na okenní parapet, u kterého jsem seděla, tak tak jsem si nepustila do kalhot.   

Některé scény jsem předvídala (třeba tu s telefonátem v závěrečné třetině), ale jelikož se hororovým knihám i filmům vesměs vyhýbám, nenarušilo to mou četbu a nepřišla jsem o žádný čtenářský prožitek. Přesto ve mně bylo tím okamžikem zaseto semínko pochybností, které, jak se na konci ukázalo, mělo své opodstatnění.

Nejvíce jsem si užila (a přesně toto v hororech a mysteriózních thrillerech miluji) pátrání po podivných úkazech v různých archivech, dokumentech a s tím i související spojování různých šifer, které nás posunuly pravdě zase o kousek blíže. Závěrečnou třetinu jsem přečetla na jeden zátah a po celou dobu jsem pociťovala mravenčení v zádech. Konec byl dle mého názoru rychle useknutý a chyběly mi odpovědi na některé otázky.

Mile mě překvapilo, že autor ve svém románu zmiňuje proslulou Djatlovovu výpravu na Ural z ledna roku 1959. Pokud netušíte, o co jde, rozhodně si o této záhadě zjistěte více.

Když však Strach srovnám s Trhlinou, tak Strach Trhlinu bohužel nepřekonal. Možná byla chyba, že jsem jako první četla Trhlinu a pak ji se Strachem srovnávala. Přesto si myslím, že se jedná o dvě samostatná díla, která by se neměla srovnávat, ač v nich jistou podobnost najít můžeme. 

Pokud si myslíte, že ve vás autor nedokáže vyvolat strach, zkuste si přečíst Strach a poté možná změníte názor. Knihu moc ráda doporučím  nejen fanouškům mysteriózna a hororů, ale také čtenářům, kteří tento žánr neupřednostňují, ale rádi by vyzkoušeli něco nového. Třeba si autora oblíbíte stejně jako já.

✰✰✰✰

Četli jste některou knihu od slovenského autora Jozefa Kariky? 

Vyhledáváte hororové či mysteriózní příběhy? 

Bojíte se rádi? 

Budu se těšit na vaše komentáře, které nenechám bez odpovědi.

Continue Reading...

RECENZE: Zimní lidé | Jennifer McMahon

autor: Jennifer McMahon
překlad: Vladimíra Fonfárová
originální název: The Winter People
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 328
oficiální anotace

Moje zhodnocení:

Městečko West Hall ve Vermontu bylo odjakživa opředeno tajemstvími a prastarými legendami. Vše umocnila záhadná smrt Sáry Harrison Sheyové, která byla v roce 1908 nalezena brutálně zavražděná krátce po tragické smrti její malé dcerky. 

V současnosti bydlí na tomtéž statku devatenáctiletá Ruthie se svou matkou Alicí a mladší sestrou Fawn. Jednoho dne Ruthie zjistí, že matka zmizela a při pátrání po stopách, kam mohla matka zmizet, najde v matčině ložnici starý deník Sáry Harrison Sheyové. Ruthie je tak chtě nechtě vtažena do prastarého tajemství, jehož kořeny sahají daleko do minulosti.

✽

Kniha Zimní lidé čekala na přečtení delší dobu, ale mezitím jsem četla samé pochvalné recenze a komentáře a o to víc se na ni těšila. Nakonec jsem velmi ráda, že jsem dostala možnost si ji přečíst a recenzovat právě pro nakladatelství Omega, kterému tímto děkuji.

Jennifer McMahon je v České republice zatím celkem neznámá autorka, která však ve své domovině  vydala již několik děl s většími či menšími úspěchy. Pevně doufám, že se s jejími dalšími knihami brzy seznámíme i u nás, protože Zimní lidé jsou velmi kvalitním počinem ve svém žánru.

Předně musím podotknout, že z knížky jsem měla ze začátku celkem obavy. Ne, že by mě anotace nelákala, naopak, spíše jsem měla strach z duchařiny. Nevím proč, ale poslední dobou se u takových knížek celkem bojím a tak jsem si její čtení vynahradila jen přes den. Proto jsem ji četla celkem dlouho. Ale stálo to za to.

Zpočátku jsem trochu bojovala se zorientováním se v postavách, čase a místě, což trvalo naštěstí jen pár stránek. Poté mě příběh vtáhl a opravdu těžko se mi kniha zavírala.

Příběh se dělí na dvě části - minulost a současnost, přičemž každá část má své dva vypravěče. V minulosti je vypravěčkou Sára Harrison Sheová, jejíž zápisky o více než sto let později způsobí velké pozdvižení. Je rok 1908 a Sára prožívá obyčejný život manželky a matky, dokud se nestane velká tragédie. Její dcera Gertie se jednoho dne ztratí a následující den je její tělo nalezeno na dně hluboké studny. Sára se se smrtí své malé dcerky nemůže smířit a rozhodne se ji povolat mocnými silami zpět mezi živé. Druhým vypravěčem je Sářin manžel Martin, který má v příběhu také svou roli.

V současnosti se seznamujeme s devatenáctiletou dívkou Ruthie, která se jedné noci vrátí až dlouho po večerce s obavami, že jí matka Alice vyhubuje. To se však přes dívčino překvapení nestane. Ráno spolu se svou mladší sestřičkou Fawn zjišťuje, že jejich matka v noci zmizela neznámo kam. Při pátrání naleznou Sářin deník a s ním začnou pomalu objevovat staré tajemství, které nemělo nikdy vyplout na povrch. Druhým vypravěčem současné doby je Katherine, která zdánlivě nemá s příběhem nic společného, ale to se má brzy změnit. Její manžel Gary měl nedávno ošklivou autonehodu, při které byl na místě mrtvý. Co je však zarážející, je fakt, že těsně před autonehodou měl schůzku ve West Hall ve Vermontu, kde neměl co dělat. Katherine totiž tvrdil, že jede fotit svatbu do jiného města. Proč Gary své manželce lhal? Co za tím stálo? Katherine se odstěhuje do West Hall, aby zde odhalila šokující pravdu.

I když se zpočátku může zdát, že lidské osudy z minulosti, ale i ty současné nemůžou mít nic společného, postupem se začne odkrývat pravda, která měla být navždy utajena. Sára je totiž pouhých pár týdnů po tragické smrti své dcerky nalezena brutálně zavražděná. Mezi místními se proslýchá, že její duch se prochází městečkem a místní z obavy, aby jim nic neudělala, jí nechávají přede dveřmi dárky. Co se tehdy doopravdy stalo a jak to souvisí se současností? To se dozvíte po přečtení této knihy. Nerada bych totiž prozradila víc, než by bylo vhodné.

Ač se na první pohled může zdát, že příběh má s duchařinou pramálo společného, opak je pravdou. Autorce se povedl sepsat spletitý příběh opředený tajemstvím, který vás nenechá chladným a po jejímž přečtení už navždy budete mít respekt z velkých skříní. Často vás bude mrazit v zádech a možná i polévat studený pot ze strachu, komu patří oči, které se dívají ze tmy. Škrábání na dveře bude signalizovat především to, že je blízko někdo, kdo v tomto světě už nemá co dělat.

Autorka sepsala originální a nápaditý příběh, který je napínavý od začátku až do konce. V knize nenajdete žádná hluchá místa a nebudete se ani na okamžik nudit. Čím více jsem se blížila ke konci, tím více jsem se obávala toho, že příběh už brzy skončí. Rozuzlení bylo celkem překvapivé, i když nějaké náznaky tam byly, já si střípky však dohromady nespojila. Samotný závěr byl povedený, i když mně osobně tato část z knihy přišla jako nejslabší. Marně přemýšlím, čím by to mohlo být, nejspíš jsem čekala více zlověstnější závěr, který se bohužel nedostavil. Přesto považuji toto autorčino dílo za téměř dokonalé, nebýt závěru. Ráda však přimhouřím oko a dám knížce stoprocentní hodnocení, protože si ho zaslouží.

Pokud se rádi bojíte, chcete cítit mrazení v zádech a duchařské příběhy přímo milujete, nenechte si tuto knihu ujít. Jste-li naopak příliš velcí strašpytlové, Zimním lidem se obloukem vyhněte.

100 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, více se o ní dozvíte zde a zakoupit si ji můžete přímo zde.

Continue Reading...

RECENZE: Trhlina | Jozef Karika

autor: Jozef Karika
překlad: Jiří Popiolek
originální název: Trhlina
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2017
počet stran: 336
oficiální anotace 

Moje zhodnocení:

Po vydání knihy Strach se autorovi ozval člověk, který mu vyprávěl opravdu hrůzostrašný příběh. Jozef Karika jeho příběh nejen zaznamenal, ale mnohá tvrzení i ověřil a doplnil o vlastní zjištění. Tato kniha rozmotává jeden z nejděsivějších případů, který je zároveň i tragický a velice tajemný. Pokud jste ještě neslyšeli o největší záhadě Slovenska, kdy v pohoří Tríbeč mizí lidé, přečtěte si tuto knihu a udělejte si o všem vlastní obrázek. Legenda, záměrná mystifikace nebo děsivá skutečnost?

"Je to jako dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset."

Trhlinu jsem zaznamenala až s Velkým knižním čtvrtkem, který byl plánován na 19.10.2017. Již dříve však čtenáři měli možnost se s knihou blíže seznámit prostřednictvím ukázky, která byla volně dostupná. Od autora jsem dosud ještě žádnou knihu nečetla, ale slyšela jsem, že píše mysteriózní příběhy, jejichž čtení považuji na nadcházející období dušiček jako dělané. Nesmírně mě zaujalo právě úvodní slovo autora, kde vysvětluje, jakým způsobem kniha vznikla. Nemohla jsem se dočkat dne "D" a jakmile kniha vyšla, objednala jsem si ji. Knihy, které jsem měla v tu dobu rozečtené, jsem nechala ležet a pustila se do Trhliny.

Kniha není rozdělena na žádné kapitoly, člení se pouze na tři série nahrávek, které vznikly v roce 2015 a jimiž si autor zaznamenal výpověď Igora, tedy právě člověka, který se autorovi s tímto příběhem ozval.

Na začátku všeho byl obyčejný zchátralý dům určený k demolici, na které pracoval právě Igor. I přesto, že měl vystudovanou vysokou školu, kvůli nedostatku pracovních příležitostí přijal na mezidobí právě tuto práci. Při demolování jedné z místností objevil velký a na první pohled nedobytný trezor, který ho přitahoval jako magnet. Představoval si, že v něm najde nějaké cennosti, kterými by mohl obdarovat svou přítelkyni nebo je zpeněžit. Postupem času zjistil, že budova kdysi sloužila jako ústav pro duševně choré, který pravděpodobně fungoval do třicátých let minulého století. Náhodou či snad shodou okolností našel Igor svazek klíčů a určitě vás nepřekvapí, že právě jeden klíč pasoval do zámku trezoru. To, co v trezoru Igor našel, rozpoutalo celý sled tragických událostí a nic už nebylo jako dřív.

Jak jistě uhodnete, to, co Igor v trezoru našel, jistým způsobem souviselo s mizením lidí na slovenském pohoří Tríbeč. Přiznám se, že o této záhadě jsem dosud neslyšela a ani jsem neznala žádné jiné podrobnosti či okolnosti tamních mizení. Knížka proto byla pro mne jakýmsi magnetem, který mě lákal stejně tak, jak Igora lákal tajemný a na první pohled nedostupný trezor. 

Věděla jsem, že se u knížky budu hodně bát, ale při přečtení pár komentářů, že kniha je natolik děsivá, že se báli jít i v noci na záchod, jsem zbledla a zařekla se, že Trhlinu budu číst jen přes den. Proto mi její čtení trvalo déle, nežli bych si přála. 

Je vidět, že autor má s tímto žánrem zkušenosti a ví přesně, jak čtenáře vyděsit. Často jsem při čtení tajila dech a doslova slyšela tlukot vlastního srdce. Nikdy jsem takové pocity u čtení knihy nezažila, a to ani u knihy Pamatuji si vás všechny od Yrsy Sigurdardóttir, která byla pro mě dosud ta nejděsivější, u níž jsem se bála nejvíc. Poslouchala jsem různé zvuky v bytě, měla dojem, že slyším kroky, ač jsem byla doma sama a podobně. Musím říct, že je hodně pravdy na tom, že se nejvíc bojíme něčeho neznámého, nevyřčeného, přesně toho, co si sami vsugerujeme. Strach dokáže člověka opravdu hodně ovlivnit a tato kniha svůj účel splnila dokonale. Tleskám.

"Nohy se mi bořily do šustícího listí, měl jsem pocit, že se každým krokem propadávám hloub. Dokonce mě napadlo, jestli zem pod listím není z gumy nebo z nějaké husté, tekuté nechutné směsi. Přesně takový jsem měl pocit - zpočátku mi listí sahalo jenom po kotníky, později po lýtka, kolena, dvakrát jsem se probořil ještě hlouběji a noha mi v hnijící, zapáchající vrstvě lesních zbytků zmizela až po stehno."

Nechci více prozrazovat, ať je na každém čtenáři, jak se ke knize postaví a hlavně jaký si udělá po přečtení názor, protože vám mohu zaručit, že jich po dočtení knihy budete mít víc než dost. Už i autor v anotaci zmiňuje, že nacházení odpovědí nechává zcela na čtenáři. Na konci se autor od celého příběhu distancuje, předkládá jej tak, jak mu byl vylíčen a sám neví, zda se může jednat o smyšlenku či skutečnost.

Igorovo vyprávění je velice přesvědčivé, jak sám autor několikrát zmiňuje, je vidět, že prožitá traumatizující událost v něm zanechala nějaké stopy, přesto by se některá fakta dala zpochybnit. Jistě mohla to být náhoda, přesto věřím, že si Igor celé vyprávění z prstu nevycucal. 

Pokud jste jako já ještě od Jozefa Kariky žádnou knihu nečetli, doporučuji právě Trhlinu, která se nedávno objevila i na českých pultech knihkupectví. Čeká vás příběh plný tajemství, děsivých skutečností, odhalování pravdy a nejedné tragédie. Trhlina je mysteriózní thriller s prvky hororu, který vás bude strašit i ve snech.

100 %

Continue Reading...

RECENZE: Hlídači | Neil Spring

autor: Neil Spring
překlad: Kamil Šivák
originální název: The Watchers
nakladatelství: Omega
rok vydání: 2017
počet stran: 408

Anotace:

V době vrcholící studené války provedli úředníci na ministerstvu obrany vysoce tajné vyšetřování neobvyklých událostí, které se udály na členitém pobřeží Pembrokeshirského národního parku, kterému se říká "The Broad Haven Triangle“. Všechny noviny hlásaly: světla a předměty se vznášely na obloze, přízračné postavy nahlížely do oken statků, lidé i zvířata mají strach. Po třiceti letech byl úředník, který měl na starosti spisy týkající se těchto událostí, z Národního archivu propuštěn. Byl vyzván, aby podal nové svědectví o tom, co ví, co stálo ve spisech. Jeho svědectví otřáslo samotnými základy britské vlády. Toto je jeho příběh.

Moje zhodnocení:

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je Robert Wilding, který pracuje v parlamentním výboru pro obranu jako odborník na vojenské aktivity na obloze. Dětství prožil v Brawdy do doby, než jeho rodiče tragicky zahynuli při Velké potopě, jež se roku 1963 přehnala přes Haven. Od té doby už nic nebylo jako dřív. Chlapce se ujal jeho dědeček, který byl na svůj věk velmi vitální, protože se zcela sám staral o svou farmu v Ravenstone ležíc kilometry od civilizace.

Mapka sloužící pro lepší orientaci

Dědeček se brzy ukáže jako fanaticky věřící člověk, který neustále vykřikuje nějaké modlitby a mluví o věcech, jež nedávají smysl. Nedlouho po zabydlení se přijde noc, která Roberta poznamená na celý život. Zažije tajemné setkání s mužem, jenž má zářivě bílé vlasy a voskově bílou pleť s velmi pronikavým pohledem a žádá o vpuštění do domu. Na poslední chvíli zasáhne dědeček, který prásknutím dveřmi a modlitbami podivného muže odežene. Když se zvědavý Robert zeptá, kdo byl ten tajemný muž, dědeček mu začne vyprávět o podivných obrech, Hlídačích, kteří žijí na samotné hraně tohoto světa, jejímž úkolem je dostat se do mysli člověka a pak ji zahltit nepředstavitelnými hrůzami. Poté začnou zuřivě blikat žárovky, jedna z lamp praskne a po místnosti se rozprskne sprška střepů. Nakonec dům obestoupí několik mužů...

"Hlídači byli souzeni samotným Bohem a spoutáni na dobu sedmdesáti generací. Jejich obličeje jsou vytvořeny ze stínů a ten, kdo na ně pohlédne, zemře."

Od této děsivé noci již uplynulo mnoho let, Robert se dávno odstěhoval do Londýna, kde se vypracoval na nynější post. Jednoho dne však dojde v parlamentu k výbuchu, při němž je Robertova kamarádka Selina vážně zraněna, která před upadnutím do kómatu stihne Robertovi říct, že viděla tváře, jež byly vytvořené ze stínů. V tu chvíli se Robertovi vrátí vzpomínky na dětství strávené v Ravenstone a onu děsivou noc, na kterou už skoro zapomněl. Dozvídá se, že v Havenu dochází k dalším nevysvětlitelným úkazům, které jej přimějí vrátit se zpět do míst, kam by se nejraději už nikdy nevracel, a racionálně tyto úkazy vysvětlit. V blízkosti se totiž nachází americká vojenská základna, která uvnitř cosi skrývá...

Hlídači jsou druhou knihou autora Neila Springa. Jeho prvotina Lovci duchů sklidila u veřejnosti i odborníků velký úspěch. Výtečné recenze zaujaly renomovanou televizní a filmovou produkční společnost All3Media, která koupila ke knize práva. Autor povzbuzen úspěchem první knihy vydal v roce 2015 svůj druhý román s názvem Hlídači (The Watchers).

Kniha je inspirována skutečným případem o pozorování UFO, které se událo v Broad Havenu (Wales, Anglie) v zimě roku 1977, kdy skupina školáků Pembrokeshireské základní školy viděla přistát v poli v blízkosti školního hřiště stříbrné plavidlo doutníkového tvaru. Když byli žáci vyzváni, aby tento objekt nakreslili, s pár odchylkami se jejich kresby až neuvěřitelně podobaly. Po tomto incidentu došlo na témže místě k dalšímu spatření UFO. Oblasti se začalo říkat "The Broad Haven Triangle" (Broadhavenský trojúhelník).

Autor skutečně ono místo navštívil a vyzpovídal svědky dávného incidentu, přičemž použil jejich výpovědi do své knihy, která, i když je jen fiktivním příběhem, líčí skutečnosti, jež jsou v mnoha případech očitými svědectvími místních lidí. Autor vsadil na originálnost, jež je hlavním tahounem celého příběhu. Zakomponoval do knihy nejen UFO a právě probíhající studenou válku, ale i víru lidí, kteří se vyrovnávají s incidentem podle svého. Při čtení vám bude příjemně mrazit v zádech a často budete přemýšlet, jak moc je celý příběh skutečný.

Hlídači jsou směsicí sci-fi, hororu a špionážního románu, jimž nechybí notná dávka mysterióznosti. Autor celý příběh napsal velmi čtivým stylem, který vás doslova pohltí a mnohdy budete mít problém se od knihy odtrhnout. Až tak vás připoutá. Čtení Hlídačů pro mě byla doslova jako droga, bez níž jsem  nemohla normálně fungovat. Myslela jsem na knihu, kudy jsem chodila a kdybych měla čas, přečtu ji na dva zátahy. Opravdu dlouho se mi nestalo, že by mě kniha tak vtáhla. Mohly za to i krátké kapitoly, které vždy končily v tom nejnapínavějším okamžiku a nedovolily vám knihu ani na krátko odložit. Pro mě jsou Hlídači nejlepším letošním počinem, který vydalo nakladatelství Omega a který jsem měla možnost si přečíst.

Malinko u mě pokulhává závěrečné vyústění, které i přesto, že se jedná o fikci, bylo pro mě už moc překombinované. Celkový dojem z knihy mi to však vůbec nepokazilo.

Komu knihu doporučit? Zejména čtenářům, kteří rádi čtou o UFO, různých nevysvětlitelných úkazech a paranormálních jevech. Zárukou je příjemné mrazení v zádech a hutná tíživá atmosféra, která vás obklopí.

95 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Více o knize se dozvíte zde a zakoupit ji můžete zde.

Continue Reading...